Lidová kultura

Skanzen Horní Falce je zaměřený na venkovský život dřívějších staletí a k tomu patřilo také zemědělství a samozásobování. Snahou skanzenu je zachování původní biologické rozmanitosti kulturních rostlin. Staré odrůdy zeleniny a ovoce jsou často odolnější i chuťově výraznější. Proto jsou zde zastoupeni také pěstitelé, kteří nabízejí kvalitní nehybridní sazenice! Budou zde k mání sadby brambor, cibule až po různobarevné fazole a rajčata, papriky, dýně a cukety a také bio bylinky. Do záhonků i balkónové truhlíky tady bude v nabídce pestrá směs květin.

Chybět samozřejmě nebude ani řemeslné zboží: košíkářské špalíry, spirály, zahradní keramika, přírodní mýdla a včelařské produkty. Kdo hledá vhodný dárek, najde zde delikatesy přímo od výrobců jako destiláty a nejrůznější dobroty do kuchyně, O občerstvení bude také postaráno, zdejší řezníci nabídnou speciality z grilu a ke kávě připraví muzejní pekař domácí moučníky a koláče. Kromě toho bude v prodeji také čerstvý kváskový chléb.

Za prohlídku stojí také historický farní dvůr ze 17. století, ve kterém se trh odehrává. V jeho hlavní budově jsou autenticky zařízené místnosti a v podkroví se ukrývá velká sbírka sakrálních předmětů. Pro děti máme připravenou dílničku, kde se budou vyrábět z hlíny a semínek kuličky pro vlastní květinovou zahrádku.

Vstup a parkování na trhy zdarma!

www.freilandmuseum-oberpfalz.de

Immer auf dem neuesten Stand bleiben?

Besuchen Sie uns auf Facebook oder unserer Homepage!

Pod tzv. nemateriální kulturu řadíme vedle folkloru zvyky, obřady, oblast tzv. lidové religiozity, kam spadají vědomosti a představy o člověku, přírodě a vesmíru, o nadpřirozených silách, magie, věštby, pranostiky; léčení a hygienu. V širším pojetí potom problematiku rozličných společenství, rodinných a příbuzenských vztahů, sociálních vazeb v určité komunitě nebo skupině.

Vodění jidáše je doprovázeno tímto popěvkem (případně jeho obměněnou variantou) a nám poslouží zároveň jako motto k následujícímu rozhovoru.

„Ó, Jidáši nevěrný, cos to učinil,
žes svého mistra Židům prozradil?

Budeš ty se trápiti, ve věčném pekle hořeti,
s Luciferem ďáblem tam přebývati.

My školáci chodíme a jidáše vodíme
a o dárky prosíme.“

Prastarý obyčej Vodění jidáše patřil dříve běžně k Velikonocům stejně jako koledování vajíček a pomlázka. Dnes jej zná ale málokdo. Jak se tedy odehrává a co symbolizuje? Proč se zvyk udržel pouze v několika obcích? V čem je tato tradice unikátní?

Průvody s maskovanou postavou zvanou jidáš se konají na Bílou sobotu dopoledne. Tvoří závěr obchůzek, kdy chlapci od Zeleného čtvrtku nahrazují zvuk umlklých zvonů klapáním a hrkáním. Průvod hrkačů a klapačů, v jehož čele se pohybuje maska jidáše, obchází vesnici a při každém zastavení před domy děti odříkají nebo odzpívají výše uvedený popěvek. Dospělí lidé vycházejí ven a předávají odměnu v podobě syrových vajíček, sladkostí a peněz. Po skončení obchůzky chlapci na předem daném místě odstrojí jidáše, část jeho kostýmu spálí a spravedlivě si rozdělí odměnu. Vzhledem k tomu, že se vodění jidáše koná na Bílou sobotu, chodí chlapci o Velikonočním pondělí na koledu s pomlázkou. Zvyk byl rozšířen i v jiných lokalitách naší vlasti, ale v této podobě se udržel právě jen v části Pardubického kraje. Zvláštností tradice je, že ji udržují děti (většinou chlapci) ve věku od 5 do 15 let. V dotčených lokalitách se zvyk koná téměř bez přerušení. Vodění jidáše náleží k jarním zvykům, kořeny sahají hluboko do minulosti. Patří k obyčejům, které se vážou k přelomovým okamžikům v roce a měly zřejmě společnost očistit od všeho špatného a zlého (obřadní pálení kostýmu masky) před začátkem jara – nového hospodářského roku.

Jak postava jidáše vypadala dříve a jak dnes? Z čeho se jeho odění vyrábělo a vyrábí? Jaký magický význam maska nesla? Podle fotografií se zdá, že unést takový „kostým“ musí být docela náročný fyzický výkon…

Kostým jidáše se zhotovuje z rostlinných materiálů. Obvykle ze žitné slámy, ale také sena, rákosu nebo koudele. Rostlinný materiál upomíná na víru našich předků v to, že sláma, seno nebo koudel jako součást kostýmů masek má zajistit dostatek úrody. Kostým je velmi nepohodlný, špatně se v něm pohybuje – zvláště, když k němu patří i vysoká čepice, která má zakrývat téměř celý obličej. Uvědomíme-li si, že v kostýmu je oblečený 15–16letý chlapec, který v něm obejde celou vesnici, jedná se určitě o sportovní výkon hodný obdivu.

Jak se vybírá nový jidáš? Jedná se o podobně prestižní událost pro vybraného chlapce a jeho rodinu, jako tomu je v případě Jízdy králů? Něco, na co bude on (i jeho rodina) po celý život vzpomínat? Jaké další role se obsazují v doprovodném průvodu?

Představovat masku jidáše je prestižní záležitostí, chlapec ji může absolvovat jen jednou za život. Vlastně se k této poctě „prokoleduje“. Musí totiž začínat v útlém věku tím, že bude chodit s ostatními klapat a hrkat od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty. Jak roste, může se stát pomocníkem představitele jidáše – tedy jeho párovníkem nebo pánem. Pokud ho v kolektivu chlapců vnímají jako autoritu, je jimi vybrán a může obléct kostým jidáše. Pro celou rodinu se jedná o radostnou událost. Jestliže chlapec v masce jidáše dokáže obejít celou vesnici, jsou na něho všichni pyšní. Představovat jidáše sice není pro jeho rodinu tak finančně náročné jako pro rodinu krále při Jízdě králů, ale prožívaná radost a úcta je naprosto srovnatelná.

Nositeli statku jsou většinou chlapci ve věku do 15 let. Je ještě jiný takový statek na národním seznamu, jehož jedinými nositeli by byly děti? Dochází i zde k posunu obyčeje a chlapce čím dál více doplňují dívky? Jak populární mezi dětmi zvyk je? Dokážu si představit, že se při obchůzce s řehtáním, kdy vydávají ohlušující rachot, pěkně vyřádí…

Na národním seznamu jsou od roku 2016 zapsané i Velikonoční obchůzky s Jidášem na Bučovicku, které jsou podobné obyčeji Vodění jidáše. V některých vesnicích, kvůli malému počtu chlapců v příslušném věku, doplňují hrkače a klapače i děvčata. Je to však vnímáno jako výjimka. Je nemyslitelné, aby dívka oblékla kostým jidáše. Mezi dětmi je tradice živá a je součástí jejich života. Vstávají dobrovolně v časných ranních hodinách, aby mohly jít klapat a hrkat. Pouze s oblékáním masky jidáše a zajištěním materiálu na její zhotovení pomáhají rodiče, obvykle tatínkové a dědečkové.

Jak probíhala příprava nominace Vodění jidáše na tzv. národní seznam? Co stálo u zrodu této myšlenky? Kdo ji inicioval?

Na začátku byly výzkumy kolegů z Regionálního muzea v Litomyšli a Východočeského muzea v Pardubicích, které mě upozornily na existenci tohoto obyčeje. Pak vlastní setkání s průvodem v obci Vraclav, kdy mě obyčej ohromil. Bylo to ještě v 80. letech 20. století a děti mi vyprávěly o tom, co pro ně vodění jidáše znamená. Jak celou dobu, kdy chodí hrkat a klapat, spí starší chlapci na „utajeném“ místě v šatně školy (s tichým souhlasem jejího vedení). Jak si vybírají představitele jidáše a jaký to má pro ně význam. Když jsem poznala obchůzky s maskou jidáše v dalších vesnicích a viděla jsem, že jsou obyvateli dotčených obcí vnímány jako sváteční součást jejich životů, dohodla jsem se s představiteli obcí a začala připravovat nominaci.

Čemu bylo třeba v nominačních podkladech věnovat nejvíce prostoru?

Myslím si, že popisu statku a představení nositelů. Dále pak vyřešení situace, kdy se právě skupina nositelů poměrně rychle mění, a navíc se jedná o nezletilé osoby.

Co existenci statku ohrožuje nejvíce a jaká záchranná opatření na eliminaci rizik zániku statku byla v souvislosti se zápisem přijata?

Největším ohrožením je úbytek dětí v některých vesnicích a případná ztráta jejich zájmu o tento obyčej. Záchovná opatření jsou zaměřena na osvětu a také práci s dětmi v lokalitách s tradicí daného obyčeje. V tomto směru spolupracujeme s kolegyní Bc. Soňou Krátkou z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě na realizaci programů pro školy. Mají jednak zprostředkovat informaci o obyčeji ostatním dětem a upozornit na skutečnost, jak důležité je jeho udržení pro další generace. Rovněž jsme společně připravili na toto téma výstavu, která byla v loňském roce v našem muzeu a nyní je k vidění v muzeu v Luži, jež sídlí na hradě Košumberk. Právě v okolí Luže se nachází několik vesnic, v nichž se Vodění jidáše koná.

S vlastním zápisem na národní seznam je spojena nejen zasloužená prestiž, ale i možnost prostřednictvím nejrůznějších dotačních programů čerpat finanční prostředky na propagaci statku, jeho podporu a rozvoj. Jak těchto možností využívají nositelé statku?

Pomoc se zajištěním, která se týká především obstarání materiálu na kostým masky jidáše, většinou přináší příslušný obecní úřad nebo třeba sbor dobrovolných hasičů. Obvykle i tyto instituce žádají o dotace. Některé lokality využívají možnosti dotačních titulů poskytovaných Pardubickým krajem na propagaci obyčeje. Vydávají pohlednice, kalendáře nebo publikace. Myslím, že zatím žádná lokalita nevyužila možnosti dotačních titulů poskytovaných Ministerstvem kultury. Do podpory se zapojuje i naše muzeum. Již dvakrát jsme obstarali žitnou slámu na kostým jidáše v konkrétních vesnicích. Dokonce moji kolegové slámu spletli do dlouhého povřísla na historickém povříslovači.

Jak se za deset let od zápisu na tzv. národní seznam tradice Vodění jidáše proměnila? Pomohl jejímu rozvoji?

Je velmi potěšitelné, že se Vodění jidáše od zápisu nijak neproměnilo. Myslím, že si lidé v příslušných obcích této tradice ještě více váží. Dokonce jsme zaznamenali případ, kdy se obchůzka s jidášem v jedné lokalitě obnovila.

Na několika místech jsem se dočetla, že tradice je zapsána na seznam UNESCO, ale není tomu tak. Uvažovali jste o tomto návazném kroku? Je běžné, že lidé zápis na národní seznam a seznam UNESCO zaměňují?

Setkáváme se s tím, že si lidé oba seznamy pletou. A to i novináři. Často ani nevědí o existenci národního seznamu, o krajských seznamech ani nemluvím. Nejen naše Muzeum v přírodě Vysočina, které je regionálním pracovištěm pro tradiční lidovou kulturu v Pardubickém kraji, se snaží o osvětu v tomto směru. Děje se tak, samozřejmě, ze strany Ministerstva kultury, Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a ostatních krajských regionálních pracovišť. Ale stále to není dost. Nevzdáváme se a pracujeme na různých způsobech prezentace. K tomu přispíváte i Vy svými články. Dále bych zmínila dokumenty, které natáčí paní Renata Šáchová pro Českou televizi, v nichž se systematicky věnuje jednotlivým jevům z národního seznamu i seznamů krajských.

O zápisu Vodění jidáše na světový seznam jsme zatím neuvažovali. Podle nové metodiky nominací by to nebylo vůbec jednoduché. Nominace by zřejmě musela zahrnovat širší území s výskytem takového obyčeje.

Budete letos vodit jidáše i na Veselém Kopci?

Ano. Letos k nám v rámci velikonočního programu na Veselém Kopci přijedou děti z vesnice Vinary, aby předvedly, jak se u nich vodí jidáš. Ale přijedou až o Velikonočním pondělí, protože na Bílou sobotu musí vodit jidáše doma, ve Vinarech.

www.nmvp.cz

https://www.stradoun.cz/obec-1/tradice-vodeni-jidase/

https://www.obec-jaroslav.cz/nase-obec/historie/

http://www.obecvinary.cz/historie-obecni-symbolika-tradice/

V námětu bičování se odráží utrpení, které Kristus prožíval. Plastika z národopisné sbírky teplického muzea je zdařilou řezbářskou prací, je precizně propracovaná, např. výraz utrpení v Kristově tváří a detailní ztvárnění vlasů a vousů. Soška pochází z bývalého městského muzea v Bílině.

Příběh o bičování Krista je zaznamenán v evangelících sv. Matouše, sv. Marka a sv. Jana. Námět Bičování Krista se objevuje ve výtvarném umění od 9. století. Ježíš oděný pouze do bederní roušky nebo do tuniky je zobrazován u kůlu a bičují ho dva biřici. Od 15. století se vyskytuje devoční typ samotného Krista u sloupu. Z období baroka je znám námět Krista po bičování – sedícího na podlaze vedle sloupu. Sloup, u kterého byl Kristus bičován, provaz a důtky patří k nástrojům Kristova umučení. V církvi jsou dodnes velmi uctívány.

Malou část sloupu přivezl do Prahy císař Karel IV. Milostná socha zbičovaného Krista u kůlu byla uctívána od roku 1730 na hlavním oltáři poutního kostela v bavorském Wiesu. Její četné kopie se nalézají v pohraničních oblastech v Čechách. V typologii jsou nejčastějším předobrazem Bičovaní Krista starozákonní náměty Spoutání Achióra potrestaného Holofernem a Bičování Jóba. Podle tradice byl Achiór připoután ke stromu (jako Kristus ke sloupu), když se Holofernés rozhodl vydat ho Izraelcům. Jób i přes pokušení a utrpení zůstal Bohu věrný. Jóba a Krista spojuje až do krajnosti věrnost Bohu a to, že byli bičováni.

Použitá literatura: Slovník biblické ikonografie, Jan Royt, Praha 2006, s. 51-52.
Bc. Markéta Valtrová Kašparová, kurátorka etnografické sbírky RMT

Největší část vystavených exponátů také pochází z bohatých sbírek Etnografického ústavu Moravského zemského muzea, odkud autorky výstavy restaurátorka Libuše Dufková a kurátorka textilní sbírky Mgr. Gabriela Rožková vybraly skutečně reprezentativní kolekci oděvů a doplňků.

„Konec 19. století se nesl ve znamení vědeckotechnického, kulturního i společenského rozvoje, který vynesl na výsluní zejména měšťanstvo. Nákladné róby podle poslední pařížské nebo vídeňské módy tak již nebyly jen doménou nejvyšších společenských vrstev, i české a moravské ženy chodily rády v módních oděvech,“ popsala Libuše Dufková novou výstavu.

Oděv podléhal a vlastně i podléhá módním vlnám ve stále rychlejším tempu, které je dáno duchem doby. „Přelom 19. a 20. století nazývaný jako belle époque (krásná doba) vystřídala krize a nejistota a nakonec strasti první světové války, které měly zásadní vliv i na oděv žen. Ty se musely přizpůsobit nedostatku materiálů i nové situaci vyžadující praktické oblečení, ve kterém mohly zastávat práci svých manželů,“ zmiňuje kurátorka výstavy Marta Kondrová ze Slováckého muzea okolnosti, které vývoj módní ovlivňovaly, a dodává: „S koncem války a vznikem nové republiky se i móda vydala na zcela novou cestu jednoduchých linií a minimalistického zdobení, definitivního odložení korzetů, ale i na cestu šatů vyjadřujících národní sebevědomí svou výzdobou inspirovanou lidovou výšivkou.“

Výstava s podtitulem Móda zrcadlem doby prezentuje šaty z přelomu 19. a 20. století z drahých materiálů s turnýrou formující zadní část těla, oděvy s tzv. husí hrudí ze začátku 20. století, také střízlivé přešívané komplety z období první světové války i šaty se sníženým pasem typické pro 20. léta 20. století. „Konvolut 27 dámských šatů doplňují pánské obleky i kabáty. Opomenuty nezůstaly ani oděvy dětí. Samostatně se pak věnujeme spodnímu prádlu, které formovalo siluety žen a zejména na konci 19. století bylo v několika vrstvách nezbytné pro správné tvarování linie svrchních šatů,“ nastiňuje Dufková, co návštěvníci mohou spatřit. Celé oděvy pak doplňuje ještě několik desítek nezbytných doplňků od obuvi, přes kabelky, přívěsky přehozy, knoflíky, jehlice a hřebeny do vlasů, klobouky až po slunečníky.

Ve velkém sále muzea jsou nainstalovány interaktivní obrazovky, kde si mohou návštěvníci vyzkoušet postupné oblékání dámských společenských šatů, prolistovat několik desítek fotografií i dobových anekdot zaměřených na módu. V orientaci mezi textilními materiály, i pojmy užitými v textech ve výstavě pomůže slovníček a pro hravé návštěvníky je připraven dámský budoár s modely určenými k vyzkoušení s možností vyfotografování.

Výstava prezentující také sbírky Muzea města Brna, Moravské galerie v Brně a Slováckého muzea v Uherském Hradišti bude veřejnosti přístupná do 7. srpna 2022 a bude také hlavním tématem muzejní noci připravované na 20. května.

Hlavní budova Slováckého muzea, Smetanovy sady 179, Uherské Hradiště. Vernisáž ve čtvrtek 31. března v 17.00 hodin. Výstava končí 7. srpna 2022.

Oslovíme milovníky přírodních-ekologických zahrad i rekreační zahrádkáře. Navíc se budou konat různé odborné přednášky, nabídneme komentované prohlídky zámku a nebude chybět ani živá hudba. Občerstvení zajistí stánky se specialitami ze zdejšího regionu.

Na oba termíny bude přichystaná spousta akcí pro malé i velké návštěvníky:

Na Velikonoce se v Bavorsku tradičně schovávají velikonoční vajíčka a děti budou mít příležitost je hledat. V zámeckém areálu se jich bude ukrývat celkem 5.000. Dospělým nabídneme například velikonoční brunch anebo návštěvu naší zcela nové zámecké kavárny. Dětem udělají určitě radost zvířátka v mini-zoo, projížďky na ponících anebo výtvarné dílničky.

Termíny v přehledu:

08. – 10. dubna 2022 (pátek až neděle)

Zahradnické dny s jarním trhem

16. – 18. dubna 2022 (sobota až pondělí)

Zahradnické dny s jarním a velikonočním trhem

Otevírací doby:  vždy od 10 - 18 hodin

Vstupné:

7€ za osobu

6€ za osobu  pro autobusové skupiny

Děti do 16 let mají vstup zdarma

Parkovací plochy jsou k dispozici.

Z každé vstupenky věnujeme 1€ nadaci Heinze Sielmanna na ochranu přírody.

Obec Guteneck leží nedaleko města Nabburgu, přímo u dálnice A93, která vede od českých hranic. www.schloss-guteneck.de

„Zveme každého z vás, kdo si chce svůj domov rozjasnit barevnou dekorací. U nás budete moci popustit uzdu své kreativitě i fantazii, a také se pobavit u pohádky. Tvořivé odpoledne zahájíme výrobou JARNÍHO VRKOČE. Přijďte a naaranžujete si zápich zelených větviček a proutků do hrníčku nebo květináče a ozdobíte jej stuhami, bílými vejdunky, barevnými skořápkami, květinami, motýli nebo ptáčky z různých materiálů. A pozor! Na výrobu vrkoče si nezapomeňte přinést svůj oblíbený hrneček,“ uvádí kurátorka akce Mgr. Simona Valachová.

„Odpoledne následně zpestří pohádka pro děti. Tak schválně jestli květinky a vůně proutků přilákají i hmyzí kamarády z POHÁDKY Z ROZKVETLÉ LOUKY v podání Divadla Jójo. Bzumy bzumy, kousy kousy, vrzy vrzy, sosy srk, zmizí rychle hmyzím letem dřív, než bys jen okem mrk! Kdo, kam a proč? Šnek Škytálek a hmyzí kamarádi frrrčí pod Medovou stráň na Velký jarní závod,“ s úsměvem dodává. 

Součástí vstupenky bude také vstup na jarní výstavu o Velikonocích.

„Velikonoce slaví lidé od nepaměti a stále je také proměňují. V dobách hojnosti a moderního života, v dobách dobrých i zlých zůstávají hlavními symboly vejce, kraslice, pomlázka, mláďata, tradiční jídla, ale i veselé barvy a lidská pospolitost. Výstava vás seznámí s některými tradicemi velikonočního týdne, který trvá od květné neděle do červeného pondělí. U jednotlivých dnů se seznámíte s jejich zvyky a historií a s lidovým pokrmem. Těšit se můžete na dobrodružné, pohybové i výtvarné aktivity s nimi spojené,“ doplňuje etnografka muzea Mgr. Stanislava Cafourková.

Akce se koná v sobotu 2. dubna 2022. Dílna bude otevřená od 13.00 do 15.00 hodin. Představení divadélka začíná v 15.00 hodin. Cena je 100, - Kč na osobu a děti do 3 let mají program zdarma.  Součástí této ceny je materiál na výtvarnou dílnu, divadelní představení a vstup na výstavu Svátky jara.

Těšíme se na Vás! 

Celý den doprovodí dvě cimbálové muziky, jedna z Valašska a druhá z Těšínského Slezska.

Protože nastal čas plánování dovolených a aktivit na léto, informujeme již nyní všechny zájemce o archaickou rukodělnou výrobu, aby si mohli zapsat do deníčku či kalendáře nultý ročník setkání přadlen v Příboře uvedl vedoucí Centra tradičních technologií Příbor Václav Michalička a vysvětlil také cíl tvůrčího setkání. Centrum tradičních technologií Příbor se vedle výzkumu historických technologií zabývá i jejich současnou životností a rozšířením. Ukázkovým příkladem nového života archaických výrobních technik je předení, které v posledních letech nabírá na obrovské oblibě. Se zájmem sledujeme zcela novodobé přadleny i přadláky, kteří se vydali z různých důvodů a pohnutek na velice zajímavou a svébytnou cestu do minulosti. Proto je tato akce jednou z dalších prezentačních aktivit CETRAT pro veřejnost.

Po celý den bude možné si zakoupit drobné občerstvení a navštívit výstavu v CETRAT Příbor " Kopřivové šaty".

Akci pořádá Muzeum Novojičínska – Centrum tradičních technologií Příbor a Město Příbor

Web: https://www.muzeumnj.cz/akce-a-vystavy/tvurci-setkani-ceskych-moravskych-slezskych-a-slovenskych-pradlen-i-pradlaku-v-cetrat-pribor
FB: https://www.facebook.com/cetratpribor

Dlouhá zima je pryč, svítí slunce, sviští potoky a vše se zazelená a poličské muzeum zve na novou výstavu s názvem Svátky jara. Tato instalace připomene dvě podoby tradičních svátků. V čase, kdy ožívají zvyky spojené s novým jarem, se zároveň slaví největší křesťanské svátky celého roku. Uvidíte tedy velikonoční kraslice, pomlázky a řehtačky ale také tradiční pokrmy a artefakty lidového umění, inspirované událostmi pašijového týdne.

„Po zimě s jejími neduhy se těšíme na jaro, na slunce, až se vše zazelená a vykvete, až se naplno rozezpívají ptáci. Velikonoce slaví lidé od nepaměti a stále je také proměňují. V dobách hojnosti a moderního života, v dobách dobrých i zlých zůstávají hlavními symboly kraslice, pomlázka, mláďata, tradiční jídla, ale i veselé barvy a lidská pospolitost. Výstava vás seznámí s některými tradicemi velikonočního týdne, který trvá od květné neděle do „červeného“ pondělí. U jednotlivých dnů se seznámíte s jejich zvyky a historií a s lidovým pokrmem. Věříme, že starší generace ráda zavzpomíná na dřívější jarní zvyky a mladé rodiny posílí vlastní rodinné tradice,“ uvádí kurátorka výstavy a etnografka muzea Mgr. Stanislava Cafourková.

„Pro malé i velké návštěvníky bude ve výstavě připraven prostor, kde si vyzkoušejí dobrodružné, pohybové i výtvarné aktivity s Velikonocemi spojené,“ dodává.

Výstavu dále doprovodí první dubnovou sobotu 2. 4. 2022 akce pro děti i dospělé Jarní odpoledne v muzeu. Zveme každého, kdo si chce svůj domov rozjasnit barevnou dekorací – JARNÍM VRKOČEM. Během tvořivé dílny si návštěvníci naaranžují zápich zelených větviček a proutků a ozdobí jej stuhami, bílými vejdunky, barevnými skořápkami, květinami, motýli nebo ptáčky z různých materiálů.

Děti se navíc mohou těšit na POHÁDKU Z ROZKVETLÉ LOUKY v podání Divadla Jójo. A o čem bude? Bzumy bzumy, kousy kousy, vrzy vrzy, sosy srk, zmizí rychle hmyzím letem dřív, než bys jen okem mrk! Kdo, kam a proč? Šnek Škytálek a hmyzí kamarádi frrrčí pod Medovou stráň na Velký jarní závod. 

Výstava potrvá 22. 3. – 24. 4. 2022. Podrobnosti na www.cbmpolicka.cz.