pondělí
16. září 2024
svátek slaví Ludmila

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

OTEVÍRÁNÍ No.26 - Poetický večer s hostem

22.06.2017
19:26 - 22:00
Autor článku: 
David Pillow

PRAHA: Další vydání pořadu Otevírání; tentokráte se můžete těšit na básníka a spisovatele Sašu Gr. šansoniéra Gaco Novomesského, čtení Barbory Klasové nebo na glosu Milana Faltuse. Tradičně pod taktovkou moderátorů Davida Pillowa a Marka Schejbala, nově v útulné kavárně Prostě kafe, která sídlí v ulici Kodaňská 53, Praha-Vršovice. 22. června, Start 19.26.

Sedmý ročník Týdne čtení dětem v ČR odstartoval

ŽĎÁR NAD SÁZAVOU: Více než 300 dětí ve Žďáru nad Sázavou odstartovalo 29. května sedmý ročník Týdne čtení dětem v České republice. Oficiálně tak zahájil tradiční týden celostátních oslav literatury a společného čtení. Pestrý program v sále Active otevřel celorepublikový festival akcí, na kterých se bude číst, hrát, zpívat, besedovat nebo jen sdílet.

od 01.06.2017 do 07.06.2017

Zahajovací báseň Jiřího Žáčka „Nemalujte čerta na zeď“ společně nahlas recitovali diváci, účinkující i hosté. Školáci ze žďárských škol, ale i z blízkého okolí, tleskali mladému zpěvákovi Kristiánovi Šebkovi a jeho kolegyni Dorotě Lichvárové, kteří přenesli diváky do pohádkových příběhů.
Výborná spisovatelka Klára Smolíková četla s manželem dětem ze svých knížek Vynálezce Alva 2 a Zločin mezi dinosaury. Herci scénického souboru čtení LiStOVáNí Lukáš Hejlík a Alan Novotný dokázali všechny posluchače vyburcovat k tleskání a bouřlivému povzbuzování a některé dokonce k aktivní účasti na jevišti. Deset dobrovolníků totiž sekundovalo hercům při představení „Dobrodružství strýčka Ludvíka“ a „Usain Bolt: Můj příběh“.
Celá inaugurace proběhla pod moderátorskou taktovkou herce Lukáše Hejlíka. A jako třešničku na dortu dostalo každé dítě jednu z krásných nových knížek, které věnovala nakladatelství Albatros,Mladá fronta a Edice Česká televize.

V loňském roce se k 6. Týdnu čtení dětem v ČR oficiálně přihlásilo více než 150 škol, školek, knihoven, mateřských center, literárních kaváren a dalších organizací, včetně měst a obcí. Uspořádaly přes 200 jednotlivých akcí, kterých se zúčastnilo přibližně 7000 dětí. Desítky dalších setkání, čtení, besed, výstav a soutěží si nenechaly ujít desetitisíce dětí spolu s rodiči a veřejností.

„Přirozený rituál předčítání dětem mizí z rodin. Zastoupily ho obrazy v televizi a na počítači. Hlavní příčinou je zdánlivý nedostatek času rodičů. Nejde však o nedostatek času, jde o nedostatek chtění. Mnoho z nich má za to, že pohádka čtená a pohádka animovaná je totéž. Opak je pravdou. Dítě, kterému je čteno, stimuluje jiná mozková centra, než když dostává hotový vjem na obrazovce,“ uvedla Eva Katrušáková, zakladatelka a ředitelka Celé Česko čte dětem.

Od 1. do 7. června nabídne 7. Týden čtení dětem desítky kulturních akcí. Ve městech a obcích po celé republice se bude předčítat, vyprávět, tvořit, hrát i soutěžit, často
s přispěním známých osobností ze světa kultury, umění a sportu.


Oficiální stránky projektu Celé Česko čte dětem®:
http://www.celeceskoctedetem.cz/
 

Mediální servis: 
Monika Škanderová, Celé Česko čte dětem, Odboje 118/3, Český Těšín, 737 01, email: skanderova@ctemedetem.cz, tel.: 777 074 664
 

Jihlavský hrnek, který nepraskne

JIHLAVA: Vtipný suvenýr pro návštěvníky i pro obyvatele města připravilo jihlavské Turistické informační centrum (TIC). Začalo prodávat hrnek, který nepraskne. Podle pověsti byl v Jihlavě hrnčíř, kterému z neznámého důvodu praskaly hrnky. Až vzdělaný cizinec se dovtípil, že příčinou je obsah stříbra v hlíně. Po tomto zjištění začal v Jihlavě čilý stříbrokopecký ruch, který městu přinesl rozvoj a bohatství...

Autor článku: 
Radek Tulis

TIC nyní nabízí smaltované plecháčky s nápisem Tenhle hrnek nepraskne, k hrnku zákazník dostane i komiks s příběhem o praskání keramiky a objevu stříbra. Grafika je z dílny Evy Bystrianské.

Hrníčky jsou k sehnání v Turistickém informačním centru, kde návštěvníci najdou další propagační materiály města. 

ZDROJ

Přerov si připomene sto let od narození básníka Josefa Kainara

PŘEROV: Jeden z nejznámějších českých umělců dvacátého století Josef Kainar se narodil v Husově ulici v Přerově 29. června roku 1917. A toto stoleté výročí si chtějí místní lidé připomenout ve stylu básní a hudby – dvou žánrů, kterým Kainar holdoval. Začíná se symbolicky právě v pondělí 29. června na letní divadelní scéně u Galerie města Přerova na Horním náměstí komponovaným pořadem, složeným z autorových básní.

29.06.2017
Autor článku: 
ika

Patří k nejslavnějším přerovským rodákům, i když ve městě prožil jen dětství a část mládí – zatímco v dospělosti se už do rodiště příliš nevracel. Přesto ho Přerované vnímají jako „svého“ a i po letech se k němu hlásí.

„Symbolicky právě v pondělí 29. června se sejdeme na letní divadelní scéně u Galerie města Přerova na Horním náměstí, kde v 17 hodin zahájíme komponovaný pořad, složený z básní, které napsal Kainar. Recitovat bude Čestmír Beťák, jeho písně zazpívají přerovští muzikanti. Vstup bude volný,“ uvedla vedoucí kanceláře primátora Daniela Novotná.

V tentýž dne bude v salonku Galerie k vidění informační panel, který připomene život a dílo Josefa Kainara.

„Zároveň se tam pokusíme o velmi zajímavý rekord – a tím bude přepisování Kainarových veršů. K dispozici bude jeho kniha básní, kterou návštěvníci mohou po kouscích přepisovat a zároveň u vlastnoručně přepsaného kousku připsat i své jméno či krátký vzkaz,“ konstatovala spolupořadatelka akce Marta Jandová.

V osm hodin večer pak na letní divadelní scéně vystoupí partička brněnských herců, která zahraje představení na kainarovské téma s názvem The Impro Džow.

Kromě toho bude symbolicky 29. června zahájena fotosoutěž, která rovněž odkazuje na Kainara, o němž je známo, že byl nejen básník, textař, dramatik, překladatel, hudebník, ilustrátor, výtvarník, novinář a scénárista – ale také nadšený fotograf. 

„Od 29. června až do konce září nám mohou lidé posílat na adresu fotosoutez.prerov@email.cz snímky z Přerova. Je jedno, jestli na nich bude zákoutí, nebo zda půjde o fotku z nějaké akce. Důležité je, aby byla fotka opatřena krátkým veršem. Nemusí jít o nic složitého, třeba o jeden výstižný či vtipný rým,“ nastínila Daniela Novotná.

V říjnu pak budou fotky na webu města, kde jim budou návštěvníci přidělovat body. První místo bude ohodnoceno částkou 5 tisíc, druhé 3 tisíce a třetí 2 tisíce korun.

Kainarovo dílo bude připomínáno v rámci nejrůznějších akcí ještě i na podzim. Například akce nazvaná „Přerovské dvorky“ – kdy se lidem otevřou pro veřejnost dvorky v centru města – bude rovněž souviset s dílem Kainara.

ZDROJ

Soutěžní snímky z Cannes v českých kinech

ČR-Cannes: Jubilejní 70. ročník festivalu v Cannes už zná vítěze všech svých soutěžních sekcí. O jejich výsledcích letos rozhodovala porota v čele se španělským režisérem Pedrem Almodóvarem. Hned čtyři ze soutěžních filmů přiveze do ČR distribuční společnost Aerofilms a do kin je uvede v průběhu následujícího léta, podzimu a zimy. Německý thriller o pomstě Odnikud (Aus Dem Nichts) režiséra Fatiha Akina navíc zamíří do českých kin ověnčený cenou z Cannes za nejlepší ženský herecký výkon pro brilantní Diane Kruger

Autor článku: 
Radka Urbancová

Kromě čtyř soutěžních filmů se diváci mohou v kinech těšit na další filmové novinky, jejichž nákupy proběhly v Cannes na filmovém trhu. Ten probíhá paralelně při festivalu, prezentuje filmové novinky v různých fázích jejich vývoje a často zažívá jiné vrcholy než oficiální program festivalu. Novými nákupy Aerofilms se tak na trhu staly nový film Paola Sorrentina s pracovním názvem Loro, ve kterém se Sorrentinův dvorní herec Toni Servillo zhostí role Silvia Berlusconiho, očekávaná americká komedie z produkce Judda Apatowa Pěkně Blbě (The Big Sick), divácky hit z festivalu Sundance, a francouzská komedii C’Est la Vie od režisérů filmu Nedotknutelní o jedné popletené svatbě.

 Čtyřlístek již dříve zakoupených filmů, které letos soutěžily na festivalu v Cannes, pak doplňují drama Happy End oscarového režiséra Michaela Hanekeho s Isabelle Huppert v hlavní roli, novinka dnes již klasika francouzského filmu Françoise Ozona s názvem Dvojí milenec (L’Amant Double) a v neposlední řadě snímek Měsíc Jupitera (Jupiter’s Moon) maďarského režiséra Kornéla Mundruczóa.

 
www.aerofilms.cz

 

Brno s Jihomoravským krajem založí fond na podporu filmu

BRNO, JIHOMORAVSKÝ KRAJ: Brno chce spolu s Jihomoravským krajem založit regionální filmový fond, který bude finančně podporovat filmovou tvorbu. Oznámil to 24. 5. primátorův náměstek zodpovědný za kulturu Matěj Hollan (Žít Brno). Podle něj by fond mohl začít působit příští rok. Spadat bude pod Filmovou kancelář Brno, která vznikla letos počátkem roku.

Autor článku: 
ika

O struktuře fondu a rozpočtu bude město jednat s krajem, předpokládaný rozpočet se pohybuje kolem deseti milionů korun.

Záměr zřídit fond schválili brněnští radní. „Kraj by měl bod projednat v nejbližší době,“ řekl primátor Petr Vokřál (ANO). „Do fondu dá město i kraj peníze a přes něj je budeme rozdělovat pro podporu filmu, jeho vývoj, psaní scénářů a další činnosti,“ doplnil Hollan.

Zatím není jasné, kolik kdo do fondu vloží. Mluví se však o tom, že by v něm mělo být kolem 10 milionů korun. „Něco málo pokryje například administrativu, ale většina půjde na samotné filmy a jejich podporu. V současné době připravuje Filmová kancelář Brno studii, která posoudí vhodný typ právní formy organizační struktury fondu tak, aby splňovala podmínky podpory Jihomoravského kraje a města,“ uvedl Hollan.

Podle něj je zájmem města, aby se Brno stalo filmovým centrem. „Nemusí se natáčet jen v Praze. Náš region i Brno mají filmařům co nabídnout. Díky fondu bude reálné přilákat do Brna zvučná filmařská jména, na kterých pak bude možné postavit jeden z dílů komunikační strategie města. Upozorníme i na to, že je Brno tvůrčí místo s inovačním potenciálem,“ dodal Hollan.

ZDROJ

Dílo přední české animátorky Hermíny Týrlové vychází na DVD

ČR: Ve spolupráci s Nadačním fondem FILMTALENT Zlín a Zlín Film Festivalem vychází dosud nejkompletnější sbírka filmů Hermíny Týrlové, jedné ze zakladatelských osobností českého animovaného filmu. Jedinečná kolekce tří DVD s 36 snímky mapuje všechny fáze její režijní dráhy.

Autor článku: 
ika

Souznění s dětskou fantazií a schopnost přiblížit se světu nejmenších diváků zařadilo většinu jejích děl mezi mezinárodně ceněné klenoty světové animace. Jedinečná kolekce tří DVD s 36 snímky mapuje všechny fáze její režijní dráhy, od tvůrčích počátků přes klasické loutkové pohádky až po experimenty s vlněným materiálem.

Kolekci DVD lze zakoupit v e-shopu NFA, v kavárně kina Ponrepo za 269 Kč a u specializovaných prodejců.

DVD 1:  Objevování možností loutky:
• Ferda mravenec (1944)
• Vzpoura hraček (1947)
• Uzel na kapesníku

DVD 2: Loutka nejen v pohádkách
• Zlatovláska (1955)
• Míček Flíček (1956)
• Kalamajka (1957)

DVD 3: Inspirace materiálem
• Kulička (1963)
• Vlněná pohádka (1964)
• Ferda v cizích službách (1977)
a mnoho dalších

Bonusy:
• Hermína Týrlová
→ režie Jan Iván (1961)
• Já tomu říkám nedrcat se o nebesa
→ režie Hana Pinkavová (1978)

ZDROJ

Knižní novinky z Nizozemí

PRAHA: Pokud obdivujete holandské tulipány, je na čase, abyste si oblíbili i holandské knihy! A co začít právě u těch, které jsou určeny těm nejmenším, tedy našim dětem? Holandskou literární tvorbu pro děti obdivuje i nakladatelka Ivana Pecháčková. Letos v jejím nakladatelství vyšlo již třetí pokračování holandské knižní série Dům myšek: Sam a Julie v cirkuse od autorky Kariny Schaapman. O tom, co ji na těchto knihách tolik upoutalo a jak prožívají léto nakladatelé, mi prozradila více v rozhovoru.

Autor článku: 
er

Jak jste se seznámila s tvorbou Kariny Schaapman?

Karinu Schaapman mi pomohla objevit překladatelka Lenka Sovová, a já sotva jsem uviděla první fotku Domu myšek, kterou poslala, nezaváhala jsem ani vteřinu. Strašně se mi to líbilo! Autorka totiž skutečně sama vytvořila dům myšek. Vyrobila jej z kartónových krabic a na dekorace použila autentické látky z padesátých, šedesátých a sedmdesátých let. Knihy jsou ilustrovány fotografiemi. Líbí se mi nejen štrikované myšky a naprosto dokonalé interiéry domu, ale zaujaly mne hlavně Karininy vzkazy dospělému čtenáři. V domě jsou zmenšené předměty denní spotřeby, oblečky, obaly i dezény z dob našeho dětství, desky a  plakáty, na které tak rádi nostalgicky vzpomínáme. Když jsem se pak začetla do textů, možná jsem byla trošku rozpačitá z toho, že to není kdovíjak promyšlené a vystavěné. V textu jsou zachyceny každodenní příběhy obou hlavních hrdinů Julie a Sama a jejich rodin, ale možná o to více je to dětem bližší. Mnohým z nich se stane, že do rodiny přibude bratříček, nebo tam umře starý dědeček, maminka potřebuje pomáhat v domácnosti, sousedé slaví nějaký svátek  –  křtiny, svatbu, Tři krále a tak podobně.


Jak malí čtenáři reagují na tento typ knih, kde jsou použity místo klasické ilustrace fotografie?

Myslím, že malé děti takový svět úplně fascinuje. Vždyť všechno je tu tak reálné a tak hravé a útulné, každý pokojíček v domě myšek je vlastně takové malé doupátko. Přesně taková si děti rády budují ať doma anebo v přírodě z mechu. Vlastně nechápu, že to dosud někdo nezfilmoval, protože vizuálně i scénáristicky (co kapitola, to filmová epizoda) to je vlastně hotové a byl by to velice atraktivní seriál.


Letos vyšlo i třetí pokračování knih Dům myšek: Sam a Julie v cirkuse. Na co se mohou těšit čtenáři v tomto díle?

Karina sama ráda zdůrazňuje, že většina příběhů v knihách o myškách jsou prožitky a dobrodružství z jejího vlastního života, to vše se jí stalo a v dětství to skutečně zažila. Její dobrodružná maminka se jednou rozhodla, že vyrazí s cirkusem do světa a vzala dcerku s sebou. Malá Karina pomáhala se vším možným: stavět a bourat stan, připravovat s maminkou jídlo pro artisty, šít a přešívat kostýmy, ale také tajně nacvičovat akrobacii – chůzi po laně a cvičení na hrazdě, klauniády. Mnoho fotek a plakátů použitých v knize je z Karinina soukromého archivu a díky tomu její vyprávění působí velmi autenticky.


Líbí se vám současná nizozemská dětská literatura?

Myslím, že nizozemská literatura je velmi bystrá, zabývá se aktuálními tématy a nevyhýbá se ani těm velmi kontroverzním. Navíc je státem velmi štědře podporovaná, takže vychází i s krásnými ilustracemi v náročné typografické podobě. Ze současné holandské dětské literatury jsme vydali také knihy dvou mladých talentovaných autorek Stern Nijland a Lindy de Haan (také tu byly na našem festivalu Děti, čtete?). Jejich velmi nekonzervativní knihy Princ a princ a Paní Apolenka a velká jitrnicová záhada tu budily svého času úplnou senzaci.


Ke knize byly vyrobeny i háčkované myšky Sam a Julie podle vzoru originálních myšek výtvarnice Kariny Schaapman. Měla jste jako dítě také nějakou podobnou figurku, se kterou jste si ráda hrála?

Ano, měla. Nebyl to sice Krteček (v době, kdy mi naši četli úplně první knihu z nekonečné série Jak krtek ke kalhotkám přišel, nebyly ještě postavičky Krtečka a jeho kamarádů k mání), ale zato jsem si panenky a postavičky z oblíbených knížek (třebas Janinku z Broučků) s babičkou šila a vycpávala je vatou nebo odstřižky měkkých látek.Teď úplně vážně přemýšlíme o tom, že necháme dětem ušít Jezevce Chrujdu a jeho kamarády, jsou totiž čím dál oblíbenější. V ČT se chystá vícedílný animovaný seriál k těmto knížkám, maminky nám posílají háčkované a ušité výtvory svých dětí. Ostatně, kamkoli se ve světě vrtnu, tam ve velkých knihkupectvích nacházím nějak výtvarně zajímavě pojednané postavičky z knížek a děti je chtějí. To, že jsme na pletené myšky Sama a Julii čekali téměř rok, o tom rovněž svědčí. Karina psala, že je v Holandsku už prostě nestačili vyrábět, takže je nakonec museli objednat až někde v Asii.


Mají nakladatelé v létě prázdniny?

To bohužel nemají! Prázdniny strávíme nad našimi dalšími rozpracovanými tituly. Stále je jich mezi 25-30 v různém stádiu rozepsanosti, redakce nebo ilustrování, byť si je někdy můžeme vzít na deku k vodě nebo na podvečerní terasu pod lesem. Konkrétně já se chystám dopracovat dalších 5-7 knížek z nové edice biblických vyprávění manamana a také udělat konečnou redakci našich podzimních novinek Vlasy se vrací a Maja a Kim od mladých talentovaných autorů s opravdu bezbřehou fantazií. A také chci přepsat starý scénář k filmu, o nějž projevil zájem jeden dobrý  režisér. Každé prázdniny jezdím také pomáhat někam jako dobrovolník, takže i letos se někam vypravím přiložit ruku k dílu.


Čtete si knihy venku v přírodě?

Naše rodina čte všude, kde se dá. Loni na Maltě jsme s dcerou Emmou a mámou četly slavný Stendhalův román Červený a černý v novém moderním překladu z Odeonu a byla to opravdu strhující četba, braly jsme si to z ruky. Letos si chceme někam na ostrov vzít podobně tlustý román, je to opravdu zážitek, kterým stojí za to si prázdniny zpříjemnit.


Co byste poradila rodičům, jejichž děti si před spaním pouští filmy a rodiče by jim chtěli číst?


Vyhodit tablety, i-phony, laptopy, nebo je alespoň na čas zamknout do komory a nastavět u postýlky komín z lákavých knížek. To by v tom byl čert, aby dítě na nějakou z nich při společném večerním čtení nezabralo!


***
Dům myšek: Sam a Julie. Není dům jako dům, ale dům myšek je opravdu pohádkově velký, a tajemný. Při prohlížení ilustrací, velkých barevných fotografií a při čtení příběhů se v něm na chvilku ocitnete i vy. Drobné postavičky myšek, které v domě žijí, mají svůj charakter a jejich příběhy vám uvíznou v paměti. Nejde tu ani tak o slova, jako o obrazové příběhy, které vás vtáhnou do děje. Budete zaujati všemi těmi drobnými předměty, které autorka Karina Schaapman dokázala vyrobit a přenést tak svůj život do světa pohádek. Ke knize byly vyrobeny i myšky Sam a Julie podle vzoru originálních myšek z knižní série. Figurky jsou vyrobeny z látky, děti je mohou mít během čtení přímo u sebe a mohou s myškami jejich příběhy tak ještě více prožívat. Navíc je myšky možné převlékat do jiných oblečků. Pokud už máte doma nějaký papírový domeček, myšky se v něm určitě rády zabydlí.


Knihy a figurky lze objednat na:
http://www.meander.cz/


***
Holandský ilustrátor Dick Bruno
Příběhy o králičí holčičce Miffy holandského ilustrátora a grafického designera Dicka Bruno jsou oblíbené a známé po celém světě. Letos Dick Bruno zemřel ve věku nedožitých 90 let, ale jeho knihy se vydávají dál. Za svůj dlouhý život stihl napsat a ilustrovat více než sto knih pro děti, uměleckou tvorbu ukončil roku 2011. Dick Bruno měl tři děti a jako otec dokázal dobře vnímat jejich potřeby. Jeho knihy se vyznačují příjemným minimalismem, který nechává čtenáři prostor pro další hravou imaginaci. Jednoduché linky Dicka Bruno a jeho zvědavá králičí slečna vzbuzují u čtenářů sympatie již od roku 1955!  Pokud si chcete obohatit knihovnu o tohoto autora, doporučuji vám tři leporela, která vyšla letos v  nakladatelství Baobab: Jaká je to barva, Miffy? Kdo je v zoo, Miffy? Miffy má lupu!


Knihy lze objednat na:
http://www.baobab-books.net/

***
Lodičky pro malé námořníky
Holandsko je prodchnuté vůní moře a léto v nás probouzí chuť objevovat dálky. Co si pořídit loď a vyplout s ní někam na jezero? Začíst se za šplouchání vln do pěkné knihy a ještě si dosytosti vyhrát jako námořník, je určitě lákavá představa pro mnoho rodičů i dětí! Myslí na ně i čeští designeři Anna Kozová a Jerry Koza, kteří pro firmu FATRA navrhli tři krásné lodičky: červeno-tyrkysovou pro závodníky, růžovo-žlutou pro princezny a černo-bílou pro piráty. Na malé žluté vlaječce na lodi jsou rovněž vidět jejich jména a to, že loď byla vyrobena v České republice. Lodička se naplní zčásti vodou a zčásti se nafoukne vzduchem, na hladině potom krásně pluje. S těmito lodičkami zažijete určitě spoustu dobrodružství!


Hračku je možné zakoupit na:
www.efatra.cz

YOlo Awards jsou tady

OLOMOUC, ČR: V Olomouci odstartovala ve čtvrtek 18. května přesně ve 12 hodin unikátní fotografická soutěž YOlo Awards! Mladí kreativní lidé ve věku od 15 do 26 let tedy od této chvíle mohou přihlásit svoji fotografii, která byla pořízena mobilním telefonem. Jako téma prvního ročníku YOlo Awards byl zvolen POHYB. Soutěž probíhá až do 14. 9.

Autor článku: 
ika

Název soutěže je hříčka. Můžeme v něm najít spojení věty „You only live once“ a také označení „Olo“, tedy toho, že soutěž vznikla v Olomouci. Čestným prezidentem YOlo Awards je světoznámý fotograf Jindřich Štreit a výkonným prezidentem nadějný fotograf Lukáš Navara.

Proč zrovna fotografie pořízené mobilním telefonem?

„Zachycování světa kolem nás skrze fotoaparát mobilního telefonu je již nevratně vepsáno do kultury 21. století a stalo se každodenní součástí života především mladých lidí. Proč toho nevyužít? Držíme krok s trendy,“ říká iniciátor projektu Roman Štěpánek z agentury RPSC ideas s.r.o.

Jako téma prvního ročníku YOlo Awards byl zvolen POHYB. Téma POHYB je natolik široké, a přesto konkrétní, umožní tak mladým fotografům uchopit toto téma z mnoha úhlů a vytvořit umělecky různorodý celek.

„Volbou tohoto tématu podporujeme titul Evropského města sportu, které pro rok 2017 získala Olomouc, a chceme jej rozšířit i do umělecké sféry,“ vysvětlují pořadatelé. „Doufáme také ve zvýšení atraktivity Olomouckého kraje coby turistické destinace,“ dodávají.

Pravidla YOlo Awards jsou jednoduchá!

·      Kdokoliv z České a Slovenské republiky ve věku od 15 do 26 let bude moci přihlásit jakoukoli fotografii  pořízenou  mobilním  telefonem,  která  koresponduje  s tématem  POHYB,  přes web www.yoloawards.cz.

·      Minimální rozlišení fotografií musí být 2 Mpx.

·      Fotografie musí mít čtvercový formát.

·      Jeden soutěžící může poslat buď 1, nebo maximálně 3 fotografie.

·      Fotografie soutěžícího mohou být jakkoliv upravené na počítači, telefonu, kreativitě soutěžícího se meze nekladou!

Tak zapněte mobily, vyjděte do ulic a zachycujte nevšední okamžiky!

Více informací o soutěži naleznete na webových stránkách  www.yoloawards.cz a na Facebooku

https://www.facebook.com/yoloawards/?fref=ts.

ZDROJ

"Zuška" jako český fenomén (3)

ČR: Prošli jste v mládí „liduškou“ či „zuškou"? A považujete umělecké vzdělávání za samozřejmost? Podle mezzosopranistky Magdaleny Kožené jde o jedinečný systém, který jinde v Evropě nemá obdoby. Založila proto nadační fond s cílem podpořit činnost základních uměleckých škol a zviditelnit ho na veřejnosti, mimo jiné prostřednictvím celostátního happeningu OPEN ZUŠ. Jeho první ročník proběhne 30. května 2017 po celé republice za účasti 355 škol. Redakce časopisu Místní kultura vítá tuto iniciativu a oslovila v této souvislosti zajímavé kulturní osobnosti, aby se zeptala, jak jim "zuška/liduška" zasáhla do života.

Autor článku: 
jal

"Patrně není třeba nikoho přesvědčovat o významu základních uměleckých škol pro české umění. Světově unikátní český projekt - čtyřoborové školy -  jsou součástí systému formálního vzdělávání (spadají pod školský zákon, fungují v prostorách určených pro vzdělávání, mají autorizované osnovy). Řada hvězd českého umění jimi prošla. Patronka projektu Magdalena Kožená je ostatně jednou z nich. Ráda bych připomněla dva jejich další přínosy, na něž se někdy zapomíná. Jsou nezastupitelnou zásobárnou pro amatérská hudební tělesa všech žánrů. Za všechny připomínám dechové orchestry. A také absolventi ZUŠ, byť se aktivně na profesionální či amatérské bázi umění dále nevěnují, patří k divákům divadel, posluchačům koncertů, návštěvníkům výstav atp. Kontakt s uměním je jejich trvalou životní potřebou. Takže „zušky“ vychovávají aktivní publikum. To všechno je pro českou kulturu podstatné.“                         

Lenka Lázňovská, ředitelka Národního informačního poradenského střediska pro kulturu

 

ANKETNÍ OTÁZKY

1/ Jak vzpomínáte na své začátky v základní umělecké škole (dříve lidové škole umění)?

2/ Ovlivnila škola Vaše další kroky do profesionálního života?

3/ Jak vnímáte v obecném smyslu existenci systému uměleckého vzdělávání v České republice?

 

Martina Kulhavá, výtvarnice, ředitelka Centra sklářského umění

1/ Já jsem zažívala začátky dva. Jeden na výtvarném oboru a jeden na hudebním oboru v Lidové škole umění v Pardubicích - Polabinách. Nejvíce si vzpomínám na paní učitelku Zahradníkovou z výtvarného oboru. Vím, že jsem se moc těšila a očekávala, že to bude jako ve škole. Bylo to však jinak, velmi přirozené, hráli jsme si a kreslili, třeba se zavřenýma očima. Paní učitelka v nás od začátku podporovala fantazii. Toho si zpětně velmi vážím. Vůbec tolik nezáleželo na tom, zda někdo talent má nebo ne. Ke každému z nás přistupovala individuálně a u mě konkrétně se jí podařilo vrátit mě do světa fantazie, neboť jsem tehdy byla až příliš okouzlena realitou a vše jsem se snažila malovat „jako živé“. Dnes jsem velmi vděčná za tu dobu, kdy jsem opět začala kreslit všechny své představy a ne jen to, co vidím…. Myslím, že z toho čerpám dodnes.

2/ S ohledem na to, že jsem dále studovala umělecké školy (střední i vysokou), tak rozhodně ovlivnilo. Důležité není jen to, že vás to baví a máte talent, ale i přístup pedagoga, který vás buďto může nadchnout nebo odradit. Znova opakuji, že v tom výtvarném světě jsem měla obrovské štěstí na pedagogy (bylo jich více), kteří mě motivovali.

3/ Nemám příliš osobních zkušeností se současným systémem, nicméně si myslím, že umělecké vzdělání by mělo být ve větší míře zastoupeno jako součást povinného základního vzdělání. Jinak fenomén ZUŠ je unikátní a je skvělé, že stále funguje. Často se zdůrazňuje osobnost člověka, co vše ji utváří. Ze svého okolí znám lidi, kteří se začali ve zralém věku věnovat nějaké umělecké disciplíně a aktivně navštěvují výuku na uměleckých školách nebo různé kurzy. Říkají, že je škoda, že jim to rodiče v dětství nedopřáli, protože nijak nevynikali, neměli hudební sluch ani dramatický nebo výtvarný talent. Mě například rodiče nutili na rozdíl od „výtvarky“ chodit „na klavír“. A dnes jsem ráda, že si umím v hudbě vybírat a nekonzumuji vše, co se naskytne. Jsem přesvědčená, že i když člověk vyrůstá v prostředí, které mu nenabízí příliš kulturních požitků, může se naučit jisté citlivosti vnímání „krásna“ v tom nejširším slova smyslu. Zkrátka, to v něm zůstane a potom si v životě bude umět trochu lépe vybrat svůj „styl“.

 

Petr Dohnal, herec, umělecký šéf a ředitel Východočeského divadla Pardubice

1/ Na své začátky v LŠU vzpomínám rád. Jednak jsem tam chodil do hudebního oddělení na zobcovou flétnu a do dramatického oddělení. Pod vedením Miloslava Kučery jsme zde dělali opravdové divadlo. Nebyl to jen dramatický kroužek, ale připravovali jsme představení pro děti i dospělé, věnovali jsme se próze i poezii a úspěšně se účastnili mnoha soutěží. Navíc tam byla opravdu dobrá parta lidí a s některými jsem se pak setkal i v profesionálním divadle.

2/ Každopádně to byl pro mě důležitý start do profesního života. Vlastně až po přechod na DAMU jsem se činnosti v dramaťáku věnoval a zkušenosti, které jsem zde získal, jsem mohl při studiu, ale i v profesním životě využít.

3/ Myslím si, že je nesmírně důležité dávat možnost dětem uplatnit a rozvíjet své talentové předpoklady ve všech oborech. V umění je zvlášť důležité podporovat talentované děti, aby jejich přednosti nepřišly na zmar.   

 

Hana Shánělová, moderátorka Radiožurnálu

1/ Mám na pardubickou ZUŠku ty nejlepší vzpomínky. Nejdříve to byla Cihelna, pak čistírna duší v Polabinách a dodnes mám z našeho divadelního oboru nejlepší přátele. Každý rok jsme trávili první týden prázdnin v Sobotce, objeli jsme všechny divadelní i recitační festivaly. Setkáváme se dnes  i jako rodiče malých dětí, pokaždé jsou to ohromně hlasitá a neskutečně vřelá setkání. Pro Ivu, Svatavu, Noru, Andreu, Michala i Tomáše bych udělala cokoliv. A ne, že téhle mé sentimentální zmínky využijete, bando.

Atmosféra, kterou tam vytvořili Kučerovi, nám pomohla přežít pubertu i dospívání s "hlavou v divadle". A myslím, že si lásku k umění všichni neseme s sebou. Díky! 

P.S.: Zdravím svou spolužačku z fakulty Kláru Litterovou, jsem ráda, že je to zrovna ona, která převzala štafetu v Pardubicích, v "naší" čistírně.

2/ Jako nic jiného. Cítím se na jevišti dobře, v dramaťáku nás všechny naučili čistě a přitom přirozeně mluvit. S touhle výbavou to pak nebyl žádný problém na konkurzu do pardubického rádia Profil, užila jsem si studium DAMU a pak jsem se dostala do Radiožurnálu. 

3/ Jako nepostradatelnou. Chtěla bych, aby si něco podobného prožily i moje dvě malé děti. Nemusí se uměním přímo živit, ale byla bych opravdu moc ráda, kdyby si odnesly lásku k umění, jako já. Obdivuju všechny učitele a učitelky uměleckých oborů, že tu lásku neztrácejí. Jste skvělí a kéž je vás víc. 

 

Jan Smigmator, swingový a jazzový zpěvák

1/ Ač jsem dnes zpěvák a živím se muzikou, velmi intenzivně vzpomínám na hodiny výtvarné výchovy, které u nás v Telči vedl na lidové škole umění pan učitel Václav Ondráček. Byl velmi přísný, neústupný, ale zároveň měl smysl pro humor, smysl pro spravedlnost a co bylo nejdůležitější, byl to vynikající výtvarník, jehož umění jsme všichni nesmírně obdivovali, vzhlíželi k němu. Pro mě osobně byl vždy velkou inspirací a hnacím motorem. Kdykoli vezmu do ruky tuš a pero, nebo malířský štětec, vždycky si na něj s velkou úctou vzpomenu. Když ale vzpomínám na hodiny klavíru, ty ve mně bohužel příliš kladných vzpomínek nezanechaly. Paní učitelka byla sice moc hodná a vždycky jsme si bezvadně popovídali o životě, ale pro hru na klavír mě nadchnout nedokázala. Což se pak se mnou táhlo i na konzervatoři. Pokud jde o hudební vedení a vzory, ty jsem si hledal spíše mezi profesionálními hudebníky a zámořskými swingovými legendami. Nesmírně důležitá byla ale vždy podpora mých rodičů, kteří mi od začátku velmi fandili a speciálně táta mým hudebním aktivitám věnoval spoustu svého času a energie. Patří jim velké díky. 

2/ Tím, že mě paní učitelka klavíru nedokázala nadchnout pro aktivní provozování vážné hudby, mě jednoznačně utvrdila v tom, že moje hudební cesta vede jinudy. I když mě nebavily stupnice a etudy, věděl jsem, že hudbu jako takovou mám rád a hledal jsem si vlastní cestu. Jednoznačně ale musím říct, že hudební vzdělávání má obrovský smysl. Nejde pouze o hudbu jako takovou, jde o společenskou záležitost. Hudba spojuje, otevírá dveře a to nejen na profesionální úrovni. Hudba je univerzální jazyk, který by měl alespoň trochu ovládat každý z nás. Ať už aktivně nebo pasivně. 

3/ Myslím si, že jde o skutečně unikátní záležitost, jejíž pozitivní dopad na společnost možná až tak úplně nedokážeme ocenit a docenit, ale podle mě je naprosto zásadní. Jsem přesvědčen o tom, že umění ve všech svých podobách kultivuje, povznáší a dělá naše životy krásnějšími. 

 

Tomáš Jarkovský, dramaturg Divadla Drak v Hradci Králové

1) V ZUŠ Na Střezině v Hradci Králové jsem strávil podstatnou část svého dětství i dospívání. Do hudebního oboru (klavír) jsem chodil od první třídy až do maturity, asi sedm let jsem chodil také na výtvarku a na střední škole jsem začal chodit do dramaťáku. Když pominu profesi, které se dnes věnuji, tak jsem tam především získal vztah k různým druhům umění a tím i koníčky, které už mi nejspíš vydrží na celý život. Myslím si (nebo aspoň doufám), že jsem se i díky ZUŠ stal citlivým a vnímavým posluchačem, divákem, čtenářem atd. Dokážu se i díky ní těšit z umělecké tvorby, či se jí naopak nechat vyvádět z míry, což mi přináší radost, potěšení a zároveň mě to dál obohacuje a rozvíjí ve snaze být nelhostejným, otevřeným a citlivým člověkem. A jestli je ta snaha náhodou marná, tak v tom už ZUŠ nejede.

2) Vzhledem k tomu, že se dnes věnuji divadlu jako profesi, tak je odpověď jaksi nasnadě. Navíc jsem se dostal na DAMU hned po maturitě, takže moje cesta ze ZUŠ k profesionální dráze byla v tomto směru poměrně přímočará a klikatit se začala až později. V dramaťáku jsem v sobě objevil vášeň pro divadlo, pak jsem ji různě ztrácel a znovuobjevoval už v trochu jiných podobách, ale ten iniciační moment mám v sobě zapsaný. Vedle toho ještě musím říct, že mi profesně - i vzhledem k typu divadla, jemuž se věnuji - bylo vždy velmi nápomocné jak získané hudební vzdělání, tak záliba ve výtvarném umění.

3) V první řadě si myslím, že je to mimořádný výdobytek a je potřeba si ho chránit. Zvlášť nadané či zapálené děti si samozřejmě cestu k umění najdou vždycky, ale nejde jenom o ně. Nejde také v první řadě o dovednosti, které získají, jako spíš o vztah a citlivost k umění. Na druhou stranu to neznamená, že by ten systém nebyl kritizovatelný. Samozřejmě je cenné a unikátní, že garantuje zároveň dostupnost i kvalitu uměleckého vzdělávání pro široký okruh dětí, přesto mi i navzdory osobním pozitivním zkušenostem přijde až příliš formální a orientovaný právě na ty dovednosti. Ostatně jako skoro celé české školství.

 

Martina Vobořilová, diplomovaná sestra pro psychiatrii

1/ Vesele! První představení, které jsem v Jesličkách (ZUŠ Střezina Hradec Králové, dramatický obor) viděla, byl Doktor Munory v režii Pepy Tejkla. Smála jsem se tak, že mě bolelo celé tělo. Byla jsem doslova uchvácena jednotlivými herci a jejich výkony. Texty písniček se mi tak zaryly pod kůži, že si je dodnes neváhám zazpívat třeba v autě cestou do práce. A po představení přišla moje chvíle! Sál se vylidnil a já si konečně mohla stoupnout na ta prkna, co znamenají Svět. Ovšem v případě Divadla Jesličky se tehdy jednalo o beton, jak vtipně a rychle poznamenal pan režisér, když jsem se rozplývala nad svým momentálním bytí.

Drze jsem se přihlásila k talentovým zkouškám. Byla jsem tak nervózní, že jediné co si pamatuji je, jak Pepa Tejkl chtěl, abych předvedla aluminiovou lžičku. Stála jsem jako zařezaná! Jako aluminiová lžička v silné brazilské kávě! 1. září 1993 mě „zuška vcucla“!

2/ Rozhodně. Zpočátku jsem si to plně neuvědomovala. Stejně jako moji vrstevníci jsem si užívala života. Líbilo se mi, že jsme měli možnost procestovat s jednotlivými představeními celou republiku i okolní státy. Viděla jsem obrovské množství různých představení. Také jsem díky Pepovi Tejklovi poznala Sergeje Fedotova. To je člověk, který bravurně dokázal krotit moji živelnost, získal si můj hluboký respekt a vydoloval ze mě věci, o kterých jsem ani netušila, že jsem jich schopná. Měla jsem možnost se setkat se spoustou zajímavých lidí a osobností.

3/ Je toho hodně, co mi umělecké vzdělávání - naprosto bezkonkurenčně – dalo a z čeho nepřetržitě čerpám i ve své profesi zdravotní sestry: sebepoznávání, kultivovanost projevu, zacházení s emocemi, zvládání stresu, nejrůznější druhy komunikace, zdravé sebevědomí, přátelství, smysl pro povinnost, vztah k hodnotám, touhu po zdokonalování a poznání – a také jistotu. A proto zůstávám studentkou – teď už uměleckého vzdělávání pro dospělé (soubor Dospělá embrya pod vedením Jana Dvořáka) – dodnes.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média