Ostatní

„Slova o vlastenectví a vlastencích slyšíme ze všech stran, ovšem znalosti o dějinách českého národa, o tom, co se dělo na území, kde po staletí žijeme, jsou veskrze tristní. Stačí se podívat na některé ze soutěží, které běží v televizi. O 20. století mají soutěžící povědomí velmi mlhavé a základem je pořád křivý obraz socialistických propagandistů. A pro doby vzdálenější je pak typický spíše pohled obrozenecký a Aloise Jiráska. Až na výjimky jsme stále blíže Starým pověstem českým než moderní historiografii,“ říká vedoucí dramaturg a autor projektu Historie.cs Čestmír Franěk.

Pořad bude výrazněji klást důraz na pokrytí celé republiky, ať už jde o volbu témat nebo o cílené zapojování odborníků nejen z Prahy, ale i univerzit v Brně, Olomouci, Opavě, Ostravě a českých krajských městech, kteří často zkoumají historická témata nejen lokálního, ale celorepublikového dosahu.

Jednotlivé díly se i nadále budou věnovat historickým tématům s jasně definovaným aktuálně publicistickým přesahem a současné reflexi historických momentů v širších souvislostech. V nejbližší době to bude například vztah důchodců a státu v průběhu času nebo vývoj ústavních soudů u nás a ve světě.

Cyklus Historie.cs vysílá Česká televize od roku 2007. Spoluautorem a prvním moderátorem byl Vladimír Kučera, který uváděl díly věnované zejména historii po roce 1918. Po jeho smrti v roce 2019 převzali štafetu především Přemysl Čech, Marie Koldinská a Barbora Půtová. Na ČT2 budou pořad autorsky vytvářet a moderovat Marie Koldinská a nově Jiří Šesták.

O první jarní sobotě zavládne v muzeu atmosféra středověku, ale i starých řemesel, tradic a hlavně zábavy. Celé dopoledne budou návštěvníci přímo ve výstavě Vzhůru do středověku! obdivovat řemeslníky při jejich činnosti, budou mít i možnost pod jejich dohledem vyzkoušet svoji zručnost při tkaní, předení a u hrnčířského kruhu. Ve výstavě Dejte vejce malovaný... se nechají inspirovat ukázkou zdobení kraslic.

Obě výstavy jsou plné hravých i vzdělávacích aktivit, takže o zábavu nebude nouze. „Obléknete gotický oděv nebo kroužkovou košili, ozdobíte se čelenkou se závojem nebo nasadíte rytířskou přilbu, potěžkáte meče a bijáky, vyskočíte na koně, zakusíte rytířský turnaj nebo střelbu z kuše, přičichnete k dobové voňavce a pobavíte se ryze středověce ... roztáčením káči, chozením na chůdách, bořením kuželek či při hazardní hře v kostky. A to není zdaleka vše! Můžete se stát písařem ve scriptoriu, vyzkoušet si náročnou práci iluminátora, ověřit své řemeslné dovednosti nebo zpytovat své hříchy na pranýři.“ vypočítává aktivity ve výstavě Vzhůru do středověku kurátorka výstavy Simona Valachová. Edukátorka výstavy Dejte vejce malovaný... Světlana Dittrichová dodává: „Na velikonoční výstavě se inspirujete množstvím tradičních horáckých vzorů zdobení kraslic, ale i spoustou jednoduchých technik, které zvládne i začátečník. Podíváte se například, jak efektní je vejce zdobené obyčejnými tečkami nebo pomocí tekutých potravinářských barviv a ubrousků. Bezpochyby zaujmou i vejce opletená, obháčkovaná, obetkaná či vejce ve tvaru „kapkejku“ nebo kaktusu. Porovnáte vejce různých druhů hospodářských zvířat. Pro děti je připraveno mnoho hravých a tvořivých aktivit. Také se mohou podívat na videu, jak roste kuře ve vejci nebo jak se líhne kuřátko.“

Kromě aktivit ve výstavách na návštěvníky čekají tvořivé dílny. V MaTami si vyrobí Památeční zápisník a jarně se naladí při výrobě tradičního vrkoče, na který muzejníci doporučují přinést vlastní hrneček nebo květináč.

Program Středověkého dne bude od 13.30 pokračovat pohádkou Turnaj krále Karla v podání pražského studia Damúza, kde malí i velcí diváci odhalí neznámou tvář Karla IV. a zjistí, jaký vlastně byl. Po pohádce budou následovat pohybové, tvořivé a hravé aktivity s nejen rytířskou tématikou Staň se rytířem!. „Děti si mohou vyrobit koníčka na tyčce a zdolat s ním „nebezpečnou“ dráhu.  Zkusíte si i psaní brkem a svůj vzkaz rovnou zapečetíte nebo si vyrobíte vonný sáček. Pro zábavu a zbystření mozků budou připraveny středověké deskové i hazardní hry.“ láká na odpoledne organizátorka akce Simona Valachová.

Středověký den vyvrcholí v 15.15 ukázkou středověkých hudebních nástrojů s poslechem dobové hudby a pro všechny, co se rádi baví, nácvikem společného tance. Jak zní a vypadají gotické a renesanční hudební nástroje představí hudební a taneční skupina Innamorata.

Doprovodná akce k oběma jarním výstavám – Středověký den - proběhne v sobotu 23. března 2024 od 9.30 do 16.00 hodin.

Režisér Petr Větrovský dokázal vykreslit příběh Gabriely Soukalové s empatií a citlivostí, což divákům umožňuje vcítit se do její situace a prožívat s ní její úspěchy i neúspěchy. To všechno přispívá k tomu, že film získává pozitivní ohlasy a stává se jedním z nejžádanějších snímků v kinech.

Gabriela Soukalová je ve třetině svého turné s názvem "Noc s legendou". Toto cestování ji zavedlo do různých měst České republiky, kde diváci nejen sledují promítání filmu, ale také mají možnost se osobně potkat s Gabrielou. Sály jsou vždy zaplněné po okraj a na konci každého promítání diváci srdečně tleskají ve stoje.

Jedinečnou atmosféru autogramiád tvoří osobní setkání diváků s Gabrielou Soukalovou, které i někdy vyvolává silné emoce. Mnozí z přítomných se nechávají unést slzami, když vyjadřují svou vděčnost za to, jak Gábina otevřeně hovoří o poruchách příjmu potravy a jak se stala pro ně inspirací a vzorem ve sportu.

Na otázku "Tak co, Gábi, jak se cítíš?" odpověděla Gabriela se slzami v očích: "Já nemůžu, ani já nevím, co na to říct, prostě jsem strašně vděčná, že ten film je a že ti lidé mají takovéhle reakce."

"Musím říct, že to bylo úplně fantastický, mockrát vám všem děkuju, že jste přišli. A doufám, že jste si z kina odnesli hezký zážitek a vzhledem k tomu, jak jste říkali, že jste nadšení, tak mě to úplně nabilo. Já vám moc děkuju, strašně si toho vážím," uvedla Gabriela Soukalová na jedné z autogramiád.

Film „Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí" není jen o sportovní kariéře Gabriely Soukalové, ale také o jejím lidském příběhu, který oslovuje diváky různými způsoby. S ohlasy, které film získává, lze jednoznačně říci, že jeho úspěch nezůstane jen u prvního víkendu v kinech, ale bude pokračovat i nadále.

Další podrobnosti a informace najdete na www.bohemiamp.cz a na facebookovém profilu https://www.facebook.com/bohemiamotionpictures/.

Zlin Design Week opět po roce nabídne návštěvníkům pestrý program, a to hned na několika místech, mezi kterými se objevují nejznámější dominanty města, jako je například Baťův památník, Zlínský zámek nebo tovární areál Svit. Skrze části programu chtějí organizátoři upozornit a reagovat na otázky rezonující současnou společností ve vztahu k budoucnosti.

„Chceme otevírat debaty o budoucnosti, která je odolná proti klimatickým i sociálním výzvám a přístupná pro všechny s ohledem na potřeby každého z nás. Současně je to budoucnost, kde nové technologie vytváří mimořádné zážitky. Tomuto konceptu chceme největší prostor vyhradit na hlavní festivalové výstavě Future is! představující české i zahraniční projekty, které ukážou sílu designu při budování naší budoucnosti,“ vysvětluje programový ředitel Ondřej Staněk.

Návštěvníci si mohou vybrat z placených i neplacených částí programu, které jsou už zveřejněné na webu festivalu. Zde naleznou i veškeré informace ke vstupenkám a festivalovým akreditacím. Celofestivalová akreditace, v základní variantě za 690 Kč, letos zahrnuje vstupy na všechny hlavní události. Je tedy určena opravdu každému, kdo chce důkladně nasát atmosféru budoucnosti designu.

Opening festivalu, vernisáž výstavy Future is! a zahajovací party

Hlavní výstava festivalu, která vypukne v úterý 8. května, se zaměří na klíčové otázky a možnosti, které se týkají metod a přístupů ve světě budoucího designu. Je navržena tak, aby podnítila diskusi o příležitostech a výzvách, které design čekají v budoucnu, a o jeho možném dopadu na společnost.

Oslavu zahájení této expozice obohatí na nádvoří Zlínského zámku zahajovací party s hudebním doprovodem od skupiny Himalayan Dalai Lama, která je známá svými vystoupeními v žánru instrumentální elektronické hudby.

Konference Design na hranici

Konference Design na hranici, zaměřená na aktuální témata digitálního designu, designu produktů a motion designu, se uskuteční ve čtvrtek 9. května. Letošní ročník slibuje bohatý program a diskuzi o nejnovějších trendech a inovacích ve výše uvedených oblastech. Mezi řečníky se objeví například Mike Derycke, jenž se zabývá kódováním v ateliéru digitálního designu v Bruselu, nebo Ivan Floreš ze společnosti Motionhouse, který bude mluvit o světě motion designu, konkrétně na téma „Jak přežít v komerčním světě“.

Fashion show s afterparty

Fashion show „Future is spectrum“, jež je naplánována na pátek 10. května, spočívá v představě, že budoucnost není jednoduchou lineární cestou, ale spíše dynamickým spektrem možností. Tento koncept zahrnuje různorodost, individualitu a neustále se vyvíjející povahu naší cesty do neznáma.

Po ukončení módní přehlídky jsou všichni návštěvníci zváni na party v budově číslo 44 v areálu baťovského Svitu, kde večerní atmosféru oživí vystoupení vizuální umělkyně a rapperky Arlety.

Design Dazzle, Powered by PechaKucha

V pondělí 13. května se ve večerních hodinách odehraje speciální část programu zaměřená na otevřené diskuze mezi umělci z různých kreativních oborů. Akce PechaKucha nabídne jedinečnou příležitost pro architekty, designéry, umělce a teoretiky setkat se a sdílet své myšlenky.

Best in Design Ceremony

Večer v sobotu 11. května dojde v Památníku Tomáše Bati ke slavnostnímu vyhlášení výsledků držitele titulu mezinárodní soutěže Best in Design 2024, která je určena pro mladé designéry do třiceti let. Zlin Design Week tyto mladé talenty dlouhodobě podporuje, ukazuje jejich práce světu  a dodává jim odvahu nebát se vystoupit ze své komfortní zóny. 

„Slavnostní vyhlášení je přístupné pouze s pozvánkou, avšak všechny práce finalistů bude možné si prohlédnout v galerii G18 na výstavě Future is Best of ’24! od 9. do 24. května úplně zdarma,“ informuje Michaela Kottová, tisková mluvčí festivalu.

Organizátoři v rámci podpory mladých designérů spolupracují s vítězi a finalisty i během samotných ročníků. Krásným příklad je módní zážitek „Fashion performance X Our Shift“, který si připravil na neděli 12. 5. Milan Flíček, držitel titulu Best in Design 2020 a zakladatel značky Our Shift. Právě zde odhalí svou kolekci, při jejíž výrobě se využívaly recyklované bannery a nadbytečné kusy oblečení z firmy Škoda. Cílem bylo transformovat tyto materiály do unikátních a udržitelných módních kousků, což podporuje myšlenku recyklace a kreativního využití nevyužitého zboží.

Doprovodný program

Pro návštěvníky festivalu je připravena série workshopů realizována zlínskou Robotou, kreativní digitální dílnou, kterou vytvořila a provozuje Fakulta multimediálních komunikací UTB. V rámci doprovodného programu si připravila aktivity také vzdělávací platforma Designéři dětem. Cílem organizace je propojení designu a vzdělávání formou kreativních dílen. Mimo edukaci zábavnou formou je Zlin Design Week především o tvorbě zážitků, vzpomínek a sbírání inspirace. Proto mohou návštěvníci zavítat i na diskuze podcastové platformy Design KANTÝNA, komentované prohlídky Památníku Tomáše Bati, organizovanou procházku městem Zlín, Pop-up shop či jógu. Více informací o programu a vstupenkách je možné najít na webu Zlin Design Week.

O Zlin Design Weeku

Zlin Design Week je týdenní design festival, kde může každý najít inspiraci. Prostřednictvím festivalu vytváříme platformu pro setkávání mladých designérů a profesionálů, pro prezentaci, vyjádření, sdílení a nečekaná spojení. Podporujeme mladé talenty a přinášíme čerstvý vítr v oblasti designu. Projekt vznikl roku 2015 na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně díky mezioborové spolupráci designu, marketingu, fotografie a audiovize.

Jak to všechno začalo

Počátky příběhu musíme hledat v 70. letech 19. století v Třebechovicích pod Orebem. Právě zde se seznámil Albert Wenke (1844–1905), rodák z kladského lázeňského města Bad Reinerz – dnešních polských Dušníků, s Annou Vitouškovou (1845–1923). Anna byla dcerou místního majitele koželužny a žila u rodičů s malým synem Josefem (1868–1929). Jejich setkání velmi pěkně popisuje rodinná kronika, kterou sepsal v 60. letech 20. století vnuk Karel: „Vincík Probušků (pozn. synovec Anny Vitouškové) byl v tom čase vyslán do lázní Dušníků-Reinerz, kde se měl učit německy. Jednou přišel domů na svátky a přivedl s sebou svého přítele z Dušníků Alberta Wenke, pouhého Němce. V Třebechovicích ale neuměl skoro nikdo německy. A tu „die Anna“, která němčinu znamenitě ovládala, dělala mu tlumočníka i společnici. Za nějaký čas přišel milý pan Wenke z Dušníků pěšky do Třebechovic za milou Aninkou, což se pak opakovalo několikráte, až se z toho stala známost.“

Příchod do Jaroměře

Albert s Annou se rozhodli v létě roku 1872 přestěhovat do Jaroměře. Možná za lepšími podmínkami pro obchodování, Jaroměř v té době zažívala vzestup společenského a kulturního života, ale také na pozvání Anniny starší sestry Josefíny. Ta se postarala o zajištění podnájmu na Pražském předměstí v blízkosti Etrichovy továrny na zpracování juty. Deník Josefa Wenkeho uchoval vzpomínku na stěhování zachycenou místy až poeticky: „Po neurovnané a málo používané okresní silnici, vedoucí z malého ale útulného městečka Třebechovic pod Orebem, směrem k pevnosti Josefovu, kodrcal se v roce 1872 těžce formanský povoz, vysoko naložený nábytkem, slunce nemilosrdně pražilo na prachu plnou silnici, tak že celá příroda jen těžce dýchala.“ Jsou zde zachyceny ale i emoce, které tehdy tříletý chlapec prožíval. Jak těžké pro něho bylo opustit milované prarodiče, řeku, kam chodil s dědečkem na ryby, a místo, které bylo doposud jeho domovem.  A nové bydliště se mu moc nelíbilo.: „Hošík zatím rozhlížel se po dvoře a nejbližším okolí ze vrat, ale nějak smutně sedl si na patník a mnoho nescházelo a dal se do pláče, nějak se mu to zde nelíbilo.“ Malý Josef nemohl tehdy tušit, že se jednou sám vepíše do historie Jaroměře, neboť v letech 1904–1907 zasáhne do proměn města ve funkci radního pro stavební záležitosti a nelehkým výzvám bude čelit ve funkci starosty města v letech 1914–1918.

Založení firmy a svatba Alberta a Anny

V roce 1872 Albert zakládá svou vlastní firmu na výrobu mušlového zboží a ozdobné kartonáže. Rozhodl se usadit v cizí zemi, jejíž jazyk neovládal, a uživit sebe i rodinu řemeslem, které nemělo ve vnitrozemí žádnou tradici. Jeho firma se stala první svého druhu v Českém království. Dne 30. října téhož roku potvrdil svůj vztah s Annou Vitouškovou v třebechovickém kostele sv. Ondřeje. O mnoho let později vnuk Karel, ke svatbě svých prarodičů v rodinné kronice poznamenal: „Bylo od babičky odvážným krokem vdát se za muže tak podivného řemesla, které neskýtalo záruku výnosu a tím spokojeného a klidného živobytí.“

V pronajatém bytě začal Albert vyrábět své první předměty zdobené mořskými mušličkami. Kde se takovému řemeslu naučil, není známo. Rodinné paměti se zmiňují o pobytu u moře, odkud si dovezl na památku několik mušlí. Patrně tam uviděl oblíbený sortiment upomínkových předmětů z mušlí a našel inspiraci pro svou budoucí práci. Výrobě papíru a kartonáže se mohl vyučit v papírně v Dušníkách. Nejraději prý vyráběl montované předměty s velkými mušlemi, svícny, ořezávače doutníků, stojánky na doutníky, popelníky, teploměry s kotvou na mušli, závěsy do oken s andělíčky a mnohé jiné ozdobné zboží. Nepoužíval žádný stroj, vše zhotovoval pouze ručně. Mušle dovezené převážně z Jaderského a Středozemního moře objednával v Hamburku od firmy Umlauff. Na práci s mušlemi a jejich následné třídění vzpomíná Josef Wenke ve svém deníku, kdy to byla právě jeho pravidelná činnost po návratu ze školy: „[…] obyčejně došla bedna dráhou, mušle v papírových sáčcích po 2–5 kg. Na hranicích zásilku vždy rozbednili, mušle docházely beze cla, a aby nemuseli každý sáček zvlášť otevírat, roztrhli jednoduše papír a viděli obsah. Ale dírou tou se mušle vysejpaly a v bedně bylo pak všechno smíchané. To byla pak práce Pepova, aby když přišel ze školy rozdružil mušle a přesypal do plátěných pytlů, v kterých jsme doma mušle skladovali. Přesto se vždy Wenke náramně zlobil na bezohlednost celních úředníků.“

Odbyt Albertových výrobků měla na starosti manželka Anna. Dohodla se na prodeji s jaroměřskými kupci a brzy se ukázalo, že o zboží je zájem. Dle rodinné kroniky přinesla úspěch též účast na výstavě v Pardubicích roku 1873, kde se „nejen dobře prodávalo, ale výrobky byly oceněny i výstavní medailí“. Následovaly další úspěšné výstavy a rozhodnutí Anny zažádat o povolení k podomnímu obchodování. V obchodní knížce vystavené 18. dubna 1874 ve Dvoře Králové se nacházejí záznamy o navštívených městech a lázních, a to až do roku 1879. Podle dochovaného Annina lístku se jí prodej dařil a přinesl s sebou i jistý zisk. S přibývající poptávkou a vzrůstajícím odbytem již Albert nestačil vše vyrábět sám. Výrobní činnost vyžadovala větší prostor a bylo nutné přijmout i dělnici, která by se naučila „mušlovat“, což znamenalo lepit mušličky na krabičky, fotorámečky, křížky a soustruhované předměty zhotovované místními řemeslníky. Ve firmě od svých 14 let aktivně působil i mladý Josef. V prosinci roku 1882 se Albertovi a Anně narodila dvojčata – Emma (1882–1966) a Bedřich (1882–1884).

První obchod a stěhování na hlavní jaroměřskou třídu

První obchod zřídili Albert s Annou nedaleko svého bydliště. V dubna roku 1884 koupili protější dům čp. 49 s velkou ovocnou zahradou. Už od dva roky později plánovali dům přestavět a rozšířit. Nakonec se ale manželé rozhodli přestěhovat na hlavní jaroměřskou třídu. V roce 1887 koupili dům čp. 81 na dnešní Husově třídě, kde se v přízemí nacházela velká kartonážní a mušlařská dílna se skladem mušlí. V přilehlém krámku probíhal prodej zboží. Poptávka po ozdobných mušlových předmětech, ale i po jiném druhu sortimentu stoupala, a vznikla potřeba většího prostoru pro výrobu i obchod. Albertovy mušlové kartonáže, ozdobné rámečky a zrcadla prodávali s úspěchem podomní obchodníci. Žádaným zbožím těchto obchodníků na cestách bylo drobné zboží jako například hřebínky, zrcátka, kartáčky na vousy a špičky k dýmkám nebo plechové hračky, tzv. „špileraj“. S výrobci tohoto galanterního a hračkářského zboží navazoval Josef Wenke kontakty na veletrhu v Lipsku a snažil se tak rozšiřovat prodejní nabídku rodinné firmy.

V dubnu roku 1892 si Albert s Annou nechali vedle svého domu čp. 81  zakreslit parcelu pro výstavbu nového domu. Byl postaven v historizujícím stylu místním stavitelem Josefem Sehnoutkou. Do přízemí byly naplánovány prodejní místnosti, kam velkými výkladními skříněmi pronikal dostatek denního světla, zatímco večer nasvítily vystavené zboží plynové lampy. První patro sloužilo rodině. Za domem vznikl výrobní areál postavením budov pro sklady a dílny. Albertova firma tehdy zaměstnávala již přes 20 lidí.

Josef Wenke společníkem firmy a přeměna názvu firmy na A. Wenke a syn

Dne 28. října 1893 se v chrámu sv. Mikuláše v Jaroměři uskutečnila svatba Josefa Wenkeho a Anny Sehnoutkové. Josef se stal spolumajitelem firmy s třetinovým podílem a dosavadní jméno firmy se změnilo na A. Wenke a syn – továrna a velkoobchod galanterní. Byl to právě mladý Josef, který přišel s myšlenkou rozšíření prodeje zboží pomocí zásilkového obchodu a proměny malé firmy na velkoobchod. Novinkou se také stalo rozesílání obrázkových katalogů zákazníkům společně s objednaným zbožím. Firma je vydávala v češtině, němčině a některé také v chorvatštině. Rodinný obchod si postupně vytvořil pevnou síť stálých drobných odběratelů v rámci rakousko-uherské monarchie i mimo ni.

V létě 1905 byl Albert Wenke stižen mozkovou mrtvicí a nedlouho poté zemřel. V závěru svého života mohl sledovat, jak se firma, kterou od píky budoval, slibně rozvíjela. Když se do Jaroměře stěhoval, byl vlastníkem toho, co se vešlo na jeden formanský vůz. Svým dědicům zanechal tři domy a prosperující firmu s výrobním areálem. V dědickém řízení, které proběhlo 16. prosince 1905, získal firmu a dům čp. 91 s továrními budovami Josef Wenke.

Cesta k obchodnímu domu

V době, kdy Josef firmu přebíral, počet objednávek a tím i počet expedovaných zásilek stále stoupal. V roce 1905 bylo odesláno 15 208 zásilek a o rok později jejich počet stoupl na 19 841. To byl také jeden z důvodů, proč začal přemýšlet o nové obchodní budově. Plánoval postavit reprezentativní budovu sloužící obchodu, který by zároveň zahrnoval dostatečný pracovní prostor pro zaměstnance i důstojné podmínky pro práci. Josefův nejstarší syn Karel v rodinné kronice uvádí, že otec často říkával, že „nepotřebuje vilu za městem, ale pěkné prostředí, ve kterém on i personál po celý den žije, vila na spaní není zapotřebí“. Ze svých mnohých cest si přivážel cenné informace o současných trendech v obchodování a též inspiraci pro pozdější stavební záměr. Navštěvoval výstavy a zajímal se o nové proudy v architektuře. V době léčebného pobytu v německém Bad Nauheim, v červenci roku 1903, navštívil Frankfurt nad Mohanem, kde si koupil vytoužený fotoaparát značky Kodak a prohlédl si obchodní dům Schmoller. Možná tehdy se rodila jeho představa obchodního paláce, kde by nevěsta nakoupila celou výbavu.

Josef se nakonec rozhodl svůj obchodní dům postavit v místě rodinné zahrady v proluce mezi domy, které patřily rodině. V září roku 1908 požádal v dopise sestru Emmu o prodej zahrady. V říjnu roku následujícího byly všechny úřední náležitosti dokončeny a ze zahrady se stala stavební parcela. Jelikož měl Josef v rodině dva stavitele – tchána Josefa Sehnoutku a švagra Josefa Mášu – mohl čerpat z jejich zkušeností a ve stavitelství se velmi dobře orientoval. Své poznatky si zapisoval a zakresloval do deníku, který se zčásti zachoval. Na přelomu října a listopadu roku 1909 Josef sepisuje své několikastránkové požadavky na obchodní dům a vykresluje svoji představu. Projekt na stavbu svého obchodního domu zadal postupně dvěma jaroměřským stavitelům. Prvním byl ředitel místní řemeslnické školy Josef Hofman. Projekt nesoucí se v duchu historismu s prvky secese, nesplňoval Josefovu představu. Proto Josef oslovil svého švagra Josefa Mášu. Ten s využitím podkladů od Josefa Hofmana vytvořil návrhy, které již více odpovídaly Josefově představě. Ale ani s těmi nebyl náročný stavebník zcela spokojen. Problémem byla podoba přední fasády a schodišťového prostoru uvnitř stavby. Josefovy představy dokázal zhmotnit až mladý architekt Josef Gočár. Žák Jana Kotěry, který v té době pracoval již ve vlastním ateliéru a měl za sebou i několik samostatných prací. Tehdy pracoval i v nedalekém Hradci Králové, kde vznikalo podle jeho návrhu železobetonové schodiště z armovaného betonu. Gočárovy návrhy už Josefovi lépe zapadaly do jeho vize a z obchodní cesty do Vratislavi si mohl do svého stavebního deníku poznamenat: „Nic zvláštního či nového jsem nenašel. Podobný portál jako my budeme mít tam není.“

Celkové náklady na stavbu činily 111 371 K. Gočárův honorář byl 1 050 K. Slavnostní otevření obchodního domu, jehož se zúčastnilo přes 3 000 návštěvníků, proběhlo 16. května 1911. K zahájení provozu prodejního paláce byla vydána reprezentativní brožura, která seznámila čtenáře s výstavbou domu a jeho tvůrci, podrobně popsala všechna jeho oddělení a současně představila kancelářské zázemí a výrobní prostory. Firemní prezentaci nového obchodu doplnilo vytištění několika verzí pohlednic.  V dobovém tisku vyšly pochvalné články i nadšené zprávy: „V Jaroměři otevřen byl velkolepě postavený obchodní dům, který svou velkoměstskou stavbou jest jediný svého druhu snad na celém českém venkově, takže Jaroměř byla obohacena o jednu přednost oproti druhým městům.“

Osudy firmy po postavení obchodního domu

V době otevření obchodního domu se firma A. Wenke a syn nacházela na vrcholu své prosperity. Obchodem „žila“ celá rodina včetně Josefových synů Karla, Oldřicha a Vladimíra. Firma nadále prosperovala až do začátku 1. světové války. Výkladní skříně obchodu namísto obvyklých hraček zaplnily po čtyři léta vojenské předměty. S důsledky rozpadu habsburské monarchie se firma vyrovnávala těžce. Vznikem Československa se narušily dosavadní obchodní vztahy, z nichž mnohé již nebylo možné obnovit. Obchod přišel až o 85 % odbytišť. Zavedení nových prodejních odvětví a zaměření firmy na tuzemské odběratele mělo nahradit snížený odbyt v zahraničí. Nabídku zboží, kterou dříve obstarával Josef Wenke sám, zajišťovali nyní obchodní cestující - Rudolf Cejnar a Alois Seliger, jimž pomáhali také Josefovi synové Karel a Oldřich.

Obchodní dům byl v té době rozdělen do tří oddělení. Rodinnou specialitou firmy zůstával i nadále prodej mušlového zboží, který tvořil první oddělení. Mušlové předměty se vyráběly  v objektech, postavených na dvoře za domem čp. 91, v nichž pracovalo téměř 50 dělníků.  Zboží se vyváželo do Anglie, Severní Ameriky a na pobřeží Jaderského moře. Zhotovovaly se též přepychové kartonáže a kazety různých druhů. Ve druhém oddělení se prodávalo galanterní zboží a plechové předměty včetně kuchyňského nádobí a hraček. Nové zákazníky mělo přilákat reklamní heslo „Vše pro kuchyň“. Ve třetím oddělení, s vlastní kanceláří a samostatnou účtárnou, se prodávala obuv. Od roku 1917 měla firma A. Wenke a syn uzavřenou dohodu s obuvnickou firmou T. & A. Baťa ze Zlína. Obuv se prodávala přímým spotřebitelům, ale i obchodníkům a majitelům továren pro dělníky. V květnu 1919 byla nově otevřena filiální prodejna obuvi v Trutnově, jejíž schopný obchodní zástupce Johann Russ „doslova zaplavil obuví Krkonoše“. Obuv se dobře prodávala nejen v Trutnově, ale i v Jaroměři. Nejstarší syn Josefa Wenkeho Karel do firemní kroniky poznamenal, že „tehdy činil obrat těchto dvou prodejen asi 1/5 celého obratu Baťova v Čechách“.

Osud firmy po smrti Josefa Wenkeho

Na konci roku 1928 se zdravotní stav Josefa Wenkeho zhoršil. Ve firmě tehdy působili už všichni tři synové. Prostřední z nich, Oldřich se od 1. ledna 1928 stal společníkem firmy. Nejstaršího z bratrů Karla otec učinil společníkem již v roce 1923. Nejmladší Vladimír byl studentem strojního inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze a z důvodu otcovy nemoci studium přerušil, aby bratrům ve vedení obchodu pomohl. Na jaře 1929 Josef Wenke zemřel. Obchod převzali synové Karel a Oldřich. Nechali si vypracovat obchodní bilanci, která ukázala, že firma nevykazuje zisk a je pasivní. Bratři se rozhodli rodinný podnik zachránit a potřebný kapitál získali formou bankovního úvěru. V roce 1931 ve firmě pracovalo 27 dělníků, 15 úředníků a 11 prodavačů. Cena skladových zásob činila 1 milion korun a roční obrat dosahoval 10 milionů. Na začátku 30. let se však začaly projevovat důsledky hospodářské krize. V roce 1932 došlo k více jak dvojnásobnému snížení  produkce zboží oproti roku 1929 a o dvě léta později byla dokonce šestkrát nižší.

Jelikož byli všichni tři  bratři vášnivými motoristy vsadili kartu na prodej motocyklů a automobilů, který měl firmě pomoci k prosperitě. Založili sportovní oddělení a Vladimír se stal oficiálním zástupcem motocyklů Indian pro oblast východních Čech. Brzy následovalo i zastoupení automobilů Aero továrny na výrobu letadel dr. Kabeše z Prahy Vysočan, které po roce 1936 vystřídalo zastoupení automobilů „Z“ Československé zbrojovky v Brně. V prodeji motocyklů došlo později i na výrobky České zbrojovky ze Strakonic. Nově bratři založili i několik nových filiálních obchodů, které měly také přispět ke zlepšení hospodářského výsledku. Ale ani zřízení prodejny v Hradci Králové, do níž sourozenci vkládali mnoho nadějí, nepřinášelo potřebný zisk. Vzniklé dluhy byly nakonec umořeny dražbou firemních budov 4. listopadu 1938. Objekty získala Občanská záložna v Jaroměři.

Karel Wenke poté pracoval jako dělník v jaroměřském textilním závodu Lina a na podzim svého života se rozhodl sepsat rodinnou kroniku i uspořádat rodinný archiv. Zachránil tím mnoho informací – o chodu firmy, o svých prarodičích, rodičích a mušlové výrobě – o které bychom byli dnes ochuzeni. Nepodařilo se mu zachránit rodinný podnik, ale podařilo se mu zachránit historickou paměť. Přesto si v rodinné kronice povzdechl: „Musel jsem občas vyslechnout pomlouvačné řeči, nebo štiplavé poznámky o tom, že synové utratili to, co jim otec našetřil, ale nesnažil jsem se něco vymlouvat. Těžko by někdo pochopil mnohaletý boj o zachování podniku a dobrého jména, a tak mi zbývalo jen vnitřní uspokojení, že jsem zachránil, co se dalo.“ Bratr Oldřich odešel za protektorátu do Prahy a později se stal soudním znalcem v oboru motoristiky. Nejmladší Vladimír se snažil pokračovat v provozování autoškoly, kterou s pomocí bratrů v druhé polovině 30. let zřídil. Provoz autoškoly se mu podařilo udržet až do roku 1943, kdy byla Němci uzavřena, a on byl i se svými spolupracovníky nasazen do firmy Junkerswerke ve Dvoře Králové. Po roce 1945 autoškolu nakrátko obnovil. Jako instruktorka zde tou dobou působila i Vladimírova manželka Františka, se kterou se oženil v létě roku 1943. V roce 1948 musel autoškolu předat národní správě a byl pověřen jejím vedením. V létě 1953 byl i s rodinou vystěhován z Jaroměře do nedaleké vesnice Dolany a pracoval v dělnických profesích.

Mezi zmíněné nevládní divadelní organizace patří Mezinárodní divadelní ústav (ITI), Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež (ASSITEJ) a Mezinárodní loutkářská unie (UNIMA). Česká střediska těchto organizací mají sídlo v Institutu umění – Divadelním ústavu a své aktivity vyvíjejí jak na národní, tak mezinárodní úrovni.

V letošním roce je autorem poselství ke Světovému dni divadla norský spisovatel a dramatik Jon Fosse. „Rozhodl jsem se mluvit o umění obecně, nikoli výhradně o divadelním umění, a to proto, že všechno dobré umění v hloubi duše pojednává o tomtéž, pojednává o přetváření toho, co je zcela jedinečné, zcela specifické v něco univerzálního. Spojuje jedinečné a univerzální do uměleckého výrazu. Ne odstraněním specifických rysů, ale jejich zvýrazněním, tím, že dovolí cizímu, aby zřetelně vyniklo. Je to tak prosté jako to, že válka a umění jsou protiklady, tak jako jsou protiklady válka a mír. Umění je mír.“

Poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež proslovila prezidentka asociace ASSITEJ International a australská divadelnice Sue Giles a své vzkazy podtrhující důležitost divadla přidaly také děti a teenageři z Kuby a Brazílie. „Na naší planetě, kde v temné přítomnosti dohořívají svíčky míru, víry a lásky, uprostřed ztráty hodnot, klimatické krize, nesmírné bídy a bratrovražedných válek, se jako záblesk naděje objevují dětské hlasy. Jsou to právě hlasy z malého a loajálního souostroví v Karibské oblasti, které u příležitosti Světového dne divadla pro děti a mládež předávají kamarádům a kolegům ze světa múzických umění poselství lásky s nadějí do budoucna.“

Bosensko-peruánská divadelnice Inés Pasic ve svém poselství ke Světovému dni divadla formuluje sílu, jakou loutkářská profese má a může mít. „Mohou loutky zachránit svět před klimatickými změnami, válkami nebo otroctvím? To nevím. Svět je takový, jaký je a pro nikoho a nic neexistují žádné záruky. Jak řekl jeden skvělý básník: „Cesta vzniká chůzí.“ Ze zkušenosti a praxe tohoto nádherného umění vím, že loutky jsou světlem ve tmě, sluncem za mraky lidské tragikomedie, útočištěm před bouřemi těžce zkoušených srdcí. Jsou pozvánkou k nadšenému žití a boji za lepší verzi sebe sama.“

Národní střediska ITI, ASSITEJ a UNIMA či jejich členské organizace po celém světě koordinují v těchto dnech řadu aktivit. Nejinak je tomu v České republice, kde se u příležitosti světových svátků divadla letos poprvé koná 12. ročník Noci divadel, letos s podtitulem „Proměna“.

Poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež | 20. března 2024

Poselství ke Světovému dni loutkářství | 21. března 2024

Poselství ke Světovému dni divadla | 27. března 2024

Výstava představuje specifický a velice oblíbený typ hračky tradičně chápaný jako hračka pro děvčátka, jenž přetrval v moderním provedení do dnešních dnů. Nabízí výběr pokojíčků pro panenky s kompletním vybavením a drobné žánrové sestavy z období od konce 19. století do poloviny 20. století. Je doplněna o dobové vzorníky výrobců a ceníky firem. Výstava je pozoruhodná nejen z hlediska toho, jak a s čím si děti kdysi hrály, ale také ji ocení příznivci nábytkového umění a designu. Historické pokojíky totiž napodobují vybavení dobového interiéru. I přes značné zjednodušení jsou na konkrétních kusech nábytku patrné vývojové tendence jednotlivých historických slohů. Můžeme zaznamenat zdobnost historizujících stylů, typické prvky secese a moderny, elegantního funkcionalismu či poválečnou užitkovost. Vystavené exponáty pocházejí ze sbírky soukromého Muzea hraček v Rychnově nad Kněžnou manželů Miroslavy a Jiřího Pecháčkových. Více informací zde https://www.muzeumct.cz/vystavy/14-pokojicky-a-domecky-pro-panenky.

Ve čtvrtek 14. března se uskuteční pod hlavičkou Klubu Muzea Těšínska workshop Kaligrafie – umění krasopisu s lektorkou Ewou Ryłko. V první, teoretické části se zájemci dozví, co to je pergamen, jak se vyráběl duběnkový inkoust, kdo to byl iluminátor a proč jedna kniha mohla stát tolik, kolik stál dům. V praktické části si vyzkouší různé druhy latinského písma. Připravena budou speciální pera, inkousty a předlohy, díky kterým účastníci workshopu poznají práci středověkého písaře na vlastní kůži.

Výstava potrvá do 30. 6. 2024

V neděli 17. března si nenechte ujít ojedinělý kulturní zážitek – FESTIVAL DELIKÁTNÍCH CHUTÍ. Tato událost opět slibuje návštěvníkům jedinečnou možnost ochutnat pestrou škálu kulinářských lahůdek i nápojů z Mexika, Peru, Indonesie, Sicílie, Francie, Rakouska, Holandska, ale i Blízkého Východu nebo Argentiny, USA a mnoha dalších míst. Festival se koná nejen v historických interiérech radnice, kam nemají přístup psi, ale také na nádvoří radnice a v přilehlém parku, což poskytne možnost užít si nevšední neděli v jedinečných kulisách s nebývalou atmosférou. Tento sváteční den vám nabídne tradiční i netradiční pokrmy z různých koutů světa. Návštěvníci budou mít možnost prozkoumat a ochutnat tradiční i netradiční pokrmy, které odrážejí bohatou kulturní historii jednotlivých regionů. Pokrmy s masem, vegetariánské i veganské. Událost v sobě navíc spojuje skvěle dostupnou lokalitu hlavního města, nezapomenutelnou historickou atmosféru Novoměstské radnice, kulturní vyžití v rámci metropole i komunitní, kulturní a společenský rozměr.

12. března si užijete jednu z prvních KOMENTOVANÝCH PROHLÍDEK Novoměstské radnice s poutavým výkladem vhodným i pro děti, které se pak od jara až do podzimu konají v předem plánovaných termínech. V první jarní den 20. března se ze zimního spánku probudí radniční téměř sedmdesátimetrová VYHLÍDKOVÁ VĚŽ a s ní i STÁLÁ EXPOZICE o historickém Novém Městě a panoramatické Praze a putovní výstava STOPY ŽIDOVSKÉ PŘÍTOMNOSTI V PRAZE 2. V tento den bude zahájena i fotografická výstava PHOTOCONTEST. Potrvá do 7. dubna, kdy nakoupíte na oblíbené prodejní jarní PRAŽSKÉ VÝSTAVĚ NOŽŮ KNIVES to nejlepší z produkce nožířského umění v České republice a Evropě. Od 20. 3. do 26. 4. se seznámíte na výstavě MAGIE UMĚNÍ v Galerii v přízemí s dílem členů Spolu pražských výtvarných umělců, kteří využívají tradiční i nové výtvarné techniky. Od 11. 4. do 5. 5. vystaví v Galerii ve věži své abstraktní obrazy, které nemaluje štětcem, Petra Kubík Nandrážiová v rámci výstavy NAHORU/UP. V Galerii ve věži i v přízemí se konají výstavy po celý rok, stejně tak známá NEVIDITELNÁ VÝSTAVA, která letos oslaví již 13. narozeniny. S nevidomým průvodcem se v ní na hodinu ocitnete v naprosté tmě, abyste na okamžik okusili, jaké to je, když člověk přijde o zrak.

18. dubna se můžete těšit i na jubilejní 50. VELETRH STAROŽITNOSTÍ ANTIQUE. Tématem této známé čtyřdenní akce bude Skrytá hodnota starožitností – UDRŽITELNOST a slavnostní atmosféru doplní bohatý doprovodný program. Několik desítek starožitníků představí to nejlepší ze své nabídky: obrazy, starožitný nábytek, textil, historické zbraně, staré bankovky a mince, šperky a bižuterii, sklo, porcelán a keramiku.

V historickém Velkém sále v prvním patře radnice se pořádá nepřeberné množství zajímavých KONCERTŮ a hudebních festivalů. Z hudebního programu si vybere zcela každý milovník hudby. Připraveno je i několik dopoledních koncertů pro nejmladší posluchače do tří let. 

Novoměstská radnice slouží jako skvělé místo k odpočinku, a i když nevyrazíte na některou z kulturních akcí, ale půjdete jen kolem, nezapomeňte nahlédnout na její útulné malebné dlážděné nádvoří s kašnou a původní studnou. Můžete tu chvíli posedět a v kavárně Café Neustadt se zahrádkou a prohlédnout si zdarma i některá sochařská díla.

Podrobnosti o všech kulturních a společenských akcí, které se na Novoměstské radnici pro veřejnost konají, naleznete na https://www.nrpraha.cz/program/

Právě v noci z 8. na 9. března roku 1944 poslalo velení koncentračního tábora Osvětim-Birkenau na smrt do plynových komor 3792 židovských vězňů, deportovaných do tzv. terezínského rodinného tábora z terezínského ghetta půl roku před tím. Jednalo se o největší hromadnou vraždu československých občanů v našich novodobých dějinách. Další vězně rodinného tábora, sekce BIIb tábora KT Birkenau, kteří sem byli z Terezína deportováni v transportech v prosinci 1943 a v květnu 1944 pak čekal podobný osud v červenci 1944. Na rozdíl od březnového vyvraždění tentokrát několik vězňů prošlo selekci. Z celkového počtu cca 17 500 vězňů rodinného tábora přežilo pouhých 1294. „Terezín je pro nás místem, kde si každým rokem připomínáme hrůzy II. světové války. Je to místo, kde uctíváme oběti nacismu a uvědomujeme si, že ani svoboda, ani nezávislost státu, nejsou samozřejmostí. Je třeba si tyto hrůzné události připomínat. Protože jen tak dokážeme i v dnešní době čelit rizikům zla,“ řekl ministr Baxa.

Po pietě se ministr  za doprovodu zástupců Památníku Terezín zastavil u pamětní desky u bývalé železniční vlečky, po které do Osvětimi oběti této největší popravy našich obyvatel v letech nacistické okupace z terezínského ghetta v září 1943 odjely. Návštěvu zakončil v Malé pevnosti, kde na IV. dvoře navštívil výstavu Rodinný tábor, kterou Památník Terezín při příležitosti tohoto smutného výročí připravil pro veřejnost.  

Rozhovor bude rozdělen na několik tematických bloků. „S prezidentem republiky probereme zásadní témata spojená s děním v Česku i ve světě. Zeptáme se i na další plány, nejen v příštím roce. A jsem rád, že budeme mít možnost mluvit i s první dámou, kterou hlava státu opakovaně zmiňuje jako klíčovou oporu. Dotkneme se zkušeností s působením v nové roli i změn v životě prezidentského páru,“ říká k rozhovoru moderátor a šéfredaktor zpravodajství a publicistiky ČT Michal Kubal.

Bilanční rozhovor bude další v pořadí těch zásadních, které hlava státu pravidelně poskytuje České televizi. Jednalo se například o interview v den zvolení Petra Pavla, bezprostředně po inauguraci a při návštěvě Kyjeva v dubnu minulého roku. Rozhovory s hlavou státu jsou mimořádně vyhledávané, ten ze dne zvolení Petra Pavla si nenechalo ujít přes milion diváků starších 15 let.