Knihy, literatura, média

Více informací zde: https://www.nipos.cz/seminar-filmove-vychovy-a-autorskeho-prava/

Na oba se můžete stále hlásit prostřednictvím formuláře https://bit.ly/prihlaskaFAV

Podrobné informace v příloze.

Zdroj: http://www.freecinema.cz/

Nádherná podzimní krajina Jablonecka s mnoha výhledy láká k návštěvě Bergu, tajemného sídla jizerského mistra magie a léčitelství. Dům připomíná spíše zemanské sídlo než příbytek barokního doktora. Překvapivě Leuteltlovu knížečku o tajemném sídle a léčiteli vydává s Miloněm Čepelkou jablonecká společnost Jana Vokurky. Příznivec jizerskohorských bylinek již předtím vydal o Kitlovi knížku od K. R. Fischera. Ke druhému vyprávění o tajemné rodině Kitelů se známý český literát vyjádřil: „…ano, vydejte ho, text je půvabný svou balancí na pomezí literatury faktu, pohádky a pověstí.“

S Christou Petráskovou se pak všichni tři pustily do líčení osudů rodiny Kitelů. kam snad i po matce patřůí vydavatel Jan Vokurka. Patnáct krátkých příběhů vypráví o tom, jak doktor Kitel léčil a jak žil. Podivuhodně se snoubí místo kostela sv. Josefa a sídlo lékaře, údajně spolčeného s ďáblem. Rodina Kitelů byla donátorem stavby kaple v Krásné. Jizerský lékař byl znám nejen na severu, ale jeho léčby se dožadovali i pacienti až z Vídně.

Mohutný dům, známý svými tajemnými zařízeními, sousedil s kaplí a později kostelem i farou. Kitel vlastnil velkou knihovnu s nejrůznějšími spisy. Faustova kniha nebo kniha bílé magie vytvářely pověst o tom, že Kitel léčí s pomocí pekelníků. Nejrůznější způsoby terapie byly předmětem vzniku pověstí o jeho až neuvěřitelných schopnostech. Rozsáhlá sbírka bylinek a lektvarů dotvářela Kitelovi pověst zázračného lékaře. K léčebným terapiím patřily prostředky v tekutém stavu včetně speciálního uspávacího nápoje. Pacient se napil a usnul, Kitel pak v tichosti mohl léčit.

S Kitlem rodově spřízněný Jan Vokurka nazval doktorův anestetický prostředek„nebeským šláftruňkem“. Vyrábí se podle starých rodinných receptů z jizerských bylin. Nebeský prostředek uklidní, potěší a nezpůsobí žádné potíže. Jan Vokurka však věří, že bylinky mají historicky prokazatelné účinky.. O tom vypráví jeho knížka, původně dílo jizerského spisovatele Gustava Leuteltla.

Singl Volnoběh je první spoluprací Xindla X s dvojicí mladých libereckých producentů Kenny Rough a Robin Mood. Ti zpěvákův osobitý textařský rukopis plný zábavných slovních hříček oblékli do zcela nového kabátu. Při jeho pomyslném šití hojně čerpali z vlivů současné elektronické scény.

„Byla pro mě zajímavá zkušenost nahrávat s někým, kdo k aranžím přistupuje jinak, než jsem byl dosud zvyklý. S oběma kluky to bylo pohodové natáčení a věřím, že se dobrá nálada přenesla i do výsledné písně. Také doufám, že to rozhodně není naše poslední spolupráce,“ pochvaluje si nový impuls ve své tvorbě Ondřej Ládek.

K optimistické skladbě, která nás nabádá k tomu, abychom v životě občas zvolnili a vychutnávali si každý jeho okamžik, vznikl také výpravný videoklip z dílny režiséra Jakuba Sommera. Ten stojí za úspěchem nápaditých snímků ze začátků Xindlovy kariéry.

„Jsem rád, že jsem Jakuba po osmi letech opět ukecal, aby mi natočil další klip. Ten předchozí - Nejlepší kuchař - byl spíš takový malý velkofilm, a tak jsme si dlouho říkali, že bude těžké ho něčím trumfnout. Ale myslím, že se nám to podařilo. Fanoušci se můžou těšit na náš dost možná nejvýpravnější a zcela určitě nejšílenější klip,“ ubezpečuje hitmaker.

Sommer, který s písničkářem v minulosti pracoval na televizním seriálu Comeback a jeho divadelní hře Dioptrie růžových brýlí ve Švandově divadle, obsadil do hlavní role bláznivého videa mladého herce Oskara Hese. Zahrála si v něm také celá kapela Xindla X nebo herecké hvězdy Roman Štabrňák a Kristýna Frejová.

„Je to už můj čtvrtý klip pro Xindla. Rád pro něj natáčím nejenom proto, že mě jeho muzika a texty oslovují, ale také proto, že máme s Ondřejem podobný smysl pro humor, baví nás stejné věci a při psaní scénářů si rozumíme. Jsem taky rád, že jsme společně vybrali do hlavní role právě Oskara Hese, mladého talentovaného herce, se kterým je radost točit a který má našlápnuto stát se hvězdou,“ oceňuje zkušený režisér.

Volnoběh se spolu s dalšími dvěma novinkami a všemi dosud vydanými jedenadvaceti rádiovými singly Xindla X objeví na jeho výběrové desce. Pod názvem Anděl v blbým věku, který připomíná dva z jeho největších hitů, vyjde pod záštitou Universal Music 18. října.

Své srpnové čtyřicáté narozeniny oslaví zpěvák 28. listopadu ve velkém stylu ve Foru Karlín. Odehraje zde dosud největší samostatný koncert své mimořádně úspěšné kariéry. Již dva měsíce před očekávanou show jsou vstupenky beznadějně vyprodány.

Kino 2.0 je zážitkem jak pro nás – organizátory, tak i pro diváky. My se snažíme připravit unikátní zážitek v prostoru, který je pro nás nový a přináší různé možnosti a výzvy. Diváci zase uvidí film mimo kino, navíc se musí sami naladit a trochu připravit, aby se stali součástí celé scény. Není to nic velkého – stačí se obléknout podle našich doporučení a následovat jednoduché instrukce. Dál už je třeba jen přijít na smluvené místo,“ zve na projekci Kino 2.0 s podtitulem ART Ilona Machová z Bia Central.

Poslední Kino 2.0 přitom proběhlo před rokem v hradecké boxerně, předtím se ale diváci podívali třeba do Pilnáčkovy továrny, hotelu Černigov, bývalé vojenské nemocnice v Josefově nebo do loděnice. Organizátoři měli zálusk i na další místa v Hradci, ne vždy měli ale štěstí.

„Jsme moc rádi, že Galerie moderního umění nám vyšla vstříc a pustila nás do svých prostor. Zároveň GMU přispěje i do programu celého večera. Diváky provede expozicí a pustí je i na terasu galerie, odkud je krásný výhled na Velké náměstí – navíc večer,“ láká na návštěvu Kina 2.0 Machová.

Vstupenky a indicie diváci dostanou na pokladně Bia Central. Pokud se rozhodnou na poslední chvíli, mohou si koupit lístek i přímo v Galerii. Podmínkou je ale včasný příchod. Doporučený dress code je semi casual (malé černé šaty, ležérní elegance) nebo extravagantní umělecký look.

Součástí vstupenky je i welcome drink a drobný dárek.

Více o programu najdete na stránkách kina: https://www.biocentral.cz/cz/film/kino-2-0-art-9490

Broumovské diskuse se letos konají už pošesté a vy jste stál u jejich zrodu. Co bylo impulsem k založení takovéto diskusní konference?

Motivací byla celá řada. Často se zúčastňuji různých konferencí a setkání, ale nevím o jiné, kde se diskusi hostů dostane tolik času, aby se mohlo jít ke kořenům diskutovaného tématu s filosofickým přesahem a etickým nábojem. Moje zkušenost byla, že se většinou zůstane na povrchu. Díky většímu časovému prostoru jsme se chtěli dostávat více do hloubky, což je vlastně někdy i nepříjemné. Pro hosty a moderátory je to velmi náročné, ale pro naše přemýšlivé publikum je to často velmi objevné. Jinou motivací bylo využít unikátní atmosféry kláštera k podpoře těchto hlubších zamyšlení a ukázat, že klíčové diskuse o směřování naší společnosti mohou být vedeny i v příhraničním regionu. Přijíždějící hosté tím zároveň ukazují zájem o podobné regiony a lidi, kteří v nich žijí, a z toho mám radost. 

Komu je konference určena?

Nejširší veřejnosti, která má na takové diskusi zájem. Naše zkušenost je, že přijíždějí lidé z celé země, ale zvláštní radost máme, když tuto nabídku využije místní komunita a věnuje akci svůj čas. Další skupinou jsou mladí lidé. A opět, moje zkušenost byla, že se potkávají na akcích lidé v produktivním věku. Chtěli jsme publikum a tazatele oživit, chodí k nám senioři, kteří přes rok například navštěvují naši Univerzitu třetího věku, ale chtěli jsme i studenty. Proto jsme vyvinuli stipendijní program, který umožňuje zúčastnit se mnoha mladým lidem z různých koutů Česka.

Jsou Broumovské diskuse čistě jen o „diskutování“ nebo mají i jiný rozměr?

Myslím, že kdyby výsledkem byla kvalitní diskuse, stojí to samo o sobě za to. Navíc naše témata jsou vždy relativně široká a hledáme odpovědi na otázky, jak ovlivňují naše soužití. Ale máte pravdu, že dnes nabízíme hostům konference bohatý doprovodný program, například představení meditační praxe, kterou v klášteře nabízíme, nebo speciální prohlídky místních unikátních kostelů. A samo prostředí působí trochu uklidňujícím účinkem, včetně klidu podzimních skalních roklí zdejší přírody. 

Letošním tématem je „důvěra a porozumění“. Setkáváte se vy sám někdy při své práci s protikladem, tedy nedůvěrou?

Aby mohla existovat důvěra, musí být i nedůvěra a je tedy nepochybné, že se s ní v různých formách setká každý. A nejen ve své práci, ale i v životě. Ale o to důležitější je, myslím, rozvíjet důvěru, hledat pro ni záchytné body, protože jen důvěra vede k otevřené spolupráci. Ale i férové soupeření nejde bez důvěry. Trochu mi připadá, že právě nedůvěra v dnešních dnech rozleptává spolupráci a kvalitu života. Ale abych nebyl abstraktní, nedůvěra vede k tomu, že nenecháváme lidem více prostředků. Obáváme se, že by s nimi nenaložili dobře. Proto vybíráme a přerozdělujeme stále více. A když přerozdělujeme, nedůvěřujeme příjemcům a vytváříme pravidla, která někdy až ponižují. Jestli třeba tohle přispívá k lepší kvalitě života a sousedských vztahů v naší zemi, to nevím. 

Jakým způsobem by se podle vás dala posilovat důvěra a porozumění ve společnosti obecně?

Obecně nepochybně tak, že vytvoříme prostor, kde bude více svobody. Věřím, že by se ukázalo, že se lidé sami ve většině nerozhodují zle, jakkoliv možná jinak, než předjímáme, a že nepodvádějí. To by vedlo k posílení důvěry a dalšímu rozšíření svobody a kola kultivace lidských vztahů, které jsou jediným atributem spokojeného života, by se roztočila. Možná příliš naivní, ale pojďme třeba i o tom diskutovat.

http://www.klasterbroumov.cz

Pro všechny účastníky, kteří dorazí do lobby kina přesně v půl desáté ráno, bude připraven zhruba půlhodinový doprovodný program s Leou obsahující vědomostní soutěže, „ask“ a povídání o nadcházející projekci.

Pokud někdo nemá šanci do Plzně dorazit, nemusí zoufat. Lea si připravila krátké video na přivítanou, které se bude 20. října před všemi projekcemi Sněžného kluka ve všech kinech Cinema City promítat.

A navíc! Pokud se vyfotíte na jakékoliv pobočce a fotografii nasdílíte pod hashtagem #LeaCinemaCity na svém Instagramu, je velká šance, že příště se už budete během Dětské neděle fotit přímo s Leou ve svém oblíbeném kině.

Více informací na http://bit.ly/LeaSneznyKluk

V říjnu 1989 se velká část Severních Čech probudila do mlhy. Setrvalá inverze, tlačená tehdejším průmyslovým charakterem regionu, pohlcovala zdejší města až do listopadu. Cesta k teplickým demonstracím, kterých se účastnilo na tisíc lidí, začala poměrně nevinně, když se v ulicích lázeňského města začaly objevovat plakáty, vyzývající občany k účasti na happeningu na tehdejším náměstí Zdeňka Nejedlého. Iniciátory této akce byli šestnáctiletý učeň Zbyšek Jindra, přezdívaný Oněgin, a jeho kamarádi Jindřich Uhlíř a David Krčmář. Demonstrace měli za cíl přinutit představitele místního národního výboru k debatě o nalezení konstruktivního řešení celé situace, což se nakonec protestujícím podařilo. Heslo „Chceme čistý vzduch“ tak předznamenalo pád komunistického režimu, ke kterému mělo dojít o necelých 14 dní později. A to i navzdory tomu, že události v Teplicích měly být čistě ekologického charakteru.

Teplické ekologické demonstrace jsou v běhu historie zastíněny událostmi, které proběhly v Praze. I přesto stanovily určitý precedens, když dokázaly, že iniciativa zdola je nejenom možná, ale také může vést k reálným výsledkům. Z tohoto důvodu se zrodil knižní projekt, který by měl zdejší dění přiblížit široké veřejnosti. Kniha Inverze 89 má být obrazovou sondou, která zájemce provede tehdejšími demonstracemi od začátku do konce. Právě v Teplicích proběhne při příležitosti 30. výročí připomínkových akcí, mimo jiné událost Před Sametem, která se pokusí v industriálním prostoru na Masarykově třídě přiblížit listopad 89 ve městě zejména mladším generacím.

Editorům knihy, teplickým grafickým designérům Martinu Fuksovi a Martinu Poncovi, se podařilo dát dohromady rozsáhlý soubor fotografií, za kterými se vypravili nejen do archivů v Teplicích a v Praze, ale i do domovů pamětníků, kteří jim dali k dispozici přístup do svých vlastních sbírek fotografií. Díky tomu může vzniknout unikátní publikace, kombinující strohý administrativní styl policejních složek, dechberoucí kompozice profesionálních fotografů, ale i spontánnost a vášeň těch amatérských.

Lov materiálů byl leckdy náročný. „Sami jsme byli překvapeni, kolik fotografických materiálů se do dnešní doby uchovalo. Mnohdy jich bylo tolik, že jsme jejich skenováním strávili i celý den. Ten čas ale rozhodně nepovažujeme za ztracený, jelikož jsme se během hledání setkali se spoustou zajímavých lidí, kteří byli v roce 89 přímo na náměstí,“ svěřil se editor knihy Martin Fuksa.

Autoři se nyní ucházejí o podporu veřejnosti na platformě HitHit, která funguje jako nástroj pro hromadné financování různorodých projektů. Jsou přitom vedeni cílem představit letos v listopadu svébytnou publikaci, která chce být důstojnou připomínkou „teplické revoluce“. Doufají, že se jim tímto projektem podaří zvýšit povědomí o jejím průběhu, i za hranicemi regionu.

Projekt Inverze 89 můžete podpořit finančním příspěvkem skrze následující odkaz: https://bit.ly/2VAYxCP

Zdroj: Matěj Senft, Temory z.s. 

Ke spolupráci na nové opeře byl osloven světově uznávaný autor soudobé vážné hudby a pedagog Jan Jirásek, jenž je také držitelem dvou Českých lvů za hudbu k filmům F. A. Brabce Kytice a Juraje Jakubiska Nejasná zpráva o konci světa. Skladatel spolupracoval s libretistou Tomášem Jarkovským a práce na nové opeře trvala čtyři roky. „Důvod, proč jsem si zvolil Karafiátovy Broučky, je následující. Tomáš Pilař mi dal na výběr ze čtyř námětů, z nichž Broučci mi byli nejsympatičtější. Život broučků je totiž úplně obyčejný, až postupem času se přirozeným vývojem dostávají k řešení závažných otázek,“ upřesňuje výběr tématu autor opery Jan Jirásek.

Připravovaná opera v režii Tomáše Ondřeje Pilaře má příslib ideálního představení pro celou rodinu. „Toto dílo má potencionál zaujmout jak ty, kteří jdou do divadla poprvé, tak i operní fajnšmekry. Hlavním tématem je rodina a ta vzácná možnost v jejím kruhu s pokorou přijímat vše, co čas přinese,“ přibližuje premiéru Tomáš Ondřej Pilař, který ve výpravné inscenaci s velkolepými sborovými scénami a mnoha jevištními kouzly přivede na scénu více než 150 účinkujících. Kromě sólistů, posíleného operního sboru a souboru baletu bude v opeře účinkovat i řada dětí z Dětského sboru DJKT a Baletní školy DJKT. „Děti v této inscenaci mají i sólové role, které jsou dokonce náročnější než role dospělých. Na jejich obsazení proběhl rozsáhlý konkurz a všechny role jsou obsazeny dvakrát,“ upozorňuje režisér.

Hudební nastudování Broučků měl na starosti dirigent Jiří Štrunc. „Práce na této opeře byla velice zajímavá, Broučci v sobě spojují styl mnoha různých žánrů, zahrnují dokonce oratorium, filmovou hudbu nebo náznaky muzikálu,“ podotýká dirigent. „Snažil jsem se, aby hudební řeč Broučků byla srozumitelná, moderní a sugestivní,“ říká o své hudbě sám skladatel a dodává: „Vždy mě překvapí, jakou mentální energii celkovému výsledku dodají zpěváci, sbory a muzikanti. A i když umělci někdy mou hudbu uchopili jinak, než jsem očekával, musím přiznat, že ve většině případu byl výsledek lepší, než jsem si ho představoval.“

V hlavních rolích se mimo jiné v alternacích představí sólisté opery Tomáš Kořínek, Ivana Veberová, Ivana Šaková, Jana Foff Tetourová či Radka Sehnoutková. „Jsem velmi ráda, že jsem přítomná při vytváření zcela nového díla. Během zkoušek přicházíme na to, co bude nejlépe fungovat, takže se upravuje orchestrace, poloha pěveckých partů. To je něco, co při studování již známé opery nezažijete,“ říká Radka Sehnoutková, představitelka Berušky. Vedle domácích sólistů vystoupí také stálí hosté, například Michal Bragagnolo, Zuzana Kopřivová, Jiří Hájek, Jiří Kubík či Jan Hnyk. V sólových dětských rolích mohou diváci vidět v roli malé Berušky Janu Štruncovou nebo Terezu Sebránkovou a v roli Broučka Patricii Benešovou v alternaci s Annou Flajšmanovou. „Role Broučka obsahuje velmi vysoké polohy a je také náročná po stránce rytmické, proto jsem s přípravou pod vedením sbormistryně Anny Marie Lahodové začala už na začátku července,“ komentuje svou přípravu Patricie Benešová.

Kouzlo celé inscenace podtrhne choreografie Martina Šintáka, kostýmy Dany Haklové, která má za sebou návrhy kostýmů k více než stům inscenací po celé České republice a k jejím posledním pracím v DJKT patří návrhy kostýmů k operetě Veselá vdova, která byla na Nové scéně uvedená v minulé sezóně, a scéna Petra Vítka, který již spolupracoval s režisérem Tomášem Ondřejem Pilařem na uvedení opery Iris. „Scény se v opeře střídají filmovou rychlostí, bylo nutné dekoraci navrhnout tak, aby umožňovala 17 rychlých proměn, které se odehrají během několika málo sekund,“ vysvětluje režisér.

Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

Nejbližší reprízy 26. října, 9. listopadu a 15. prosince 2019

Svižně psaný dialog dvou výrazných osobností, zvyklých bystře se ptát a bez vytáček odpovídat, je vyprávěním plným pochopení, vřelosti a humoru, v němž se současnost propojuje se zásadními momenty našich dějin. Kniha prozrazuje také leccos o ženské duši a zralém pohledu na vztahy, politiku i muže.

Kamila Moučková letos na jaře oslavila 91. narozeniny. Rozhlasová a televizní hlasatelka proslula zejména jako hrdinka srpna 1968, kdy jako první z obrazovky Československé televize národu oznámila okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. Jaké to ale bylo ještě před tím, když si budovala profesní kariéru první televizní hlasatelky v Evropě a starala se současně o tři děti? Jak prožívala dobu, kdy už byla slavnou hvězdou, kterou zastavovali cizí lidé na ulici? A jaké to bylo potom, kdy z nařízení vlády nesměla na obrazovku a někteří její známí raději přecházeli na druhý chodník, aby se s ní nemuseli zdravit? Dvacet let pak nesměla ani mýt schody a rodinu živila, jak to šlo – třeba lepením pytlíků.

A do toho řešila vztahy se svými nejbližšími: jaká byla její dvě manželství i dlouholeté soužití s hercem Jiřím Zahajským? Jak prožívala rozchody s muži svého života, včetně těžkého střetu s otcem, komunistou Vilémem Novým, který neslavně proslul odsuzujícím komentářem činu Jana Palacha a výrokem o „studeném ohni“? I o tom vypráví kniha Hlavou proti zdi. Kamila Moučková v ní odpovídá na otázky Světlany Witowské tak, jak je zvyklá – zpříma, vtipně a někdy ostře, jak si její vyprávění právě zaslouží.

Začalo to objetím

„Kamilu jsem poznala v roce 2018 v nemocnici, kde právě rehabilitovala po zlomenině krčku – pozvali jsme ji tehdy do pořadu Události, komentáře jako hosta z 50. výročí srpnové okupace, který jsem moderovala, a ona mě chtěla ještě před rozhovorem vidět,“ vzpomíná autorka knihy Světlana Witowská. „Kamila byla zrovna v negližé, ale to ji vůbec nepřekáželo v tom, aby rozpřáhla ruce a řekla: „Já vás tak ráda poznávám, Světlano!”. Myslím, že netušila, s jakou pokorou a respektem za ní jdu. Objaly jsme se a tím objetím všechno začalo,“ říká Witowská.  A brzy zjistila, že má s o dvě generace starší dámou leccos společného. „Kromě lásky k televizi například to, že jsme jako mámy nerady sedávaly s dětmi na pískovišti. Kromě kouření, kterému Kamila holduje a já ho nesnáším, jsme si rozuměly v mnoha dalších věcech, včetně podobných názorů na svět i muže,“ říká autorka.

Nakladatelé Jan Pergler a Jan Dražen z Nakladatelství ZEĎ k tomu dodávají: „Kniha Hlavou proti zdi nebyla původně v našem edičním plánu, chtěli jsme totiž vydat knížku o Světlaně Witowské, která je podle nás ženou, která má dnes rozhodně co říct. Světlana ale navrhla, že knihu raději napíše jako autorka. A hned také věděla, koho chce vyzpovídat. Měla pravdu, protože její dialog s Kamilou Moučkovou se čte výtečně. Po Posledním deníku Květy Fialové a chystané novince Deník Renii Spiegel tak vydáváme další knihu o silném ženském příběhu, který se dotýká našich dějin, naší přítomnosti, a hlavně našeho nitra,“ uvádějí nakladatelé.

Světlana Witowská

*1973

Vystudovala pražskou právnickou fakultu, po škole ale na místo praxe u soudu, kam měla namířeno, nastoupila do ČTK, později do Mladé fronty DNES a u novinařiny už zůstala. V roce 1996 začala pracovat v České televizi, odkud v roce 2005 odešla do TV Prima, kde moderovala hlavní zpravodajskou relaci. V roce 2010 se do České televize vrátila a od roku 2014 do června 2018 moderovala pořad Interview ČT24. V roce 2017 vedla mimo jiné rozhovor s Andrejem Babišem, který díky jejímu důraznému a zároveň korektnímu přístupu vzbudil značnou pozornost.

Profesionální výkon podala jako moderátorka ostře sledované debaty prezidentských kandidátů Jiřího Drahoše a Miloše Zemana v lednu 2018 v předvečer druhého kola prezidentský voleb. Neméně zdatně – s nadhledem, důstojně a s elegancí – zvládla i hlavní debatu před volbami do Evropského parlamentu v květnu roku 2019.  V České televizi v současné době moderuje hlavní zpravodajskou relaci Události a nejdůležitější zpravodajský pořad Události a komentáře.

V roce 2018 získala Cenu Karla Havlíčka Borovského. Tři roky pracovala jako dobrovolnice v asistenční péči v Jedličkově ústavu v Praze. Je podruhé vdaná a má dva syny.

Nakladatelství ZEĎ

Nakladatelství ZEĎ dvou českých novinářů – Jana Dražana a Jana Perglera – se zaměřuje na chytré knihy s poutavými příběhy, jimž je blízká demokracie, humanita, vzdělanost i jiskřivý humor. Knihy, které zde vycházejí, nahlížejí pod povrch i do budoucnosti. S novinářským čichem předkládá ZEĎ čtenářům publikace, které bystře reagují na současné dění a současně hájí hodnoty svobodné evropské společnosti s vědomím jejích kořenů i historie. Na knižním trhu působí od roku 2016.