Lidová kultura

Na otázky odpovídá Nika Puci, organizátorka projektu Eterle

Jaké okolnosti vedly k tomu, že jste se rozhodly svou sbírku kus po kusu skládanou více než třicet let půjčovat?

Impulsy pro založení fundusu ETERLE byly asi dva. Moje svatba, kterou jsem si vysnila podle obrázků z Pinterestu a následně jsem zjistila, že podobné vybavení je v Čechách nedostupné. Jídelní stoly jsem si nakonec nechala vyrobit na míru a nyní jsou součástí našeho inventáře. Oříškem byly také židle, které jsem nakonec měla zapůjčené z restaurace a nechala jsem si přečalounit sedáky. Nyní máme ve fundusu k zapůjčení už stovky vlastních vintage židlí. Dalším podnětem byla rekonstrukce našeho domu, který zaplnily až po půdu „poklady“ a který bylo nutno vyklidit. Vášeň mojí maminky pro sběratelství nám takřka do slova přerostla přes hlavu a něco prodat ani vyhodit nepřipadalo tehdy v úvahu. Tyto dvě události nás přivedly na myšlenku založit půjčovnu nevšedního nábytku a dekorací.

Začínaly jste jako půjčovna dobového nábytku, nádobí, nejrůznějších dekorací a doplňků z rodinné sbírky. Co všechno nabízíte nyní? V čem se lišíte např. od tradičních starožitnictví nebo eventové agentury?

Vždy se mi hledá obtížně slovo, kterým bych Eterle označila. Nemyslím, že jsme „jen“ půjčovna, vždy jsme se snažily přesáhnout hranice pouhého vydávání ze skladu a slovo fundus zase lidé mimo film moc neznají a zní to trochu jako funus. Navíc poměrně nedávno jsme se rozhodly i ke kroku, který jsme dříve zcela odmítaly, a to je prodej. K přiblížení Eterle mi tedy nepostačí pouhé slovo a budu to muset vzít více ze široka…

Jsme rodinná firma, která už po tři generace miluje staré věci a jejich kouzlu jsme propadly natolik, že jsme jich nahromadily více, než kdy dokážeme samy upotřebit. Jenže protože jsme více sběratelé než obchodníci, zavrhly jsme na začátku prodej a rozhodly se pro půjčování. Vždy jsme se snažily, aby v tom bylo víc. Na začátku jsme neměly ani online katalog, protože jsme chtěly být co nejvíce v kontaktu se zákazníkem. Nicméně, později se ukázalo, že pro mnohé je to komplikace a zdlouhavé a tak jsme alespoň část věcí nechaly nafotit a spustily online půjčovnu. Holt svět přeje digitalizaci… Máme radost z každé objednávky, ale především nás těší, pokud můžeme být zapojeni i do procesu výběru a kreativní části tvoření konceptu.

Domnívám se, že náš koncept je zcela jiný než tradiční starožitnosti či eventová agentura. Nefungujeme jako klasický obchod. Máme eshop, kde se ale produkty snažíme prezentovat specifickým stylem, např. vázy i s aranžmá květin, aby si lidé uměli lépe představit, jak budou v reálu vypadat. Pořádáme také vintage markety, které se zase snažíme ladit tematicky a s určitým přesahem, například na vánočním jsme měly foodtruck a workshop adventních věnců. Zároveň i na bazarech se snažíme o prezentaci zboží v určitém seskupení, naaranžované tak, jak se dle nás k sobě jednotlivé kousky hodí. Co se týče srovnání s eventovou agenturou, tak my především vůbec nezařizujeme produkci. Velmi rádi pomůžeme s konceptem a výběrem nábytku a dekorací, ale nezajišťujeme ostatní subdodavatele či organizaci eventu jako takového. Troufám si také říci, že máme velmi individuální přístup. Sama jsem poměrně náročný klient a tak si velmi zakládám na přístupu k zákazníkům.

Zaujalo mě, že nábytek a dobovou výzdobu jste dodávaly třeba do Winternitzovy vily, Divadla Royal, Čistírny odpadních vod, Vily Tugendhat… To musela být krásná práce v různorodém prostředí… Co vás na ní bavilo nejvíce?

Je úžasné vidět naše věci na tak krásných a rozdílných místech. Myslím, že z vašeho výčtu je i dobře patrné, že vintage nábytek a dekorace se dají zasadit do nejednoho stylu. Často jsem měla pocit, že si lidé (především ve svatebním světě) spojují vintage s takzvaným boho stylem, ale to je jen jeden směr, jak se dají naše věci uchopit. Celkové vyznění strašně záleží na vzájemné kombinaci a ostatních dekoracích, často jsou to detaily a drobnosti utvářející celkový výjimečný dojem.

Dokážete si v tom množství udržet přehled, co všechno vůbec máte k půjčení a prodeji? Proč je na eshopu k mání jen pár kousků z bohaté nabídky?

Popravdě, když vidím to nashromážděné množství, tak někdy také přemýšlím, jak se to tak seběhlo a nakupilo. Ono když dáte mámě prostor, ať je jakkoliv velký, dokáže ho velmi rychle zaplnit. Však už nám začíná být i areál v Tursku malý, což je také jeden z mnoha důvodů, proč jsme přistoupily k prodeji. Lhala bych, kdybych řekla, že si pamatuji každou z našich židlí a je pravda, že někdy když procházím mezi nábytkem, jsem překvapena, co objevím. Je to ale také tím, že maminka přes zákaz nakupovat pořád vozí nové věci, ale dělá to tajně a doufá, že na to nepřijdu…Nicméně si myslím, že přehled máme. Pokud někdo shání určitý styl, myslím, že jsme schopny říct, zda dokážeme poptávku naplnit.

Proč je na eshopu jen pár kousků? Jednak s půjčovnou nekončíme, eshop je jen další větev businessu Eterle, takže k prodeji není vše, co naše sbírka skýtá. Eshop jsme navíc spustily teprve na konci srpna, takže jsme zatím testovaly, jak bude prodej úspěšný. A v neposlední řadě příprava produktů na eshop je časově i finančně poměrně nákladná, některé produkty se vůbec nevyplatí sem dávat.

Podle čeho si vaše maminka, posedlá sběratelskou vášní, věci vybírá? Jaké kousky ji oslovují? Kde je objevuje? Mezi značkovými poklady se u vás dají najít i slavná jména, jako jsou Rosenthal, Winterling, Seltmann, Thomas, Thunn, Haas a Czjzek…, ale značka není podmínkou kvalitního designu, souhlasíte?

Já bych byla posedlá také, ale nemohu si to ještě dovolit. Jak říkala máma v jednom videu: „Myslím, že už jsem ve věku, kdy si mohu dělat, co chci.“, no a já v něm holt ještě nejsem a cítím, že někdo v té firmě musí být trochu zodpovědný a bohužel to břímě padlo na mě. (úsměv) Máma vybírá věci především citem, co ji osloví a chytne za srdce. Až následně třeba zjistí, že jde o renomovanou firmu nebo známého návrháře. Pokud jsou věci k prodeji, pak samozřejmě přihlíží i k tomu, co si momentálně lidé žádají. Ráda má především porcelán, oblíbenou značkou je Rosenthal, a to jak klasický, tak moderní. Nejraději nakupuje na burzách, první byl Buštěhrad před 40 lety, nyní už jich je ale více a přibyl také internet, kde hledá hlavně nábytek. Sporadicky vyhledává i ve starožitnostech.

Částečně souhlasím. Značka není podmínkou kvalitního designu, ale je to už určitý předpoklad kvality. Pokud je nějaký design dobrý, tak si jméno vybuduje. Ale tak jako v ničem, ani zde to neplatí stoprocentně. Můžete tedy objevit i krásné věci bez zvučného jména. Ne každý, kdo má tvůrčího ducha a cit pro design je i dobrý obchodník, a tak jeho jméno nemusí nikdy prorazit.

Dokážete dodat v perfektním stavu nábytek, který byl sesbíraný po bazarech a anticích. Zaměstnáváte řemeslníky? Jste schopné vyrobit věci i na zakázku?

Nemáme vyučené restaurátory, ale šikovné pomocníky, kteří zvládnou vše. Dříve jsme zaměstnávaly i truhláře, ale nyní s ním spolupracujeme jen externě, stejně tak jako s čalouníkem. Věci na zakázku nevyrábíme, ale občas realizujeme vlastní návrhy.

Showroom jste zpřístupnily v bývalém zemědělském areálu v Tursku, kousek od Prahy. V únětickém kravíně zase každoročně organizujete vintage markety… Co si odtud lidé nejčastěji odnášejí domů? Jaký je o akci zájem?

Naše únětické bazary jsou zatím takové pravidelně nepravidelné. V listopadu proběhl první vánoční bazar, kde jsme přizvali i La Porchetta di Simone foodtruck a květinové studio Lukash florist. Chceme lidem nakupování zpříjemnit, aby šlo o celkový hezký zážitek. Pokud bude akce úspěšná, zvažujeme zavedení opravdu pravidelných bazarů v průběhu roku. V září nám vyšlo krásné počasí a celý víkend se nesl ve velmi příjemné atmosféře. Lidé se i po nákupu zdržovali na zahradě a někteří se k nám během víkendu vraceli. Nyní vidíme na facebookové události celkem velký nárůst a zájemci nám i píší, že už se k nám moc těší. Před Vánocemi se dobře prodává sklo a porcelán a spíše nábytek v hezkém stavu. Zkrátka možné dárky pod stromeček či servis na sváteční tabuli.

Jak vnímáte rozdíl mezi vintage, retro a antique?

Nevím, zda je pro to nějaká odborná definice, ale já vnímám retro jako 60.−80. léta, vintage tak 30.−50. léta a antique vše starší.

Vyrůstala jste mezi starými věcmi, tak je asi přirozené, že k nim máte vstřícný vztah. Spolupracujete ale také s designéry, architekty, umělci, vaše věci se objevily na Designbloku. Jaký současný design je vám blízký nebo práce jakého designéra?

Ano, ke starým věcem chovám více než vstřícný vztah, ale velmi ráda kombinuji staré s moderním. Máme například novou kuchyň s dominantním dřevěno-betonovým ostrůvkem, ale doplněna je o vintage židle a mám vyhlídnutý i retro jídelní stůl. Současný design se mi líbí a nebráním se mu ani doma. Můj pětiletý syn má třeba v pokojíčku nad retro skříňkou 3D tapety letadel od Daniela Piršče a osvětlení v podobě závěsných balónků od Borise Klimka. Zůstanu-li u vybavení domu, tak mě oslovuje design Lucie Koldové a také italská studia Agape (koupelny) a Depadova (nábytek). Šperky mě hodně baví od Zdeňka Vacka, jak jeho starší kolekce pod studiem Zorya, tak jeho nová řada pod vlastním jménem.

Sofa z litinové vany, staré kropicí konve jako květináče, svetr jako povlak na polštáři… Dokážete dát nový život starým věcem, což je dnes velmi trendy a odpovídá to společenské potřebě po šetrném způsobu života. Není třeba kupovat nové, ale stylové! Proč je dnes vintage styl tolik oblíbený?

Jde o celosvětový trend napříč odvětvími. Udržitelnost je dnes pro některé možná jen trendy, pro jiné styl života a někdo možná nepohlíží na vintage věci ve smyslu recyklace a udržitelnosti, ale prostě má rád tento styl. My jsme obě vyrostly obklopeny vintage a starožitnými věcmi a vybudovaly jsme si k nim vztah. Máme rády jejich historii, kterou vypráví, kvalitu zpracování a i skutečnost, že i když se třeba dříve jednalo o sériovou výrobu, dnes už takový kousek nenajdete v každé domácnosti. Domníváme se, že lidé, kterým je vintage styl blízký, v něm hledají podobné hodnoty.

Jak váš byznys ovlivnila doba covidová? Lidé investovali do nemovitostí, chalup a chat a s tím je spojené také jejich vybavování stylovým nábytkem a doplňky. Svezly jste se na této vlně zájmu nebo jste naopak zaznamenaly pokles poptávky?

Myslím, že jsme tu největší vlnu, kdy lidé renovovali a zútulňovali si svá bydlení, trochu prošvihly. Řádný eshop jsme spustily až na konci srpna. V době největších omezení fungovalo Eterle především jako půjčovna a zde jsme utrpěly hodně. Poptávka velmi klesla. Letos v létě jsme se opět trochu dostaly k realizacím, ale způsob fungování se velmi změnil. Lidé většinou objednávali na poslední chvíli, stále přetrvával strach, že by se svatba nemusela uskutečnit, a tak mnoho zakázek bylo spíše menších.

Máte pětiletého syna, začala jste tedy s firmou jako maminka na rodičovské dovolené. Jaké byly vaše podnikatelské začátky? Zažila jste i chvíle, kdy jste si říkala, že podnikat přestanete? Co jste se musela kvůli fungování rodinné firmy naučit?

Já podnikavého ducha určitě nemám, jsem na to moc opatrná, ale můj manžel se do všeho vrhá po hlavě. Přišla jsem s myšlenkou fundusu a už ani nevím, jak se to seběhlo, ale najednou jsme měly sklady v Turksu a firmu. (úsměv) Člověk se školí stále za pochodu a mnohdy si ani neuvědomí, že se něčemu přiučil. Myslím, že když začnete sami podnikat, lépe si uvědomíte, jaké množství práce se skrývá za tím, co je vidět navenek. Kolik kroků, času a lidí se třeba podílí na tom, aby se objevil jeden hrneček na eshopu. Věřím, že jsme se toho naučily již hodně, ale já ze své povahy vidím spíše to, co všechno bych se ještě naučit měla… Dle mého manžela by to mělo být především, jak odpočívat. (úsměv) Skloubit práci a rodinu je někdy náročné, obzvlášť když jste perfekcionista, a občas je to vykoupeno jen pár hodinami spánku.

Vánoce u vás doma – budou vintage? Co ve vánoční výzdobě nesmí chybět? Můžete dát našim čtenářům nějaký tip na nevšední vánoční výzdobu inspirovanou vintage stylem?

Asi po třiceti letech se naše Vánoce přesunou z chalupy do domu v Praze. Poprvé jako dospělá je oslavím v domě svého dětství. Výzdoba bude tedy letos asi hodně jiná oproti letům předešlým. Ještě jsem nepřemýšlela o slavnostní tabuli, nejspíš zajedu do Turska a vyberu něco z naší sbírky. Co se ale týče vánočního stromečku, ten ponechám tradiční, tak jak ho znala moje babička, maminka, já a i náš syn. Budeme mít živý stromeček až do stropu, se svíčkami a prskavkami (ty nesmějí chybět) a ozdobičkami všech barev, velikostí a tvarů.

Nevíme, zda se jedná o vyloženě nevšední vánoční tip, ale napadá nás třeba zateplení špaletových oken kostkovanou červenou dekou a na ní položit větvičky a skleněné ozdoby. Na zahradu rodinného domu můžete dát staré lyže a sáňky s ovčí kůží. Jako výzdobu na dveře se nebojte použít i staré brusle a pletené palčáky. V interiéru můžete využít i krásné staré broušené skleničky. Pokud je třeba štíplá, není nutné ji vyhazovat, stačí do ní dát místo alkoholu svíčku a máte krásný elegantní svícen. Máma vymyslí využití asi pro jakoukoliv starou i rozbitou věc, jen aby ji nemusela vyhodit. Přijďte příště na náš bazar, tam takové dekorace uvidíte na vlastní oči.

Máte ideální možnost obměňovat své domovy, své soukromé interiéry. Děláte to čas od času, nebo raději „konzervativně“ setrváváte v tradici?

Jsem poměrně konzervativní člověk a hlavně jsem smutný příklad rčení kovářovic kobyla chodí bosa. Už tři roky bydlíme v zrekonstruovaném domě a jeho interiér stále není hotový. Těším se ale, že bych mohla mít brzy z větší části hotovou kancelář, která slouží zároveň jako hostinský pokoj. Dlouho jsem nemohla sehnat adekvátní rozkládací gauč, nyní už ale čeká u truhláře na renovaci…

Na Moravě je dodnes zvykem, že na vánoční stůl bývá prostřeno i pro členy rodiny, kteří v tom roce odešli. Víte o tom? Bývají s vámi u vašeho štědrovečerního stolu tak či onak přítomni vaši blízcí?

Vím, že taková tradice je, ale nevěděla jsem, že pochází z Moravy. Tento zvyk se u nás v rodině netraduje. Myslím, že by pro nás byl pohled na prázdný talíř příliš bolestivý. Letos by bohužel toto místo patřilo mé babičce, která s námi každoročně Vánoce slavila. Máme ale tradici, která se u nás u štědrovečerního stolu přísně dodržuje. Jakmile se usedne ke stolu, nikdo už ho nesmí opustit, než se prohlásí večeře za ukončenou. Říká se totiž, že kdo by odešel od stolu, do roka odejde od rodiny. I kdybychom zapomněli na kapra a bramborový salát, tak přes tento zákaz u nás vlak nejede a k večeři bude jen knedlíčková polévka a vánočka.

https://eterle.cz/

https://www.facebook.com/FundusEterle

Lidový tanec je sedmou studií on-line edice Český tanec v datech, která od roku 2019 mapuje český tanec z hlediska aktuálního vývoje infrastruktury, produkce, profesních a ekonomických podmínek. „Estetickým hlediskům se v edici věnujeme jen rámcově a spíše optikou historického vývoje, kdy se pokoušíme shrnout větší časové období daného tanečního žánru či oboru, a snažíme se vystihnout jeho současné hlavní rysy. Daleko více nás zajímají ekonomické, sociální podmínky, v nichž umělci tvoří, a také problémy, na které narážejí,“ říká jeden z editorů Roman Vašek.

Situace lidového tance je specifická tím, že v něm pracuje jen deset profesionálů v rámci poloprofesionálního souboru Ondráš, jehož zřizovatelem je Ministerstvo obrany ČR. Další projevy tohoto kulturního fenoménu jsou čistě amatérské.  Autorky přibližují novodobý vývoj a objasňují, jaká rozhodnutí a události vedly k současné podobě tanečního folkloru v Česku. Samostatná kapitola je věnována historii profesionálních souborů, které vznikaly po roce 1945. Nejvýznamnější postavení mezi nimi měl početný Československý státní soubor písní a tanců, který často propagoval československou kulturu v zahraničí a který zanikl po roce 1989. Studie vymezuje problematiku i terminologii a přináší i statistiky počtu folklorních kolektivů, lokalizaci jejich působení v rámci územně-správních celků (krajů); zabývá se jejich repertoárovým zaměřením a věkovou strukturou aj. Studie věnuje pozornost i festivalové infrastruktuře a přináší pro komparaci informace o postavení lidového tance v okolních státech.

Edice Český tanec v datech bude pokračovat dalšími studiemi, například sborníkem textů o problematice publika nebo studií o uplatnění tance v eventové kultuře.

Studii lze stáhnout na tomto odkazu.

„Chtěl jsem zpříjemnit vánoční atmosféru při prodeji kaprů, který chystají bílovečtí rybáři na středu 22. prosince, a tak jsem se rozhodl vyrobit betlém. Původně jsem chtěl jednotlivé postavy v životní velikosti vyřezat z dřevotřísky, ale nakonec jsem zvolil ekonomičtější variantu a vyřezal betlém ze sololitu,“ popisuje své důvody k tvorbě tohoto krásného díla jeho autor Martin Holub, který se rozhodoval velmi rychle – jeden večer si vše naplánoval a druhý den se pustil do práce. „Pokud je člověk zapálen pro věc, není nic, co by nešlo,“ dodává Martin Holub.

Betlém vznikal v klubovně rybářského svazu, kde Martin Holub pozval profesory výtvarné výchovy bíloveckého gymnázia. „Napadlo mě oslovit i mladší generaci, aby se zapojila do oživování našich krásných tradic. Oslovil jsem proto vedení místního gymnázia, zda bych mohl přizvat ke spolupráci i jejich studenty, a byl jsem mile překvapen, s jakou ochotou mi vyšli vstříc. Pozval jsem proto profesory k nám do klubovny, kde jsem jim ukázal vyřezaný betlém se základními rysy budoucí malby a vysvětlil, jak by vše mělo vypadat. Betlém jsem následně převezl na gymnázium, kde pod odborným dohledem profesorky Ireny Janesové a profesora Radima Bejlovce studenti celkem 14 kusů tohoto díla domalovali barvami podle předlohy. 

„Postavy byly v životní velikosti, ale ani toho se studenti nezalekli. Postupně na nich pracovali žáci z primy, sekundy, tercie, sexty i 2. BC, kterým se pod rukama díky panu Holubovi zrodilo doslova monumentální dílo,“ doplňuje za vedení gymnázia profesorka Irena Janesová. A tak Marie s Josefem a malým Ježíškem ve společnosti andílků, oveček, velblouda, oslíka a dalších zdobí již zdobí nyní suterén místního gymnázia

„Sváteční výzdoba k adventnímu času i Vánocům neodmyslitelně patří a nás moc těší, že se do výzdoby města zapojují i samotní občané. Věřím, že právě díky panu Holubovi bude mít i letošní nákup kaprů u Medvědí boudy ještě svátečnější atmosféru, kterou si všichni přítomní jistě užijí. Osobně se velmi těším, až betlém obohatí naši výzdobu na Slezském náměstí,“ říká starostka města Bílovce Renata Mikolašová, která zve občany také na výstavu do místního muzea s názvem Kouzlo Vánoc, která potrvá až do 9. ledna. „Tato výstava přenese děti i dospělé do kuchyně první republiky a návštěvníci nahlédnout do tradičního receptáře našich babiček. Nechybí tady samozřejmě také betlémy a staré vánoční ozdoby.“

Výstavu doplní 16. prosince od 17 hodin v muzeu také přednáška Radka Kubánka s názvem Vánoce let minulých, prostřednictvím níž se přítomní dozví o zvycích a tradicích od dušiček až do Tří králů u nás ve Slezsku.​

Vánoce jsou za dveřmi a je čas myslet na obdarovávání druhých. Ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti můžete zakoupit produkty, které nelze zařadit do řad chytrých IT mašinek, gurmánských specialit či extrémních zážitků. A rozhodně ani neputují přes půl světa, aby nás potěšily. Tuto nabídku prověřil čas, nepodléhá trendům ani vkusu. Jsou to malá díla šikovných rukou lidí, kteří žijí jen kousek od vašeho domova.

Ve výběrově prodejně tradičních rukodělných výrobků Slovácká jizba v hlavní budově muzea můžete zakoupit dárky krásné a ryze praktické. V nabídce je pestrý sortiment vycházející z tradiční lidové výroby. Můžete si zakoupit užitkové a dekorační předměty z keramiky, z přírodních pletiv, výrobky z kovu i ze dřeva, textilie, ale i drobné zvykoslovné předměty od tvůrců oceněných tituly Cena Vladimíra Boučka, Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje nebo Tradiční výrobek Slovácka.

„Díky vládnímu nařízení jsme museli na Masarykově náměstí zrušit vánoční trhy a jarmark. Opatření se dotklo nejen stánkařů s občerstvením, ale také regionálních řemeslníků, kteří pravidelně zajišťují pestrost této již tradiční hradišťské kulturní události. Slovácké muzeum během celého roku napomáhá s odbytem jejich výrobků, ale nyní přichází další možnost, jak ocenit jejich um a věnované úsilí. Rád bych vás proto vyzval k návštěvě muzea a podpoře našich spoluobčanů zakoupením třeba jen malé drobnosti pod stromeček pro své blízké,“ nechal se slyšet Ivo Frolec, ředitel Slováckého muzea.

Všechny výrobky lokálních řemeslníků užitkové i dekorační povahy je možné zakoupit každý den až do 23. prosince ve Slováckém muzeu (9.00 – 12.00, 12.30 – 17.00 hodin). Nechybí ani národopisná a jiná odborná literatura, specializované časopisy či pohlednice. V rámci vaší návštěvy můžete také navštívit probíhající výstavy Svět středověkých her nebo Jan Saudek 86. Jste srdečně zváni.

https://www.slovackemuzeum.cz/

Letošní výstava je speciální tím, že jsme se snažili o co největší pestrost a o to, abychom do Semil dostali i betlémy, které zde doposud nebyly vystaveny. S touto žádostí jsme oslovili muzea ve Dvoře Králové nad Labem, Jičíně, Mnichově Hradišti a Jilemnici a kolegové nám zapůjčili velmi zajímavá díla“.

Ze sbírek těchto institucí je nyní v Semilech k vidění například rozměrná divadelní opona s motivem barokního betléma Matyáše Bernarda Brauna z Kuksu, královédvorský mechanický betlém Ladislava Cermana s pohyblivými figurkami či rozměrný skříňkový betlém sestavený z ručně malovaných figurek z dílny mnichovohradišťského malíře Václava Ningera z první poloviny 19. století. K dalším zajímavostem určitě patří dvě stě let starý betlém z chlebového těsta či betlém z tragantu, což je bílá pryskyřice, která se získávala nařezáváním kůry ze stromů rostoucích v Řecku, Turecku či Íránu. Z vlastních sbírek je vystaven například skříňkový betlém z kozákovských polodrahokamů se skleněnými figurkami od Jaroslava Brychty. Zároveň zápůjčkami přispěli i soukromí sběratelé. Návštěvníci se tak mohou těšit i na některé betlémy ze semilského prostředí, například na dvě řezbářská díla Zdeňka Lindnera (dvoukřídlý betlém z kostela sv. Petra a Pavla a neobvyklý „betlém v houslích“). K vidění budou i betlémy keramické, papírové, z pečiva, ze šustí či ze skla. Betlém z přírodnin pak vyrobily děti z přírodního klubu Kořínek, sídlícího v zelené roubence v Jílovecké ulici.

Výstava se koná v Muzeu a Pojizerské galerii Semily od 3. 12. 2021 do 30. 1. 2022. A po prohlídce výstavy jste srdečně zváni do muzejního obchůdku plného originálních vánočních dárků od místních tvůrců.

Těšíme se na vaši návštěvu.

Miroslav Šnaiberk

ředitel Muzea a Pojizerské galerie Semily, p. o.

www.muzeumsemily.cz

Plaisirs de Musique se od roku 2013 specializuje na autentickou interpretaci hudby starších stylových období na dobové nástroje, jeho členové jsou přední evropští profesionální hudebníci. Suita rusticana v podání Plaisirs de Musique je inspirována lidovou hudbou evropských národů ve skladbách mnichů z kláštera Hradisko u Olomouce.

Účinkují:

Václav Michalička – mluvené slovo

Petra Vidomusová – kolovrat, vřeteno

Adéla Střelková – kolovrat, vřeteno

Jan Čižmář – mandora, kytara, theorba, barokní loutna

Marta Kratochvílová – traverso, pikola

Marian Friedl – dudy, malý cimbál, lidové flétny, kobza, kontrabas

Vstup zdarma

Pořádá Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace a Město Příbor.

V případě zhoršení pandemické situace bude pořad živě vysílán na YouTube. Sledujte, prosím, webové stránky www.muzeumnj.cz.

Účast je bezplatná.

Registrace ZDE

PROGRAM

10:00 – 10:10 Úvod: Mgr. Kateřina Klementová, Ph.D.

10:10 – 10:25 Ing. Josef Richtr

Analýza ekonomických dopadů covidu-19 na veřejné kulturní služby v ČR

(Národní informační a poradenské středisko pro kulturu – NIPOS)

10:25 – 10:40 Mgr. Robert Bargel

Veřejné kulturní služby na lokální a regionální úrovni v době koronavirové krize; analýza a návrhy dalších postupů

(Národní informační a poradenské středisko pro kulturu – NIPOS)

10:40 – 11:10

PhDr. Zdenka Mansfeldová, CSc.

Mapování dopadů covidové krize na veřejné kulturní služby

(Národní informační a poradenské středisko pro kulturu – NIPOS)

11:10 – 11:20 PAUZA

11:20 – 11:40 Ing. Marek Prokůpek Ph.D.

Profesionální umění a COVID-19: aktuální dopady jako výzva pro inovace

(VŠE: Katedra Arts Managementu)

11:40 – 12:00 Mgr. Helena Bezděk Fraňková

Transformace státního fondu kinematografie

(Státní fond kinematografie)

12:00 – 12:40 Panelová diskuse s účastníky a zástupci veřejné správy

Moderuje Mgr. Kateřina Klementová, Ph.D.

„Vánoce bez rostlinných symbolů a krásných květin si asi ani nedokážeme představit. Rostliny doprovázejí Vánoce už od nepaměti a i za našich babiček se domovy zdobily nejen větvičkami třešní – barborkami a jmelím z domácích zdrojů, ale zahradníci pěstovali a na trzích prodávali před Vánoci i řadu tropických rostlin, jako jsou vánoční hvězdy, vánoční kaktusy, nebo dokonce i malé palmy a cykasy. Měli bychom však mít na paměti, že velké množství tropických rostlin patří mezi jedovaté, a podle toho bychom s nimi měli i zacházet,“ upozorňuje Bohumil Černý, ředitel Botanické zahrady hl. m. Prahy.

Rostlinné Vánoce z českého venkova

Barborky zdobily před Vánoci snad všechny venkovské chalupy. Jedná se o starý lidový, původně pohanský zvyk, kdy si hospodyňky čtyři týdny před Vánoci nařezaly větvičky třešní nebo višní, aby jim do Vánoc vykvetly. Rozkvetlé barborky mají symbolizovat zimní slunovrat nebo také příchod nového světla v podobě Ježíše Krista. Barborka je ale též rostlina z čeledi brukvovitých, která je zasvěcená sv. Barboře a v zimě tvoří křehké listové růžice. Z nich se připravoval salát, špenát a hospodyně je přidávaly do adventních a vánočních jídel. O adventu se sbíraly i další byliny, například potočnice nebo ptačinec, a také houby, kterými si lidé zpestřovali svůj zimní jídelníček. Hospodyňky se však vydávaly i na trh, kde zahradníci prodávali přirychlené konvalinky, narcisy, tulipány nebo zlatice a břízy, které si spojujeme spíše s obdobím jara, ale dříve zdobily domácnosti i o Vánocích.

Symboly, které u nás zdomácněly

Jmelí, ačkoliv ho považujeme za tradiční symbol, nemá původ v Česku a v českých tradicích. „Je to posvátná rostlina Keltů a zvyk zavěšování jmelí k nám přišel přibližně před sto lety z Anglie. Tak, jak je to v přírodě, jmelí musí viset i v příbytku a nikdy se nedává do vázy. Ztratilo by svoji magickou sílu. Jmelí se zavěšuje na Štědrý den ráno a visí v domácnosti celý rok. Poté se nahrazuje jmelím novým. Staré jmelí se nesmí vyhodit, ale obřadně spálit. Do domu přináší štěstí, zdraví a boží požehnání,“ říká Jarmila Skružná, vedoucí oddělení etnobotaniky a prezentace botaniky v Botanické zahradě hl. m. Prahy.

Další rostlinou, která neodmyslitelně patří k času předvánočnímu, je brambořík (Cyclamen). Bramboříky se vyskytují především v oblasti východního Středomoří, v Malé Asii a v Íránu. U nás ve volné přírodě roste brambořík nachový. Můžeme ho najít zejména na jižní Moravě, například v národním parku Podyjí. Je to zákonem chráněná rostlina, a tak rozhodně není možné přinést si jej domů. Do vánočních květináčů patří jen šlechtěné kultivary, nejčastěji v bílé a červené barvě. Brambořík potřebuje dostatek vláhy a pro kvetení je ideální teplota okolo 16 stupňů. Při vyšších teplotách poměrně rychle odkvétá. Brambořík má jedovatou hlízu, glykosidy, které obsahuje, mohou být nebezpečné pro domácí mazlíčky i pro člověka.

Dalšími zástupci rostlin, které zdobí ve vázách a používají se do vánočních dekorací, jsou nejrůznější stálezelené rostliny a keře, například cesmíny a mahonie, které symbolizují stabilitu, spokojenost a harmonii.  

Vánoční hvězda a symboly z exotických krajů

Jednou z nejoblíbenějších vánočních květin je vánoční hvězda neboli pryšec překrásný. Její zářivě červené listeny zdobí nejednu českou sváteční tabuli a mnoho z nás si již Vánoce bez ní neumí představit. Tato rostlina, odborně nazývaná Euphorbia pulcherrima, dříve poinsettia, pochází z Mexika a hojně se vyskytuje ve Střední Americe: „Aztékové používali vánoční hvězdu jako zdroj červeného barviva i jako léčivou rostlinu. Spojení pryšce překrásného a Vánoc se datuje do 16. století. Podle legendy chtěla chudá dívka uctít narození Ježíše dárkem, ale byla bez prostředků. Anděl jí tedy vnukl myšlenku, aby sebrala na okraji cesty před kostelem semínka a dala je na oltář. Ze semínek vyrostla nádherná rostlina, jejíž červené ‚květy‘ se staly symbolem Ježíšova narození, připomínkou hvězdy betlémské,“ vysvětluje Jarmila Skružná. Stejně jako ostatní pryšcovité rostliny i vánoční hvězda roní při poranění bílý latex. Ten může být při kontaktu s pokožkou dráždivý. Rodiče by měli dát pozor na děti a zabránit náhodnému požití částí této rostliny, jelikož je mírně jedovatá.

Další krásnou, ale rovněž jedovatou tropickou vánoční květinou je hvězdník (Hippeastrum) neboli rytířská hvězda. Jde o cibulovinu původem z Jižní Ameriky. O Vánocích zdobí domov obrovskými květy a je symbolem éterické krásy, ale také bohatství, štěstí a pohody. Cibule hvězdníku obsahuje toxické alkaloidy, které mohou způsobit bolesti hlavy a břicha. Laická veřejnost často zaměňuje hvězdník s velmi podobným příbuzným z jižní Afriky, a to je amarylis. I v obchodech se hvězdník pod tímto názvem často prodává. Amarylis se vyskytuje velmi vzácně, běžně jej u nás nelze koupit. Od hvězdníku se liší například tím, že rozkvétá na podzim, a tak byste se od něj nádherných květů na Vánoce nejspíš nedočkali.

Oblíbenou tropickou rostlinou, která o Vánocích může zdobit naše domovy, je též vánoční kaktus (Schlumbergera punctata). Ten patří už více než sto let k sortimentu pokojových rostlin. „Vzhledem k netradiční době květu v našich zeměpisných šířkách je oblíben především v době Vánoc. Latinské jméno rostliny připomíná známého sběratele a pěstitele kaktusů Frédérica Schlumbergera. Do rodu patří šest druhů, z nichž poslední byl popsán až v 70. letech 20. století,“ dodává Jarmila Skružná. Vánoční kaktus se vyznačuje nápadně velkými květy s délkou kolem 10 centimetrů a šířkou kolem 7 centimetrů. Svůj původ má v Brazílii a roste epifytně v korunách stromů.

Do vánočního zátiší patří i azalky. Vysazené v dekorativních květináčích s květy zářivých barev zpestří sváteční období a domů přinesou trochu jarní atmosféry. Aby azalka na Vánoce rozkvetla, je dobré ji udržovat nejprve v místnosti s nižší teplotou, okolo 10 stupňů Celsia. Až se její poupata plně vyvinou, je možné ji přenést do teplejší místnosti. Skvěle se jí bude dařit ve starších domech mezi okny.

Vánoční dárky z botanické zahrady

Botanická zahrada hl. m. Prahy i v letošním roce připravila pro své fanoušky originální vánoční dárky. Radost jistě udělá zážitek v podobě dárkové vstupenky do botanické zahrady nebo poukazu na návštěvu vinného sklepa na vinici sv. Kláry. V nabídce nechybí pozornosti, jako je kvalitní víno z místní produkce, knihy, stolní hry a další drobnosti, které potěší (nejen) příznivce rostlin a přírody vůbec. Pro milovníky vína je možné pořídit rovnou celý vánoční balíček.

Vánoční dárky lze nakupovat a objednávat na e-shopu botanické zahrady. Objednané dárky si můžete nechat zaslat poštou, případně vyzvednout v botanické zahradě. A některé jsou ke koupi přímo ve stánku se suvenýry. Osobní vyzvednutí objednávek bude možné do konce listopadu v pokladně u autobusové zastávky Kovárna – pod vinicí sv. Kláry (každý den od 9 do 16 hodin) a v prosinci pak v pokladně pod skleníkem Fata Morgana (od úterý do neděle od 9 do 16 hodin). V případě zájmu o zaslání je vánoční překvapení nutné objednávat do 10. 12., při osobním vyzvednutí je objednávku možné provést až do 17. 12. Objednávky učiněné po 18. 12. budou bohužel vyřízeny až v lednu 2022.

Sledujte dění v botanické zahradě na sociálních sítích (Facebook, Instagram, YouTube).

Novinky a další informace najdete také na www.botanicka.cz

Za akci, která byla zrušena jen několik hodin před zahájením, muzejníci plánují náhradní řešení. Využijí pro něj virtuální tržiště, které vzniklo už vloni, kdy byl vyhlášen plošný lockdown. „Hodláme využít loňskou on-line verzi muzejního trhu, kde se prezentovali převážně držitelé ocenění za tradiční lidovou kulturu a řemesla,“ vysvětluje ředitel muzea Petr Grulich. „Na ty se zaměříme i nyní, protože všechny letošní přihlášené řemeslníky bohužel podpořit nedokážeme. Rádi bychom tedy opět na webu zveřejnili audiovizuální medailony a odkoupili část jejich produkce do našeho muzejního obchodu. Lidé k nám do muzea mohou přijít a zboží si zakoupit.“

Vloni muzeum prodávalo toto zboží také prostřednictvím e-shopu, což zatím letos v plánu nemá. Na letošní verzi začali muzejníci okamžitě pracovat a nabídku se pokusí pro návštěvníky připravit ještě v první půlce adventu.

Muzeum také začíná počítat ztráty spojené se zákazem konání akce i s předchozími restrikcemi. „Řádově v době pandemie přichází muzeum o zhruba 400 tisíc korun ze vstupného a pronájmu. Ušetříme sice na nákladech spojených s personálním zajištěním akce, ale například část technického zajištění jsme uhradit museli. Nesmírně si však vážíme například přístupu Technických služeb města Hradce Králové, které nám nebudou účtovat pronájem dopravního značení, přestože pro nás vše před akcí zajistili. Daleko větší jsou však celospolečenské ztráty morální. Pro lidové řemeslníky jsou totiž řemeslné trhy nejen zdrojem obživy, ale zejména prostředkem, jak lidová řemesla udržovat, rozvíjet a prezentovat," uvedl Petr Grulich.
 

Tři aktuální výstavy v Muzeu východních Čech nadále zůstávají pro veřejnost otevřeny!