Články a komentáře

<p>PRAHA: Básník, kulturolog a zahradník Lukáš Neubert se podílel již v době svých středoškolských studií na založení zajímavé alternativní umělecké skupiny Fronta na banán. Již ze samotného názvu cítíme určitou ironii, sarkasmus a komický nadhled, který je blízký všem členům uskupení.</p> <p>Tvorba, které se věnují ve svém volném čase, je pro ně zdrojem možnosti, jak hravou leč mnohdy i pichlavou formou rozšířit do světa své názory na současné dění ve společnosti. </p> <p>Fronta na banán je neformální umělecké uskupení básníků a hudebníků. Kdy a jak došlo k jejímu založení?</p> <p>Fronta na banán vznikla nejdříve jako hudební skupina na gymnáziu v pražských Kunraticích. Tak vzniká mnoho kapel a většinou se po krátké době úplně rozpadnou. Když však kapela funguje delší dobu, je stále těžší skupinu zrušit, protože má již určitou minulost. To máte jako u Rolling Stones, ty už si taky netroufají ukončit činnost, ačkoliv soudě podle jejich tvorby je nejvyšší čas, aby tak učinili. My jsme si při vzniku řekli, že když může hrát tolik „příšerných“ kapel, tak my můžeme dělat hudbu taky (smích). Zpočátku nás trochu omezovalo to, že nikdo kromě mě neuměl hrát na žádný nástroj, ale to se časem změnilo. Ze začátku se jednalo především o chlapeckou kapelu ve složení: Honza Dědič, Petr Machan, Petr Novák, Vít Soukup a Ondřej Votík. Jelikož nás škola příliš nezaměstnávala, měli jsme mnoho energie a času na své koníčky.</p> <p>Čím je vaše skupina jiná než ostatní podobné „gymnaziální“ hudební skupiny?</p> <p>Zvláštností naší skupiny je unikátní propojení poezie a hudby. Básničky jsme začali psát víceméně z nudy pod lavicí, a některým z nás to zůstalo dodnes. Třeba Petr Novák je autorem sedmi básní, které patří historicky k tomu nejlepšímu co v FnB vzniklo. Básničky jsou asi nejpodstatnější a nejtrvalejší hodnotou, co tuto partu lidí spojuje. Dalším důvodem je zábava a přátelství. Naše výtvarná činnost má dvě polohy. Především se část z nás čas od času věnuje street artu, kdy ve formě sprejovaných šablon „znečišťujeme“ šedivé a jinak nevzhledné zdi českých měst. Paradoxně, i když se zcela jistě jedná o naši vedlejší aktivitu, měla tato tvorba asi největší mediální ohlas. Dokonce se stala součástí knihy Street Art Praha, která vyšla v roce 2007 v nakladatelství Arbor vitae. Tato kniha byla sepsána maďarským sběratelem street artu Istvánem Lékó. Reakce obyčejných lidí byly až na výjimky velmi pozitivní. </p> <p>Proč se věnujete v oblasti výtvarného umění zejména street artu?</p> <p>Umělecká senzitivita je univerzální, uplatňuje se ve všech oblastech. Pro FnB je důležitá jedna věc: nemáme rádi vyzdvihování individualit. Street art umožňuje zachovat anonymitu a zároveň vytvářet mýtus. Zajímá nás především to, jak se literární poetika může vmísit do reálného světa. Je to hodně zajímavý proces. Škoda, že neexistuje pro street art více legálních ploch a že se podle našich zákonů nejedná o umění, ale o kriminální čin. Jeden můj kamarád, který vytvořil dvě umělecké šablony na veřejném chodníku, byl podmínečně odsouzen k odnětí svobody na tři měsíce! To je opravdu absurdní situace. Další členkou naší skupiny je i techno – malířka Jana Hessová, která se podílela na ilustrování našich almanachů. Kromě toho jeden z našich zakládajících členů Petr Machan se delší dobu věnuje umělecké fotografii. </p> <p>Kolik máte vlastně členů?</p> <p>S Frontou na banán mohou být spojovány desítky lidí, ovšem někteří již přestali být aktivní. Jedním z našich „bývalých“ členů je například i anarchistický básník Nada, který se aktivně spolupodílel na fundamentálním almanachu Budete viset! Většina lidí aktivních buď v hudební formaci nebo v jiných oblastech naší činnosti je však již trvale propojena s osobními zážitky z mládí. To jsou zážitky na celý život, a jak to tak s pamětí bývá, vzpomínky jsou čím dál tím hezčí! Počet lidí nějak výrazněji spojených s FnB odhaduji tak na 20. Hudební formace je tvořena vždy tak do deseti osob, podle místa, času a nálady. Tady platí, že čím více lidí, tím větší chaos, ale také větší zábava. </p> <p>Na jakých ideových základech je vaše umělecká skupina postavena?</p> <p>V estetice FnB vědomě i nevědomě navazujeme na klasickou tradici světové dekadence, umělecké avantgardy a českých anarchistických buřičů, stejně tak se opíráme o dobrou tradici českého undergroundu 70. a 80. let 20. stol. Významný je pro nás i vliv poetismu, jakkoli je to zdroj nehrdinný a slabošský. V politické rovině je FnB poměrně diverzifikovaná, ovšem významným proudem je silný kritický tón, který se dotýká i veličin a osobností většinovou společností respektovaných. Ani Václav Havel nebyl ušetřen. Jsou však mezi námi i obyčejní političtí liberálové a to je hanba! </p> <p>Jak informujete lidi z okolí o vašich akcích?</p> <p>Většinou telefonicky nebo emaily. Popřípadě ústně. Existujeme i na Facebooku.</p> <p>Jste dobrovolnické uskupení. Nevyužíváte žádnou formu státní podpory. Kde získáváte finance na své aktivity?</p> <p>Na případné koncerty se dopravujeme sami, asi dvakrát se nám stalo, že jsem dostali příspěvek na cestovné od pořadatelů koncertu nebo festivalu. Hrajeme na nekomerčních akcích. Almanachy si vydáváme vlastním nákladem částečně proto, že nechceme nikomu nic vysvětlovat a cenzurovat obsah. Nehledě na to, že básně takového charakteru si stát už z podstaty nemůže „pěstovat“. My si vždy řekneme, kolik chce kdo kusů a za jakou cenu. S těmi si pak každý může naložit, jak chce. Chudší mají méně a bohatí více…</p> <p>Kolik takových sbírek již vyšlo?</p> <p>Almanach vydáváme nepravidelně přibližně jednou za dva roky. Celkem jsme vydali již čtyři: Pražské sanitarium, Budete viset!, Hovory s batohem a Ultrabloody hardcore Jesus. První sbírka byla plná naivních a nabubřelých veršů, ačkoli některé z nich mají trvale vysoký standard. Sbírka Budete viset! reagovala na mezinárodní politickou situaci a byla ostře politicky nekorektní, Hovory s batohem byly více dadistické a Ultrabloody hardcore Jesus je ještě možné koupit na: http://www.fler.cz/fronta-na-banan<br /> Kupte si jej a udělejte si sami obrázek. V posledně jmenované sbírce je i významný host Básník Ticho, praděd mladé české avantgardní poezie. Poslední sbírku si také můžete velmi levně koupit přímo od autorů na některé z našich budoucích akcí. Starší sbírky jsou samozřejmě naprosto rozebrané a ty existující jsou rozedrané a ohmatané v knihovničkách českých a moravských krasavic (smích).</p> <p>Jak byste charakterizoval styl, který je pro vaši hudební a básnickou skupinu charakteristický?</p> <p>Naše kapela měla zpočátku tendenci hrát cosi jako skapunk, ale z toho brzo sešlo, jelikož se projevila odlišná podstata naší umělecké existence než je hraní rychlých písniček do tance. Spodní proud touhy některých členů hrát pohodovou, líbivou a taneční hudbu, přetrval, ale nikdy nebyl plnohodnotně uspokojena. V podstatě jsme parta knihomolů, která se rozhodla dělat něco, co by uspokojilo naši potřebu šířit své názory a sdílet svůj hudební a literární vkus s obecenstvem anebo sami mezi sebou. O hudbě se dá mluvit až zpětně, i když se postupně stala nedílnou součástí sdělení, nešlo o ni v první řadě. Myslím, že naše hudba je více než dobrou kulisou pro naše sdělení. Pozdější pokusy emancipovat hudbu z okovů slov se dle mého názoru setkaly s nezdarem. Z knihomolů se dosud nestali hudebníci, ale kdoví jak to bude v budoucnu. Básnicky je pro FnB charakteristická jednoduchost a zdánlivá naivita. Sebeironie, skepse i násilí jsou přítomné, láska je upozaděna nebo se o ní nemluví. Hravost je pro nás zcela zásadní, jelikož by nás texty jinak nebavilo číst. Ještě jedna věc je důležitá: vystavujeme se vzájemné kritice a tak se nám málokdy stane, že bychom zveřejnili nějakou narcistickou pitomost.</p> <p>V rámci své umělecké skupiny se věnujete hraní na elektrickou kytaru a především skládání básní. Kde berete inspiraci pro své básně?</p> <p>V posledních několika letech se soustředím především na sbírání lidové slovesnosti zaznamenáváním vyslechnutých útržkům rozhovorů atd. Domnívám se, že ty nejzajímavější a podstatné věci se slovy básníka Jaroslava Erika Friče dějí „na zadním sedadle autobusu“ a to myslím prakticky i obrazně. Také mě v současnosti baví jednoduchá dětská imaginace, ačkoli ji sám nejsem se stoprocentní čistotou schopen. Je mi tedy alespoň inspirací. Pozice moralistického intelektuála mi přijde únavná a neplodná. Prostá řeč je sice prostá, ale o mnoho svěžejší než mnohé z toho, co už bylo, možná zbytečně, napsáno. Škoda papíru. </p> <p>Jakou nejbližší akci s vaší skupinou plánujete?</p> <p>V pražském Unijazzu budeme mít 14. února 2011 vernisáž své historicky první výstavy Petra Machana. Možná bude součástí vernisáže i nějaká kulturní vložka a rozhodně přijde mnoho lidí z FnB. Hudební formace v současnosti „hybernuje“, částečně díky tomu, že jsem se přestěhoval do Olomouce. Pravděpodobně časem vydáme nějaké další tenké knížky a občas někdo z nás čte veřejně na pravidelných akcích Hulidi v holešovickém klubu Cross.</p>

<p>BRNO: Důraz na hereckou práci v úzkém kontaktu s publikem, kvalitní textové předlohy, nenechavé téma a výpověď. To jsou hlavní přednosti brněnského Divadla U stolu, komorní scény zaměřené na inscenace jak pravidelných dramatických textů, tak dramatizací literárních předloh a rozmanitých scénických kompozic děl básnických.</p> <p>Divadlo U stolu vzniklo z iniciativy herce, režiséra a dramaturga Františka Derflera, jako jedna z mnoha nezávislých paralelních aktivit, které se snažily čelit potlačování české kultury. Vzniklo jako společenství přátel, kteří chtěli scénicky číst či jednoduše inscenovat texty autorů, jejichž jména a díla byla z české kultury po řadu let systematicky vymazávána, a přispět tak ze svých skromných sil k překonávání diskontinuity české kultury, k udržování vědomí souvislosti. Divadlo se od počátku hlásí k tehdejšímu nezávislému Volnému tvůrčímu sdružení Otevřený dialog. Jeho činnost je těsně spjata s brněnskou samizdatovou edicí Studnice, vycházející v letech 1984 – 1989. U zrodu divadla stáli spolu s Fr. Derflerem filozof Josef Šafařík, spisovatelé Antonín Přidal a Milan Uhde, herec Jan Vlasák, hudební skladatel Jiří Bulis a výtvarník Rostislav Pospíšil.</p> <p>V současnosti je Divadlo U stolu součástí příspěvkové organizace Centrum experimentálního divadla (CED) v Brně, jehož zřizovatelem je Statutární město Brno. Působí v domě pánů z Fanalu na Zelném trhu v Brně, který dostalo CED od zřizovatele do správy a k vlastnímu hospodářskému využití. Pod stejným zastřešením působí další dva věhlasné soubory, a sice Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo. V rámci činnosti CED jsou navíc organizovány festivaly, velké divadelní akce, vystoupení hostujících domácích a zahraničních umělců. CED provozuje výstavní galerii a knihovnu spojenou s archivem. S podporou Projektu CED vyvíjí svoji činnost amatérské divadelní uskupení Studio Dům, které vede zakladatelka Divadla Husa na provázku, paní Eva Tálská. Od roku 2003 zde pravidelně uvádí svá představení také jediné profesionální divadlo neslyšících u nás ‒ Divadlo Neslyším. Financování CED je zajišťováno především příspěvkem Magistrátu města Brna, dílem z příspěvků MK ČR a Jihomoravského kraje a z vlastních výnosů.<br />
Rozpočet samotného Divadla U stolu se pohybuje řádově do 2 mil. Kč ročně. Soběstačné je zhruba z 30 procent, a to díky téměř stoprocentní návštěvnosti. Hraje se na komorní scéně v podzemí domu pánů z Fanalu pro 60 ‒ 70 diváků. Ceny vstupenek se pohybují v rozmezí od 100 do 250 Kč. Divadlo nemá stálý soubor, spolupráce zúčastněných umělců je externí, spjatá vždy s konkrétní inscenací. V čele divadla stojí jeho zakladatel František Derfler. Kromě uměleckého šéfa, tajemnice a technika nemá divadlo stálé zaměstnance.<br /> Vedle vlastních divadelních inscenací realizuje Divadlo U stolu trojí cyklus akcí s přesahem k výtvarnému umění, hudbě a poezii: 12 hodin pro… (cyklus jednodenních dvanáctihodinových inscenací, grafik, obrazů či soch, provázených hudebně-literárním programem), Večer pro… (cyklus večerů věnovaných vystoupení originálních sólových hudebníků, písničkářů či komorních hudebních těles) a Ale báseň je dar… (cyklus literárních večerů věnovaných velkým českým i světovým básníkům, poesii současné i pradávné). Na tyto akce se snaží získávat prostředky z grantových příspěvků. Naposledy tak bylo podpořeno nadací Život umělce.<br />
Od roku 2001 pořádá divadlo zhruba po dvou až třech letech festival Sklepení, několikadenní přehlídku svých inscenací, jejímž cílem je umožnit divákům i odborné kritice navštívit různá představení v krátkém časovém úseku a poskytnout tak příležitost ke konfrontaci a kritické reflexi, k uvědomění souvislostí a kontinuity tvorby. K datu přehlídky divadlo vždy vydává sborník Sklepení, přinášející kritické ohlasy práce divadla a sborník Texty, shrnující scénáře a texty her za dané období.<br />
V záplavě divadelních show a jiných produkcí „zábavných“ za každou cenu, v obležení pokusů o jinakost, z nichž sotva čouhá nějaká myšlenka, natož výpověď, se Divadlo U stolu jeví jako rarita. Chcete-li se někdy cítit v divadle jako u pramene průzračné vody, neváhejte navštívit jeho představení.<br />
Nejnovější inscenací (premiéra v prosinci 2010, druhá repríza 27. února 2011) je hra Ingmara Bergmana Po zkoušce.<br />
Na repertoáru jsou tituly dalších věhlasných autorů, např. Aischyla, F. M. Dostojevského, W. Shakespeara, B. Hrabala, E. Wiesela, J. Demla.<br />
Divadlo U stolu vzniklo v roce 1998 a v průběhu let se výrazně vřadilo do celostátního kulturního kontextu jako divadelní seskupení nadregionálního významu. V posledních letech dosáhlo výsledků, které se staly nesporným úspěchem divadla v rámci celé české činoherní scény: Cena Nadace Českého literárního fondu za uvedení Durychovy Boží duhy, Ceny diváků při festivalech České divadlo, opakované nominace na Cenu Alfréda Radoka v několika kategoriích včetně divadla roku atd.</p> <p>Více na: www.divadloustolu.cz</p>

<p>PRAHA: Křesadlo – cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci – se uděluje v ČR od roku 2001. Nápad vznikl v rámci oslav Mezinárodního roku dobrovolníků, a od té doby se tak každoročně upozorňuje na ty, kteří pracují ve prospěch celku, aniž by čekali finanční odměnu. Děje se tak už v mnoha místech naší republiky a další se postupně přidávají.</p> <p>Výjimkou není ani Praha. Nominace těch, kteří si cenu převezmou za rok 2010, se uzavřely koncem ledna. Veřejné slavnostní předávání cen Křesadlo 2010, které v minulých leteh probíhalo pod patronací primátora, proběhne ještě v prvním čtvrtletí letošního roku, za účasti nominovaných i oceněných dobrovolníků, zástupců neziskových organizací, hl. m. Prahy a městských částí, médií a dalších hostů.</p> <p>Na pražský magistrát jsme se obrátili se stejnými dotazy, jako na všechny ostatní kraje, s cílem zjistit postoj hlavního města k dobrovolnickým aktivitám a jejich nositelům:</p> <p>Jaké zkušenosti má hlavní město s dobrovolníky v kultuře?</p> <p>Občanská sdružení a nadace podporované grantovým systémem hl. m. Prahy pracují s dobrovolníky stále ve větší míře. Lze uvést např. tyto subjekty: Nadace Leontýnka, Občanská sdružení MÁME OTEVŘENO?, o.s., Život 90, HESTIA, o.s. Víme i o dalších jako např. Sdružení Okamžik – kde je Dobrovolnické centrum pomoci zrakově postiženým.</p> <p>Podporuje cíleně Praha dobrovolnické služby (nebo se chystá)?</p> <p>Systém podpory tohoto relativně nového fenoménu je v oblasti kultury teprve na počátku, neboť tradice v českém prostředí vychází z poněkud odlišného modelu, kterým je amatérské hnutí. Tradičně se u nás rozdělují kulturní aktivity na profesionální a neprofesionální (amatérské), což je zcela odlišný model, než je nově zaváděný dobrovolnický systém. Ten má v evropském kontextu větší zakotvení a je i výrazněji propagován. Podpora je rozvíjena na bázi právnických osob podporovaných hl. m. Prahou.</p> <p>Jak bude Praha reflektovat Evropský rok dobrovolnictví?</p> <p>Přebíráním zkušeností z jiných resortů (zdravotnictví, podnikatelské sféry, sociálních služeb apod.). Kulturní aktivity ve své flexibilitě přirozeně zapadnou do tohoto způsobu práce ve společenském kontextu a subjekty se přihlásí se svou prací, dostanou-li k ní potřebný prostor. Již dnes lze na internetu nalézt řadu příkladů.</p> <p>Za odpovědi děkujeme Janě Kučerové,<br /> vedoucí sekretariátu primátora.</p>

<p>Od září loňského roku putuje po českých a moravských městech výstava s názvem Barevné doteky. Návštěvníci mají možnost prohlédnout si obrazy vytvořené umělci s mentálním postižením, kteří jsou klienty dvou charitativních zařízení, Oblastní charity Polička a Diecézní charity Würzburg-Eisinger v Německu.</p> <p>Cílem výstavy je představit veřejnosti tvorbu mentálně postižených, poskytnout pohled do jejich světa pocitů a představ a zprostředkovat jejich náhled na svět.</p> <p>Na počátku byl obraz. Visel ve společenské místnosti v domě St. Josefs-Stift v Eisingeru, kam zavítala při své návštěvě Charit v Německu delegace ředitelů Charit Pardubického kraje. Vystavený obrázek jim až nápadně připomínal práce Zlatuše Berkovcové z AC dílny Oblastní charity Polička. Jiná země, jiný jazyk, odlišné zázemí, žádný předchozí kontakt – a přesto velice podobné vidění světa, podobný způsob vyjádření se. K myšlence uspořádat společnou výstavu děl klientů z obou charitativních zařízení už scházel pouhý krůček.<br />
Oblastní charita Polička a Diecézní charita Würzburg-Eisinger se od sebe sice odlišují svojí působností, strukturou a organizací, spojuje je ale – mimo jiné, samozřejmě – podpora kreativní a umělecké práce klientů a její pedagogická hodnota. Obě charity jsou rovněž součástí konfederace katolických humanitárních organizací Caritas Internationalis.<br />
Vzájemná spolupráce zatím probíhá v rámci realizace zmíněné výstavy a také na úrovni přednášek, při kterých pracovníci Diecézní charity Würzburg-Eisinger předávají kolegům z Pardubického kraje své zkušenosti.</p> <p>Činnost německých charitativních zařízení nebyla v poválečném období přerušena (narozdíl od podobných zařízení v českém prostředí), mohla se tedy plynule rozvíjet. Zařízení St. Josefs-Stift v Eisingeru provozované Diecézní charitou Würzburg-Eisinger je největším zařízením všestranně pečujícím o osoby s mentálním postižení, jaké v dolnofrancké oblasti Bavorska nyní působí. Z iniciativy léčebného pedagoga Dietera Rotha zde vznikla roku 1991 Kreativní dílna, ve které mohli klienti ve čtyřech malířských dílnách pod vedením asistentů rozvíjet své výtvarné dovednosti. Zvláštní zřetel se kladl na terapeutický rozměr tvorby (např. výrazová malba velmi dobře umožňuje vyjádřit pocity a rozpoložení a směřovat k lepšímu sebepoznání).<br />
Poté, co se projevil pozitivní vliv prací v dílně na klienty, začaly se výsledky jejich tvůrčí práce prezentovat na veřejnosti. Na konci 90. let se vedení dílny ujal Stefan Leins. Zájem médií, veřejnosti a kladné ohlasy z obou stran přispěly k tomu, že výstavy se konaly stále častěji, někdy až šestkrát ročně. Díla eisingerských umělců se objevila i na světové výstavě eARTh Vision – Kunst als internationale Sprache der Verständigung (Umění jako mezinárodní jazyk porozumění). Z finančních důvodů byla Kreativní dílna spojena s chráněnými dílnami v Eisingeru a přesunuta do zrenovovaných prostor staré prádelny; právě od nového sídliště je odvozeno pojmenování Umělecká skupina „Alte Waschküch“ (Stará prádelna), jak se umělci a asistenti Kreativní dílny nazývají. V současné době pracuje v dílně až 70 lidí. „Pro některé členy skupiny ´Alte Waschküch´ se stal umělecký výraz součástí jejich života. Chápou se jako umělci a sami si přejí komerční zúročení vlastního nadání,“ říká v úvodu k výstavě Stefan Leins.<br />
V době, kdy se v Eisingeru začala rozvíjet Kreativní dílna, Oblastní charita Polička (OCHP, dříve Farní charita Polička) teprve vznikala. V současné době poskytuje šest sociálních a jednu zdravotní službu. Péči a aktivizaci osob s mentálním postižením se od roku 1997 věnují pracovníci v Denním stacionáři a od roku 2007 též v AC dílnách. „AC jsou první písmena jmen dobrodinek, které kdysi darovaly domek Školským sestrám, na jehož pozemku dnes budova charity stojí. Ty ho po revoluci věnovaly poličské charitě, která zde vystavěla stacionární služby pro mentálně postižené osoby,“ sdělila zastupující ředitelka Štěpánka Dvořáková.<br />
Do AC dílen, sociálně terapeutických dílen pro osoby s lehkým až středním mentálním postižením, dochází 18 klientů. Cílem je podporovat jejich osobní rozvoj a samostatnost; klienti si osvojují praktické dovednosti a návyky, navazují vztahy a kontakty s okolím. Rozsah služeb, které poskytují AC dílny, je široký; důležité místo mezi nimi má pracovní terapie v keramické a výtvarné dílně, dřevodílně a v terapeutickém obchodě Fimfárum. Odborní asistenti se u klientů snaží rozvíjet jejich výtvarnou činnost a podporovat u nich kreativitu. Výrobky vzniklé v AC dílnách se k veřejnosti dostávají dvojím způsobem: jednak jsou prezentovány na každoroční Adventní výstavě, kterou OCHP pořádá, jednak si je zájemci mohou prohlédnout a zakoupit v obchodě Fimfárum. Příležitostně se coby doprovodný program přidružují práce klientů AC dílen k výstavám dalších umělců (např. výstavy uměleckého řezbáře Ladislava Nečase).<br />
Mezi klienty je několik výraznějších výtvarně nadaných osobností, jejichž činnost OCHP podporuje, pořádá výstavy jejich děl apod. Jednou z nich je Zlatuše Berkovcová, malířka se specifickým viděním světa a osobitou výtvarnou technikou, tzv. „aztéckým stylem“, kdy jednotlivé barevné černě orámované plochy na sebe navazují a vytvářejí výsledný obraz. Zlatuše Berkovcová má za sebou několik samostatných výstav, její obrázky se objevily i v několika kalendářích. Dalším umělcem je Jakub Burda, u něhož cit pro práci s barvou náhodně objevil bývalý vedoucí dřevařské dílny Ladislav Nečas. Pod vedením Miloše Muzikáře a dalších pracovníků OCHP se jeho tvorba zdárně rozvíjí; po první samostatné a velmi úspěšné výstavě v Poličce se jeho díla objevila i na několika dalších společných výstavách handicapovaných umělců v Čechách i na Moravě.</p> <p>Práce obou zmíněných umělců nechybí ani na výstavě Barevné doteky. Vystavená díla se různí v námětech, technice, materiálu i formátu. Jedno ale mají společné: ze všech přímo srší imaginace a invence jejich autorů. Od „rastrových“ obrazových cyklů Zlatuše Berkovcové, přes abstraktní, barevně propracované kompozice a svícny Jakuba Burdy, až po expresivní a fantazijní až fantastické obrazy jejich německých souputníků. V expozici jsou umístěny informativní texty o obou charitativních zařízeních, stručné medailonky vystavujících umělců a výstavní kniha, kam mohou návštěvníci zapisovat své dojmy a vzkazy. </p> <p>Pouť uměleckých děl započala 1. září 2010 v Poličce, poté se výstava postupně představila v Pardubicích, Olomouci a naposledy byla k vidění v Přelouči. Nyní míří do Chrudimi (1. 2. 2011 – 25. 2. 2011, výstavní síň firmy Vodní zdroje Chrudim) a poté do Svitav (březen 2011), kde by se při vernisáži měli objevit umělci z Eisingeru. Ze Svitav poputují obrazy do Moravské Třebové (duben 2011), Ústí nad Orlicí a jejich poslední zastávkou bude v červnu Litomyšl. Jakýmsi zakončením této putovní výstavy má být aukce a dražba vystavených obrazů; výtěžek z aukce bude věnován ve prospěch Charit Pardubického kraje.</p> <p>Další informace o charitativních zařízeních:<br /> http://policka.charita.cz/<br /> http://www.josefs-stift.de/…h/index.html</p>

<p>ČESKÁ SKALICE: Centrum rozvoje Česká Skalice podporuje od roku 2003 občanskou společnost v Královéhradeckém kraji. Sídlí ve vile Čerych s přilehlou zahradou, která patří ke klenotům české předválečné architektury, a je chráněnou kulturní památkou.</p> <p>V rámci restituce byla vila v roce 1989 navrácena rodině Čerychových. Restituenti – bratři Jiří a Ladislav – se rozhodli v roce 2001 ke šlechetnému činu a objekt darovali Nadaci občanské společnosti (NROS) k neziskovým účelům, ke vzdělávání a rozvoji evropské spolupráce. Nadace se zavázala vilu i přilehlou zahradu uvést opět do plného lesku. Objekt byl přestavěn na vzdělávací středisko, odborný dohled včetně plánů přestavby provedla Ing. Arch. Zuzana Rákosníková z Prahy, která se obnově vily věnuje dodnes.<br />
Provozovatelem vzdělávacího střediska se v roce 2003 stalo občanské sdružení Centrum rozvoje Česká Skalice (CRČS), které zde organizuje programy zaměřené na přeshraniční spolupráci, regionální rozvoj, ekologii, obnovu venkova, profesionalizaci pracovníků neziskového sektoru a podporu místní kultury.</p> <p>Mezi základní cíle občanského sdružení Centrum rozvoje Česká Skalice patří také rozvoj občanské společnosti, podpora angažovanosti občanů, rozvoj dárcovství a dobrovolnictví. K naplnění těchto cílů vytváří programy, podporující a posilující kapacity neziskového sektoru. Vzděláváním a poradenstvím přispívá k profesionalizaci pracovníků těchto organizací. Osvětovými a informačními aktivitami podporujeme zapojování veřejnosti, činnost dobrovolníků, včetně budování regionálního partnerství. </p> <p>Programy CRČS zaměřené na posilování a profesionalizaci NNO </p> <p>Od založení naše občanského sdružení (od roku 2003), realizovalo sdružení několik desítek projektů zaměřených na posilování a profesionalizaci neziskových organizací v Královéhradeckém kraji. </p> <p>Dárcovství a dobrovolnictví na regionální úrovni </p> <p>V roce 2003 spolupracovalo na projektu realizovaném Nadací rozvoje občanské společnosti – pilotní projekt v rámci Královéhradeckého kraje. Cílem projektu bylo zlepšit úroveň informovanosti a povědomí o problematice neziskového sektoru, dárcovství a dobrovolnictví. V rámci projektu vznikla putovní výstava „Dobrovolnictví bez hranic“, která prezentovala neziskovky Královéhradeckého kraje. </p> <p>Rozvoj obce za účasti veřejnosti</p> <p>Na neziskové organizace a veřejnou zprávu na území Královéhradeckého kraje byl zaměřen vzdělávací cyklus z roku 2003. Tématem vzdělávání se staly metody komunitní práce: jak zapojit obyvatele do života obce či regionu, jakým způsobem vtělit principy trvalé udržitelnosti do rozvojových plánů, jak vést efektivní jednání a podporovat partnerství subjektů, jak se dozvědět o potřebách a zdrojích regionu, jak vytvořit a uskutečňovat vizi komunity, jak chránit a rozvíjet její přírodní a kulturní bohatství.</p> <p>Budování regionálního partnerství</p> <p>V roce 2006 sdružení partnersky spolupracovalo s Královéhradeckým krajem na projektu, který byl zaměřen na regionální neziskové organizace v okrese Náchod. Jeho činnost spočívala v zajišťování přenosu informací mezi krajem a jednotlivými NNO. Aktivity se zaměřily na budování partnerství a vytváření databáze. </p> <p>Cyklus seminářů ke vzdělávání pracovníků NNO</p> <p>Nastartovaný projekt z roku 2006 pokračoval v roce 2007 cyklem vzdělávacích seminářů, které měly za cíl zkvalitnění vzdělanosti pracovníků a dobrovolníků, zapojených v neziskových organizacích. Část seminářů byla zaměřena na vyhledávání zdrojů pro financování NNO, schopnost pracovníků o tyto zdroje žádat (městské granty, krajské i ministerské výzvy, programy EU), projekty následně řídit, monitorovat a vyhodnotit jejich dopad. </p> <p>Kulturní, zdravá města s aktivní občanskou společností </p> <p> Cílem projektu, které sdružení realizovalo v roce 2008, bylo vytvoření strategie dlouhodobé spolupráce mezi partnerskými městy Česká Skalice (Česko), Bardo Śląskie a Polanica-Zdrój (Polsko) a Liptovským Hrádkom (Slovensko). Projekt vznikl z potřeby nastartovat a dále rozvíjet mezinárodní spolupráci mezi městy, jejich občany, institucemi, místními organizacemi, podnikateli a spolky. V jeho rámci bylo zmapováno prostředí v partnerských městech prostřednictvím řady osobních setkání a schůzek. Byla navržena a zpracována „Deklarace vzájemné spolupráce a podpory“, která byla podepsána postupně několika subjekty z České republiky, Polska a Slovenska. </p> <p>Tradiční aktivity občanského sdružení CRČS se zapojováním dobrovolníků</p> <p>Slavnost stromů</p> <p>Slavnost stromů, která se pravidelně koná koncem října, je významnou celosvětovou akcí, ke které se po roce 1989 opět připojila i Česká republika. Ptáte se proč byl vybrán zrovna říjen? Je to přeci jenom měsíc vhodný pro novou výsadbu a stromy hrají všemi barvami. A co se v tento den děje? V průběhu Slavnosti stromů se již tradičně vyhlašují výsledky celostátní ankety Strom roku. Je to příležitost pro konání výstav, seminářů, koncertů inspirovaných stromy, výletů za stromy, ale především pro sázení nových stromů do krajiny.<br />
K myšlence oslav Dne stromů se v roce 2003 připojilo také naše občanské sdružení Centrum rozvoje Česká Skalice a jeho dlouholetý partner Společnost pro záchranu Babiččina údolí (občanské sdružení). Tuto říjnovou tradici drží až dodnes. Do roku 2010 se podařilo vysázet přes 40 stromů a dvacítka keřů. Své místo zde našly platany, Ginkgo biloba, Sapora Japonova, jeřáb černý i červený, lípy srdčité, oskeruše a další. Nové stromy byly v rámci slavnosti vysazeny na různých místech v České Skalici i jejím blízkém okolí , např. v Babiččině údolí. Nedílnou součástí akce jsou rozličné přednášky a programy se zaměřením na ekologii a dendrologii, výstavy, promítání a podobně. Prostor je věnován také připomenutí osobností, které působily v ochraně přírody. Slavnost stromů je akcí, která si nepochybně zaslouží naši pozornost a podporu. Účast dobrovolníků je na akci vždy veliká, ať už se jedná o přípravné aktivity, nebo jednotlivá kulturní vystoupení.</p> <p>Slavnost dárců a dobrovolníků</p> <p>Na posílení dárcovství a dobrovolnictví v českoskalickém regionu je zaměřena květnová akce s názvem „Slavnost dárců a dobrovolníků Vily Čerych“ spojená s předáváním Ceny Ladislava Čerycha. Slavnost je veřejným poděkováním místním dárcům, kteří přispěli v minulém roce dobrovolnou prací, finanční částkou nebo materiální pomocí. Podnětem pro její uspořádání byl samotný dar bratří Čerychů, kteří v květnu 2001 věnovali Vilu Čerych do rukou NROS Praha. Podmínkou darování celého objektu bylo jeho další využívání k neziskovým účelům, vzdělávání, rozvoji místní kultury a evropské spolupráce, což od roku 2003 zajišťuje naše občanské sdružení Centrum rozvoje Česká Skalice. Během Slavností dárců a dobrovolníků probíhá každoročně bohatý kulturní program určený široké veřejnosti. Domníváme se, že lidé, kteří umí pomoci si zaslouží naši pozornost. </p> <p>Benefice pro zahradu Vily Čerych</p> <p>Pořádání beneficí je jednou z možností, jak získávat finanční prostředky na údržbu, opravy a samotnou obnovu krásy v zahradě vzdělávacího střediska Vila Čerych. Díky velkorysosti firem i veřejnosti se v letech 2007 – 2010 podařilo získat finance k zakoupení nových laviček a osvětlení ve stylu, který plně souzní s architekturou kulturní památky. Benefiční akce jsou také doprovázeny bohatým kulturním programem pro děti i dospělé. Tento program pomáhají zajistit pro veřejnost právě dobrovolníci, s jejich přispěním se konají různá představení, módní přehlídky, nechybí ani hudební vystoupení. V letošním roce bude benefice zaměřena na obnovu původního rozária v zahradě Vily Čerych. </p> <p>Hudební dostaveníčka </p> <p>Hudební dostaveníčka jsou také aktivitou, kde o.s. spolupracuje s dobrovolníky. V prostorách Vily Čerych už zazněla široká škála hudebních žánrů. Celá řada účinkujících vystupuje na akcích jako dobrovolníci bez požadavků na odměnu, ostatní pomáhají např. s občerstvením, přípravami a organizací. Pouze díky takovéto formě podpory mohou zmíněné akce probíhat až desetkrát do roka. Díky dostaveníčkům ve Vile Čerych se daří vzbuzovat zájem místních obyvatel o aktivní koncertování a muzicírování. Hudební dostaveníčko v letošním roce, které proběhlo sice po delší odmlce, se setkalo s obrovskou účastí a spokojeností. Je to pro nás dobrá zpráva, že v této tradici stojí za to pokračovat.</p> <p>Dlouhodobý projekt zaměřený na dobrovolníky „Zahrada plná zážitků“</p> <p>Od samého počátku sdružení napřimuje své síly k vyhledávání, zapojování a organizování aktivit, které jsou určeny dobrovolníkům. Krásné prostředí vzdělávacího střediska Vila Čerych, je ideální prostor pro jejich setkávání. Zahrada i objekt celoročně nabízí vhodný prostor pro dobrovolnou práci, kvalitní a neobyčejné místo pro pořádání různých setkání a kulturně – osvětových akcí.<br /> Spousty nových nápadů, z řad členů sdružení, daly vzniknout v roce 2010 dobrovolnickému klubu, který se schází pravidelně jednou za měsíc. Za pomocí komunitního plánování vzniká v zahradě Vily Čerych projekt „Zážitková zahrada“, do kterého jsou od počátku zapojeni místní lidé – dobrovolníci. Právě oni mohou dobře reagovat na konkrétní potřeby, příležitosti a zároveň podpořit své okolí k dalším aktivitám. Smyslem dobrovolnického klubu je povzbudit v místních lidech, různých věkových skupin, odpovědnost za místo kde žijí a nabídnout jim možnost se aktivně podílet i na jeho proměnách.<br />
Jak taková práce probíhá? Kromě běžného a neustále potřebného udržování zahrady je práce dobrovolníků zaměřena především na vybudování nových stanovišť v zahradě. A jak bude taková zahrada plná zážitků vlastně vypadat? Kromě stanovišť, která jsou historicky dána (altán, jezírko, ovocný sad, zákoutí s kameny), jsou v zahradě od roku 2003 budována i stanoviště nová jako je Stezka stromů, pocitová stezka a bylinková zahrádka. V návrhu, který vzniká v dobrovolnickém klubu počítají organizátoři s dalšími cca 15 novými ekologickými stanovišti – sluneční hodiny, kompost, úkryty pro zvířata, ozvučené břízy, altán jako výstavní prostor, babiččina zahrádka, suchá zídka a spousty dalších.<br /> Hmatatelným důkazem celoroční spolupráce s dobrovolníky bude i vybudování rododendronového koutku, s jehož osazením se v zahradě počítá v rámci osvětové akce Slavnost stromů. Dobrovolníci by se měli zúčastnit také plánování, příprav, propagace a samotné realizace kulturně – osvětových aktivit, které se v zahradě pravidelně pořádájí. </p> <p>Členové občanského sdružení Centrum rozvoje Česká Skalice pevně věří, že rok 2011, vyhlášený Evropským rokem dobrovolnictví, posílí zájem občanů o různé formy dobrovolnictví, a to nejen ve vzdělávacím středisku Vila Čerych.</p>

<p>BUDIŠOV NAD BUDIŠOVKOU: Vloni v říjnu jsme zveřejnili článek s názvem: Kaple vznikne díky mecenáši. Dnes k této problematice přinášíme další informace opět převzaté z Internetového nezávislého listu ČAS s tím, že slovo mecenáš je nyní nutné užít v množném čísle. Kolik jich celkem bude, může ovlivnit každý z nás.</p> <p>Převzatý text:<br />
V pátek večer zazvonil náš redakční telefon. Šum a hlasité výkřiky ve sluchátku nenasvědčovaly tomu, že by volal někdo z Výzkumného ústavu pro rozvíjení ticha. U volajícího aparátu byl František Holub, takto velitel KVH Historického pěšího pluku č. 7 – Franz Xaver Graf Harrach Kunvald – Nový Jičín. Ano – to jsou ti krasavci ve vojenských uniformách, které obdivujete vždy při nějakých bitevních scénách z minulého století. Právě jsme skončili naši výroční schůzi, sdělil nám František. A udělali jsme hned na místě sbírku na postavení Kaple Cesty česko-německého porozumění. Vybrali jsme celkem 3330 korun a ty posíláme.<br />
Nejsou úžasní?<br />
Ano – v současné době jsme se obrátili na naše přátele, příznivce, známé, zkrátka všechny lidi dobré vůle s tím, aby nám pomohli s postavením Kaple Cesty česko-německého porozumění. Je pravdou, že s prvním velkorysým darem přišel pan dr. Walter Kotrba z Erlangenu. Poté akci podpořili tradičně již rotariáni. Rotary Club Opava International převzal nad výstavbou Kaple patronát a někteří jeho členové přispěli na výstavbu značnými osobními dary (Josef Melecký, Břetislav Tůma, Bohumil Křempek).<br />
Vyzvali i ostatní kluby Rotary v České republice k pomoci. Výsledkem této výzvy je například to, že členka Rotary Clubu z Přerova paní Dytrychová, vyrobí zdarma zvon pro kapličku. O poskytnutí daru ve formě slevy či daru při nákupu kamene potřebného na výstavbu, uvažují v RC v Hradci Králové. A mezitím přicházejí dary ve formě drobných částek od jednotlivců. Vážíme si jich nesmírně. A tak nám do dnešních dnů přispěli kolegové z Krnovské synagogy, senátor Adolf Jílek, Alena Kasíková a Jan Hlavačka z Panevropské unie Česko, Mons. Graubner, arcibiskup olomoucký, Ing. Jiří Bárta, ředitel Nadace VIA, a také mnozí další věnují materiál a zkušenosti (Jiří Strnad s chotí, Ing. Petr Strohalm, Ph.D) a ostatní. </p> <p>A jak vypadá vlastní realizace stavby? </p> <p>• Byly v podstatě vyřešeny všechny potřebné právní a jiné úkony, v současné době probíhá řízení k vydání stavebního povolení, takže pokud nenastanou nějaké komplikace, mělo by být asi do poloviny února vydáno stavební povolení k výstavbě kaple.<br /> • Hned poté, pokud počasí dovolí, by bylo započato s výkopem základů a s dalšími pracemi, když například vlastní krov může být napřed smontován mimo stavbu. Termín ukončení stavby alespoň týden před svěcením kaple, tedy asi tak dne 17. června je napjatý. Ve čtvrtek 20. ledna se v Oticích sešli všichni stavebníci a další realizátoři výstavby kaple. Koordinační a základní firmou realizace stavby je Stavební společnost Pekárek z Opavy a několik dalších subdodavatelů.<br /> • Všichni zúčastnění na poradě v Oticích vyjádřili jednoznačně podporu výstavbě Kaple v termínu a v potřebné kvalitě. Asi tak na pět set let, konstatoval na této poradě hlavní projektový strůjce Ing. arch. Jan Kolář, v jehož opavském ateliéru vznikly první obrysy budoucí Kaple Cesty česko-německého porozumění. </p> <p>NEJDE O TO, KOLIK KDO DARUJE, ALE O TO, KOLIK LIDÍ PŘISPĚJE</p> <p>V posledních letech jsme svědky toho, že se občas budují drahé a náročné stavby, jejichž realizace je vlastně výsledkem někdy problematicky získaných dotací ve výši milionů a miliard z různých grantů. Naše Kaple Cesty česko-německého porozumění se do žádného takového programu nevejde, zrovna tak jako se tam nevešla Cesta česko-německého porozumění. Obracíme se tedy na všechny příznivce evropské spolupráce a příznivce evropského porozumění. </p> <p>Kaple Cesty česko-německého porozumění je od roku 1945 prvním a jediným nově budovaným sakrálním objektem nejen symbolicky určeným k posílení spolupráce a porozumění na území tolik diskutovaných SUDET.<br />
Proto nám jde především o to, aby výstavbu Kaple podpořilo co nejvíce našich spoluobčanů v České republice i v dalších evropských zemích. Je přece možné, aby drobnou částku poslal každý, kdo se bude cítit osloven. </p> <p>Pro ty, kteří budou chtít pomoci, jsou zde ještě jednou základní údaje:</p> <p>Kontakt: Občanské sdružení VLASTENECKÝ POUTNÍK, Partyzánská 229 747 87 Budišov nad Budišovkou (+420 724 100 646) vpoutnik@tiscali.cz;<br />
Bankovní spojení: Česká spořitelna Opava, pobočka Bruntál;<br />
Číslo účtu: ČS 1846108319/0800; IBAN CZ 42 0800 0000 0018 4610 8319;<br />
BIC GIBACZPX.</p> <p>Zvon pro kapli daruje MARIE DYTRYCHOVÁ z Brodku u Přerova</p> <p> Paní Marie Dytrychová je mimochodem příbuzná známého pražského primátora Františka Ditricha, který byl velmi výraznou osobností Prahy v první polovině 19. století. Podskalský sirotek, který se vlastní vůlí vypracoval na dřevařského podnikatele, měl silný vztah k osvícené obrozenecké společnosti kolem cestovatele Vojty Náprstka. Se znalostí těžkých životních podmínek obyvatelstva, žijícího na vltavských březích, založil a vlastním nákladem udržoval azylový dům a školu, kde mohly pobývat matky s dětmi, jimž platil základní vzdělání. Paní Marie Dytrychová nyní z Brodku u Přerova, je svým rodem také blízká historii Opavska. Má tedy dobročinnost jaksi v genech a vztah k místu také. Je členkou Rotary Clubu Přerov, a když se dozvěděla, že patronát nad výstavbou Kaple Cesty česko-německého porozumění převzal Rotary Club Opava International, který vyzval ostatní Rotary Cluby k pomoci, nemohla zůstat stranou. Protože je profesionální zvonařkou, nabídla se, že pro naši kapli zhotoví zdarma zvon do věžičky. Poslali jsme jí projekt a včera jsme dostali tento dopis: </p> <p>Vážení rotariánští přátelé,<br /> podle Vámi dodaných technických podkladů pro výstavbu kaple se bude jednat o bronzový, výtvarně řešený zvon o hmotnosti cca 11 kg, spodního průměru 235 mm, výšky bez technického vybavení (závěs, srdce zvonu) 220 mm. Jeho cena je bez dalšího vybavení a zavěšení cca 21 000 Kč. Zvon, včetně výtvarné výzdoby a materiálu bych chtěla věnovat jako sponzorský dar tomuto projektu.<br />
Bude ještě nutno před dokončením kaple a lucerny, ve které bude zvon zavěšen, tuto shlédnout přímo na místě. Jakmile stavba pokročí do finále, zejména zvonového prostoru – lucerna, bude třeba zaměřit na místě stávající rozměry. Prosím, sdělte mi, kdy bude stavba před dokončením, abychom mohli přijet.<br />
S rotariánským pozdravem Marie Dytrychová</p> <p>Organizátoři výstavby Kaple Cesty česko-německého porozumění takto veřejně děkují paní Marii Dytrychové za její velkorysou pomoc</p> <p>Těsně před uzávěrkou tohoto čísla jsme dostali e-mail od jednoho člena Rotary Clubu z Ostravy, který nám oznamuje, že poslal na konto Kaple 10 000 Kč. S tím, že si myslí, že jeho jméno není tak důležité. Jak vidíte, ušlechtilost má mnoho forem.</p>

<p>PRAHA: Zvukař, fotograf a umělecký truhlář Michal Pospíšil známý mezi lidmi z alternativní scény pod jménem Bask získal před několika lety od otce za symbolickou cenu pronájem opuštěné vily v Bubenči ve Wolkerově ulici.</p> <p>A právě díky této možnosti spolu s jeho podobně smýšlejícími kamarády postupně dostal nápad založit občanské sdružení Kultura W10, které by podporovalo alternativní uměleckou scénu a zároveň dávalo lidem možnost k setkání a vytváření přátelské komunity.</p> <p>Proč jste se rozhodl spolu s dalšími deseti kreativně založenými kamarády založit před rokem občanské sdružení Kultura W10? </p> <p>Občanské sdružení Kultura W10 vzniklo přirozenou cestou z našich kulturních a společenských aktivit v bubenečské vile na Praze 6 ve Wolkerově ulici číslo popisné 10. Právě odtud pochází název klubu W10 i jeho populárnější podoba „Wolkrovka“.<br />
Počátky naší dobrovolné činnosti sahají zhruba rok a půl před existenci samotného sdružení. Přesná datace počátku Wolkrovky není možná, protože klub vznikal postupně během akcí a návštěv nás, tehdejších obyvatel vily. Pořádali jsme různá setkání spojená s naší domácí tvorbou i uměleckými počiny našich přátel – vernisáže, menší koncerty a divadelní představení. Mnozí ze starších účastníků naši rovinu fungování srovnávali s undergroundem předlistopadových let. Jednalo se totiž o soukromé společenské večírky, na nichž si umělci vzájemně prezentovali svá díla. Je těžké přesně určit, kdy jsme začali fungovat i mimo komunitu přátel, ale asi většina ze zakládajících členů považuje za první veřejnou událost Vernisáž 30ti umělců, která se konala 6. 6. 2008.</p> <p>Co je hlavní myšlenkou a posláním tohoto sdružení?</p> <p>Základní myšlenky klubu nejsou založeny na politických či ideových názorech. Snažíme se na principu otevřené komunity sdružovat lidi, kteří ctí originalitu a alternativní umělecké hodnoty namísto komerce. Klademe velký důraz na aktivitu všech členů a vzájemnou pospolitost. Z našich hostů se často stávají organizátoři dalších akcí nebo účinkující a postupně se stáváme přáteli. Naše sdružení tedy funguje na přátelské dobrovolné bázi. Hlásíme se k myšlence Do-It-Yourself, což v překladu znamená udělej si to sám. Tento postup se stále více uplatňuje i v rámci celoevropské alternativní sféry.</p> <p>Všichni členové sdružení včetně hlavních organizátorů tedy i vás pracují v Kultuře W10 jako dobrovolníci. Co vás k takové práci motivuje? </p> <p>Když vás kultura nabízená hlavním proudem neoslovuje, máte mnoho důvodů pro to zkusit ji vytvářet jinak. Samozřejmě se mohou objevit potíže například, že ze samé obětavosti pro klub nemá dotyčný člen sdružení na chleba a na nájem. To je potom zdravější dát si na chvíli pauzu. Strašákem je taky syndrom vyhoření, který se po několika letech dobrovolnictví „na plný úvazek“ zpravidla dostavuje. Je to stejné jako jinde – všeho s mírou. Za sebe mohu říct, že Wolkrovku beru jako volnočasovou aktivitu – takové společné dítě ve střídavé péči. </p> <p>Říkáte, že je pro vás důležité, aby se návštěvníci vašich kulturních akcí sami aktivně zapojovali do vytváření programu. Je v dnešní době těžké přesvědčit lidi různých generací, aby pouze pasivně nepřijímali, co se jim nabízí, ale také se sami aktivně podíleli na vytváření kultury?</p> <p>Samozřejmě, je to těžké. Naštěstí jsou už základní myšlenky klubu zakořeněné v našich stálých hostech, a tak nám pomáhají utvářet atmosféru konkrétních akcí, tudíž „pasivnímu konzumentovi“ nezbývá nic jiného, než se taky zapojit. Nikomu nic nevnucujeme. Nový návštěvník, kterému je fungování našeho klubu „proti srsti“, zpravidla již příště nepřijde. Nejobtížnější je změnit stále velmi zakořeněné paradigma „jsem v klubu – chci se bavit“. To se snažíme změnit na: „jsem v klubu – chci tvořit“. V tomto ohledu jsem pozitivní. Naše workshopy mají úspěch. Naštěstí lidi stále láká možnost se něco naučit, obzvláště pokud je to zadarmo. </p> <p>Pro jaké skupiny lidí jsou vaše akce určené?</p> <p>Líbí se nám v rámci nejen nezávislé scény zaujímat co nejširší spektrum žánrů – od vážné hudby po punk. Pravidelně k nám chodí i několik starších „mániček“, kterým se u nás znovu vlévá krev do žil. Jeden takový host mi jednou velmi poděkoval a řekl mi, že má teď pocit, jako by posledních deset let vůbec nežil a díky našemu klubu se cítí zase jako zamlada – dokonce s kluky z kapely začal opět bubnovat. Takové ohlasy nás velmi těší, protože pak i my máme pocit, že děláme něco, co má smysl. Hosty si nevybíráme – dokonce se jednou kvůli chybě v programu místo metalového koncertu odehrálo pásmo folkových písničkářů a naši hosté, ač přišli původně na tvrdou hudbu, si celý večer očividně užili až do konce programu. Mimo jiné máme v plánu letos rozjet několik tvůrčích dílen pro děti, ze strany návštěvníků je o takto zaměřené workshopy velký zájem. </p> <p>Co považujete za kvalitní kulturu?</p> <p>Osobně preferuji alternativní scénu, tedy malé kluby a divadla před obrovskými halovými koncerty. Ani lístek za sedm set korun vám nezaručí, že událost opravdu bude stát za to. Problém je, že člověk musí vždy hledat kvalitu. Kvalita tady je, jenom není tak viditelná. S naším sdružením se snažíme pomoci lidem objevit a odhalit kvalitu v oblasti kultury, třeba tím, že pozveme na naše „prkna“ vynikající alternativní umělce. Ovšem i v oblasti kvality je rozhodující otázka subjektivního vkusu. Respektujeme to, že pod kvalitou si každý představuje něco jiného. </p> <p>Jakým aktivitám se věnujete? </p> <p>Pořádáme koncerty, výstavy, workshopy, divadla, přednášky a projekce. Většina našich akcí je zadarmo nebo za dobrovolné vstupné. Drtivá většina akcí se odehrávala v našem prvním prostoru tedy přímo ve vile v ulici Wolkerova, ale později jsme se přesunuli do nového prostoru na nádraží Praha – Bubny, který jsme ovšem bohužel byli nuceni koncem minulého roku opustit.</p> <p>Proč jste museli z tohoto prostoru odejít? </p> <p>Neprodloužili nám pronájem, jelikož nebylo jisté, zda se celý areál, který je ve vlastnictví Českých drah, bude prodávat nebo ne. Nakonec k tomu nedošlo, ale namísto klubu se tam otevřela truhlárna. Přispělo k tomu i několik stížností na hluk z okolí, ač jsme dbali na to, aby hudební produkce končily před desátou hodinou. Ale co jsem slyšel, tak v Praze neexistuje klub, který by nemusel řešit sousedské vztahy. Z toho jsem trochu zklamaný. </p> <p>Kolik máte v současné době aktivních členů?</p> <p>Aktivních členů užšího organizačního týmu je v současné době osm. Docházejících dobrovolníků, kteří se starají o dílčí provozní i produkční záležitosti, máme zhruba dalších deset. Nepravidelných pomocníků pak kolem patnácti. Zkrátka, když něco potřebujeme a dáme echo našimi kanály, dobří lidé se vždy najdou. Ke komunikaci používáme převážně internet a mailing-list.</p> <p>Spolupracujete na akcích i s jinými sdruženími? </p> <p>Čas od času ano. Například jsme loni v červnu spolupracovali s iniciativou BuskerVille na větší akci jménem Svátek hudby, která fungovala jako společenský apel proti perzekuci a zákazu vystupování pouličních hudebníků ve velkých českých městech. Něco podobného chystáme i letos na jaře. Mimo jiné také nepřímo spolupracujeme s iniciativami Ne Rasismu a Vzdělání není zboží. </p> <p>Rozhodli jste se jít cestou nezávislosti, nežádat o granty, ale veškeré náklady spojené například s nákupem materiálu na workshopy hradit skrze dobrovolné vstupné. Proč nechcete o granty žádat? </p> <p>Žádosti o granty a jejich vyúčtování spolyká tolik času, že se při studiu a dalších aktivitách do tak nejistých vod ani nemůžete vážně pouštět. Nepodporuje nás nikdo a taky nám do ničeho nikdo nemluví. Nezávislost je pro nás velká hodnota.</p> <p>Vaše sdružení dává lidem možnost stát se součástí určité pospolitosti, komunity. Co si myslíte o současném trendu směřujícím k vytváření internetových komunit a uspokojování sociálních potřeb skrze internet?</p> <p>Hledání spřízněných duší, vytváření skupin se společnými zájmy, zkrátka sdružování je lidem vlastní a internetové komunity jsou jen rozšířením možností, jak takové věci činit. Spíše je chápu jako podpůrný prostředek pro opravdové setkávání. Namísto klasické pošty používáme rychlejší internet. Člověk je společenský tvor již od časů Adama a Evy…</p> <p>Co vaše sdružení plánuje v nejbližší době uspořádat?</p> <p>Jakmile se najde nový prostor, uděláme velkolepou otevírací párty. Lidé si oblíbili naše „zavíračky“ a „otevíračky“. Vlastně je to i dobrý reklamní tah… Přátelé nám radí, ať si kvůli častému stěhování pořídíme šapitó (smích). Ale i mně se líbí představa, že Wolkrovka není vázána jen na jedno místo, jde u ní spíš o myšlenku, o praktický úkaz, že i bez bohatých sponzorů se dá dělat kultura a že klub lze stavět na principu sounáležitosti a vzájemné spolupráce. A tímto také děkuji všem, kteří přijali Wolkrovku za svou.</p> <p>Odkazy:</p> <p>www.wolkrovka.net<br /> www.wolkrovka.net/svatekhudby<br /> www.bask.cz<br /> http://sites.google.com/site/basksite/</p>

<p>BRNO: Škola folklorních tradic (ŠFT), organizovaná Národním ústavem lidové kultury Strážnice, NIPOS Praha a Folklorním sdružením ČR Praha, se stala za dobu své existence respektovanou vzdělávací institucí, pojmem.</p> <p>Je vyhledávanou příležitostí k prohloubení znalostí a dovedností jak ze specializované problematiky hudebního a tanečního folkloru a souvisejících otázek obecné etnologie, tak z aplikace oborů, jako je pedagogika, psychologie, fyziologie apod.<br />
ŠFT je určena především pro současné, ale i budoucí vedoucí a umělecké pracovníky folklorních souborů, pedagogy a další zájemce o lidový tanec. Kurz je rovněž chápán jako forma péče o tradiční lidovou kulturu. V systému školské přípravy ani v mimoškolní oblasti žádná jiná možnost takto systematicky koncipované odborné přípravy či doškolování vedoucích a členů folklorních souborů neexistuje.<br />
První z dvouletých cyklů se uskutečnil v letech 1998 − 2000 v Domě kultury v Jihlavě, další pak střídavě v Praze a v Brně. Dosud školu absolvovalo 162 účastníků, jejichž věkový průměr byl 30 let. Na základě zkušeností získaných v jednotlivých cyklech kurzu byly připravovány a dále upravovány učební plány. Na jejich přípravě se podíleli přední odborníci — etnologové, pedagogové a univerzitní profesoři, z nichž většina také přednáší a vede praktická cvičení. Součástí učebního plánu jsou např. předměty: Lidový tanec, Choreografie, Sbírky a sběratelé lidových písní a tanců, Lidový kroj, Obecná pohybová průprava, Základy pedagogiky a psychologie, Úvod do studia hudební teorie, studia lidových nástrojů a lidové hudby, Zpěv ve folklorním souboru a další.<br /> ŠFT je čtyřsemestrální, v každém ročníku se uskuteční celkem 8 víkendových soustředění (pátek − neděle) plus jedno zkouškové. Podmínkou pro postup do druhého ročníku je úspěšné ukončení prvého, a také ne více, jak jedna absence za semestr. Učební osnovy druhého ročníku navazují a prohlubují učivo z prvních dvou semestrů, v předmětu lidový tanec jsou pak více zaměřeny na jednotlivé regiony. Úspěšní absolventi získávají rekvalifikační osvědčení MŠMT.<br />
Na odborném vedení a organizaci ŠFT se podle míst konání střídají Národní ústav lidové kultury Strážnice a NIPOS-ARTAMA Praha. V pořadí již pátý běh školy byl zahájen v září 2010 a navštěvuje jej 60 posluchačů. Uskutečňuje se v Kulturním domě Charbulova v Brně. Finančně je zajišťován z grantu MK ČR a ze školného, které si hradí posluchači kurzu ve výši 2800 Kč za jedno soustředění. Současně probíhající cyklus ŠFT se uzavře v dubnu 2012. Organizátoři počítají v případě dostatečného zájmu tím, že v ŠFT bude pokračovat, tentokrát v Praze.</p>

<p>PLUMLOV: Možná na první pohled působí jako malé a ospalé městečko. Při bližším prozkoumání však zjistíte, že toho mnoho nabízí. Na základě intenzity zdejšího kulturního dění se mezi místními ujal výrok „škoda umřít, furt se něco děje.“</p> <p>Kulturu ve městě má na starosti příspěvková organizace Klubové zařízení, jenž nahrazuje odbor kultury. Zajišťuje vše od technických služeb v podobě úprav komunikací až po organizaci jednotlivých kulturních akcí. Sídlí na místním zámku a tvoří ji osm zaměstnanců.</p> <p>Do kultury plyne z městského rozpočtu asi 2,5 milionu korun ročně, na samotné akce je to 0,5 milionu. Mimo Klubového zařízení město zřizuje základní, mateřskou a základní uměleckou školu a městskou knihovnu. Na činnost přispívá např. spolku dobrovolných hasičů, zahrádkářů a Sokolu.<br />
Na plumlovském zámku, který představuje dominantu města, se zabydlela také městem zřizovaná obecně prospěšná společnost Zámek Plumlov, která o něj pečuje. Nejen, že se ve spolupráci s městem jako vlastníkem zámku věnuje jeho postupné rekonstrukci, ale také zajišťuje kulturní využití a připravuje prohlídky.<br />
V pokladně zámku sídlí Informační centrum, které provozuje o.p.s. Zámek Plumlov a jehož vznik finančně podpořil kraj částkou 80 tisíc korun. Mimo jiné propaguje Mikroregion Plumlovsko, v němž je sdruženo sedm obcí.<br />
Plumlov měl dříve vlastní Krajinské muzeum, které se nakonec sloučilo s prostějovským. V dnešních dnech se jedná o trvalé zápůjčce exponátů vážících se k Plumlovu a o jejich vystavení v rámci trvalé expozice.<br />
Na zámku se pořádají tradiční akce jako Vinobraní, Čarodějnice, Šermířský víkend, Martinská husa, dobové trhy nebo Zabijačkové hody. V jarním a podzimním období připravuje o.p.s. Zámek Plumlov noční prohlídky, které jsou nabité příběhy, historickými postavami a představují přehlídku dobových kostýmů. O představení v rámci těchto prohlídek a průvodcovský servis se starají ochotníci pod hlavičkou společnosti Zámek Plumlov. Kromě amatérského divadla obohacuje zdejší život ještě dětský divadelní kroužek. Ten funguje v rámci Spolku plumlovských nadšenců, ke kterým patří i členové lidového souboru. V případě nepřízně počasí se na zámku využívá kamenný sál v prostorách bývalých koníren. Protože však není vytápěný, v zimním období ho nahrazuje kulturní dům v Žárovicích, které správně spadají pod Plumlov. Zařízení KD pochází z osmdesátých let a v nedávné době prošlo rekonstrukcí. Celkově pojme dvě stě osmdesát lidí, ale při plesech, kterých se v tomto roce chystá celkem osm, až čtyři sta.</p> <p>Dvoutisícové město se může kromě zámku pochlubit ještě dalšími památkami. Najdete je především v památkové zóně, např. pivovar pocházející z 16. století, jeden z největších na Moravě, který je majetkem města. Dále kostel Nejsvětější trojice, tři památkově chráněné sochy světců a mlýn, v němž majitel, kterým je soukromá osoba, zřídil penzion. Průběžně se v obci opravují stavby drobné sakrální architektury. Na opravu čtyř křížků získala Místní akční skupina Prostějov venkov o.p.s. příspěvek.</p> <p>Vyzdvihnout je jistě nezbytné Taneční workshop, který se v Plumlově koná již devátým rokem. Usadil se zde vlastně shodou náhod. Když měl Saša Rychecký (učitel, lektor, dramatik, výtvarník i režisér) uspořádat v Čechách mezinárodní workshop s účastí slovenských, polských a německých souborů, oslovil prostějovskou společnost Spektrum, která provozovala kemp v Mostkovicích na břehu plumlovské přehrady. Spolupráce byla sice následně rozvázána, ale workshop již v Plumlově zůstal. Dnes jej kompletně organizuje Klubové zařízení a finančně podporuje Olomoucký kraj částkou ve výši 130 tisíc korun ročně. Workshop se koná i díky sponzorům. Celkové výdaje na jeho uspořádání činí 200 tisíc korun. Jednotliví účastníci z řad dětí a mládých lidí ve věku od 8 do 30 let zaplatí maximálně 3 tisíce korun za osobu, což v době čtrnáctidenního kurzu zahrnuje ubytování na zámku, stravování v místní školní jídelně a plat již léty osvědčeným lektorům.<br />
Divadelní a taneční představení se nacvičují všude, kde je to jen možné – v tělocvičnách, v zámku nebo v exteriérech. Workshopu se účastní každoročně kolem třiceti zájemců, kteří od počátku pracují na nácviku představení, jehož scénář se v Klubovém zařízení rodí již od prosince. Premiéra představení se nakonec zařadí do programu plumlovského Divadelního festivalu. Děti z workshopu vystoupí po boku divadelních souborů ZUŠ a různých tanečních souborů.<br />
Nabídku divadla již pravidelně doplňuje vystoupení kapely Správní kluci z ústavu mentálně postižených v Nezamyslicích. Výtvarnou složku workshopu tvořilo řezbářství, ale do dnešního dne zůstala jen dílna kostýmů. Látky na ni několik let jako dar dodávala firma OP Prostějov.</p> <p>Výčet kulturních aktivit v Plumlově by nebral konce. Velké možnosti skýtá také již zmíněná plumlovská přehrada. V místním kempu je během léta pro návštěvníky i obyvatele Plumlova připravena celá řada kulturních akcí. Za zmínku stojí festival mezinárodní hudební festival handicapovaných dětí Písničkou ke slunci, který se zde koná již patnáctým rokem. Pořádá ho Dětský domov Prostějov a město Plumlov jej podporuje pronájmem kempu za symbolickou cenu.</p> <p>Více informací o plumlovském tanečním workshopu, festivalu Písničkou ke slunci a webové stránky města Plumlov naleznete zde

<p>Letošní rok dobrovolníků slouží ke zviditelnění aktivit jedinců i nejrůznějších uskupení. Pomáhají kde je třeba, ale někdy se pouze věnují tomu, co je baví, a přesto jsou prospěšní celé společnosti. Protihodnotou nedostávají a ani nečekají žádné hmotné statky, odměnou je jim vlastní uspokojení. To nejmenší, co můžeme udělat my ostatní, je všimnout si jich, ocenit je, a nekomplikovat jim jejich snažení.</p> <p>V rámci letošního tématu dobrovolníků jsme oslovili s několika otázkami kraje. Zatím jich reagovala cca polovina z nich. Níže jsou odpovědi z kraje Pardubického. </p> <p>Zajímalo by nás, zda má Pardubický kraj nějaké zkušenosti s dobrovolníky v kultuře?</p> <p>Muzea zřizovaná Pardubickým krajem spolupracují s dobrovolníky v oblastech, ve kterých to legislativa umožňuje. Jedná se o členy poradních sborů, redakčních rad, spoluautory scénářů výstav, autory příspěvků do edičních materiálů, případně spolupráci odborníků při odborných činnostech, praxe studentů atd.<br />
Jinak se kraj setkává s dobrovolníky často také v oblasti pořádání nejrůznějších kulturních aktivit, zejména formou jejich dobrovolné práce v rámci mnoha fungujících občanských sdružení.<br />
Dobrovolníci sami také provozují některá muzea – např. několik objektů v systému vojenského opevnění na Králicku, Regionální muzeum vesnice v Dolním Újezdě nebo Pardubický spolek železniční dopravy provozuje malé železniční muzeum v Pardubicích – Rosicích.<br />
Dobrovolníci se často velmi významně podílejí také na obnově a zachování kulturních památek. Jedním z nejlepších příkladů v našem kraji je občanské sdružení Polom, které získalo do svého vlastnictví kostel sv. Kunhuty v místní části Polom (patří pod obec Trhová Kamenice). Kostel byl částečně v havarijním stavu a členové sdružení s využitím nejrůznějších dotačních titulů, konáním charitativních akcí, vlastní fyzickou prací, ale zejména svým nadšením a obětavostí jej bezpochyby zachránili před úplnou zkázou. </p> <p>Podporuje kraj dobrovolnické služby (nebo se chystá)?</p> <p>Pardubický kraj si práce dobrovolníků nejen v oblasti kultury váží. Podpořit je však můžeme pouze v rámci vyhlašovaných grantových řízení, ať již v oblasti kulturních aktivit, podpory muzeí či obnovy památek.<br /> Samotnému procesu většího zapojení a podpory dobrovolníků však částečně brání skutečnost, že funkce dobrovolníka v kultuře není komplexně legislativně ošetřena (zajištění smluvního vztahu, který by ošetřoval bezpečnost práce takového pracovníka, jeho odpovědnosti, povinnosti a další).</p> <p>Bude kraj reflektovat Evropský rok dobrovolnictví?</p> <p>Pardubický kraj v oblasti kultury nepřipravuje žádná opatření zohledňující vyhlášení Evropského roku dobrovolnictví. </p> <p>Za odpovědi děkujeme pí Miladě Valečkové, vedoucí oddělení památkové péče KrÚ Pardubického kraje</p>