Jste z Dobřichovic. Jak se tu daří divadlu?
Naše městečko má speciální atmosféru různých spolkových činností, kulturních akcí, společného scházení. Pořád se tady něco děje – kromě našich letních divadelních slavností se tu pravidelně konají vinařské slavnosti, Food festival, farmářské hudební koncerty a festival staré hudby, soutěž o nejlepší svíčkovou, závody dračích lodí, je toho opravdu hodně. Často slyšíme od návštěvníků Dobřichovic, že by tady chtěli žít. Krásné prostředí zámku v údolí řeky Berounky příjemnou atmosféru ještě podtrhuje. Daří se nám tady dobře. Potýkáme se jen s jedním pro nás významným faktem, že totiž nemáme vlastní divadlo, budovu, kde bychom hráli, zkoušeli, scházeli se, ukládali ceny a diplomy z divadelních přehlídek, kulisy a rekvizity.
Hrajeme v létě venku na nádvoří dobřichovického zámku (Residence Řádu křížovníků), kde je sice úžasná atmosféra, nezaměnitelný genius loci, ale počasí ovlivnit neumíme.
Kdy a za jakých okolností váš divadelní spolek vznikl, resp. byl obnoven? Jaké byly motivace a důvody k založení spolku?
DDS se v letošním roce dožívá dvanácti let svého trvání. Základem všeho je láska k divadlu. U samého počátku byla parta spřízněných duší, scházející se ve vinárně U Caldů, která měla ráda divadlo. Někteří ho provozovali amatérsky, třeba v Řevnicích nebo na dobřichovických zahradách k oslavám narozenin, někteří byli i profesionály. U lahvinky vína se to krásně plánuje, a tak slovo dalo slovo a vznikla Dobřichovická divadelní společnost. Principálem se stal a stále je Petr Říha. V červnu jsme uvedli naše první divadelní představení a od té doby stále zkoušíme – hrajeme – zkoušíme...
S naší divadelní činností navazujeme na naše předky, ale historie zdejšího ochotnického divadla není zatím dobře zmapována, abychom mohli říct, kdy a kde jsou přesné počátky.
Nakolik aktivní činnost vyvíjíte? Kolik premiér do roka připravíte? Jak často a kde hrajete? Máte i vlastní autorská představení? Jakých cílů chcete prostřednictvím spolku dosáhnout? Máte ambici stát se hybateli širšího kulturního dění?
V každém roce připravujeme jednu až dvě premiéry, a ty obvykle představíme na Dobřichovických divadelních slavnostech, které se pravidelně konají od konce června do konce července. Během roku hrajeme u našich sousedů – v řevnickém kině nebo v Praze, kde si pronajímáme profesionální divadla, jako například ABC, Semafor, Rokoko, Divadlo Bez zábradlí, Divadlo Járy Cimrmana, Divadlo Radka Brzobohatého apod. Jezdíme také po našich vlastech českých – tam, kde nás pozvou, nebo se domluvíme na recipročním představení.
Vedle pozvaných hostujících amatérských i profesionálních divadelních spolků a hudebníků z celé republiky, předvedeme během prázdninových měsíců asi deset vlastních představení. Hrajeme převzaté tituly, téměř vždy se jedná o komedie, ale nechybí ani muzikály s živým orchestrem. Uveďme třeba nestárnoucí Zvonokosy, premiéru navštívil scenárista Petr Markov, Světáci, pohádka Byl jednou jeden král či výpravný „skoromuzikál“ Tři mušketýři. Autorkou scénáře i textů písní je naše členka Alena Říhová.
Naším cílem je kromě vlastního potěšení z přípravy a realizace her také propagace amatérského divadla jako takového a v neposlední řadě i reprezentace našeho krásného městečka. Dá se říct, že se podílíme i na dalším kulturním dění Dobřichovic – jsme účastníky i spolupořadateli Královského průvodu Karla IV., naši členové působí např. v dámské vokální skupině Cabinet, vedou dětské divadlo Kukadýlko, hrají už deset let představení s Poberounským souborem, např. v muzikálu Noc na Karlštejně či v Postřižinách s profesionálními herci a zpěváky, vedou herecké kurzy pro seniory, jejichž zakončením bylo absolventské představení kabaretu, též organizovali pokus o největší piknik do Guinessovy knihy rekordů, sjezd korvet z celé republiky, akce Milionu chvilek, akce k výročí republiky nebo sametové revoluce apod. Náš principál Petr Říha se v době výročí republiky představil v roli prvorepublikového ministerského předsedy Karla Kramáře nejen v Dobřichovicích, ale i v rodném městě tohoto politika, ve Vysokém nad Jizerou.
Oslovujete všechny věkové skupiny? Daří se vám podporovat mezigenerační dialog?
V našich hrách účinkují děti, mladí herci, herci střední generace i senioři. V publiku se objevují také všechny generace, nedá se říct, kdo převažuje. Snad se nám daří i mezigenerační dialog – dovedeme se dohodnout, i když někdy je to složité. Vždycky ale vyhraje to, že máme divadlo opravdu rádi a že chceme dojít ke společnému cíli.
Co vás na této práci těší a co vám ji naopak komplikuje?
Těší nás tato práce sama – od přípravy až po konečné ztvárnění her. Všichni dělají všechno. Připravujeme kulisy, rekvizity, kostýmy, někdy vypomáhají profesionálové, jako např. scenáristka Jitka Nejedlá apod. Existuje samozřejmě tzv. „zdravé jádro“, které je mnohem aktivnější než ostatní, ale na tom asi není nic zvláštního. Někdy je trochu „o nervy“ sladit termíny zkoušek, všichni jsou dost vytíženi v zaměstnáních. No a musím opakovat největší problém našeho souboru – nemáme budovu, kterou můžeme využít k naší činnosti.
Jste zapsaný spolek nebo jen neformální sdružení, máte právní subjektivitu?
Dobřichovická divadelní společnost vznikla jako občanské sdružení se schválením stanov Ministerstvem vnitra. Po změně zákona figuruje jako zapsaný spolek v rejstříku spolků.
Kolik členů spolek sdružuje? Jaké jsou jejich věkové, profesní a genderové charakteristiky a jaké povinnosti?
V současné době má DDS 38 členů. Jde o divadelní amatéry různého věku a povolání, přibližně stejný počet mužů a žen. Povinnosti členů spolku vycházejí ze stanov DDS.
Jaký je vztah obecního zastupitelstva/magistrátu ke spolku? Máte jejich podporu?
Od naší obce pravidelně získáváme finanční podporu, rovněž tak od kraje. Tři starostové po sobě jdoucí jsou členy DDS a všichni si několikrát zahráli v malých rolích v našich představeních.
S jakými dalšími organizacemi spolek spolupracuje? Kdo vás podporuje? Z čeho hradíte výdaje?
Spolupracujeme s Poberounským souborem amatérů a profesionálů, dětským divadlem Kukadýlko, agenturou Gei-Ša, dámskou vokální skupinou Cabinet a dalšími. Naše výdaje hradíme z grantů od města a kraje, ze vstupného, darů od sponzorů a členských příspěvků.
Na jaký výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní? Jaká inscenace z vašeho repertoáru je nejvíce reprízovaná? Na čem pracujete nyní?
Na co jsme nejvíc pyšní? Na to je jednoduchá odpověď. Dvakrát jsme se probojovali na celostátní přehlídku amatérských divadel v Hronově, a to s představeními Peklo v hotelu Westminster (2018) a Je úchvatná (2020). Tam jsme zažívali asi vrchol našeho snažení. Ale hrát na prknech, která znamenají svět, například v Semaforu nebo v ABC – to je také nezapomenutelné. Nejvíc repríz měla představení Peklo v hotelu Westminster a Brouk v hlavě. Dvakrát jsme se s úspěchem zúčastnili Bratislavského kulturního léta.
V současné době připravujeme inscenaci známé komedie Charleyova teta. Vzhledem k pandemii zatím další hru nenacvičujeme.
Jak vaše plány na letošní rok zkomplikovala současná mimořádná situace? Vzešlo z ní pro vás také něco dobrého? Zůstali jste v kontaktu s diváky i přes nucené uzavření divadla? Jak se vám v téhle zmatené době daří plánovat věci příští?
Doba koronavirová nám zkomplikovala přípravu nové inscenace komedie Charleyova teta, už teď je dvakrát odložená premiéra. Moc radosti nám to nepřináší, ale nedá se nic dělat, musíme se s tím smířit. Samozřejmě nám odpadla i některá představení. Před létem, kdy jsme připravovali naše divadelní slavnosti, nám několik souborů odmítlo účast na přehlídce z důvodu obav ze zavedených antikoronavirových opatření. Museli jsme dát hlavy dohromady a připravit slavnosti s trochou rizika jinak – za účasti tří profesionálních divadelních souborů a tří hudebních skupin. Nevěděli jsme, zda přijdou diváci, zda to všechno poplatíme, ale nakonec to dopadlo výborně, dokonce nad naše očekávání. Mohu zmínit úspěšné představení Lakomec Divadla Radka Brzobohatého, Boss Babiš Divadla RePublika, Drahá legrace Agentury Harlekýn, koncerty Jitky Vrbové, Tomáše Kluse a Bratří Ebenů. My sami jsme předvedli dvě představení, celkem v osmi reprízách.
Spolupracujete s Tomášem Klusem. Jak to vzniklo?
Tomáš Klus se svoji Cílovou skupinou u nás letos vystoupil poprvé. Jan Seidel, jeho manažer, je členem DDS a zároveň jedním z nejobsazovanějších herců. Tamara, žena Tomáše Kluse, se v Dobřichovicích narodila, takže jeho účast u nás vyplynula celkem přirozeně. Bylo jen otázkou času, kdy k tomu dojde. A my si toho velmi vážíme, jeho koncert byl skvělý a účast posluchačů byla mimořádná.
Spadá pod vás i provoz Zámeckého dobřichovického letního kina?
Zámecké dobřichovické letní kino vzniklo zásluhou dvou členů DDS Jiřího Geisslera a Petra Širce. Letní kino v Dobřichovicích chybělo a byla by škoda nevyužít nádherného prostředí zámeckého nádvoří právě pro promítání pod širým nebem. První film jsme zhlédli letos v rámci divadelních slavností, tři dny po premiéře byl uveden film Havel. Nádvoří praskalo ve švech, lidé seděli na dekách nebo jen na trávě a vznikla tady nezapomenutelně přátelská, sdílená atmosféra. Ale jinak provoz letního kina pod divadelní společnost nespadá.
Slovo na závěr…
Divadlo nám přináší radost, umožňuje nám zapomenout na každodenní starosti a bolesti. I když před premiérou je to často doslova k zbláznění, nadšený potlesk diváků dává na všechno zapomenout a dodává nám sílu k další činnosti.
Největším naším snem je mít už konečně k provozování divadla to hlavní – střechu nad hlavou. Ať žije divadlo a to naše zvlášť! (naše heslo)
http://www.divadlodds.cz
Vizitky
Mgr. Kateřina Filla Věnečková (1964)
Absolvovala pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. Celý život pracuje s dětmi jako učitelka angličtiny, společenských věd a lektorka dramatických a výtvarných kurzů. V posledních letech také učí jógu pro dospělé. Dobrovolně pracuje pro nadační fond Ecolibri, kde pomáhá vzdělávat se dětem mayských indiánů. V Dobřichovické divadelní společnosti je produkční, amatérská herečka, kostymérka, nápověda, podle toho, co je třeba. Kromě divadla se ve volném čase věnuje zpěvu v dámské vokální skupině Cabinet a hodně ráda cestuje do cizokrajných zemí, hlavně v Africe.
JUDr. Petr Říha (1947)
Absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Amatérskému divadlu se věnuje od svých 15 let, jeho první rolí byl Karel ve hře Příliš štědrý večer. Za svůj pětapadesátiletý ochotnický život sehrál mnoho velkých i menších rolí, např. Falstafa, Demetria, Švandu dudáka, Argana, Doollitla, Karla IV., krále Ubu a další. Posledních patnáct let se věnuje i režii, pracoval na titulech jako Lucerna, Pygmalion, Brouk v hlavě, Dámský krejčí, Ten, kdo utře nos, Suchého Já jsem otec Bemle a já matka Žemle, Mátový nebo citron, Bordel na ministerstvu, Řeči, Peklo v hotelu Westminster, Nerušit, prosím a další. Založil v r. 2008 Dobřichovickou divadelní společnost, v níž je dodnes principálem, podílí se každoročně na divadelní přehlídce Dobřichovické divadelní slavnosti. Získal mnoho cen za herectví, ale v poslední době zejména za režii, na krajských i národních přehlídkách.
