Instituce a kulturní zařízení

O první jarní sobotě zavládne v muzeu atmosféra středověku, ale i starých řemesel, tradic a hlavně zábavy. Celé dopoledne budou návštěvníci přímo ve výstavě Vzhůru do středověku! obdivovat řemeslníky při jejich činnosti, budou mít i možnost pod jejich dohledem vyzkoušet svoji zručnost při tkaní, předení a u hrnčířského kruhu. Ve výstavě Dejte vejce malovaný... se nechají inspirovat ukázkou zdobení kraslic.

Obě výstavy jsou plné hravých i vzdělávacích aktivit, takže o zábavu nebude nouze. „Obléknete gotický oděv nebo kroužkovou košili, ozdobíte se čelenkou se závojem nebo nasadíte rytířskou přilbu, potěžkáte meče a bijáky, vyskočíte na koně, zakusíte rytířský turnaj nebo střelbu z kuše, přičichnete k dobové voňavce a pobavíte se ryze středověce ... roztáčením káči, chozením na chůdách, bořením kuželek či při hazardní hře v kostky. A to není zdaleka vše! Můžete se stát písařem ve scriptoriu, vyzkoušet si náročnou práci iluminátora, ověřit své řemeslné dovednosti nebo zpytovat své hříchy na pranýři.“ vypočítává aktivity ve výstavě Vzhůru do středověku kurátorka výstavy Simona Valachová. Edukátorka výstavy Dejte vejce malovaný... Světlana Dittrichová dodává: „Na velikonoční výstavě se inspirujete množstvím tradičních horáckých vzorů zdobení kraslic, ale i spoustou jednoduchých technik, které zvládne i začátečník. Podíváte se například, jak efektní je vejce zdobené obyčejnými tečkami nebo pomocí tekutých potravinářských barviv a ubrousků. Bezpochyby zaujmou i vejce opletená, obháčkovaná, obetkaná či vejce ve tvaru „kapkejku“ nebo kaktusu. Porovnáte vejce různých druhů hospodářských zvířat. Pro děti je připraveno mnoho hravých a tvořivých aktivit. Také se mohou podívat na videu, jak roste kuře ve vejci nebo jak se líhne kuřátko.“

Kromě aktivit ve výstavách na návštěvníky čekají tvořivé dílny. V MaTami si vyrobí Památeční zápisník a jarně se naladí při výrobě tradičního vrkoče, na který muzejníci doporučují přinést vlastní hrneček nebo květináč.

Program Středověkého dne bude od 13.30 pokračovat pohádkou Turnaj krále Karla v podání pražského studia Damúza, kde malí i velcí diváci odhalí neznámou tvář Karla IV. a zjistí, jaký vlastně byl. Po pohádce budou následovat pohybové, tvořivé a hravé aktivity s nejen rytířskou tématikou Staň se rytířem!. „Děti si mohou vyrobit koníčka na tyčce a zdolat s ním „nebezpečnou“ dráhu.  Zkusíte si i psaní brkem a svůj vzkaz rovnou zapečetíte nebo si vyrobíte vonný sáček. Pro zábavu a zbystření mozků budou připraveny středověké deskové i hazardní hry.“ láká na odpoledne organizátorka akce Simona Valachová.

Středověký den vyvrcholí v 15.15 ukázkou středověkých hudebních nástrojů s poslechem dobové hudby a pro všechny, co se rádi baví, nácvikem společného tance. Jak zní a vypadají gotické a renesanční hudební nástroje představí hudební a taneční skupina Innamorata.

Doprovodná akce k oběma jarním výstavám – Středověký den - proběhne v sobotu 23. března 2024 od 9.30 do 16.00 hodin.

The Kid Brother je americká němá komedie z roku 1927 s Haroldem Lloydem v hlavní roli. Harold Lloyd byl během dvacátých let 20. století společně s Busterem Keatonem a Charliem Chaplinem považován za jednoho ze „tří králů komedie“. Jeho němé filmy v té době přímo trhaly rekordy v kinech a The Kid Brother je dodnes kritiky a fanoušky považován za jeden z nejlepších Lloydových filmů, který v sobě spojuje prvky komedie, romantiky, dramatu a vývoje postav.

Živé provedení autorské filmové hudby v podání Roberta Israela bude jednoznačně fenomenálním zážitkem. Robert Israel je velmi uznávaný skladatel filmové hudby, který se věnuje především němým filmům. Rodák z Los Angeles žijící v Olomouci napsal hudbu k více než 130 němým filmům a dokumentům. Vystudoval obor hra na klavír na California State University v Northridge. V roce 1991 začal skládat filmovou hudbu. V letech 1993–2005 pracoval jako hudební ředitel jednoho z oddělení v Academy of Motion Pictures Arts and Sciences, která uděluje mimo jiné i známé filmové Oscary. V roce 2006 mu byl udělen čestný doktorát na univerzitě ve Stockholmu za přínos v oblasti filmové hudby a studia raného filmu. S Moravskou filharmonií spolupracuje od roku 1999.

Poslední koncert řady C v této sezoně tak pokračuje v nastavené kvalitě a představuje jedinečnou příležitost pro milovníky filmové hudby a němého filmu všech věkových kategorií. Vstupenky jsou k dispozici na www.mfo.cz  a na pokladně Moravské filharmonie Olomouc.

Moravská filharmonie Olomouc vznikla v roce 1945 a patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. Na jejím uměleckém vývoji se podílely významné osobnosti české i světové hudební scény mezi které patří např. dirigenti Otto Klemperer a Václav Neumann, houslisté Josef Suk a Gidon Kremer či violoncellista Pierre Fournier. Za dobu své existence si vytvořila mimořádně rozsáhlý a rozmanitý repertoár. Věnuje se především velkým tvůrcům světové hudby 19. a 20. století, propaguje však i soudobou českou a světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí uvedení více než 250 novinek. Orchestr se rovněž řadí k autentickým interpretům klasiků české národní hudební kultury: Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Těleso má bohatou diskografii a vystupuje na významných mezinárodních hudebních festivalech doma i v zahraničí. Především je ale kulturní institucí, která se zásadní měrou podílí na organizaci uměleckého a koncertního života v Olomouci a okolí. Pořádá festivaly Dvořákova Olomouc a Mezinárodní varhanní festival Olomouc. Mezi její činnosti patří také řada vzdělávacích aktivit pro děti a mladé lidi.

Program šitý na míru dětským uším láká například na koncerty zpěvačky Radky Fišarové, vokálního sextetu Skety, hravé tátovské kapely Hm…, jemného jazzového kvarteta Invisible World či swingové zpěvačky Kateřiny Steinerové. Velkou událostí budou dvě festivalové premiéry – Nevýchovný koncert skladatele, dirigenta a pianisty Jana Kučery na texty básnířky Hany Kašákové interpretované zpěvačkou Markétou Šandovou. A velmi očekávaná premiéra Pociť Pocit z hudební dílny oceňované Beaty Hlavenkové na motivy scénáře Ester Staré a v režii Ondřeje Nosálka. Hlavní role sourozenců ztvárnili Gabriela Vermelho a Gustav Hašek a jako jejich mladší alter ega se představí Helena Nádobová a Václav Trojan. Koncerty ve festivalovém programu doplňují hudební i divadelní workshopy, které vedou profesionální umělci, například Leona Černá Stříbrná, Eliška Vidomus nebo divadelní sdružení Storytelling CZ.

Jednotlivé akce jsou rozděleny dle věkových kategorií. Kompletní program a všechny podrobné informace jsou k dispozici na www.strunydetem.cz. Vstupenky je možné zakoupit na webových stránkách festivalu nebo v pokladně divadla Minor.

Festival Struny dětem si od prvního ročníku zakládá na žánrové pestrosti i umělecké kvalitě a nabízí vesměs koncerty či představení umělců, kteří před dětským publikem zpravidla nevystupují. „Dochází tak mnohdy k překvapením a milým zážitkům na obou stranách, jak malých diváků, tak umělců,“ říká s úsměvem ředitelka festivalu Dana Syrová a dodává: „program vždy připravujeme tak, aby si na své přišly všechny věkové kategorie, od úplně nejmenších až po ty odrostlejší.“  V programu tak například najdeme koncerty pro děti do tří let, s nimiž rodiče mohou vyrazit na „swingovky“ v podání Kateřiny Steinerové nebo naopak koncert mistra světa v loopingu a beatboxera Endrua a jeho hudebního kolegy Jena Hovorky. 

Struny dětem oslaví své 15. narozeniny hned několika premiérami. Nabídne premiéru písniček pro děti dirigenta, skladatele a klavíristy Jana Kučery, které připravil společně s textařkou a básnířkou Hanou Kašákovou a zpěvačkou Markétou Šandovou. Koncert s názvem Nevýchovný koncert Jana Kučery slibuje nejen pořádnou porci chytlavé muziky, ale i kopec legrace. Poprvé mohou festivaloví návštěvníci také vidět nové hudebně-divadelní představení Pociť pocit, za kterým stojí klavíristka a skladatelka Beata Hlavenková, spisovatelka Ester Stará a režisér Ondřej Nosálek a slibuje laskavého průvodce důvěrně známými emocemi, které se nevyhnou dětem ani dospělým. Na programu nebude chybět ani čerstvá novinka divadla Minor – představení Malá mořská víla v režii Jakuba Vašíčka. Naopak se festivalové publikum v letošním roce rozloučí s Pišlickými příběhy v legendárním podání Ivana Trojana, které měly na Strunách dětem své pevné místo úctyhodných 10 let.

Festival každoročně nabízí i celou řadu nejrůznějších workshopů pod vedením předních umělců. Nejinak tomu bude i v letošním roce a v sobotním a nedělním programu mohou rodiče vybírat pro své děti z hudebních i divadelních workshopů, které povedou Leona Černá Stříbrná, Eliška Vidomus, Jan Hrovatitsch a Pavol Smolárik nebo Markéta Holá a Barbora Voráčová ze Storytelling CZ.

Na Strunách dětem během uplynulých patnácti let vystoupili například Aneta Langerová, Tatabojs, Bratři Ebenové, Bára Poláková, Jiří Stivín, Hradišťan, Spirituál kvintet, Thom Artway, Lenka Nová, Monika Načeva, Clarinet Factory, Miloš Vacík, Anna Polívková, Petr Wajsar, Slavomír Hořínka, Jitka Šuranská, Radek Baborák, Onřej Ruml, Terezie Kovalová, Jiří Vodička, Epoque Quartet, Martin Kasík a mnoho dalších.

Spolupořadatel: divadlo Minor

Za finanční podpory: hlavní město Praha

Hraví partneři: Nadační fond rodiny Malých, Centrální depozitář cenných papírů, Aerosol Service a.s.

Děkujeme za podporu: městská část Praha 1, OSA

Režisér Petr Větrovský dokázal vykreslit příběh Gabriely Soukalové s empatií a citlivostí, což divákům umožňuje vcítit se do její situace a prožívat s ní její úspěchy i neúspěchy. To všechno přispívá k tomu, že film získává pozitivní ohlasy a stává se jedním z nejžádanějších snímků v kinech.

Gabriela Soukalová je ve třetině svého turné s názvem "Noc s legendou". Toto cestování ji zavedlo do různých měst České republiky, kde diváci nejen sledují promítání filmu, ale také mají možnost se osobně potkat s Gabrielou. Sály jsou vždy zaplněné po okraj a na konci každého promítání diváci srdečně tleskají ve stoje.

Jedinečnou atmosféru autogramiád tvoří osobní setkání diváků s Gabrielou Soukalovou, které i někdy vyvolává silné emoce. Mnozí z přítomných se nechávají unést slzami, když vyjadřují svou vděčnost za to, jak Gábina otevřeně hovoří o poruchách příjmu potravy a jak se stala pro ně inspirací a vzorem ve sportu.

Na otázku "Tak co, Gábi, jak se cítíš?" odpověděla Gabriela se slzami v očích: "Já nemůžu, ani já nevím, co na to říct, prostě jsem strašně vděčná, že ten film je a že ti lidé mají takovéhle reakce."

"Musím říct, že to bylo úplně fantastický, mockrát vám všem děkuju, že jste přišli. A doufám, že jste si z kina odnesli hezký zážitek a vzhledem k tomu, jak jste říkali, že jste nadšení, tak mě to úplně nabilo. Já vám moc děkuju, strašně si toho vážím," uvedla Gabriela Soukalová na jedné z autogramiád.

Film „Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí" není jen o sportovní kariéře Gabriely Soukalové, ale také o jejím lidském příběhu, který oslovuje diváky různými způsoby. S ohlasy, které film získává, lze jednoznačně říci, že jeho úspěch nezůstane jen u prvního víkendu v kinech, ale bude pokračovat i nadále.

Další podrobnosti a informace najdete na www.bohemiamp.cz a na facebookovém profilu https://www.facebook.com/bohemiamotionpictures/.

Tamější již méně atraktivní expozice pilnikářství ustoupí novému tématu, které je natolik rozsáhlé, že by se do roubenky nevešlo. Proto jsme hledali možný doplňkový prostor. K tomuto účelu se naskytla možnost získat již zmíněný protější domek v Jílovecké ulici, kde budou s technickou a finanční podporou města provedeny drobné stavební úpravy, aby mohl prostor sloužit novému záměru. Úpravou projde i okolí, kde vznikne bylinková zahrádka a edukativní prostor pro školy. Obsahovou částí expozice byl pověřen autor předchozích léčitelských výstav, historik semilského muzea Tomáš Chvátal, který se pro věc plně nadchl a přišel i s nápadem Bylinkového festivalu, který 9. června odstartuje letošní letní turistickou sezónu v Jílovecké ulici. Věříme, že výsledek v této malebné části Semil bude novým lákadlem k návštěvě nejen pro místní občany, ale také pro turisty a všechny, kteří se zajímají o stále populárnější téma lidového léčitelství. Ostatně, přijďte se v létě podívat!

Do 22. ročníku přihlásilo 60 muzeí a galerií z celé České republiky celkem 93 projektů. Nejpočetnější kategorií se stala Muzejní výstava roku 2023 (45 projektů), následovaná kategoriemi Muzejní publikace roku 2023 (33 projektů) a Muzejní počin roku 2023 (15 projektů). Podrobné informace o všech projektech, vč. doprovodné dokumentace jsou k dispozici na webových stránkách soutěže na adrese http://www.gloriamusaealis.cz.

Slavnostní předávání Cen Gloria musaealis za rok 2023 se uskuteční v úterý 14. května 2024 od 14.00 hodin ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Oceněné projekty ve 22. ročníku Národní soutěže muzeí Gloria musaealis budou prezentovány i na Národním zahájení Festivalu muzejních nocí, jehož 20. ročník bude odstartován v pátek 17. května 2024 od 14.00 hodin v Pardubicích. Obě akce se konají u příležitosti Mezinárodního dne muzeí (18. května).   

http://www.cz-museums.cz

Pro mnohé příznivce Divadla Na zábradlí je Racek překvapením, na této scéně totiž v posledních letech vznikají spíše neotřelé autorské kusy a jen zřídkakdy se na repertoáru divadla objeví existující, natož natolik známá, divadelní hra. „Dramaturgie Divadla Na zábradlí směřuje především k autorským titulům a dramatizacím. Snaží se nacházet témata a motivy v textech a inspiračních zdrojích původně nedivadelních. Nyní dochází k výrazné proměně – v režii Jiřího Havelky začínáme studovat klasiku nejklasičtější. Hru, která je zatížená bohatou inscenační tradicí i ‚předobrazemʻ v podobě slavné inscenace Petra Lébla, která měla v Divadle Na zábradlí premiéru před třiceti lety. I přes vědomí této tíže a odkazu nás láká vstoupit do tohoto uhrančivého světa nešťastných postav, ve kterém se rozehrávají témata samoty, neporozumění, stáří, prohraného života…,“ říká umělecká šéfka a dramaturgyně inscenace Dora Štědroňová.

I pro režiséra Havelku je Čechov překvapivou volbou. Kromě svých úspěšných filmových počinů (Vlastníci, Mimořádná událost) je znám spíše jako jeden z tvůrců divadelní skupiny Vosto5 působící ve vršovickém prostoru Vzlet a mimo svou „domovskou“ scénu v minulém roce zaujal například autorskou inscenací Vykouření, za kterou s Divadlem Husa na provázku získal Cenu divadelních novin v kategorii Inscenace roku. I jeho poslední inscenace Bitva o Hernaniho uváděná v Dejvickém divadle sice vychází klasické předlohy, ale Hugův text je zde spíše konfrontován s tématem generačního střetu adaptovaným pro dejvický soubor. Racek na Zábradlí tak představuje bezprecedentní odchylku v jeho dosavadní režijní dráze. „Čtu vlastně poprvé ve svých 43 letech Čechova důkladně. Vždy pro mě splýval s typem divadla, které jsem vnímal jako lehce mimo ten můj vesmír, v oblasti psychologie, realismu, motivací, průběžného jednání, výkladů, násilných interpretací a všeho, co mi – jak jsem se domníval – nenabízí dostatečně dobrodružnou cestu ani jako divákovi ani jako tvůrci. A najednou jsme k této volbě došli s Dorou Štědroňovou zcela přirozeně, v hovorech a úvahách nad tím, o jakých pocitech chceme podat zprávu, jaký dialog divadlem vést,“ komentuje Havelka svůj postoj k Čechovovi a výběru dramatické látky. Novinka Divadla Na zábradlí pod jeho vedením nabídne pohled na sedm Čechovových postav oscilujících mezi svými tužbami, plány a bolestmi. „Nesnažíme se extrahovat jedno jediné téma, protože nám pokaždé přijde, že tím banalizujeme komplexní divadelní svět, kde každá postava balancuje na hraně propasti. Každá po svém, každá má jinou ‚strategii přežitíʻ, ale všechny spojuje neúprosná otázka, jak naplnit ten čas, co nám byl dán, aspoň trochu smysluplně. A jde to vůbec? Jo, a samozřejmě, ano – je to komedie,“ dodává Havelka. V textové úpravě Dory Štědroňové se představí Jana Plodková jako Arkadinová, Vojtěch Vondráček jako Treplev, Johana Matoušková jako Nina a Jiří Vyorálek jako Trigorin. Dále se mohou diváci těšit na Jakuba Žáčka, Jiřího Černého a Kateřinu Císařovou. Inscenační tým tvoří vedle režijně-dramaturgické dvojice také scénograf Dáda Němeček a kostýmní výtvarnice Josefina Bakošová.

Do konce sezony se jedná o předposlední premiéru Divadla Na zábradlí. V červnu 2024 pak navážou režiséři Petr Erbes a Boris Jedinák na svůj úspěšný Discoland, a to inscenací Bůh v Las Vegas. Dokumentární kus vycházející z dobových materiálů a rozhovorů s pamětníky se tentokrát zaměří na půlroční angažmá Karla Gotta, Skupiny Ladislava Štaidla a dalších v hotelu The Frontier v Las Vegas, kam delegace československých umělců vycestovala v roce 1968.

Anton Pavlovič Čechov

Racek

Režie Jiří Havelka

Dramaturgie Dora Štědroňová

Scénografie Dáda Němeček

Kostýmy Josefína Bakošová

Hrají Jana Plodková, Vojtěch Vondráček, Johana Matoušková, Jiří Vyorálek, Jiří Černý, Kateřina Císařová, Jakub Žáček

Jiří Havelka, režisér, který se neustále trápí otázkou po podstatě, smyslu a obsahu divadla, počtvrté vstupuje na scénu Divadla Na zábradlí. Po sérii autorských, kolektivních inscenací možná překvapivě otevírá Čechovova Racka. Ve spolupráci se scénografem Dádou Němečkem vzniká rafinované scénografické řešení, které inscenování klasiky tematizuje, problematizuje a vyzývá k novému pohledu.

Premiéra 20. března 2024 v Divadle Na zábradlí

www.nazabradli.cz

Zlin Design Week opět po roce nabídne návštěvníkům pestrý program, a to hned na několika místech, mezi kterými se objevují nejznámější dominanty města, jako je například Baťův památník, Zlínský zámek nebo tovární areál Svit. Skrze části programu chtějí organizátoři upozornit a reagovat na otázky rezonující současnou společností ve vztahu k budoucnosti.

„Chceme otevírat debaty o budoucnosti, která je odolná proti klimatickým i sociálním výzvám a přístupná pro všechny s ohledem na potřeby každého z nás. Současně je to budoucnost, kde nové technologie vytváří mimořádné zážitky. Tomuto konceptu chceme největší prostor vyhradit na hlavní festivalové výstavě Future is! představující české i zahraniční projekty, které ukážou sílu designu při budování naší budoucnosti,“ vysvětluje programový ředitel Ondřej Staněk.

Návštěvníci si mohou vybrat z placených i neplacených částí programu, které jsou už zveřejněné na webu festivalu. Zde naleznou i veškeré informace ke vstupenkám a festivalovým akreditacím. Celofestivalová akreditace, v základní variantě za 690 Kč, letos zahrnuje vstupy na všechny hlavní události. Je tedy určena opravdu každému, kdo chce důkladně nasát atmosféru budoucnosti designu.

Opening festivalu, vernisáž výstavy Future is! a zahajovací party

Hlavní výstava festivalu, která vypukne v úterý 8. května, se zaměří na klíčové otázky a možnosti, které se týkají metod a přístupů ve světě budoucího designu. Je navržena tak, aby podnítila diskusi o příležitostech a výzvách, které design čekají v budoucnu, a o jeho možném dopadu na společnost.

Oslavu zahájení této expozice obohatí na nádvoří Zlínského zámku zahajovací party s hudebním doprovodem od skupiny Himalayan Dalai Lama, která je známá svými vystoupeními v žánru instrumentální elektronické hudby.

Konference Design na hranici

Konference Design na hranici, zaměřená na aktuální témata digitálního designu, designu produktů a motion designu, se uskuteční ve čtvrtek 9. května. Letošní ročník slibuje bohatý program a diskuzi o nejnovějších trendech a inovacích ve výše uvedených oblastech. Mezi řečníky se objeví například Mike Derycke, jenž se zabývá kódováním v ateliéru digitálního designu v Bruselu, nebo Ivan Floreš ze společnosti Motionhouse, který bude mluvit o světě motion designu, konkrétně na téma „Jak přežít v komerčním světě“.

Fashion show s afterparty

Fashion show „Future is spectrum“, jež je naplánována na pátek 10. května, spočívá v představě, že budoucnost není jednoduchou lineární cestou, ale spíše dynamickým spektrem možností. Tento koncept zahrnuje různorodost, individualitu a neustále se vyvíjející povahu naší cesty do neznáma.

Po ukončení módní přehlídky jsou všichni návštěvníci zváni na party v budově číslo 44 v areálu baťovského Svitu, kde večerní atmosféru oživí vystoupení vizuální umělkyně a rapperky Arlety.

Design Dazzle, Powered by PechaKucha

V pondělí 13. května se ve večerních hodinách odehraje speciální část programu zaměřená na otevřené diskuze mezi umělci z různých kreativních oborů. Akce PechaKucha nabídne jedinečnou příležitost pro architekty, designéry, umělce a teoretiky setkat se a sdílet své myšlenky.

Best in Design Ceremony

Večer v sobotu 11. května dojde v Památníku Tomáše Bati ke slavnostnímu vyhlášení výsledků držitele titulu mezinárodní soutěže Best in Design 2024, která je určena pro mladé designéry do třiceti let. Zlin Design Week tyto mladé talenty dlouhodobě podporuje, ukazuje jejich práce světu  a dodává jim odvahu nebát se vystoupit ze své komfortní zóny. 

„Slavnostní vyhlášení je přístupné pouze s pozvánkou, avšak všechny práce finalistů bude možné si prohlédnout v galerii G18 na výstavě Future is Best of ’24! od 9. do 24. května úplně zdarma,“ informuje Michaela Kottová, tisková mluvčí festivalu.

Organizátoři v rámci podpory mladých designérů spolupracují s vítězi a finalisty i během samotných ročníků. Krásným příklad je módní zážitek „Fashion performance X Our Shift“, který si připravil na neděli 12. 5. Milan Flíček, držitel titulu Best in Design 2020 a zakladatel značky Our Shift. Právě zde odhalí svou kolekci, při jejíž výrobě se využívaly recyklované bannery a nadbytečné kusy oblečení z firmy Škoda. Cílem bylo transformovat tyto materiály do unikátních a udržitelných módních kousků, což podporuje myšlenku recyklace a kreativního využití nevyužitého zboží.

Doprovodný program

Pro návštěvníky festivalu je připravena série workshopů realizována zlínskou Robotou, kreativní digitální dílnou, kterou vytvořila a provozuje Fakulta multimediálních komunikací UTB. V rámci doprovodného programu si připravila aktivity také vzdělávací platforma Designéři dětem. Cílem organizace je propojení designu a vzdělávání formou kreativních dílen. Mimo edukaci zábavnou formou je Zlin Design Week především o tvorbě zážitků, vzpomínek a sbírání inspirace. Proto mohou návštěvníci zavítat i na diskuze podcastové platformy Design KANTÝNA, komentované prohlídky Památníku Tomáše Bati, organizovanou procházku městem Zlín, Pop-up shop či jógu. Více informací o programu a vstupenkách je možné najít na webu Zlin Design Week.

O Zlin Design Weeku

Zlin Design Week je týdenní design festival, kde může každý najít inspiraci. Prostřednictvím festivalu vytváříme platformu pro setkávání mladých designérů a profesionálů, pro prezentaci, vyjádření, sdílení a nečekaná spojení. Podporujeme mladé talenty a přinášíme čerstvý vítr v oblasti designu. Projekt vznikl roku 2015 na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně díky mezioborové spolupráci designu, marketingu, fotografie a audiovize.

Na měsíce březen a duben 2024 jsme připravili: 

• 17.03. se ve skanzenu budou vyrábět velikonoční dekorace z přírodních materiálů. Zahradnický spolek ukáže výrobu tradičních vazeb - malých svazečků, které se v katolických oblastech nechávají následně posvětit v kostele. Výrobky je možné si zde přímo zakoupit. 
• 24.03. je Květná neděle a zaměříme se na velikonoční zvyklosti v Bavorsku a Čechách. Řemeslnice z Čech přivezou sortiment zdobených vajíček a perníků s cukrovou polevou. Bavorské kolegyně budou s dětmi barvit vajíčka přirodními barvivy, které najdete v každé domácnosti.
• 01.04. Velikonoční pondělí nabídne procházku pro rodiny s dětmi. Na pastvinách už pobíhají první letošní mláďata – jehňátka a kůzlata. Samozřejmě i naše ostatní muzejní zvířata jako koně, krávy a drůbež už jsou v areálu k vidění.
• 14.04. Severobavorské setkání muzikantů - půjde o tzv. „domácí muziku“. Bude se hrát na původní nástroje zvané citery a zazní krásná lidová hudba od regionálních sólistů a skupin.
• 14.04. máme novinku pro všechny sběratele známek a pohlednic ze zdejšího regionu. V zasedací místnosti, přímo ve vstupní hale skanzenu se můžete podívat, informovat a případně také vlastní exempláře vyměnit.
• 14.04. kdo má zájem o prohlídku muzejního depozitáře v němčině? Od 14.30h. se malá skupina návštěvníků může podívat do útrob našich sbírek. Máme zde uloženo 45.000 různých předmětů a dozvíte se o nich víc díky fundovanému komentáři. Na prohlídku je nutné se přihlásit, protože počet hostů je kvůli speciálnímu klimatu v depozitáři omezený.
• 21.04. oslavíme společně Den Země. Půda pod nohama je základem celého života. Dává nám obživu a je prostorem pro spoustu zvířat. Zaměříme se na různé funkce půdy a co se v ní všechno děje. Program pro děti vytvořily Spolky pro ochranu ptactva a životního prostředí.
• Od pondělí 22.04.-29.04. se bude konat Týden vody s několika naučnými okruhy pro pozvané skupiny školáků z Bavorska a Čech.
• 28.04. je možné si prohlédnout Selské muzeum a statek Edelmannshof v obci Perschen s výkladem v němčině, ve 14.00 h. Tato akce je zdarma.

Provoz: každý den od 9.00 – 18.00 h. (kromě pondělí – pokud není svátek)

Muzejní vstupenka dle ceníku

Parkovací místa jsou k dispozici zdarma

Veškeré informace o programu a provozu: www.freilandmuseum-oberpfalz.de

Jak to všechno začalo

Počátky příběhu musíme hledat v 70. letech 19. století v Třebechovicích pod Orebem. Právě zde se seznámil Albert Wenke (1844–1905), rodák z kladského lázeňského města Bad Reinerz – dnešních polských Dušníků, s Annou Vitouškovou (1845–1923). Anna byla dcerou místního majitele koželužny a žila u rodičů s malým synem Josefem (1868–1929). Jejich setkání velmi pěkně popisuje rodinná kronika, kterou sepsal v 60. letech 20. století vnuk Karel: „Vincík Probušků (pozn. synovec Anny Vitouškové) byl v tom čase vyslán do lázní Dušníků-Reinerz, kde se měl učit německy. Jednou přišel domů na svátky a přivedl s sebou svého přítele z Dušníků Alberta Wenke, pouhého Němce. V Třebechovicích ale neuměl skoro nikdo německy. A tu „die Anna“, která němčinu znamenitě ovládala, dělala mu tlumočníka i společnici. Za nějaký čas přišel milý pan Wenke z Dušníků pěšky do Třebechovic za milou Aninkou, což se pak opakovalo několikráte, až se z toho stala známost.“

Příchod do Jaroměře

Albert s Annou se rozhodli v létě roku 1872 přestěhovat do Jaroměře. Možná za lepšími podmínkami pro obchodování, Jaroměř v té době zažívala vzestup společenského a kulturního života, ale také na pozvání Anniny starší sestry Josefíny. Ta se postarala o zajištění podnájmu na Pražském předměstí v blízkosti Etrichovy továrny na zpracování juty. Deník Josefa Wenkeho uchoval vzpomínku na stěhování zachycenou místy až poeticky: „Po neurovnané a málo používané okresní silnici, vedoucí z malého ale útulného městečka Třebechovic pod Orebem, směrem k pevnosti Josefovu, kodrcal se v roce 1872 těžce formanský povoz, vysoko naložený nábytkem, slunce nemilosrdně pražilo na prachu plnou silnici, tak že celá příroda jen těžce dýchala.“ Jsou zde zachyceny ale i emoce, které tehdy tříletý chlapec prožíval. Jak těžké pro něho bylo opustit milované prarodiče, řeku, kam chodil s dědečkem na ryby, a místo, které bylo doposud jeho domovem.  A nové bydliště se mu moc nelíbilo.: „Hošík zatím rozhlížel se po dvoře a nejbližším okolí ze vrat, ale nějak smutně sedl si na patník a mnoho nescházelo a dal se do pláče, nějak se mu to zde nelíbilo.“ Malý Josef nemohl tehdy tušit, že se jednou sám vepíše do historie Jaroměře, neboť v letech 1904–1907 zasáhne do proměn města ve funkci radního pro stavební záležitosti a nelehkým výzvám bude čelit ve funkci starosty města v letech 1914–1918.

Založení firmy a svatba Alberta a Anny

V roce 1872 Albert zakládá svou vlastní firmu na výrobu mušlového zboží a ozdobné kartonáže. Rozhodl se usadit v cizí zemi, jejíž jazyk neovládal, a uživit sebe i rodinu řemeslem, které nemělo ve vnitrozemí žádnou tradici. Jeho firma se stala první svého druhu v Českém království. Dne 30. října téhož roku potvrdil svůj vztah s Annou Vitouškovou v třebechovickém kostele sv. Ondřeje. O mnoho let později vnuk Karel, ke svatbě svých prarodičů v rodinné kronice poznamenal: „Bylo od babičky odvážným krokem vdát se za muže tak podivného řemesla, které neskýtalo záruku výnosu a tím spokojeného a klidného živobytí.“

V pronajatém bytě začal Albert vyrábět své první předměty zdobené mořskými mušličkami. Kde se takovému řemeslu naučil, není známo. Rodinné paměti se zmiňují o pobytu u moře, odkud si dovezl na památku několik mušlí. Patrně tam uviděl oblíbený sortiment upomínkových předmětů z mušlí a našel inspiraci pro svou budoucí práci. Výrobě papíru a kartonáže se mohl vyučit v papírně v Dušníkách. Nejraději prý vyráběl montované předměty s velkými mušlemi, svícny, ořezávače doutníků, stojánky na doutníky, popelníky, teploměry s kotvou na mušli, závěsy do oken s andělíčky a mnohé jiné ozdobné zboží. Nepoužíval žádný stroj, vše zhotovoval pouze ručně. Mušle dovezené převážně z Jaderského a Středozemního moře objednával v Hamburku od firmy Umlauff. Na práci s mušlemi a jejich následné třídění vzpomíná Josef Wenke ve svém deníku, kdy to byla právě jeho pravidelná činnost po návratu ze školy: „[…] obyčejně došla bedna dráhou, mušle v papírových sáčcích po 2–5 kg. Na hranicích zásilku vždy rozbednili, mušle docházely beze cla, a aby nemuseli každý sáček zvlášť otevírat, roztrhli jednoduše papír a viděli obsah. Ale dírou tou se mušle vysejpaly a v bedně bylo pak všechno smíchané. To byla pak práce Pepova, aby když přišel ze školy rozdružil mušle a přesypal do plátěných pytlů, v kterých jsme doma mušle skladovali. Přesto se vždy Wenke náramně zlobil na bezohlednost celních úředníků.“

Odbyt Albertových výrobků měla na starosti manželka Anna. Dohodla se na prodeji s jaroměřskými kupci a brzy se ukázalo, že o zboží je zájem. Dle rodinné kroniky přinesla úspěch též účast na výstavě v Pardubicích roku 1873, kde se „nejen dobře prodávalo, ale výrobky byly oceněny i výstavní medailí“. Následovaly další úspěšné výstavy a rozhodnutí Anny zažádat o povolení k podomnímu obchodování. V obchodní knížce vystavené 18. dubna 1874 ve Dvoře Králové se nacházejí záznamy o navštívených městech a lázních, a to až do roku 1879. Podle dochovaného Annina lístku se jí prodej dařil a přinesl s sebou i jistý zisk. S přibývající poptávkou a vzrůstajícím odbytem již Albert nestačil vše vyrábět sám. Výrobní činnost vyžadovala větší prostor a bylo nutné přijmout i dělnici, která by se naučila „mušlovat“, což znamenalo lepit mušličky na krabičky, fotorámečky, křížky a soustruhované předměty zhotovované místními řemeslníky. Ve firmě od svých 14 let aktivně působil i mladý Josef. V prosinci roku 1882 se Albertovi a Anně narodila dvojčata – Emma (1882–1966) a Bedřich (1882–1884).

První obchod a stěhování na hlavní jaroměřskou třídu

První obchod zřídili Albert s Annou nedaleko svého bydliště. V dubna roku 1884 koupili protější dům čp. 49 s velkou ovocnou zahradou. Už od dva roky později plánovali dům přestavět a rozšířit. Nakonec se ale manželé rozhodli přestěhovat na hlavní jaroměřskou třídu. V roce 1887 koupili dům čp. 81 na dnešní Husově třídě, kde se v přízemí nacházela velká kartonážní a mušlařská dílna se skladem mušlí. V přilehlém krámku probíhal prodej zboží. Poptávka po ozdobných mušlových předmětech, ale i po jiném druhu sortimentu stoupala, a vznikla potřeba většího prostoru pro výrobu i obchod. Albertovy mušlové kartonáže, ozdobné rámečky a zrcadla prodávali s úspěchem podomní obchodníci. Žádaným zbožím těchto obchodníků na cestách bylo drobné zboží jako například hřebínky, zrcátka, kartáčky na vousy a špičky k dýmkám nebo plechové hračky, tzv. „špileraj“. S výrobci tohoto galanterního a hračkářského zboží navazoval Josef Wenke kontakty na veletrhu v Lipsku a snažil se tak rozšiřovat prodejní nabídku rodinné firmy.

V dubnu roku 1892 si Albert s Annou nechali vedle svého domu čp. 81  zakreslit parcelu pro výstavbu nového domu. Byl postaven v historizujícím stylu místním stavitelem Josefem Sehnoutkou. Do přízemí byly naplánovány prodejní místnosti, kam velkými výkladními skříněmi pronikal dostatek denního světla, zatímco večer nasvítily vystavené zboží plynové lampy. První patro sloužilo rodině. Za domem vznikl výrobní areál postavením budov pro sklady a dílny. Albertova firma tehdy zaměstnávala již přes 20 lidí.

Josef Wenke společníkem firmy a přeměna názvu firmy na A. Wenke a syn

Dne 28. října 1893 se v chrámu sv. Mikuláše v Jaroměři uskutečnila svatba Josefa Wenkeho a Anny Sehnoutkové. Josef se stal spolumajitelem firmy s třetinovým podílem a dosavadní jméno firmy se změnilo na A. Wenke a syn – továrna a velkoobchod galanterní. Byl to právě mladý Josef, který přišel s myšlenkou rozšíření prodeje zboží pomocí zásilkového obchodu a proměny malé firmy na velkoobchod. Novinkou se také stalo rozesílání obrázkových katalogů zákazníkům společně s objednaným zbožím. Firma je vydávala v češtině, němčině a některé také v chorvatštině. Rodinný obchod si postupně vytvořil pevnou síť stálých drobných odběratelů v rámci rakousko-uherské monarchie i mimo ni.

V létě 1905 byl Albert Wenke stižen mozkovou mrtvicí a nedlouho poté zemřel. V závěru svého života mohl sledovat, jak se firma, kterou od píky budoval, slibně rozvíjela. Když se do Jaroměře stěhoval, byl vlastníkem toho, co se vešlo na jeden formanský vůz. Svým dědicům zanechal tři domy a prosperující firmu s výrobním areálem. V dědickém řízení, které proběhlo 16. prosince 1905, získal firmu a dům čp. 91 s továrními budovami Josef Wenke.

Cesta k obchodnímu domu

V době, kdy Josef firmu přebíral, počet objednávek a tím i počet expedovaných zásilek stále stoupal. V roce 1905 bylo odesláno 15 208 zásilek a o rok později jejich počet stoupl na 19 841. To byl také jeden z důvodů, proč začal přemýšlet o nové obchodní budově. Plánoval postavit reprezentativní budovu sloužící obchodu, který by zároveň zahrnoval dostatečný pracovní prostor pro zaměstnance i důstojné podmínky pro práci. Josefův nejstarší syn Karel v rodinné kronice uvádí, že otec často říkával, že „nepotřebuje vilu za městem, ale pěkné prostředí, ve kterém on i personál po celý den žije, vila na spaní není zapotřebí“. Ze svých mnohých cest si přivážel cenné informace o současných trendech v obchodování a též inspiraci pro pozdější stavební záměr. Navštěvoval výstavy a zajímal se o nové proudy v architektuře. V době léčebného pobytu v německém Bad Nauheim, v červenci roku 1903, navštívil Frankfurt nad Mohanem, kde si koupil vytoužený fotoaparát značky Kodak a prohlédl si obchodní dům Schmoller. Možná tehdy se rodila jeho představa obchodního paláce, kde by nevěsta nakoupila celou výbavu.

Josef se nakonec rozhodl svůj obchodní dům postavit v místě rodinné zahrady v proluce mezi domy, které patřily rodině. V září roku 1908 požádal v dopise sestru Emmu o prodej zahrady. V říjnu roku následujícího byly všechny úřední náležitosti dokončeny a ze zahrady se stala stavební parcela. Jelikož měl Josef v rodině dva stavitele – tchána Josefa Sehnoutku a švagra Josefa Mášu – mohl čerpat z jejich zkušeností a ve stavitelství se velmi dobře orientoval. Své poznatky si zapisoval a zakresloval do deníku, který se zčásti zachoval. Na přelomu října a listopadu roku 1909 Josef sepisuje své několikastránkové požadavky na obchodní dům a vykresluje svoji představu. Projekt na stavbu svého obchodního domu zadal postupně dvěma jaroměřským stavitelům. Prvním byl ředitel místní řemeslnické školy Josef Hofman. Projekt nesoucí se v duchu historismu s prvky secese, nesplňoval Josefovu představu. Proto Josef oslovil svého švagra Josefa Mášu. Ten s využitím podkladů od Josefa Hofmana vytvořil návrhy, které již více odpovídaly Josefově představě. Ale ani s těmi nebyl náročný stavebník zcela spokojen. Problémem byla podoba přední fasády a schodišťového prostoru uvnitř stavby. Josefovy představy dokázal zhmotnit až mladý architekt Josef Gočár. Žák Jana Kotěry, který v té době pracoval již ve vlastním ateliéru a měl za sebou i několik samostatných prací. Tehdy pracoval i v nedalekém Hradci Králové, kde vznikalo podle jeho návrhu železobetonové schodiště z armovaného betonu. Gočárovy návrhy už Josefovi lépe zapadaly do jeho vize a z obchodní cesty do Vratislavi si mohl do svého stavebního deníku poznamenat: „Nic zvláštního či nového jsem nenašel. Podobný portál jako my budeme mít tam není.“

Celkové náklady na stavbu činily 111 371 K. Gočárův honorář byl 1 050 K. Slavnostní otevření obchodního domu, jehož se zúčastnilo přes 3 000 návštěvníků, proběhlo 16. května 1911. K zahájení provozu prodejního paláce byla vydána reprezentativní brožura, která seznámila čtenáře s výstavbou domu a jeho tvůrci, podrobně popsala všechna jeho oddělení a současně představila kancelářské zázemí a výrobní prostory. Firemní prezentaci nového obchodu doplnilo vytištění několika verzí pohlednic.  V dobovém tisku vyšly pochvalné články i nadšené zprávy: „V Jaroměři otevřen byl velkolepě postavený obchodní dům, který svou velkoměstskou stavbou jest jediný svého druhu snad na celém českém venkově, takže Jaroměř byla obohacena o jednu přednost oproti druhým městům.“

Osudy firmy po postavení obchodního domu

V době otevření obchodního domu se firma A. Wenke a syn nacházela na vrcholu své prosperity. Obchodem „žila“ celá rodina včetně Josefových synů Karla, Oldřicha a Vladimíra. Firma nadále prosperovala až do začátku 1. světové války. Výkladní skříně obchodu namísto obvyklých hraček zaplnily po čtyři léta vojenské předměty. S důsledky rozpadu habsburské monarchie se firma vyrovnávala těžce. Vznikem Československa se narušily dosavadní obchodní vztahy, z nichž mnohé již nebylo možné obnovit. Obchod přišel až o 85 % odbytišť. Zavedení nových prodejních odvětví a zaměření firmy na tuzemské odběratele mělo nahradit snížený odbyt v zahraničí. Nabídku zboží, kterou dříve obstarával Josef Wenke sám, zajišťovali nyní obchodní cestující - Rudolf Cejnar a Alois Seliger, jimž pomáhali také Josefovi synové Karel a Oldřich.

Obchodní dům byl v té době rozdělen do tří oddělení. Rodinnou specialitou firmy zůstával i nadále prodej mušlového zboží, který tvořil první oddělení. Mušlové předměty se vyráběly  v objektech, postavených na dvoře za domem čp. 91, v nichž pracovalo téměř 50 dělníků.  Zboží se vyváželo do Anglie, Severní Ameriky a na pobřeží Jaderského moře. Zhotovovaly se též přepychové kartonáže a kazety různých druhů. Ve druhém oddělení se prodávalo galanterní zboží a plechové předměty včetně kuchyňského nádobí a hraček. Nové zákazníky mělo přilákat reklamní heslo „Vše pro kuchyň“. Ve třetím oddělení, s vlastní kanceláří a samostatnou účtárnou, se prodávala obuv. Od roku 1917 měla firma A. Wenke a syn uzavřenou dohodu s obuvnickou firmou T. & A. Baťa ze Zlína. Obuv se prodávala přímým spotřebitelům, ale i obchodníkům a majitelům továren pro dělníky. V květnu 1919 byla nově otevřena filiální prodejna obuvi v Trutnově, jejíž schopný obchodní zástupce Johann Russ „doslova zaplavil obuví Krkonoše“. Obuv se dobře prodávala nejen v Trutnově, ale i v Jaroměři. Nejstarší syn Josefa Wenkeho Karel do firemní kroniky poznamenal, že „tehdy činil obrat těchto dvou prodejen asi 1/5 celého obratu Baťova v Čechách“.

Osud firmy po smrti Josefa Wenkeho

Na konci roku 1928 se zdravotní stav Josefa Wenkeho zhoršil. Ve firmě tehdy působili už všichni tři synové. Prostřední z nich, Oldřich se od 1. ledna 1928 stal společníkem firmy. Nejstaršího z bratrů Karla otec učinil společníkem již v roce 1923. Nejmladší Vladimír byl studentem strojního inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze a z důvodu otcovy nemoci studium přerušil, aby bratrům ve vedení obchodu pomohl. Na jaře 1929 Josef Wenke zemřel. Obchod převzali synové Karel a Oldřich. Nechali si vypracovat obchodní bilanci, která ukázala, že firma nevykazuje zisk a je pasivní. Bratři se rozhodli rodinný podnik zachránit a potřebný kapitál získali formou bankovního úvěru. V roce 1931 ve firmě pracovalo 27 dělníků, 15 úředníků a 11 prodavačů. Cena skladových zásob činila 1 milion korun a roční obrat dosahoval 10 milionů. Na začátku 30. let se však začaly projevovat důsledky hospodářské krize. V roce 1932 došlo k více jak dvojnásobnému snížení  produkce zboží oproti roku 1929 a o dvě léta později byla dokonce šestkrát nižší.

Jelikož byli všichni tři  bratři vášnivými motoristy vsadili kartu na prodej motocyklů a automobilů, který měl firmě pomoci k prosperitě. Založili sportovní oddělení a Vladimír se stal oficiálním zástupcem motocyklů Indian pro oblast východních Čech. Brzy následovalo i zastoupení automobilů Aero továrny na výrobu letadel dr. Kabeše z Prahy Vysočan, které po roce 1936 vystřídalo zastoupení automobilů „Z“ Československé zbrojovky v Brně. V prodeji motocyklů došlo později i na výrobky České zbrojovky ze Strakonic. Nově bratři založili i několik nových filiálních obchodů, které měly také přispět ke zlepšení hospodářského výsledku. Ale ani zřízení prodejny v Hradci Králové, do níž sourozenci vkládali mnoho nadějí, nepřinášelo potřebný zisk. Vzniklé dluhy byly nakonec umořeny dražbou firemních budov 4. listopadu 1938. Objekty získala Občanská záložna v Jaroměři.

Karel Wenke poté pracoval jako dělník v jaroměřském textilním závodu Lina a na podzim svého života se rozhodl sepsat rodinnou kroniku i uspořádat rodinný archiv. Zachránil tím mnoho informací – o chodu firmy, o svých prarodičích, rodičích a mušlové výrobě – o které bychom byli dnes ochuzeni. Nepodařilo se mu zachránit rodinný podnik, ale podařilo se mu zachránit historickou paměť. Přesto si v rodinné kronice povzdechl: „Musel jsem občas vyslechnout pomlouvačné řeči, nebo štiplavé poznámky o tom, že synové utratili to, co jim otec našetřil, ale nesnažil jsem se něco vymlouvat. Těžko by někdo pochopil mnohaletý boj o zachování podniku a dobrého jména, a tak mi zbývalo jen vnitřní uspokojení, že jsem zachránil, co se dalo.“ Bratr Oldřich odešel za protektorátu do Prahy a později se stal soudním znalcem v oboru motoristiky. Nejmladší Vladimír se snažil pokračovat v provozování autoškoly, kterou s pomocí bratrů v druhé polovině 30. let zřídil. Provoz autoškoly se mu podařilo udržet až do roku 1943, kdy byla Němci uzavřena, a on byl i se svými spolupracovníky nasazen do firmy Junkerswerke ve Dvoře Králové. Po roce 1945 autoškolu nakrátko obnovil. Jako instruktorka zde tou dobou působila i Vladimírova manželka Františka, se kterou se oženil v létě roku 1943. V roce 1948 musel autoškolu předat národní správě a byl pověřen jejím vedením. V létě 1953 byl i s rodinou vystěhován z Jaroměře do nedaleké vesnice Dolany a pracoval v dělnických profesích.