Knihy, literatura, média

„Myšlenka na slam poetry festival se zrodila již před několika lety. Kvůli situaci s pandemií, se kterou souviselo také omezení kulturních akcí, jsme tento nápad vytáhli ze šuplíku až v loňském roce. Navíc nám hraje do karet fakt, že zrovna letos slaví česká slam poetry dvacáté narozeniny,“ představuje vlastní iniciativu na tuzemské scéně ředitel festivalu Václav Šindelář, komunitě známý spíše pod pseudonymem Anatol Svahilec. „Cílem projektu je propojení slamových exhibic do jedné velké kulturní akce. Slam poetry bývá vnímaná jako doprovodný program na různých festivalech, ale slamový festival, alespoň pokud vím, prakticky neexistuje. Určitě ne ve střední a východní Evropě,“ komentuje Šindelář jedinečnost akce.

Jedinečnost akce spočívá v tematických vystoupeních, které doposud nemělo české publikum možnost vidět. „Rozmanitější paleta tematických exhibic na jednom místě v divácké nabídce dosud nebyla. Já budu asi nejvíc zvědav na tzv. kalašnikov poetry, duelová recitace z očí do očí, slameři recitující po částech, v dávkách, čekaje na zaváhání toho druhého. Koncept přebraný ze Srbska, bude to nejžhavější půda na celém festivalu,“ představuje Svahilec část programu.

Boleslam chce nejen představit žánr mladoboleslavskému publiku, ale především podpořit cestovní ruch a kulturní program ve městě. Kromě slamových exhibic se návštěvníci mohou zúčastnit workshopu improvizace nebo tvorby slamového textu, které povedou zkušení performeři. Mimo slamový program bude možné navštívit i koncerty tuzemských nemainstreamových hudebníků. Brněnská královna femipunku Mucha představí svou tvorbu při sólovém koncertu, který se připravuje na sobotní večer. Ten páteční bude patřit pražsko-zlínské elektro dvojici Hello Marcel.

„Rozhodli jsme se, že první ročník festivalu uspořádáme v kulisách Mladé Boleslavi. Bylo pro nás klíčové najít místo s dobrou dostupností z Prahy a zároveň blízkost jednotlivých festivalových míst,“ komentuje výběr lokace Šindelář. Jednotlivá festivalová místa jsou od sebe vzdálená maximálně do deseti minut vycházkovým tempem, návštěvníci tedy nemusí mít strach, že by se mezi nimi nestíhali přemístit. Pro zájemce o ubytování z jiných koutů republiky nabízí organizátoři i možnost noclehu v tělocvičně základní školy. Program je však sestaven tak, aby na něj přespolní zvládli bez problému dorazit. V pátek program končí s desátou hodinou večerní. Druhý festivalový den započne v 10 hodin dopoledne, bude pokračovat do pozdního večera a organizátoři počítají s jeho prodloužením až do doby odjezdu prvních ranních spojů.

Dvoudenní festival přitom tvoří malý tým. „O akci se stará opravdu úzká skupinka slamových nadšenců, veškerou produkci obstaráváme v pěti lidech. I proto budeme rádi, když návštěvníci naši snahu ocení a odváží se na první říjnový víkend připojit k našemu kulturnímu experimentu,“ zve Anatol Svahilec.

Všechny potřebné informace včetně programu mohou návštěvníci najít na facebookové události nebo na webových stránkách. Vstupenky zájemci zakoupí zde.

________________________________________________________________________

O slam poetry

Žánr vznikl v polovině 80. let 20. století v USA a rychle se rozšířil po celém světě. Je definován jako performativní žánr přednesu autorské poezie a svým formátem osciluje mezi uměleckými obory dramatické recitace, storytellingu a stand-upu. V současnosti se v Česku pořádají pravidelné exhibice ve všech krajských a dalších zhruba 30 městech. Každý rok probíhá také mistrovství republiky za účasti bezmála tisíce diváků. Žánr bývá zastupován na největších kulturních festivalech (Colours of Ostrava, MFF Karlovy Vary, LFŠ, Banát a další). Scénu tvoří zhruba stovka aktivních tvůrců působících po celé zemi.

Vstupenky: bit.ly/3PbAtCt

Festivalová místa

Pluhárna, Havlíčkova 456/1
Altán, Na Výstavišti 115
Škoda nezajít, Staroměstské nám. 87/8
Café Svět, Komenského nám. 85/17
Divadelní klub, Palackého 263
Městský palác Templ, Krajířova 102

Akce vzniká ve spolupráci s Detour Production, z. s. a Netradiční spolek, z. s.
Partnery akce jsou Mixit a Wolt

www.slampoetry.cz/boleslam
facebook

Inspirace ukrytá v brazilské literatuře

Blízkost k Brazílii a její kultuře si v sobě Petr Frey nese už od dětství. Vzpomíná, jak jeho první slůvka zazněla v portugalštině a jak vyrůstal na knihách Paula Coelha, ke kterým se rád vrací dodnes. „Taky je mi Coelho blízký svým životním příběhem, který obsahuje hippies, drogy, muziku, magii, katolicismus, prostě taková ta zoufalá i vítězná hledání sebe sama,“ doplňuje Petr Frey, https://www.petrfrey.store/. Ze současné brazilské literatury si oblíbil spisovatelku a novinářku Vanessu Barbaru a její prvotinu „Brazilské noci”, ve které se hlavní hrdina po tragické události učí vidět nadšení, vášeň a radost v místech, kde je doposud nenacházel. Při čtení čerpá Petr Frey jednak spisovatelskou inspiraci a zároveň se snaží věnovat seberozvoji, za účelem zpestření svých přístupů k životu.

Kromě prózy si jeho obdiv získal i naprosto jedinečný brazilský fenomén nazývaný „Poezie na provázku“- Cordel. „U krámků na ulicích najdete malé veršované sešitky připevněné kolíčkem. Jejich autoři píší o všem možném, a hlavně vyprávějí příběhy,“ líčí Frey.

Cestovatelské okénko v příběhu

Kouzlo při cestování Brazílií spočívá jednoduše v tom, že vždy bude co objevovat. Díky její různorodosti a ohromné rozloze má stále svá tajemství. „Říká se, že v Amazonii zřejmě žijí komunity, které se nikdy nesetkaly s naší civilizací. To je, myslím, dost vzrušující záležitost,“ komentuje Frey. S tímto konceptem se snaží pracovat i při psaní. Například v jeho napínavém thrilleru „Mise Rio“ čtenář v průběhu celého děje poznává pestrá zákoutí Ria de Janeira a Brazílie s pocitem, že možnosti objevování nových míst jsou nekonečné.

Drogové gangy a nadějné vyhlídky

Cestovatelskou složku své knihy Petr Frey prokládá realistickými pasážemi, ve kterých reflektuje dlouhodobou situaci brazilských gangů. Zvýšená kriminalita a vliv drogových gangů ve favelách i státních strukturách jsou v Brazílii neustále horkým tématem. „Řekl bych, čím dále od favel a velkých měst, tím je bezpečněji. Brazilci jsou sami o sobě velmi vstřícní a přátelští,“ dodává Frey. Autenticita životního prostředí v příběhu je pro autora klíčová jednoznačně proto, aby si čtenář mohl vytvořit ucelenou představu o prostoru, ve kterém se celá napínavá zápletka odehrává. Avšak Frey doufá, že v budoucnu brazilský klenot ještě víc zazáří, pokud dojde k poklesu počtu lidí, kteří se dostali do vleku místních gangů nebo propadli drogové závislosti a minimalizuje se tím kriminalita v Brazílii.

Knižní tip: Mise Rio

Titul „Mise Rio" je napínavým thrillerem s dějem zasazeným do exotického prostředí Rio de Janeira. Tento příběh vás provede kosmopolitními uličkami města a zároveň vám odhalí temná zákoutí brazilských favel, kde panuje vysoká kriminalita. Nicméně kniha nabízí mnohem víc než jen napětí, je to dojemný příběh o otcovské lásce, v němž se hlavní hrdina Henry, ovdovělý bývalý architekt, vydává do Ria s jediným cílem – zachránit svou dceru Pavlínu, uvězněnou kvůli drogovému obchodu. S odhodláním a pomocí svých přátel Henry podstupuje nebezpečnou cestu boje proti korupci a zločinu, aby osvobodil svou dceru a přinesl spravedlnost do města.

„V krátkém čase byly pro svou kvalitu dvěma různými festivaly oceněny hned dva naše Voyo Originály. Po necelých dvou letech, co jsme do toho šlápli? Jsem nadšený. Věřím, že i ti, co si platí Voyo, mohou mít ze svého rozhodnutí dobrý pocit,“ říká ředitel vývoje TV Nova a Voyo a zároveň kreativní producent série Král Šumavy: Fantom temného kraje Michal Reitler a dodává: „Jsem opravdu rád za celý tým Krále Šumavy, že kromě silných diváckých ohlasů přišel i silný ohlas od odborníků. Zvlášť pak v těchto dnech, kdy jsou už hluboce ponořeni v natáčení druhé série tohoto strhujícího příběhu odvahy a odpovědnosti.“

„Král Šumavy je skvělá příležitost ukázat mladé generaci znepokojující část československé historie. Bylo skvělé pracovat s nastupující generací herců. Chtěl jsem, aby výsledek byl divácký a přitom nebyl plytký a povrchní,“ říká režisér série, šestinásobný držitel Českého lva David Ondříček a dodává: „To, že je série oceňovaná, je úžasným zadostiučiněním všem tvůrcům, kterým tímto děkuji. Velice se těším na pokračování pod vedením talentovaného režiséra Damiána Vondráška.“

Mezinárodní porota ve svém usnesení udává: „Cenu za NEJLEPŠÍ TV FILM/MINISÉRII udělujeme projektu, který má výjimečné filmové provedení. Rádi bychom také vyzdvihli jeho skvělé herecké výkony a to, jak dobře byl napsán – přestože se jedná o historický seriál, postavy, jejich emoce a překážky, kterým čelí, u členů poroty velmi dobře rezonovaly.“

Třídílná série, jejíž druhá a třetí řada je aktuálně v přípravách, vypráví výjimečný příběh nepolapitelného převaděče Josefa Hasila. První série zachycuje jaro 1948, kdy ještě neodezněla radost z míru a Východ i Západ už se bojí třetí světové války. Hasil je tehdy čtyřiadvacetiletý pomocník v kuchyni sboru národní bezpečnosti ve Zvonkové. Stihl už zažít válku v německém pracovním lágru i jako spojka mezi partyzány. Teď touží především po zábavě, dobrodružství, volnosti. To poslední, o co se zajímá, je politika. Ale politika je tím, co nakonec jeho život ovlivní nejvíce.

„Festival Finále Plzeň dlouhodobě prezentuje divačkám a divákům v mezinárodních soutěžních kategoriích i v rámci exkluzivních předpremiér aktuální televizní a internetovou tvorbu. S potěšením sledujeme vzestupnou kvalitu a žánrovou i tematickou pestrost, která je s nimi spojená, a věříme, že i do budoucna se naše publikum v tomto směru má na co těšit,“ uvedla Lenka Tyrpáková, umělecká ředitelka festivalu Finále Plzeň.

Finále Plzeň je filmový festival zaměřený na české snímky, šestidenní národní přehlídka filmové, dokumentární, televizní, internetové a studentské tvorby, událost hostící stovky českých a zahraničních filmových herců a profesionálů, akce plná doprovodných aktivit - koncertů, autorských čtení, výstav a dětských programů a největší česká filmová platforma svého druhu.

Král Šumavy: Fantom temného kraje

režie: David Ondříček // producent Lucky Man Production: David Ondříček, Daria Špačková // kreativní producent Voyo: Michal Reitler // kamera: David Hofmann // scénář: Tomáš Vávra, David Ondříček // literární předloha: David Jan Žák // architekt: Ondřej Lipenský // kostýmní výtvarník:  Tereza Hrzánová// umělecký maskér: Michaela Kicková// mistr zvuku: Pavel Rejholec // postprodukce: PFX, Soundsquare// produkce:  Luděk Valchář // hrají: Oskar Hes, Kristýna Podzimková, Judit Bárdos, Vojtěch Vodochodský, Gabriela Heclová, Jan Nedbal a další.

Kaviárový levičák a cynický nihilista, filozof a spisovatel, Houellebecq a Lévy. Dvě výrazné osobnosti francouzské intelektuální sféry se stávají hlavními aktéry nejnovější inscenace Divadla Na zábradlí. Inscenační tým v čele s Janem Mikuláškem představí v pátek 27. října divadelní adaptaci korespondence Michela Houellebecqa a Bernarda-Henri Lévyho, kterou pod názvem Veřejní nepřátelé uvedlo v minulém roce na český trh nakladatelství Vyšehrad. V překladu Alana Beguivina přináší tato šestiměsíční e‑mailová přestřelka mezi dvěma mysliteli fascinující a stylisticky vybroušený názorový střet – na jedné straně stojí Houellebecq, autor knih Elementární částice, Serotonin či Zničit, známý jako misogyn s kontroverzními pesimistickými postoji a sklonem k nihilismu. Na straně druhé pak Lévy, liberální filozof aktivně angažovaný v lidskoprávních kauzách a nejrůznějších politických debatách, který mimo jiné v roce 2019 publikoval v Hospodářských novinách po setkání s tehdejším českým premiérem Andrejem Babišem kritický článek na jeho adresu. Navzdory nekonečné řadě odlišností spojuje oba intelektuály a věčné rivaly přesvědčení o krizi společnosti a vůbec intelektuálního světa a vzniká tak půda pro bouřlivou konverzaci plnou společných ožehavých témat.

Dopisy známých osobností jsou na české divadelní scéně poměrně oblíbeným materiálem – koneckonců, právě na Zábradlí byla po deset let uváděna inscenace Korespondence V+W, adaptace mnohaleté dopisní komunikace Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Na rozdíl od soukromé korespondence českých komiků však e-maily Houellebecqa a Lévyho vznikaly s jasným publikačním záměrem. „Oba autoři stojí o mediální pozornost a své životy žijí v určitých rolích. Houellebecq, vlastním jménem Michel Thomas, mlží kolem svého roku narození a vydání každého jeho románu je možná větší událostí než literatura samotná. A Lévy? Tomu je sice přes sedmdesát, ale je to spíš influencer než filozof – více je vidět v médiích než v knihách. Oba hrají hry s publikem, každé jejich gesto je ostře sledováno,“ říká dramaturgyně inscenace a umělecká šéfka Divadla Na zábradlí Dora Štědroňová. „Oba spisovatelé se brání vlastnímu zjednodušujícímu a pokřivenému obrazu, který vznikl díky médiím. Ovšem nejen že oba pomáhali tento obraz stvořit, sami jej, jak přiznávají, se škodolibou radostí naplňují a udržují. Michel Houellebecq vždy působí neupraveně, strhaně, vždy s cigaretou v ústech. To všechno je přesně vybudovaná image. Stejně tak Lévy nikdy nesundává svou zářivě bílou rozhalenku, ať už jej vidíme v zákopech nebo v televizní debatě. Kdo jsou ale tito dva muži doopravdy, to se můžeme částečně dozvědět právě z jejich korespondence.“ dodává režisér Jan Mikulášek.

Vedle Štědroňové a Mikuláška doplňuje inscenační tým na Zábradlí poprvé scénograf a kostýmní výtvarník Dragan Stojčevski. Herecké obsazení je tentokrát velmi komorní – jeviště bude patřit dvěma protagonistům, a to Václavovi Vašákovi v roli Lévyho a Miloslavovi Königovi coby Houellebecqovi. „Co se týče osobních preferencí, velice blízký je mi Houellebecqův skepticismus a smysl pro humor. Naprosto odzbrojující je pak jeho zdrcující upřímnost. Skeptický jsem ovšem k mnoha jeho vyhraněným názorům. Lévy zas ohromí svou pronikavou inteligencí, sečtělostí. U některých témat, například v debatě o situaci v Rusku, působí jeho postřehy až prorocky. V jejich vzájemném dialogu mě nejvíc baví místa, kdy si jakoby prohodí role – když se Houellebecq pouští do filosofických úvah a naopak Lévy odkrývá ta nejintimnější tajemství,“ říká o dynamice ústředních postav režisér Mikulášek.

S Houellebecqem a Lévym se návštěvníci Divadla Na zábradlí budou moci pravidelně setkávat od konce října. První reprízy po vyprodaných premiérách proběhnou 3., 14. a 27. listopadu a vstupenky jsou již nyní v prodeji v síti GoOut.

Devatero hádek

Autor: Zuzana Koukalová

Žánr: povídka, humor

Počet stran: 64

Rozměry: 130 x 200 mm

Vazba: brožovaná lepená

ISBN: 978-80-7691-121-5

Datum vydání: 25. 9. 2023

Cena: 229 Kč

Pointa.cz | Devatero hádek

Anotace

Vzali se, žili spolu a měli 50% šanci, že se rozvedou. Devatero mladých královen prožívá svou „pohádku“ prvních let manželství. Proč spolu Sněhurka s mužem nemluví? Co odpoví děd Vševěd paní Plaváčkové na otázku, zda je její manžel ten pravý? Kolik trpělivosti má královna Maruška se svými dětmi? Odvážné výpravy za obludnostmi hádek otevírají oči novým perspektivám, ale také otevírají nezhojené rány hněvu a bezmoci. Kdo se nedá, najde v knize dobré konce a mimořádně hravé a vtipné počtení.

O čem v knize autorka píše

Popelka o půlnoci mrští po princi střevíček, protože čekala něco jiného. Sněhurka se při třetí nežádané návštěvě tchyně zalkne jablkem, které jí přinesla. Karkulka vnímá spontánní potrat jako trest za to, že byla protivná na svou mámu. Manžel zařve na Šípkovou Růženku, ať se jde zase bodnout. Dočtete se o Sněhurce, Zlatovlásce, Popelce, Ladě se zlatou hvězdou, Marušce se zlatým srdcem, Červené Karkulce, manželce Plaváčka, o ženě žabího prince a Šípkové Růženě. O tom, jak se mohly cítit, když jim každodenní strasti přerostly přes hlavu, přetekly z poháru trpělivosti, stáhly je na dno, podusily, až velká voda emocí zase opadla a ony… Jak to udělaly, že zase chytily život za šťastný konec?

Pro koho je kniha určena

V textech se pozná každý, kdo se někdy zlobil na partnera, děti, rodiče, sebe. Kniha zaujme ty, kteří přemýšlí, odkud tahle zloba přišla a jak se jí napříště vyhnout. Pro chytré, citlivé, přemýšlivé duše s bojovým duchem, které neodradí obtížnost čtení.

Knihu Devatero hádek oceníte také jako skvostný svatební dárek. Nádherně ilustrovaná kniha si ironicky podává první roky manželství.

Proč autorka knihu napsala

Autorka knihu začala psát před osmi lety. Bylo to pro ni zaměstnání intelektu při péči o malé děti a duševní hygiena. Potřebovala si dokázat, že něco dokáže, protože práce v domácnosti je tzv. neproduktivní. Ze všeho nejvíc ji ale psaní a ilustrování knihy bavilo, naplňovalo, těšilo. Pořád víc, než frustrovalo a uvádělo do velkých pochybností.

O autorce

Narozena 1984 v Praze, je absolventka FHS UK a humanitních studií FF ZČU, vdaná, matka dvou kluků. Má ráda bojové umění aikido, racionální stravu a absurdní humor. Nemá ráda tlačenice a utrpení. Své texty dosud nepublikovala, spíše si píše zprávy a e-maily s přáteli. Pracuje v domácnosti v Bejrútu. Pracovala v domácnosti v Bruselu a v Praze, také jako reklamní textařka, asistentka v kanceláři velvyslankyně a jako sociální pracovnice.

O Pointě:

Pointa je online nakladatelská služba, která autorům pomáhá sestavit knižní tým a zafinancovat vydání knihy s pomocí crowdfundingu. Následně je provede celým procesem, zajistí tisk a distribuci a pomůže s propagací.

●    pointa.cz                    

●    facebook.com/Pointa.cz                   

●    instagram.com/pointa.cz                   

●    blog.pointa.cz

Jeho fotografie dávají návštěvníkům prostor kontemplovat význam rostlin ve společnosti. Nabízí možnost zamyslet se nad tématy jako je role fotosyntézy pro život na Zemi, komunikace a obranné strategie rostlin, znečištění ovzduší v interiéru, ekologie půdy, lidská a více než lidská společenství nebo úloha biodiverzity v boji proti oteplování měst. Výběr snímků zachycuje skryté příběhy rostlin a uvádí návštěvníky do širšího kontextu souvisejících vědeckých oborů jako je městská etnobotanika, fytoterapie, farmakognozie nebo etnofarmakologie.

Současně prezentuje nejnovější poznatky z těchto výzkumných oblastí, a díky vizuálnímu zpracování grafické designerky a typografky Jolany Sýkorové je představuje širší veřejnosti. Prezentuje práci mladých vědců z farmaceutické fakulty Université de Paris-Cité a Laboratoře etnobotaniky a etnofarmakologie Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze.

Kromě fotografií najdete v Janáčkově sále Českého centra Paříž také živé rostliny, z nichž mnoho ovlivnilo světové společenské dění v průběhu historie lidstva. Instalace tak navazuje na stejnojmennou loňskou knihu autorky Alexandry Střelcové, která se tomuto tématu věnuje.

„Jsme rádi, že v rámci našeho programu můžeme představit tento originální projekt, za kterým stojí francouzsko-český kolektiv Haenke. Rostliny zakomponované do výstavy fotografií Vojtěcha Veškrny společně s tématickými eventy jistě ponoří naše publikum hluboko do témat jako jsou ekologie, urbanismus, udržitelnost a vztah k přírodě,“ uvádí Adéla Sundby, zástupkyně ředitele Českého centra Paříž.

V rámci doprovodného programu je pro návštěvníky připravená komentovaná prohlídka v čele s Vojtěchem Veškrnou a Alexandrou Střelcovou (5. října od 19.30). Panelová debata s cílem rozkrýt spojitosti mezi uměním, designem a vědou, se bude konat ve čtvrtek 12. října. Zúčastní se jí antropoložka designu a umění Francesca Cozzolino nebo Sabrina Boutefnouchet, šéfka výzkumné skupiny farmakognozie na farmaceutické fakultě Université Paris-Cité. Sérii doprovodných akcí zakončí edukativní workshop s cílem přiblížit roli rostlin v kontextu současného života v Paříži.

La botanique invisible des espaces urbains
Exposition au Centre tchèque Paris, 18 rue Bonaparte 75006
5-15 octobre 2023

Program:
5. října 2023 od 19.30
VERNISÁŽ A KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA
za přítomnosti Vojtěcha Veškrny a Alexandry Střelcové

12. října 2023 od 19.00
PANELOVÁ DEBATA
O roli umění a vědy v kontextu rostlin a přírody bude debatovat:
Dr Francesca Cozzolino (plateforme Art - Design - Société - EnsadLab, École nationale supérieure d'arts et du design)
Dr Sabrina Boutefnouchet (pharmacognosie, Faculté de Pharmacie, Université de Paris-Cité)
+ TBA

14. října 2023 od 16.00
APÉRO DINATOIRE
plant swap a edukativní workshop v jednom

Haenke je interdisciplinární výzkumné studio, které působí na pomezí vědy, umění a ekologie. Jeho posláním je zvýšit povědomí o roli rostlinné biodiverzity pro medicínu a zdraví lidí i planety. S využitím transformativní síly kultury a kreativních odvětví jako prostředku pro sociální změnu vytváří projekty, které propojují tradiční znalosti o rostlinách s inovacemi a výzkumem, a vedou k lepšímu porozumění přírodnímu světu.

Mezi minulé projekty patří Victoria pragensis, botanický labyrint s tisícem rostlin umístěný na náměstí Václava Havla v Praze, projekty v uprchlických táborech a domovech pro seniory, nebo galerijní instalace zaměřená na zkoumání vztahů mezi sociálními médii, pokojovými rostlinami a mileniály. Jsou partnery New European Bauhaus, spolupracovali například s Learning Planet Festival, Yes We Camp / Académie du Climat Paris, Université de Paris Cité, l'Institut français de Prague, Goethe Institut nebo Francouzský národní institut pro udržitelný rozvoj (IRD).

Vojtěch Veškrna je v Praze usazený dokumentární fotograf. Je absolventem bakalářského studia reklamní fotografie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a magisterského studia dokumentární fotografie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU). Poté tři roky spolupracoval s dokumentárním týmem Sputnik Photos ve Varšavě a asistoval umělci a členovi Magnum Photos, Rafalovi Milachovi. Jeho fotografie objevily v časopisech Die Zeit, Cosmopolitan, Esquire nebo Harper's Bazaar, vedle toho spolupracoval s umělci, architekty, designéry a různými komerčními značkami.

V roce 2021 získal Veškrna ocenění Czech Grand Design v kategorii Fotograf roku. Jeho publikace „My Air Force“ byla v roce 2016 vyhlášena nejlepší východoevropskou fotoknihou, dostala se do užšího výběru ceny The Anamorphosis Prize a byla zařazena do stálé knihovní sbírky Muzea moderního umění (MoMA) v New Yorku. V roce 2013 Veškrna získal cenu Mercedes Benz Fashion Week Photo Award. Jeho práce byly představeny na několika skupinových i samostatných výstavách, včetně Centre de photographie ve francouzském Rouenu, festivalu Hackney WickED v Londýně nebo na festivalu „Riga Photomonth – Self Publish Riga“ v Lotyšsku.

www.czechcentres.cz

CENA YOUNG FILM FEST 12+: PRASE
V celodenním programu Cena Young Film Fest v kategorii 12+ festival mladým divákům nabídl 7 krátkých filmů z celého světa, které otevíraly témata aktuální pro současnou mládež. Jako nejzajímavější film v této kategorii účastníci zvolili snímek Prase, který režíroval nizozemský tvůrce Jorn Leeuwerink.

V jeho příběhu jsme svědky elektrifikace zvířecí říše pomocí zásuvky – tedy nosu jednoho spícího prasátka – které se rychle zvrhne v nebetyčné plýtvání, kdy zvířata používají elektřinu zbytečně úplně na všechno. Když zdroje začnou docházet, nově vzniklé město okamžitě zachvátí chaos a totální kolaps. Připomíná vám to něco? Tragikomická absurdní bajka shrnuje složitost lidské civilizace a hravou formou popisuje jednu z příčin klimatické krize.

CENA YOUNG FILM FEST 15+: LÁSKA V DOBĚ BEZ LÁSKY
Mladou porotu ve věkové kategorii 15+ nejvíce zaujal krátkometrážní snímek Láska v době bez lásky režisérky Veronicy Nielsen. Vychází v něm z tvrzení sociologů, že v současné době je čím dál těžší se zamilovat. A že láska už není prožívána tak intenzivně. Vizuálně poeticky laděný dokumentární snímek předkládá reálné a nijak nepřibarvené
vzpomínky na období zamilovanosti různých mladých párů. Zamýšlí se, proč se z něčeho tak přirozeného stala taková vzácnost, ale především je poctou všem, kteří lásku stále intenzivně prožívají.

Pásmo promítaných filmů v této kategorii nabídlo například i snímek Irské sbohem režisérské dvojice Tom Berkeley a Ross White ověnčený mnoha cenami včetně Oscara pro Nejlepší krátký hraný film nebo český film režisérky Elišky Kerbachové Na konec spirály, v němž pomocí animované dokumentární reflexe drogové závislosti zachycuje otevřené zpovědi dvou bývalých uživatelů návykových látek.

ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ: FAIRPLAY
Zvláštní uznání v soutěžní kategorii pro mládež 15+ mladá porota udělila krátkometrážnímu filmu Fairplay režiséra Zoela Aeschbachera. Tvůrce v něm představuje tři archetypální postavy současné společnosti, které ztrácejí kontrolu nad kompetitivní ruletou života - teenager hledající uznání, dělník připravený udělat cokoliv, aby dosáhl jackpotu a vyhořelý manažer snažící se sobě i okolí dokázat, že je stále naživu. Francouzský snímek je kousavou, podvratnou a zábavnou reflexí života v pozdním kapitalismu.

AUDIOVIZUÁLNÍ VÝCHOVA: NEVŠEDNĚ, ODVÁŽNĚ, JINAK!
Součástí festivalu byl bohatý industry program, kterého se zúčastnili nejzajímavější zástupci současné audiovizuální výchovy. Jedním z témat byl i mezinárodní projekt pro děti předškolního věku Cinemini vytvořený podle unikátního holandsko-německého konceptu. Projekt na festivalu detailně představil zástupce z Německa Sebastian Rosenow z Deutsches Filminstitut & Filmmuseum (DE). Margreet Cornelius z The Eye Film Museum (NL) a Rianne van Laar z Filmhub Zuid (NL) pak společně přiblížily holandský koncept jako model dobré praxe. Ten podporuje audiovizuální výchovu po celé zemi a soustředí se jak na marketing, tak i na vybudování podporující sítě aktérů audiovizuální výchovy, navazujících distribučních kanálů filmů pro děti a mládež i jednoduchost vstupu pro učitele a další zájemce, a zdá se být nejlepším možným
modelem i pro naše teritorium.

Mezi dalšími zahraničními odborníky nechyběl filmový producent Stefan Lindén (SE) z legendárního SF Studios, režisér a kreativní ředitel produkční společnosti Bye Jane! – Wouter Keijzer (NL), Kristoffer Magnus Nohr Unstad (NO) z The Cultural Schoolbag Nordland nebo Daniel Lundquist (SE) z Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež BUFF v Malmö.

Kromě programu zaměřeného na audiovizuální výchovu festival nabídl i filmový program pro veřejnost všech věkových kategorií, součástí kterého byla například předpremiéra celovečerního loutkového filmu režiséra Filipa Pošivače Tonda, Slávka a kouzelné světlo, který získal prestižní cenu na největším festivalu animovaných filmů na světě v Annecy.

Filmový festival Young Film Fest se věnuje audiovizuální výchově a tématům, která jsou očima současné mládeže důležitá, a která rezonují i v těch, kteří jsou za hranicemi jejich věku. Organizátoři festivalu se tématu věnují dlouhodobě a mimo festival pořádají i další akce v průběhu roku. Více informací naleznete na kinokavalirka.cz.

Více informací o festivalu Young Film Fest je dostupných na webových stránkách festivalu.

Úvodní filmy festivalu představují skandinávský pohled na aktuální tematiku rozvoje měst v souvislosti se společenskými otázkami. Zahajovacím snímkem bude norský hraný seriál s názvem Architekti. Fiktivní příběh z blízké budoucnosti je jemnou satirou reflektující současné problémy evropských metropolí i nedostupnost bydlení. Bezvýchodnost situace dopadá i na mladou stážistku architektonické kanceláře, která ale nalezne radikální řešení. Seriál byl letos uveden na mezinárodním festivalu Berlinale a jeho hlavní herečka Eili Harboe se mimo jiné objevila v poslední sérii úspěšného amerického seriálu Boj o moc. S alternativní formou žití také přichází dokument Podnikatelský sen. Ten sleduje zblízka rezidenty a jednotlivce stojící za švédským start-upem, který propojuje komunitní bydlení s podnikatelským rozvojem. Mladí obyvatelé organicky stírají hranice mezi osobním a společným prostorem. Na promítání naváže filmově-kritický komentář Víta Schmarce a Aleše Stuchlého z pořadu Čelisti Radia Wave.

“Stále častěji jsme svědky přeměny nebo i bourání hodnotných poválečných staveb, které již pozbyly své funkce nebo nejsou současnou společností přijímány. Vybíráme několik filmů, které se zabývají tématem transformace těchto budov a rozhodli jsme se jim věnovat celou festivalovou sekci Limity originality,” vysvětluje kurátorka festivalu Karolína Vacková.

V rámci ní bude představena v dokumentu The Proof of the Pudding rekonstrukce ikonické budovy Centraal Beheer nizozemského architekta Hermana Hertzbergera. Té se ujímá sám autor, později je ale k projektu přizván i radikálnější Winy Maas ze světoznámého ateliéru MVRDV. Film bude po promítání možné prodiskutovat s jeho protagonistou architektem Laurensem Jan ten Katem. Dalším příkladem sekce je dokument mapující osud bytového komplexu Robin Hood Gardens v Londýně, který navrhla dvojice Alison a Peter Smithsonovi v roce 1972. Stejnojmenný snímek sleduje tento brutalistní počin těsně před jeho zbořením, ale také emoce a názory, které ani po demolici neutichly.

Letošním hostem každoroční sekce Inspirace se stal teoretik, publicista a kurátor Adam Štěch. V rámci ní uvede film o francouzském režisérovi Jacquesi Tatim, jehož výjimečný vztah k architektuře zasadí do kontextu poválečného vývoje architektury a designu ve Francii. Do svého výběru zařadil také snímek Alfabeto Mangiarotti o milánském architektovi, designérovi a sochaři. Italskému interiérovému designu bude věnována i speciální přednáška o thrillerovém žánru giallo s dobovými ukázkami tamních interiérů především designérky Nandy Vigo.

Mezi zahraniční hosty, kteří letos přijali pozvání na festival, patří mimo jiné švédský režisér Sven Blume, který uvede svůj velmi osobní snímek Pokřivené linie krásy, ale povede i první festivalovou masterclass pro filmové a architektonické fanoušky. Promítání dokumentu Skin of Glass o výškové kancelářské budově v Sao Paulu z 60. let pak proběhne za osobní účasti brazilské režisérky Denise Zmekhol. Návštěvníci v Praze a v Brně budou moci debatovat s předním ukrajinským odborníkem na architekturu poválečné moderny Alexem Bykovem, protagonistou filmu Nekonečno podle Floriana Jurjeva.

Festivalový program zahrnuje také tematické bloky krátkých filmů –⁠ Archi shorts. Výběr představí například snímky zachycující vybrané mrakodrapy v Chicagu nebo blok s názvem Fascinace. Jeho součástí je například filmová esej EUR42 o římském předměstí, které je ukázkou fašistické architektury, ale také A propos de Zürich, subjektivní znovuobjevování rodného města pomocí 8mm kamery i rodinných historických snímků.

“Těší mě, že můžeme opět divákům nabídnout dva nové krátké snímky přímo z naší produkce. Filmu Dne architektury se letos zhostila slovenská filmařka Sarah Lomenová, která uvede svůj film K O N S T R U K C E navazující na letošní festivalové téma. O další premiéru se postará režisér Michal Kindernay se svým snímkem Santini odkazujícím na třísetleté výročí úmrtí významného představitele barokní gotiky,” doplňuje ředitelka festivalu Marcela Steinbachová.

Sekce Persony se zaměří na tradičně pojaté portréty osobností, jakými jsou například Adolf Loos – revolucionář mezi architekty, ale i road trip s thajským architektem Boonsermem Premthadem s názvem Big Ears Listen with Feet od známého filmařského dua Ila Bêka & Louise Lemoine. Zakončením festivalu pak bude promítání dokumentu Moderní Dánsko Arneho Jacobsena nejen o pestré architektonické a designérské kariéře tohoto průkopníka jemné skandinávské estetiky.

Mezi letošní festivalová města v Čechách a na Slovensku patří Bílovec, Brno, Březnice, Čelákovice, Frýdek-Místek, Hodonín, Jablonec nad Nisou, Karlovy Vary, Lanškroun, Nitra, Opava, Ostrava, Pardubice, Piešťany, Písek, Plzeň, Poprad, Praha, Rajecké Teplice, Šaľa, Šumperk, Uherské Hradiště, Ústí nad Labem, Ústí nad Orlicí, Vratislavice nad Nisou, Vysoké Mýto, Zlín a Žilina. Program je možné navštívit i v Berlíně.

Kompletní program a vstupenky na festival naleznete na filmarchitektura.cz. Vybrané projekce jsou po rezervaci přístupné zdarma.

Pořádá: Kruh z.s.

Pod záštitou: Česká komora architektů
Hlavní partner: mmcité a.s.

Za finanční podpory: Ministerstvo kultury ČR, hlavní město Praha, statutární město Brno, Nadace české architektury, Francouzský institut v Praze, Velvyslanectví Nizozemského království, Velvyslanectví Dánského království, Velvyslanectví Švédského království, Instituto Cervantes v Praze, SIPRAL a.s.

Partner: Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, Centrum architektury a městského plánování

Design partner: Atelier Manuall

Partner filmu Moderní Dánsko Arneho Jacobsena: Stockist

Hlavní mediální partner: Dolce Vita

Mediální partneři: 25fps, Archizoom, Artalk, ArtMap, ASB, ASB-portal, Bydlení mezi panely, CZECHDESIGN, Český rozhlas Vltava, Dřevostavitel, Earch, ERA21, Filmová výchova, Full Moon Magazine, GoOut, Kam v Brně, Kinobox, Kulturní Magazín Uni, PragMoon, PROPAMÁTKY, Radio 1, Radio Wave, TIC Brno

Tato netradiční výstava návštěvníkům otevírá možnost nenahlížet na druhou světovou válku, holokaust či znárodnění skrze frontové linie, velké bitvy, počty mrtvých nebo množství živnostníků, kteří přišli o své podnikání, ale podívat se na tyto velké události prostřednictvím života jednoho člověka.

„Tento záměr představujeme kresbami čínského studenta dlouhodobě žijícího v Česku Hana Jiang Xue, které se staly podkladem komiksového příběhu. Pro něj jsme zvolili skutečného žijícího Kroměřížana – pana Františka Färbera, který se nám stal prototypem obyčejného občana. Vystavujeme samozřejmě také sbírkové předměty, jež dokreslují dobu 20. století,“ uvedla Martina Malá, která výstavu připravila společně s kolegou Michalem Jemelkou.

Při kresbě vycházel Han Jiang Xue z historických pramenů, např. z rodinných fotografií, korespondence či z předmětů, které jsou uloženy v depozitáři historické podsbírky muzea. Mladý umělec tak dosahuje vysoké autenticity.

„Kresba těchto obrázků pro mě byla velkou výzvou. Nebylo těžké zvládnout je technicky, ale zachytit emoce. My dnes zažíváme pořád stres, nebo si to aspoň myslíme. Ale lidé za války měli strach o holý život – v bojích, v koncentračních táborech i v zázemí. To si vůbec neumíme představit. A přesto si lidé, kteří přežili holokaust, dokázali často udržet pozitivní energii,“ je přesvědčen čínský student, jehož muzeu doporučila Petra Šobáňová z Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Celkem pro účel komiksu vytvořil přes 30 obrázků, do vlastního komiksového příběhu se dostaly zhruba dvě třetiny. „Na výstavě však návštěvníci uvidí i ty kresby, které nakonec v komiksové podobě nejsou,“ připomněl Michal Jemelka.

Návštěvníkům před očima doslova ožijí dějinné momenty, jež jsou ukázány na životě Františka Färbera, ovlivnily však život každého člověka. „Příchozí mohou zakusit pohodovou atmosféru dětství v době první republiky, hrůzu koncentračního tábora, v němž se z dobře situovaného muže stane jen číslo, beznaděj, kdy při znárodnění člověk přijde o svou živnost, i radost ze znovunabyté svobody po sametové revoluci,“ doplnila Martina Malá.

Han Jiang Xue, který rovněž tvoří pod uměleckým jménem Han Snow, pochází ze severní Číny. Už několik let žije v České republice, nedaleko Kroměříže. Je studentem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho tvorba je velmi široká. Neomezuje se jen na kresbu, ale věnuje se i malbě nebo práci se dřevem a kůží.

Součástí výstavy je vzdělávací program pro školy, při němž každý žák obdrží vytištěný komiksový příběh. Výstavu si zájemci mohou prohlédnout do 5. listopadu 2023.

I přes nízký věk, kterého se Anna Jablonská (†29) dožila, zanechala za sebou podstatné dědictví současné dramatice. Byla jedním z nejvýraznějších hlasů své generace. I to je jeden z důvodů, proč se režisérka Olga Dabrowská rozhodla natočit film podle divadelní předlohy této úspěšné ukrajinské autorky z Oděsy, která hledala podstatu a smysl víry, tradiční rodiny a společenské morálky.

Ve filmu Pohani, který se točil v Česku, Německu, Bulharsku a tři měsíce před invazí Ruska na Ukrajinu v Ukrajině, se představí Lenka Vychodilová, Eva Alner Jízdná, Josef Polášek, Jiří Racek, Tereza Slánská, Ondřej Lechnýř, Ondřej Malý, Zdeněk Podhůrský, Tereza Šefrnová a další.

„Původní text Pohanů má silný divadelní i filmový potenciál, zároveň je napsán stylizovaným, až básnickým jazykem. Je to vlastně unikát, protože uvnitř textu již probíhá vztah, dialog mezi divadlem a filmem, mezi scénami ztvárněnými divadelními a filmovými výrazovými prostředky, zejména mezi divadelním slovem a filmovým obrazem,“ říká režisérka filmu Olga Dabrowská.

Anna Jablonská byla také originální básnířkou. Soubor jejích básní vydal po Annině smrti její otec, satirik Grigorij Jablonský ve sbírce nazvané „Cesta lásky“. Olga Dabrowská z ní vybrala tři básně dokonale korespondující se scénářem filmu a nechala je zhudebnit. Vznikly tak písně, které mají ve filmu speciální význam vztahu mezi postavami a zpřítomnělou autorkou Annou Jablonskou. 

„Černobílý film má to kouzlo, že ukáže pouze to podstatné a všechno, co by mohlo odvádět pozornost, přirozeně schová. Stejně tak to dělá i divadlo. Proto černobílý materiál symbiózu divadla a filmu podtrhuje,“ popisuje režisérka.

Trailer k filmu Pohani: https://www.youtube.com/watch?v=EDFuSxhn2EY

Černobílý snímek Pohani se dotýká problému ukrajinského pravoslaví, které bylo donedávna řízeno moskevským patriarchátem, podléhajícím státní moci. Na tomto příkladu se ukazuje princip dopadu zneužitého náboženství na osudy lidí. „Když se do náboženství začne plést politika, učiní z něj snadno nástroj své moci. Tak se stává modlou, které se lidi ze strachu klaní a slouží ji. Anna Jablonská poukazuje na to, že právě v kolaboraci církevních představitelů s politiky spočívá jejich pohanství,“ vysvětluje Olga Dabrowská.

Zároveň je film Pohani také o tom, jak důležité je věnovat pozornost, pochopení, podporu a lásku dětem, protože ji bytostně potřebují nejen v dětství, ale i v dospívání. Tento apel na rodiče vyznívá velmi osobně jako úpěnlivý vzkaz přímo od mladé autorky, jejíž alter ego se dá předpokládat v nejmladší z hlavních postav, dospívající vnučce Kristýně.

Příběh filmu

Do neurotické, rozhádané a bezbožně žijící rodiny přijede jednoho dne zčistajasna fanaticky pobožná babička Natálie. Se svým neomylným náboženským přesvědčením a temperamentem naruší veškeré rodinné struktury a všechny členy rodiny začne předělávat tak, aby se to líbilo Bohu, v jakého věří ona. Podaří se jí pozměnit syna, snachu i souseda. Ale u dospívající vnučky Kristýny tvrdě narazí. Dívce je divné, proč se babička celý život toulala po klášterech a nežila se svou rodinou. Nelíbí se jí babiččina víra v pro ni směšný obraz Boha a děsí se toho, že vidí na svých rodičích narůstající babiččin vliv. Zároveň má svoje starosti s láskou k profesorovi na fakultě. Doma je nešťastná, vždyť se tam pořád hádají a křičí. A tak je protivná a drzá, což babička vyhodnocuje jako posedlost démony. Neustále se zhoršující rodinnou atmosféru náhle protne tragédie, která všechny zachrání.

Falešné náboženství

Jemně satirické existenciální drama z pravoslavné Ukrajiny (stejně tak z Ruska) odhaluje na příběhu obyčejné rodiny konflikt dogmatické bigotnosti s upřímnou touhou po pravdě a lásce. Vymezuje se proti mocensky zneužívanému náboženství, které vede k pověrečnému a fanatickému životu. Ukazuje, jak zdeformovaná víra ničí myšlení, činy a osudy lidí. Farizeové škodí dodnes ve všech náboženstvích po celém světě, jsou jako obílené hroby, ve kterých leží jen mrtvé kosti a všelijaké nečistoty.

„Tito pokrytci mají dramatický vliv na životy milionů lidí a z náboženství často dělají překážku místo cesty k poznání. V prostředí, kde náboženští představitelé slouží někomu nebo něčemu jinému než Bohu a tyto zájmy lživě vydávají za Boží slovo a Boží vůli, se lidé snadno nechávají kolektivně svést k beznadějné existenci, v níž se jejich životy nerozvíjejí a nedávají smysl. Lékem na tuto duševní a duchovní smrt může být životní otřes. Někdy je to totiž to nejlepší, co se může stát,“ říká režisérka Olga Dabrowská.

Pohani jsou také příběhem konfrontace dvou dívek dvou odlišných generací, kdy jedna diktátu falešných náboženských představitelů podlehne a druhá se jim vzepře.

Anna Jablonská

Anna Jablonská byla ukrajinská rusky mluvící dramatička, básnířka, prozaička, novinářka a laureátka mezinárodních soutěží a cen v oblasti dramatu. Narodila se 20. července 1981 ve městě Oděsa v rodině veterináře, a poté novináře, fejetonisty Grigorije Jablonského. Již ve svých 14 letech vydala svou první autorskou sbírku básní.  „Anna začala psát a číst už v šesti letech, než šla do školy. Protože jsme měli doma mnoho knih. Naučila se číst knihy a když je přečetla, řekla si, že může lidem také něco dát. A sama začala psát. Ve škole psala divadelní hry, které se uváděly přímo tam. Dala dohromady chlapce a dívky, ti byli její herci. A pořádala představení ještě ve škole,“ vzpomíná její otec Grigorij Jablonský.

Anna Jablonská napsala více než dvě desítky her. Mnohé z nich byly uvedeny na scénách v Petrohradě, Moskvě, Oděse či Jekatěrinburgu, nyní se hrají také v Německu, Švédsku a v mnoha dalších zemích.

24. ledna 2011 kolem 16:00 hodin přiletěla letem z Oděsy do Moskvy, aby si převzala prestižní cenu za novou divadelní hru Pohani. Zhruba o půl hodiny později, kolem 16:32, zemřela na následky teroristického útoku v mezinárodní příletové hale letiště Domodědovo. Byla vdaná. Po smrti Jablonské zůstala její tříletá dcera Maria sirotkem.

Po Annině smrti si mnozí fanoušci všimli jediné věty, kterou si měsíc před smrtí napsala do svého online blogu: „Myslím, že mi zbývá velmi málo času.“

Film Pohani bude možné od 13. října vidět v pražském kině Atlas a postupně se budou přidávat další projekce po celé zemi. Některá promítání budou uvedena s ukrajinskými titulky.