Dále se čtenář dozví, že dnešní nevelká obec Spytihněv na Uherskohradišťsku byla před několika staletími důležitým správním střediskem. Přečte si medailon krojové tvůrkyně Lenky Valentové z Dubňan. Zavzpomíná na někdejší známou Cimbálovou muziku Dolňácko z Hluku. Pomyslně zavítá do Lednicko-valtického areálu k Chrámu Tří Grácií. Seznámí se s úspěchy národopisného souboru Děcka z Kunovic. Připomene si dílo vynikajícího grafika Jaroslava Dobrovolského. Zjistí něco o počátcích archeologických výzkumů na Pohansku u Břeclavi. Pozná, jak funguje folklor na sociálních sítích. A jistě neopomine ani anotace hned několika knih vydaných v regionu.

Toto je jen velmi stručný výčet toho, co obsahuje časopis o 32 stranách, do něhož přispívají odborníci i laikové a jenž se dá zakoupit v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

Pan Zdeněk Bláha je výraznou osobností lidové kultury celorepublikového významu. Je vynikajícím hudebníkem multiinstrumentalistou, sběratelem a upravovatelem lidových písní, autorem mnoha skladeb a pořadů pro rozhlas, televizi i pódia, autorem několika scénářů, odborných publikací a zpěvníků. Dlouhá léta působil jako hudební redaktor Československého rozhlasu v Plzni, spolupracoval s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a mnoha českými i moravskými folklorními soubory. 

Činnost a zásluhy pana Zdeňka Bláhy jsou výjimečné, proto mu již v roce 2007 byla udělena Cena ministra kultury v oborech zájmových uměleckých aktivit za rozvoj tradiční lidové kultury a folkloru.

Medaile Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury byla panu Bláhovi předána v rámci koncertu v Horní Bříze uspořádaném u příležitosti jeho 90. narozenin.

Na přípravě výstavy MLK úzce spolupracovalo s blízkou spolupracovnicí Františka Tvrdka Irenou Hinterleitnerovou, která vedle sdílení vzpomínek a cenných informací pro výstavu zapůjčila některé loutky. Výstavu luminiscenčního divadla v MLK doplní rovněž interaktivní luminoherna, kde si kouzla s barvami a světlem vyzkouší sami návštěvníci. Výstava bude otevřena až do 9. ledna 2022.

www.puppets.cz

Během předešlých let se děti dozvěděly, jak se řídí RC modely, proč slavíme Velikonoce, Vánoce, fašank, kdy se sadí brambory nebo sklízí obilí, poznaly svět archeologa, restauratéra, malíře, navštívily Památník Velké Moravy i Galerii Slováckého muzea. Kromě zvídavých otázek po výukovém bloku vybraných témat, si děti užily spoustu zábavy v dovednostních aktivitách a vyrobily nejeden výrobek v připravených dílničkách. Domů v posledních dvou letech také mohou odcházet s poutavou připomínkou na čas strávený v muzeu, a to společnou rodinnou fotografií.

„V našem prvním setkání v roce 2020 se vše bude točit kolem modré a bílé, proto název Pohádka o modré a bílé. Obrazně se dá říct, že výroba modrotisku, kterou dětem popíši, je vždy maláé dobrodružství s pohádkovým koncem. Po krátkém povídání budou mít děti příležitost připravit si každý svůj kousek opravdového modrotisku, a to přímo pod vedením autorky výstavy Antonie Dostálkové,“ prozradila Petra Tománková k náplni programu a doplnila, že vyzvednout si své minidílka po finálním procesu v tiskařské dílně ve Strážnici mohou během února.

I další stanoviště se budou točit kolem modré a bílé barvy. „Budeme tvořit pohádkové stromy a víly, vyzkoušíme si potisknout plochu razítky, podobně jako to bývá při výrobě látek a vytvoříme si tak modrotiskové zvířátko na kolíčku,“ dodala Tománková.

Na památku domů si každý dále odnese za cenu rodinného vstupného 100 korun navíc Zvídálkův úkolníček, originální magnetek a společnou fotografii.

Výstava Zdeny Kolečkové připravená pro Galerii Sýpka je sestavena z pečlivě komponovaného souboru starších i novějších prací. Jejich prostřednictvím autorka diváka citlivě uvádí do prostředí svého dlouhodobého zájmu, tedy do protikladné a významově mnohoznačné atmosféry města Ústí nad Labem, chápaného jako symbol české příhraniční postindustriální periferie. Zdena Kolečková se v tomto městě v roce 1969 narodila a zůstala mu věrná v jeho nelehké kráse do dnešních dní. Působí zde jak umělecky, tak pedagogicky na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

Příběh výstavy Molekuly vzpomínek je dynamizován zcela novou prací, krátkým video snímkem nazvaným V kůži Robinsona. Na jeho půdorysu autorka zaznamenává vlastní snahy o kultivaci často pokleslého a rozpadajícího se prostředí, které obývá, prostřednictvím přirozených a praktických činností. Snaží se tak uchopit a znovu zabydlet území, která zdánlivě definitivně ztratila smysl, a předestřít možnou budoucnost spojenou s aktivizací sdílené zodpovědnosti za stav životního prostředí a fungování vlastní komunity.

Zdena Kolečková je součástí silné umělecké generace, která vstoupila na českou a mezinárodní scénu v polovině devadesátých let dvacátého století a definovala nový obsahový i institucionální rámec místního umění v souvislosti s tehdy probíhající hlubokými společenskými, politickými, hospodářskými i kulturními změnami. V tomto kontextu se Zdena Kolečková prosadila jako součást tzv. ústeckého neo-konceptuálního okruhu (společně například s Michaelou Thelenovou, Jiřím Černickým, Pavlem Kopřivou, Pavlem Mrkusem a dalšími), který v českém uměleckém prostředí etabloval tematiku spojenou s problematikou vztahu centra a periferie, sociální angažovaností či environmentální zodpovědnosti.

Samotně stojící selská usedlost s uzavřeným dvorem v Daňkovicích, nazývaná též jako Dvořákův grunt, představuje mimořádně cennou ukázku lidového stavitelství. Do dnešní podoby byla přestavěna kolem roku 1873. Honosně vyvedené obytné stavení s dekorovaným průčelím bylo ušetřeno výrazných modernizačních zásahů. V interiéru lze doposud nalézt řadu historických konstrukcí, hodnotných prvků a cenných řemeslných detailů. V hospodářských budovách jsou dochované kvalitní klenební konstrukce.

„Pozdně klasicistní selská usedlost je svým pozoruhodným reprezentativním zevnějškem, rozlehlostí a neobyčejně dochovaným autentickým stavem, hodnotnou ukázkou selského stavení Žďárských vrchů“, konstatuje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Pavel Macků. 

Budova rabínského domu na Tichém náměstí v blízkosti Staré synagogy se nachází v turisticky exponované části židovské čtvrti, která je součástí Městské památkové zóny Třebíč a UNESCO. Dvoupodlažní dům byl postaven přibližně v 1. polovině 17. století. Je cennou součástí zástavby židovské čtvrti, která je zcela unikátní pro svou celistvost a rozsah. Uvnitř domu se dodnes nacházejí hodnotné klenby, dřevěné stropní konstrukce, tzv. nůžkový sedlový krov, dřevěné schodišťové stupně apod. Vysokou památkovou hodnotou se vyznačují autentické omítkové vrstvy některých prostor a obytných místností, které místy ukrývají původní dekorativní výzdobu pravděpodobně z 19. století, tedy z doby, kdy v domě bydleli a působili židovští rabíni se svými rodinami. Záměrem majitele, kterým je Brněnská diecéze církve československé husitské, je připomenout židovskou komunitu, provést rekonstrukci a otevřít dům veřejnosti.

„Rabínský dům v Třebíči je jedinečnou hmatatelnou upomínkou na kdysi bohatě pulzující každodenní život násilně zaniklé židovské komunity“, upřesňuje Macků.

Socha sv. Jana Nepomuckého se nachází na hrázi rybníka při severozápadním okraji obce Úhrov mezi zámkem a sýpkou. Světec korunuje masivní ohradní zídku jednoobloukového klenutého mostku, který slouží jako hrázová výpusť. Umělecko a kulturně-historicky hodnotná pozdně barokní socha světce z roku 1770 představuje působivý krajinotvorný prvek a ukázku lidové zbožnosti. Její hodnotu podtrhuje i přítomnost nápisu s přesnou datací a informací o donátorovi spolu s umělecky provedeným rodovým erbem rodu Dobřenských. Vznik tohoto sochařského díla lze tak spojit s významnou stavební a hospodářskou činností Václava Petra Dobřenského z Dobřenic. (Úhrovecké panství bylo v držení rodu Dobřenských v letech 1752-1888).

„Jedná se o velmi kvalitní jemně propracované dílo, které prezentuje kamenosochařské umění druhé poloviny 18. století. Z pohledu památkové péče je též hodnotným příkladem estetického umocnění technické vodohospodářské stavby “, dodává Macků.

Kromě 2983 nemovitých kulturních památek, z toho 16 národních kulturních památek, se na území Kraje Vysočina nacházejí 3 městské a 3 vesnické památkové rezervace, 22 městských a 5 vesnických památkových zón a 1 krajinná památková zóna. Na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány: Telč - historické jádro města, Zelená hora - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, Třebíč - soubor židovské čtvrti, židovského hřbitova a baziliky sv. Prokopa, což znamená, že Kraj Vysočina se může pyšnit nejvyšším počtem památek UNESCO v rámci ČR (celkem 3).

„Těší nás zapsání tradice krajkářství na celorepublikový seznam nemateriálních statků. Vamberk je s historií paličkovaných krajek svázán téměř čtyři sta let a stal se centrem krajkářské výroby v Podorlicku. Toto umění si předávají generace mezi sebou a zápis krajkářství na celorepublikový seznam je pro nás a celé Vamberecko, kam krajkářství neodmyslitelně patří, velkým uznáním a oceněním,“ říká náměstkyně hejtmana Martina Berdychová, která je odpovědná za oblast školství a kultury.

Rada Královéhradeckého kraje schválila v únoru 2019 podání návrhu na zapsání Tradice krajkářství na Vamberecku na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Od ledna 2020 je na celorepublikový seznam zařazeno, což splňuje podmínku pro nominaci zápisu na mezinárodní Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva.

„Vamberecké krajkářství můžeme označit za reprezentativní fenomén nejen našeho kraje, ale i za fenomén, který přesahuje hranice naší republiky. Paličkovaná krajka má pro svou rozmanitost výsostné postavení mezi ostatními krajkářskými technikami. Naším cílem je zapsat krajkářství na seznam UNESCO, například ve společné nominaci se Slovenskem či Německem. V těchto zemích, na rozdíl od Podorlicka, se toto umění rozvíjelo v hornických oblastech,“ doplňuje hejtman Jiří Štěpán. 

Na způsobu paličkování a používaném vybavení se po téměř 400 let prakticky nic nezměnilo. Základní pomůckou pro práci krajkářky je tzv. herdule, tedy látková poduška, která se naplní pilinami nebo senem a má snímatelný potah. Mezi další nepostradatelné pomůcky patří soustružené paličky z tvrdého dřeva a kovové špendlíky. Zatímco technologie výroby paličkované krajky je po staletí neměnná, krajka samotná procházela a prochází vývojem podle dobového vkusu a módy.

Znalost paličkování se na Vamberecko dostala po třicetileté válce, kdy zdejší panství připadlo šlechtickému rodu Grambů, původem ze zemí dnešní Belgie. V roce 1889 byla ve městě Vamberk zřízena krajkářská škola, která napomohla udržet a dále rozvíjet vysokou úroveň místní znalosti paličkování a působí zde s nepřerušenou tradicí dodnes. Ve Vamberku se udržela tradice výroby lidových krajek až do 20. století, kdy z jejich bohatství čerpalo i družstvo Vamberecká krajka, zaměstnávající ve své době až 400 krajkářek, které realizovaly krajky od našich předních výtvarnic.

Od devadesátých let minulého století se na propagaci krajkářství podílí město Vamberk, které je každoročním pořadatelem Krajkářských slavností, respektive Mezinárodního setkání krajkářek a je spolupořadatelem prestižní přehlídky Bienále české krajky. Díla uváděná na Bienále prokazují životnost starobylé techniky, která se dokázala prosadit i v současné době.

Prague Design Week 2020 je výběrová akce, jejíž účastníky na základě přihlášky selektují specializovaní kurátoři. Nominovaní designéři budou po dobu pěti dnů prezentovat vlastní expozici ve dvou patrech historické budovy v centru Prahy na náměstí Republiky 7 (u výstupu z metra, vedle OD Kotva, naproti OC Palladium). Organizátoři opět připravují
i zajímavý doprovodný program.

Akce každoročně představuje rozmanité spektrum vystavovatelů z jednotlivých odvětví designu. Prague Design Week je především designérskou přehlídkou, ale vystavovatelům umožňuje produkty také přímo prodávat.

Prague Design Week si za cíl klade ukázat design jako kreativní disciplínu, nikoliv jen jako finální výrobek; nabádá vystavovatele, aby v expozicích poodhalili proces vzniku svých kolekcí či výrobků. V minulých letech se návštěvníci setkali se skicami, materiály, prototypy či přímo názornými ukázkami výroby. Designéři návštěvníky vtáhli do svého tvořivého světa, a to vždy individuální formou od fotografií a videí až po materiály nebo nástroje, jež reálně používají ve svých dílnách. Designéři se aktuálně mohou přihlásit vyplněním elektronické přihlášky na www.PragueDesignWeek.cz/prihlaska.

Zdroj: Best Communications