pátek
3. prosince 2021
svátek slaví Svatoslav
Tým řevnického kina v hledišti - (R. Bargel první zleva, J. Dušek uprostřed v brýlích)
© Zdroj: archiv Gong, z. s.



Sonda do života uměleckých spolků - Kino Řevnice

ŘEVNICE: Česká republika je kulturním státem a má se v tomto ohledu čím pochlubit, jeho velká síla tkví v hojném kulturním a uměleckém dění v menších sídlech a obcích. Často se v Národním informačním a poradenském středisku pro kulturu (NIPOS) setkáváme s dotazy, kolik lidí v České republice se vlastně věnuje ve svém volném čase umění a kultuře, a zda a jak by se tomuto sektoru dalo pomoci. Dnes vám proto představíme Kino Řevnice a spolek, který bio provozuje – Gong, z. s. Od října loňského roku je kino stejně jako všechny ostatní biografy i řada dalších kulturu poskytujících subjektů v Česku uzavřeno. Jak se připravují na znovuotevření, počítají vůbec ztráty a jak snadné nebo obtížné je dnes kino provozovat?

Autor článku: 
Irena Koušková

Motto: „Každý může dělat kino!“

 

Gong, z. s.: zapsaný spolek, Řevnice, okres Praha-západ, Středočeský kraj, 3500 obyvatel. Na anketní otázky odpovídají Mgr. Robert Bargel, předseda spolku, a Ing. Josef Dušek, člen výboru.

 

Kdy a za jakých okolností spolek vznikl, resp. byl obnoven? Jaké byly motivace a důvody k založení spolku? Co bylo katalyzátorem?

Spolek Gong (tehdy ještě občanské sdružení) jsme založili v roce 2007 a našim cílem bylo zprovoznit kino v Řevnicích u Prahy, neboť bylo již několik let zavřeno. Kino, pocházející z 20. let minulého století, bylo velmi zachovalé – i díky rekonstrukci ze 70. let – a bylo nám proto líto, že nefungovalo. Robert v něm dříve promítal, takže jsme měli jistou výhodu v tom, že jsme věděli, jak se takové kino „dělá“. Hlavním iniciátorem založení spolku byl ale Josef (a následně spoluzakladatel), který paradoxně jako jediný bydlel v Praze a ne v Řevnicích či okolí. Je velkým milovníkem filmu, tak asi proto.

 

Nakolik aktivní činnost vyvíjíte? Jakých cílů chcete prostřednictvím spolku dosáhnout? Máte ambici stát se hybateli širšího kulturního dění?

Od roku 2007, kdy jsme ještě jako studenti kino otevírali, promítáme prakticky nepřetržitě s celoročním provozem. Začínali jsme na čtyřech filmech týdně a nyní jich uvádíme do týdne až sedm. Od začátku jsme chtěli, aby se kino stalo jakýmsi multifunkčním kulturním centrem mikroregionu Dolní Berounky, kde se budou konat také další akce – divadla, besedy, koncerty atd. To se daří především díky majiteli kina, TJ Sokol Řevnice, který se usilovně snaží získat všemožné dotace na úpravy zázemí atd. My se soustředíme především na uvádění filmů, ale snad i tím, že kino funguje a je oblíbené, dává větší smysl ten prostor nenechat ladem, ale naopak do něj investovat a zvát do něj další kulturní akce.

 

Jak pokračuje rekonstrukce kina - prostor a jeho technického zázemí?

Nedávno se podařilo sokolům díky dotaci zmodernizovat sociální zázemí v kině nebo topný systém, který je ovládán na dálku přes internet atd. Tedy kráčíme s dobou a diváci si již nemohou stěžovat na staré toalety či chlad v sále.

 

Oslovujete všechny věkové skupiny? Daří se vám podporovat mezigenerační dialog? 

Naše kino má pestrou nabídku pro všechny věkové skupiny. Týdně uvádíme několik dětských představení, které se těší velké oblibě. Vzhledem k příznivější ceně oproti pražským multiplexům – a také nepřítomnosti popcornu – k nám chodí velmi rádi také místní senioři.

 

Co vás na práci kinařů těší a co vám ji naopak komplikuje?

Nejvíc nás těší, když je v kině živo - když ve foyer a v minibaru korzují diváci, dávají se s námi do řeči či někdy prohodí, že se k nám rádi vracejí. Zkrátka když se tu znovu probouzí genius loci klasického kina a vy jej v sále plném diváků můžete cítit takřka všemi smysly.

Největší komplikací je současná pandemie. Sice nemáme stálé zaměstnance, ale musíme platit nájem, neboť udržovat celou sokolovnu, jíž je kino součástí, je velmi nákladné. Naštěstí jsme získali dotaci od Fondu kinematografie a podporu ze sítě Europa Cinemas. Také díky tomu, že velká část prací v rámci kina je dobrovolná, máme nějaké finanční rezervy. Ale samozřejmě se nemůžeme dočkat, až začneme opět hrát.

 

Jste tedy příjemci covidových dotací?

Jednoznačně. Bez nich by kultura nepřežila. My máme to štěstí, že kino provozujeme pouze jako koníček, ale i tak by to bez veřejné podpory bylo mnohem obtížnější. Co potom ti, pro něž je kultura zdrojem obživy?

 

Kolik členů spolek sdružuje?

Jsme stále čtyři zakládající členové spolku. Čtyři kluci, dnes už skoro čtyřicátníci. My čtyři kino vedeme, chystáme program, sháníme dotace atd., to vše na dobrovolném základě. Kino by ale nemohlo fungovat bez dalších asi deseti lidí − pokladních, promítačů, účetní. Ti pracují na dohody, ale stejně jako my jsou to nadšenci. Peněžní odměna je spíše symbolickým poděkováním. Většina z nich jsou studenti či důchodci a kinu obětují mnoho času.

 

Jaký je vztah obecního zastupitelstva ke spolku? Máte jejich podporu?

S obcí máme velmi dobré vztahy. Podporuje nás v řádu desetitisíců ročně a finančně pomáhá také při velkých investicích do zařízení a budovy. To je pro nás nezanedbatelná pomoc. Ovšem nějakou dobu trvalo, než jsme se etablovali a získali důvěru obce. Zlom zřejmě nastal, když jsme v roce 2013 dosáhli prostřednictvím MAS Karlštejnsko na dvoumilionovou dotaci na digitalizaci kina. Bez ní by už kino nemohlo fungovat, jelikož filmový průmysl přešel z filmového pásu na jedničky a nuly. A také se změnilo vedení obce. (úsměv)

 

S jakými dalšími organizacemi spolek spolupracuje? Kdo vás podporuje? Z čeho hradíte výdaje?

Spolupracujeme pochopitelně hlavně s vlastníkem kina, Sokolem Řevnice. Jsme členy Europa Cinemas, sítě kin, která nám za uvádění evropských filmů poskytuje každoroční finanční podporu. Vedle obce nás podporují také naši diváci prostřednictvím tzv. adopce sedaček a někteří místní podnikatelé. Kino se naštěstí těší velké přízni diváků, díky čemuž je – zaplaťpánbůh – jinak soběstačné.

 

Byla digitalizace tou nejobtížnější situací, kterou jste s kinem zatím řešili?

Ano. Byla pro budoucnost kina zcela zásadní a zároveň administrativně i časově velmi náročná. Navíc jelikož se jednalo o velké peníze, byla mezi dodavateli promítacího zařízení velká rivalita, což znepříjemnilo hladký průběh projektu.

 

Kino málem období digitalizace nepřežilo. Uspořádali jste i benefiční akce na jeho podporu… Jak úspěšná byla dosud adopce sedaček?

Díky adopci sedaček se nám podařilo vybrat na digitalizaci kina více než dvě stě tisíc korun. Nyní adopce trochu spí, ale chystáme se ji opět oprášit zároveň s přípravou nového vizuálního stylu kina a novým webem, na kterém pracujeme s profesionální grafičkou.

 

V loňském a letošním roce kina podobně jako celá kultura živoří, ale hledají cesty, jak přežít. Proč jste se nepřipojili např. k Moje Kino Live? Jakými cestami udržujete kontakt se svými příznivci?

Akce Moje Kino Live se nám zdála neperspektivní. S diváky komunikujeme momentálně nejvíce přes Facebook a začínáme více fungovat také na dalších sociálních sítích, kam chodí více mladších lidí, např. Instagram.

 

Údajně jste zůstali už jediným kinem, které v regionu promítá… Co děláte pro to, abyste dostali do kina co nejvíce lidí? Kdo jsou vaši diváci? Jakou máte za normální situace průměrnou návštěvnost?

Nejsme asi jediní, ale určitě jsme jediní, kteří hrají s takovou frekvencí a uvádějí filmové novinky. To není samozřejmostí ani v mnohem větších městech.

Diváky se snažíme oslovit prostřednictvím moderních komunikačních kanálů, sociálních sítí, ale i klasickými letáky a plakáty na obecních vývěskách, které fungují navzdory pokroku stále velmi dobře. A také se snažíme, aby kino mělo svou identitu a aby v něm diváci měli příjemně domovský pocit a ne jako v neosobních multiplexech. Průměrná návštěvnost se pohybuje kolem 40 diváků na představení. Navíc v létě za pomoci obce promítáme venku na náměstí – za dobrovolné vstupné.

 

Kino také pronajímáte a pořádáte zde koncerty, besedy, divadelní představení, soukromé akce. Kolik akcí se tu cca koná za rok?

Akce jsou především v nájmu řevnických sokolů. My se soustředíme nyní již především na promítání. Ale pár nekinových akcí ročně máme.

 

Co to obnáší provozovat kino? Šli byste do toho dnes znovu a co byste poradili začínajícím kinařům?

Pokud by někdo chtěl provozovat kino jako my, vyžaduje to poměrně dost času a lidí. Zejména zpočátku, než se vše zaběhne. Radost diváků za to ale rozhodně stojí.

My bychom ale především chtěli poradit všem, co by rádi oživili místo, kde žijí, aby zkusili právě promítání − na zeď či sešitá prostěradla; na dvoře, náměstí nebo třeba v sokolovně. Distributoři nabízejí mnoho nových filmů i na DVD a přijatelný velkoplošný projektor lze sehnat už do třiceti tisíc. Větší počet přátel nebo sousedů se na to dokáže složit a pomoci může i město. Takové letní kino s domácími koláčky a limonádou či pivem z místního pivovaru, to má úplně jinou atmosféru než film ve sterilním multikině. A je to ideální způsob, jak budovat místní komunitu, neboť to zvládne skoro každý.

 

Na jaký film se těšíte, až přijde do naší distribuce a budete ho moci v řevnickém kině uvést? Kdybyste měli možnost sami natočit celovečerní film, o čem by byl?

Těšíme se nový film Zdeňka a Jana Svěrákových. Věříme, že bude opět zdařilý a přitáhne i ty, kteří do kina běžně nechodí.

S otázkou na natočení filmu nejste zase tak daleko od pravdy. S naším kamarádem grafikem bychom v budoucnu rádi uskutečnili takový netradiční živý přenos na plátno našeho kina. Ale více zatím neprozradíme…

 

http://www.kinorevnice.cz/

Mohlo by vás také zajímat...

ČR-PRAHA: Knihovna Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu je veřejná specializovaná knihovna, která letos slaví 30 let svého trvání. Knihovna pokračuje v budování knihovního fondu, jehož základ tvoří historický fond Masarykova lidověvýchovného ústavu. Knihovní fond reflektuje rozvoj osvětové činnosti, mimoškolního vzdělávání, knihoven a amatérského umění od poloviny 19. století. Zrcadlí přístupy k podpoře osvětové, kulturní a výchovné činnosti tak, jak je ovlivňovaly rozdílné politické podmínky.

Celá ČR, Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Divadlo a tanec, Hudba, Vzdělávání
Co se děje
03.12.2021

ZLÍN: Dne 1. prosince 2021 odejel na poslední cestu legendární český cestovatel, spisovatel, fotograf a filmař, inženýr Miroslav Zikmund. V roce 1995 díky etnografovi PhDr. Karlu Pavlištíkovi věnovali oba cestovatelé celý svůj archiv Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které společně s Klubem H+Z uchovává, zpracovává, zpřístupňuje a rozvíjí jejich odkaz.

Zlínský kraj
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
03.12.2021

ČR-ZLÍN: Cestovatelská legenda Miroslav Zikmund, který letos v únoru oslavil 102. narozeniny, ve středu zemřel. Potvrdila to Zikmundova rodina i Muzeum jihovýchodní Moravy. Dvojice Zikmund - Hanzelka, která společně navštívila přes 80 zemí, ve světě proslavila tehdejší Československo a vozy Tatra.

Celá ČR, Zlínský kraj
Cestovní ruch, Knihy, literatura, média, Ostatní
Co se děje
02.12.2021

ČR-ZAHRANIČÍ: Odbor amerických států MZV ČR navrhuje, ve spolupráci s velvyslanectvími zemí Latinské Ameriky, Španělska a Portugalska v Praze a kulturními centry Cervantes a Camoes a také dalšími zainteresovanými institucemi, uspořádat ve dnech 16. - 22. května Iberoamerický týden 2022. Jedná se o projekt navazující na Iberoamerický týden, který úspěšně proběhl v roce 2018. Kvůli pandemii Covid-19 nebylo možné akci v letošním roce uspořádat. Hlavním cílem Iberoamerického týdne je podpořit výměnu názorů a zkušeností, posílit kontakty na různých úrovních, rozšířit povědomí o Iberoamerickém regionu v České republice a prohloubit vzájemnou spolupráci.

Celá ČR, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
02.12.2021