Olomoucký kraj

OLOMOUC: V ČR historicky první stolní čtrnáctidenní kalendář o problematice sluchového postižení vydala na rok 2011 Českomoravská jednota neslyšících. Náklad je 500 kusů. Cena kalendáře je pouze 100 Kč. Obsah: kalendáře o problematice neslyšících v České republice je například: Proč se slaví Mezinárodní den neslyšících? Jak se chovat k neslyšícím? Činnosti jednotlivých organizací neslyšících Desatero komunikace s osobami se sluchovým postižením Úspěšné projekty organizací neslyšících Vše je doplněné základními slovními pojmy znakového jazyka. Kde se dá koupit? V organizacích ČMJN v Brně, Břeclavi, Jihlavě, Plzni a v Oblastní unii neslyšících Olomouc, Jungmannova 25.

<p>ZLATÉ HORY: Stolní kalendář se jmény a svátky nazvaný „Chuť Jeseníků 2011“ nabízí poprvé publikovaná tradiční jídla jesenického regionu.</p> <p>Přestože historické události 20. století, zejména vysídlování po 2. světové válce, pořádně zamíchaly tradicemi regionu, podařilo se autorům kalendáře za pomoci odborníků nalézt v soukromých i veřejných archivech obvyklá jídla, která si původní obyvatelé vařili. Na stránkách kalendáře, jehož vydavatelem je neformální sdružení měst a obcí Olomouckého a Moravskoslezského kraje s názvem Jeseníky přes hranici, je jich představeno celkem třicet šest. </p> <p>Nástěnný kalendář Jeseníky 2011 v ceně 75 Kč (bez DPH) lze zakoupit přes internet na www.pradedovo.cz i v informačních centrech po celých Jeseníkách.</p>

<p>LOUČNÁ NAD DESNOU: Obec zrekonstruovala kulturní dům, který je umístěný v bývalé oranžerii už od roku 1950. Starosta uvedl, že byl v době svého vzniku chabého vzhledu, ale s velkou dynamikou vnitřního prostoru.</p> <p>Prosinec 2008<br />
Zpráva starosty obce v Loučenském zpravodaji:<br />
OBNOVA KULTURNÍHO DOMU – SKLENÍK<br />
Na závěr měsíce září jsme obdrželi velmi dobrou zprávu a sice, že nám byla schválena finanční podpora na rekonstrukci kulturního domu ve výši 21,766 mil. Kč. S touto finanční pomocí bychom v roce 2009/2010 znovu uvedli do provozu pro nás velmi důležité kulturní zařízení, ale již ve změněné podobě, hlavně co se týká vnitřní organizace objektu. Venkovní vzhled budovy se vrátí do stavu před rokem 1945 s tím, že hlavní změnou bude opětovné prosklení jižní části budovy, ale samozřejmě již s odpovídajícími tepelně izolačními parametry. V současné době nám po prodeji budovy kina chybí sál pro celoroční provoz. Pevně věřím, že se nám akci podaří zdárně dotáhnout do konce.</p> <p>A podařilo se, KD je v provozu cca rok. Loučné nad Desnou, která má necelých 2000 tis. obyvatel, ho může leckterá obec závidět… Zatímco dynamika zábav zůstala nejspíš stejná, vzhled KD se změnil k lepšímu a programová nabídka je mnohem širší.<br />
KD zřizuje obec, a tak jsme se obrátili na starostu obce Loučná nad Desnou, Ing. Pavla Martínka, s několika dotazy. Dozvěděli jsme se, že dříve se kromě stávajícího rekonsturovaného KD nacházel v obci ještě jeden sál, který v současné době již neexistuje. Díky našim pragmatickým otázkám, jsme také zjistili, že v KD je zaměstnán pouze správce na polovičí úvazek a další skutečnosti, které najdete níže.<br /> Ovšem milá a svým způsobem jedinečná je odpověď na otázku: Jak je KD vybaven? Když se totiž řekne vybavení, mnoho z nás napadne, že se jedná o nábytek, počítač či jiné technické vymoženosti. Starosta Martínek uvedl, že interiér je vyzdoben 23 obrazy jesenických zastavení, dřevořezbami čtyř ročních období a sochou ženy s harfou… Tedy jinými slovy, kulturák je vyzdoben nemalým množstvím uměleckých děl, což z jiného úhlu pohledu může být důležitější, než nějaký technický zázrak. </p> <p> Můžete nám stručně popsat historii objektu?</p> <p> Objekt – původně zámecká oranžerie – byl součástí zámeckého parku, tzn. areálu zámku. Majetek patřil rodině Kleinů, která o něj přišla na základě dekretů prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše. Do zámku byly nastěhovány děti řeckých uprchlíků a z oranžerie se už začátkem roku 1950 stal kulturní dům. Sice dosti chabého vzhledu, ale o to s větší dynamikou vnitřního prostoru při konání venkovských zábav. </p> <p>Kolik prostor (sálů) je v KD k dispozici a jakou mají kapacitu?</p> <p> V KD jsou dva sály, větší s balkonem má kapacitu 200 osob, do menšího se vejde 25 lidí.<br /> Velký sál má zázemí pro účinkující – 2 šatny, WC se sprchami. Dále je zde také šatna pro návštěvníky a prostor s výčepem. Malý sál se nachází v patře, kde je také umístěn vstup na balkon. </p> <p>Jak vysoké byly náklady na rekonstrukci a z jakých zdrojů pocházely finance?</p> <p> Náklady na rekonstrukci činily 23 699 tisíc Kč. Realizovat jsme ji mohli díky prostředkům z Regionálního operačního programu Střední Morava, z Evropského fondu pro regionální rozvoj, který akci podpořil částkou 21 766 tis. Kč.</p> <p>Jak je KD využíván?</p> <p> KD využívají zdarma neziskové organizace obce – Klub seniorů, pěvecké sbory působící při ZŠ a další.<br />
Při komerčním využití je cena za pronájmem 6 tis Kč/den. Subjekty musí také složit zálohu 10 tis. pro případ poškození objektu. Ovšem od 1. 3. 2011 se cena za pronájem zvýší na 10 tis./den. </p> <p>Co všechno se v KD pořádá a o jakou kulturní nabídku je největší zájem?</p> <p> Koncepce zatím není upřesněna, ale v současnosti se zde konají pravidelná setkání Klubu seniorů (cca 100 osob), vánoční koncerty, plesy, diskotéky, slavnostní akce jako je vítání občánků, a také svatby.<br /> Nabídky KD využívají občané z širokého okolí, např. na diskotéky dojíždí mládež z okolních obcí, stejně je to např. u významných koncertů. </p> <p>Existuje spolupráce KD s místními subjekty?</p> <p> Při organizaci koncertů sdpolupracujeme se soukromými subjekty, např. s agenturou J+D, která je spolupořadatelem folklorního festivalu Šumperk, ale i s dalšími. </p> <p>Jaké jsou plány a vize do budoucna?**//</p> <p> Uvažujeme o jiném přístupu k pořádání kulturních akcí ze strany obce, a sice smluvním vztahem, nikoliv na základě zaměstnaneckého poměru s kultuním pracovníkem.</p>

<p>KOSTELEC NA HANÉ: Kovářské řemeslo má u nás dlouholetou tradici a ani dnes se kvalitní ruční práci nepodařilo nahradit levnější tovární výrobou.</p> <p>Nezastupitelné místo u nás zaujímá umělecké kovářství, avšak již mnohem méně řemeslníků se věnuje kovářství tradičnímu. Jedním ze zástupců tohoto významného řemesla je Alfred Stawaritch, který za svůj um získal v letošním roce od ministra kultury prestižní titul Nositel tradice lidových řemesel v oboru tradiční kovářství.</p> <p>Železo hrálo v historii lidstva významnou úlohu. A právě díky jeho trvanlivosti nám archeologické nálezy dokládají postupný vývoj zpracování tohoto materiálu během evoluce lidské společnosti. Není tomu zas tak dávno, kdy kovárna tvořila neodmyslitelnou součást téměř každé vesnice, a kovář byl vždy váženým občanem, který promlouval do dění v obci a kromě svého řemesla se zabýval i ranhojičstvím a léčitelstvím, léčil dobytek a bylo-li zapotřebí, pomáhal i lidem.</p> <p>Řemeslo s rodinnou tradicí</p> <p>„Můj otec byl vyučený pekař, ale to mě nelákalo. S kovářským řemeslem jsem se poprvé setkal u svého strýce, který pracoval ve vesnické kovárně v obci Hradečná u Mohelnice. Vyráběl a opravoval zemědělské nářadí, dělal kovové ráfky na dřevěná kola od vozů a bryček. Právě u něho jsem poznal tradiční výrobní postupy, naučil se pracovat s výhní, kovadlinou, kladivy a kleštěmi. Potom jsem se vyučil v Agrostroji Prostějov a zůstal jsem tam i jako zaměstnanec. Později jsem nastoupil do Sigmy Lutín a jako mistr odborného výcviku jsem tam pracoval až do roku 1997. Při tom jsem si v roce 1994 vyřídil živnostenský list a začal se věnovat práci kováře. Zprvu na poloviční, později na celý úvazek. Kovářství učarovalo i mým dvěma synům – dvojčatům Ivovi a Milanovi. První z nich se vyučil mechanikem seřizovacích strojů, druhý absolvoval Střední technickou zemědělskou školu. Od roku 1993 se mnou začal pracovat Ivo, Milan se zapojoval postupně, až se i z něho stal kovář. Oba si udělali potřebné zkoušky, mají živnostenské listy a pracují samostatně,“ vypráví Alfred Stawaritsch.</p> <p>Klasická a umělecká kovařina</p> <p>Středem každé kovárny je výheň. V ní rozžhavený materiál se uchopí pomocí různých druhů kleští a dál se rozličnými typy kladiv zpracovává na kovadlině, což je nejdůležitější zařízení kovárny. Právě její příslušenství se může chlubit zajímavými názvy – utínky, zápustky, babky.</p> <p>Při klasických kovářských postupech se využívá techniky kutí. Tou se vyrábí zejména motyky, sekery, kosy nebo radlice na pluh. Dalšími výrobky jsou ráfky – obruče na kola kočárů, bryček, na různé typy zemědělských vozů, ty nejširší pak na pivovarské vozy, které dříve tahali silní pivovarští koně. Zajímavou zakázkou byla pro A. Stawaritsche obnova kočárů vystavených v nedalekém Muzeum kočárů Josefa Obra v Čechách pod Kosířem. </p> <p>„Umělecké kovařině se ale věnuji také. Buď sám najdu námět – nechám se inspirovat hlavně přírodou, nebo si zadavatel přinese vlastní nákresy, které spolu podle potřeby konzultujeme,“ říká nositel ocenění, pod jehož rukama vznikají i bytové doplňky (krbové nářadí, svícny, zvonečky, kliky), ozdobné kryty na studny, zábradlí, brány, a dokonce také sochy. Cena se odvíjí od velikosti výrobku a jeho náročnosti, čemuž přiměřeně odpovídá také doba strávená při jeho vytváření. Například půvabná mistička se třemi oříšky pro popelku si vyžádala až šest hodin práce. </p> <p>Řemeslo i umění</p> <p>Při restaurování děl starých kovářů je nezbytná výborná znalost řemesla, ale i bohatá představivost, protože míra jejich poškození během staletí je někdy značná. S prací A. Stawaritsche se můžeme setkat třeba v Prostějově, kde restauroval bránu z roku 1880. Dále se podílel na renovaci kovových částí věže kostela v Dědicích. Avšak za největší úspěch považuje opravu brány v místě svého bydliště – v Kostelci na Hané, která byla osazena v ohradní zdi hřbitova kdysi obklopujícího barokní kostel svatého Jakuba Staršího. Původní dvoukřídlá mřížová vrata do ní v roce 1747 ukoval místní kovář Jiří Pospíšil. Protože se na bráně zub času podepsal opravdu důkladně, bylo po jejím rozložení nutné některé části zhotovit nanovo. A konečně kostel proti krádežím chrání dvě zcela nové mříže pocházející také z kostelecké kovárny.</p> <p>„Spolu se syny jsme členy Společenství kovářů Čech, Moravy a Slezska. Na hradě Helfštýn se pravidelně zúčastňujeme přehlídky kovářského umění nazvané Hefaiston, na níž jsme získali řadu ocenění, a naopak v hradním areálu je umístěno několik našich plastik. Jezdíme i na každoroční akci Josefkol konanou v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem. Je to místo pro setkávání a také pro předvádění všech druhů řemesel, která se podílejí na restaurování různých typů kočárů. Vidět nás můžete také ve skanzenech. Například v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Strážnici jsme na akci nazvané Dřevo a kov předváděli nasazování kovových ráfků na kola, chystáme se do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a na kovářské setkání v Německu a na Slovensku,“ doplňuje nositel ocenění, jehož práce najdeme nejen v naší republice, ale i v Rakousku nebo Německu.</p> <p>Eva Veselá</p>