Lidová kultura

Strakonická madona je vzácná raně gotická plastika s přímým vztahem k francouzskému katedrálnímu sochařství 13. století. Její vzhled byl ovlivněn hutí v Remeši, která poznamenala porýnské a jihoněmecké sochařství ve druhé polovině 13. století. Jde o kompoziční typ tzv. milostné madony s otevřeným pláštěm, odvozený z francouzské katedrální plastiky (např. portál katedrály v Remeši). Dílo bylo pravděpodobně vyrobeno v Čechách v časovém rozmezí 1250 – 1320. Napovídá tomu jistá strnulost pohybu a blokovitost sochařského zpracování, kdy hlava Marie jen neznatelně reaguje na pohyb těla a tvář má výraz nehybné masky. Tělo plastiky je tvarově velmi zjednodušené a útlé, avšak se silně stylizovanou drapérií s dlouhými, vertikálními záhyby. Plastiku pravděpodobně nechal zhotovit některý z příslušníků roku Bavorů ze Strakonic, zřejmě Bavor III. z Bavorova (†1318), purkrabí královského hradu Zvíkova, který měl blízko k Elišce Přemyslovně.

„Originál sochy je vyrobený z jedlového dřeva s dutým vnitřkem, s nepatrnými zbytky polychromie. Hlava a levá ruka Ježíška jsou ze dřeva lipového. Patrně se jednalo o pozdější opravu, ale podle charakteru neuplynulo mezi vytvořením díla a opravou mnoho času. Madoně chybí pravá ruka. Plastika je vysoká 184 cm a od roku 1947 je součástí sbírek Národní galerie v Praze.“ uvádí ředitelka strakonického muzea PhDr. Ivana Říhová.

Strakonickou madonu budou moci návštěvníci obdivovat již od července příštího roku, kdy muzeum slavnostně otevře nově zrekonstruovaný hrad a muzejní expozice. Jejich součástí mimo jiné budou jedinečné expozice Suverénního řádu maltézských rytířů, dud a dudáctví, historie textilní výroby, zbraní a motocyklů značky ČZ. Vznikne i nová infrastruktura pro kulturní vyžití a technické zázemí muzea. V hradním paláci se otevřou dva nové sály s bezbariérovým vstupem, které budou určeny pro přednáškovou a edukační činnost muzea. Nové prostory bude mít i knihovna s badatelnou.

www.muzeum-st.cz

Poslední dílem – Židovský Uherský Brod – končí v periodiku seriál zaměřený na historii židovských náboženských obcí. Další článek upozorňuje na počátky hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských a jeho aktivity v zahraničí. Nelehkou dobu třicetileté války připomíná příspěvek nazvaný O vrtkavé štěstěně hradišťských měšťanů. Na smutné téma je bohužel také jiný text, a sice nekrolog osobnosti dechové hudby, skladatele Františka Kotáska z Ratíškovic. Nechybí pojednání o dietrichštejnských erbech v Mikulově nebo výňatek z díla někdejší osobnosti moravské žurnalistiky Jana Janči z Vlčnova. V již 68. díle rozsáhlého cyklu Výrobci krojů na Slovácku si čtenář přečte o vyšívačce Blance Cintulové z Blatnice pod Svatým Antonínkem. Zájemce o zdravé stravování jistě potěší recept na bezinkovou limonádu i další dobroty z bezu černého. Na sousední stránce pak vzpomíná na své návštěvy Slovácka známý astronom Jiří Grygar. Připomenuta je straňanská varianta temné travičské lidové balady Uliána, krásná panna. A prostor v časopise dostal rovněž text o kdekomu se ošklivící „pijavici“, tedy pijavce lékařské. Už tradičně v půlce roku je do periodika zařazena dvoustrana poezie a jako v každém čísle tak i nyní stručné pozvánky na kulturní akce, výběr z obecních zpravodajů a pro lepší náladu rovněž několik vtipů (přirozeně v nářečí). Nově je naopak vložena výzva čtenářům na pomoc Malovanému kraji v soutěži projektů vyhlášených ČSOB. A zadní stranu obálky vyplňuje další zástupce moderní architektury – kaple sv. Ducha ve Veselí nad Moravou – Milokošti, k níž je i doprovodný text.

Časopis rozhodně nabízí zajímavé čtení. Je celobarevný, má 32 stran a koupit ho lze i v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více informací na: www.malovanykraj.cz

Výstava Devatero řemesel, desátá bída? Řemesla v českých filmových pohádkách zve návštěvníky do pohádkového světa řemesel. Je pravdivé rčení „devatero řemesel, desátá bída“? Kdo dělá poctivé řemeslo, určitě nedře bídu. Pak jsou ale tací, kteří ono rčení potvrzují, protože se ničemu pořádně nevyučí a nic skutečně nedokončí. S pomocí ševce Jíry a Jasněnky poznáme ševcovské řemeslo, kouzelná babička nám odkryje tajemství bylinkářek, pantáta Elišky, Princezny ze mlejna, nám představí mlynářské řemeslo a díky dětem z hradu Brtníku nebude chybět ani stavitelství. Nahlédneme i pod pokličku tajů kuchaře s Řádem zlaté vařečky a myšího kožíšku od princezny Lady a zahradnickému řemeslu se naučíme u samotného krále Miroslava.

Výstava se koná v přízemních a sklepních prostorách Zámeckého areálu Ctěnice.

V rámci výstavy je připravena celá řada doprovodných programů a komentovaných prohlídek, včetně výukových programů.

DOPROVODNÉ PROGRAMY PRO VEŘEJNOST

12. 9. 2020      Jablkobraní

3. 10. 2020      Drátování

28. 11. 2020    České Vánoce

5. 12. 2020      Mikuláš

PROGRAM PRO ŠKOLY, ZÁJMOVÉ SKUPINY A LETNÍ PŘÍMĚSTSKÉ TÁBORY

Na tucet pohádek, tucet řemesel

Mlynář z filmu Princezna ze mlejna, zahradník z Pyšné princezny, kominík z Kouzelného měšce, kuchař z Princezny se zlatou hvězdou či ponocný z Dařbujána a Pandrholy – to jsou jen někteří řemeslníci, jimiž se české pohádky jen hemží. Prostřednictvím známých filmových pohádek poznají děti hravou formou blíže mnoho řemesel a své znalosti si budou moci vyzkoušet v řemeslné dílně.

Vhodné pro: MŠ, 1. st. ZŠ.

Varianta animačního programu, v němž si studenti vyzkouší práci v rukodělné dílně, dozví se mnoho zajímavostí a informací o řemeslech, a to i těch zaniklých, které nám připomínají doby minulé. Mezi taková řemesla patří například ponocní, lazebníci, dohazovači či smolaři.

Vhodné pro: 2. st. ZŠ a nižší gymnázia.

Nutná rezervace termínu na tel.: 286 001 362 nebo na e-mailu: lektorctenice@muzeumprahy.cz

Vernisáž výstavy proběhne v sobotu 30. 5. 2020 v 10.00 hod.

Otevírací doba v Zámeckém areálu Ctěnice:

Pondělí zavřeno.

Letní období    1. 4. – 31. 10. 2020

Úterý–neděle   10.00–18.00 hod.

Zimní období: 1. 11. 2020 – 31. 3. 2021

Úterý–pátek    10.00–16.00 hod.

Sobota–neděle 10.00–18.00 hod.

Státní svátky 5. a 6. 7. 2020, 28. 9. a 28. 10. 2020 otevřeno 10.00–18.00 hod.

Kontakt pro bližší informace:

www.muzeumprahy.cz

A protože všechno zlé je pro něco dobré, těch několik týdnů, kdy soubor nemohl hrát a zkoušet, probíhala rozsáhlá rekonstrukce a modernizace jejich domovské scény, kterou je Kulturní dům ve Slané. Za tu divadelníci vděčí obecnímu úřadu a všem představitelům samosprávy včetně paní starostky, kteří tuto akci nejen umožnili, ale také dohlíželi na její hladký průběh. V současnosti je téměř dokončen hlavní sál a práce se na nějakou dobu ještě přesunou do zákulisí a šaten. Jedná se o vůbec první komplexní renovaci od roku 1974, kdy byl dům postaven a uveden do provozu.

Členové divadelního souboru se nemohou dočkat, až se do nově opravených prostor podívají, ale především se těší, až budou zase moci naplno využívat divadelní zázemí a dělat to, co je baví - divadlo.

Ochotníci ze Slané zvou na brzké setkání na některém ze svých zájezdů, a budou rádi, když podpoříte je i pořadatele a přijdete se podívat a pobavit.

Česká republika tímto oceněním navázala na projekt UNESCO "Žijící lidské poklady", jehož cílem je zachovat tradiční řemesla pro budoucí generaci. Do příprav jednotlivých nominací se zapojilo Regionální pracoviště pro tradiční lidovou kulturu při Muzeu východních Čech v Hradci Králové, Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem a Muzeum krajky Vamberk.

V průběhu 19. století vznikaly téměř v každém městě v českých zemích modrotiskové dílny. Největší produkce se však soustředila do několika center, kam se řadila i oblast severovýchodních Čech. Dílny se soustředily zejména na výrobu lidových oděvů, modrotisk se využíval rovněž v interiéru, například na ubrusy nebo povlečení. V 2. polovině 19. století ručním modrotiskovým dílnám začaly konkurovat textilní továrny využívající přímý tisk. Výroba modrotisku nebyla schopná s nimi držet krok. Udržela se jen ve venkovském prostředí na Moravě, kde tvořil modrotisk součást kroje. Jednotlivé dílny byly postupně zavírány. Svůj podíl na situaci měly také obě světové války. Na počátku padesátých let 20. století se modrotisková výroba obnovila i zásluhou organizace pro ochranu a rozvoj lidové výroby Ústředí lidové umělecké výroby. Prostřednictvím dílen Jochových ze Strážnice, Danzingerových z Olešnice na Moravě a krátce Jiřiny Prouzové z Moravské Třebové mohla mnohaletá tradice výroby modrotisku pokračovat. Po zrušení ÚLUV se zbylé dvě dílny osamostatnily a fungují dodnes. Jedinečnost modrotiskové výroby ocenilo Ministerstvo kultury České republiky zápisem technologie výroby modrotisku na národní seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky v roce 2014. Umění evropského modrotisku bylo v roce 2018 zapsáno na reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. „Výroba forem je pro modrotisk zásadní. Milan Bartoš s Jaroslavem Pluchou jsou posledními formíry, kteří dokáží modrotiskové formy nejen opravit, ale i vyrobit nové. Na jejich výrobě spolupracují nejen se zmíněnými modrotiskovými dílnami, ale i se současnými skvělými výtvarníky a návrháři, s Petrou Gupta Valentovou nebo se Zuzanou Osako“, vysvětluje etnografka Muzea východních Čech v Hradci Králové Martina Vlčková, která je zároveň odborným garantem Regionálního pracoviště pro tradiční lidovou kulturu Královéhradeckého kraje a dodává: „Jejich práce je naprosto zásadní pro kvalitní pokračování modrotisku tak, jak jej známe a obdivujeme. Za svoji trpělivou a profesionální práci byl Milan Bartoš i Jaroslav Plucha v roce 2015 ocenění krajskou cenou Královéhradeckého kraje Zlatý kolovrat.“

Vamberecko je s paličkovaním krajek spjato kontinuálně téměř čtyři sta let. Znalost paličkování do Vamberka přinesla Magdalena Grambová, manželka císařského plukovníka Kašpara Gramba, jemuž vamberecké panství připadlo po třicetileté válce, a začala s organizovanou výrobou krajek západoevropského stylu. Největšího vrcholu dosáhlo krajkářství na Vamberecku v 19. století, kdy se mu věnovaly takřka celé rodiny od malých dětí, přes jejich rodiče až po prarodiče. K předávání tradice docházelo generačně a stalo se nedílnou součástí každodenního života. V roce 1889 byla ve Vamberku založena krajkářská škola, která pomohla udržet a rozvíjet vysokou úroveň místní znalosti paličkování. S nepřerušenou tradicí zde působí dodnes. Na udržení tradice mělo také vliv založení specializovaného muzea, Muzeum krajky ve Vamberku, ale i činnost družstva Vamberecká krajka Vamberk. Pozitivně působí i zapojení města Vamberk, které je každoročním pořadatelem Krajkářských slavností, resp. Mezinárodního setkání krajkářek a spolupořadatelem prestižní přehlídky Bienále české krajky. V roce 2017 byla na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje zapsána "Tradice generačního předávání krajkářství na Vamberecku". O dva roky později byla tato tradice zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. V rámci této nominace byla krajkářka Jana Štefková zařazena a uvedena jako jeden z hlavních nositelů statku. „Díky své celoživotní zkušenosti, mimořádné řemeslné zručnosti a precizní znalosti technologie výroby paličkované krajky spojuje ve své tvorbě tradiční výrobní postupy se současnou estetikou a udržuje tradici vambereckého krajkářství stále živou. Rada Královéhradeckého kraje udělila Janě Štefkové již v roce 2005 krajské ocenění Zlatý kolovrat,“ uzavírá Martina Vlčková.

Z Královéhradeckého kraje byli v minulých letech oceněni titulem Nositel tradice lidových řemesel Ing. Oldřich Kvapil z Hořic v Podkrkonoší za obor řezba reliéfních forem na perník (2003) a Ing. Josef Komárek za obor řezba králických figurek a betlémů (2015).

Z důvodu rekonstrukce kostela sv. Jakuba byla světnička po celý rok 2019 uzavřena. Tento rok se ovšem můžete těšit, že opět navštívíte místo, kde pětičlenná rodina Martinů žila až do Bohuslavových 11 let. Hlavou rodiny byl otec Ferdinand, který kromě svého ševcovského povolání vykonával práci pověžného. Jeho úkolem bylo držet stráž proti ohni ve dne i v noci, natahovat věžní hodiny a zvonit klekání. S rodinou tu žil i ševcovský pomocník, kterému přezdívali „děda“. Pomáhal rodině v domácnosti, a protože světnička byla malá, měl svoji postel pod hodinami ve věži. Celá rodina se musela dělit o prostor o velikosti dvacet pět metrů čtverečních. Že vám to přijde nemožné? Tolik lidí a tak málo místa? Není divu, že když byl Bohoušek malé miminko, spával ve spodní přihrádce prádelníku.

Atmosféra života ve výšce 36 metrů nad zemí se také nesmazatelně zapsala do mysli budoucího skladatele. Ve své vzpomínce z roku 1934 v Paříži píše: „…Myslím, že tento prostor je z mých největších dojmů z dětství, který si nejvíce uvědomuji a který asi hraje velkou úlohu v celém mém názoru na kompozici. Nejsou to malé zájmy lidí, starosti, bolesti nebo i radosti, které jsem viděl z velké dálky, lépe řečeno z výšky. Je to tento prostor, který mám stále před očima a který, zdá se mi, hledám stále ve svých pracích. Prostor a příroda, ne lidi…“

Nechte se v rámci prohlídky vtáhnout do časů, kdy nebyly mobilní telefony, výtahy nahrazovaly rumpály a cestou do bytu jste museli zdolat 192 schodů. Pokud je vystoupáte až do samotné věže kostela, budete odměněni nejen zajímavou prohlídkou, ale i jedinečným výhledem na celé město a jeho blízké okolí.

Více na www.cbmpolicka.cz

Poličské hradby pocházejí z druhé poloviny 14. století a jedná se o jedno z nejzachovalejších a nejdelších městských opevnění na území Evropy. „Obepínají celý střed města v délce 1220 metrů. Mají šířku dva až 2,25 metru, jsou až osm metrů vysoké a jsou zpevněné 19 půlválcovými, do města otevřenými baštami. Nepřátele ve středověku hradby odrazovaly už svou mohutností, v přímém boji se pak osvědčily hlavně při husitských válkách,“ uvádí historik muzea Mgr. Radka Vostřelová.

„Důvod unikátní zachovalosti zdejších hradeb je prostý. V době třicetileté války už neměly prakticky žádný vojenský význam, ani později však na rozdíl od jiných historických měst nebyl při rozšiřování města důvod je bourat,“ dodává.

Hradby, chránící město Poličku před nepřáteli, jsou nyní vyhledávanou atrakcí pro turisty. Ti, kteří si je prohlédnou, si určitě odvážejí pěkné vzpomínky. Zájemci si mohou projít okruh kolem hradeb. Pro veřejnost jsou zpřístupněné také ochozy dvou rekonstruovaných částí hlavní hradby s několika věžemi.

Co jste možná nevěděli je, že královské věnné město Polička bylo založeno v roce 1265 na příkaz tehdejšího panovníka a krále Přemysla Otakara II. Městské kamenné hradby byly vystavěny po návštěvě a pobytu Karla IV. ve 2. pol. 14. století. Systém opevnění se skládal z hlavní hradby, parkánu, parkánové zdi, vodního příkopu a valu. Opevnění často stačilo odradit nepřátele již jen tím, poličské hradby několikrát odolaly  i za vlády krále Jiřího z Poděbrad a v roce 1468 až 1469 se město ubránilo útokům uherského krále Matyáše Korvína.

Aktuální informace o provozu a otevírací době naleznete na www.cbmpolicka.cz

Dětský i dospělý návštěvník do něj vstupuje jako hravý objevitel, který v labyrintu her, pohyblivých objektů, tajuplných zákoutí, obrazů, fotografií a výjevů objevuje svět divadla, cirkusu a loutek. Ve službách imaginace a hravosti se tu prolíná umělecká a řemeslná práce osobitých výtvarníků a tvůrců.

Vše je určeno ke hře a prožitku a k ničemu zde nepotřebujete návod. Imaginárium je poctou představivosti a tvořivosti, která nám říká a připomíná, že lidské ruce umí zázraky a fantazie je nekonečná. Výstava oživuje výtvarné objekty, loutky, obrázky a divadelní dekorace. Nejen děti čeká hodina plná zábavy a her, kdy se budou moci všeho dotýkat, vše prozkoumávat a zkoušet.

Náhradou pro návštěvníky volný vstup do všech objektů Slováckého muzea v neděli 24. května

„Ke kroku nečekat na listopad, a pokud to je v našich možnostech alespoň oslavit Mezinárodní den muzeí formou volného vstupu namísto tradiční muzejní noci již teď v květnu, nás vyzval Český výbor ICOM. Jen málokdo tuší, jaká bude situace za půl roku. Výzvu jsme přijali a naše objekty zpřístupníme veřejnosti zdarma s přihlédnutím na nová hygienická a bezpečnostní opatření v neděli 24. května v čase od 9.00 do 12.00 a 12.30 do 17.00 hodin.“

Vyhlášené téma letošního Mezinárodního dne muzeí je Muzea za rovnost: rozmanitost a začleňování. „Posilování rozmanitosti a začleňování lidí, bez ohledu na jejich původ či osobní zázemí je jedním z hlavních cílů v našich kulturních institucích. Fyzické i ekonomické přístupnosti tradičně věnujeme mnoho pozornosti. Bezbariérovost je již standardem. Tato nelehká doba je příležitostí zamyslet se nad tím, v jaké společnosti a s jakými lidmi společně žijeme. Svými výstavami, workshopy, vzdělávacími programy a tvořivými iniciativami můžeme napomáhat pozitivnímu vývoji. Využijme tuto dobu k lepšímu poznání sebe sama a lidí kolem nás,“ sdělila k tématu Dagmar Grossmannová za sekretariát Českého výboru ICOM.

Zdarma budou otevřeny všechny objekty Slováckého muzea. V hlavní budově kromě stálé národopisné expozice je nainstalována výstava děl zrakově postižených spoluobčanů ze sochařské školy Aliterra z Tasova na Vysočině. „Snažíme se, aby naši žáci neztratili svůj vnitřní postoj, aby nekopírovali výtvarná díla vidících lidí, ale aby nám ukázali, jak to vidí svým způsobem,“ sdělila autorka výstavy Tereza Axmanová, ředitelka školy Aliterra. Součástí výstavy je i speciální objekt, který návštěvníkům zamezí v přímém vizuálnímu kontaktu a poskytne jim možnost poznat sochu nejprve hmatem a teprve následně ji i spatřit."

V Galerii Slováckého muzea na vás čeká trio skvělých výstavně-výtvarných projektů. „Pro nejmenší děti a rodiče je určitě nejvíc přitažlivá výstava ilustrací Denisy Proškové, která je nejen výbornou výtvarnicí, ale také skvělou spisovatelkou. Její obrázky jsou milým pohledem do světa lidí a jejich zvířecích kamarádů se spoustou krásných příběhů,“ zve Marie Martykánová, kurátorka výstavy a už se těší na chvíle, až galerie zase ožije vaším smíchem.

Kdo se nestihl zajít podívat do Starého Města, jak roste stavba nového Cyrilometodějského centra Slováckého muzea a při té příležitosti navštívit Památník Velké Moravy, zoufat nemusí. „Výstava TOP 10 nejzajímavějších archeologických nálezů poslední dekády nabízí pohled do nedávné historie, kdy se archeologům Slováckého muzea podařilo zmapovat nálezy nevyčíslitelné hodnoty sahající stovky i tisíce let do minulosti,“ doplnil pestrou nabídku k návštěvě poklidnějšího charakteru Princ.

Významným partnerem při přípravě této výstavy bylo Biskupství litoměřické.

Výstava Sancta Maria. Mariánská úcta na Litoměřicku bude zahájena v úterý 26. 5. 2020, z důvodu vládních omezení spjatých s koronavirovou pandemií však nebude organizována vernisáž pro veřejnost. Výstavu bude možné navštívit až do 1. 11. 2020.

Výstava nabídne možnost prohlédnout si artefakty, z nichž se mnohé dosud uplatňují v liturgickém prostoru a nebyly ještě vystavovány. Návštěvníci budou moci spatřit například kalichy, monstrance, paramenta, ale také plastiky či obrazy s mariánskou tematikou. Přestože kult Panny Marie našel svůj nejsilnější výraz v baroku, vystavena budou i díla ze starších období, v nichž se mariánská tematika rovněž objevuje. Bude možné zhlédnout ukázky pozdně gotického malířství a sochařství jako například scénu Navštívení zachycenou středověkým mistrem na oltářním retáblu, několik gotických madon či reliéfní výjev Oplakávání z konce 15. století. Tato díla muzeum ve svých prostorách vystavuje po dlouhé době, neboť přestože patří i s dalšími gotickými skvosty do jeho sbírek, prezentovány jsou v Severočeské galerii výtvarného umění, která je má ze strany Oblastního muzea v Litoměřicích v dlouhodobé zápůjčce.

Jedinečným sbírkovým předmětem, který bývá většinou ukryt v muzejním depozitáři, je pak dřevěná, pozdně gotická oboustranná plastika. Její předpokládané původní uplatnění v liturgickém prostoru popisuje kurátorka výstavy Kristína Sedláčková: „Oboustranné gotické sochy nepatřily v Čechách mezi časté jevy, častěji se s nimi setkáváme například v Německu, kde sloužily jako tzv. Marienleuchter, tedy mariánské svícny. Představovaly z obou stran nejčastěji Assumptu neboli Nanebevzatou Pannou Marii s měsícem pod nohama a svatozáří kolem celé postavy. Socha Panny Marie zavěšená pod klenbou kostela, obklopená září plápolajících svíček umocňujících lesk zlata, musela působit v setmělém kostele na věřící velmi emotivně.“

Projevy úcty k Panně Marii však nemají pouze podobu hmotných artefaktů, ale promítájí se rovněž do hudebních děl, i ty se na výstavě objeví. Jedním z nich bude například Srkalův kancionál, návštěvníkovi možná známý díky úvodní straně s jedním z nejstarších vyobrazení Litoměřic. Na výstavě však „zalistujeme“ dál do jeho nitra a podíváme se, jak vypadala notace písní z konce 16. století.

Období baroka bude hojně zastoupeno množstvím zajímavých artefaktů, z nichž za zmínku stojí například drobná soška Panny Marie Svatohorské z Třebívlic zdobená českými granáty, plastika Panny Marie s Ježíškem vyrobená technikou papírmašé, s níž se pro její menší trvanlivost nesetkáváme tak často, či Křešické palladium vztahující se k nedalekému významnému poutnímu místu, pozoruhodný je rovněž obraz s Pannou Marií Klatovskou zachycující bitvu u Lovosic během třicetileté války. Kromě konkrétních předmětů se výstava věnuje také fenoménu mariánských morových sloupů, jež neodmyslitelně patří k náměstím našich měst.

Minulost a 20. století propojuje příběh litoměřické kapličky Panny Marie Pomocné, kterou na výstavě připomene malba Ernsta Gustava Doerella. Drobná stavba byla vystavena v polovině 17. století za Dlouhou bránou. Poté však byla několikrát zbourána, přemístěna a přestavěna, až se její osud definitivně završil v polovině 20. století. Dnes ji připomíná již jen jedna z litoměřických ulic nesoucí název Marie Pomocné.

V rámci doprovodného programu připravujeme přednášky, workshopy a komentované prohlídky, na které se návštěvníci mohou těšit, dojde-li k dalšímu rozvolnění současných vládních omezení. Aktuální informace o nich budou postupně zveřejňovány na internetové stránce muzea.

www.muzeumlitomerice.cz