Publikaci o pozoruhodné osobnosti českého kulturního života první poloviny 20. století, která se svým odporem k demokratickým tradicím a přehnaným individualismem vylučovala z kontextu demokratické kultury první republiky a později byla dokonce přiřazována k autorům sympatizujícím s fašismem, uvedou historikové Jan Galandauer a Jiří Pokorný.
V průběhu literárně-dramatického večera zazní také ukázky ze hry Ladislava Stýbla Heroika/Play Zavřel v podání herce Jiřího Bartoně, jenž v souvislosti s představením knihy odpověděl na několik otázek.
Četl jste knihu, která bude představena?
Knihu jsem četl a mohu říct, že je napsána opravdu fundovaně a přitom čtivě. Je evidentní, že autor si dal velkou práci se sběrem materiálu, a z knihy je též velmi znatelné, že autor sám byl v tom dobrém slova smyslu tématem pohlcen, ale přitom si jako vědec dokázal zachovat zdravý kritický odstup.
O čem je hra Ladislava Stýbla, z níž uvedete ukázky v Café Kampus?
Tématem hry jsou osobní a profesní peripetie Františka Zavřela, ctižádostivého dramatika, který se velmi toužil prosadit na poli literatury a dramatu, což se mu ne úplně dařilo, a on tím byl velmi frustrován. A své frustrace vystřeloval jako nenávistné šípy do svého okolí, proti těm "úspěšnějším".
Vy jste v této hře účinkoval?
Inscenace se hrála zhruba před deseti lety pod hlavičkou brněnského studentského divadla Čára a já v ní hrál přímo Františka Zavřela.
Přitahuje Vás něčím podivný osud spisovatele Františka Zavřela?
Jeho tragický osud, kdy byl jako "kolaborant" po konci války vyhozen ze svého bytu a skončil jako zatracený bezdomovec v parku, je svým způsobem fascinující svojí temnotou. On byl ochotný udělat pro svůj veřejný úspěch, pro potlesk, téměř cokoliv. Byl posedlý sám sebou až do sebezničení."
Hlavní hrdina knihy Dramatik na pranýři. Podivný osud spisovatele Františka Zavřela je charakterizován takto: "Spisovatel a dramatik František Zavřel (1884 – 1947) byl jako autor řady divadelních her, románů a básnických sbírek pozoruhodnou osobností českého kulturního života první poloviny 20. století. Svým nacionalismem, konzervativním založením, odporem k demokratickým tradicím a především vypjatým individualismem se často ocital mimo kontext liberálně demokratické kultury první republiky. Od poloviny třicátých let byl přiřazován k tvůrcům sympatizujícím s italským a českým fašismem, jeho veřejná vystupování nabývala až extrémních poloh, případně se cílenou kampaní snažil skandalizovat osobnosti domácí kultury a politiky. Monografie, která spojuje prvky biografické a obecně historické, se snaží postihnout Zavřelovo literární, dramatické i publicistické dílo v celé jeho šíři a rozmanitosti a včlenit je do kontextu tehdejší doby."
