Olomoucký kraj

<p>TÝN NAD BEČVOU: Hrad Helfštýn na střední Moravě pomalu zavírá své brány, sezona končí… Ta letošní byla první sezonou pro nového kastelána a správce Jana Laura. Překvapilo ho něco?</p> <p>Jak se vypořádal s organizací takových velkých akcí jako je Hefaiston? Na to jsme se ho zeptali v polovině října, kdy už bylo možné hodnotit.<br /> „Letošní sezona nebyla moc dobrá. Špatné počasí na jaře, déšť a povodně, to se podepsalo na návštěvnosti, která je nižší než bývá. Mám ale zprávy, že je tomu tak i na jiných hradech a v jiných turistických cílech. To jsme zřejmě ovlivnit nemohli. Naproti tomu tradiční akce se povedly, vyšlo počasí, návštěvnost byla na úrovni jiných let, nic jsme vyloženě nepokazilii…,“ konstatuje Jan Lauro.</p> <p>Letos na hradě vyzkoušeli několik nových akcí. Přidali hned dvě velké, Festival vojenské historie a Rockový Helfštýn. „Z obou jsem měl trochu obavy, u rockové muziky je cílová skupina vnímána jako problematická. Obě ale proběhly v klidu, takže v nich budeme pokračovat,“ hodnotí novinky sezony kastelán.<br />
Lidé jsou zvyklí, že se na hradě pořádá také řada menších akcí. V poslední době tady do kulturního programu zařazovali kromě tolik oblíbených šermířských vystoupení i klasickou hudbu nebo jiné žánry. Pokračovali samozřejmě i v pořádání drobných akcí, které ale chtějí postupně obměňovat, hledat zajímavé věci, zajímavá představení. Projekty, které jsou hluboko zakořeněné a jsou značkou Helfštýna, jako třeba Hefaiston nebo Hradní bál, ty měnit nehodlají.<br />
Malé i velké akce přitáhnou návštěvníky, ale na Helfštýně je stejně rozhodující počasí. „Pokud je pěkně, lidí přijde hodně, ať se tu něco děje nebo ne, a naopak, když je špatné počasí, prší, tak sebelepší program návštěvníky nepřitáhne,“ líčí problém Jan Lauro. Publikum, které zavítá na hrad, se podle něj poněkud mění. Lidé sem už nechodí jen za historií a kulturou. Čím dál více návštěvníků vyžaduje interakci, říká kastelán, hrad vnímají jako věc, která je tu pro ně nachystána, tedy si na vše musejí sáhnout, zalomcovat tím, vylézt na to. Mnoho z nich nechápe, že jsou i víkendy, kdy na hradě není program a vyžadují jej. Je to dáno i tím, že kultura (výstavy, koncerty) se přesouvají do obchodních center. Mizí pak výjimečnost výletu za ní, nebo za historií, čím dál více návštěvníků už si neumí výlet užít jen pro ten fakt výletu, změny prostředí, poznání nového a očekávají, že je bude někdo bavit.<br />
Zima na hradě je obdobím klidu, příprav na další sezonu. Pro Jana Laura bude zajímavější i tím, že na hradě bydlí. „Už jsem tady část zimy zažil, nastupoval jsem oficiálně 1. února,“ vzpomíná a dodává: „Zimy jsou na hradě nejtěžší. Člověk je tu sám, bojuje o světlo a teplo, v bytě ve věži jde pořádně vytopit jen jedna místnost. Má to ale své kouzlo.“<br /> Nový kastelán, který po letošní sezoně na Helfštýně už do té příští vstoupí s mnohem jasnějšími představami, plány a cíli, se už těší na novou sezonu. Ta letošní, jeho první, byla, jak sám říká, zkouškou, jestli to vydrží, jestli to vydrží lidé na hradě s ním a on s nimi. Ale nyní se už těší na další sezonu, má připravný seznam věcí, které chce vylepšit, a ví také jak.</p>

<p>Náš seriál, který postupně mapuje uvedenou problematiku, se přesunul do Olomouckého kraje. Dnes vám přiblížíme situaci v okresech Olomouc a Šumperk.</p> <p>Okres Olomouc<br />
Vlastivědné muzeum v Olomouci nepřerušilo po roce 1989 spolupráci s obecními kronikáři na území bývalého olomouckého okresu.Přiravuje pro ně ve spolupráci se Státním okresním archivem v Olomouci (SOkA) semináře. Zatím poslední proběhl na podzim roku 2006 a zúčastnilo se ho přes 30 zájemců, kteří si vyslechli přednášku Prameny ke kronikářské práci ve fondech SOkA v Olomouci, přiblížen byl i program Centra péče o tradiční lidovou kulturu. „Nechyběla ani metodická doporučení a výměna zkušeností mezi kronikáři, kteří měli také možnost nahlédnout do kronik deseti obcí“, sděluje PhDr. Ludnila Drtílková, která se touto problematikou v muzeu zabývá a dodává, že se osvědčila spolupráce s kronikáři při aktualizaci kartotéky kronik a kronikářů. Kronikáři také pomohli v oblasti péče o lidovou kulturu a v památkové péče.<br />
V bývalém okrese Olomouc je 93 obcí a podle údajů z roku 2006 se v 72 z nich vede obecní kroniku. Jejich pisatelům poskytuje muzeum metodické konzultace k vedení kronik.<br />
I když archivy nebyly a nejsou ze zákona pověřeny metodickým dohledem nad vedením obecních kronik, ale pouze tyto prameny přebírají k uložení a umožňují jejich badatelské využití, SOkA v Olomouci s obecními kronikáři dlouhodobě a neformálně spolupracuje. V roce 2005 proběhl seminář ve spolupráci s agenturou SEKURKOM pod názvem Kronikářské minimum. Zúčastnilo se ho kolem třicítky kronikářů z celé Moravy.<br />
„Zájemcům poskytujeme individuální konzultace a pořádáme semináře, většinou ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Olomouci nebo se soukromými subjekty“, vysvětluje PhDr. Miroslav Koudela, zástupcee ředitele SOkA v Olomouci a pokračuje: „Právě díky seminářům a setkáváním se udržuje tradice kronikářské práce v okrese a kraji na relativně vysoké úrovni. Kronikáři se mohou seznámit s názory odborníků, získat cenné rady a zejména vyměnit si zkušenosti se svými kolegy. Rovněž pracovníci muzea a archivu tím udržují potřebný kontakt s obecními kronikáři, a lépe se jim pak daří přesvědčovat obce o nutnosti ukládat uzavřené svazky obecní kroniky do archivu. Přispívá k tomu i skutečnost, že řada obcí vede kroniku v digitální podobě, a není tudíž problém odevzdat jeden exemplář do archivu. V některých případech jsme pro potřebu obcí pořídili i kopii obecní kroniky, jejíž originál byl do archivu předán.“ Kromě zmíněných seminářů a konzultací umožňují pracovníci SOkA kronikářům přístup k potřebným archivním pramenům.</p> <p>Okres Šumperk<br />
Vlastivědný ústav v Šumperku, který byl metodickým pracovištěm pro práci kronikářů v tehdejším okrese Šumperk, ukončil tuto činnost v roce 1989 odchodem pracovníka, který se této problematice věnoval. Kronikáři se na pracovníky muzea obracejí sporadicky – většinou jde o pomoc při zpracováni dějin obce.<br />
Poté, co kronikáři nenašli metodikou pomoc v muzeu, začali se obracet na SOkA v Šumperku. A to zeména po roce 1998, kdy byla otevřena nová budova archivu a prohloubila se spolupráce s obecními úřady v rámci zavádění a dodržování spisové služby, a také v souvislosti s ukládáním dopsaných obecních kronik do archivní úschovy.<br /> „Ke spolupráci s kronikáři jsme byli posléze vyzváni vedením Zemského archivu v Opavě. Pravidelné semináře nepřipravujeme, spíše se zaměřujeme na individuální konzultace podle potřeb jednotlivých obcí, kronikáři se iniciativně chodí poradit, co do kronik psát, a také jak a čím. V současné době nám velmi pomáhá kniha Jak vést kroniku obcí a měst autorek L. Šotnarčové, M,. Kašubové a R. Gošové (vydal SEVT a.s., cena 355 Kč – pozn. redakce). Zatím poslední společné posezení s kronikáři a zástupci asi deseti obcí v prostorách SOkA proběhlo počátkem minulého roku. Šlo o neformální setkání spíše přátelského a debatního rázu. Takovýchto setkání bez předem stanoveného programu se během posledních let uskutečnila celá řada. Většinou jde o okamžitou reakci na potřeby samotných kronikářů. Nejvíce jich zajímá, o čem mají kroniky psát, jakým způsobem, čím a na jaký materiál. Dotazy jsou vznášeny i na využívání počítačové techniky. Nikdy nezapomeneme ani na možnost nahlédnout do kronik různých obcí a měst. Často se stává, že si sám starosta domluví návštěvu archivu po změně nebo jmenování nového kronikáře“, sděluje své poznatky z této oblasti PhDr. Hana Jarmarová, ředitelka SOkA v Šumperku a dodává, že již v roce 1992 zavedl archiv praxi, a sice, že při kontrolách uložení archiválií a spisové agendy ponechává kroniky na obci jako dlouhodobou depozitní zápůjčku. Vyhnul se tak úmyslnému zatajování kronik a jejich následným ztrátám. Depozitní smlouvy však velmi záhy začal archiv uzavírat pod podmínkou, že za bezpečnost kroniky (tedy řádné uložení na obecním úřadu a zabránění poškození a ztrátě) neodpovídá starosta z titulu své funkce, ale je odpovědný jako fyzická osoba.<br />
Má to tu výhodu, že starostové při ukončení svého funkčního období trvají na změně smlouvy nebo prostě kroniku odevzdají do SOkA.<br />
Kroniky má v archivu uloženo 82 obcí a osad, 6 obcí si některé díly ponechalo, jako depozitní zápůjčku má k dispozici kroniky psané v českém jazyce 17 obcí. Tyto kroniky jsou vedeny v evidenci archivu a podléhají pravidelnému kontrolnímu dohledu.<br /> „Přesvědčit starosty obcí o uložení kronik do archivu se nám daří čím dál lépe a snadněji. Ukázali jsme jim jaké kroniky již máme, v jakém prostředí jsou uloženy a jak jsou bezpečně zajištěny. Navíc plníme slíbenou dohodu, že si obec může kdykoliv kroniky vypůjčit. Většinou této možnosti využívají u příležitosti sjezdů rodáků nebo obcemi tradičně pořádaných sezení nad kronikou. V tomto případě razíme heslo, že je lepší ohmataná kronika, o kterou mají občané zájem, než vzorně vypadající kronika, o kterou nikdo nestojí,“ vysvětluje H. Jarmarová.<br />
Archivu se osvědčuje neformální přístup, který je usnadněn úzkou spoluprací s většinou starostů. Právě oni pak domluví návštěvu kronikáře v SOkA, a případně s ním i přijedou. Seznámí se s archivními fondy, které se dané obce týkají, prohlédnou si starší kroniky vlastní i jiných obcí. V případě potřeby pak archiv navštěvují již sami kronikáři a podle potřeby si vyhledávají podklady např. pro retrospektivní zápisy, a nebo se jen přicházejí poradit či pochlubit svojí prací.</p>

<p>LIPNÍK NAD BEČVOU: Městská knihovna v Lipníku nepůsobí pouze jako půjčovna knih, ale pořádá celou řadu kulturních a vzdělávacích aktivit, výstav i přednášek. A jde na to systematicky.</p> <p>Do série přednášek se pracovnice knihovny pustily v roce 2008. Nazvaly je Host v knihovně aneb Knihovnické besední čtvrtky v Lipníku nad Bečvou. A dokazují jejich prostřednictvím, že knihovny jsou také vzdělávacími instituty.<br />
„Snažíme se dělat většinu akcí, které jsou nějakým způsobem spojeny s četbou, knihami, vzděláváním, poučením,“ říká ředitelka městské knihovny v Lipníku Miroslava Střelcová a dodává: „Naše knihovna realizuje projekt celoživotního vzdělávání, který zahrnuje jednak oblast práce s informačními a komunikačními technologiemi a druhou, kterou reprezentuje právě Host v knihovně. Většina našich hostů o své práci píše, publikuje, takže spojitost s knihou a tedy i knihovnou je přirozená.“<br />
Kromě již rečeného jsou knihovny také místem setkávání generací, lidí různých názorů a smýšlení. Právě informace, názory a pohledy na život i svět kolem nás reprezentuje cyklus Host v knihovně. Koná se v době podzimu, zimy a brzkého jara, kdy je větší šance, že návštěvníci do knihovny zavítají. Pravidelně každý druhý čtvrtek v měsíci hostí knihovna zajímavou osobnost z různých oblastí kultury a společenského života. Cyklus uzavírá mimořádný host pro děti. Od roku 2008 se uskutečnilo celkem 19 setkání.<br />
Knihovna má v pořádání besed a přednášek dlouhou tradici. K tomu, aby pořadům daly společný rámec a pravidelnost, vedla knihovnice snaha o lepší propagaci a vstřícnost vůči návštěvníkům. Tím skutečným impulsem se v roce 2007 stala série přednášek o historii Lipníku pořádaná ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově. Ukázalo se, že pokud jsou přednášky prezentovány v určitém cyklu a společně propagovány, lidé na tuto nabídku velmi dobře reagují. Ředitelka je přesvědčena, že pravidelnost přednášek je pro příznivce knihovny komfortnější. Dopředu si mohou zorganizovat čas, vybrat si téma, které je zaujalo. A potvrzuje to jednoznačné zvýšení návštěvnosti.<br />
Knihovnice si předem vytvářejí dramaturgii cyklu, hledají témata, která by mohla zaujmout co nejvíce návštěvníků. „Vždy se snažíme, aby součástí cyklu byla beseda se spisovatelem, cestovatelem, aby jeden pořad byl věnován dětem a také nezapomínáme na regionální témata, která jsou u našich návštěvníků hodně oblíbená,“ popisuje výběr témat ředitelka knihovny. Pokud ale knihovnice dostanou nabídku uspořádat besedu se zajímavým člověkem, pozvou jej do knihovny i mimo cyklus. Tak to bylo například s panem Zimovčákem, kterého si nemohly nechat ujít.<br />
Cyklus přednášek Host v knihovně se již zapsal natrvalo mezi úspěšné programy Městské knihovny v Lipníku nad Bečvou. Od roku 2009 je finančně podpořen z grantů města a Ministerstva kultury ČR, a proto může být vstup na akce zdarma, a je možné pozvat i zajímavé hosty. Kromě toho, že knihovna využívá nabídek, které dostává, knihovnice samy aktivně kontakty vyhledávají, zvláště ty regionální.<br />
Hosty v knihovně již byli například spisovatelé Arnošt Vašíček, básníci Ivan Dostál a Marta Konířová, cestovatelé Ilona Füzeková, Jiří Mára, Vladimír Šimek, hudebník Karel Plocek, s dětmi živě diskutoval ilustrátor Adolf Dudek. Největším lákadlem jsou zatím přednášky s regionální tematikou, zejména vztahující se k historii města a regionu, o ty je velký zájem. V knihovně se prezentovali i regionální cestovatelé Jiří Mára a Jan Pohanka, kteří hovořili o svých zážitcích.<br /> V minulých letech ve městě a okolí probíhaly archeologické výzkumy. Knihovna zkusila požádat archeology Zdeňka Schenka a Jana Mikulíka, zda by neudělali přednášku. Proběhla a byla tak úspěšná, že letos se bude opakovat celkem čtyřikrát. Dokonce si v knihovně pohrávají s myšlenkou, že by tyto přednášky mohly vyjít i knižně.<br /> „Pro nás je největší odměnou, když do knihovny lidé přijdou a je jedno, že si neodnesou žádnou knihu. Poprvé, podruhé možná ne, ale někteří třeba začnou přemýšlet nad tím, že když umíme udělat zajímavý program, tak musíme nabízet i úžasné knihy,“ říká závěrem ředitelka knihovny Miroslava Střelcová.<br /> Magdalena Gladišová</p>

<p>OLOMOUC: Vyfoťte podoby olomouckého baroka a vyhrajte atraktivní ceny a místo na výstavě, vyzývá fotografy Muzeum umění Olomouc (MUO).</p> <p>Soutěž nazvaná Všechny tváře baroka, do níž mohou své snímky přihlásit děti i dospělí, předchází jednomu z největších projektů v historii muzea, výstavě Olomoucké baroko/Výtvarná kultura let 1620 – 1780. Z vítězných fotografií vznikne výstava v kavárně Café ´87.<br />
Podle Michaely Johnové Čapkové z edukačního oddělení MUO je fotografická soutěž tematicky zaměřená na barokní umění a jeho projevy v Olomouci. Doručené materiály bude porota hodnotit ve čtyřech kategoriích: žáci prvního stupně základních škol, žáci druhého stupně základních škol, studenti středních a vysokých škol a dospělá veřejnost. </p> <p>Snímky mohou zájemci zaslat poštou nebo přinést do muzea osobně od 29. září do 21. listopadu 2010.</p> <p>Informace o výstavě Olomoucké baroko, podmínky soutěže a přihlášku ke stažení naleznete na webových stránkách Muzea umění Olomouc. Plakát naleznete v příloze.</p>

<p>OLOMOUC: Mezinárodní festival Film ve znamení ryby, staví na křesťanské kulturní tradici Evropy, přičemž výběr festivalových hostů a programu je široce ekumenicky otevřený.</p> <p>Návštěvníci mohou v rámci festivalu zdarma navštívit filmové projekce a setkat se v diskusích s filmovými tvůrci, kteří hledají inspiraci pro svou tvůrčí práci především v duchovním odkazu křesťanství.</p> <p>Festival se koná v olomouckém kině Metropol a v Arcidiecézním muzeu Olomouc ve dnech 29. září – 3. října 2010.</p> <p>Kompletní program naleznete na webových stránkách festivalu zde

LIPOVÁ-LÁZNĚ/PRAHA: Ve dnech od 28. 6. do 22. 8. 2010 proběhly dětské tábory v Lipance, které pořádá občanské sdružení CID z Prahy 8 - Karlína. Většina dětí, které byly v Lipové-lázních poprvé, se moc těšily na pohádkový domeček, ve kterém bydlí skřítek Lipánek. Bohužel, čekala na ně nepříjemná zpráva, skřítek byl zaklet, když snědl čarovné vejce létajícího skřeta, který mu vzal sílu. Lipánek znehybněl a stal se neviditelným. Děti každý den dostávaly dopisy a při soutěžích plnily nelehké úkoly, kterými pomáhaly osvobodit skřítka Lipánka. Při společných hrách a výletech si všechny užily spoustu legrace a nechyběla ani diskotéka, karneval, či hezké večery u táboráku. Ve druhém turnusu říši skřítků napadli trolové a sami skřítkové ji nemohli zachránit. Děti neváhaly ani chvilku. Skřítci jsou přece jejich kamarádi a bez nich by Lipanka nebyla Lipankou. Společně se jim podařilo obnovit jejich zemi a přivést do ní zpět zvířátka. Při tom všem na ně čekalo stopování, stezka odvahy, značky, uzlování a spousta dalších úkolů. Samozřejmě, že děti vyrážely i na výlety do okolí. Protože bylo letos horko, nesmělo chybět ani koupání na koupališti a v bazénku na zahradě. Třetí a čtvrtý táborový pobyt patřil rodičům s dětmi. I tentokrát na děti čekalo mnoho her a úkolů. Cesta za pokladem byla nelehká, zvládnout musely také pěší túru do krásné Jeskyně na Pomezí a výlet na ranč Orel. Tam si nebojácně a s chutí zajezdily na koních, zastřílely z luku a pohrály i v lanovém centru. Skřítek Lipánek byl štědrý a na konci všechny bohatě odměnil. A tak se rodiče mohli radovat z vítězství svých dětí, a každé z nich si odvezlo domů spoustu hezkých dárků, jako vzpomínku na společně strávené chvíle. Letních integrovaných táborů s ozdravným programem se v CHKO Jeseníky letos zúčastnilo 86 dětí znevýhodněných spolu s dětmi zdravými, s odborným doprovodem, za pomoci dobrovolníků a rodičů.