Ceny Ministerstva kultury v oborech zájmových uměleckých aktivit v roce 2024 obdrželi:
Cena za obor dětských uměleckých aktivit byla udělena panu Mgr. et MgA. Romanu Černíkovi za pedagogický, tvůrčí a organizační přínos v oblasti dramatické výchovy a dětského a mladého divadla.
Roman Černík vystudoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, absolvoval také katedru výchovné dramatiky a autorské tvorby na DAMU Praha a kurz Vysokoškolská pedagogika na Karlově univerzitě v Praze. Je jedním z iniciátorů pro vybudování kulturní scény na původně zdevastované zastávce Jižní předměstí v Plzni – Moving station. Ta je nyní provozovaná Johanem – zapsaným ústavem, který slouží jako centrum pro současné umění a vzdělávání, kde je Roman Černík uměleckým ředitelem a hlavním dramaturgem. Od roku 1993 se účastní celostátních přehlídek dětského divadla. Kromě divadla se věnuje také přednesu s dětmi a mládeží, zakládal a vedl řadu dětských souborů, v kterých docílil významných výsledků (Bychom Aš, Tak Trochu, Tak trochu Aš, Cvrčci ze středy, Nigdy Nikdeš). Jako autor, dramaturg, vedoucí a pedagog dovedl většinu z nich do celostátních a národních kol přehlídek, a dokonce i k účinkování v zahraničí. V roce 2011 se stal spoluzakladatelem Asociace dramacenter ČR. Je pořadatelem postupových přehlídek amatérského divadla a dětského a mladého divadla pro Plzeňský a v některých případech i Karlovarský kraj. Přehlídky koncipuje jako vícedenní sváteční setkání, s velkou péčí o podporu a rozvíjení komunity v rámci jednotlivých oborů. Od roku 2015 je kmenovým pedagogem na katedře výchovné dramatiky DAMU, kde se systematicky věnuje přípravě budoucích učitelů dramatické výchovy a vedoucích dětských a mladých divadelních souborů. Je vyhledávaným lektorem vzdělávacích akcí v České republice i v zahraničí (např. Jiráskův Hronov, Dětská scéna, Loutkářská Chrudim). Je členem odborné rady NIPOS pro dětské divadlo, dětský přednes a dramatickou výchovu a členem redakční rady časopisu Tvořivá dramatika.
Cena za hudební aktivity byla udělena panu Mgr. Josefu Brabencovi za mnohaletý přínos v oblasti sborového zpěvu a významný podíl na rozvoji kulturního života.
Josef Brabenec je významným českým sbormistrem a hudebním pedagogem. Od dětství se věnoval hře na housle a na trumpetu. Po absolutoriu studia na plzeňské Pedagogické fakultě učil na ZŠ v Tachově, kde společně se svým kolegou Milanem Michlem založili Tachovský dětský sbor. Sbor se posléze stal součástí tachovské Základní umělecké školy. Tachovský dětský sbor se brzy proslavil nejen na úrovni krajských soutěží, ale získal renomé i v celostátním a mezinárodním kontextu. Vystoupil v 17 evropských zemích, v Argentině, Brazílii a Číně. K úspěchům na mezinárodní scéně patří 1. místo a vítěz kategorie na Mezinárodním sborovém festivalu Fundão v Portugalsku v roce 2018. Kromě práce se sborem se roku 1993 stal ředitelem ZUŠ. I po svém odchodu do penze v roce 2004 veškerý svůj čas zasvětil Tachovskému dětskému sboru. Josef Brabenec byl členem rady AZUŠ, od 90. let je členem odborné rady NIPOS pro dětský sborový zpěv., řadu let byl stálým členem porot krajských, celostátních i mezinárodních přehlídek a sborových soutěží. Opakovaně byl zván také na vzdělávací akce pořádané Klubem sbormistrů NIPOS jako lektor seminářů, aby tak mohl předávat své zkušenosti mladým sbormistrům. Josef Brabenec dokázal sbor z malého města dovést mezi nejlepší k České republice. Zásadní význam pro oblast sborového zpěvu má i jeho ochota pomáhat ostatním sbormistrům vydáváním a distribucí nových sborových materiálů, dramaturgickou radou i kvalitní interpretací vybraných děl náročných soudobých skladeb od autorů jako jsou Věroslav Neumann či Miroslav Raichl.
Cena za obor tanečních aktivit byla udělena paní Haně Ludvíkové za tvůrčí i pedagogický přínos v oblasti scénického tance a taneční výchovy.
Hana Ludvíková je významnou tanečnicí, pedagožkou a choreografkou. V dětství se věnovala krasobruslení a umělecké gymnastice, absolvovala sportovní gymnázium v Novém Městě na Moravě a v letech 1978-1982 studovala na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy specializaci moderní gymnastika. Od roku 1984 až dosud působí jako učitelka tanečního oboru na Základní umělecké škole ve Žďáře nad Sázavou. Taneční vzdělání si doplnila v letech 1986-1988 absolvováním pětisemestrálního kurzu taneční pedagogiky na Katedře tance HAMU v Praze. Kromě toho navštěvovala semináře a kurzy současného tance a na současný moderní tanec se zaměřila ve své pedagogické tvůrčí práci. V roce 1991 založila na ZUŠ Taneční studio G, v roce 2002 přejmenované na Taneční soubor GEN ZUŠ Žďár nad Sázavou, se kterým se dosud pravidelně zúčastňuje přehlídek dětského scénického tance, tance mládeže a dospělých, ale i soutěží parketových tanečních kompozic. Pod jejím vedením se soubor stal jedním z nejlepších v republice a získal řadu ocenění. Byla dlouholetou členkou odborné rady NIPOS pro scénický tanec.
Cena za obor audiovizuální a výtvarné aktivity byla udělena panu Břetislavu Jansovi za úspěšnou celoživotní organizační činnost v oblasti amatérské fotografie i vynikající vlastní tvorbu.
Břetislav Jansa je významným českým fotografem, lektorem a kurátorem výstav. Jeho dětství bylo poznamenáno láskou k malování, což ho přivedlo k objevení vášně pro fotografii. Po vojenské službě absolvoval Lidovou konservatoř ve oboru výtvarné fotografie a v roce 1982 dokončil kurzy fotografických technik v Hradci Králové. Od roku 1990 se věnuje reklamní fotografii. Ve svém volném čase se pak soustředil na krajinářskou fotografii, zejména na Český ráj a zahraniční scenérie. Od roku 1979 působí jako předseda turnovského fotoklubu Safír. V roce 2000 založil mezinárodní sdružení fotografů Euroregionu Nisa s názvem KONTAKT, jehož je také předsedou. V rámci těchto organizací pořádá výstavy, soutěže a přednášky doma i v zahraničí. V roce 2015 dosáhl milníku tisíce výstav, z nichž nejméně 25 bylo jeho samostatných autorských výstav a desítky dalších byly společné projekty s fotografy a umělci z různých oborů. Založil fotosoutěž „Zemský ráj“, zaměřenou na ochranu přírody, která se postupně rozrostla do mezinárodního měřítka a přilákala fotografy z celé Evropy. Jeho fotografická cesta pokračovala i po roce 1989, kdy měl možnost navštívit přírodní krásy Rumunska a Bulharska. Po otevření hranic se jeho cesty rozšířily i do západní Evropy, kde každý rok objevoval nové krajiny. Jeho snímky z expedic jsou k dispozici na webu záchranné stanice na Bublavě, které je spoluzakladatelem. Působí jako porotce celostátních fotografických soutěží a soutěží pořádaných fotokluby po celé republice. Je dlouholetým členem Svazu českých fotografů, členem odborné rady NIPOS pro oblast amatérské fotografie a lektorem seminářů pořádaných při Národní soutěži amatérské fotografie.
Cena za obor tradiční lidové kultury a folkloru byla udělena panu MgA. Janu Maděričovi za celoživotní přínos folklornímu hnutí na Uherskohradišťsku.
Jan Maděrič se narodil v roce 1948 v Uherském Hradišti. Od svých dětských let docházel na soukromé hodiny klavíru a současně navštěvoval folklorní soubor Hradišťánek a posléze Hradišťan v Uherském Hradišti (1963–75) v éře primáše a uměleckého vedoucího Jaroslava Václava Staňka, který spolu s cimbalistou Jaroslavem Čechem ovlivnil jeho vztah k lidové písni a tanci. Byl tanečníkem Hradišťanu a působil zde v letech 1970-1994 jako umělecký vedoucí a choreograf. V letech 1967-1971 vystudoval dramaturgii a teorii taneční tvorby na Hudební fakultě VŠMU v Bratislavě. Do roku 1973 působil v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě. Je odborným programovým pracovníkem Klubu kultury v Uherském Hradišti. V letech 1977-1983 byl členem programové rady Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, pro který autorsky připravil několik pořadů. Zúčastňuje se také činnosti hodnotící komise tohoto festivalu. Působí jako lektor a člen odborných porot při soutěžích folklorních souborů a muzik. odborného přístupu k použitému hudebnímu a tanečnímu materiálu. Osobnost Jana Maděriče a jeho přístup k lidové písni a tanci, jejich scénickému zpracování i interpretaci se stal obrovskou inspirací pro mnoho choreografů, muzikantů, upravovatelů písní i tanečníků. Svou činností ovlivnil již generace členů cimbálových muzik a folklorních souborů v širším regionu Uherskohradišťska.
Cena za divadelní a slovesné obory byla udělena panu PhDr. Milanu Strotzerovi za mnohaletý a zásadní metodický, organizační, tvůrčí i archivářský přínos českému amatérskému divadlu.
Milan Strotzer je jednou z klíčových osobností českého amatérského divadla. Už za středoškolských studií (1964–1966) působil v Loutkovém divadélku při Místní jednotě ČSPO v Nymburce jako principál, autor, režisér a loutkoherec, v roce 1974 založil Malé nedivadelní studio POAN (Polabské absolutní nedivadlo) v Nymburce, kde byl vedoucím, autorem, režisérem i hercem. V letech 1978-1983 vystudoval Katedru teorie kultury Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Od roku 1991 působil jako odborný pracovník pro amatérské divadlo NIPOS-ARTAMA. V letech 1991-2010 byl programovým ředitelem Jiráskova Hronova. Zformoval novou, progresivní podobu Klubu (nejen) mladých divadelníků, výrazně rozšířil jeho působnost i jeho vliv na kultivaci českého amatérského divadla. V rámci Jiráskova Hronova prosadil koncepční přístup, kdy důmyslně provázal vzdělávací systém s hlavním divadelním programem a redakcí zpravodaje tak, aby se všechny tyto jednotlivé segmenty vzájemně pozitivně ovlivňovaly. Po roce 1990 byl porotcem řady krajských inárodních amatérských přehlídek, lektorem mnoha seminářů. V letech 1995–2011 byl redaktorem a posléze i šéfredaktorem časopisu Amatérská scéna. Od roku 2011 byl vedoucím pracovního týmu Databáze českého amatérského divadla. Na jeho kontě je také bohatá publikační činnost týkající se amatérského divadla a Jiráskova Hronova.
