„Kníže byl přitažlivý ze své podstaty a přitažlivý a jedinečný je jeho i osud celého schwarzenberského rodu,“ říká Jiří Peňás. „A tahle knížka je, myslím, posledním svědectvím z poslední fáze jeho života. Je to úplně jiné, než se o něm dosud psalo. Je to pohled na Karla Schwarzenberga v kraťasech,“ dodává.
Jízda s chromajzlem? Bonus našich cest!
První část knihy obsahuje tři reportáže ze tří celodenních vyjížděk na knížecí místa, které oba pánové objeli od června do srpna roku 2023. Společně navštívili Čimelice, Orlík a Sedlec u Kutné Hory. „Jde vlastně o záznamy našich hovorů, které jsme spolu vedli. Kníže už byl, jak si pamatujeme, na vozíku, nemohl chodit, takže se to odehrává během našich jízd v knížecím autě, a pak především během našeho sezení v nějaké hospodě, kam jsme se pak přesunuli. Jak mi Jeho Jasnost na začátku řekla: budete jezdit s chromajzlem. Já na to řekl: To bude bonus našich cest,“ líčí Peňás.
Autorova původní představa byla, že půjde o práci tak na rok či dva. „Okolnosti a osud k tomu chtěly jinak. Věřím ale, že jistou zajímavost mají naše výpravy i tak. Doufám, že pro každého, kdo měl knížete rád. Nebo ho aspoň zajímá, co to bylo za člověka, a proč ho tolik lidí rádo mělo. A pořád mít bude,“ říká Jiří Peňás. „Věřím, že čas na našich cestách nepovažoval kníže za ztracený, ba domnívám se, že se na ně těšil,“ dodává.
Druhou část knihy tvoří autorovy místopisné fejetony či eseje z dalších lokalit, které jsou spojeny s knížetem a dalšími členy jeho rozvětveného rodu: ze zámku Schwarzenberg v Německu, Dřevíče, Tochovic, Štýrského Hradce, zámku Murau, hradu Hardeggu, Vídně a rodové hrobky na Orlíku.
Rozmluvy i to nevyřčené
„Pochopitelně těch schwarzenberských míst jsou desítky, ale neměl jsem v úmyslu napsat encyklopedii,“ vysvětluje Jiří Peňás. „Mně šlo hlavně o to, aby se Karel Schwarzenberg nenudil, což se snad podařilo. Aspoň řidič Michael Pastorek, který byl svědkem našich rozmluv, mi pak řekl, že už dlouho nezažil, že by kníže měl tak dobrou náladu a byl ochoten se tak dlouho vybavovat. Vždy při zpáteční cestě mu však už spadla hlava a spal. To však byla součást nevyřčené domluvy,“ říká autor.
Knihu uzavírá recenze zápisků Bedřicha Schwarzenberga (1800-1870), Karlova oblíbeného předka z orlické větve, šťavnatě se vyjadřujícího glosátora a kavalíra. „Tuto knížku mi dal sám Bedřichův praprasynovec na Dřevíči, kde trávil svá poslední léta, tak sem snad patří,“ říká Peňás.
Během výprav si autor potvrdil to, co o svém, o dvě generace starším společníkovi věděl už dříve. „Uvědomil jsem si, jak byl kníže s touto zemí spojený, jak k ní byl připoután a jak mu na ní záleželo. A ta vazba platila pro něj osobně, ale i pro dědictví rodiny Schwarzenbergů, kteří tuhle zemi ovlivnili, jako málokterý šlechtický rod. Zároveň jsem si uvědomoval, že tohle s ním končí. On si to myslím uvědomoval taky,“ uzavírá Jiří Peňás.
Výpravy po schwarzenberských místech. Jiří Peňás, 187 stran, cena 399 Kč. V únoru 2024 vydává Echo Media v Edici Echo.
https://eshop.echomedia.cz/
Víte, že…
… „výpravy s knížetem“ byly podle autora jakýmsi vyvrcholením jejich dlouholeté známosti?
„Teoreticky jsem ho znal snad od roku 1987, kdy se jméno Karel Schwarzenberg začalo objevovat v souvislostech s jeho podporou českého disentu a opozice. Poprvé jsem ho viděl na začátku listopadu 1989 na slavném festivalu ve Wroclawi, kam se sjel český exil a on tam moderoval jeden seminář. Osobně jsme se znali od poloviny 90. let. A pak z mnoha příležitostí. Kníže, jak známo, měl rád společnost, a já jsem byl, díky Bohu, trochu její součástí. Takže myslím, že jsme byli, řekněme, docela dobří známí,“ říká Jiří Peňás.
… vzhledem k okolnostem neexistují těchto výprav žádné společné fotografie?
„Nepovažoval jsem to v tu chvíli za důležité a rovněž jsem respektoval knížecí kondici, takže jsme se k nějakému selfie nedostali. Doufal jsem vždy, že se nevidíme naposledy a že budou ještě nějaké příležitosti,“ uvádí autor. Jedna společná fotografie přesto v knize je: v srpnu 2023 ji pořídil Michal Čížek na besedě obou pánů na festivalu ve Všeticích. Bylo nabito; šlo patrně o poslední veřejné vystoupení Karla Schwarzenberga.
… záznamy z výprav vycházejí v každém vydání v Týdeníku Echo a lze je číst i v rámci elektronického předplatného?
Půvab míst blízkých i vzdálenějších pro své čtenářstvo Jiří Peňás systematicky objevuje už od roku 2008, kdy napsal na internet svůj první fotoblog.
Jiří Peňás
Spisovatel, komentátor a literární publicista.
Narodil se v roce 1966 v Prostějově, vedle tohoto města ale prožil část dětství a mládí také v Sudetech, konkrétně v Rotavě a Kraslicích v Krušných Horách. Gymnázium absolvoval v Sokolově a poté pak na filosofické fakultě UK vystudoval češtinu a historii; státnice skládal v roce 1989. V té době už jako otec rodiny pracoval coby zeměměřič, knihkupec a noční vrátný. Poté se živil jako nakladatelský redaktor a v roce 1992 nastoupil do novin: pracoval v deníku Prostor, Mladé frontě a Lidových novinách. Od roku 1995 vedl kulturní rubriku v Respektu, od roku 2000 ji vedl v časopise Týden, v roce 2009 se vrátil vést kulturní stránky v Lidových novinách. Od roku 2016 je členem redakce Týdeníku Echo, nezávislém médiu s příklonem k tradičním názorům a hodnotám, sdružující podobně originální autory i autorky.
Jeho koníčkem i součástí jeho práce je četba knih a také systematicky podnikané výpravy do blízkých i odlehlejších míst. Ty pak popisuje ve svých pravidelně publikovaných článcích určených pro věrný okruh čtenářstva, které dokáže jeho psaní poučit a rozesmát.
Vydal knihu Deset procent naděje (2002) a od roku 2019 mu v Edici Echo vyšlo už pět svazků místopisů ze střední i trochu vzdálenější Evropy: Výpravy pro starší a pokročilé (2019), Výpravy pro blízké i vzdálenější (2020), Výpravy pro den i noc (2021), Výpravy pro čtvero ročních období (2022) a nyní i Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech (2024).
Získal cenu Novinářská křepelka (1997) a Cenu Ferdinanda Peroutky (2013). Má dvě dospělé děti.
