Zapomenutý předseda Ferdinand Urbánek
"Kdo vzdělává zemi, chlebem nasycen bude."
Ferdinand Urbánek
Na pamětní desce k poctě předsedů Sboru pro zřízení českého národního divadla ve foyer v 1. patře Národního divadla je vedle Františka Palackého, Karla Schwarzenberga, Karla Sladkovského a Ladislava Riegra i jméno Ferdinanda Urbánka. Jména čtyř předsedů jsou návštěvníkům divadla dobře známá, kdo je však ten pátý?
Ferdinand Urbánek se narodil 19. května 1824 v Kroměříži. Vystudoval tamní gymnázium, poté filozofii v Brně a práva v Olomouci. Jeho otec Václav, nájemce biskupského mlýna v Kroměříži, byl vlastenec, mluvil česky a podporoval obrozenecké snahy. Mladý Urbánek v Kroměříži prožil bouřlivý rok 1848, i následující Kroměřížský sněm. U otce Václava v domě na náměstí bydlel během sněmu kníže Schwarzenberg, který, podle rodinného vyprávění, zůstal dlužen za nájem. Po několika zaměstnáních se díky finanční podpoře svého otce a výhodnému sňatku s Annou Wagnerovou z bohaté pražské rodiny osamostatnil. Se svým švagrem Emanuelem Proskowetze /1/ vybudovali cukrovar v Kvasicích u Kroměříže. Po deseti letech společného, úspěšného podnikání Urbánek prodal v roce 1860 švagrovi svůj podíl a s velkými podnikatelskými i společenskými ambicemi přesídlil do Prahy.
Životní peripetie Ferdinanda Urbánka až do jeho příchodu do Prahy jsou vylíčeny v románové kronice Lásky a rebelie od Jaroslava Spáčila /2/. Postavy v ní vystupují pod skutečnými jmény a umělecké ztvárnění jejich osudů se příliš neliší od skutečnosti.
V Praze investoval Urbánek společně se švagrem Wagnerem do modřanského cukrovaru /3/ na břehu Vltavy. Spolupodílel se na provozu cukrovarů u Sadové společně s hrabětem Harrachem a ve Zdicích s Josefem Macháčkem, otcem slavné Nerudovy Rézinky /4/. V roce 1870 i díky jeho úsilí vznikl český cukrovarnický spolek, jehož se stává předsedou. Stál také u vzniku úvěrního ústavu v Hradci Králové a Živnobanky v Praze. Do politiky vstoupil již v roce 1861 a posléze se stal poslancem Českého zemského sněmu.
V roce 1873 nastal konec vlastního Urbánkova podnikání. Jako Macháčkův společník ve zdickém cukrovaru usiloval o zabezpečení početné Macháčkovy rodinu po jeho skonu. Avšak díky nevýhodným smlouvám a nezdařeným investicím znamenala sanace pohledávek pro Urbánka dramatický finanční zásah, k tomu se přidala neúroda toho roku a vše završil krach na vídeňské burze. Urbánek přišel o všechen majetek, a musel v roce 1875 přijmout zaměstnání jako vrchní inspektor cukrovarnický. Toto zaměstnání vykonával svědomitě téměř 11 let.
Neutuchající bylo Urbánkovo společenské a kulturní snažení o povznesení národního ducha. Úžasné sepětí podnikání s kulturou dokládá jeho účast při vzniku významných spolků a společností. Urbánek je zakládajícím členem Hlaholu, Sokola, Umělecké besedy, Měšťanské besedy, Slovanské besedy ve Vídni či Moravské besedy v Brně. Nejvýznamnější pozicí však bylo jeho předsednictví ve Sboru pro vystavění Českého Národního divadla, které zastával od roku 1865 do roku 1875.
Kniha Národní slavnosti v Praze dne 16. května 1868 Serváce B. Hellera /5/ z roku 1869 uvádí stručně vývoj snah o založení ND, portréty jednotlivých aktérů i proslovy, které během slavnosti položení základního kamene k Národnímu divadlu pronesli. V den položení základního kamene předseda Urbánek jako poslední z řečníků při poklepání na základní kámen uvedl: „Zdar dílu tomuto! Kámen tento mluvil jménem milionů srdcí. Mluv i dále k milionům srdcí!“
Pro rodinu koupil v roce 1861 podolskou usedlost Neumanka s obrovskou zahradou a vinicemi. V roce 1867 došlo před Vánoci k rodinné tragédii. Pět ze šesti Urbánkových dětí zemřelo během čtrnácti dní na záškrt. Jediná dcera unikla tomuto osudu. Byla jí tehdy patnáctiletá Rosa, budoucí matka spisovatelky Anny Marie Tilschové. Ta později vylíčila opojnou nádheru tehdejší zahrady ve své novele Fany /6/. Na místě této zahrady je nyní Ústav pro péči a matku a dítě, kde se téměř o sto let později narodila tři Urbánkova pra-pra-pravnoučata.
Urbánek byl současníky vnímán jako vzor vzdělaného průmyslníka a šlechetný národovec z celého srdce národu oddaný. Kromě toho byl mužem dobrosrdečným, s hlubokým lidským zájmem o veškeré dění, i skvělým společníkem vítaným pro neumořitelný humor, který mu jistě pomáhal přenést se přes mnohá protivenství. Karel Sladkovský říkával: „Stráviti večer ve společnosti Linhy a Urbánka je vlastně jediná opravdová rozkoš, kterou člověk v pustém našem společenském životě míti může.“/7/
Jedinou památkou rodinnou, kterou kromě několika fotografií máme, je vyřezávaný kus jabloně se zaseknutým kusem granátu, který připomíná bitvu u Sadové v roce 1866. Ferdinand Urbánek v té době byl společníkem hraběte Harracha v cukrovaru u Sadové. O příhodě s jabloní píše Josef Pfleger, zvaný hrobník od Sadové, ve své autobiografii. Bitva se odehrála nedaleko cukrovaru, ze kterého zaměstnanci šťastně vyvázli. Během jejich útěku udeřil projektil do kmenu jabloně a díl zůstal v kmeni. Po návratu jej Josef Pfleger nechal vyříznout a tovární truhlář jej překrásně upravil. Vydlabal heslo „Lépe v jabloni než v noze, ti co okolo utíkali 3. července 1866. Rodina Urbánkova bude míti ještě tuto památku ... „ /8/
Příhodu dokládá i noticka v Národních listech ze 7. července 1866.
Rodinné důsledky bitvy u Sadové byly velmi krušné. Jak probíhal rok 1866 u Macháčků v Karlově Dvoře? I o tom příště.
Knihy v knihovně NIPOS se vztahem k Ferdinandovi Urbánkovi:
BARTOŠ, Jan. Dějiny Národního divadla: Národní divadlo a jeho budovatelé. 1. díl. Praha: Sbor pro zřízení druhého Národního divadla v Praze, 1933.
HELLER, Servác. Slavnost položení základního kamena k národnímu divadlu. V Praze: Tiskem a nákladem dra. Ed. Grégra, 1869.
LAŠŤOVKA, Marek a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. Díl 2, (O-Ž). 1. vyd. Praha: Libri, 1998.
NERUDA, Jan a PRAŽÁK, Přemysl. Milejší o celé milování: Jan Neruda Rezince Macháčkové: [na uctění 50. výročí smrti velkého básníka]. Králův Dvůr u Berouna: Museum Králova Dvora, 1941.
Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Dvacátýšestý díl, U - Vusín. Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1907.
RIEGER, František Ladislav a MALÝ, Jakub, Slovník naučný. 9. díl. V Praze: I. L. Kober, 1872.
Poznámky k textu:
1/ KOUTŇÁKOVÁ, Květoslava. Crescas labore: [tři generace rodu Proskowetzů, odborníků v cukrovarnictví a v šlechtění obilnin) v Kvasicích. Vizovice: Lípa, [2013]. 132 s. ISBN 978-80-87206-38-6.
2/ SPÁČIL, Jindřich. Lásky a rebelie: Románová kronika z časů nár. probuzení Moravy. 1. vyd. Brno: Krajské nakladatelství, 1961. 415, [3] s.
3/ FRAGNER, Benjamin, ed. a ZIKMUND, Jan, ed. Co jsme si zbořili: bilance mizející průmyslové éry - deset let. V Praze: České vysoké učení technické, ©2009. 142 s. ISBN 978-80-01-04387-5
4/ NERUDA, Jan a PRAŽÁK, Přemysl. Milejší o celé milování: Jan Neruda Rezince Macháčkové: [na uctění 50. výročí smrti velkého básníka]. Králův Dvůr u Berouna: Museum Králova Dvora, 1941. 80, [1] s.
5/ HELLER, Servác. Slavnost položení základního kamena k národnímu divadlu. V Praze: Tiskem a nákladem dra. Ed. Grégra, 1869. 112 s.
6 TILSCHOVÁ, Anna Maria. Fany. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1956. 149 s. Dílo Anny Marie Tilschové; sv. 2.
7/ Humoristické listy, Ročník XXIX, číslo 45, 4. listopadu 1887
8/ Pfleger, Josef. Životopis. Praha: Ústřední spolek československého průmyslu cukrovarnického, 1932. 101 s.,
