Lidová kultura

„Obranný systém v délce 1220 m obepíná celé jádro Poličky a patří mezi jedno nejzachovalejší hradební opevnění ve střední Evropě. Náklady na jeho údržbu tak nejsou malé. Město do oprav investuje s pomocí Programu regenerace městských památkových rezervací a zón s využitím finanční dotace z Ministerstva kultury ČR miliony korun. Práce na hradbách, které jsou pro Poličku velkým turistickým přínosem, jsou uskutečňovány podle havarijního stavu a finančních prostředků průběžně. V letošním roce město opět využilo příspěvku Ministerstva kultury, ale oproti  předchozím letům je investovalo do oprav jiných památek. Revitalizaci opevnění následně  zaplatilo z městských peněz,“ sdělila Marta Mastná vedoucí pracovnice městského úřadu.

„Město Polička má i národní kulturní památky, což je ještě o stupeň vyšší kategorie ochrany. Patří k nim kostel sv. Jakuba s rodnou světničkou Bohuslava Martinů a barokní skvosty na Palackého náměstí, kterými je morový sloup, budova radnice a obě barokní kašny a nově i historický nýtovaný most. Letos můžeme na opravu mostu čerpat finanční prostředky v rámci Programu regenerace ve výši až dvou milionů korun. Podmínkou bylo právě prohlášení mostu za kulturní památku,“ dodává.

Ocelový příhradový most nýtované konstrukce s příhradovými nosníky o délce okolo 20 m a šířce 4,3 m se spodní mostovkou, osazený na zděných nábřežních pilířích šířky 5,1 m a hloubky 2,5 m je technickou památkou, dokumentující vývoj mostních konstrukcí na našem území na přelomu 19. a 20. století.

Most byl postaven roku 1901 na přímé spojnici mezi jedinou původní fortnou v městském opevnění a neorenesanční palácovou budovou učitelského ústavu, pozdějšího gymnázia, dokončeného současně v roce 1901. Hlavní myšlenkou urbanistické koncepce bylo vytvoření druhého městského panaramatu  jako protiváhy siluety starého města, se školskými areály uprostřed. Uplatnění industriálního vzhledu konstrukce obohacuje komponované parkové prostředí z téže doby. Most se tak stal významným prvkem urbanismu města, který zásadním způsobem ovlivnil propojení s novou městskou čtvrtí za Synským rybníkem.

Titulní straně obálky dominuje foto hromadného verbuňku strážnických verbířů. V obsahu se můžete těšit na článek týkající se pátrání po počátcích letectví na Břeclavsku. Zavzpomínáte na éru kdysi velmi známé dechové hudby Moravanka. V posledním díle seriálu On-line folklor si přečtete o humoru na sociálních sítích. Pro mnohé bude možná překvapením, že herečka Eva Josefíková je svým dětstvím a mládím spjata s Vlčnovem. Odvážnější hazardéři se svým zdravím se mohou nechat inspirovat „recepty“, jež najdou v příspěvku Lidové léčitelství v Hluku. Představen je i poněkud záhadný veselský malíř a fotograf František Milan Lejček, jenž zemřel před 40 lety. Přírodu zastupuje mj. text o Kobylském jezeru, dnes vlastně spíše mokřadu; výtvarné umění třeba pojednání o rytinách na valtickém konventu. A na své si tentokrát přijdou též zájemci o teologické otázky, konkr. v článku Pikartské myšlení kněze Húsky. Závěrečnou stranu obálky vyplňuje snímek moderního kostela sv. Václava v Petrově, k němuž na poslední stránce bloku najdete i krátký doprovodný článek.

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

Výstava nazvaná „Když ruce pracují srdcem“ představuje osobnosti a práci celkem 36 tvůrců, z nichž je 24 oceněno titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje do konce roku 2019 a 16 z nich je laureátem titulu udělovaného ministrem kultury ČR Nositel tradice lidových řemesel. O tom, jak zasáhl nouzový stav do příprav výstavy. Krátce o některých autorech i jejím poselství, odpověděl Petr Číhal, etnograf a spoluautor výstavy.

Co bylo impulsem, aby tato výstava vznikla?

Nedá se říct, že by její vznik podnítil nějaký impuls, protože výstava byla v letošním roce zahrnuta ve výstavním plánu na září. Nicméně nejrůznější okolnosti a omezení v době pandemie, kdy musely být některé výstavy zrušeny, její otevření jen uspíšily na konec května.

Realizace byla v době koronakrize. Co bylo největším úskalím?

Vzhledem k tomu, že přípravy a realizace výstavy probíhaly v průběhu dubna a května, kdy ještě trvala různá omezení, největším úskalím mohly být, nicméně nakonec nebyly, a to díky vstřícnosti oceněných tvůrců, osobní setkání s některými oceněnými výrobci, u kterých nám do výstavy chyběla vhodná obrazová dokumentace nebo jejich výrobky.

Která z činností při přípravě vás obohatila?

Jednalo se především o dvě služební cesty na Valašsko kvůli pořízení fotografií a získání výrobků do výstavy za oceněnými tvůrci spolu s muzejním fotografem Tomášem Heřmánkem. Mohli jsme tam navštívit například kolářskou dílnu Augustina Krystyníka v Novém Hrozenkově nebo dílnu Víta Kašpaříka ve Velkých Karlovicích, který se věnuje výrobě rozmanitých druhů fléten a píšťal. A pak to byla samozřejmě tvůrčí práce ve výstavním sálu spolu s mými kolegy, která je vždy obohacující.

Co je hlavním cílem představení výstavy?

Věřím, že hlavní záměr a cíl výstavy – prezentovat jednotlivé oceněné výrobce titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje a Nositel tradice lidových řemesel z našeho kraje – se podařil naplnit. A to i vhodnou myšlenkou jejich rozdělení podle povahy materiálu, se kterým tvůrci pracují. Lidé tak mají možnost vidět skutečné skvosty jejich práce. Výrobky ze dřeva tak střídají předměty z kovu a kamene, přírodních materiálů – proutí a pedigu, kukuřičného šustí, kůže a perleti, textilií, až po hrnčířské výrobky, broušené sklo, kraslice, vizovické pečivo a hudební nástroje. K tomu přistupuje možnost zhlédnout některé technologické postupy na audiovizuálních záznamech. Jejich pestrost a rozmanitost, ale zároveň regionální spojitost dává tušit, že oblast Zlínského kraje je skutečně stále bohatá na tradiční rukodělnou činnost. Krása obohacuje ducha, pozvedává mysl, proto přijďte a nechejte na sebe působit tvořivost lidských rukou. Výstava potrvá do 3. ledna 2021.

Hlavní budova Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Smetanovy sady 179. Výstava potrvá do 3. ledna 2021.

www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum

Po několikaleté pauze, kdy jsme se přehlídky zúčastnili pouze jako přihlížející diváci, jsme se letos opět zapojili do soutěžního klání, tentokrát s divadelní inscenací bláznivé komedie Tchýně na zabití od Jakuba Zindulky. Soutěžní porota složená z divadelních odborníků a profesionálů, kterými byli pánové Jan Hlavatý, Zdeněk Janál, Jaromír Kejzlar, Miroslav Král a paní Petra Richter Kohutová, rozhodovala velmi fundovaně a díky tomu si zástupci všech soutěžních souborů mohli odnést mnoho praktických rad a někteří dokonce pochvalu v podobě udělených cen či čestných uznání předávaných na závěrečném slavnostním vyhlášení.

Vítězem přehlídky se letos stalo Rádobydivadlo Klapý, které se předvedlo s inscenací tragikomedie Vassa od Maxima Gorkého, a postupuje tak na přehlídku Krakonošův divadelní podzim, která se v říjnu uskuteční v od nás nedalekém Vysokém nad Jizerou.

A jak vyznělo hodnocení našeho souboru? Podle názoru poroty je na hercích a tvůrcích znát vzájemná propojenost a radost ze společné práce, jen herecká symbióza se maličko vytrácí. To však neznamená, že herci nemají talent. Mají. Jen ho musí ještě lépe využít. Dostalo se nám i několik praktických rad, jak naše představení ještě vylepšit, za což jsme porotcům vděční. Své hodnocení porota zakončila s tím, že Tchyně na zabití byla příjemným překvapením přehlídky.

Během závěrečného slavnostního zakončení získal také náš soubor jedno pěkné ocenění: Martina Wittmayerová, představitelka role Jindry, převzala Cenu za herecký výkon. Kromě toho jsme si opět odvezli spoustu pěkných zážitků a mnoho inspirace.

V Josefově Dole jsme pokaždé moc rádi, vždy tu strávíme celý víkend a všichni už se těšíme na další ročník a další setkání se všemi těmi přáteli a blázny, které zlákala vůně šminek a prken, která znamenají svět!

Skanzen je muzeum pod širým nebem a je zde k vidění, jak se na venkově žilo, bydlelo a hospodařilo před technickou revolucí. Kromě zhruba 50 historických budov, které jsou volně přístupné a kompletně zařízené, se na pastvinách pohybuje spousta domácích zvířat, která dříve ke každému hospodářství patřila. Jedná se především o původní plemena drůbeže, ovcí, koz, pracovních koní a prasat.

Běžný provoz ve skanzenu se orientuje podle ročních období. Hosté tak mohou denně našim zemědělcům a řemeslníkům přihlížet při práci. Pravidelně každou neděli peče muzejní pekař čerstvý kváskový chléb a další pečivo, které rozhodně stojí za to ochutnat. V provozu je samozřejmě i náš muzejní hostinec.

Návštěvníci zde mohou snadno dodržovat nutný odstup a mají víc klidu a prostoru na vlastní objevování, Kdo bude mít chuť může si v některé z vesniček posedět a udělat piknik. Dětem udělá určitě radost příjemně strávený čas v přírodě a hlavně spousta zvířat.

Nabburg leží mezi dálnicemi A93 směrem na Mnichov a A6 směr Norimberk, po výjezdu je cesta do obce Neusath vyznačena tabulkami s nápisem „Freilandmuseum”.

Veškeré informace jsou k dočtení na www.freilandmuseum.org nebo na sociálních médiích.

„Středočeský kraj se fenoménu historického venkovského stavitelství věnuje dlouhodobě a systematicky. Jsem ráda, že se díky mravenčí práci mnoha lidí podařilo dát dohromady ucelenou publikaci, která může sloužit i jako prázdninový průvodce při výletech po středních Čechách,“ uvedla hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO 2011). Středočeský kraj do údržby a provozu památek lidové architektury každoročně investuje kolem 15 milionů korun. „Za poslední 4 roky se větší investice týkaly zejména skanzenu v Přerově nad Labem, kde kraj investoval cca 3 miliony korun do obnovy expozičních objektů a významně se zlepšilo návštěvnické zázemí. Menší investice se realizovala také ve skanzenu v Kouřimi, kde byla za 2 miliony korun znovu vztyčena dříve rozebraná kaplička z Tismic,“ doplnila hejtmanka.

Kniha Lidové stavby Středočeského kraje vznikala tři roky. Hlavním autorem je PhDr. Pavel Bureš. Spolu s ním se na jejím zrodu aktivně podíleli odborníci z krajských muzeí a Národního památkového ústavu. Dvousetstránkovou publikaci o dvaadvaceti kapitolách vydala společnost Foibos, která na celostátní úrovni iniciovala a podílí se na realizaci Dnů lidové architektury. Ve Středočeském kraji se letos budou konat od 18. do 26. července ve skanzenu v Kouřimi.

„Součástí knihy jsou i mapové přílohy s vyznačením atraktivních lokalit, podle kterých se mohou lidé při vybírání výletů snadno zorientovat. Publikace představuje rozsáhlé selské grunty či zděné usedlosti, mlýny, sýpky, hospodářské i technické stavby nebo celá venkovská sídla. Často kolem nich chodíme bez povšimnutí, ale když jim porozumíme, teprve naplno oceníme um našich předků, jejich smysl pro funkčnost i pro krásu,“ uvedl krajský radní pro kulturu Karel Horčička (ČSSD). Péčí kraje byly vydány také turistické mapky a informační tematické brožury, takže vše je připraveno pro individuální turistiku.

Výjimečným počinem v rámci krajské péče o památky jsou také probíhající práce ve skanzenu ve Vysokém Chlumci. Na zelené louce vyrůstá už pětadvacet let a díky krajským financím a práci Hornického muzea Příbram by měl být letos dokončen dostavbou dvou posledních objektů přenesených z Mokřan a Říkova. Duší tohoto projektu je PhDr. Lubomír Procházka, respektovaný etnograf, specialista na lidové stavitelství a pedagog.  Za svou dlouholetou odbornou práci byl v rámci projektu Český venkov 1990-2020 PhDr. Procházka nominován hejtmankou Středočeského kraje na Cenu Jože Plečnika 2020 za mimořádný přínos v péči o kulturní dědictví našeho venkova.

ZDROJ

Kdy 01. 10. 2020 od 15,00 do 16,30 hodin

Kde Bio Centrál ul. Karla IV. 774 500 02 Hradec Králové 2

  PROGRAM:

  15,00 zahájení
  15,05 – 15,15 filmová prezentace Klubu Mánesova a spolku Seniorů HK
  15,15 – 15,30 hudební vystoupení paní Zuzany  Grohové
  15,30 – 15,45 scénka paní Jitka Mečířová
  15,45 – 16,00 hudební vystoupení ZUŠ Střezina
  16,00 - 16,15 poezie pan Radek Vohlídka
  16,15 – 16,30 hudební vystoupení DDM paní Jana Janků

  předběžný program- změna vyhrazena

Vedení Klubu Rudolf v Praze, v čele s Luďkem Muchou, rozhodlo. Pomohou divadlu HILT. Luděk Mucha řekl: "Theo je tanečník a herec, který nám přivede lidi a budeme plně respektovat jeho divadelní závazky, jako ředitele divadla." Ale za barem bude pracovat bez jakýchkoli úlev!

Mnoho hospod, restaurací i barů v České republice může využít sil, které v sobě herci nosí. Nyní jsou bez práce a jsou to nejvhodnější lidé, kteří umí tvrdě pracovat a navíc pobavit publikum, tedy hosty restauračních zařízení. 

Klub Rudolf to zkusí, rovnou budou mít za barem ředitele divadla. Možná by se měly připojit i další restaurační zařízení po celé republice. Pomoci umění tím, že hercům dají třeba jen dočasnou práci. 

Theodor Hoidekr s Černým divadlem HILT je držitelem dvou cen World Theatre Olympics. Svou situaci řeší tím, že se nevzdává a bez dotací je připraven divadlo udržet. K tomu mu pomáhá CCEA MOBA a celoživotní láska k divadlu HILT.

Divadlo HILT šilo roušky pro charitu, nedávno byli v Dobrém Ránu České televize. Od příštího týdne je možné vidět Theodora Hoidekra za barem, ale zároveň na jevišti. Zvládne to? On sám si myslí, že ano! 

„V letošním roce se celkem sešlo celkem sedm nominačních návrhů. Odborná komise kvůli opatřením proti koronavirové pandemii jednala per rollam a doporučila udělit ocenění třem ženám, které udržují tradiční dovednosti lidové kultury a významně se zasloužily o jejich rozvoj. Upřímně jim k získání titulu mistra gratuluji a děkuji za udržování krásného řemesla pro další generace,“ říká náměstkyně hejtmana Martina Berdychová.

Cenu Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje udělují krajští radní od roku 2017. Nahradila původní ocenění Zlatý kolovrat vybraným tvůrcům v oborech tradičních lidových řemesel a těm, kteří se významně zasloužili o jejich udržování a rozvoj. Předání cen oceněným mistryním se uskuteční 21. srpna v rámci slavnostního zahájení Mezinárodního folklórního festivalu v Červeném Kostelci.

Za rok 2019 titul získávají:

Martina Poliaková z Trutnova za výsledky v oboru tkalcovství, předení a zpracování vlny a lnu,

Jana Langová z Vamberka za výsledky v oboru ručně paličkovaná krajka – krajkářství,

Veronika Tymelová z Nového Hrádku za keramickou tvorbu.

„Naše ocenění je obdobou titulu Nositel tradice lidových řemesel, který uděluje ministr kultury České republiky,“ doplňuje náměstkyně Berdychová. Připomíná, že v letošním roce obdrželi toto prestižní ocenění tři zástupci z Královéhradeckého kraje – Milan Bartoš a Jaroslav Plucha ze Dvora Králové nad Labem za výrobu tiskařských forem na modrotisk a Jana Štefková z Merklovic u Vamberka za obor tradiční vamberecká mnohopárová a pásková krajka.