Olomoucký kraj

<p>LOUČNÁ NAD DESNOU: Obec zrekonstruovala kulturní dům, který je umístěný v bývalé oranžerii už od roku 1950. Starosta uvedl, že byl v době svého vzniku chabého vzhledu, ale s velkou dynamikou vnitřního prostoru.</p> <p>Prosinec 2008<br />
Zpráva starosty obce v Loučenském zpravodaji:<br />
OBNOVA KULTURNÍHO DOMU – SKLENÍK<br />
Na závěr měsíce září jsme obdrželi velmi dobrou zprávu a sice, že nám byla schválena finanční podpora na rekonstrukci kulturního domu ve výši 21,766 mil. Kč. S touto finanční pomocí bychom v roce 2009/2010 znovu uvedli do provozu pro nás velmi důležité kulturní zařízení, ale již ve změněné podobě, hlavně co se týká vnitřní organizace objektu. Venkovní vzhled budovy se vrátí do stavu před rokem 1945 s tím, že hlavní změnou bude opětovné prosklení jižní části budovy, ale samozřejmě již s odpovídajícími tepelně izolačními parametry. V současné době nám po prodeji budovy kina chybí sál pro celoroční provoz. Pevně věřím, že se nám akci podaří zdárně dotáhnout do konce.</p> <p>A podařilo se, KD je v provozu cca rok. Loučné nad Desnou, která má necelých 2000 tis. obyvatel, ho může leckterá obec závidět… Zatímco dynamika zábav zůstala nejspíš stejná, vzhled KD se změnil k lepšímu a programová nabídka je mnohem širší.<br />
KD zřizuje obec, a tak jsme se obrátili na starostu obce Loučná nad Desnou, Ing. Pavla Martínka, s několika dotazy. Dozvěděli jsme se, že dříve se kromě stávajícího rekonsturovaného KD nacházel v obci ještě jeden sál, který v současné době již neexistuje. Díky našim pragmatickým otázkám, jsme také zjistili, že v KD je zaměstnán pouze správce na polovičí úvazek a další skutečnosti, které najdete níže.<br /> Ovšem milá a svým způsobem jedinečná je odpověď na otázku: Jak je KD vybaven? Když se totiž řekne vybavení, mnoho z nás napadne, že se jedná o nábytek, počítač či jiné technické vymoženosti. Starosta Martínek uvedl, že interiér je vyzdoben 23 obrazy jesenických zastavení, dřevořezbami čtyř ročních období a sochou ženy s harfou… Tedy jinými slovy, kulturák je vyzdoben nemalým množstvím uměleckých děl, což z jiného úhlu pohledu může být důležitější, než nějaký technický zázrak. </p> <p> Můžete nám stručně popsat historii objektu?</p> <p> Objekt – původně zámecká oranžerie – byl součástí zámeckého parku, tzn. areálu zámku. Majetek patřil rodině Kleinů, která o něj přišla na základě dekretů prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše. Do zámku byly nastěhovány děti řeckých uprchlíků a z oranžerie se už začátkem roku 1950 stal kulturní dům. Sice dosti chabého vzhledu, ale o to s větší dynamikou vnitřního prostoru při konání venkovských zábav. </p> <p>Kolik prostor (sálů) je v KD k dispozici a jakou mají kapacitu?</p> <p> V KD jsou dva sály, větší s balkonem má kapacitu 200 osob, do menšího se vejde 25 lidí.<br /> Velký sál má zázemí pro účinkující – 2 šatny, WC se sprchami. Dále je zde také šatna pro návštěvníky a prostor s výčepem. Malý sál se nachází v patře, kde je také umístěn vstup na balkon. </p> <p>Jak vysoké byly náklady na rekonstrukci a z jakých zdrojů pocházely finance?</p> <p> Náklady na rekonstrukci činily 23 699 tisíc Kč. Realizovat jsme ji mohli díky prostředkům z Regionálního operačního programu Střední Morava, z Evropského fondu pro regionální rozvoj, který akci podpořil částkou 21 766 tis. Kč.</p> <p>Jak je KD využíván?</p> <p> KD využívají zdarma neziskové organizace obce – Klub seniorů, pěvecké sbory působící při ZŠ a další.<br />
Při komerčním využití je cena za pronájmem 6 tis Kč/den. Subjekty musí také složit zálohu 10 tis. pro případ poškození objektu. Ovšem od 1. 3. 2011 se cena za pronájem zvýší na 10 tis./den. </p> <p>Co všechno se v KD pořádá a o jakou kulturní nabídku je největší zájem?</p> <p> Koncepce zatím není upřesněna, ale v současnosti se zde konají pravidelná setkání Klubu seniorů (cca 100 osob), vánoční koncerty, plesy, diskotéky, slavnostní akce jako je vítání občánků, a také svatby.<br /> Nabídky KD využívají občané z širokého okolí, např. na diskotéky dojíždí mládež z okolních obcí, stejně je to např. u významných koncertů. </p> <p>Existuje spolupráce KD s místními subjekty?</p> <p> Při organizaci koncertů sdpolupracujeme se soukromými subjekty, např. s agenturou J+D, která je spolupořadatelem folklorního festivalu Šumperk, ale i s dalšími. </p> <p>Jaké jsou plány a vize do budoucna?**//</p> <p> Uvažujeme o jiném přístupu k pořádání kulturních akcí ze strany obce, a sice smluvním vztahem, nikoliv na základě zaměstnaneckého poměru s kultuním pracovníkem.</p>

<p>KOSTELEC NA HANÉ: Kovářské řemeslo má u nás dlouholetou tradici a ani dnes se kvalitní ruční práci nepodařilo nahradit levnější tovární výrobou.</p> <p>Nezastupitelné místo u nás zaujímá umělecké kovářství, avšak již mnohem méně řemeslníků se věnuje kovářství tradičnímu. Jedním ze zástupců tohoto významného řemesla je Alfred Stawaritch, který za svůj um získal v letošním roce od ministra kultury prestižní titul Nositel tradice lidových řemesel v oboru tradiční kovářství.</p> <p>Železo hrálo v historii lidstva významnou úlohu. A právě díky jeho trvanlivosti nám archeologické nálezy dokládají postupný vývoj zpracování tohoto materiálu během evoluce lidské společnosti. Není tomu zas tak dávno, kdy kovárna tvořila neodmyslitelnou součást téměř každé vesnice, a kovář byl vždy váženým občanem, který promlouval do dění v obci a kromě svého řemesla se zabýval i ranhojičstvím a léčitelstvím, léčil dobytek a bylo-li zapotřebí, pomáhal i lidem.</p> <p>Řemeslo s rodinnou tradicí</p> <p>„Můj otec byl vyučený pekař, ale to mě nelákalo. S kovářským řemeslem jsem se poprvé setkal u svého strýce, který pracoval ve vesnické kovárně v obci Hradečná u Mohelnice. Vyráběl a opravoval zemědělské nářadí, dělal kovové ráfky na dřevěná kola od vozů a bryček. Právě u něho jsem poznal tradiční výrobní postupy, naučil se pracovat s výhní, kovadlinou, kladivy a kleštěmi. Potom jsem se vyučil v Agrostroji Prostějov a zůstal jsem tam i jako zaměstnanec. Později jsem nastoupil do Sigmy Lutín a jako mistr odborného výcviku jsem tam pracoval až do roku 1997. Při tom jsem si v roce 1994 vyřídil živnostenský list a začal se věnovat práci kováře. Zprvu na poloviční, později na celý úvazek. Kovářství učarovalo i mým dvěma synům – dvojčatům Ivovi a Milanovi. První z nich se vyučil mechanikem seřizovacích strojů, druhý absolvoval Střední technickou zemědělskou školu. Od roku 1993 se mnou začal pracovat Ivo, Milan se zapojoval postupně, až se i z něho stal kovář. Oba si udělali potřebné zkoušky, mají živnostenské listy a pracují samostatně,“ vypráví Alfred Stawaritsch.</p> <p>Klasická a umělecká kovařina</p> <p>Středem každé kovárny je výheň. V ní rozžhavený materiál se uchopí pomocí různých druhů kleští a dál se rozličnými typy kladiv zpracovává na kovadlině, což je nejdůležitější zařízení kovárny. Právě její příslušenství se může chlubit zajímavými názvy – utínky, zápustky, babky.</p> <p>Při klasických kovářských postupech se využívá techniky kutí. Tou se vyrábí zejména motyky, sekery, kosy nebo radlice na pluh. Dalšími výrobky jsou ráfky – obruče na kola kočárů, bryček, na různé typy zemědělských vozů, ty nejširší pak na pivovarské vozy, které dříve tahali silní pivovarští koně. Zajímavou zakázkou byla pro A. Stawaritsche obnova kočárů vystavených v nedalekém Muzeum kočárů Josefa Obra v Čechách pod Kosířem. </p> <p>„Umělecké kovařině se ale věnuji také. Buď sám najdu námět – nechám se inspirovat hlavně přírodou, nebo si zadavatel přinese vlastní nákresy, které spolu podle potřeby konzultujeme,“ říká nositel ocenění, pod jehož rukama vznikají i bytové doplňky (krbové nářadí, svícny, zvonečky, kliky), ozdobné kryty na studny, zábradlí, brány, a dokonce také sochy. Cena se odvíjí od velikosti výrobku a jeho náročnosti, čemuž přiměřeně odpovídá také doba strávená při jeho vytváření. Například půvabná mistička se třemi oříšky pro popelku si vyžádala až šest hodin práce. </p> <p>Řemeslo i umění</p> <p>Při restaurování děl starých kovářů je nezbytná výborná znalost řemesla, ale i bohatá představivost, protože míra jejich poškození během staletí je někdy značná. S prací A. Stawaritsche se můžeme setkat třeba v Prostějově, kde restauroval bránu z roku 1880. Dále se podílel na renovaci kovových částí věže kostela v Dědicích. Avšak za největší úspěch považuje opravu brány v místě svého bydliště – v Kostelci na Hané, která byla osazena v ohradní zdi hřbitova kdysi obklopujícího barokní kostel svatého Jakuba Staršího. Původní dvoukřídlá mřížová vrata do ní v roce 1747 ukoval místní kovář Jiří Pospíšil. Protože se na bráně zub času podepsal opravdu důkladně, bylo po jejím rozložení nutné některé části zhotovit nanovo. A konečně kostel proti krádežím chrání dvě zcela nové mříže pocházející také z kostelecké kovárny.</p> <p>„Spolu se syny jsme členy Společenství kovářů Čech, Moravy a Slezska. Na hradě Helfštýn se pravidelně zúčastňujeme přehlídky kovářského umění nazvané Hefaiston, na níž jsme získali řadu ocenění, a naopak v hradním areálu je umístěno několik našich plastik. Jezdíme i na každoroční akci Josefkol konanou v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem. Je to místo pro setkávání a také pro předvádění všech druhů řemesel, která se podílejí na restaurování různých typů kočárů. Vidět nás můžete také ve skanzenech. Například v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Strážnici jsme na akci nazvané Dřevo a kov předváděli nasazování kovových ráfků na kola, chystáme se do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a na kovářské setkání v Německu a na Slovensku,“ doplňuje nositel ocenění, jehož práce najdeme nejen v naší republice, ale i v Rakousku nebo Německu.</p> <p>Eva Veselá</p>

<p>ŽAMBERK: Letošní JAMROCK 2011 bude asi ze všech svých ročníků nejlepší. Festival je vyhlášený po celé republice svojí neopakovatelnou přátelskou atmosférou a množstvím nově navázaných přátelství.</p> <p>Kdo se sem jednou podíval, jezdí každý rok, a tak je JamRock jeden z mála festivalů, který letos navzdory krizi i dlouhodobým dešťům v období kolem data konání, zvýšil počet diváků. Neopakovatelná atmosféra zanechává svoje pozitivní stopy a vytváří tak i přes velký třídenní maraton pocit pohody.<br /> Seznam kapel je pro letošek nabitý a zároveň obohacený o zahraniční skupiny prvotřídních jmen, kterými se patrně JamRock zařadí mezi úplně největší festivaly u nás. Zároveň klade důraz na nové kvalitní české kapely, kterých je u nás stále dost, ale málokdo jim dá šanci se zviditelnit.<br /> „Pro ročník 2011 jsme si dali asi největší práci s českými kapelami za celou dobu existence JamRocku. Posloucháme stovky kapel, které nám posílají cd nebo odkazy na svoje profily na stránkách internetu. Od tohoto ročníku to bude jeden z hlavních rysů JamRocku – kvalitní česká muzika! Ovšem neznamená to, že bychom nezvali zahraniční kapely. Naopak! Pro rok 2011 jsme na zahraničí zdvojnásobili rozpočet, tak, aby náš divák mohl srovnat úroveň českých skupin se špičkami světové muziky,“ řekl dramaturg festivalu Libor Pavlata.<br /> Slogan „JamRock – tři dny života navíc!“, který provází celý festival naplní svůj obsah ve dnech 9. – 11. června 2011.<br /> Bližší informace najde každý divák na www.jamrock.cz nebo na stránkách Facebooku.</p>

<p>KOSTELEC NA HANÉ: O zajištění kulturních potřeb města s 2890 obyvateli se stará Odbor kultury zdejšího městského úřadu.</p> <p>Do roku 2003 fungovalo v Kostelci Městské kulturní středisko, později však město prodalo jeho sídlo soukromému subjektu, který zde po přestavbě zřídil byty. Většina kulturního dění se tak přesunula do objektu Domova pro seniory.</p> <p>Pohled do historie</p> <p>Kostelec se poprvé připomíná v roce 1347 jako městečko, které bylo součástí plumlovského panství, a tato skutečnost platila i po následující staletí. Jeho rozkvět se datuje do 16. století, do doby vlády Pernštejnů. Po útrapách třicetileté války převzali panství Lichtenštejnové, kteří Kostelci odňali řadu práv a nutili obyvatele k robotám. Výsledkem bylo vzbouření sedláků v roce 1738. Období 19. a 20. století přivedlo do Kostelce průmysl. Přibyly mlýny, cihelny, parní pily, výroba keramiky a výroba šicích strojů. V roce 1918 přijalo městečko název Kostelec na Hané, aby se tak odlišilo od dalších 29 Kostelců na území Čech, Moravy a Slezska. V roce 1970 byl Kostelec na Hané povýšen na město. </p> <p>Památky i osobnosti </p> <p>Bohatou historii dokládá kostelecká radnice, poprvé zmíněná v roce 1569. V roce 1771 prošla přestavbou, dnešní novogotickou podobu získala v roce 1895. Další památka, Kostel svatého Jakuba Staršího, byl postaven v letech 1740 až 1772 v barokním slohu na místě gotického chrámu. Město se pyšní i řadou pozoruhodných soch. Například zde můžeme obdivovat sloup se sochou P. Marie z roku 1709, sochu sv. Valentina z druhé čtvrtiny 18. století, pomník obětem 1. světové války se sochou od J. Pelikána nebo bronzový pomník P. Bezruče od K. Otáhala.<br />
Kostelec je spjat se jmény Matouš Ulický a Petr Bezruč. Zatímco první jmenovaný se stal obětí násilné rekatolizace z přelomu 16. a 17. století, básník a autor Slezských písní P. Bezruč zde pobýval a také zemřel v tzv. Červeném domku, kde byla zřízena pamětní síň věnovaná jeho osobnosti a dílu. Právě krásná okolní příroda se stala námětem k jeho známé básni Stužkonoska modrá. </p> <p>Město a kultura</p> <p>Osobou z nejpovolanějších je ing. Radka Grygarová, do jejíž působnosti na městském úřadě oblast kultury spadá: „Pro letošní rok dává město ze svého rozpočtu na kulturu 814 tisíc Kč. Z této částky je zajišťován i provoz městské knihovny, která byla původně umístěná v objektu Městského kulturního střediska, ale později se musela přestěhovat do základní školy. Na rozšíření knihovního fondu jde ročně částka 45 tisíc Kč. Knihovní fond čítá 17 tisíc svazků a odebírá se 19 titulů periodik. Knihovna využívá i regionálních funkcí, které jí poskytuje Městská knihovna v Prostějově a jde zejména o zapůjčování výměnných knižních souborů. Vedoucí knihovny se samozřejmě věnuje také dětem, pro něž pořádá mnoho akcí. Například tematicky zaměřená Pohádková čtení, která se vztahují k příslušnému ročnímu období. Nesmím ještě zapomenout na žákovský taneční kroužek Hop sem, hop tam, který pracuje při zdejší základní škole. Také na jeho činnost město přispívá, a to 6 tisíci Kč,“ sděluje R. Grygarová. Na závěr ještě zmiňuje městem podporované akce jako jsou vystoupení folklorních souborů, výstavy, besedy a společenská setkání k nejrůznějším příležitostem. Pro další generace město veškeré události zaznamenává do ručně psané obecní kroniky, vydává čtvrtletník Kostelecké novinky, o kulturních akcích informují také internetové stránky.</p> <p>Folklorní tradice žije </p> <p>Město je majitelem krojů, které slouží k prezentaci hanáckého folkloru. V letošním rozpočtu je na jejich nákup vyčleněno 30 tisíc Kč, přičemž o opravu a údržbu krojových částí se starají členové zdejšího folklorního souboru Kosíř, jejichž činnost město podporuje. Na soubor dospělých má vyhrazenou částku 60 tisíc Kč, na dětský soubor – neboli Malý Kosíř – 15 tisíc korun. Historie Kosíře sahá do roku 1938, kdy v Kostelci působil již tehdy velice populární soubor Hanácká beseda. Jeho činnost byla po delší přestávce obnovena až v roce 1982, ale tehdy již pod novým názvem Kosíř, podle jména nedalekého kopce. Krize z roku 1999, kdy se rozpadla doprovodná hanácká muzika, je dnes již naštěstí minulostí a Kosíř pokračuje ve své činnosti s vervou o to větší. Zaměřuje se zejména na hanácký folklor a tvoří ho muzika, taneční a pěvecká složka. V jeho repertoáru najdeme sólová vystoupení i tematické celky vztahující se například k řemeslu, zábavě v kostelecké hospodě atd. Kosíř se účastní mezinárodních festivalů, soutěží, dožínek, hodů, jarmarků a od roku 1992 nechybí ani na akcích zvaných Kostelec v Kostelci, tedy na setkávání obcí, které mají v názvu slovo Kostelec. Soubor také spolupracoval s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici při mapování lidových tanců z celé republiky.<br />
Že to Kostelec na Hané myslí s pokračováním folklorních tradic opravdu vážně, dosvědčuje dvoudenní folklorní festival, který se tu od roku 2004 koná v měsíci srpnu. Pravidelně se na něm představují folklorní soubory nejen z České republiky, ale i ze zahraničí; například v loňském roce hostil umělce z Řecka a Portugalska. Na jeho pořádání se daří získávat i grant od Krajského úřadu Olomouckého kraje.</p>

LIPNÍK NAD BEČVOU: Stolní kalendář, který město vydalo na příští rok, se jmenuje LIPENŠTÍ VÝTVARNÍCI 2011 a představuje tradiční výtvarná díla (umělecké fotografie, malby, grafiky či dřevořezby). Prezentuje také méně obvyklé výtvarné techniky: najdeme v něm textilní tkaninu, kolorovaný linoryt, kamenogramy, kompozice užité grafiky. Kalendář má netypický formát, čtvercový, ale i řadu jiných netradičních detailů, například použití různých druhů papíru podle typu uměleckého díla na obrázku. Po uplynutí týdne se list neotáčí, ale sejme se díky speciálním nýtům, na kterých je zavěšen. Po odstřižení kalendária si tak mohou vlastníci kalendáře sestavit malou domácí galerii lipenských výtvarníků. Kartonový stojánek s nýty pak může třeba na pracovním stole sloužit k zavěšení vizitek, novoročenek… V kalendáři jsou díla těchto výtvarníků: Antonín Cikánek, Alena Goršanová, Jiří Hilscher, Kamil Konečný, Lenka Markusíková, Pavel Motan, Michal Novák, Ladislav Palko, Eva Palková, Hynek Polák, Jakub Politzer, Richard Šumský, Petr Tomáš, Vítězslav Urbánek, Jaroslav Vacek, Vratislav Vítek, Ondřej Vrbík, Leona Zezulová. Kalendář si můžete koupit za 85 Kč v Turistickém informačním centru. www.mesto-lipnik.cz