Instituce a kulturní zařízení

České vize – 70. ročník celostátní přehlídky filmové tvorby. Tématem letošního ročníku jsou příznačně MOSTY – napříč generacemi i tvůrčími a technickými možnostmi. Jak vnímáte tradici, na kterou navazujete? 

České vize se mohou opravdu pochlubit bohatou tradicí celostátní přehlídky. Bohužel se její identita mnohokrát měnila, a to včetně názvů. Existovala pod označením Český videosalon, Zlaté slunce, Český lvíček… Ostatní celostátní přehlídkové systémy amatérského umění jsou dlouhodobě jednotné − každý ve veřejném prostoru zaslechl např. Jiráskův Hronov, aniž by se o amatérské divadlo nějak více zajímal. My se museli nejprve popasovat s tímto hendikepem roztříštěného názvu, vždyť za patnáct let se akce přejmenovávala třikrát. Dá se říci, že od Českého videosalonu, jehož pojmenování nám znělo spíše „devadesátkově“, jsme začali podnikat postupné kroky k tomu, abychom se otevřeli mezigeneračnímu dialogu a mladším autorům pod názvem České vize.

Co se zrodu naší přehlídky týče, tak někde na začátku toho pomyslného mostu stál v roce 1953 mentor oboru, teoretik a historik amatérského filmového hnutí, metodik amatérského filmu a autor řady kompilačních knih Emil Pražan. Zásadním předpokladem pak byl fakt, že se vyvinuly nové úzké filmové formáty 16 mm a 8 mm, tak se demokratizoval přístup k filmové surovině a i s vývojem lehčích kamer mohl točit prakticky každý, i když samozřejmě s dnešní dostupností techniky se to srovnat nedá. Natáčet ale najednou mohly nejen velké firmy a profesionální studia, ale i jednotlivci. Nejdříve to byly rodinné filmy, pak se ale začali jednotliví amatérští filmaři sdružovat do volnočasových spolků, třeba při výrobních závodech, do amatérských klubů, krásně to zpracovává třeba film Amatér od Krzysztofa Kieślowského. Neměli, kde filmy promítat, kina sloužila pro celovečerní formát, pásem krátkých filmů vznikalo málo, tak se organizace přehlídek stala jedinou cestou, jak je ukázat divákům.

Vyloženě zlaté časy prožíval amatérský film v době, kdy se postupové přehlídky konaly i na okresní úrovni; v současnosti by to ale nebylo efektivní. V ČR existuje několik dalších amatérských filmových přehlídek, některé z nich jsou naše partnerské, koná se tu např. výběr pro kategorie dětského a mladého filmu. Spolupracujeme s fungujícími akcemi, jako jsou Animánie, Juniorfilm, Zlaté slunce… v kategorii dětí a mladých lidí. Dospělí se můžou hlásit na celkově pět přehlídek. Dnes už je možné nechat film zapsat na kteroukoli přehlídku, nejen v rámci daného kraje. A samozřejmě s možností digitální distribuce se otevřely úplně nové dveře do světa, ale k tomu se ještě dostaneme.

 

V čele Českých vizí stojíte už čtyři roky. Co se zatím podařilo kromě názvu změnit?

Přebíral jsem agendu těsně před covidem po Miroslavu Tušákovi, který ji měl dříve na starosti. Za celým systémem stojí letitá práce, kterou je třeba posunout dál a umožnit užší prolínání generací, např. tím, že jsme dříve místem a termínem oddělené dospělácké a dětské kategorie přivedli k sobě. Přehlídku jsme rozdělili do tří festivalových sekcí tak, aby podchytily všechny věkové kategorie:

Malé vize / přehlídka filmové tvorby dětí, mládeže a tvůrčích skupin do 19 let

Přehlídka filmů vzniklých v prostředí škol či volnočasových kroužků nebo vytvořených jednotlivci do 19 let. Vyústění celoroční festivalové sezóny partnerských přehlídek tvorby dětí a mládeže: Animánie, Pražský filmový kufr, Juniorfilm a Zlaté slunce. V průběhu celostátní přehlídky uděluje tříčlenná porota kurátorská ocenění v kategoriích pedagogických i autorských. V průběhu akce je udělena také Cena Borise Jachnina za přínos oboru filmové výchovy. Přehlídka klade důraz na odborné semináře pro pedagogy a workshopy pro autory.

Zkrátka vize / umělecká rezidence

Zkrátka vize dává začínajícím autorům příležitost prezentovat své nápady a náměty a dostat se tak do širšího povědomí jak svých kolegů, tak filmových profesionálů. Všichni přihlášení autoři dostanou zpětnou vazbu ke svým námětům a vybraní tvůrci pak budou mít možnost prezentovat svůj projekt před odbornou porotou. Festival se snaží podporovat realizaci námětů začínajících tvůrců a hledá platformy a způsoby, jak následně hotové projekty dostat k publiku.

České vize / přehlídka filmové tvorby od 18 let

Přehlídka České vize je vyústěním celostátního postupového systému přehlídek v Praze, Červeném Kostelci, Zruči nad Sázavou, Kroměříži a Svitavách. Tříčlenná porota uděluje ocenění v kategoriích hraného filmu, dokumentárního filmu a reportáže, animovaného filmu, experimentálního filmu, videoklipu a filmů studentů filmových škol. Doprovodný program je posílen o masterclass − besedy s osobnostmi amatérského i profesionálního filmu, ale také o prezentaci kolekcí zahraničních partnerů z UNICA.

 

Jak vlastně dnes vypadá komunita amatérských filmařů kolem Českých vizí?

Pokud jde o amatérský filmový svět a komunitu kolem něj, kterou znám z Ústí nad Orlicí, tak je třeba brát v potaz, že teprve loni jsme měli první plnohodnotný ročník. Hodně je ovlivněno transformací, covidem, předchozí ročníky proběhly online nebo za odlehčených karanténních opatření. Loni na místo dorazilo cca 150 autorů, 100 diváků a pracujeme také s místními školami, za tři dny se tu sešlo asi 500 lidí. Ano, není to masová akce, přijedou hlavně lidé, kteří chodí do kina kvůli autorskému zájmu, učitelé hledající inspiraci, co předávat svým svěřencům. Letos ale chystáme novinky, které věříme, že přitáhnou úplně nové tváře i z té nejmladší generace.

 

Přehlídka zastřešuje všechny kategorie neprofesionálního filmu – amatérské, studentské i nezávislé filmaře. Je rozdělení na tyto sekce stále aktuální?

V nejstarší generaci převažuje označení amatérští filmaři, protože tak si říkali dříve. Ve střední generaci se mluví o nezávislém filmu a tito nadšenci využívají digitální technologie, rádi se spolkově sdružují a jejich velkou ambicí je dostat se do velkých kin. Většina z nich se věnuje filmu při jiné práci, ale nemají tendenci se označovat za amatérské filmaře. Drahou profesionální techniku už si totiž málokdo pořizuje, natáčí se na telefony, investice za zvuk a světla se pohybují se střihovým počítačem v řádu desítek tisíc, už to nejsou statisíce a miliony. Když si s něčím nevědí rady, na vše existuje tutorial, komunity se stáhly do online prostoru, kde jednotlivé skupiny sdílí své zájmy.

Dnes existuje velmi užitečný nástroj Film Free Way. Je to webová stránka pro filmaře, kde mohou přihlašovat svá díla na stovky filmových festivalů po celém světě. Jednoduše sem film za poplatek nahrají a ukážou ho díky digitální distribuci celoplošně, žádnou přehlídku k tomu nepotřebují. Samozřejmě, že na to musel systém Českých vizí reagovat a také se proměnit. Do popředí se nyní dostala úloha sdružovací, přehlídka je nyní více než dřív o síle osobního setkání. Poznání dalších autorů je nenahraditelný benefit, vytvářejí se zde přátelství, která pak přetrvávají jako profesní. Klademe proto důraz na doprovodný program, workshopy, dílny, poroty udělující zpětné vazby, to vše je nadmíru aktuální v dnešním digitálním věku.

 

Když je dnes možnost díky digitálním technologiím předvést svůj film na velkých zahraničních festivalech o tolik snazší, nepozbývá systém postupových přehlídek vlastně smyslu?

U celostátních přehlídek šly naše filmy do světa vždy, jsme provázaní s UNICA, což je celosvětová postupová přehlídka. (pozn. red.: Union Internationale du Cinéma je mezinárodní filmová asociace sdružující filmové amatéry a nezávislé filmaře z celého světa. Organizace funguje pod patronací UNESCO. Každoročně pořádá soutěžní přehlídku, na které jsou představovány kolekce filmů z jednotlivých členských zemí. První přehlídka proběhla v roce 1931 v Bruselu. V Československu a České republice se během své takřka devadesátileté historie odehrála třikrát: v Mariánských Lázních (1948), Hradci Králové (1994) a Blansku (2018).) Každý členský stát zde představí svou filmovou kolekci, je to velká tradice už od Alexandra Hackenschmieda (pozn. red.: jedna z nejvýznamnějších osobností české filmové a fotografické avantgardy. V roce 1965 obdržel cenu americké filmové akademie Oscar za film Žít! (To Be Alive!) v kategorii krátkometrážních filmů), ale generační obměna nutně probíhá také zde a nastavený systém se výrazně přehodnocuje.

Je ale třeba si uvědomit, že film se sice může díky nahrání na nejrůznější platformy objevit na deseti dvaceti festivalech, ale stejně to nenahrazuje postupový systém. V digitálním prostoru navíc funguje řada predátorských, parazitních festivalů, které se chlubí úžasným renomé, ale za přihlašovací poplatek prakticky nabízejí jen promítnutí filmu v místním kině a čestné uznání. Je to potom stejné jako dát film na YouTube a také ho uvidí lidé po celém světě. Ale nikdo vám nedá zpětnou vazbu, nepotkáte se s inspirací jiných lidí, mentorů…

Filmové přehlídky mají význam i v éře Netflixu a streamovacích platforem, protože pracují s publikem jinak. Není to jen pasivní forma diváctví. Také České vize jdou tomuto vývoji vstříc – dřív se odpromítaly filmy, byly rozbory a neformální družení, nyní zařazujeme více dalšího programu. V letošním roce bude opravdu členitý, pro všechny věkové kategorie autorů. Nejmladší tvůrkyně a tvůrci se mohou těšit na dílny filmové scenáristiky, filmového svícení, herní zónu věnovanou studentským projektům. Účastníci umělecké rezidence Zkrátka vize dále rozpracují své filmové náměty, aby z nich porotkyně a porotci nakonec vybrali projekty, které budou realizovány v České televizi. Vedle toho připravujeme přednášky a dílny o zvukové postprodukci, financování výroby krátkých filmů, storyboardu, dotkneme se ale také práce s analogovým filmem – účastníci můžou točit na 8mm kamery, následně film vyvolat, stříhat a promítat.  

 

A jaké novinky jste pro letošní rok vymysleli?

Letos zařazujeme téma světa her a videoher, počítačových her, chystáme gamezónu. Chceme ukázat hry, které začaly vytvářet děti na SŠ. Zatím půjde o nesoutěžní, nultý ročník, na němž spolupracujeme s kolegy z Animánie – partnerské přehlídky, kteří už mají potřebné knowhow. Stále více se totiž ukazuje, že hlavní motivací mladých autorů, důvodem, proč se filmu věnují, je fascinace hrami. Současné hry se v horizontu 10–15 let způsobem vyprávění příběhů filmu vyrovnají, graficky i uměleckou hodnotou. Inspirací mi je brněnské kino Art, kde otevřeli Gamer Pie – herní svět a kombinují přednášky a hry nezávislých vývojářů a studentů herního designu. Na Vizích budou počítače s hrami, workshop na tvorbu vizuálních novel, dílna virtuální produkce. Budeme kombinovat filmové a herní postupy, protože pro současnou generaci je to často neodlišitelné. Zkusíme si třeba virtuální produkci pro tvorbu filmů v digitálním rozhraní – z herního enginu unreallu se stáhne naprogramovaná kulisa a dozáběruje se, vznikne digitální avatar, fotorealistický.

70. ročník tedy oslavíme nikoli velkou pompou, na tu nemáme prostředky, ale posílením pestrosti programu.

 

Jaké mají České vize vize do budoucna?

Prozatím nám stačí, když se usadí nově vzniklý tým a podaří se nám jej udržet, včetně externistů. České vize jsou financovány z MK a podporuje nás velmi také město Ústí nad Orlicí, v případě Pardubického kraje bychom potřebovali tuto podporu posílit. Obecně postrádáme větší podíl regionů na financování přehlídek. S Letní filmovou školou v Uherském Hradišti se srovnávat nemůžeme, tolik lidí mít nebudeme, ale jsme celostátní přehlídkou, která má nově mediální partnerství s ČT. Tak uvidíme, v jakém pořadu se o nás objeví reportáž. Také jsme o krok blíž tomu, jak dostat námět našich účastníků k producentům z České televize a k případné realizaci jejich filmu.

Do budoucna se budeme snažit o rozvoj okruhu našich diváků. Chceme být místem, kde mohou autoři a tvůrkyně sdílet své zkušenosti, ale také bránou do světa krátkého filmu pro širší veřejnost. Myslím si, že je velký potenciál v tom, ukázat lidem, že filmové umění může být opravdu metodou k nazírání světa, který nás obklopuje – k pochopení toho, jak funguje. Dostupná digitální technologie tento proces usnadňuje – práce s digitálními nástroji je lidem vlastní. My se můžeme snažit o to, abychom tuto oblast kultivovali a posouvali dál.

 

Jste koordinátorem projektu Oborová mapa Filmové a audiovizuální výchovy, který vzniká pod hlavičkou NIPOS a ASFAV. O co jde?

Oborová mapa Filmové a audiovizuální výchovy je výstupem výzkumu „Metodika audiovizuální výchovy pro učitele a lektory“, který je součástí spolupráce Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) a Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu (ASFAV). Projekt je realizován v letech 2021—2023. Oborová mapa FAV je takovou databází filmové výchovy pro všechny, kteří hledají orientaci v prostředí filmové tvorby. Pátráte po základní umělecké, střední či vysoké škole pro své děti s filmovým zaměřením? Hledáte lektora pro zajištění workshopu, přednášky nebo kurzu? Nevíte, na který festival přihlásit studentský film? Oborová mapa vám pomůže. Pokud tam ještě nejste, stačí vložit záznam: https://oborovamapafav.cz/

 

Vystudoval jste produkci na FAMU a věnoval se profesionálnímu filmu. Co vás přivedlo k tomu amatérskému?

Určitě filmová výchova. Loni jsem na FAMU ukončil doktorské studium disertační prací na téma filmové a audiovizuální výchovy. Připravuji zde také program pedagogického minima pro budoucí učitele. Jsem členem týmu, který se zabývá revizí rámcových vzdělávacích programů základního vzdělávání. Už v příštím roce by měla vyjít Filmouka, průvodce filmem a audiovizí pro žáky, učitele a rodiče.

 

Už žáci základních škol by se měli do budoucna setkat ve výuce nejen s hudební a výtvarnou výchovou, ale také s dramatickou, taneční/pohybovou a filmovou/audiovizuální výchovou…

Ano, přál bych si, aby zjistili, že film může být jako umění, že ho můžeme vnímat podobně jako knihu nebo výstavu, že to není jenom populární zábava. Proto je dobré, aby měl film systematické zastoupení už na základní škole, aby ukázal mladým lidem, že se na něj mohou dívat nejen kvůli prokrastinaci nebo sledovat hollywoodské herecké hvězdy, ale že díky němu mohou poznat svět, sebe sama, že se může stát způsobem vyjádření a další formou vyžití. Jsme oklopeni audiovizí, ale je třeba její recepci kultivovat co nejdříve. Třeba se pak z lidí stanou i lepší kurátoři – vyberou si kvalitnější filmy, na které jít, tím se vychovává náročnější divák, který si možná vyzkouší i vlastní tvorbu.

 

https://www.ceskevize.cz/

 

Vizitka

MgA. Jiří Forejt, Ph.D.

Metodik Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS), dramaturg, lektor, absolvent filmové a televizní produkce na FAMU. Oborem filmové výchovy se zabývá dlouhodobě na různých pozicích: dramaturg (a zakladatel) společnosti Free Cinema, lektor mezinárodního projektu Cined, etc. Věnuje se aktivitám na poli alternativní filmové distribuce a producentství krátkých filmů. Příležitostně publikuje, např. je spoluautorem knihy Malí fotografové.

 

„Španělský klavírní virtuos a pedagog Daniel Ligorio Ferrandiz přednese se Zemlinského kvartetem dva klavírní kvintety," uvádí Petr Holman, violista Zemlinského kvarteta, k dramaturgii květnového koncertu. „Španělsko bude tentokrát reprezentovat romantický skladatel Enrique Granados a jeho klavírní kvintet g moll, českou hudbu bude zastupovat klavírní kvintet a moll Vítězslava Nováka. Ve druhé polovině programu opět zazní smyčcový kvartet z období romantismu – tentokrát to bude smyčcový kvartet e moll op. 44/2 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho."

Enrique Granados (1867, Lérida - 1916, Canal de La Mancha), zásadní autor španělského klavírního repertoáru, vytvořil svůj kvintet g moll v Barceloně kolem roku 1894. Je to krátká skladba (trvá asi 16 minut) o třech částech, melodicky krásná, plynulá a obdivuhodně dobře napsaná, která nepochybně předznamenává zrod velkého skladatele. Premiéra proběhla na podzim téhož roku v Madridu na festivalu Sociedad de música clásica di cámera a spisovatel Antonio Guerra y Alarcón o ní řekl: „Toto dílo prokazuje rozsáhlé a velmi originální poučení, plodnou představivost v harmonických kombinacích, velkou pevnost v zacházení s kontrapunktem, nabízí zájem rozdělený mezi různé nástroje, aniž by byl některý z nich systematicky pohlcen. Kvintet g moll dokonale odráží uměleckou fyziognomii svého autora, kterého Massenet nazývá španělským Griegem.“

Slavný skladatel Xavier Montsalvatge o katalánském klavíristovi Danielu Ligoriovi po vystoupení v Auditorio Nacional s Orquesta de Radio Televisión Española prohlásil: „Klavírní umění Daniela Ligoria neklame, protože je především autentické.“ Jeho ocenění jako klavíristy a člena různých komorních souborů mu otevřela dveře k významným koncertním turné v Evropě, Americe a Asii. Patří mezi ně Národní cena Juventudes Musicales de España, cena Infanta Cristina, cena Nadace Yamaha, ‚Kendall Taylor Beethoven Piano Prize‘, klavírní soutěž Quilter, ‚Hopkinson Gold Medal & Sydney & Peggy Shimmin Piano Prize‘ a Mezinárodní turnajová soutěž po výběru nejlepší španělské komorní skupiny a první cena soutěže Gaetano Zinnetti ve Veroně. Spolupracoval s významnými smyčcovými kvartety, jako je Brodsky Quartet, lipské Gewendhause Quartet, Pražské kvarteto a italské Pezze Quartet. V posledních letech nahrál pro vydavatelství Naxos kompletní dílo pro klavír Manuela de Fally a Turinova tria pro klavír, housle a violoncello s Triem Arriaga, jehož je členem, koncert pro klavír a orchestr Joaquína Rodriga, koncert pro dva klavíry a orchestr ‚Juventus‘ Antóna Garcíi Abrila a nahrávky děl Granadose a Gershwina pro vydavatelství Warner Music. Od roku 2005 vyučuje klavír a komorní hru na Conservatorio Superior de Música del Liceu v Barceloně.

 

Program koncertu:

• E. Granados: Kvintet g moll pro klavír a smyčcové kvarteto
• V. Novák: Klavírní kvintet a moll op. 12
• F. Mendelssohn-Bartholdy: Smyčcový kvartet e moll op. 44/2

Vstupenky jsou k dispozici v pokladně Městské knihovny, na webu Městské knihovny nebo na předprodejní platformě GoOut. Po koncertě jsou všichni posluchači srdečně zváni na skleničku českého a španělského vína.

https://www.mlp.cz/cz/akce/e23464-zemlinskeho-kvarteto-daniel-ligorio-ferrandiz-klavir/

 

ZEMLINSKÉHO KVARTETO tvoří houslisté František Souček a Petr Střížek, violista Petr Holman a violoncellista Vladimír Fortin. Již od svého založení v roce 1994 navazuje na bohatou tradici české kvartetní školy. Zvítězilo na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Bordeaux (2010), je laureátem Pražského jara a mezinárodních soutěží smyčcových kvartet v kanadském Banffu a v Londýně, kde zároveň získalo Cenu publika a zvítězilo i na dalších kvartetních soutěžích. V roce 2005 byla souboru udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu a v roce 2009 cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni. Repertoár tělesa zahrnuje více než 350 děl předních českých i světových skladatelů. Jeho sada čtyř CD s Dvořákovou ranou kvartetní tvorbou získala prestižní francouzské ocenění „Diapason d´Or“.

Deset let obléhaná Trója je v troskách, její hradby jsou rozbořené. Všichni muži i synové jsou mrtví. Zbyly jen ženy, které odteď musí žít mezi bývalými nepřáteli. První z nich (Anežka Šťastná) je mladá a dychtí po možnostech, které jí může nový svět nabídnout. Druhá (Anna Grundmanová) se stala válečnou kořistí řeckého dobyvatele (Jan Grundman), vraha jejího manžela. Při životě ji drží naděje, že snad jednou znovu spatří svoji odvlečenou dceru. A ta třetí (Marie Štípková) je všem trnem v oku. Není zkroušená ani zbídačená a ranec, jenž tak žárlivě střeží, má dle mínění ostatních plný cenností. Na scénu ale vstupují i bohyně a bohové řeckého Pantheonu. Trpkost střídá dojetí, smutek rozpouští naděje, ale i žert a vtip…

„Když začala v únoru 2022 ruská invaze na Ukrajinu, otevřel jsem Eurípidovy Trojánky. Jenže toto řecké drama vypráví o urozených dámách z královských rodin. Já ale chtěl nechat zaznít hlasy obyčejných žen, jejichž životy válka bezprostředně zasáhla. Odložil jsem proto Eurípida a dal se do psaní vlastního textu,“ říká autor hry a dramaturg Švandova divadla David Košťák. A dodává, že právě Trójankami divadlo jasně vyjadřuje svůj občanský postoj k aktuální válečné agresi.

Díky spolupráci s ukrajinskou režisérkou Annou Turlo pak autor propojil antickou předlohu s osudy reálných žen, které nezávisí na časovém ukotvení. Text pak vystavěl na kontrastu starého a současného světa, což do něj vnáší humor a vtip. „V jednom obraze tak například Trójanky vzpomínají na to, jak krásná Helena Trojská, kvůli níž pak konflikt propukl, vyhrála Miss World a přála si světový mír,“ přibližuje dramatik, který podobnými odkazy a zcizeními téma posunul a odlehčil. 

„Osudy tří ženských hrdinek reflektují časté výhrady a předsudky většinové společnosti vůči příchozím obětem války. My se těchto povrchních nálepek snažíme zbavit a nahlédnout za nimi skutečné lidi, s jejichž osudy se může ztotožnit každý z nás,“ doplňuje Košták.

 

Ženský hlas a pohled z Ukrajiny

V inscenaci zazní v živém podání hereček písně Zuzany Navarové. „Poslouchal jsem tuto hudbu při psaní a měl pocit, že emoci, kterou zprostředkovává, lépe vyjádřit nedovedu. Jsem proto rád, že jsem měl v Zuzaně Navarové – jako muž, který poněkud troufale píše hru o ženském údělu – skrze tyto písně i další spoluautorku,“ říká David Košťák.

Důležité podněty – například motiv mateřství spojený s touhou ochránit své děti – vnesla do Košťákova textu i režisérka Anna Turlo. Pro úspěšnou ukrajinskou divadelnici, jde o její první režii v českém jazyce. „Ráda bych, aby Trojánky promlouvaly o lidskosti. O tom, že jsme všichni silnější, než si myslíme. A že ať jsme jakkoli silní, je dobré mít vedle sebe lidi, kteří nás budou chápat a podporovat i v těch nejtěžších časech,“ říká Anna Turlo, která byla v roce 2019 ve své vlasti nominována také na cenu Kyiv Pectoral za nejlepší režijní debut.

„Velmi stručně řečeno: naše Trójanky jsou ženy postižené válkou, které musí najít způsob, jak nepřestat žít,“ uvádí režisérka. Do Česka přišla měsíc po napadení své vlasti ruskou armádou. Inscenaci tak vnímá i jako příležitost k zamyšlení se nad vlastní zkušeností a k hledání způsobu, jak ji zprostředkovat publiku. „Důležitým momentem je zde pospolitost – vzájemná podpora a pochopení, které různým ženám s podobnou životní zkušeností pomáhá najít i v cizím prostředí ztracený kus jejich domova,“ říká Anna Turlo. 

 

Starý a nový svět  

Režisérka a kulturní manažerka Anna Turlo ke spolupráci přizvala i další talentované divadelnice z Ukrajiny. Všechny tak společně v Trójankách navazují na tradici inscenování antické tragédie a zároveň k publiku promlouvají jazykem současného divadla.

Napětí a současně i propojení mezi starým a novým světem odráží i nadčasová scénografie Ruslany Basenko. Ta zahrnuje i "pískoviště" – prostor vyplněný hlínou. „Vše ze země vyrůstá a vše se do ní zase vrací. Pískovištěm tak odkazujeme k cykličnosti dějin, ale i k archeologii a ke snaze hrdinek vyhrabat alespoň nějaké pozůstatky ze svého starého života,“ říká Basenko. Oporu v novém prostředí symbolizují dřevěné pilíře se změtí kabelů. Jejich rozplétání je pak podle scénografky v souladu s tím, jak k sobě jednotlivé hrdinky hledají cestu.

Mnohovrstevnaté kostýmy Oleny Zahrebiny jsou inspirovány mimo jiné zdravotnickými a vojenskými materiály, včetně maskovacích sítí. Každá z žen si tak obléká i kus své osobní historie a jejich šaty se proměňují – od brnění až po korzet. „Hlavní složkou kostýmů jsou vzájemně kombinované sítě a lana, které odkazují na pocit z prolínajících se časů a z nekonečného propojení minulých i přítomných událostí,“ vysvětluje Zahrebina. Ta oblečení doplnila výztuhami a ortézami, které si Trójanky hrdě připínají jako vzácné šperky…

Hudbu k inscenaci vytvořil a vybral skladatel a scénograf Martin Šimek. Také on ve svých skladbách kombinuje odkazy na tradiční, lidovou hudbu s industriálními motivy.

Premiéra Trójanek je 27. května, nejbližší volné reprízy jsou 9. a 23. června. Inscenace bude na programu i v nové sezóně od září tohoto roku.

www.svandovodivadlo.cz

 

Víte, že…

… David Košťák zapojil do textu i řecké mýty, které události líčily z pohledu žen? Osudy jeho hrdinek tak mohou připomenout například královnu Andromaché, jíž nepřátelé vyrvali syna z náruče. Anebo příběh urozené Bríseovny, konkubíny hrdiny Achilla, který zabil jejího muže. Trójanky jsou však především současnou hrou o ženách s těžko přenositelnou zkušeností války. Košťák je i autorem hry Srdce patří za mříže uváděné ve Studiu Švandova divadla v letech 2017-2021; také zde se věnoval lidským právům a důstojnosti člověka.

… Anna Turlo (31 let) působí i jako manažerka projektu ukrajinského divadla v Praze? Narodila se v Kyjevě a před studiem fakulty divadelních umění na Národní filmové, divadelní a televizní univerzitě absolvovala Národní leteckou univerzitu a ukrajinský Institut pro turismus. Její nejnovější inscenace pro divadlo v Kyjevě, kterou zde uvedla díky grantu prezidenta Ukrajiny určeného pro mladé umělce, se věnovala tématu manipulace vedoucí k volbě diktátora.

… Jan Grundman ztělesňující v Trójankách mužský element účinkoval i v seriálu o kyberšikaně, který získal v roce 2020 mezinárodní cenu Emmy známou jako televizní Oscar? Herec zde vytvořil roli otce, který postupně rozkrývá události vedoucí ke smrti jeho syna. 

Miroslav Kemel absolvoval kursy figurální kresby u doc. Borise Jirků na Vysoké škole Umělecko-průmyslové v Praze. Od roku 1990 je na volné noze jako karikaturista. Publikoval vtipy v deníku Práce, v Dikobraze, Lidových novinách, Hospodářských novinách nebo v Mladé Frontě DNES. Od roku 2014 je karikaturistou deníku Právo a týdeníku Reportér. V roce 2010 získal Novinářskou cenu za karikaturu.

Kromě těchto aktivit se také dlouhá léta věnuje malování obrazů. Měl řadu samostatných i společných výstav, zejména s uskupením Polykalo. Věnuje se akvarelu, akrylu, oleji, pastelu.

Od roku 2009 vystupuje i jako písničkář.  Doprovází se na akordeon, kytaru, ukulele a foukací harmoniku. Hraje buď sám, nebo s kapelou.

Často s kapelou na koncertech, nebo v duu s Miroslavem Kemelem vystupuje Vladimír Javorský.

 

Vladimír Javorský je znám především jako skvělý herec, který ztvárnil desítky filmových i divadelních rolí.  Je členem Činohry Národního divadla. Za roli ve filmu Poupata získal Českého lva. Vytvořil hlavní roli v krátkém americko-českém filmu Most (2003; r. Bobby Garabedian), nominovaném na Oscara.

Jeho dalším uměleckým zájmem je hudba, zpívá, hraje na ukulele, kytaru, flétnu, saxofon. Jeho debutové album „Ještě je“ bylo jedním z největších hudebních překvapení loňského roku a bylo nominováno na Cenu Anděl Coca-Cola 2022 v kategorii Folk.

Několik let se věnuje i grafice. Během festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou pravidelně tvoří v grafické dílně Edy Cupáka.

Výstava potrvá do 25. června 2023.

 

www.kulturamb.cz

Vlastní divadelní scéna vznikla z nevyužitých suterénních prostor Centra RoSa. Nejen senioři tak mohou využívat moderní divadlo bez omezení díky výtahu. Kromě prken, které znamenají svět se může chlubit také malým balkonem, sociálním zázemím a barem. „Máme velkou radost, že můžeme v RoSe otevřít další místo, které poslouží všem generacím, a to bez bariér. Divadlo bude také prostorem pro náš festival seniorských divadelních spolků, na který už se těšíme a v listopadu bude. Přijít může každý buď jako divák, nebo také se svým kulturním projektem,“ říká zakladatelka RoSy Anna Ježková.

Divadlo SEN slavnostně otevřeli herec Martin Hofmann a místní člen divadelního spolku Karel Majer. Pro hosty si připravili společnou besedu. „Seniorské divadlo SEN je dobře realizovaná skvělé myšlenka. Nevím o tom, že by někde něco takového bylo. Ten prostor uvnitř Centra RoSa je nečekaný a celé je to velmi zvládnuté. Je to divadlo. Divadélko. Jsem si jist, že pro seniory, pokud budou mít chuť se jakkoli účastnit, že je to jen dobré. Vše, co jde proti stereotypu, nudě, co může potěšit, rozesmát, kde lze být kreativní a součástí týmu, to vše je bez pochyb jednoznačně pozitivní,“ říká Martin Hofmann, divadelní filmový a televizní herec.

Divadlo SEN nebude sloužit jen seniorům

Centrum RoSa má vlastní divadelní soubor. Necelých deset jeho členů vede herečka Dana Poláková. Divadlo SEN ale nebude sloužit jen místním hercům. V plánu je mnoho akcí, které budou otevřené také veřejnosti. Každý bez rozdílu věku tak může přijít na různá představení, koncerty, kabarety, přednášky či se účastnit mezigeneračních setkávání. Pravidelný program najdou zájemci na webových stránkách Rezidence a Centra RoSa.

Více informací najdete na www.rezidencerosa.cz a www.centrumrosa.cz.

Brazilští tanečníci vynikají živelností a divokostí, co přineslo jejich tvůrčí setkání s umělci z Evropy, a to nejen z Čech, ale i Ukrajiny? Trasy (Rotas) se tak jako životní cesty jednoho každého z nich liší, jedno je ale dokonale spojuje: vášeň k tanci. Rotas Afora se odehrává ve veřejných prostorách v jasně dané choreografické struktuře, ta ovšem zároveň dává prostor jednotlivým individualitám a jejich příběhům, které se prolínají… Autorkou celého konceptu je Flávia Tápias – brazilská choreografka, performerka, režisérka, která vyučuje techniku současného tance a choreografickou kompozici a účinkuje na festivalech a představeních po celém světě.

„Rotas Afora je vysněným projektem pro performery ze tří zemí a zároveň velkou výzvou. Vždy je adaptován na vybrané místo a díky Národnímu plánu obnovy mohou umělci tančit pětkrát v ČR a také pětkrát v Brazílii na srpnovém turné. Tvůrčí rezidence proběhla už v únoru v Riu a byla nabitá energií, moc se na výsledek těším,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha.

Broumovské vystoupení Tance Praha je partnerskou akcí města Broumov, které je finalistou soutěže Evropské hlavní město kultury 2028.

 

Jubilejní 35. ročník Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA od 3. do 28. června zavítá do 25 měst a obcí po celé republice. Pozoruhodná inscenace Rotas Afora bude po premiéře v Broumově k vidění také v Praze na Štvanici, v Brně na Zelném trhu, v Českých Budějovicích na Náměstí Přemysla Otakara II. a v Liberci na Náměstí Dr. E. Beneše.

Více informací – https://tanecpraha.cz/cs

 

V úterý 4. července ozdobí pódium ISHA trio. Tato trojice dam má za sebou řadu koncertů na prestižních pódiích v Evropě, Číně a USA. Trio vystoupilo na mezinárodních hudebních festivalech v zahraničí, ale také u nás, například na festivalu Moravský podzim, Expozice nové hudby a dalších. K podmanivému hlasu sopranistky Lucie Rozsnyó se připojí klavír Sáry Medkové a flétna Kristiny Vaculové. Lidové melodie jinak. Jak na ně nahlíželi naši hudební velikáni Dvořák, Janáček nebo Martinů a jak k nim přistupují soudobí skladatelé?

Ve středu 5. července se diváci, ale také účastníci hudebních workshopů, setkají s nevšední osobností naší hudební a divadelní scény Gabrielou Vermelho. Zpěvačka a hráčka na pětistrunnou violu (tzv. kvinton) vystoupí na Slunohraní s kapelou Maraca a posluchači zažijí mimo jiné nejrůznější odstíny zhudebněných básní portugalského básníka Fernanda Pessoy. V průběhu večera se na pódiu objeví také účastníci smyčcových kurzů, kteří zahrají s kapelou jednu skladbu.

Páteční večer, 7. července, uzavře Slunohraní tradiční koncert, ve kterém se o podium budou dělit Janáčkovo kvarteto a Letní orchestr pod taktovkou Richarda Kružíka. V první části se Janáčkovo kvarteto představí v nové sestavě s violoncellistou Lukášem Polákem. Ve druhé polovině večera vystoupí Letní orchestr, složený z účastníků smyčcových kurzů. Ti přijíždějí každoročně do Nového Města na Moravě z celé České republiky i ze zahraničí.

Jsou zváni všichni milovníci hudby, dobrého vína a letních večerů. Koncerty budou začínat ve 20:00 a uskuteční se za každého počasí.

Vstupenky se dají zakoupit před zahájením koncertů, nebo rezervovat na www.slunohrani.cz. K dispozici budou také ve festivalové kavárně, která bude otevřena od 4.7. před vstupem do Horácké galerie v Novém Městě na Moravě.

Ministerstvo kultury s využitím vyhodnocení a podkladů Asociace profesionálních divadel připravilo do meziresortního připomínkového řízení návrh zákona, v němž sjednocuje postoje všech zainteresovaných subjektů. Spolupracovalo na něm s Ministerstvem financí i se zástupci odborné veřejnosti. V polovině roku 2023 by podle Plánu legislativních prací vlády na rok 2023 měl být návrh zákona předložen vládě.

V České republice se ze strany odborné veřejnosti dlouhodobě objevují snahy o zefektivnění řízení, modernizaci správy a financování kulturních institucí – příspěvkových organizací. Ministerstvo kultury nyní definovalo nový typ právnické osoby, který odpovídá současným nárokům.

„Zákon o veřejné instituci v kultuře se u nás řeší už mnoho let a přesto, že už jej několik vlád v minulosti slibovalo, nebyl doposud přijat. Přitom jde o důležitou právní normu, která by kulturním institucím mnohé zjednodušila a pomohla jim v dalším rozvoji. Zvýší jejich autonomii v oblasti dlouhodobého plánování. Vícezdrojové financování prospěje zejména kulturním institucím v regionech, například městské divadlo by mohl významně podporovat i kraj. Žádná z kulturních institucí ale nebude nucena k nové právní subjektivitě, vše bude na bázi dobrovolnosti. Potřeba zákona je ukotvena i v Programovém prohlášení vlády. Jsem nesmírně rád, že díky intenzivní práci se to nyní podařilo a po 17 letech máme plnohodnotnou verzi návrhu zákona,“ říká ministr kultury Martin Baxa.

 V právním řádu České republiky existují různé druhy právních forem/právnických osob, které jsou více či méně využitelné pro poskytování veřejných kulturních služeb. S ohledem na potřebu zajištění kontinuálního financování kulturních služeb a také adekvátního vlivu zakladatele na činnost veřejné kulturní instituce však není ani jedna z těchto možností zcela optimální. Právě proto je vhodné, aby byl zaveden nový druh právnické osoby pro oblast poskytování veřejných kulturních služeb, který bere v úvahu jejich specifika. Zákon o VKI zakotví veřejnou kulturní instituci jako zvláštní typ ústavu představující alternativu ke stávajícím příspěvkovým organizacím.

 „Asociace profesionálních divadel a Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů řeší alternativy vedení a financování kulturních organizací jako klíčové téma desítky let. Pro celou kulturní obec je obrovským přínosem, že se díky intenzivní práci a pozitivnímu přístupu Ministerstva kultury podařilo návrh zákona o VKI předložit k připomínkám. Nově vzniklá právní forma má zejména eliminovat problémy, se kterými se organizace potýkají, jako je právě zastaralý model financování a nakládání s peněžními prostředky, včetně odměňování výkonných umělců,“ komentuje Stanislav Moša, předseda Asociace profesionálních divadel.

JUDr. Petra Smolíková, vrchní ředitelka sekce legislativy a mezinárodních vztahů Ministerstva kultury doplňuje: „Organizacím s novou právní formou zákon zároveň umožní zapojení odborné veřejnosti přímo do činnosti a řízení VKI, spolufinancování a dlouhodobé plánování, respektive: předvídatelnost a efektivitu v hospodaření. Tyto organizace budou také méně choulostivé na případné politické vlivy.“

VKI může být založena státem, územním samosprávním celkem, tedy krajem nebo obcí. Transformace stávajících příspěvkových organizací na VKI bude ze strany zřizovatelů dobrovolná, přičemž o případné změně právní formy příspěvkových organizací bude rozhodovat právě zřizovatel. Nadále se ovšem počítá i se zachováním právní formy příspěvkových organizací.

Nejvyšším orgánem VKI bude správní rada, kterou jmenuje zakladatel, statutárním orgánem VKI bude ředitel volený správní radou, kontrolním orgánem pak dozorčí rada rovněž jmenovaná zakladatelem. Zakladatel bude financovat VKI podle víceletého finančního plánu, na který bude navazovat každoroční rozpočet VKI. Stát se bude moci finančně podílet na činnosti VKI založené územním samosprávným celkem formou dotace na smluvní bázi, a naopak územní samosprávní celek se bude moci podílet na činnosti státem založené VKI, rovněž na smluvní bázi.

Navrhovaná právní úprava je částečně inspirována funkčními zahraničními modely, primárně však reaguje na realitu českého prostředí. Zákon by měl nabýt účinnosti k 1. červenci 2024.

Akci pořádá Muzeum Novojičínska ve své pobočce Centrum tradičních technologií v Příboře a Město Příbor. 

Setkání se uskuteční v krásné piaristické zahradě náležící k budově bývalého kláštera, ve které CETRAT sídlí.
O hudební doprovod se postarají dvě cimbálové muziky BEČVA a POŠTÁR.
Po celý den si bude možné zakoupit drobné občerstvení a navštívit výstavu v CETRAT Příbor " Pravěké kopřivové šaty".

https://www.muzeumnj.cz/pribor/akce/tvurci-setkani-pradlen-v-cetrat-pribor-2023