Olomoucký kraj

LIPNÍK NAD BEČVOU: Místní hřbitov založený roku 1600 je součástí Městské památkové rezervace. Jeho dominantou je bezesporu barokní kaple sv. Petra, ale hřbitov ukrývá i další zajímavá místa a pomníky. Velmi zvláštní památník je např. „ Anděl“ pomník Jana Neffa – významného mecenáše lipenské reálky vytvořený sochařem Františkem Bílkem ve tvaru secesní figury anděla. Ale je to také památník „ Ikarův pád“ – zhotovený Lipeňáky na počest válečného pilota Martina Zeberského znázorňující padajícího Ikara se zlomeným křídlem. Všichni teď mohou obdivovat krásná zákoutí také pomocí nového plánku městského hřbitova nainstalovaného u vchodu do hřbitova. Pro zájemce bude plánek k dostání také v tištěné podobě v místním TIC na náměstí T. G. Masaryka.

<p>OLOMOUC: Evidence je základ ochrany kulturnícho dědictví. To nejcennější, co máme, se objevuje na seznamu národních kulturních památek.</p> <p>Olomoucké vile Primavesi se této cti dostalo letos, když status Národní kulturní památky získala na základě Nařízení vlády o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, které vyšlo 19. května ve Sbírce zákonů s platností od 1. července 2010.<br /> Samozřejmě, že v souvislosti s tím majitelce Pavle Honzíkové vznikla i určitá oemezení. A to, co by jiný považoval za vyznamení, ji nenadchlo. Na svých webových stránkách vystavila prohlášení k udělení statusu NKP, z kterého je partná její nespokojenost.<br />
Uvádí komplikace, s kterými se setkává jako majitelka kulturní památky, například složité vyjednávání s úřady a někdy absurdní požadavky úředníků. Kromě toho zpochybňuje často používaný argument, že získat peníze na takový objekt je snazší. Zmiňuje se o něm také mluvčí ministerstva Jan Cieslar, na kterého jsme se v této věci obrátili. Říká: „Pro majitele památky se fakticky nic nemění. Naopak rostou jeho šance v případě žádosti o přidělení dotace ze státních prostředků.“</p> <p>Nutno zmínit, že žádný ministerský program není zatím orientován na údržbu či rekonstrukce NKP, a slovo šance zde vyjadřuje skutečně jenom špatně uchopitelnou naději.</p> <p>Zarážející na celé věci je, že se P. Honzíková dozvěděla o rozhodnutí udělit jejímu majetku status NKP pouhou náhodou z médií. Tiskový mluvčí to suše komentuje slovy: „Je opravdu možné, že se vlastník nemusí o vyhlášení dozvědět (narozdíl od procedury v případě prohlášení za kulturní památku) a vyplývá to z legislativních pravidel vlády. Nařízení vlády je obecně závazný předpis, který je publikován ve sbírce zákonů – v tomto případě (stejně jako v případě jiných nařízení vlády či v případě zákonů) se vlastník nevyrozumívá. Jedná se o legislativní proces, nikoli o správní řízení a postupuje se formou mezirezortního připomínkového řízení,“ a dodává, že změnu v seznamu NKP může provést jedině vláda.<br />
Pokud by ale k nějaké změně mělo dojít, logicky by se tak stalo na základě nějakého podnětu. Tím se mohlo stát vyjádření nesouhlasu majitelky s rozhodnutím vlády a její snaha jej zvrátit. Aby tak mohla uničit, potřebovala získat oficiální vyjádření, na které by mohla reagovat. Jak ale z výše napsaného vyplývá, stát tuto povinnost nemá.<br /> Neměl by být ale problém tuto zaběhanou praxi změnit a o jakýchkoli státních záměrech s majetkem v soukromém vlastnictví dotčené osoby dopředu obeznámit. Bylo by to přinejmenším slušné.</p> <p>Tiskový mluvčí Jan Cieslar nám neodpověděl na všechny otázky, zato nám poslal kritéria procesu udělení stausu NKP. Není na škodu je připojit:</p> <p>Návrhy na NKP většinou podává NPÚ, kraj, ministerstvo, ale mohou to být i další právnické či fyzické osoby. Souhrnný legislativní návrh pak podává Ministerstvo kultury. Změnu v seznamu NKP může provést pouze vláda.</p> <p>Kriteria:</p> <p>Kulturními památkami jsou pouze takové věci, na jejichž zachování je celospolečenský zájem. To znamená, že jejich souhrnná památková hodnota je povyšuje nad ostatní věci obdobného charakteru. Památkové hodnoty jsou posuzovány podle následujících kritérií:</p> <p>:: autenticita věci :: hodnota stáří :: hodnota četnosti věci :: hodnota umělecká nebo umělecko-řemeslná<br /> :: hodnota historického významu (vztah k významným dějinným událostem nebo osobnostem) :: hodnota urbanistická</p> <p>Veškeré uvedené hodnoty se posuzují jednak samostatně, jednak ve vzájemných souvislostech. Výsledkem je soubor věcí, nazývaných kulturními památkami, které si podržely vysokou míru vypovídacích schopností.</p> <p>Z této množiny jsou vybírány národní kulturní památky, které zákon o státní památkové péči obecně vymezuje tak, že jde o nejvýznamnější kulturní památky. Kromě jejich památkové hodnoty zkoumané v procesu prohlašování za kulturní památky, přistupují zde i další kritéria zakládající jejich mimořádnost.</p> <p>:: Prvním předpokladem je, že národní kulturní památky přesahují svými hodnotami regionální význam a dokumentují nejdůležitější etapy historie, kultury a vývoje civilizace.<br /> :: Jejich umělecké a historické hodnoty mohou být umocněny i skutečností, že jsou obecně chápány skutečně jako národní pro svůj vztah k českému a národnímu povědomí.<br /> :: Může jít o nejkvalitnější reprezentanty určité skupiny kulturních památek, které byly vytipovány porovnáním památkových hodnot jednotlivých věcí ve skupině.<br /> :: Pokud jejich prvořadou hodnotou je vztah k významným osobnostem, musí se jednat o osobnosti skutečně mezinárodního významu.<br /> :: U věcí, kde ještě není dostatečný časový odstup od jejich vzniku je podstatnou podmínkou jejich mezinárodní ohlas.</p> <p>Rozhovor s Pavlou Honzíkovou a informace o vile Primavesi naleznete v souvisejícím článku.</p>

<p>CHOLÍN: Kopie mimořádně cenné gotické sochy – Cholínské madony z 15. století – vznikne díky podpoře Olomouckého kraje.</p> <p>Socha byla v minulosti odcizená a prodaná do zahraničí, naštěstí se následně vrátila do ČR.<br />
O poskytnutí příspěvku ve výši 100 tisíc korun rozhodli členové krajského zastupitelstva. „Olomoucký kraj podpořil farnost v Cholíně již v loňském roce, kdy částkou 100 tisíc korun pomohl při restaurování originálu poškozeného po jeho krádeži,“ uvedl hejtman Martin Tesařík.<br />
Cholínskou madonu, 120 centimetrů vysokou sošku Panny Marie s Ježíškem, zhotovil dnes již neznámý řezbář z měkkého dřeva mezi lety 1410 a 1420. V období baroka byla zasazena v oltáři kostela Panny Marie Nanebevzaté v Cholíně, kde zůstala až do krádeže v roce 1996. Deset let poté se ji náhodou podařilo policii objevit u vídeňského starožitníka Alfreda Kolhammerea, který ji získal od innsbruckého překupníka a dva roky se o ní soudil s právními zástupci české strany. Gotické dílo v odhadované hodnotě čtyř milionů korun se nakonec v lednu 2009 vrátilo do České republiky a farnost počítá s tím, že originál uvidí návštěvníci Arcidiecézního muzea v Olomouci.</p>

<p>LIPNÍK NAD BEČVOU: Osm let trvala postupná rekonstrukce zámeckého areálu v Lipníku nad Bečvou. Za těchto osm let bylo do opravy zámku z různých zdrojů investováno více než 70 milionů korun.</p> <p>Ve středu 30. června byla za přítomnosti hejtmana Olomouckého kraje Martina Tesaříka slavnostně otevřena poslední část zámku po rekonstrukci – západní křídlo, zvané Konírna. Vznikl zde Slavnostní sál, Galerie a také zámecká kavárna. První výstava v Galerii představí od konce července dílo akademického sochaře a také kováře Igora Kitzbergera. Právě u Konírny končí procházková trasa městem. Tu si mohou turisté projít s průvodcem, se kterým se dostanou i do prostor, které jsou jinak nepřístupné (zvonice, bývalá synagoga). Prohlídka se koná každý den kromě pondělí, odchod je od informačního centra a zatím je zdarma. Po cestě mohou návštěvníci obdivovat exponáty výstavy uměleckého kovářství Kov ve městě. </p> <p>„Město získalo nádherný objekt pro výstavy,“ pochvaluje si starosta města Miloslav Přikryl. „budeme jej využívat k propagaci uměleckého kovářství, ale i dalších uměleckých stylů, a také pro výstavy z historie města.“</p> <p>Nejen zámek jako celek, ale i západní křídlo se rekonstruovalo v několika etapách – po získání této části do vlastnictví města směnou majetku s Vojenskými lesy byla jako první obnovena v roce 2006 unikátní střešní zahrada. Nyní se tedy dočkaly i prostory pod ní, které kdysi sloužily jako hospodářské stavení, konírna, a byly v nepříliš dobrém stavu. Objekt bývalé konírny je rekonstruován s maximálním ohledem na zachování základních památkových hodnot objektu. Například v salonku kavárny jsou zachována sgrafita, stejně jako původní břidlicové obklady stěn v kavárně a Slavnostním sále.<br /> Konírna byla opravena za pomoci finančních prostředků z ROP Střední Morava ve výši cca 16 milionů korun, celková cena rekonstrukce je 22 milionů korun.</p> <p>Západní křídlo zámku bylo poslední částí areálu, která byla opravena. V letech předtím (2002 – 2004) prošla rekonstrukcí hlavní budova zámku (nachází se zde kanceláře Městského úřadu Lipník nad Bečvou a v půdních prostorách 5 bytů). V roce 2007 se zrekostruovalo východní křídlo zámku, kde vznikl archiv MěÚ Lipník nad Bečvou. V roce 2010 byla opravena ohradní zeď mezi zámkem a kostelem sv. Františka Serafínského, a také sgrafita. Opravou prošel i vstup do zámeckého parku z ulice Bratrská.</p> <p>Na financování rekonstrukce zámeckého areálu se podílel kromě rozpočtu města samotného také státní rozpočet ČR prostřednictvím Ministerstva kultury ČR, rozpočet Olomouckého kraje, pomohla i Evropská unie prostřednictvím ROP (Regionálního operačního programu).</p>

<p>PROSTĚJOV: Ve východní části prostějovského zámku se veřejnosti otevřelo nové Regionální informační centrum, které se zaměří především na turistiku a cestovní ruch regionu.</p> <p>Zrekonstruované křídlo zámku je výsledkem první fáze celkové obnovy renesanční památky. Investice zatím dosáhla 20 milionů korun. Podle odhadů prostějovské radnice by se celkové náklady měly vyšplhat do výše 100 milionů korun.<br />
Zámecká budova, v níž v minulosti sídlil například archiv, se dlouhodobě nacházela v poměrně špatném stavu a centrum města příliš nezkrášlovala. Po dokončení rekonstrukce by měl zámek sloužit kulturním potřebám města a jeho občanů. Hovoří se o divadelním sále nebo dílnách historických řemesel. Komerční subjekty by zde mohly nalézt kancelářské zázemí a své služby nabídnout vinárna či restaurace.<br /> Zatím mohou zájemci navštívit v zrekonstruovaných výstavních prostorách první expozici, která je věnována architektonickým skvostům Prostějova. Výstava Slavné stavby Prostějova potrvá až do poloviny září.</p> <p>Otvírací doba centra: pondělí – pátek od 9 do 17 hodin a sobota – neděle od 9 do 12 hodin.</p>

OLOMOUC: V letošním roce uplynulo 20 let od obnovení uměnovědných studií na Univerzitě Palackého v Olomouci. Při té příležitosti uskutečnilo setkání uměnovědců (1990 - 2010). V sobotu 12. června 2010 v prostorách Uměleckého centra UP se sešli bývalí i současní pedagogové, absolventi, studenti a spolupracovníci tří kateder: Katedry dějin umění, Katedry muzikologie a Katedry divadelních, filmových a mediálních studií FF UP. Uměnovědná studia na Univerzitě Palackého mají svoji pohnutou historii. V roce 1946 vznikly na obnovené univerzitě předchůdci dnešních dvou kateder, Ústav (později katedra) pro hudební vědu a výchovu v čele s Robertem Smetanou a Seminář dějin umění vedený Václavem Richterem; seminář byl však roku 1959 zrušen a výuka dějin umění přesunuta na Katedru výtvarné teorie a výchovy. Stejný osud potkal v roce 1980 Katedru pro hudební vědu, kdy byla výuka převedena na Katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty. V 60. letech se naopak mezi mladými pedagogy z Katedry českého jazyka a literatury zrodila myšlenka zřízení nového oboru: čeština-uměnověda (první ročník byl otevřen v roce 1968/69), kde jako vyučující působili i historici umění a muzikologové. V následujících letech vznikly specializace zaměřené na literaturu, divadlo a film, na výtvarné umění a nakonec i na hudební vědu. Pak ale přišlo období normalizace a nový obor se nepodařilo v jeho podobě udržet. V roce 1978 byly zrušeny uměnovědné specializace. Rok 1980 pak znamenal konec uměnovědných studií na UP: katedry výtvarné teorie a výchovy a hudební vědy a výchovy byly zcela uzavřeny a samotná uměnovědná studia přeměněna v obor teorie kultury odpovídající ideologickým potřebám režimu. Změna přišla až s revolučním rokem 1989. O obnovu uměnovědných studií na Univerzitě Palackého se výrazně zasloužil divadelní historik Jiří Stýskal. Návrh na obnovu byl podán již v lednu 1990 a ještě před začátkem prázdnin 1990 byla ustanovena Katedra věd o umění, ze které se postupně vyprofilovaly a k 1. září 1992 byly ustanoveny tři samostatné katedry: Katedra dějin umění, Katedra muzikologie a Katedra teorie a dějin dramatických umění (dnešní Katedra divadelních, filmových a mediálních studií). Ty v roce 2002 získaly nové sídlo v podobě rekonstruované budovy bývalého jezuitského konviktu, dnešního Uměleckého centra UP. A právě konvikt byl dějištěm setkání doprovázeného pestrým uměleckým programem. V dopoledních hodinách proběhla prezentace účastníků, s úderem jedenácté hodiny oznámil trubač z věže začátek setkání. Zahájení se chopil vedoucí Katedry divadelních, filmových a mediálních studií doc. Jiří Štefanides. O historii uměnovědných studií na UP pohovořil doc. Jiří Stýskal a závěrem vyzval současné studenty a mladé pedagogy: „Už si ty obory nikdy nenechte vzít!“ Dále promluvil také první „polistopadový“ rektor UP prof. Josef Jařab, současný děkan FF UP doc. Jiří Lach a rektor UP prof. Miroslav Mašláň. Přítomní si poté vyslechli zdravice od vedoucích kateder muzikologie prof. Jana Vičara a dějin umění prof. Ladislava Daniela spolu s prof. Milanem Tognerem, který na počátku 90. let koncipoval novou podobu katedry. Následovalo přátelské setkání účastníků na jejich domovských katedrách, na Katedře muzikologie proběhla vernisáž výstavy Gustav Mahler – život a dílo. V Divadle K3 se uskutečnilo jedinečné a doslova neopakovatelné představení divadelního sdružení Buď sám sebou! složeného z bývalých či současných pedagogů tří uměnovědných kateder. Zvláštností souboru bylo mj. i to, že jeho členové hrají pouze role, jejichž jména (resp. příjmení) se shodují se jmény představitelů, čímž se podstatně zužuje možný repertoár. Ve vybraných scénách z her Jiřího Mahena Nebe, peklo, ráj a Ladislava Stroupežnického Na Valdštejnské šachtě se představili např. Ladislav Daniel, Jiří Štefanides, Eva a Jan Vičarovi, Jan Roubal, Tatjana Lazorčáková či Stanislav Tesař, nečekaným překvapením byl divadelní výstup rektora UP Miroslava Mašláně. V kapli Božího Těla vystoupili studenti Katedry muzikologie s hudebním pásmem Na cikánské notě a ve Filmovém sále se uskutečnila videoprojekce snímků zachycující studentské happeningy (Horká kaše, Poprava českých vysokých škol), slavnostní otevření Uměleckého centra (4.11.2002 aneb O slavném konviktu otvírání), dokumenty o festivalech pořádanými uměnovědnými katedrami (AFO 2010, MusicOlomouc 2009) a další. Zájemci z Katedry dějin umění se vydali na krátkou exkurzi k původnímu sídlu katedry ve Wurmově ulici (bohužel zavřenému) a nad fotkami a vyprávěním pedagogů zavzpomínali na staré časy (nebo si je alespoň snažili představit). V podvečer vystoupilo v atriu konviktu legendární Free Jazz Trio (navzdory názvu tentokráte pouze ve dvou členech). Závěrečnými přídavky skončil i oficiální umělecký program, nikoli však samotné setkání, neboť účastníci pokračovali v rozhovorech a debatách individuálně v rozmanitých olomouckých podnicích patrně do pozdních hodin. Celé setkání se neslo v přátelském příjemném duchu, bylo plné nezapomenutelných a vtipných momentů a kulturních zážitků. Pořadatele snad mohl zamrzet nepříliš vysoký počet účastníků, nicméně ti, kdo přišli, rozhodně nelitovali! http://www.upol.cz/ http://www.arthist.cz/ http://musicology.upol.cz/ http://www.filmadivadlo.cz/