Olomoucký kraj

<p>VIKÝŘOVICE: U Šumperka se s výraznou podporou kraje a Norských fondů zrodilo muzeum, jehož cílem je především zachycovat a dokládat práci silničářů při výstavbě silnic a při jejich opravách.</p> <p>Nápad získal morální podporu z ministerstva kultury, ministerstva dopravy a České silniční společnosti. A také podporu Olomouckého kraje, který o jeho vzniku rozhodl už v roce 2003, ale tehdy chyběl samostatný objekt, výstavní prostory a depozitář.<br /> Muzeum se stalo jako samostatné středisko součástí příspěvkové organizace Správa silnic Olomouckého kraje a nakonec se usídlilo v objektu dvora ze 16. století, který se nachází v historické lokalitě Vikýřovic, Křenišově. Rekonstrukce zahájila v roce 2008 a celkové náklady včetně fundusů, mobiliáře a instalace stálé expozice dosahují 20,5 milionu korun, z čehož finanční příspěvek Norského království činí asi 461 tisíc Eur.</p> <p> Otevření muzea a zároveň vernisáž stálé expozice pod názvem „Via est vita – Silnice je život“ se uskuteční v úterý 26. 10. 2010 v 10 hodin.</p>

<p>OLOMOUC: Začal nový semestr a sdružení studentů historie CISH, o.s. se i tento rok chystá zpestřit společenský a kulturní život na olomoucké Katedře Historie.</p> <p>Začal nový semestr a sdružení studentů historie CISH, o.s. se i tento rok chystá zpestřit společenský a kulturní život na olomoucké Katedře Historie.</p> <p>CISH, o.s., čili Cech invalidů středoevropské historiografie, o.s., je dobrovolná nezisková organizace sdružující studenty a absolventy historických věd na Univerzitě Palackého v Olomouci. Nenechte se zmást názvem – slovo „invalidní“ v tomto případě neodkazuje k handicapu členů sdružení, spíše má vyjadřovat jakousi „neúplnost“ ve smyslu studenta historie coby „ne zcela plnohodnotného historika“.</p> <p>Cech vznikl před třemi lety původně jako studentská recese, později se však v dobrém slova smyslu poněkud „zvrhl“, když jeho členové začali brát svůj spolek o něco vážněji. Vypracovali stanovy, organizační strukturu, stanovili interní předpisy a sdružení zaregistrovali (IČO 22662588).</p> <p>Hlavním cílem Cechu je pořádání kulturních a společenských akcí, při kterých se snaží přibližovat historii širšímu publiku. Kromě toho pořádají i sportovní a jiné akce určené členům Cechu a dalším zájemcům.</p> <p>O tom, že struktura a chod sdružení jsou propracované, nás může přesvědčit malý exkurs: „Členská základna se dělí na řádné, externí a čestné členy. Řádní členové volí Hlavní výbor, který jeden rok Cech spravuje a řídí. Pět členů nového Hlavního výboru si mezi sebou rozdělí jednotlivé funkce: Starosta, Tajemník, Kronikář, Kulturní referent a Strážce pečeti. Členem Cechu se může stát každý student Katedry Historie a příbuzných oborů (např. studenti dějin umění). Každý nový člen projde imatrikulačním řízením, které se v praxi skládá ze složení slibu „věrnosti a reprezentace“, a je na jeden rok osvobozený od členských příspěvků. Všichni členové mají 50% slevu na Cechem organizované akce a rovněž slevu při koupi Sborníku.“</p> <p>V současné době čítá Cech kolem 30 členů. Aktivní jsou dosud i zakládající členové, ale přibývají i nováčci. Podle jednoho ze zakládajících členů Cechu Benjamina Pytlika určitá „obměna generací“ probíhá, jako taková je ale nutná a přínosná, neboť „stará garda“ již pomalu končí a je načase předat štafetu mladším studentům. S tím souvisí i důležité změny ve vedení Cechu, které před časem proběhly. O nové členy Cechu prý ale není nouze. „Nábor jsme snad pořádali jen jednou, dnes je to spíše o osobních kontaktech s mladšími ročníky,“ vyjádřil se. Aktivita členů vychází především z jejich vlastní iniciativy a nutno říci, že nebýt těchto iniciativních jedinců, kalendář akcí Cechu by byl sotva tak nabitý. Stěžejní je Pasování prváků KHI a Historický večírek. Dále jsou to různé sportovní aktivity – turnaj v šipkách, kulečníku, stolním tenise či Orientační běh historiků. Čas od času se konají odborné exkurze do různých koutů Moravy. „Letos jsme také s velkým úspěchem uspořádali Garden Party na našem katederním dvorku. Party byla vedena v prvorepublikovém stylu, včetně hudby a kostýmů, a velmi zdařile ukončila letní semestr,“ pochvaluje si Ben a dodává, že Cech se také již druhým rokem podílí na přípravě Plesu KHI, tradičně konaného poslední čtvrtek v zimním semestru.</p> <p>Specifickým rysem akcí jako Pasování prváků, Historický večírek či Ples KHI jsou scénky, kterými se jejich aktéři snaží svérázným humorným způsobem přiblížit a interpretovat vybrané události z historie. Ty vznikají kolektivně s tím, že každý ze členů může napsat vtipnou scénku, dialog či monolog k vybranému tématu. „Vždy se jedná o skupinovou spolupráci,“ říká k organizaci akcí Benjamin Pytlik a dodává: „V praxi to sice vypadá tak, že vše řídí jeden či dva lidé, ale ti mají pouze koordinační funkci – je totiž potřeba mít někoho, u koho se sdružují všechny informace. Větší akce typu Pasování a Historický večírek organizuje 7 – 10 lidí. Ti pak mají na starosti dílčí úkoly, za jejichž splnění jsou sami zodpovědní.“ Při přípravě Plesu Katedry Historie vystupuje Cech pouze jako spoluorganizátor, akci samotnou pořádá Plesový výbor KHI. </p> <p>Jedním z posledních velkých počinů Cechu bylo vydání sborníku studentských prací „Studentské historické sešity: Pytlík historických zajímavostí“ (viz foto). Cesta k realizaci myšlenky byla zdlouhavá, po ustanovení Redakční rady už ale šlo všechno jako po másle: nashromážděné texty byly konzultovány s jejich autory, prošly korekturami a po finálních úpravách mohly jít do tisku. „Sborník byl financován převážně ze sponzorského daru, zbývající částku uhradili autoři. V současné době se Sborník doprodává, k dostání bývá na našich akcích,“ sdělil Benjamin Pytlik.</p> <p>S financemi nemá Cech výraznější problémy, ačkoli se jich členové zpočátku obávali. „Dříve jsme potřebné výdaje platili z vlastní kapsy, časem jsme ale zjistili, že při dobré organizaci se nám akce zaplatí samy a třeba ještě něco do cechovní kasy přibude.“</p> <p>Akce pořádané Cechem bývají hojně navštěvované jak studenty, tak vyučujícími. Podle vyjádření Starosty prý účast na dvou hlavních akcích, tj. Pasování prváků a Historickém večírku, zpravidla převyšuje počet sta osob. „Naše akce ale nejsou striktně určené jen studentům historie, koneckonců mnozí z nich studují dvojoborově. To, že se vždycky na akcích objeví i studenti z jiných oborů, je jen dobře,“ podotýká Ben.</p> <p>Propagace sdružení a jeho aktivitách probíhá na několika úrovních. Kromě vlastních webových stránek má Cech profil na Facebooku, oznámení o připravovaných akcí se pak objevují na webu KHI, ke studentům se ale dostávají především ve formě plakátů a letáků, které se prý osvědčily nejvíce.</p> <p>Spolupráci se samotnou Katedrou Historie si Cech pochvaluje, přístup vedení je podle slov Benjamina Pytlika velmi vstřícný. Pokud jde o spolupráci s jinými studentskými organizacemi působícími při UP, v minulosti prý spíše neprobíhala. Od tohoto akademického roku (2010/2011) se snad situace změní. Cech má připravený nějaký projekt, ale důležité bude, jak se domluví s ostatními spolky a vedením Filozofické fakulty. </p> <p>Od začátku nového akademického roku se již uskutečnila první schůze Cechu a mimořádná valná hromada, tradiční turnaj v billiardu a úpravy dvorku při budově Katedry Historie, o který mají členové sdružení nemalé zásluhy. Na světě je Příručka prváka KHI FF UP, která je zdarma k dispozici v papírové i v elektronické podobě, a v nejbližší době by měl vyjít druhý díl sborníku studentských prací. //„Máme také v plánu jednu větší akci, ale ta je ještě ve stadiu ideje. Nyní se připravují podklady pro její prezentaci, ví k tomu zatím neřeknu,“ prozradil něco málo Benjamin Pytlik. Z dalších akcí se chystá exkurze do pohraničního opevnění u Chotěbuze, Pasování prváků a Ples KHI, v letním semestru potom dvě sportovní aktivity, Historický večírek, Garden party a druhá exkurze. Ben ale připouští, že harmonogram Cechu se během roku rozroste o další položky. //„Co dalšího se nám zrodí v hlavách v průběhu našich setkání, je věc jiná, ale já věřím, že Cech opět přijde s něčím novým a nečekaným. Doufáme, že všechny naše akce budou v tomto akademickém roce hojně navštěvovány a pomyslná laťka spokojenosti se opět zvedne, protože bez spokojených účastníků akcí nemůžeme být spokojeni ani my.“</p> <p>Více na:<br /> http://www.cish.bloger.cz/<br /> http://historie.upol.cz/</p>

<p>OLOMOUC: Celostátní pěvecký festival pro talentované osoby s handicapem – Nad oblaky aneb Každý může být hvězdou – již brzy čeká finálový koncert.</p> <p>Závěrečnou část festivalu bude hostit 22. října 2010 od 18 hodin sál Moravské filharmonie Reduta. Na koncertě kromě finalistů vystoupí i umělci zvučných jmen, jako Monika Absolonová, Alan Bastien a Kateřina Kornová. V rámci programu proběhne také vernisáž obrázků účastníků výtvarné části festivalu. Uskuteční se před koncertem od 17 hodin za účasti jejího patrona, malíře a sochaře Kurta Gebauera v Mozartově sále v budově Moravské filharmonie.</p> <p>Bližší informace naleznete na příslušných webových stránkách a v souvisejícím článku.</p>

<p>TÝN NAD BEČVOU: Hrad Helfštýn na střední Moravě pomalu zavírá své brány, sezona končí… Ta letošní byla první sezonou pro nového kastelána a správce Jana Laura. Překvapilo ho něco?</p> <p>Jak se vypořádal s organizací takových velkých akcí jako je Hefaiston? Na to jsme se ho zeptali v polovině října, kdy už bylo možné hodnotit.<br /> „Letošní sezona nebyla moc dobrá. Špatné počasí na jaře, déšť a povodně, to se podepsalo na návštěvnosti, která je nižší než bývá. Mám ale zprávy, že je tomu tak i na jiných hradech a v jiných turistických cílech. To jsme zřejmě ovlivnit nemohli. Naproti tomu tradiční akce se povedly, vyšlo počasí, návštěvnost byla na úrovni jiných let, nic jsme vyloženě nepokazilii…,“ konstatuje Jan Lauro.</p> <p>Letos na hradě vyzkoušeli několik nových akcí. Přidali hned dvě velké, Festival vojenské historie a Rockový Helfštýn. „Z obou jsem měl trochu obavy, u rockové muziky je cílová skupina vnímána jako problematická. Obě ale proběhly v klidu, takže v nich budeme pokračovat,“ hodnotí novinky sezony kastelán.<br />
Lidé jsou zvyklí, že se na hradě pořádá také řada menších akcí. V poslední době tady do kulturního programu zařazovali kromě tolik oblíbených šermířských vystoupení i klasickou hudbu nebo jiné žánry. Pokračovali samozřejmě i v pořádání drobných akcí, které ale chtějí postupně obměňovat, hledat zajímavé věci, zajímavá představení. Projekty, které jsou hluboko zakořeněné a jsou značkou Helfštýna, jako třeba Hefaiston nebo Hradní bál, ty měnit nehodlají.<br />
Malé i velké akce přitáhnou návštěvníky, ale na Helfštýně je stejně rozhodující počasí. „Pokud je pěkně, lidí přijde hodně, ať se tu něco děje nebo ne, a naopak, když je špatné počasí, prší, tak sebelepší program návštěvníky nepřitáhne,“ líčí problém Jan Lauro. Publikum, které zavítá na hrad, se podle něj poněkud mění. Lidé sem už nechodí jen za historií a kulturou. Čím dál více návštěvníků vyžaduje interakci, říká kastelán, hrad vnímají jako věc, která je tu pro ně nachystána, tedy si na vše musejí sáhnout, zalomcovat tím, vylézt na to. Mnoho z nich nechápe, že jsou i víkendy, kdy na hradě není program a vyžadují jej. Je to dáno i tím, že kultura (výstavy, koncerty) se přesouvají do obchodních center. Mizí pak výjimečnost výletu za ní, nebo za historií, čím dál více návštěvníků už si neumí výlet užít jen pro ten fakt výletu, změny prostředí, poznání nového a očekávají, že je bude někdo bavit.<br />
Zima na hradě je obdobím klidu, příprav na další sezonu. Pro Jana Laura bude zajímavější i tím, že na hradě bydlí. „Už jsem tady část zimy zažil, nastupoval jsem oficiálně 1. února,“ vzpomíná a dodává: „Zimy jsou na hradě nejtěžší. Člověk je tu sám, bojuje o světlo a teplo, v bytě ve věži jde pořádně vytopit jen jedna místnost. Má to ale své kouzlo.“<br /> Nový kastelán, který po letošní sezoně na Helfštýně už do té příští vstoupí s mnohem jasnějšími představami, plány a cíli, se už těší na novou sezonu. Ta letošní, jeho první, byla, jak sám říká, zkouškou, jestli to vydrží, jestli to vydrží lidé na hradě s ním a on s nimi. Ale nyní se už těší na další sezonu, má připravný seznam věcí, které chce vylepšit, a ví také jak.</p>

<p>Náš seriál, který postupně mapuje uvedenou problematiku, se přesunul do Olomouckého kraje. Dnes vám přiblížíme situaci v okresech Olomouc a Šumperk.</p> <p>Okres Olomouc<br />
Vlastivědné muzeum v Olomouci nepřerušilo po roce 1989 spolupráci s obecními kronikáři na území bývalého olomouckého okresu.Přiravuje pro ně ve spolupráci se Státním okresním archivem v Olomouci (SOkA) semináře. Zatím poslední proběhl na podzim roku 2006 a zúčastnilo se ho přes 30 zájemců, kteří si vyslechli přednášku Prameny ke kronikářské práci ve fondech SOkA v Olomouci, přiblížen byl i program Centra péče o tradiční lidovou kulturu. „Nechyběla ani metodická doporučení a výměna zkušeností mezi kronikáři, kteří měli také možnost nahlédnout do kronik deseti obcí“, sděluje PhDr. Ludnila Drtílková, která se touto problematikou v muzeu zabývá a dodává, že se osvědčila spolupráce s kronikáři při aktualizaci kartotéky kronik a kronikářů. Kronikáři také pomohli v oblasti péče o lidovou kulturu a v památkové péče.<br />
V bývalém okrese Olomouc je 93 obcí a podle údajů z roku 2006 se v 72 z nich vede obecní kroniku. Jejich pisatelům poskytuje muzeum metodické konzultace k vedení kronik.<br />
I když archivy nebyly a nejsou ze zákona pověřeny metodickým dohledem nad vedením obecních kronik, ale pouze tyto prameny přebírají k uložení a umožňují jejich badatelské využití, SOkA v Olomouci s obecními kronikáři dlouhodobě a neformálně spolupracuje. V roce 2005 proběhl seminář ve spolupráci s agenturou SEKURKOM pod názvem Kronikářské minimum. Zúčastnilo se ho kolem třicítky kronikářů z celé Moravy.<br />
„Zájemcům poskytujeme individuální konzultace a pořádáme semináře, většinou ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Olomouci nebo se soukromými subjekty“, vysvětluje PhDr. Miroslav Koudela, zástupcee ředitele SOkA v Olomouci a pokračuje: „Právě díky seminářům a setkáváním se udržuje tradice kronikářské práce v okrese a kraji na relativně vysoké úrovni. Kronikáři se mohou seznámit s názory odborníků, získat cenné rady a zejména vyměnit si zkušenosti se svými kolegy. Rovněž pracovníci muzea a archivu tím udržují potřebný kontakt s obecními kronikáři, a lépe se jim pak daří přesvědčovat obce o nutnosti ukládat uzavřené svazky obecní kroniky do archivu. Přispívá k tomu i skutečnost, že řada obcí vede kroniku v digitální podobě, a není tudíž problém odevzdat jeden exemplář do archivu. V některých případech jsme pro potřebu obcí pořídili i kopii obecní kroniky, jejíž originál byl do archivu předán.“ Kromě zmíněných seminářů a konzultací umožňují pracovníci SOkA kronikářům přístup k potřebným archivním pramenům.</p> <p>Okres Šumperk<br />
Vlastivědný ústav v Šumperku, který byl metodickým pracovištěm pro práci kronikářů v tehdejším okrese Šumperk, ukončil tuto činnost v roce 1989 odchodem pracovníka, který se této problematice věnoval. Kronikáři se na pracovníky muzea obracejí sporadicky – většinou jde o pomoc při zpracováni dějin obce.<br />
Poté, co kronikáři nenašli metodikou pomoc v muzeu, začali se obracet na SOkA v Šumperku. A to zeména po roce 1998, kdy byla otevřena nová budova archivu a prohloubila se spolupráce s obecními úřady v rámci zavádění a dodržování spisové služby, a také v souvislosti s ukládáním dopsaných obecních kronik do archivní úschovy.<br /> „Ke spolupráci s kronikáři jsme byli posléze vyzváni vedením Zemského archivu v Opavě. Pravidelné semináře nepřipravujeme, spíše se zaměřujeme na individuální konzultace podle potřeb jednotlivých obcí, kronikáři se iniciativně chodí poradit, co do kronik psát, a také jak a čím. V současné době nám velmi pomáhá kniha Jak vést kroniku obcí a měst autorek L. Šotnarčové, M,. Kašubové a R. Gošové (vydal SEVT a.s., cena 355 Kč – pozn. redakce). Zatím poslední společné posezení s kronikáři a zástupci asi deseti obcí v prostorách SOkA proběhlo počátkem minulého roku. Šlo o neformální setkání spíše přátelského a debatního rázu. Takovýchto setkání bez předem stanoveného programu se během posledních let uskutečnila celá řada. Většinou jde o okamžitou reakci na potřeby samotných kronikářů. Nejvíce jich zajímá, o čem mají kroniky psát, jakým způsobem, čím a na jaký materiál. Dotazy jsou vznášeny i na využívání počítačové techniky. Nikdy nezapomeneme ani na možnost nahlédnout do kronik různých obcí a měst. Často se stává, že si sám starosta domluví návštěvu archivu po změně nebo jmenování nového kronikáře“, sděluje své poznatky z této oblasti PhDr. Hana Jarmarová, ředitelka SOkA v Šumperku a dodává, že již v roce 1992 zavedl archiv praxi, a sice, že při kontrolách uložení archiválií a spisové agendy ponechává kroniky na obci jako dlouhodobou depozitní zápůjčku. Vyhnul se tak úmyslnému zatajování kronik a jejich následným ztrátám. Depozitní smlouvy však velmi záhy začal archiv uzavírat pod podmínkou, že za bezpečnost kroniky (tedy řádné uložení na obecním úřadu a zabránění poškození a ztrátě) neodpovídá starosta z titulu své funkce, ale je odpovědný jako fyzická osoba.<br />
Má to tu výhodu, že starostové při ukončení svého funkčního období trvají na změně smlouvy nebo prostě kroniku odevzdají do SOkA.<br />
Kroniky má v archivu uloženo 82 obcí a osad, 6 obcí si některé díly ponechalo, jako depozitní zápůjčku má k dispozici kroniky psané v českém jazyce 17 obcí. Tyto kroniky jsou vedeny v evidenci archivu a podléhají pravidelnému kontrolnímu dohledu.<br /> „Přesvědčit starosty obcí o uložení kronik do archivu se nám daří čím dál lépe a snadněji. Ukázali jsme jim jaké kroniky již máme, v jakém prostředí jsou uloženy a jak jsou bezpečně zajištěny. Navíc plníme slíbenou dohodu, že si obec může kdykoliv kroniky vypůjčit. Většinou této možnosti využívají u příležitosti sjezdů rodáků nebo obcemi tradičně pořádaných sezení nad kronikou. V tomto případě razíme heslo, že je lepší ohmataná kronika, o kterou mají občané zájem, než vzorně vypadající kronika, o kterou nikdo nestojí,“ vysvětluje H. Jarmarová.<br />
Archivu se osvědčuje neformální přístup, který je usnadněn úzkou spoluprací s většinou starostů. Právě oni pak domluví návštěvu kronikáře v SOkA, a případně s ním i přijedou. Seznámí se s archivními fondy, které se dané obce týkají, prohlédnou si starší kroniky vlastní i jiných obcí. V případě potřeby pak archiv navštěvují již sami kronikáři a podle potřeby si vyhledávají podklady např. pro retrospektivní zápisy, a nebo se jen přicházejí poradit či pochlubit svojí prací.</p>

<p>LIPNÍK NAD BEČVOU: Městská knihovna v Lipníku nepůsobí pouze jako půjčovna knih, ale pořádá celou řadu kulturních a vzdělávacích aktivit, výstav i přednášek. A jde na to systematicky.</p> <p>Do série přednášek se pracovnice knihovny pustily v roce 2008. Nazvaly je Host v knihovně aneb Knihovnické besední čtvrtky v Lipníku nad Bečvou. A dokazují jejich prostřednictvím, že knihovny jsou také vzdělávacími instituty.<br />
„Snažíme se dělat většinu akcí, které jsou nějakým způsobem spojeny s četbou, knihami, vzděláváním, poučením,“ říká ředitelka městské knihovny v Lipníku Miroslava Střelcová a dodává: „Naše knihovna realizuje projekt celoživotního vzdělávání, který zahrnuje jednak oblast práce s informačními a komunikačními technologiemi a druhou, kterou reprezentuje právě Host v knihovně. Většina našich hostů o své práci píše, publikuje, takže spojitost s knihou a tedy i knihovnou je přirozená.“<br />
Kromě již rečeného jsou knihovny také místem setkávání generací, lidí různých názorů a smýšlení. Právě informace, názory a pohledy na život i svět kolem nás reprezentuje cyklus Host v knihovně. Koná se v době podzimu, zimy a brzkého jara, kdy je větší šance, že návštěvníci do knihovny zavítají. Pravidelně každý druhý čtvrtek v měsíci hostí knihovna zajímavou osobnost z různých oblastí kultury a společenského života. Cyklus uzavírá mimořádný host pro děti. Od roku 2008 se uskutečnilo celkem 19 setkání.<br />
Knihovna má v pořádání besed a přednášek dlouhou tradici. K tomu, aby pořadům daly společný rámec a pravidelnost, vedla knihovnice snaha o lepší propagaci a vstřícnost vůči návštěvníkům. Tím skutečným impulsem se v roce 2007 stala série přednášek o historii Lipníku pořádaná ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově. Ukázalo se, že pokud jsou přednášky prezentovány v určitém cyklu a společně propagovány, lidé na tuto nabídku velmi dobře reagují. Ředitelka je přesvědčena, že pravidelnost přednášek je pro příznivce knihovny komfortnější. Dopředu si mohou zorganizovat čas, vybrat si téma, které je zaujalo. A potvrzuje to jednoznačné zvýšení návštěvnosti.<br />
Knihovnice si předem vytvářejí dramaturgii cyklu, hledají témata, která by mohla zaujmout co nejvíce návštěvníků. „Vždy se snažíme, aby součástí cyklu byla beseda se spisovatelem, cestovatelem, aby jeden pořad byl věnován dětem a také nezapomínáme na regionální témata, která jsou u našich návštěvníků hodně oblíbená,“ popisuje výběr témat ředitelka knihovny. Pokud ale knihovnice dostanou nabídku uspořádat besedu se zajímavým člověkem, pozvou jej do knihovny i mimo cyklus. Tak to bylo například s panem Zimovčákem, kterého si nemohly nechat ujít.<br />
Cyklus přednášek Host v knihovně se již zapsal natrvalo mezi úspěšné programy Městské knihovny v Lipníku nad Bečvou. Od roku 2009 je finančně podpořen z grantů města a Ministerstva kultury ČR, a proto může být vstup na akce zdarma, a je možné pozvat i zajímavé hosty. Kromě toho, že knihovna využívá nabídek, které dostává, knihovnice samy aktivně kontakty vyhledávají, zvláště ty regionální.<br />
Hosty v knihovně již byli například spisovatelé Arnošt Vašíček, básníci Ivan Dostál a Marta Konířová, cestovatelé Ilona Füzeková, Jiří Mára, Vladimír Šimek, hudebník Karel Plocek, s dětmi živě diskutoval ilustrátor Adolf Dudek. Největším lákadlem jsou zatím přednášky s regionální tematikou, zejména vztahující se k historii města a regionu, o ty je velký zájem. V knihovně se prezentovali i regionální cestovatelé Jiří Mára a Jan Pohanka, kteří hovořili o svých zážitcích.<br /> V minulých letech ve městě a okolí probíhaly archeologické výzkumy. Knihovna zkusila požádat archeology Zdeňka Schenka a Jana Mikulíka, zda by neudělali přednášku. Proběhla a byla tak úspěšná, že letos se bude opakovat celkem čtyřikrát. Dokonce si v knihovně pohrávají s myšlenkou, že by tyto přednášky mohly vyjít i knižně.<br /> „Pro nás je největší odměnou, když do knihovny lidé přijdou a je jedno, že si neodnesou žádnou knihu. Poprvé, podruhé možná ne, ale někteří třeba začnou přemýšlet nad tím, že když umíme udělat zajímavý program, tak musíme nabízet i úžasné knihy,“ říká závěrem ředitelka knihovny Miroslava Střelcová.<br /> Magdalena Gladišová</p>

<p>OLOMOUC: Vyfoťte podoby olomouckého baroka a vyhrajte atraktivní ceny a místo na výstavě, vyzývá fotografy Muzeum umění Olomouc (MUO).</p> <p>Soutěž nazvaná Všechny tváře baroka, do níž mohou své snímky přihlásit děti i dospělí, předchází jednomu z největších projektů v historii muzea, výstavě Olomoucké baroko/Výtvarná kultura let 1620 – 1780. Z vítězných fotografií vznikne výstava v kavárně Café ´87.<br />
Podle Michaely Johnové Čapkové z edukačního oddělení MUO je fotografická soutěž tematicky zaměřená na barokní umění a jeho projevy v Olomouci. Doručené materiály bude porota hodnotit ve čtyřech kategoriích: žáci prvního stupně základních škol, žáci druhého stupně základních škol, studenti středních a vysokých škol a dospělá veřejnost. </p> <p>Snímky mohou zájemci zaslat poštou nebo přinést do muzea osobně od 29. září do 21. listopadu 2010.</p> <p>Informace o výstavě Olomoucké baroko, podmínky soutěže a přihlášku ke stažení naleznete na webových stránkách Muzea umění Olomouc. Plakát naleznete v příloze.</p>