Středočeský kraj

Po studiích u českého klavírního virtuosa Karla Slavkovského, Vítězslava Nováka a Josefa Jiránka a pěveckém školení v Pivodově škole debutovala (1901) jako altistka v Zemském divadle v Lublani, kde vytvořila za jednu sezonu celou řadu titulních postav. Obdivována byla tehdy především za svoji Carmen, kterou ve svých verších oslavil nevýznamnější slovinský básník Anton Aškerc. O rok později, 27. září 1902, zpívala při otevření nového Městského divadla v Plzni Radmilu v opeře Libuše českého velikána Bedřicha Smetany, a byl to tedy její hlas, který v té budově zazněl jako první („Slovutná dcero Kroka, slavná kněžno!“). Po mnoha nezdarech a peripetiích se z altového oboru přeškolila na vysokodramatický soprán u slavné koloraturní pěvkyně Betty Frank – Rückertové, rižské a pražské primadonny, a protagonistky německých představení Metropolitan Opera New York, a stala se hvězdou zahraničních operních domů. Přijala angažmá v alsaské opeře v Colmaru (1906 až 1907), ve vestfálském Barmenu (1907 až 1910) a konečně ve Štrasburku (1910 až 1919), kde excelovala především v dramatickém repertoáru (Carmen, Santuzza, Leonora ve Fideliovi i v Trubadúrovi, Aida, Amelie, Salome, Elektra, Ariadna, Ortruda, Brunhilda, Valkýra, Fricka, Venuše i Alžběta, Kundry, Isolda…). Ke svým špičkovým pěveckým a hereckým výkonům připojila také výkony taneční (i Tanec sedmi závojů v Salome nebo závěrečná scéna v Elektře) a kritika byla vždy udivena nejen technicky dokonalým pěveckým výkonem, nýbrž i mistrnou hrou, výrazným gestem a citovým zvládnutím role. 

Její talent jí umožnil spolupracovat se světovými dirigenty Albertem Coatesem, Leo Blechem, Bruno Walterem, Hansem Pfitznerem, Wilhelmem Furtwänglerem, Otto Klempererem, Georgem Szellem i přítelem Richardem Straussem, se kterým dotvářela svoji kreaci Elektry.

V Národním divadle v Praze jí bylo dopřáno zpívat pouze třikrát (Carmen, Leonora ve Fideliu, Ortruda, vždy s Otakarem Mařákem), zpívala však také ve Vinohradské zpěvohře (Carmen, Marta v Nížině) a pod taktovkou Dr. Viléma Zemánka a za doprovodu spojených orchestrů České filharmonie a Národního divadla předvedla své umění ve scénách ze Salome a Elektry na koncertě Spolku českých žurnalistů v lednu 1910. Ve dvacátých letech 20. století byla okolnostmi přinucena usadit se natrvalo v Čechách. Přijala pozvání obdivovatelky hudebního umění, hraběnky Berty Colloredo–Mansfeldové, a s matkou a se dvěma bernardýny se přistěhovala do zbirožského zámku, kde geniální Alfons Mucha právě dokončoval svoji Slovanskou epopej.

Koncertovala, působila jako profesorka zpěvu v hudební škole v Plzni, v roce 1926 hostovala na pozvání Oskara Nedbala jako Carmen v Národním divadle v Bratislavě, v roce 1934 vystoupila v plzeňské opeře jako Valkýra, a s velkým hudebním světem se rozloučila v roce 1940 uspořádáním pěveckého recitálu za doprovodu České filharmonie, kterou řídil Václav Talich.

Už ve zralém věku neváhala odjet do Prešova, kde působila jako hlasová a dramatická poradkyně a budovala nové divadlo (1951-1954). Ve Zbiroze zpívala v kostele sv. Mikuláše, doprovázela při místních koncertech, pomáhala při výchově zbirožských hudebníků, byla první čestnou členkou spolku ochotníků J. V. Sládek… K obrovskému počtu jejích žáků patří dámy Baxová, Babická, Langová, Holubová, Weissová, Vačkářová, Kutinová, Střízková, pan Krásný, koncertní pěvci Božena Hezká, Jaromír Horák, Dr. Otakar Mácha, operetní pěvec Josef Janoušek, plzeňská sopranistka a držitelka ceny Senior Prix 2013 Jindřiška Hendrichová, Růžena Boubínová, sólistka opery v Plzni, René Tuček, sólista opery Národního divadla v Praze nebo táborská rodačka Libuše Pavlíková-Pasero, sólistka milánské La Scaly, manželka slavného basisty Tancrediho Pasera.

Často byla přirovnávána k fenomenální Gemmě Bellincioni, její hlas i zjev se nápadně podobaly slavné Emě Destinnové, které prováděla hlasovou kontrolu. Na rozdíl od proslulé Bellincioni a své přítelkyně i rivalky, jen o rok mladší Emy Destinnové nezanechala Maria Gärtnerová žádnou nahrávku svého monumenálního hlasu. Ještě pětaosmdesátiletá zpívala v roce 1962 Habaneru z Bizetovy Carmen na koncertě při příležitosti otevření výstavy jejího životního díla, kterou uspořádalo Městské vlastivědné muzeum ve Zbiroze. I tenkrát ji obdivoval přítel skladatel Jindřich Jindřich či dcera Alfonse Muchy akademická malířka Jaroslava Muchová.

Zemřela odloučena od veřejného života ve svém zátiší v Pětidomí u Zbiroha, ve společnosti své hospodyně a přítelkyně Emilie Diankovské 22. února 1965. Pochována je na zbirožském hřbitově. Jejímu životu a umění se věnuje koncertní cyklus Po stopách Marie Gärtnerové.

"Neznala jsem meze svých sil a dávala, třeba bych ke konci byla klesla mrtvá. Ale muselo to tak být, role vyžadovala žít až do poslední kapky krve. Zaplatila jsem daň. Koho Bůh miluje, křížem ho navštěvuje, a mě navštěvoval rád a často. Proto Boha tolik miluji. Dal mi očistu nitra. Ptám se jen, proč jen je u nás v Čechách tolik závisti, nevraživosti, zloby a nesvornosti? Proč ten národ, který Bůh obdařil tolika dary, zemí krásnou, nadáním, svéráznými kroji, proč ten lid neváží si svého svérázu a stále šilhá po jiných vzorech? To je má největší bolest, starost o mravnost a čistotu mého národa… toho mládí, se kterým se dnes mazlíme a neučíme jej skromnosti a sebeobětování, jak to činili naši předkové…… Chtěla bych být špatným prorokem, ale bojím se..." 

Maria Gärtnerová

Kromě několika už zavedených celostátních cen pro knihovníky z různých typů knihoven existují i ocenění regionální, která jsou zacílena na neprofesionální knihovny s dobrovolným knihovníkem, jehož práce je mnohdy nedoceněna a přitom nesmírně záslužná. Ve Středočeském kraji je více než sedm set veřejných knihoven, které působí v obcích a malých městech a lze je zařadit do kategorie neprofesionálních knihoven. Ty nejlepší z nich nejsou pouze tradičními půjčovnami knih, ale stávají se kulturními středisky rozvíjejícími komunitní život v obci.

Právě na knihovnice a knihovníky z takových knihoven je zaměřena cena Středočeský Kramerius. Nominované navrhuje Středočeská vědecká knihovna v Kladně a městské knihovny v Benešově, Kutné Hoře, Mladé Boleslavi a Příbrami podle celé řady kritérií, mezi které patří například aktivita, pořádání akcí, otevírací doba, stav knihovního fondu a jeho doplňování, aktivní komunikace s pověřenou či krajskou knihovnou, vybavení knihovny aj.

„Účelem ocenění je podpořit aktivní dobrovolné knihovníky v jejich knihovnické práci a zároveň motivovat další, aby je následovali. Rovněž chceme vzbudit zájem vedení obcí k jejich podpoře.“, říká Radek Liška, vedoucí Krajského knihovnického centra.

V letošním roce se slavnostní vyhlášení oceněných knihovníků s ohledem na současně probíhající nouzová opatření uskuteční až 25. listopadu. O své „knihovnické Oscary“ – jak tuto cenu v loňském roce nazvala jedna z oceněných – tedy letošní vítězové nepřijdou.

Více informací o pořádaných akcích naleznete na webu knihovny: www.svkkl.cz.

Program byl postaven na paralelách barokní hudby a současné Hanzlíkovy tvorby, pro niž je baroko velkým inspiračním zdrojem. Ten je patrný jak na poli interpretačním (př. využití kontratenoru), tak na výrazovém a kompozičním (př. emocionální naléhavost, využití barokních kompozičních metod v současném rámci…).

Těžiště programu tvořily skladby Tomáše Hanzlíka (1972), konkrétně jeho Smyčcový kvartet č. 2 a kantáta Stabat Mater.  Jejich barokní „protějšek“ představovaly árie z významných skladeb C. Monteverdiho, A .Vivaldiho a G. F. Händela.

Interpretace se ujalo Rejchovo kvarteto (v obsazení Jan Hádek, Magdalena Malá, Jakub Verner a Libor Mašek) doplněné o Filipa Dvořáka (cembalo, varhany) a Matyáše Berdycha (kontrabas). Muzikanti byli relevantními partnery jedinečnému projevu Jana Mikuška (kontratenor), který jak interpretační technikou, tak výrazem opět přesvědčil, že je špičkou ve svém oboru. Samostatně zazářilo Rejchovo kvarteto v provedení výše zmíněného Hanzlíkova Smyčcového kvartetu č. 2, který premiérovalo v roce 2018. Celý koncert moderovala muzikoložka a redaktorka Českého rozhlasu Eva Hazdrová Kopecká. Její zasvěcený komentář tak doplnil dramaturgicky vybroušený tvar programu, který publikum odměnilo  dlouhým potleskem ve stoje.

Tento jedinečný zážitek nám byl umožněn díky finanční podpoře Města Čelákovic a Středočeského kraje.

Návštěvníci se mohou těšit na odpolední bohatý program v parku, populární a muzikálové melodie, jazz a swing, výtvarné workshopy a výstavu, matiné s klasickou hudbou i večerní koncert mladých talentovaných umělců. Projekt v tomto mimořádném prostředí se může konat díky laskavé podpoře paní Ivany Leidlové, zakladatelky neziskové organizace Zámek Liteň a ředitelky Festivalu Jarmily Novotné. Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován pro podporu opravy historických Božích muk v Litni v blízkosti kostela a zámeckého areálu a podpoří tak rozvoj regionu. Pestrý program 3. října odstartuje na zámku Liteň a v jeho bezprostředním okolí ve 14:30 hodin.

V rámci ZUŠ Open proběhne ve Středočeském kraji i mnoho dalších akcí, koncertů, divadel či tanečních představení pod taktovkou základních uměleckých škol. Více informací na www.zusopen.cz nebo na www.facebook.com/zusopen.

Vrcholem letošního ročníku ZUŠ Open bude 6. listopadu společný koncert mladých umělců v katedrále sv. Víta ve prospěch Arcidiecézní charity, na jehož dramaturgii a interpretaci se podílejí žáci a pedagogové ze ZUŠ napříč celou republikou. Velké společné akce chystají také například školy ve Zlíně, Vysokém Mýtě, v Ostravě, Neratově, Brně či v Kroměříži.

ZUŠ Open připravuje již po čtvrté tým Nadačního fondu Magdaleny Kožené, jehož cílem je upozornit na zcela jedinečný systém uměleckého vzdělávání, kterým se odlišujeme od ostatních zemí ve světě. Do letošního ročníku ZUŠ Open se původně zapojilo více než 420 škol a připravilo bohatý program v rámci pětidenního festivalového modelu v květnu. Snahou pořadatelů je přenést co nejvíce z původního programu na podzimní termín. ZUŠky jsou také mimořádnou sítí pro vyhledávání talentovaných studentů. O podporu mladých talentů pečuje Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART, do kterého se aktivně v roli mentorů zapojují přední čeští umělci.

Přehled vybraných top akcí ZUŠ Open 2020

4. 7. - ZUŠ Open pro Večer dobré vůle, Velehrad

29. 7. - 4.9. - výstava výtvarné sekce stipendijní Akademie MenART a ZUŠ V. Talicha Městská galerie Beroun

14. - 16. 8. - ZUŠ Open na Maraton hudby v Brně, 

4. 9. – 6. 9. - ZUŠ Open a ZUŠKA? ZUŠKA! na Zlín Film Fest

20. 9. - ZUŠ Open Zlínského kraje

26. 9. - ZUŠ Open pomáhá ve Vysokém Mýtě škol Pardubického kraje

27. 9. - ZUŠ Open k svátku sv. Václava v Neratově Královéhradeckého a Pardubického kraje

3. 10. - ZUŠ Open v Litni Středočeského kraje a hostů ze ZUŠ Pardubického, Plzeňkého kraje a Prahy

12. 10. - Slavnostní absolventské vystoupení stipendistů Akademie MenART, NoD, Praha

17. 10. - Slavnostní koncert stipendistů klasických hudebních oborů Akademie MenART, Rudolfinum, Sukova síň, Praha

6. 11. - ZUŠ Open v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Praha

11. 11. - ZUŠ Open k svátku sv. Martina pražských škol v Břevnovském klášteře, Praha

19. 11. - Mladé talenty s Janáčkovou filharmonií, Dům kultury města Ostrava

21. 11. - ZUŠ Open pro svatovítské varhany, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Praha

Více informací a další program je k dispozici na www.zusopen.cz/program/.

ZUŠ Open 2019 – ohlédnutí

Do III. ročníku celostátního happeningu ZUŠ Open se zapojilo neuvěřitelných 420 škol. Na veřejných místech více než 350 měst a obcí ve dvoudením termínu od 31. května do 1. června oslava umění nabídla i nespočet možností, jak strávit Den dětí.

ZUŠ Open 2019 přineslo plejádu originálních nápadů a opět poukázalo na schopnost škol vytvářet projekty, které se co do obsahu, kvality i profesionality prezentace vymykají běžnému školnímu standardu. Mnohé akce škol spojovala jednotící tematická linka, řada programů propojila celé město, nebo dokonce celý region. Některé školy využily sílu společného sdílení pro pomoc potřebným, čímž jejich projekty získaly další sociální přesah. ZUŠky letos nově představily vždy minimálně jednu velkou společnou prezentaci ve všech krajích ČR a atraktivitu programů umocnilo i zapojení hostů ze zahraničních škol, se kterými české školy spolupracují.

Ve spolupráci s Karlovarským symfonickým orchestrem vystoupily děti z Karlovarského kraje v celém centru města. V Praze pestré programy ZUŠ Open odstartovalo představení talentovaných stipendistů programu MenART v rámci MHF Pražské jaro. ZUŠ Open v hlavním městě opět vyvrcholilo programem na půdě Senátu Parlamentu ČR ve Valdštejnské zahradě, do kterého se zapojily hudební soubory, sbory, taneční i divadelní skupiny ze všech krajů ČR.

MenART

Akademie MenART je unikátním ročním stipendijním programem mentoringu uměleckého vzdělávání, do kterého se mohou zapojit nadaní žáci základních uměleckých škol a jejich učitelé. Ve školním roce 2020/2021 přijalo role mentorů 11 špičkových umělců různých oborů. Pro oblast klasické hudby v mentoringu pokračují pěvkyně Kateřina Kněžíková, klavírista Ivo Kahánek, houslista Jan Fišer a nově také flétnista Jan Ostrý. Muzikálovému zpěvu se bude věnovat zpěvačka Radka Fišarová, saxofon a skladbu bude mít na starosti v premiéře Marcel Bárta. Novým oborem je také souborová hra, které se bude věnovat výsostný muzikant, dirigent a umělec širokého záběru Radek Baborák. S výtvarníky bude pracovat Tomáš Císařovský a Richard Loskot a mentorem pro tanec bude již podruhé choreograf a tanečník Jan Kodet. Soubor v literárně dramatickém oboru letos povede dramaturgyně a režisérka Dominika Špalková ve spolupráci s Divadlem Drak, která stipendistům umožní vhled do divadelní praxe a vzniku představení. Mentoři budou se studenty a jejich pedagogy během školního roku 2020/2021 pravidelně pracovat.

Nadační fond Magdaleny Kožené

Mezzosopranistka Magdalena Kožená iniciovala podporu základních uměleckých škol jako světově jedinečného konceptu uměleckého vzdělávání založením nadačního fondu na začátku roku 2016. Členem správní rady fondu a spolupatronem akce je také generální ředitel České filharmonie David Mareček. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat," říká světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená.

V České republice funguje na 500 základních uměleckých škol, ve kterých studuje 251 tisíc žáků. Aktuálně nabízejí čtyři základní obory – hudební, taneční, výtvarný a literárně-dramatický.     
Posláním fondu je cílená podpora budování pozice ZUŠ jako prestižního a unikátního systému moderního uměleckého vzdělávání.

Více podrobností o aktivitách fondu na www.nfkozena.cz.
 

K vidění budou také unikátní dobové fotografie například z Knihovny Kongresu USA, zajímavá knižní vydání R.U.R. či programy divadelních inscenací: například té z roku 1942 z Anglie, jejíž program upozorňuje diváky, že představení pokračuje i v případě ohlášeného náletu německých bombardérů…

Jak uvádí ředitel Památníku a autor výstavy Zdeněk Vacek, divadelní hra Karla Čapka R.U.R. – Rossum´s Universal Robots – se stala prvním skutečně mezinárodním úspěchem nejen tehdy mladého autora, ale i české dramatické tvorby vůbec. „Od jejího vydání uplyne letos v listopadu právě 100 let, a proto jsme se rozhodli uspořádat výstavu, na níž bychom představili unikáty sesbírané z celého světa s R.U.R. spojené. Zároveň chceme připomenout, že Karel Čapek už ve své době zcela vizionářsky pojal robota ne jako zařízení čistě mechanické, ale viděl ho jako umělou bytost, biologickou entitu se schopností dál se učit a rozvíjet, což odpovídá i současnému vývoji robotiky a dynamického oboru umělého života, artificial life.“

Robot z kovu i jako digitální průvodce

Výstavu doplní asi 70 cm vysoká plastika robota z kovu, porcelánu a dřeva, vytvořená při této příležitosti Michaelem Stránským, autorem populárního Patníku Dášeňky, který už od roku 2013 v zahradě stržské vily nemine žádný pejsek. Sběratelé si za 1590 Kč budou moc zakoupit stříbrnou pamětní minci vydanou Českou mincovnou u příležitosti 100 let R.U.R. a během vernisáže bude možné obdivovat také její dvě zlaté alternativy v hodnotě desítek tisíc korun.

A na své si přijdou i děti. „Díky spolupráci Památníku s organizací CESNET čeká na nejmenší návštěvníky nový interaktivní kvíz, který zábavnou formou prověří jejich znalosti z oblasti robotiky. Průvodcem jim bude zdigitalizovaná postavička robota vyrobeného ve 20. letech minulého století patrně ve Švýcarsku a sloužící k propagaci Čapkovy hry. Její půvabný originál z kovu a dřeva, s pohyblivými klouby, lidskou hlavičkou a rukama k digitalizaci velkoryse zapůjčila rodina Josefa Čapka. Právě díky jeho geniálnímu nápadu, jak hrdiny bratrovy hry trefně pojmenovat, dnes znají české slovo robot doslova po celé planetě,“ dodává Vacek.

Autor výstavy dále upozorňuje na reprodukce unikátních fotografií například z archivu Knihovny Kongresu USA či artefakty připomínající kočování tamních ochotníků s R.U.R. „Loutkové provedení se ve 30. letech minulého století stalo součástí oficiálního vládního amerického programu pro podporu nezaměstnaných v rámci Rooseveltova New Dealu,” uzavírá Zdeněk Vacek.

Výstavu doplní hudební doprovod ve stylu první republiky a zájemci se mohou těšit i na reprezentativní sborník Robot 100 s příspěvky odborníků na umělý život, umělců, sportovců a dalších výrazných osobností z celého světa. Pro školní mládež a další předem objednané skupiny v Památníku počítají i s komentovanými prohlídkami.

Cesta do hlubin robotovy duše. Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše, p.o., adresa: Stará Huť 120, 262 02 Stará Huť. Otevřeno úterý-neděle: 9-17 hodin, základní vstupné 60,- Kč

www.capek-karel-pamatnik.cz

Víte, že…?

– prvním sci-fi na televizních obrazovkách bylo ve světovém měřítku právě R.U.R.? Černobílé nastudování mohli diváci britské BBC sledovat živě v pátek 11. února 1938 od 15.20 do 15.55. Večer se ještě reprízovalo, ovšem kvůli absenci záznamové techniky je museli herci před televizní kamerou sehrát ještě jednou. Další primát, tentokrát rozhlasový, patří adaptaci z roku 1926, kterou BBC poprvé uvedlo vcelku, nikoli v tehdy obvyklém pásmu komentovaných ukázek z dramatu.

– výstava Cesta do hlubin robotovy duše připomene i roli hollywoodské hvězdy Spencera Tracyho? Ten na prknech znamenajících svět začínal coby student právě v úloze robota, roku 1923 na Broadwayi.

– na roli robota jako svůj divadelní debut vzpomíná také slavný britský herec Michael Cane?

– výstava připomene také sovětský plagiát R.U.R. z pera Alexeje Nikolajeviče Tolstého, na divadelní scénu uvedený v roce 1924 pod názvem Vzpoura strojů?

– na autorství Karla Čapka neodkazoval ani na výstavě rovněž připomenutý sovětský film z roku 1935 Zánik senzace? Ten oficiálně vycházel z díla Ukrajince Volodimira Vladka, ale objevili se v něm roboti s výrazným nápisem R.U.R. na prsou.

Více o akcích Památníku na:

www.capek-karel-pamatnik.cz

Facebook/PamatnikKarlaCapka

https://www.instagram.com/pamatnikkarlacapka/

S tím  souvisí i využití vysokého mužského hlasu (jako sólového hlasu ústředního díla),  podobně  jako tomu bylo v dobách baroka. Pro srovnání budou uvedeny skladby př. Antonia Vivaldiho a G. F. Händela blízké formou formou i duchovní závažností. Zazní i Smyčcový kvartet č. 2, další skladatelský počin Tomáše Hanzlíka. Za tímto výjimečným ,  dramaturgicky mnohovrstevným projektem lze vidět inspirativní setkání dvou vyzrálých  uměleckých osobností, skladatele i hlavního protagonisty. Jejich spolupráce v nejlepší společnosti Rejchova kvarteta a dalších přizvaných interpretů předjímá výjimečný umělecký zážitek. Doufáme, že se nám jej - po jarním odkladu - povede za dodržení všech opatření zprostředkovat.

www.varhanyzcelakovic.cz

Ve své divadelní boudě postavené na Žižkově náměstí odehrají bratři Formanové během jediného týdne pět představení legendární inscenace Deadtown, kterou lze jinak zhlédnout jen na zahraničních festivalech a příležitostně ve velkých českých městech.

Už devětadvacet let je Divadlo bratří Formanů, proslulé zejména svébytnou poetikou, jedním z nejvýraznějších uměleckých projektů české divadelní scény.

Festival pořádá Městský úřad v Čáslavi ve spolupráci se spolkem Formanova Čáslav, z. s., který byl založen v lednu 2020.

Záštitu nad projektem přijala paní Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu Poslanecké sněmovny ČR, a plukovník Petr Tománek, velitel 21. základny taktického letectva v Čáslavi.

Doprovodný program

Spolek Formanova Čáslav, z. s., připravil ve spolupráci s dalšími subjekty i celoroční doprovodný program festivalu, který zahrnuje besedy s občany města, veřejná setkání se zajímavými či významnými osobnostmi, výstavy a další kulturně-společenské události.

V rámci doprovodného programu festivalu Formanova Čáslav tak proběhly či proběhnou moderovaná setkání občanů s Jakubem Hruškou, Markem Hilšerem, Michaelem Žantovským, Petrem Pavlem, Petrem Kolářem, Danielou Drtinovou, Radkinem Honzákem a dalšími hosty.

V září t. r. se v čáslavském Dusíkově divadle uskuteční vernisáž výstavy ke stému výročí narození světoznámého scénografa a čáslavského rodáka Josefa Svobody, v listopadu zde bude zahájena výstava Jana Pištěka, doplněná dosud veřejně neprezentovanými kostýmními návrhy jeho otce Theodora Pištěka.

Pod názvem Dvorky proběhne o víkendu 4. – 6. září v osmi lokalitách v Čáslavi a nejbližším okolí celkem 28 akcí – koncertů, divadelních představení, sousedských setkání, tvůrčích workshopů a performancí. Součástí Dvorků bude i výstava Kostky, na niž svou účast přislíbili mimo jiné Krištof Kintera, Jiří David, Ondřej Basjuk či Šárka Koudelová. Kurátorem Kostek je Michal Strach.

Vstupenky na Deadtown a veškeré další informace lze získat na webu Formanovy Čáslavi: https://www.formanovacaslav.cz

ČÁSLAV: Dechová hudba Věnovanka z Čáslavi zve všechny své příznivce do Dusíkova divadla v neděli dne 20. září od 16.00 h na 3. Festival dechových hudeb, živého vystoupení dechových kapel Moravští muzikanti, Leškovanka a domácí Věnovanka.

Záhy se však s rodiči přestěhoval do Znojma, kde vyrůstal a získal hudební základy. Jako patnáctiletý chlapec nastoupil do Vojenské hudební školy, která tehdy sídlila v Praze – Karlíně v objektu, jenž byl kdysi domovem c. a k. pěšího pluku č. 91 polního zbrojmistra Huberta, rytíře Czibulky, tedy mateřského útvaru bájného Josefa Švejka.  Tato dvouletá významná prvorepubliková vojenská hudebně vzdělávací instituce vychovala od svého založení v roce 1923 do počátku okupace v březnu 1939 téměř 1500 zdatných vojenských muzikantů. V době studia mladého Jaroslava Formana (1935-1937) škole velel bývalý legionář a kapelník plukovních hudeb v Mostě, v Litoměřicích a v Praze, štábní kapitán Jan Uhlíř (1894-1970), působili zde zakladatel Velkého dechového orchestru v Hořovicích Vojtěch Jánský (1882-1954), pozdější velitel Hudby Hradní stráže Jan Fadrhons (1910-1963), a mnozí další. Hře na klarinet vyučoval Alois Brettschneider.

V prosinci roku 1939 mladý vojenský klarinetista narukoval do Rakovníka k padesátičlenné hudbě 2. praporu vládního vojska, jejímž kapelníkem byl poručík Karel Slavík (1907-1977), žák Bedřicha Voldana (1892-1978) a rakovnického rodáka Jiřího Herolda (1875-1934). V květnu 1944 vývoj na území protektorátu i v celém válečném konfliktu vyústil v rozhodnutí o přesunutí vládního vojska do severní Itálie. Po návratu do vlasti byl Jaroslav Forman povolán do právě vznikající Hudby Hradní stráže a již v říjnu 1945 vítal v řadách tohoto nejlepšího československého vojenského dechového orchestru na pražském letišti amerického generála a vrchního velitele západních spojeneckých expedičních sil v Evropě Dwighta Davida Eisenhowera.

V poválečném období vystudoval Vojenskou akademii (1950) a byl jmenován velitelem minometné roty v Berouně, kde se usadil natrvalo. Hudbě se však věnoval celý svůj život. V létě roku 1955 získal na Celostátním festivalu LUT zlatou plaketu pro vítěze v sólové instrumentální hře, pak koncertoval, hrál v orchestrech, dirigoval a vychovával mladé klarinetisty; většinou zadarmo. Závěr své aktivní hráčské kariéry rád spojil s Hořovickou muzikou Bohumila Vojíře.

V Základní umělecké škole Josefa Slavíka Hořovice působil již ve zralém věku celých pět let (1994-1999) a podařilo se mu vychovat klarinetisty, které bude hudba provázet skutečně celý život…K jeho hořovickým žákům patří nejen František Vítek či Lucie Ungrová, ale také členové Hořovické muziky a hořovického Saxtetu Petr Kasík, Petr Svoboda a Lukáš Rosenbaum, a dnes už světově elegantní saxofonista René Junior.

Doyen české klarinetové školy Jaroslav Forman odešel dvaadevadesátiletý 8. června 2012. Až do své smrti byl členem Klubu absolventů Vojenské hudební školy.

Program přehlídky: