Archiv textů

RAKOVNÍK: „Tak jen pojď dál, milý Ježíšku! To jsme rádi, že jsi k nám zase zavítal. A vidím, že máš s sebou nějaké dárky pro tu naši holčičku. Počkej, otevřu ti pořádně okno…“ slyším dědu hovořit svátečním, zvučným, divadelním hlasem. Stojím za dveřmi pokoje u dědečka a babičky Mejstříkových v Rakovníku a vidím přes matné sklo, že se rozsvěcejí malá světélka. Ani nedýchám. Za chvíli je slyšet, jak se děda loučí s Ježíškem. „Tak děkujeme, Ježíšku, a za rok si na nás zase vzpomeň!“ volá z okna. Slyším zacinkat zvonek. Jsou mi tak čtyři roky nebo pět? Sourozence ještě nemám, a tak se vše dědovo i babiččino vánoční snažení točí kolem vnučky. Dveře se konečně otevírají, za nimi stojí rozzářený stromeček a děda mává do tmy a zavírá okno za Ježíškem. Dědečkův herecký výstup mne v paměti provází každé Vánoce. Tento rok v říjnu uplynulo od narození Karla Mejstříka, učitele, novináře, spisovatele a dramatika, ale také kulturního činovníka, 120 let. Toho, že jsem se i já řízením osudu stala novinářkou a kulturní manažerkou, se nedožil. Také proto vzniká tento článek. Cítím vděk za to, co mi s babičkou, také učitelkou, oba poskytli. Za čas, kdy jsem s nimi poznávala nádhernou přírodu kolem řeky Berounky, kde trávili léto na své malé chatě. Za čas, kdy mne více než 60letý děda učil bruslit na rakovnickém kluzišti. Kdy mne s sebou vzal poprvé do zdejšího kostela na vánoční mši, později pak do Tylova divadla na mého prvního Shakespeara, do rakovnického muzea a také do zdejší Rabasovy galerie. Za čas, který se mnou strávil u své bohaté knihovny a psacího stolu, na němž stával psací stroj, kupily se Rakovnické noviny, do kterých psal, a hromádky dědovy korespondence byly zatížené krásným zeleným skleněným těžítkem...   

HRADEC KRÁLOVÉ: Nová a dosud nejrozsáhlejší výstava v České republice věnovaná pouze četnictvu odkazuje na oblíbený seriál České televize, který se stal fenoménem už pro dvě generace televizních diváků. Málo známý, a přesto podstatný je fakt, že se řada seriálových případů odehrála ve východních Čechách 30. let 20. století. Předlohou seriálu se totiž staly osudy četnické pátrací stanice Hradec Králové.

ÚŠTĚK: Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) uděluje od roku 2002 Cenu Přístav za podporu mimoškolní práce s dětmi a mládeží zástupcům veřejné správy a samosprávy a podnikatelům působícím na místní či regionální úrovni. Už dvacet let upozorňuje nejen na oceněné osobnosti, ale také na organizace a spolky, které nominaci předkládaly. Na Úštěcku tak například na spolek GreenBus, z. s., který na Cenu Přístav navrhl starostu města. Jak se daří v Úštěku na Ústecku, jež se dlouhodobě potýká se sociálními problémy, komunitním a spolkovým aktivitám pro teenagery? Co jim nabízí GreenBus? A jak to souvisí s místní kulturou?
 

LITOMYŠL: S velkorysostí, s níž na prahu svého bytu vítá návštěvy (viz titul knihy), zval do Litomyšle její první polistopadový starosta významné architekty, výtvarné umělce, literáty i politiky. A výsledek se dostavil. Za proměnou desetitisícového městečka v „litomyšlský zázrak“, o němž vznikají i nadnárodní architektonické studie, je ovšem vedle nezměrné odvahy, energie i víry, že „nemožné je pravděpodobně možné“, především Brýdlova schopnost prolomit ledy ve svém okolí a přesvědčit spoluobčany o správném kursu zvolené cesty. „Dokument, v němž se mísí velké i malé dějiny, stejně jako portrét nezaměnitelné osobnosti“ (Petr Volf), zaznamenal a citlivě uspořádal historik Martin Boštík. Autoři představí knihu veřejnosti 17. listopadu v 10 h v Zámeckém pivovaru v Litomyšli za přítomnosti četných přátel a hostů.