Středočeský kraj

V prostorách tří traktů ve dvou patrech jezuitské koleje probíhají výstavy proměnné a nachází se tu i  nová stálá expozice naší sbírky. Na místě nejpřístupnějším – v přízemí koleje vystavujeme díla mladých umělců, a to jak autorů pracujících s tradičními výtvarnými médii, jako je malba, kresba, socha nebo instalace, tak i experimentální práce, využívající nejnovější technologické a vědecké poznatky v audiovizuální a multimediální oblasti spojující VJ-ing, videomapping  a zvukové či světelné interaktivní sochařství. V souvislosti s designovým obchodem tu má své pevné místo i český design, oscilující na pomezí volného umění, situovaný do prostoru nazvaného Whitebox.

Aktuální nabídku výstav si můžete prohlédnout ZDE.

GASK představuje moderní i současné umění citlivě a inspirativně komponovanými expozicemi. Navazujeme na poslání Jezuitské koleje jako domu vzdělání tím, že sbírkový fond a veškerý program měříme podle autentické pravdivosti svědectví a zprostředkováváme jejich sdělení v podobě co nejbližší dnešnímu člověku. Naše Lektorské centrum k výstavám připravuje programy a workshopy ve stejném duchu. Poskytujeme rovněž široké zázemí badatelům, konferencím a symposiím.

 

Celý tým se bude snažit vám umožnit bezproblémovou prohlídku - zdraví a bezpečnost návštěvníků jsou na prvním místě. Proto prosíme o dodržování rozestupů nejméně 1,5 m od ostatních osob. Ve vstupní hale a všech muzejních budovách stále platí povinnost nosit masky. Vstup do areálu je možný od 9.00-17.00 hodin a vstupenky se platí u pokladny.

Pro bezkontaktní prohlídku muzejních objektů máme připravené štítky, které se pověsí na kliku dveří budovy, kterou si se svým doprovodem chcete prohlédnout. Pokud tam již podobný štítek visí, jsou v budově právě jiní návštěvníci. Pak je nutno vyčkat, až budovu opustí. Při dodržení všech podmínek nestojí příjemné prohlídce skanzenu nic v cestě.

Celý areál a budovy jsou ve vynikajícím stavu a v ohradách už čile pobíhají selátka švábsko-hallských vepřů a další domácí zvířata. Každou neděli zde v jednom ze statků můžete přihlížet práci muzejního pekaře a zakoupit čerstvý kváskový chléb anebo ochutnat hornofalcké pečivo. O aktuálních akcích se lze informovat na webových stránkách www.freilandmuseum-oberpfalz.de a ostatních sociálních sítích.

Těšíme se na Vaši návštěvu!

 

 

Absolventi vystoupí pod vedením proslulé holandské pěvkyně a světově uznávané lektorky zpěvu Margreet Honig a naší přední sopranistky Simony Houda Šaturové, která se vůbec poprvé ve své kariéře zhostí role lektorky. 8. ročník Interpretačních kurzů v Litni pořádá nezisková organizace Zámek Liteň v rámci Festivalu Jarmily Novotné.

„Velmi si vážíme toho, že letošní kurzy svou návštěvou poctí právě paní Honig. Ta bude pracovat společně se svou studentkou, naší vynikající sopranistkou Simonou Houda Šaturovou, která dodnes za Margreet Honig do Holandska jezdí. Myslíme, že se nám opět podařilo skloubit skvělý, vysoce profesionální lektorský tandem a letošní studenti jistě ocení možnost pracovat pod vedením těchto úžasných dam. Právě paní Honig je autorkou knihy Skutečný zpěv, již jsme vydali v roce 2019 a která všem, kdo se věnují opernímu zpěvu, slouží jako nenahraditelná pomůcka,“ vysvětluje ředitelka neziskové organizace Zámek Liteň a Festivalu Jarmily Novotné Ivana Leidlová.

8. ročník Interpretačních kurzů v Litni se uskuteční v termínu od 14. do 18. června a bude zaměřen zejména na repertoár W. A. Mozarta. Liteňské kurzy si za roky své existence získaly svou prestiž a jsou jedny z nejvyhledávanějších jak mezi studenty operního zpěvu, tak mezi renomovanými profesionály, kteří na nich participují v roli lektorů. Mnozí z nich se do Litně opakovaně vracejí. Kurzy v předešlých ročnících vedly osobnosti jako Dagmar Pecková, Adam Plachetka, Kateřina Kněžíková, Markéta Cukrová nebo Martina Janková.

Vstupenky na Závěrečný koncert interpretačních kurzů v Litni je možné rezervovat a zakoupit na adrese michaela.tuckova@zamekliten.cz, případně na tel. 724 880 826. Cena je obvyklých 300 Kč. Koncert začíná v 18 hodin. V případě nutnosti zrušení koncertu pořadatelé vrátí vstupné.

Video pozvánka Simony Houda Šaturové: https://fb.watch/5QvooUVeDs/

Stěžejní aktivitou jubilejního 10. ročníku Festivalu Jarmily Novotné, stejně jako 10. výročí založení neziskové organizace Zámek Liteň se však stane 28. srpna výjimečný open air koncert RUSALKA V PARKU. Půjde o koncertní provedení nejznámějších částí opery Rusalka, jež přivede na pódium v zámeckém parku v Litni významné české interprety. Protagonistkou a představitelkou Rusalky bude vysoce žádaná sopranistka Kateřina Kněžíková, po jejímž boku vystoupí přední pěvci, tenorista Richard Samek v roli Prince, basista Jan Martiník jako Vodník, Jana Kurucová v roli Cizí kněžny a Ježibaby a dále vybrané absolventky Interpretačních kurzů v Litni v rolích Žínek. Pěvce doprovodí vynikající Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením dirigenta Roberta Jindry. O originální režijní pojetí s multimediální produkcí se postarají bratři Cabani. Rozměrná scéna bude překypovat hudbou, zpěvem a tancem. Umělecký dojem podpoří kreace tanečníků na různých místech parku. Ty divákům neuniknou díky velkoplošné projekci.

Více informací na www.zamekliten.cz, www.facebook.com/FestivalJarmilyNovotne a na https://www.instagram.com/zamek_liten/.

Místní kultura je mediálním partnerem akce.

Letos jsme festival v obvyklém termínu udělat nemohli, ale rozhodli jsme se, že to nevzdáme a riskneme začátek léta. Vybrali jsme sobotu 12. června 2021. Volba ohledně místa padla na lesní divadlo v Novém Podlesí. A to z mnoha důvodů: Je to venkovní scéna, tudíž je větší šance, že v případě postupného rozvolňování se bude moci sejít aspoň omezený počet lidí. Dalším velmi důležitým důvodem je neopakovatelná atmosféra tohoto místa. Například Jana Hejkrlíková tu po mnoho let pořádala své Huntíky. Toto je jedna z příležitostí, jak sem folkový festival zase vrátit. V neposlední řadě budeme těmi, kdo další sezonu v lesním divadle pro letošní ročník symbolicky otevřou. Podle zájmu se pak rozhodneme, jestli únorový termín natrvalo přesuneme na červen, nebo jestli bude v únoru takové předkolo. To vše ukáže až čas.

Z hlediska složení kapel se letošní festival posunul zase o příčku výš. Symbolicky ve 13.00 festival zahájí Jana Hejkrlíková se skupinou Bacha Baby. Postupně budou až do večera následovat kapely jako MeziMěsto, Pětník, Trapas, NeBeZeMě, Terrakota. Přijede i písničkář Jiří Smrž. Se svou troškou do mlýna přispěje také divadelní spolek 263 01ka Dobříš a celý večer zakončí Víťa Troníček ze skupiny Marien se svou kapelou Víťa Troníček Trio. Věříme tedy, že si zde vybere opravdu každý, kdo má (použiji teď slova právě Víti Troníčka) tuto člověčí muziku rád. Pokud byste se chtěli dozvědět více, navštivte stránky festivalkahan.cz.

Vstupenku si lze zakoupit na webu Divadla A. Dvořáka Příbram, nebo si je můžete osobně obstarat na všech prodejních místech příbramského divadla. V případě, že se akce bude muset těsně před začátkem zrušit, vstupné vracíme v plné výši.

 

Václav Knechtl

Agentura Permonia Promotion

Tato ústřední událost letošní výstavní sezóny Památníku Terezín je připomínkou unikátního environmentálního projektu, který se podařilo autorům s pomocí tehdejšího vedení Památníku Terezín realizovat ve stejných prostorách Malé pevnosti v roce 1980. „Výstava od nás dostala mimořádný prostor a nadstandardní dobu, po kterou bude k vidění pro návštěvníky, neboť si dobře uvědomujeme vzhledem ke společenským podmínkám, ve kterých byla realizována, její naprostou unikátnost, a to nejen v historii Památníku Terezín, ale troufám si tvrdit, i v historii tehdejšího Československa,“ uvedl ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek.  

V rámci znovuotevření Památníku Terezín, ke kterému došlo 12. května 2021, se návštěvníkům neotevírají pouze jeho stálé expozice, ale také 3 výstavy dočasné. Jedná se o výstavu koláží Vladimíra Noska pod názvem Fragmenty, kterou lze vidět v prostorách předsálí kina Malé pevnosti, dále pak o výstavu amerického malíře Marka Podwala Kadiš pro Dabrowu Bialostockou, ta je k vidění ve foyeru kina Muzea ghetta v Terezíně. Obě výstavy budou k vidění pouze do konce května, délku jejich trvání silně zasáhla pandemie onemocnění Covid-19 a s ní související uzávěra objektů Památníku Terezín. Třetí výstavou v pořadí je výstava českého sochaře a malíře Jiřího Sozanského a jeho dalších 6 kolegů umělců. Výstava je umístěna ve dvou velkých celách IV. dvora Malé pevnosti i v přilehlých samotkách.

Výstava Jiřího Sozanského a kol. nese jméno Pevnost 1980. V roce 1980 se v prostorách  Malé pevnosti v Terezíně podařilo zrealizovat rozsáhlý environmentální projekt s názvem Pevnost. Projekt se shledal s pochopením a podporou tehdejšího vedení Památníku Terezín, reprezentované ředitelem Václavem Novákem, nemalou měrou k tomu přispěl garant celé akce - ředitel Národní galerie v Praze profesor Jiří Kotalík. Vernisáž výstavy, která byla v rámci tohoto projektu na závěr uspořádaná, byla shrnutím výsledků tříměsíčního tvůrčího sympozia, kterého se umělci zúčastnili, a kdy, slovy Jiřího Sozanského, „Malou pevnost prakticky neopustili. Každodenní práce na objektech (včetně sobot a nedělí) byla velkým fyzickým i psychickým vypětím, které bylo třeba zvládnout. Byla to škola života, kterou jsme všichni prošli se ctí.“ Již v průběhu sympozia instalovali umělci do cel jednotlivé artefakty. Projekt si kladl za cíl reflektovat nejen minulost, ale vyjadřovat se k povaze totalitních režimů v širších souvislostech. Tím se cítil komunistický režim dotčen a z pochopitelných důvodů to nemohl přejít. Padala slova o ideologické diverzi a byly silné tlaky vernisáž výstavy zakázat. Jiřímu Sozanskému se nakonec podařilo vernisáž spolu s výstavou prosadit, když varoval tehdejší vedoucí odboru kultury při OV KSČ v Litoměřicích, že případný zákaz výtvarného projektu na půdě Památníku Terezín povede ke kritice v zahraničním tisku a k pro komunisty nechtěné publicitě celé akce. Vernisáž nakonec proběhla, nicméně za asistence příslušníků tehdejší Veřejné bezpečnosti se psy. Z lokální úrovně se problém přenesl na úroveň Ministerstva kultury a ÚV KSČ a účastnící sympozia se dostali do hledáčku StB. Jak k tomu dodává Jiří Sozanský, „důležité bylo, že se ve sporu s ideology stranického aparátu na naši stranu postavili bývalí vězni nacistických lágrů, které náš zájem o období druhé světové války a nacismu těšil“. Tlak na vedení Památníku Terezín nakonec vedl k tomu, že byla výstava na IV. dvoře ukončena a artefakty rozmetány. 

Protože se instalace a jednotlivé artefakty z roku 1980 fyzicky nezachovaly, museli nyní tvůrci výstavy pracovat s fotodokumentací. Záměrem pro výstavu bylo vytvořit v prostředí IV. dvora multimediální projekt v identickém prostoru jako v roce 1980 tak, aby byl divák vtažen do děje stejně jako jeho účastník.

„Památník Terezín plánoval realizovat výstavu, která by 40. výročí tohoto jedinečného projektu připomněla, již v loňském roce, nicméně epidemiologické podmínky nám to neumožnily. Dohodli jsme se proto s autory na jejím přesunutí na letošní rok“, vysvětluje Stanislav Lada, mluvčí Památníku Terezín.

„Výstava bude k vidění v Malé pevnosti do 31. října 2021, termín slavnostní vernisáže ještě nebyl s tvůrci dohodnutý, nicméně se rýsuje na začátek října“, dodal Lada.

Nad projektem Dveře jízdárny dokořán 2021 převzal Záštitu ministr kultury PhDr. Lubomír Zaorálek. V letošním roce je projekt omezen na pět představení (info: maroszova@mkstc.cz * 774744830) a z toho jeden pod zvláštní záštitou - Zahajovací koncert je připravován pod Záštitou velvyslankyně Cliony Manahan - Velvyslanectví Irska v České republice. Dlouhodobou snahou o udržení projektu jsme získali důvěru u diváků i u vyšších institucí a tím podporu Dotací z Rozpočtu Plzeňského kraje pro rok 2021. Svůj příspěvek do projektu vložili i společnosti působící v něšem kraji: CM Transport Tachov s.r.o., Vodakva a.s., Merimex s.r.o. Všem patří upřímné poděkování.

Předprodej, prodej a rezervace přijímá Infocentrum Tachov, nám. Republiky 85 * infocentrum@mkstc.cz * 374 630 000.

Bližší informace o tomto a dalších akcích festivalu lze najít na www.mkstc.cz

Projekt, jednotlivé události, se uskuteční nebo neuskuteční podle nastalé situace a tím z rozhodnutí vlády o omezeních.

Nad projektem Dveře jízdárny dokořán 2021 převzal Záštitu ministr kultury PhDr. Lubomír Zaorálek. V letošním roce je projekt omezen na pět představení (info: maroszova@mkstc.cz * 774744830) a z toho dva jsou pod zvláštní záštitou. Zahajovací koncert je připravován pod Záštitou velvyslankyně Cliony Manahan - Velvyslanectví Irska v České republice. Dlouhodobou snahou o udržení projekt jsme získali důvěru u diváků i u vyšších institucí a tím podporu Dotací z Rozpočtu Plzeňského kraje pro rok 2021. Svůj příspěvek do projektu vložili i společnosti působící v něšem kraji: CM Transport Tachov s.r.o., Vodakva a.s., Merimex s.r.o. Všem patří upřímné poděkování.

Předprodej, prodej a rezervace přijímá Infocentrum Tachov, nám. Republiky 85 * infocentrum@mkstc.cz * 374 630 000.

Bližší informace o tomto a dalších akcích festivalu lze najít na www.mkstc.cz

Projekt, jednotlivé události, se uskuteční nebo neuskuteční podle nastalé situace a tím z rozhodnutí vlády o omezeních.

Zlepšení současné situace vyhlíží hudebně-společenský projekt Šlechtická sídla v souznění…, který v letních měsících plánuje kulturně osvěžit návštěvníky vybraných českých zámků. Také jeho 4. ročník zve na magickou letní atmosféru s hudebním doprovodem a sklenkou dobrého vína v impozantním zámeckém prostředí. A s uměleckým zastoupením vskutku prvotřídním! Pozvání účinkovat na jednotlivých večerech tentokrát přijali náš současný nejžádanější operní pěvec Adam Plachetka, vynikající swingový a jazzový zpěvák Jan Smigmator a výjimečné vokální duo In Concerto, reprezentované Jiřím Škorpíkem a Davidem Uličníkem ze známého uskupení 4TET. Letošní trojlístek tvoří východočeská zámecká sídla Doudleby nad Orlicí, Kačina a Karlova Koruna. Kromě bezpochyby kvalitního uměleckého zážitku na přítomné navíc čeká unikátní setkání s majiteli panství, kteří je seznámí s historií sídla i svého rodu a závěrem zprostředkují komentovanou prohlídku.

„Cílem tohoto projektu je zdůraznit význam historických objektů a seznámit veřejnost s tím, že kulturní objekty v ČR jsou významnou součástí evropské historie – kulturního dědictví a zároveň představit jejich majitele, kteří jsou s těmito místy historicky či jinak spjati a snaží se je zpřístupňovat a udržovat pro další generace. Dalším záměrem je rozšířit nabídku klasických prohlídek hradů a zámků a dát možnost široké veřejnosti vnímat tyto prostory i jinak,“ přibližuje pořadatelka Jitka Bláhová a dodává: „Vzhledem k tomu, že ostatní mé projekty jsou spojeny s podporou dobré věci, tak i v roce 2021 Šlechtická sídla v souznění… budou pomáhat. Tentokrát bude představen a podpořen Nadační fond pro předčasně narozené děti a jejich rodiny.“

Letní zámecké putování započne 24. července zastávkou v Doudlebech nad Orlicí, kde prostory tamního renesančního panství rozezní členové hudebního projektu In Concerto Jiří Škorpík a David Uličník. Zato typicky empírový zámek Kačina následně 7. srpna naladí do swingového hávu charismatický Jan Smigmator. Milovníci operního zpěvu pak ocení návštěvu zámku Karlova Koruna, kde 11. září vytvoří svým mocným basbarytonem pomyslnou tečku za tímto ročníkem skvělý Adam Plachetka.

Vstupenky jsou v prodeji v kategoriích VIP – benefiční vstupenka a základní vstupné následovně:  Doudleby nad Orlicí 1050 Kč / 550 Kč, Kačina 1150 Kč / 650 Kč, Karlova Koruna 1250 Kč / 750 Kč. Součástí benefiční vstupenky je malý dárek a rezervace místa na jméno. Obě kategorie pak zahrnují pozvání na číši vína před koncertem. Vstupenky je možné objednat na emailu jb.jitka.blahova@seznam.cz nebo na telefonním čísle 737 256 811. Koncerty začínají v 19 hodin. V případě, že se koncerty nebudou moci uskutečnit, pořadatelé vrátí vstupné. Další informace jsou k dispozici na www.jitkablahova.cz.

 

 

Motto: „Každý může dělat kino!“

 

Gong, z. s.: zapsaný spolek, Řevnice, okres Praha-západ, Středočeský kraj, 3500 obyvatel. Na anketní otázky odpovídají Mgr. Robert Bargel, předseda spolku, a Ing. Josef Dušek, člen výboru.

 

Kdy a za jakých okolností spolek vznikl, resp. byl obnoven? Jaké byly motivace a důvody k založení spolku? Co bylo katalyzátorem?

Spolek Gong (tehdy ještě občanské sdružení) jsme založili v roce 2007 a našim cílem bylo zprovoznit kino v Řevnicích u Prahy, neboť bylo již několik let zavřeno. Kino, pocházející z 20. let minulého století, bylo velmi zachovalé – i díky rekonstrukci ze 70. let – a bylo nám proto líto, že nefungovalo. Robert v něm dříve promítal, takže jsme měli jistou výhodu v tom, že jsme věděli, jak se takové kino „dělá“. Hlavním iniciátorem založení spolku byl ale Josef (a následně spoluzakladatel), který paradoxně jako jediný bydlel v Praze a ne v Řevnicích či okolí. Je velkým milovníkem filmu, tak asi proto.

 

Nakolik aktivní činnost vyvíjíte? Jakých cílů chcete prostřednictvím spolku dosáhnout? Máte ambici stát se hybateli širšího kulturního dění?

Od roku 2007, kdy jsme ještě jako studenti kino otevírali, promítáme prakticky nepřetržitě s celoročním provozem. Začínali jsme na čtyřech filmech týdně a nyní jich uvádíme do týdne až sedm. Od začátku jsme chtěli, aby se kino stalo jakýmsi multifunkčním kulturním centrem mikroregionu Dolní Berounky, kde se budou konat také další akce – divadla, besedy, koncerty atd. To se daří především díky majiteli kina, TJ Sokol Řevnice, který se usilovně snaží získat všemožné dotace na úpravy zázemí atd. My se soustředíme především na uvádění filmů, ale snad i tím, že kino funguje a je oblíbené, dává větší smysl ten prostor nenechat ladem, ale naopak do něj investovat a zvát do něj další kulturní akce.

 

Jak pokračuje rekonstrukce kina - prostor a jeho technického zázemí?

Nedávno se podařilo sokolům díky dotaci zmodernizovat sociální zázemí v kině nebo topný systém, který je ovládán na dálku přes internet atd. Tedy kráčíme s dobou a diváci si již nemohou stěžovat na staré toalety či chlad v sále.

 

Oslovujete všechny věkové skupiny? Daří se vám podporovat mezigenerační dialog? 

Naše kino má pestrou nabídku pro všechny věkové skupiny. Týdně uvádíme několik dětských představení, které se těší velké oblibě. Vzhledem k příznivější ceně oproti pražským multiplexům – a také nepřítomnosti popcornu – k nám chodí velmi rádi také místní senioři.

 

Co vás na práci kinařů těší a co vám ji naopak komplikuje?

Nejvíc nás těší, když je v kině živo - když ve foyer a v minibaru korzují diváci, dávají se s námi do řeči či někdy prohodí, že se k nám rádi vracejí. Zkrátka když se tu znovu probouzí genius loci klasického kina a vy jej v sále plném diváků můžete cítit takřka všemi smysly.

Největší komplikací je současná pandemie. Sice nemáme stálé zaměstnance, ale musíme platit nájem, neboť udržovat celou sokolovnu, jíž je kino součástí, je velmi nákladné. Naštěstí jsme získali dotaci od Fondu kinematografie a podporu ze sítě Europa Cinemas. Také díky tomu, že velká část prací v rámci kina je dobrovolná, máme nějaké finanční rezervy. Ale samozřejmě se nemůžeme dočkat, až začneme opět hrát.

 

Jste tedy příjemci covidových dotací?

Jednoznačně. Bez nich by kultura nepřežila. My máme to štěstí, že kino provozujeme pouze jako koníček, ale i tak by to bez veřejné podpory bylo mnohem obtížnější. Co potom ti, pro něž je kultura zdrojem obživy?

 

Kolik členů spolek sdružuje?

Jsme stále čtyři zakládající členové spolku. Čtyři kluci, dnes už skoro čtyřicátníci. My čtyři kino vedeme, chystáme program, sháníme dotace atd., to vše na dobrovolném základě. Kino by ale nemohlo fungovat bez dalších asi deseti lidí − pokladních, promítačů, účetní. Ti pracují na dohody, ale stejně jako my jsou to nadšenci. Peněžní odměna je spíše symbolickým poděkováním. Většina z nich jsou studenti či důchodci a kinu obětují mnoho času.

 

Jaký je vztah obecního zastupitelstva ke spolku? Máte jejich podporu?

S obcí máme velmi dobré vztahy. Podporuje nás v řádu desetitisíců ročně a finančně pomáhá také při velkých investicích do zařízení a budovy. To je pro nás nezanedbatelná pomoc. Ovšem nějakou dobu trvalo, než jsme se etablovali a získali důvěru obce. Zlom zřejmě nastal, když jsme v roce 2013 dosáhli prostřednictvím MAS Karlštejnsko na dvoumilionovou dotaci na digitalizaci kina. Bez ní by už kino nemohlo fungovat, jelikož filmový průmysl přešel z filmového pásu na jedničky a nuly. A také se změnilo vedení obce. (úsměv)

 

S jakými dalšími organizacemi spolek spolupracuje? Kdo vás podporuje? Z čeho hradíte výdaje?

Spolupracujeme pochopitelně hlavně s vlastníkem kina, Sokolem Řevnice. Jsme členy Europa Cinemas, sítě kin, která nám za uvádění evropských filmů poskytuje každoroční finanční podporu. Vedle obce nás podporují také naši diváci prostřednictvím tzv. adopce sedaček a někteří místní podnikatelé. Kino se naštěstí těší velké přízni diváků, díky čemuž je – zaplaťpánbůh – jinak soběstačné.

 

Byla digitalizace tou nejobtížnější situací, kterou jste s kinem zatím řešili?

Ano. Byla pro budoucnost kina zcela zásadní a zároveň administrativně i časově velmi náročná. Navíc jelikož se jednalo o velké peníze, byla mezi dodavateli promítacího zařízení velká rivalita, což znepříjemnilo hladký průběh projektu.

 

Kino málem období digitalizace nepřežilo. Uspořádali jste i benefiční akce na jeho podporu… Jak úspěšná byla dosud adopce sedaček?

Díky adopci sedaček se nám podařilo vybrat na digitalizaci kina více než dvě stě tisíc korun. Nyní adopce trochu spí, ale chystáme se ji opět oprášit zároveň s přípravou nového vizuálního stylu kina a novým webem, na kterém pracujeme s profesionální grafičkou.

 

V loňském a letošním roce kina podobně jako celá kultura živoří, ale hledají cesty, jak přežít. Proč jste se nepřipojili např. k Moje Kino Live? Jakými cestami udržujete kontakt se svými příznivci?

Akce Moje Kino Live se nám zdála neperspektivní. S diváky komunikujeme momentálně nejvíce přes Facebook a začínáme více fungovat také na dalších sociálních sítích, kam chodí více mladších lidí, např. Instagram.

 

Údajně jste zůstali už jediným kinem, které v regionu promítá… Co děláte pro to, abyste dostali do kina co nejvíce lidí? Kdo jsou vaši diváci? Jakou máte za normální situace průměrnou návštěvnost?

Nejsme asi jediní, ale určitě jsme jediní, kteří hrají s takovou frekvencí a uvádějí filmové novinky. To není samozřejmostí ani v mnohem větších městech.

Diváky se snažíme oslovit prostřednictvím moderních komunikačních kanálů, sociálních sítí, ale i klasickými letáky a plakáty na obecních vývěskách, které fungují navzdory pokroku stále velmi dobře. A také se snažíme, aby kino mělo svou identitu a aby v něm diváci měli příjemně domovský pocit a ne jako v neosobních multiplexech. Průměrná návštěvnost se pohybuje kolem 40 diváků na představení. Navíc v létě za pomoci obce promítáme venku na náměstí – za dobrovolné vstupné.

 

Kino také pronajímáte a pořádáte zde koncerty, besedy, divadelní představení, soukromé akce. Kolik akcí se tu cca koná za rok?

Akce jsou především v nájmu řevnických sokolů. My se soustředíme nyní již především na promítání. Ale pár nekinových akcí ročně máme.

 

Co to obnáší provozovat kino? Šli byste do toho dnes znovu a co byste poradili začínajícím kinařům?

Pokud by někdo chtěl provozovat kino jako my, vyžaduje to poměrně dost času a lidí. Zejména zpočátku, než se vše zaběhne. Radost diváků za to ale rozhodně stojí.

My bychom ale především chtěli poradit všem, co by rádi oživili místo, kde žijí, aby zkusili právě promítání − na zeď či sešitá prostěradla; na dvoře, náměstí nebo třeba v sokolovně. Distributoři nabízejí mnoho nových filmů i na DVD a přijatelný velkoplošný projektor lze sehnat už do třiceti tisíc. Větší počet přátel nebo sousedů se na to dokáže složit a pomoci může i město. Takové letní kino s domácími koláčky a limonádou či pivem z místního pivovaru, to má úplně jinou atmosféru než film ve sterilním multikině. A je to ideální způsob, jak budovat místní komunitu, neboť to zvládne skoro každý.

 

Na jaký film se těšíte, až přijde do naší distribuce a budete ho moci v řevnickém kině uvést? Kdybyste měli možnost sami natočit celovečerní film, o čem by byl?

Těšíme se nový film Zdeňka a Jana Svěrákových. Věříme, že bude opět zdařilý a přitáhne i ty, kteří do kina běžně nechodí.

S otázkou na natočení filmu nejste zase tak daleko od pravdy. S naším kamarádem grafikem bychom v budoucnu rádi uskutečnili takový netradiční živý přenos na plátno našeho kina. Ale více zatím neprozradíme…

 

http://www.kinorevnice.cz/

Jak muzeum sochu získalo?

Sochu daroval muzeu městys Komárov, který ji do té doby vlastnil. Obec sochu na jaře 2020 nabízela k prodeji obálkovou metodou za nejvyšší nabídku. Zájem projevilo 15 zájemců, část z nich ze zahraničí.

Poté, co se o dražbě dozvědělo MČK, oslovilo městys Komárov s žádostí o převedení sochy do muzejních sbírek.  Radní prodej následně zrušili a sochu bezplatně převedli do muzejních sbírek. „O dražbě sochy jsme se dozvěděli v podstatě náhodou. Chci poděkovat představitelům městyse Komárova, že sochu bezplatně poskytli MČK,“ uvedla RNDr. Karin Kriegerbecková, Ph.D., ředitelka MČK. "Muzeum na nás apelovalo, aby socha zůstala v regionu, protože jde o místní památku," říká místostarosta Komárova Radim Šíma. Darovací smlouva mezi Úřadem městyse Komárov a Muzeem Českého krasu byla uzavřena v roce 2020, nyní je socha převážena do depozitu muzea.

 

Příběh sochy

Vznik sochy iniciovali zaměstnanci komárovského strojírenského závodu Buzuluk v roce 1949 v rámci kampaně u příležitosti Stalinových 70. narozenin. Socha měla manifestovat dobové československo-sovětské přátelství. Kvůli jejímu pořízení odpracovali zaměstnanci komárovského Buzuluku mimořádnou údernickou směnu, která vynesla více než 220 000 Kčs v tehdejší měně.

Model postavy vytvořil sochař Jan Jiřikovský (pozdější držitel ocenění zasloužilý umělec), do kamene ji vytesal kamenosochař Otakar Velinský (pozdější laureát státní ceny), práce trvaly cca rok. Jedná se o 3 metry vysokou plastiku z pískovce. Ztvárňuje prostovlasého Stalina v maršálském plášti, stojícího v rozhodném postoji na podstavci z kamenů z nedalekých Brd. Také blok kamene použitý na výrobu sochy pochází z brdských lesů. Celý pomník byl umístěn na komárovském náměstí, které bylo předtím nákladně upraveno.

Slavnostního odhalení se měl zúčastnit i tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký, nakonec ho však zastoupil předseda Národního shromáždění Oldřich John. Jednalo se o první takovýto pomník v kraji a jeden z prvních v celém Československu. O akci na titulní straně informovalo Rudé právo.

 

Zajímavost

Jedná se o nejdéle sloužící pomník J. V. Stalina v Československu. Přestál dokonce i vlnu odstraňování obdobných soch a pomníků po odhalení a kritice Stalinova kultu osobnosti na počátku 60. let (např. na rozdíl od monstrózního Stalinova pomníku na pražské Letné).

Na komárovském náměstí stála Stalinova socha 39 let. Po změně režimu v roce 1989 byla socha nejprve zakryta plachtou a v lednu 1990 přemístěna do skladu technických služeb, kde byla uložena dodnes.

Na uvolněném podstavci na komárovském náměstí Míru se místo Stalina objevil nový pomník. Od roku 1991 tam stojí litinový sloup s figurou orla a znakem Království českého, který vznikl v komárovských železárnách v roce 1891 při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v Praze.

 

Současnost

Dohled nad vlastním převozem a umístěním sochy v areálu muzea převzal akademický sochař a restaurátor Mgr. Martin Široký, který má s transporty rozměrných soch četné zkušenosti. Při prohlídce sochy zjistil praskliny v kameni pocházející již z doby jejího vzniku, takže vyzdvižení sochy a přemístění musí být odborně zabezpečeno, nicméně i tak je spojeno s určitým rizikem.

„Doufáme, že transport proběhne v pořádku. Převoz se uskuteční na korbě nákladního vozu, plastika bude uložena v horizontální poloze na pískovém loži. Nejrizikovější bude vykládka a nakládka,“ upřesnila ředitelka MČK. Kvůli uložení sochy do Geoparku Barrandien bude krátkodobě uzavřena Slapská ulice nedaleko berounského Husova náměstí.

Stalin bude vzhledem k svým rozměrům deponován vestoje pod přístřeškem v Geoparku Barrandien, do vnitřních prostor muzea či do depozitáře by se nevešel. Veřejnost si ho bude moci prohlédnout při běžné návštěvě této geologické expozice pod širým nebem. „Chápeme, že v současné době je symbolika vztyčovaných či odstraňovaných soch silně vnímána. Chceme proto zdůraznit, že z naší strany se jedná o zcela apolitický krok, který činíme v zájmu ochrany hmotného dědictví. Historická věda dostatečně kriticky zhodnotila působení J. V. Stalina. U sochy bude samozřejmě umístěna tabulka vysvětlující metody a důsledky jeho vlády,“ sdělil Mgr. Vlastimil Kerl, vedoucí oddělení návštěvnického provozu MČK.

 

Proč chtělo muzeum sochu získat?

„Muzeum ze zákona shromažďuje hmotné doklady vývoje společnosti, předměty připomínající historii regionu, které uchovává, eviduje, odborně zpracovává a zpřístupňuje. Je nepochybné, že tato regionální socha s výborně zdokumentovanou historií do sbírkového fondu našeho muzea patří. Záměr zařazení sochy do sbírkového fondu byl schválen sbírkotvornou komisí muzea a byl podpořen i dalšími externími odborníky z oboru historie umění, politologie či z vedení archivu. Socha má vztah k regionu, dokumentuje určitou dobu, je předmětem historické paměti a do regionálního muzea bezpochyby patří,“ upřesnila Kriegerbecková.

 

Vyjádření odborníků:

„Sochařská modelace je na několika místech mechanicky poškozena nevhodnou manipulací v minulosti. Jako nejzávažnější poškození se pro vlastní transport jeví diagonální trhlina, která prochází sochou zřejmě již od jejího vzniku.“ Mgr. Martin Široký, restaurátor zajišťující převoz sochy

„Komárovský“ Stalin vznikl za poměrně zajímavých okolností, které jsme podrobně popsali v našem archivním sborníku Minulostí Berounska (archivní materiály k realizaci sochy jsou uloženy v našem archivu). Je to pozoruhodný dokument doby, který by měl zůstat v našem regionu, nejlépe v lapidáriu berounského muzea, kde se mj. nachází i berounský Lenin, nikoli v zahradě nějakého zahraničního sběratele.“ Mgr. Jiří Topinka, vedoucí Státního okresního archivu Beroun

„Nemůžeme uchovávat jen historii blahé paměti, ale jsme naopak povinni si ji připomínat a zachovávat v celé její šířce, včetně neblahých a varujících projevů.“ Prof. Mgr. Vratislav Doubek, Ph.D., historik a politolog Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, v.v.i., oddělení moderních intelektuálních a politických dějin a Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

„Socha je samozřejmě poplatná době svého vzniku, je projevem socialistického realismu a symbolem velmi nešťastného období našich dějin. Zároveň je však významným hmotným dokladem tehdejší doby. Navíc soch Stalina se u nás dochovalo velmi málo na rozdíl od Leninů a Gottwaldů. Podstatné také je, že historie pomníku je výborně zpracována historikem Janem Šindelářem, který se na tuto oblast specializuje a tím je připravena pro muzejní prezentaci.“ Mgr. Marcel Fišer, Ph.D., ředitel Galerie výtvarného uměni v Chebu

„Ve sbírkách našeho muzea se dochovaly fotografie pomníku a také jeho vyobrazení na dobových pohlednicích. Máme zdokumentovánu i proměnu komárovského náměstí. Ve sbírkovém fondu našeho muzea se nacházejí další artefakty z druhé poloviny 20. století.  Na počátku 90. let. získalo muzeum busty J. V. Stalina, K. Gottwalda a V. I. Lenina, a již zmiňovanou sochu z pomníku V. I. Lenina, který stál v Berouně před ONV. Ve sbírkách muzea se dále nachází množství drobných artefaktů dokumentujících čtyřicetiletou vládu komunistického režimu v Československu - čestná uznání, diplomy, vyznamenání, kroniky BSP, knihy, standardy, umělecká díla. Socha J. V. Stalina bude nedílnou součástí tohoto souboru.“ Mgr. Dana Hradilová, historička a kurátorka, Muzeum Českého krasu

„Bez hmotných dokladů uložených v muzejních sbírkách nelze plnohodnotně doložit ani vysvětlit naši minulost, pomáhají pochopit mentalitu doby.“ RNDr. Karin Kriegerbecková, Ph.D., ředitelka, Muzeum Českého krasu

 

http://www.muzeum-beroun.cz

https://www.facebook.com/muzeumberoun/

https://www.facebook.com/geoparkbarrandien