pátek
16. srpna 2024
svátek slaví Jáchym

Lidová kultura

Lidová kultura

Aby náš svět byl v pořádku, musíme pečovat o kulturu

ČR: Pravou hodnotu těch skutečně důležitých věcí či vztahů obvykle objevíme teprve tehdy, když se jich musíme vzdát. Tak je to dnes i s kulturou. Kdy se znovu vrátí do našeho života, v tuto chvíli není jasné. Ale o tom, jak na ní lpíme, už víme své. Přečtěte si názory těch, kteří se bez ní neobejdou. A nejsou to jen profesionální umělci.

Autor článku: 
Lenka Krejzová

"Myslím, že jako většina lidí, už prostě potřebuju žít, bavit se a potkávat se s lidmi, které mám ráda. Kéž by to bylo už brzy!"

Lada Bartošová, zakladatelka muzea čokolády v Kutné Hoře a nejnověji ředitelka Dusíkova divadla Čáslav, s.r.o.

 

„Přejme si, aby se to během tohoto roku skutečně vyřešilo a abychom kromě zdraví neztratili to cenné, co jsme dosud měli – svobodu.

Bylo by neomluvitelné (ne)pracovat a předpokládat, že už nic nebude. Kromě jiného bychom se uzavřeni doma zbláznili, ale hlavně kultura není jen o koncertech, výstavách, divadlech apod. Společenský život je právě svým způsobem o kontaktech, také o edukaci a kultivaci lidí, zkrátka o rozšíření obzorů… Různé vědecké práce a výzkumy dnes potvrzují, že se tonotopické mapy v mozku tvoří podle toho, co a jak posloucháme. Jinými slovy - poslech kvalitní živé hudby je nenahraditelný. Jde o alikvotní tóny a prožitek, který má nečekaně významný vliv na mozky hráčů i posluchačů. Zní to podivně, ale skutečně mohu jen doporučit.“ 

Pavel Svoboda, ředitel Komorní filharmonie Pardubice

 

A do třetice zamyšlení, které redakci Místní kultury adresovala Petra Glosr Cvrkalová, sbormistryně a zakladatelka neziskových organizací, mj. Nadačního fondu Vrba, jehož je ředitelkou.

 „Kultura a hlavně hudba je pro mě velice důležitá. Dává mi prostor pro vyjádření nevyslovitelných emocí, je pro mě dorozumívacím prostředkem, je to svět, kde se člověk cítí pochopen a naplněn. Aby byl svět v pořádku, musíme o kulturu neustále pečovat. Tím budeme pečovat i sami o sebe.“

 

Černá divadla chtějí výjimku

ČR: Nejen za nás, ale všichni chceme hrát. A lidé chtějí něco vidět? Dopis ministerstvu vše vystihuje.

Autor článku: 
Theodor Hoidekr
 
Vážení, nevím koho a jak oslovit, neboť v posledním roce o našich osudech rozhoduje tolika ministerstev a úřadů, až ztrácím přehled. Zjistil jsem, že kdo se neozve, není slyšet. Nejsem zastánce pobíhání po náměstích pod záštitou různých demonstrací. Pokusím se být stručný. Jsem ředitelem a tanečníkem divadla. Poslední dobou se řeší stále pouze lyžařské resorty a hospody. I my, umělci, patříme ke každodennímu životu běžného občana. Chci ovšem hovořit o speciální výjimce. Pokud bylo možno dříve zakázat zpěv v divadlech nebo donutit nákupní centra k zákazu prodeje určitých produktů. Měly by výjimky fungovat i naopak. Naše ČERNÉ DIVADLO funguje na principu tmy, přičemž během představení svítí UV zářivky. Toto záření se léta používá i v operačních sálech k dezinfekci celého prostoru, protože zabíjí veškeré bakterie i viry. Herci v černém divadle jsou od hlavy až k patě zabalení do černého sametu včetně kukly na hlavě s malým síťovaným průzorem na oči. Tanečníci jsou v maskách, které jim kryjí obličej a jsou plastové, tedy rouška ani respirátor se tomu nemůže rovnat ani procentem. To není novinkou, je to známá věc od doby, kdy černé divadlo, jako žánr, v dávných letech vzniklo a stalo se národním pokladem České republiky. Svou show uvádíme v malém prostoru, více než 30 diváků u nás ani být nemůže. I tak opakuji, UV záření likviduje veškeré mikroorganismy i viry ve velkých prostorách.
 
Tímto žádám za černá divadla o udělení výjimky ze zákazu hraní, pro všechny bez ohledu na velikost publika. V prostorách černých divadel je nejen bezpečno, ale zároveň bezpečněji pod UV zářením, než kdekoliv jinde na veřejnosti i bez roušky.
 
Theodor Hoidekr a Štěpánka Pencová (provozovatelé a ředitelé HILT černé divadlo)

Trojanovice chtějí do léta postavit na Pustevnách unikátní zvoničku

TROJANOVICE: Pustevny patří k nejnavštěvovanějším místům v Beskydech. Na opomíjený duchovní význam Pusteven má upozornit nová poustevníkova zvonička, která bude stát přímo v místě, kde na konci 18. století přebýval ve své poustevně zdejší poslední poustevník Felix. Právě podle slova poustevna dostaly Pustevny své jméno. Obec Trojanovice chce do začátku letní turistické sezony 2021 realizovat stavbu zvoničky, na kterou bude moci přispět také veřejnost.

Autor článku: 
Jiří Novotný

Tím, kdo přišel s apelem připomenutí duchovního významu Pusteven, byl rodák z Trojanovic ing. Josef Petr. „Pan Petr přišel za námi na obec s tím, že by bylo na místě, aby Trojanovice na Pustevnách nějakým způsobem připomněly duchovní význam a historii tohoto místa, která je mnohem delší než slavné roubené stavby Libušín a Maměnka Dušana Jurkoviče. Výborně nám do této výzvy zapadl projekt zvoničky Pavla Cupáka, která měla původně stát před jeho ateliérem v Trojanovicích,“ řekla místostarostka obce, Ivana Vrtalová.    

Půjde opravdu o netradiční stavbu. Zvonička bude přes čtyři metry vysoká a bude stát naproti chaty Šumná, blíže k frenštátské kotlině. Tedy přesně na místě, kde stála původní poustevna z konce 18. století. Samotná zvonička ve své podobě ponese konkrétní poselství, které do ní vložil její tvůrce, sochař Pavel Cupák působící v Trojanovicích. Ten ji popsal takto: „Zvonička bude vyrobena z dubového dřeva, které svým stářím sahá až do dob života Felixe-posledního poustevníka na Pustevnách (kolem roku 1784). Navržená je z jediné desky mohutného věkovitého dubu a to tak, že bude zvnějšku opracovaná do tvaru lomeného oblouku jako symbolu sakrálního prostoru, víry a spirituality. Uvnitř tohoto prostoru je vyřezaná silueta člověka. Ta symbolizuje nerozlučnou spojitost víry a lidí, ducha a duše, víra bez svého nositele by byla prázdná. Samotná postava stojí poblíž tohoto místa víry a mírně nakloněné hlavy obou postav směřující k sobě, značí vzájemnou náklonnost a spojení. Postava má v těle kruhový otvor značící duši, která je opět symbolicky vrácena zpět do štítu kapličky jako zlacený terč-slunce, které celý prostor prozařuje a zpětně naplňuje onou vírou, kterou do těchto prostor přináší věřící. A samotný zvon je uložen v těle postavy, v siluetě uvnitř kapličky a symbolicky tak bije pro víru a vše, co nás přesahuje."

Do zvoničky bude zavěšena kopie vzácného zvonu, který je nyní k vidění na obecním úřadě v Trojanovicích. „Tento zvon už nemá srdce, ale jinak je velmi dobře zachovalý, byl odlit v roce 1738, to je za vlády Marie Terezie a z největší pravděpodobností na něj zvonil sám poustevník Felix,“ řekl Drahomír Strnadel, předseda Matice Radhošťské.

Stavba by měla na Pustevnách stát přímo v centru dění, na velmi frekventovaném místě a bude doplněna informační tabulí, která bude informovat o jejím účelu. Rozpočet na její realizaci včetně zemních prací a administrativy se pohybuje kolem 1 milionu korun. „I kvůli symbolickému významu zvoničky, která bude jistou protiváhou komerční tváře dnešních Pusteven chceme, aby se peníze na její realizaci vybraly od lidí, spolků a organizací, tedy dárců, kteří stejně jako my, vidí v tomto projektu velký význam. Využít pro tento účel chceme platformu HITHIT, přes kterou bude možno od začátku března do poloviny dubna 2021 na poustevnickou zvoničku na Pustevnách přispět,“ dodala Ivana Vrtalová.

www.trojanovice.cz

Lednový Malovaný kraj

ČR: Díky titulní straně obálky se záběrem z horňácké Nové Lhoty si alespoň takto lze připomenout atmosféru fašanků, které se letos bohužel konat nemohou. Zadní stranu obálky redakce vyhradila pro kapli Nejsvětější Trojice v Moravanech.

Autor článku: 
TZ/jal

Z obsahu časopisu lze upozornit na článek o vojenském polním letišti ve Vnorovech, které tam existovalo před 2. světovou válkou. Vzpomenuta je i historie Pivečkovy obuvnické firmy ve Slavičíně, považované za „Baťu v malém“. Dosud neznámý tragický příběh rodiny Sedlačíkovy z kopaničářské osady Bošáčky přenese čtenáře do let nacistické okupace. Zájemce se dozví též o důvodech zániku pomníku pruských vojáků v Hodoníně. Pomyslně pak může zavítat k tzv. Koryčanské kapli, osaměle stojící v pohoří Chřiby. Nechybí ani výzva k záchraně vojenských pietních míst rozesetých po celé jihovýchodní Moravě. Celou dvoustranu vyplňuje rozhovor s hodonínskou rodačkou, herečkou Petrou Hřebíčkovou. A dostalo se též na legendární CM Burčáci či na zamyšlení nad aktuálně prosazovaným názvem Moravské Toskánsko, jímž by někteří rádi nahradili tradiční pojmenování Kyjovsko a Hanácké Slovácko. Samozřejmě to není vše, v aktuálním vydání dvouměsíčníku je zajímavých článků a informačních textů okolo čtyřiceti!

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

Žatec a krajina žateckého chmele míří mezi památky světového dědictví UNESCO

PRAHA-ČR: Ministr kultury Lubomír Zaorálek dne 18. ledna 2021 podepsal dokumentaci pro nominaci Žatce a krajiny žateckého chmele na Seznam světového dědictví UNESCO. Do 1. února 2021 bude nominace  předložena Centru světového dědictví v Paříži  a tím bude zahájen komplexní hodnotící proces. O jeho  výsledku  by mělo být  rozhodnuto s největší pravděpodobností v létě roku 2022.

Autor článku: 
mkcr.cz

Nominace navazuje na projekt Žatec, město chmele, který v roce 2018 doporučil Výbor pro světové dědictví rozšířit o příklad krajiny s chmelnicemi. Nové krajinné pojetí nominace bylo od té doby na národní úrovni rozpracováno a konzultováno i se zahraničními experty z ICOMOS (poradní odborná organizace Výboru). Aktuálně dokončená dokumentace byla vypracována týmem odborníků a představitelů Města Žatec, v úzké spolupráci s řadou partnerů včetně Ministerstva kultury, Národního památkového ústavu a dalších.

Žatec a krajina žateckého chmele reprezentuje významnou lokalitu, kde se odehrává zcela unikátní příběh kontinuálního vývoje pěstování a zpracování chmele. Žatecká chmelařská krajina obsahuje nejcennější a nejúrodnější chmelnice, na kterých je celosvětově uznávaný žatecký chmel po staletí pěstován a šlechtěn. Oproti původní verzi obsahuje tato rozšířená nominace památkově chráněnou vesnici Stekník se zámkem, vesnici Trnovany s příklady zachovalých sušáren chmele, a okolní krajinu chmelnic. Dále tuto krajinnou venkovskou komponentu doplňuje území historického jádra města Žatce a jeho Pražského předměstí, které je unikátní množstvím technických památek, především z 19. století, které sloužily ke zpracování a skladování chmele. Dohromady tvoří jedinečný celek, který dokumentuje celý cyklus pěstování, zpracování a obchodu s žateckým chmelem od historických dob do současnosti.

„Jsem rád, že můžeme mezinárodní veřejnosti představit jedinečné chmelařské kulturní dědictví, které je po dlouhá staletí součástí naší historie, a na které můžeme být právem hrdi. Žatecko  patří k nejstarším a největším chmelařským oblastem a Žatec byl pro mimořádnou kvalitu pěstovaného chmele a piva také královským městem. Takže i díky své architektuře se jedná o jedinečné místo světového chmelařství. Děkuji všem, kteří se na přípravě nominační dokumentace podíleli. Pokud bude nominace úspěšná, obohatí Seznam světového dědictví podobně jako historická krajina Krušnohoří s dědictvím hornické činnosti nebo polabská krajina v okolí Kladrub nad Labem, po staletí kultivovaná pro chov ušlechtilých koní,“ uvedl při podpisu ministr Lubomír Zaorálek. 

 

Soupis světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO dnes obsahuje 1121  položek z celého světa a Česko je, co do počtu zapsaných památek, mezi prvními 25 státy světa. 

Podnikavky na mateřské: s Věrou Holubovou

JESENICKO: „Len je v současnosti, alespoň v našich zeměpisných šířkách, ͵textilní Popelkouʹ. V minulosti však tomu bylo naopak. U nás v Jeseníkách dokonce existovala firma, která stolní lněné prádlo dodávala i na rakouský císařský dvůr,“ píše na blogu své rodinné firmy Lněné paní Věra Holubová, která před rokem začala vyrábět nejrůznější textilie ze lněné látky a oprášila tak polozapomenutou tradici, jež k Jeseníkům dlouhá léta patřila. Na len a jeho unikátní vlastnosti nedá dopustit. Ačkoli pro začínající podnikatele je tato doba kritická, jí se podařilo doplňkový byznys při mateřské dovolené rozeběhnout. Svou roli v tom sehrály nezbytné propriety dnešních dnů – roušky, ale také získání certifikace Jeseníky originální produkt.

Autor článku: 
Irena Koušková

Čím vás právě len tolik nadchl?

Len pro mě znamená hlavně přirozenost, nenápadnou součást celého mého života. Objevuje se na pozadí dětství jako rostlina, která se u nás v horách pěstovala a zpracovávala. Zároveň jako textilie je zcela tradičním materiálem s velmi zajímavými vlastnostmi a v kontextu dnes potřebného udržitelného způsobu života je také jeho produkce lokální a přátelská k životnímu prostředí.

Možná to bude znít zvláštně, ale naši Lněnou cestu, jestli to tak mohu nazvat, odstartovalo naopak rozčarování, ne čiré nadšení. Rozčarování z toho, že len je jako materiál i za současných trendů udržitelnosti, pomalé módy atd. stále pomyslnou popelkou a v našich zeměpisných šířkách ho v oblíbenosti válcují materiály jako biobavlna či biobambus. Možná tím mnohé naštvu, ale jakýkoli produkt s označením bio-, eko- pro mě ztrácí podstatu svého pojmenování, když ke mně musí z druhého konce světa absolvovat náročnou a nákladnou dopravu. Naproti tomu len se pěstuje v Evropě a i produkce tzv. konvenčního lnu má proti ostatním svá pozitiva.

 

Není len jako len… Proč výrobky z něj od lokálních producentů vyhledávat, když si lze lněné zboží zakoupit i v běžných prodejních řetězcích?

Přihlédneme-li např. k tomu, že produkce lnu spotřebuje méně vody než výroba bavlny (francouzské výzkumy hovoří o tom, že kdyby si každý Francouz místo bavlněné košile pořídil lněnou, ušetřilo by se tolik vody, kolik vypije celá Paříž) a 85 % lnu se pěstuje v Evropě, nákup lněného zboží je tou vhodnější variantou vždy. Nicméně v obchodních řetězcích a módních oděvních společnostech lněné zboží pořídíte za nižší ceny, zpravidla se jedná o asijskou produkci, a tak je na místě se ujistit, jaký poměr lněných přízí ve skutečnosti použitý materiál má.

Lokální producenti k zákazníkovi přistupují většinou velmi individuálně, vy víte, kde zboží vzniká, doptáte se na konkrétní původ materiálu, znáte jeho přesné složení i kvalitu.

 

Lněné ložní prádlo, utěrky či oděvy bývaly dříve běžnou součástí mnohých domácností. Časem len vymizel z polí i ze šatníků. Co se stalo? Proč jej nahradila bavlna?

Přadný len se v našich zeměpisných šířkách pěstoval a využíval od nepaměti, takže lnářský průmysl lze skutečně považovat za tradici.

Pokud dnes hovoříme o českém lnu, máme na mysli materiál, který je u nás pouze tkaný, surovina pochází ze západní Evropy, hlavně z Francie. Posledních několik hektarů přadného lnu se u nás pěstuje pouze pro výzkum, a to právě v podhůří Jeseníků, v Šumperku. Za zánikem tradičního českého lnářství, který byl dokonán kolem roku 2010, stojí levný, dumpingový dovoz bavlny z Východu a tehdejší agrární politika.

 

A o tradici ještě jinak… Jaké vaše výrobky rozhodně tradiční nejsou a ukazují len jako moderní materiál, který odpovídá trendům doby a vyhovuje náročným zákazníkům?

Lnu sluší nejen jeho klasické přírodní tóny, ale i různé barevné vzory. A my se právě snažíme díky současným moderním technologiím tisku vytvářet neotřelé limitované edice lnů, a to především s přírodními dezény. Zároveň do lnu i vyšíváme, což už je přeci jen tradičnější věc. Takto vznikají hlavně naše běhouny, prostírání nebo ložní prádlo.

 

Odkud vlastně berete látku, ze které zboží šijete?

Látky používáme od tkalcoven, které jsou k nám nejblíž, a jsme rádi, že tím můžeme stále zachovávat tu nejryzejší regionálnost ať už samotných jesenických hor, nebo historických slezských zemí, jejichž součástí Jeseník bezesporu byl a je.

 

Vaše cesta k rodinné firmě a drobnému podnikání se lnem nebyla přímočará. Co jste vystudovala a v jaké profesní oblasti jste se pohybovala?

Vzděláním jsem spíše specialista na lněná plátna malířských mistrů, tj. jsem kunsthistorik s diplomem z provozně ekonomické fakulty, nebo se to dá vlastně říct i naopak (úsměv). Následně jsem se pohybovala v oblasti dotací, na poli městského marketingu a těsně před mateřskou jsem působila v marketingovém týmu léčebných lázní.

 

Před mateřskou jste pracovala jako PR manažerka pro jesenické lázně. Proč jste nezůstala na poli propagace a nepokračovala např. vytvářením dobrého jména lnu a kampaněmi na toto téma pro jiné producenty, ale začala se lnem sama podnikat? Kde se ve vás vzal podnikavý duch? Co bylo tím momentem, kdy jste se rozhodla výrobky ze lnu sama prodávat? Jaká je v tomto segmentu konkurence?

Pro člověka pohybujícího se v oblasti propagace by bylo asi skutečně ideálnější a jednodušší rovnou vytvářet pouze kampaně na téma lnu pro jiné producenty. Já jsem ale osobně potřebovala jít hlouběji. Potřebovala jsem si vyzkoušet, zda nakonec celý ten cyklus, to snažení se o jakousi osvětu funguje v reálu, jak potenciální zákazníci len vnímají, zda jako nostalgii starých časů a tradici, či jako jedinečný moderní materiál se zajímavými vlastnostmi, anebo úplně jinak… jestli je vůbec na našem trhu prodejný… jednoduše jsem potřebovala být úplně u toho, nebo vlastně v tom.

Konkurence, která u nás šije také ze lnu, nebo nabízí lněné produkty evropských značek, samozřejmě existuje. A poslední dobou vnímám, že na trend přírodních materiálů rychle reagují i asijské portály, které lněné produkty i u nás nabízejí doslova za hubičku.

 

Zdá se, že jste spíše člověk pera než manažer a ekonom pracující s daty, tabulkami, čísly. Co jste se musela kvůli fungování rodinné firmy naučit? Co vás dnes především živí? Jak máte s manželem rozdělené role? Pomáhá vám rodina?

To jste odhadla přesně, administrativa a účetnictví skutečně nejsou mým šálkem kávy, takže je přenechávám manželovi. Mně bohatě stačí zabývat se produktovou nabídkou, webem a sociálními sítěmi, kde jsem pronikla více do hloubky tvorby webu nebo práce s Instagramem, než jsem potřebovala dříve. Ve spojení ještě s dalšími mými aktivitami, jako je vytváření turistických novin Jeseníků, se na rodičovské opravdu nenudím. A jelikož jsou to aktivity, které mě baví a asi se jich nedokážu jen tak lehce vzdát, patří obrovský dík manželovi, jenž trpí nejen má nekonečná ponocování u počítače, a také rodině, která zasahuje v časech nejvytíženějších.

 

Zmínila jste se, že vás štve neustálé omílání pojmů bio- či eko-, které se staly nenahraditelnými pomocníky současného marketingu. Jak to vnímáte vy? Co pro vás znamená odpovědný marketing?

V diskuzi na téma bio-, eko- se dostáváme na velmi tenký led. Za mě osobně možná ještě v počátcích těchto trendů, řekněme před cirka patnácti lety, to ještě byly ryzí pojmy. Dnes jsou podsouvány téměř všude a u všeho a ztrácí se jejich podstata. Ztrácí se selský rozum a vnímání dalších souvislostí. Pro mě konkrétně tak odpovědný marketing znamená takový marketing, který svým obsahem nepopírá jak zmiňovaný selský rozum, tak mé vlastní svědomí a smýšlení.

 

Lněné vzniklo na přelomu roku a hned na začátku toho nového přivítáte do rodiny dalšího člena. Věříte, že to v současné nejisté situaci ustojíte? Jaké jsou vaše další plány?

Do Lněného jsme se nevrhli úplně po hlavě, a to jsme ani zdaleka netušili, co rok 2020 ve skutečnosti přinese, takže věříme, že ustojíme jak náročnější rodinný režim začátku roku, tak naprosto nevyzpytatelnou situaci, která panuje. Naše další plány jsou s ohledem k současnému stavu ryze krátkodobé, byť vize by byly větší. Aktuálně připravujeme nové dezény, jež se budou snad líbit nejen nám, ušijeme z nich zase limitované edice povlečení nebo prostírání.

 

Pandemie covidu a s ní související omezení řadu podnikatelů zastavila, zpomalila nebo úplně smetla. Vám se podařilo díky lněným rouškám s výšivkami naopak podnikání rozjet… V čem jsou lněné roušky lepší než ty bavlněné? Co se prodává nejlépe nyní?

Odpověď najdeme ve vlastnostech lnu, tj. 100% přírodní materiál, který je vzdušný a vysychá mnohem rychleji než bavlna, ve své struktuře nedovoluje množení a hromadění bakterií a mikrobů, takže je přirozeně antibakteriální a vhodný i pro problematickou pokožku. Aktuálně se nejvíc prodávají běhouny a ubrousky se vzory a vyšívaná prostírání se jmény.

 

Je vaše domácnost oblečená do lnu?

Aby ne, když se lnem pracujeme. Do lnu máme oblečena okna, postele. Používáme lněné tašky a pytlíky. Manžel si nemůže vynachválit lněné kalhoty, já ráda aktuálně nosím volnou tuniku z lněného úpletu. Jen u dcery je to těžké. U ní na plné čáře vítězí oblečení s co nejblýskavějšími obrázky a nejznámějšími postavičkami. Obdivuju ty mámy, které své ratolesti standardně mohou oblékat do ležérnějších, i tedy lněných věcí.

 

Jak se propagujete? Pomohlo vám získání certifikace Jeseníky originální produkt?

Z pohledu, co svět marketingu nabízí, se nijak zvlášť nepropagujeme. Pouze standardně sociální sítě. Certifikaci považujeme nejen za zviditelnění, ale především za prestižní podporu lokálního trhu, tedy ve své podstatě ryzího udržitelného způsobu života, který by neměl být jen krátkodobým trendem, ale přirozeností celé společnosti.

 

www.lnene.cz

Jak přežít lockdown a nezbláznit se? Do boje - doporučuje poličské muzeum

POLIČKA: Nejedná se o výzvu k boji, jak by se na první pohled mohlo zdát. Naše TIPY JAK SE ZABAVIT V KARANTÉNĚ jsou pro malé tvořivé, ale i větší zvídavé děti, pro hravé dospělé i bádavé seniory. Zabavit se, když musíme zůstat tak dlouhou dobu doma, to totiž není jen tak.

Autor článku: 
Zavoralová

Přestože dveře muzea zůstávají pro veřejnost i nadále uzavřeny, snaží se kromě klasické badatelské činnosti a péči  o sbírky, zůstat s návštěvníky v kontaktu a i nadále jim zprostředkovávat tipy jak trávit volný čas.  

„Pokud už vás nezajímá televize, máte přečtené všechny knížky, přestavěný byt a ani procházka už nezabírá, nechte se bavit místní i světovou historií, ale i současnými trendy. Spojují totiž zábavu i vzdělávání. Připraveny jsou pro vás návody na různé tematické aktivity i informace a zajímavosti z historie. Těšit se můžete mimo jiné na slovník dnes již zapomenutých slov, vývoj českého jazyka, husitskou posilovnu i husitský sněhový pětiboj, historii místních spolků, vývoj posilování a inspiraci na otužování i domácí cvičení. Pro ty menší jsou připraveny návody na výrobu loutek i celé divadelní scény, ti starší si mohou dle návodu zkusit napsat vlastní divadelní hru. Pro zvídavé hlavičky je připraveno několik návodů na chemicko-fyzikální pokusy u vás doma a různé tematické kvízy.  Zapojit se může celá rodina! A pokud se s námi budete chtít o své zkušenosti s naším manuálem podělit, neváhejte nás kontaktovat třeba na facebookovém profilu muzea,“ uvádí autorka projektu Alena Zavoralová.

„Každé téma obsahuje edukační část, historické zajímavosti a fakta celosvětové i místní, různé aktivity na doma pro děti různého věku, venkovní pohybové aktivity, návody či šablony a mnoho dalšího. Materiály mohou mimo jiné posloužit jako příjemné zpestření distanční výuky, jelikož jsme si vědomi, že tento způsob předávání vědomostí je čím dál více náročnější a každé zpestření může pomoci. Školám jsme materiály nabídli na začátku týdne a doufáme, že jim budou k užitku a budou využity pro školní i osobní čas,“ dodává.

Ústředním tématem bude mimo jiné i letošní výročí 600 let od vstupu husitských vojsk do Poličky, o kterém se více dozvíte na interaktivní výstavě ŽIŽKA PŘED BRANAMI plánované na květen. Tak tedy do boje – spolu to zvládneme!

 

Podrobný popis aktivit, soubory ke stažení, šablony, odkazy a fotografie na www.cbmpolicka.cz

 

Lednový 25. ročník tříkrálového koštování se uskuteční online a také v náhradním termínu

ZLÍN: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně oznamuje svým příznivcům i široké veřejnosti, že ruší tradiční lednové Tříkrálové koštování, které bylo plánováno na 6. ledna 2021. „Zájemci o oblíbenou akci ale nepřijdou. V uvedeném termínu se uskuteční online formou na sociálních sítích muzea. To zároveň počítá s vyhlášením náhradního termínu akce na jaře nebo v létě,“ uvedl Mgr. Pavel Hrubec, ředitel Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

06.01.2021
Autor článku: 
Silvie Lečíková

Z důvodu aktuální epidemiologické situace, která pravděpodobně potrvá i v prvních měsících roku 2021, přistoupilo muzeum z preventivních důvodů ke zrušení této oblíbené události. Kromě toho, že jde o jubilejní 25. ročník, akce měla být zároveň připomínkou nedožitého životního jubilea etnografa a folkloristy Karla Pavlištíka, jedné z nejvýraznějších postav kulturního života jihovýchodní Moravy. Ten byl zároveň jedním ze zakladatelů novodobé tradice Tříkrálového koštování. V roce 2021 by oslavil kulaté životní jubileum - 90. narozeniny. Koštování mělo být zahajovací akcí k uctění tohoto výročí. Muzeum plánuje v průběhu roku několik dalších příležitostí, které osobnost Dr. Pavlištíka připomenou.  

Online vysílání proběhne v uvedeném termínu, tedy 6. ledna. Všichni zájemci se mohou informovat na webu www.muzeum-zlin.cz či sociálních sítích muzea, kde bude akce s veškerými podrobnostmi a v dostatečném předstihu propagována. Reálné setkání účastníků s ochutnávkami destilátů vlastních i od tradičního vizovického výrobce, firmy Jelínek, se posléze uskuteční v náhradním jarním či letním termínu, který bude oznámen, jakmile to bude možné.

Muzeum děkuje všem svým příznivcům za pochopení a těší se na setkání v pozdějším termínu.

http://www.muzeum-zlin.cz

Podnikavky na mateřské: s Barborou Barteckou

JESENICKO: Pokud fandíte regionálním značkám, řemeslným výrobkům a původním technologiím a fascinuje vás, jak lidé dokážou nápaditě zpracovat tradiční produkty v současných trendech, tak už jste sami objevili skvělý způsob, jak dodat osobitou, originální a přitom důvěrně známou atmosféru svátkům, kterým říkáme nejkrásnější v roce. My vám k tomu přinášíme příjemné čtení, vánočně laděný rozhovor s Barborou Barteckou, která provozuje na Osoblažsku voňavou živnost, bylinkový ranč Majoránek.

Autor článku: 
Irena Koušková

Barbora má svůj eshop s bioprodukty, malý obchod na ranči a nabízí také gastroslužby. Letos své podnikatelské aktivity pozvedla ještě o úroveň výš, když získala certifikaci Jeseníky, originální produkt. Maminka roční holčičky už odmala tíhla k bylinkám a vaření z nich, a protože léčivé rostliny a potažmo jídlo souvisí s tělem, pohybem, pak až tolik nepřekvapí, že další profesní oblastí jejího zájmu je terapeutický tanec. Vystudovala ovšem technický obor, stavební statiku, která, jak přiznává, ji stále hlavně živí. Zkrátka energická a zdravě cílevědomá žena, jež v sobě propojuje do značné míry protichůdné oblasti, se našla i v obchodě a všem, co s tím souvisí.

 

Máte bylinkový ranč na Osoblažsku v Horních Povelicích, v turistické oblasti Jeseníky v Českém Slezsku, v okrese Bruntál. Jak byste tento kraj charakterizovala? Jste rodačka? Čím vás přesvědčil, že jste se tu usadila, a neopustila jej jako řada mladých vzdělaných lidí při cestě za obživou?

Nenarodila jsem se v Jeseníkách, jsem rozená Ostravačka. Ale jezdili jsme sem s rodinou celé dětství, převážně do Rychlebských hor a okolí. Hranici od Bílé Vody po Jeseník máme prošlapanou a sudetská atmosféra mi od dětství není cizí. I proto mi nedělalo problém se tady usadit. Lidé se vracejí často tam, kde jim jako dětem bylo dobře. Kraj Osoblažska je ale hodně specifický. Charakter a povahu lidí tady není možné změnit, existuje zde pomyslná neviditelná hranice, která dělí toto místo od okolního světa jak sociálně, tak mentálně. Místní lidi částečně chápu. I přesto, že s mnohým nesouhlasím, respektuji je. Možná i proto jsme zde tak nějak „zapadli“ a berou nás neutrálně. Odsouzení čehokoliv nového či jiného je tady totiž mnohdy hodně rychlé.

 

Vystudovala jste technický obor a pracovala jako statik ve stavebnictví, působila jste i v uměleckém světě jako lektorka terapeutického tance… Co vás nakonec přivedlo k bylinkám, půdě, přírodě?

Ano, stavebnictví a statika mne živí dosud. Stále aktivně pracuji a je to hlavní zdroj naší obživy. Umělecký svět je už mnoho let mým únikem, kde nejsem sama v kanceláři, ale naopak s lidmi. Poslední dva roky jsou ale hodně mírné, jelikož se mi vloni narodila dcerka a některé pohybové činnosti šly do útlumu. Letos pro změnu zasáhl covid a nerozběhly se žádné kurzy. Bohužel vývoj nevypadá pro lektory dobře ani dále. Každopádně bylinářství, příroda, to jde se mnou také od dětství. Kuchyně a kulinářství s mámou mě bavilo už jako malou holku. Sbírala jsem si recepty, vystříhávala z časopisů a zakládala vše, co se mi líbilo. Jídlo a byliny souvisí s tělem, pohybem. Ono to všechno do sebe zapadá a jedno podporuje druhé. V kulinářství jsem ale vymýšlela pořád nové a další věci, z nichž se pak vyklubal zárodek našeho dnešního obchodu. Chtěla jsem praktické věci, ale pěkné a velmi chutné, které by nepřipomínaly nic z toho, co se dá běžně koupit. 

 

Jaké věci nikde jinde nemají?

Většina našeho zboží jsou takové dobrůtky, které bez problémů můžete někomu věnovat. Myslím, že máme i několik specialit, jež jsem zatím u nikoho jiného neviděla. Lidé hodně kupují medové pochoutky. Kombinace bylin, ořechů a ovoce v medu je opravdu delikatesa. Stoupá ale zájem i o bylinné maceráty k vaření. Prodej kořenicích směsí je jako dárek pak klasika, která neomrzí.

 

Zítra máme Štědrý den. Voní u vás doma Vánoce bylinkami?

Samozřejmě. Začíná to na plotně purpurou, bylinným čajem, mlékem se skořicí a badyánem a končí rybou na bylinách. Samozřejmě si připravuju i pár kousků vlastního cukroví, do kterého si přidávám šalvěj, černý bez nebo levanduli.

 

Nedáte na bylinky dopustit nejen v kuchyni, ale i při léčbě těla a duše?

Samozřejmě. Jdu ale na to jiným způsobem. Když si někdo požádá o bylinnou léčbu, povídáme si. Chci znát, co je to za člověka, jak žije, jak jí, jaký má režim a psychický stav. Hlavně si musíme i vzájemně sedět, důvěra je zásadní.

 

Na webu píšete, že nabízíte netradiční catering a specializované kulinářství. Co si pod tím představit? Jsou tyto služby žádané i v předvánočním čase?

No, to je zvláštní otázka. Mně to připadá normální, ale když přinesu lidem svůj klasický catering, tak se jim většinou rozzáří obličej úsměvem i překvapením. Půjčuji vlastní keramiku, dřevěné nádobí, servíruji v kusech dlabaných dýní nebo na listech. Do jídla běžně přidávám jedlé rostliny i květy, k tomu peču vlastní pecny chleba. Když vařím, používám své kulinářské produkty. Ještě obvykle přidávám deserty a mlsky nakonec, třeba celozrnné vafle podle vlastního receptu doplněné místní marmeládkou či pampeliškovým medem. Samozřejmostí je ručně psaný jídelní lístek, který lidem píšu, a výjimka není pohoštění o sedmi až deseti chodech. Prostě pestrý a pěkný stůl.

 

Zdá se, že opravdu dokážete pečlivě připravit nevšední hostinu krásnou i na pohled. Vycházíte také z receptů našich předků?

Částečně ano. Spíš se inspiruji a přetvářím si to po svém. Jsou ale věci, kterých se držím pevně. To se týká třeba řemeslného zpracování chleba, o ten je poslední dobou u nás velký zájem. Také se mi líbí některé klasické kombinace masa a omáček, které používaly naše babičky. Našla jsem omáčky z šípků, jeřabin i černého bezu jako klasicky používané.

 

Najde se u vás nějaká tradiční krajová specialita?

Tady bylo několik krajových specialit, pocházely především z tradic německé kuchyně. Bohužel se mi zdá, že s financemi zmizela z Osoblažska občas i ochota pestrého vaření a vynalézavosti v kuchyni. Lidé hledí na nejlevnější suroviny. Na české straně se tady ale s kvalitou většinou v běžném obchodě neshledáte.

 

Vraťme se ještě k začátkům. Kde se ve vás vzal podnikavý duch? Dodělávala jste si nějaké vzdělání? Jak se vaše drobné podnikání vyvíjelo? Na co jste pyšná? Byly krizové momenty?

Vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo. Jsem jediný podnikatel v rodině a zřejmě i za všechny vzhledem k počtu aktivit. (smích) Ryze podnikatelské a manažerské vzdělání jsem si nedoplňovala, snažila jsem se jen sledovat některé lidi, kteří mne inspirují, jak pracují. Informace sbírám všude, kde je možno. Díkybohu mám (snad) i vrozeno to, že ráda komunikuji s lidmi. Vlastně všeobecně mám lidi v oblibě, ráda se s nimi bavím, zajímám se, co kdo dělá. Pořád mám pocit, že toho vím a umím málo a hledám, co se ještě můžu naučit.

Vývoj mého podnikání byl postupný, jelikož v rodině máme zakořeněno, že podnikatelé jsou … no… (smích) Než jsem se osvobodila od přesvědčení, že všichni kradou, trvalo mi to nějakou dobu. Ale ten pocit, že chci něco dělat, byl prostě silnější. Začala jsem pomalu a postupně přidávat další a další věci. Čekala jsem, jak budou lidi reagovat a jak se v tom cítím já.

Krizových momentů bylo mnoho. Chodí to ve vlnách, jednou se daří a pak s tím chcete praštit. A byly úplně ve všech odvětvích. Sedíte vyčerpaná po mnoha měsících, kdy pořád něco vymýšlíte, kdy skoro nespíte, a přemýšlíte, jestli vám to fakt za to stojí. Nikdo vám nerozumí, protože si všichni myslí, že vám to jde přece úplně samo. Navenek se vše tváří, že to prostě frčí, a nikdo nevidí to, že jste stále jako hnací motor, který je občas totálně unavený, sám a smutný. Kolikrát jsem si řekla, jestli by nebylo lepší se nechat někde zaměstnat a mít klid. Podnikání je zkouška trpělivosti, no, hlavně teď s miminkem. Vždycky se ale v takové té největší krizi objevil někdo zásadní, kdo byl jako znamení, že to má pokračovat dále.  

 

Začala jste s podnikáním až na mateřské dovolené nebo už předtím? Je mateřská dovolená při podnikání spíše omezující nebo inspirující? Co jste se musela naučit?

Podnikala jsem několik let při zaměstnání, kdy se mi to pomalu rozbíhalo. S přechodem na mateřskou jsem ale opustila definitivně i stálé zaměstnání a od té doby podnikám naplno. S malým miminkem je to omezující a inspirující zároveň, protože člověk se musí naučit fungovat ve značném omezení. Už tak maminky málo spí. No a když dítě usne, tak přemýšlíte, jestli padnete únavou, nebo si rovnou sednete k práci, a kdy vlastně pak opečujete tu domácnost (smích) Mám naštěstí opravdu chápavého muže. Naučit jsem se musela snad ještě větší trpělivosti, než jsem měla, abych z toho občas nezešílela. To asi ale všechny mámy znají dobře. Někdy je ale velmi náročné, když zrovna má dítě svou chvilku a vy musíte zvednout pracovní hovor a deset minut odborně hovořit. Mezitím dítě převrací naruby půl pokoje a při obědě plánujete objednávky a děláte inventury. Na pracovní cesty jezdím i s dítětem, lidé reagují naprosto bez problémů. Díkybohu už je to běžná věc, že mámy na mateřské pracují. Malá je součást mne, jezdí se mnou v 95 % případů a hlídat ji nechávám opravdu jen výjimečně. Babičku máme daleko, tak se prostě zúčastňuje veškerého našeho pracovního života. Evidentně jí to vůbec nevadí a nás to všechny spojuje.

 

Nedávno jste získala certifikaci Jeseníky, originální produkt. Tato značka garantuje zejména místní původ výrobku a vazbu na region Jeseníků, ale také jeho kvalitu a šetrnost k životnímu prostředí. Co pro vás šetrnost k životnímu prostředí znamená? Vracíte se k tradičním technikám výroby? Co to konkrétně obnáší a co jste při certifikaci musela předložit?

Certifikace a hlavně odezva, které se mi při ní dostalo, je tak trochu odměnou za mnoholetou práci, která kolem toho byla. Šla jsem to prostě zkusit, protože jsem si řekla, že na Osoblažsku není nikdo, kdo by dělal takové věci se záměrem vysoké kvality a specializace v gastronomii. Bylinné kulinářství je velmi zaujalo nejen produkty, ale i tím, co jsem kolem toho vytvořila. Celkově se hodnotí produkt, jeho záměr, originalita, zdroje, kvalita, vazby na region a další věci. Nikdy mě nelákalo mít velkovýrobu, ztrácí se v tom moje osobní přítomnost být za vším, co vyrábím. Vzhledem k šetrnosti a přírodě je třeba myslet na to, že není nutné vyrábět na sklady a můžeme používat více ruce místo strojů.

 

Kdo jsou vaši zákazníci? Slyší na Osoblažsku, které patří v rámci republiky spíše k chudším lokalitám, na nabídku bioproduktů, které nabízíte? Co pro vás znamená být bio? Máte konkurenci? A naopak s kým spolupracujete?

Ze začátku jsme měli minimum místních zákazníků. Většina zájemců byli turisté nebo nakupující přes eshop. Postupem času se ale před námi pomalu otevřela komunita místních, kteří jsou tu sice ve značné menšině, ale fungují podobně jako lidi ve větších městech. Ryze místní na naši nabídku neslyší vůbec. Ze začátku jsme uvažovali o distribuci do obchůdků zdravých výživ apod., dokonce jsme některé už oslovili a navázala se komunikace. Ale nakonec jsem od toho upustila. Něco mi našeptávalo, ať to nedělám. Ukázalo se to jako správné rozhodnutí, protože jsme vázáni na toto místo, lidé si jezdí sem a hlavně oceňují osobní kontakt přímo s výrobcem.

Spolupracuji s místními lokálními výrobci a využívám regionální produkty z Jesenicka. Teď už jsme se dostali do fáze, kdy si můžeme vybírat, s kým budeme v součinnosti. S obchodníky a partnery si musíme sednout především po stránce osobní. Vytváří to dobrý obchodní prostor. Co se týče konkurence, tak nevnímám, že by tu nějaká byla. Jsou tu lidé, kteří dělají podobné věci, ale jinak. S většinou z nich nějakou formou také obchoduji a vím, že každý zákazník slyší na něco jiného. Proto jsem i ráda, že je tu větší výběr a lidé se rozhodnou, ke komu půjdou. Pro občerstvení a rauty využívám z velké části i biopotraviny včetně ovoce a zeleniny. Pro mne žít „bio“ znamená větší rozsah než jen na talíři. Souvisí to také s šetrným nakupováním, ekologickým hospodařením v domácnosti i na zahradě, tříděním odpadu, recyklací oblečení.

 

Jste občansky aktivní v oblasti udržitelného způsobu života?

Dalo by se říct, že ano. Snažím se sdílet nějakou osvětu, jak to děláme u nás a inspirovat lidi, aby to zkusili. Když k nám někdo dojede, provedu ho po zahradě a seznámím ho s místem, historií, prací a tím, jak to tu funguje. Hned jim dojde, že se o jistou udržitelnost a ekologii snažíme, co to jde.

 

Co pro vás znamená odpovědný marketing?

To je zajímavá otázka. Snažím se, aby Majoránek zvenčí vypadal takový, jaký je uvnitř. Přirozenost, průhlednost a lidský přístup, především osobní. Nechci, abychom byli konzumní, raději malí a jedineční. Propagace je jedna věc, ale ne vždy to u některých firem odpovídá realitě. Dávám do éteru reálné fotografie, jaké to u nás je a píšu vše sama. Pokud se pár lidí zamyslí nad tím, že není nutné být jen konzumní, že je fajn být přátelský a smát se, myslet i trochu ekologicky a vrátit se zpět k přirozenému životu, tak to považuji za úspěch části svého odpovědného marketingu.

 

Osoblažsko je alespoň mezi výletníky známo parní osoblažskou úzkokolejkou. I tady ve vlaku se dají nakoupit vaše produkty… To je celkem vynalézavý způsob, jak se dostat k návštěvníkům kraje. Jak se vůbec propagujete?

Parní vlak na úzkorozchodné dráze je podle mne největší turistická atrakce Osoblažska. Dostali jsme se ke gastrovozu poměrně velkou náhodou. Ředitel hledal někoho, kdo by se o vůz postaral, protože se za celou dobu jeho historie nepodařilo najít provozovatele, který by tam vydržel. Přes doporučení nás oslovil a ihned po první sezóně bylo jasné, že není poslední. Udělali jsme radikální změny, vyměnili úplně všechno počínaje pivem, kávou přes občerstvení a přidali i produkty z Osoblažska jako suvenýry. Přímo na vláčku obsluhuji často osobně a hosté někdy dojedou až k nám na ranč. Je to úžasné setkávání přímo s turisty, s koncovým zákazníkem a jejich názor a odezva je pro mě zásadní. Dostaly se k nám ale informace i zvenčí a byly velmi pozitivní. Ke konci sezóny jsme zkusili otevřít i Bistro na kolejích, páteční podvečery k nám jezdili hosté na otočku i 100 km jen kvůli zážitku a jídle ve stylovém místě. Tam jsem byla vždy osobně a byly to krásné pracovní dny. Ta příprava za to vždy stojí. Informace proudí o našich akcích převážně na Facebooku, jelikož jsem v rámci své práce přikovaná k počítači. Mezi výpočty obsluhuju weby a facebook, píšu si s lidmi a tvořím pozvánky.

 

Určitě za svým podnikáním nestojíte sama. Pomáhá vám manžel? Jak máte v podnikání rozdělené role?

Za svým podnikáním stojím převážně sama. Teď už ale některé věci musím delegovat. Do party nám přibyla jedna paní, která u nás začíná pracovat. Muž samozřejmě pomáhá, především s fyzickou prací a péčí o dítě. Spolu také jezdíme na festivaly, obsluhujeme, prodáváme. Organizační záležitosti, komunikaci, výrobu, weby, prodeje a vše, co souvisí s obchodem, jsou jen na mně. Práce statika je ovšem vyloženě moje záležitost. Muž je nezastupitelný v péči o dům a zvířata. To je jeho velmi důležitá role, do té já téměř nezasahuji a jsem tam jen plánovač.

 

Dá se uspokojivě skloubit podnikání, domácnost, rodina a další aktivity? Jak dobíjíte baterky?

Někdy to moc uspokojivé není, ale skloubit se to dá. Napětí doma je občas velmi silné, ale vždycky si musíme říct, proč to vlastně děláme. Snažím se udržovat si vztah s blízkou rodinou – s rodiči a sourozenci. Hledám vždy čas na návštěvu k nim. Jinak odpočíváme fyzickou prací na zahradě a s koňmi. Pokud se nám podaří i vycházka nebo vyjížďka, je to zázrak. Ale i cvičit s nimi je už svým způsobem relax. Já samozřejmě dobíjím uměním, tancem a občas i malováním.

 

Jak funguje bylinkový ranč mimo sezónu?

Ano, funguje. Máme tu malý obchůdek, lidé mohou přijít normálně nakoupit. Kromě vlastních produktů tu najdou také už poměrně široké zastoupení ostatních kolegů z regionálních značek. Zastavují se tu i na kávičku, teplou čokoládu a ke zvířátkům. Na příští rok chystáme nové zookoutky, které i rozšíříme. Také nějaké zajímavosti do bylinkové zahrady a tak.

 

Jak váš život ovlivnila letošní vlna pandemie?

Letos jsme se na jaře připravovali na vstup na farmářské trhy a velké jarmarky. V době, kdy jsme v únoru začínali investovat do zboží, sklenic, bylin a dalších surovin k výrobě, se začala přibližovat informační vlna o pandemii. Zastavila se pak celá výroba, prodeje, také na nějakou dobu nejezdil parní vlak. Okamžitě jsme síly přetransformovali jinam a vrhli se na budování. Práce se nesměla zastavit. Přes léto se to nějakým způsobem rozběhlo, ale zase se to mění. Kdoví, jak vše bude dále.

 

Jaké jsou vaše další plány?

Plány nosím v hlavě už několik let a přesto, že se všem zdály naprosto šílené, tak je postupně realizuju. Sice ne v takové podobě, jaké měly být, ale lidé si vždy řeknou, jak to vlastně chtějí. Z těch nejbližších se jedná určitě o dokončení zahrady a její celkové otevření. Také jsou na spadnutí mini farmářské trhy – prodej ze dvora, na nichž spolupracuji s některými místními obchodníky. Rozvoz začíná být časově náročný a někteří si rádi udělají výlet s nákupem k nám. Obchůdek u nás je maličký, ale naprosto dostačující. No a ty větší plány si ještě nechám pro sebe (úsměv), určitě to ale bude pro některé pecka!

 

www.majoranek.cz

Co vypovídá hudba o jedinečnosti menšin?

PRAHA,ČR: Výjimečná publikace Music – Memory – Minorities: Between Archive andActivism (Hudba – Paměť – Menšiny: mezi archívy a aktivismem), která se věnuje kolektivním vzpomínkám menšin, právě vychází. Publikaci, jejíž vznik podpořila Fakulta humanitních studií UK (FHS UK), vydává Nakladatelství Karolinum.

Autor článku: 
Filip Poštulka

Editorky knihy Zuzana Jurková a Veronika Seidlová z etnomuzikologického programu FHS UK, vybraly šest velkých tematických celků od různých autorů. Kromě těchto vzrušujících konkrétních případů, vytváří celek textů pozoruhodný oblouk. Ten čtenářům umožňuje sledovat roli hudby v emancipačním procesu menšin.

 

V publikaci lze například najít:

- hudební vzpomínání rumunských romských muzikantů,

- majoritní hudební archivy a to, jak (ne)reprezentují menšiny,

- emancipační aktivitu brněnského Muzea romské kultury,

- jedince, kteří výrazně ovlivňují vzpomínání vlastních komunit i jejich obraz v majoritě: izraelské Araby, pražskou židovskou obec i pražské Romy, vzpomínajícína holokaust.

 

Obraz z motivů minulosti

„Kolektivní vzpomínání není otiskem minulosti. Vzniká jako obraz, vytvořený z motivů minulosti, ale je formovaný potřebami a zájmy přítomnosti, na jehož vzniku se podílejí různí aktéři,“ vysvětluje doc. PhDr. Zuzana Jurková, Ph.D., a doplňuje: „A právě jim – tedy hudebníkům z různých menšin, jejich vzpomínkám a zkušenostem se publikace věnuje.“

 

O editorkách knihy:

Doc. PhDr. Zuzana Jurková, Ph.D., – je garantkou magisterského studijního programu Antropologická studiaFHS UK a vedoucí etnomuzikologického programu FHS UK. Její specializací je romská hudba, historie české etnomuzikologie, a také urbánní etnomuzikologie.

Mgr. Veronika Seidlová, Ph.D., – rovněž působí na etnomuzikologickém programu FHS UK. Je – mimo jiné – autorkou audiotextové publikace Zapomenutý hlas Jeruzalémské synagogy v Praze vydané Židovským muzeem v Praze a Fonogram archivem Rakouské akademie věd.

 

O etnomuzikologickém programu FHS UK: FHS UK je jediná fakulta v ČR, která nabízí ucelený program na světových univerzitách běžně vyučovaného a populárního oboru etnomuzikologie. Studenti si mohou vybrat z pestré nabídky kurzů. V rámci nich je možné nejen nahlédnout do konkrétních „hudebních světů“, ale zejména se seznámit s klíčovými koncepty i praktickými aspekty sběru dat prostřednictvím terénního výzkumu a metodami jejich analýzy a interpretace. Student tak získá základní náhled na teorii i praxi etnomuzikologie. Více informací najdete zde: https://fhs.cuni.cz/FHS-1301.html

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Lidová kultura