Instituce a kulturní zařízení

V neděli, 11. ledna 2009, vystoupí od 16 h v Západočeském muzeu v Plzni pěvecký sbor „Teeniechor“ z obce Schirmitz v Horní Falci. Soubor, který v letošním roce získal hornofalckou „Podpůrnou kulturní cenu pro mládež“ („Jugendkulturförderpreis“) v kategorii Dětské a mládežnické pěvecké sbory, byl založen v r. 2000.

Na programu koncertu 50-ti členného souboru, který vystoupí pod vedením Wolfganga Zieglera, se objeví oblíbené muzikálové hity, popové balady a písně ze 70. a 80. let.

V rámci vystoupení zazní melodie ze známého filmu Lví král, muzikálů Fantom opery, Jesus Christ Superstar, Grease a Cats, písně z dílny britské hudební legendy The Beatles, skupiny Bee Gees a jiné.

Koncert souboru „Teeniechor“ přináší v rámci nového projektu Kultur ohne Grenzen │ Kultura bez hranic česko-bavorské kulturní středisko, Centrum Bavaria Bohemia v Schönsee, ve spolupráci s českým partnerem projektu, Západočeským muzeem v Plzni.

Vstupenky (70 Kč) budou v prodeji od 15.30 h v ZČM v Plzni.

Více informací o aktivitách Centra Bavaria Bohemia na www.bbkult.net.

BOHUMÍN: Dárky pro prvních dvě stě dětských čtenářů bude nadělovat knihovna v Bohumíně. Děti najdou v úterý 23. prosince pod vánočním stromečkem v dětském oddělení malý dáreček. Malé baťůžky, plyšáky, pastelky, pravítka a spoustu dalších věcí knihovna mohla rozdat dětem díky předmětům, které pod stromeček sponzorsky dodaly bohumínská VZP a Modrá pyramida.

"Dětským čtenářům chceme takto poděkovat za návštěvy knihovny. Celoročně se snažíme ukazovat příznivou tvář světa knížek nejen různými besedami a výtvarnými dílničkami, ale třeba i nocováním v knihovně, které letos bylo hned třikrát, nebo rozšířením počítačů s internetem v dětském oddělení,"  řekl ředitel K3 Bohumín Karel Balcar.

ČESKÉ BUDĚJOVICE: Alšova jihočeská galerie – Wortnerův dům, U Černé věže 22, zve na výstavu Jaroslavy Severové nazvanou O světle a jiné / světelné objekty / digitální tisky / instalace. Autorka studovala na pražské Akademii výtvarných umění (prof. J. Horník, V. Tittelbach, 1960 – 1966), od roku 1992 učila na Institutu výtvarné tvorby Fakulty architektury ČVUT v Praze, od r. 2005 působí na Univerzitě v Hradci Králové. Svým výtvarným i pedagogickým působením zaujímá výjimečné postavení na současné výtvarné scéně, přispěla nejen k vývoji oboru počítačové grafiky, ale především k jejímu naplnění autentickým lidským obsahem a inovačními způsoby prezentace. Její práce se často objevují jako součást architektury (výzdoba).

Výstava ve Wortnerově domě AJG představuje tvorbu za posledních deset let. Je zde zastoupena jak grafická tvorba soustřeďující se na digitální tisky (počítačové grafiky) a fotografie, upravované také počítačovou cestou, tak i světelné objekty a instalace.

Budete-li se chtít dozvědět o tvorbě J. Severové více, můžete se ve čtvrtek 8. ledna 2009 od 17 hodin ve Wortnerově domě zúčastnit komentované prohlídky s autorkou.

Otevírací doba: denně od 9 do 12:30 hodin a od 13.30 do 18 hodin.

Více informací na: Zámek 144, 373 41 Hluboká nad Vltavou, tel.: + 420 / 387 967 041, + 420 / 387 967 120, fax: + 420 / 387 965 436,

e-mail: ajg@ajg.cz, www.ajg.cz. dům.

Vznik kulturních domů souvisí se společenským životem v komunitě a odvěkou potřebou lidí scházet se. K tomu účelu dříve sloužily salony na zámcích a v měšťanských domech, prostý lid se scházel ve stodolách a šencích. V dobách rozkvětu spolkového života vznikla řada nejrůznějších objektů - národních a spokových domů, sokoloven apod., kam se chodilo nejen zábavou, ale také povznést tělo a ducha. Jejich vývoj probíhal zcela přirozeně, ve vazbě na spolkový život, až do doby, kdy se ujal vlády komunistický režim. Ten přirozené vazby zpřetrhal, majetky znárodnil, aktivní občanskou společnost potřel a její zábavu dostal pod svou kontrolu. 

Prostory i spolky mohly existovat jen jako součást tzv. Národní fronty.

Staré, krásné a účelné budovy chátraly, případně se dočkaly rekonstrukcí, ale často  za cenu necitlivých stavebních zásahů. 

Jak podle šablony se začaly stavět megalomanské kulturní domy, které mimo jiné sloužily také k prezentaci politické síly mocných. Není se co divit, když se po roce 1989 staly na nějaký čas reliktem komunistické éry a že se jich  snažily některé obce zbavit prodejem za pár drobných. Zvláště připočteme-li skutečnost, že provoz v nich byl velmi drahý,  náklady na rekonstrukce obrovské a pro velké plochy se těžko hledalo využití.

Ale představitelé obcí, které se z nějakého důvodu těchto objektů zbavily, si po čase uvědomili, že bez kulturních stánků jen stěží může v místě fungovat kvalitní komunitní život. Nastal trend opačný, tedy snaha o jejich získání,  v extrémních případech se draho vykupovalo to, co bylo levně prodáno. 

Ať už je řeč o kulturních domech a střediscích jejichž sídla jsou ve starých budovách, o multikulturních centrech v moderních budovách či o subjektech bez vlastních prostor, všechny hrají velkou roli v duchovním a společenském životě obce. Zastřešují aktivity neziskových organizací a spolků, dávají příležitost  ochotníkům i profesionálům, zvou místní i přespolní.  Jejich managment plní často funkci garanta a koordinátora veškerého kulturního dění v obci. 

Nutno podotknout, že kulturní domy či střediska zřizují nejrůznější subjekty: obce, městské části, ale i občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti, akciovky, s.r.o. a soukromé subjekty, ale ani jeden nezřizuje ministerstvo kultury. Jsou typickým fenoménem místní kultury, jejichž chod je ovlivňován a financován z místní úrovně a programy, které nabízejí oslovují velké množství občanů.

S ohledem na historii kulturních domů, na různé zřizovatele a provozovatele, na měnící se funkce a priority (i když ta hlavní – setkávání – se nemění), a také vzhledem k široké škále aktivit, je těžké jejich srovnání a posuzování skrz jednotnou optiku. Přesto začalo Národní informační středisko pro kulturu (NIPOS) – útvar CIK, příspěvková organizace MK, poprvé v loňském roce kulturní domy statisticky sledovat s cílem získat porovnatelné údaje, ze kterých bude možné vyvodit nějaké závěry. 

Ovšem zatím tomu tak není, protože v prvním roce šetření se podařílo oslovit a získat údaje od malého množství subjektů (zpravodajských jednotek)  a navíc chybí časová řada.

V souvislosti s šetřením v roce 2007 bylo osloveno 422 zpravodajských středisek, tedy kulturních domů, center a dalších podobných institucí, z nichž 65 vůbec nereagovalo a 72 bylo z různých důvodů vyřazeno (zánik, sloučení, zúžení činnosti adal.). Roční výkaz vyplnilo zbylých 285 subjektů, z nichž 235 je zřizováno orgány samosprávy, 11 občanskými sdruženími a církvemi, 39 z nich jsou podnikatelské subjekty. Převážná část těchto subjektů vyvíjí činnost ve vlastních prostorách (254).

Jejich nabídku lze shrnout do základních skupin: umělecká, mimoumělecká a vzdělávací činnost a další kulturní služby veřejnosti. Sledovaných 285 subjektů uspořádalo celkem 60 tisíc akcí (nejvíce společenských a divadelních představení), které organizačně zajistilo 4726 zaměstnanců. Počet návštěvníků se vyšplhal přes 7 milionů. To je poměrně velké číslo, které říká, že v průměru za rok navštívilo každý ze sledovaných KD téměř 25 tis zájemců.

V ČR je asi 6000 obcí, a i když určitě není kulturní dům v každé, na druhou stranu je jich ve velkých městech několik desítek. Můžeme tedy předpokládat, že kulturních domů či podobných institucí je u nás několik desítek tisíc, a že mají obrovský záběr a význam pro místní kulturu.

Dodejme tedy, že o kulturních domech v ČR jsme toho dosud věděli hodně málo. Časopis Místní kultura sice sledoval jejich osudy v jednotlivých místech; zápasy o přežití, transformace nebo naopak chátrání a také osud nedostavěných torz, ale komplexnější pohled nabídnou až výsledky dlouhodobějšího statistického šetření.

Proto prosíme všechny představitele KD, či jejich zřizovatele, aby se „nechali statisticky podchytit“, případně se sami přihlásili a vyplnili dotazník. Výsledky šetření mohou být zajímavé a překvapivé pro společnost i pro ně samotné. Určitě ale budou užitečné.

Ludmila Kučerová

s přispěním PhDr. Marie Gonálezové,

pracovnice, která se v NIPOS šetření kulturních domů věnuje. 

Kontakt: gonzalezova@nipos-mk.cz

ČELÁKOVICE: Městské muzeum, Na Hrádku 464 (Tvrz), si Vás dovoluje pozvat na výstavu Vánoční betlémy a zimní krajina ve výtvarném umění.

Výstava je otevřena od 13. prosince do 18. ledna 2009, a to denně mimo pondělí od 9 do 12 a od 13.30 do 17 hodin.

Více informací naleznete na telefonu 326 991 556,

tel./fax 326 991 192, e-mail: cmm@volny.cz

a na http://www.muzeum-celakovice.com .

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: V hlavní budově Slováckého muzea začala celá série zajímavých setkání pod názvem Vánoce v muzeu 2008, na nichž můžete sledovat zhotovování drobných zvykoslovných předmětů a přitom si i jejich výrobu sami vyzkoušet.

Výtvarné dílny se konají vždy od 9.00 do 12.00 a od 12.30 do 16.00 hodin.

Přesný program naleznete v přiloženém souboru.

Více informací na tel.: 602 433 970, radekbartonicek@klikni.cz .

KLATOVY IV: Vlastivědné muzeum DR. Hostaše, Hostašova 1; zve na lednové kulturní a společenské akce, které naleznete v přiloženém souboru.

Více informací na tel.: 376 326 362, 376 316 011; fax: 376 316 011;

e-mail: muzeum.klatovy@tiscali.cz; www.muzeum.klatovynet.cz.

PRAHA 9, Černý Most: "V emigrantském prostředí se lidé projevují různě. Jednu věc jsem pochopila velmi rychle – ženy jsou daleko přizpůsobivější a muži, pokud nemají nějakou oporu, která by je držela, jdou rychle ke dnu, poddávají se, což se projevuje v alkoholismu, ve vyhledávání podřadnější společnosti, než na jakou byli zvyklí, a bohužel, vím i o případu sebevraždy. Chytří, v předchozím životě inteligentní muži, spojují svůj život s primitivními, vulgárními ženami – protože to je způsob, jak se mohou cítit žádaní, ve vyšším postavení, sociální deprivaci si kompenzují sexuálním uspokojením," píše ve svém deníku Jana z Běloruska.

Více se o ženách žijících (někdy nuceně) v emigraci dozvíte na výstavě, kterou pořádá Evropská kontaktní skupina v ČR, o.s. (dále EKS), což je nezisková organizace prosazující rovné příležitosti mezi muži a ženami, bojuje proti rasismu a diskriminaci a mění zažité stereotypy a předsudky v ČR i v Evropě.

Výstava umožňuje nahlédnout do osudů jedenácti žen, které nalezly domov v České republice, a dozvědět se více o každodenním životě v Kyrgyzstánu, Bělorusku, Afghánistánu, Rusku, Ukrajině, Polsku a Japonsku. Zveřejněné příběhy vznikly na základě zpracování autobiografických deníků skupiny cizinek, které ženy psaly v rámci výzkumného projektu EKS.

Na místě si lze zakoupit katalog s fotografiemi a nezkrácenými příběhy. Putovní výstavu, která probíhá ve spolupráci s MČ Praha 14 a byla podpořena grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti a grantem MK, si až do 31. 1. 2009 můžete prohlédnout v Praze v zábavním centru na Černém Mostě, Chlumecká 712/8, Praha 9.

Více informací na tel.: 774454561, e-mail: lucie.sidova@ecgnet.cz

a na http://www.ekscr.cz .

CHOTĚBOŘ: V sobotu 20. prosince od 17.45 hodin se v chotěbořském kině (a v dalších 11 českých a moravských kinech) koná přímý přenos Live in HD z Metropolitní opery New York. Tentokrát je na programu smyslně, spirituálně i hudebně nádherná Thaïs, opera francouzského skladatele Julese Masseneta. Thaïs měla premiéru v roce 1894 v Paříži a spolu s Manon a Wertherem patří k nejhranějším Massenetovým operám vůbec. V Čechách a na Moravě se zatím podařilo vypátrat jediné uvedení, a to ve dvacátých letech minulého století v Plzni.

Děj se odehrává v kosmopolitní Alexandrii ve 4. století před Kristem. Thaïs (Renée Fleming) je egyptská kurtizána a Venušina kněžka, nejžádanější žena ve městě. Athanaël (Thomas Hampson) je mnich, který si předsevzal obrátit Thaïs na křesťanství. Na konci jejich příběhu se Thaïs stává světicí a nachází spásu, avšak Athanaël zjišťuje, že sešel ze své cesty svatého muže, když podlehl pozemským touhám a do Thaïs se zamiloval.

Opera Thaïs je známá také díky skandálům, které ji provázejí už od její premiéry. Traduje se, že sopranistky zpívající Thaïs na sobě mají vždy jen tak málo kostýmu, jak jsou ochotné svolit. Rok 1973 se pak stal naprosto průlomovým v operní historii, když se sopranistka Carol Neblett právě v roli Thaïs stala první pěvkyní, jež se na operním jevišti objevila zcela nahá.

Další informace na www.muzeum-chotebor.org  a www.metinhd.cz .