středa
15. ledna 2025
svátek slaví Alice

Instituce a kulturní zařízení

Výstava Cen Stanislava Libenského představuje na Pražském hradě sklářské umění z celého světa

PRAHA: V Tereziánském křídle Starého královského paláce na Pražském hradě byly v úterý 5. září slavnostně předány Ceny Stanislava Libenského. Soutěž, které se také přezdívá „Oskar pro mladé skláře“ už po 14. ocenila talentované sklářské výtvarníky z celého světa. Odborná porota vybírala z 35 finalistů ze 14 zemí. Hlavní cenu si odnesl český umělec Ondřej Kábele za audiovizuální dílo „Neskutečno“. Porota ocenila originální instalaci, v které se propojuje zrakový a sluchový vjem trvající v dlouhém časovém úseku. Všichni výherci společně s finalisty se představují v prostorách Tereziánského křídla v rámci doprovodné výstavy, která probíhá do 23. září.

od 05.09.2023 do 23.09.2023
Autor článku: 
Stanislav Libenský Award 2023

Čtyřčlenná porota složená ze sklářských umělců a teoretiků z Česka i ze zahraničí ocenila druhým místem tureckého výtvarníka Ibrahima Erdogana. Vytvořil nástěnné dílo, vyzývající k interaktivitě, které pomocí minimalistických prostředků dosahuje silného emocionálního zážitku.

Třetí místo obsadila čínská výtvarnice Liao Wenwen. Expresivně pojatá a zneklidňující kompozice reflektující aktuální událost - zemětřesení. Porota rovněž ocenila použití různých kontrastujících materiálů.

Zvláštní cenu poroty obdržela Elena Esposito ze Spojených států amerických. Provokativně drzé dílko, jenž zpochybňuje zažitá nahlížení na sklářské umění. Soutěžní porota si též cení autorčiny odvahy.

O sklářskou ceny letos soutěžilo 98 výtvarníků, do úzkého výběru se dostalo 35 finalistů ze 14 zemí. Výherci společně se všemi finalisty se také představují v rámci doprovodné výstavy Cena Stanislava Libenského, která probíhá v Tereziánském křídle Starého královského paláce na Pražském hradě do 23. září.

Mezinárodní soutěž Cena Stanislava Libenského je určena absolventům sklářských studií, kteří do soutěže mohou přihlásit své závěrečné školní práce. Za dobu své existence si přitom vydobyla přízvisko „Oskar pro mladé skláře“. Cíl soutěže je nadaným tvůrcům otevřít cestu na souborné výstavy po celém světě a podpořit je na začátku jejich profesionálního uměleckého života. Vítěz také získává zdarma školné na letní škole v americkém Pilchucku.

Soutěž založena roku 2009 nese jméno Stanislava Libenského, který společně s Jaroslavou Brychtovou věnoval svůj život bohaté tvůrčí práci i obětavé pedagogické činnosti. Oba se zasadili zejména o rozvoj technik taveného skla, pravidelně tvořili díla zásadního významu a stali se jedním z pilířů moderního světového sklářského umění, kteří zůstávají inspirací pro nastupující generace sklářských výtvarníků.

Soutěž finančně podporuje Klub patronů Ceny Stanislava Libenského. Jedná se o společenství firem a jednotlivců, kteří mají vztah a k podpoře umění, zejména sklářského. Mezi jeho členy patří společnost Moser, Neovize, Technistone, Anova Design, Nadace BBH, W Restaurant a další.

 

Online galerie

Společně se zahájením výstavy byla uvedena do ostrého provozu také online galerie, kde lze rezervovat a případně i zakoupit některé z vystavených uměleckých děl. Online galerie cílená především na sběratele a milovníky umění završuje snahu organizátorů Cen Stanislava Libenského v podpoře talentovaných sklářských výtvarníků: od jejich prezentace až po možnost nabídnout svá díla veřejnosti. Galerie je dostupná na webových stránkách praguegallery.com.

 

Vítězové 14. ročníku Cen Stanislava Libenského

1. cena

Ondřej Kábele

Národnost česká

Originální instalace, v které se propojuje zrakový a sluchový vjem trvající v dlouhém časovém úseku.

 

2. cena

Ibrahim Erdogan

Národnost turecká

Nástěnné dílo, vyzývající k interaktivitě, které pomocí minimalistických prostředků dosahuje silného emocionálního zážitku.

 

3. cena

Liao Wenwen

Národnost čínská

Expresivně pojatá a zneklidňující kompozice reflektující aktuální událost - zemětřesení.

Porota rovněž ocenila použití různých kontrastujících materiálů.

 

Speciální cena poroty

Elena Esposito

Národnost americká

Provokativně drzé dílko, jenž zpochybňuje zažitá nahlížení na sklářské umění. Soutěžní porota si též cení autorčiny odvahy.

 

 

Nučický Kahan (divadelní přehlídka)

NUČICE: Ochotnický spolek ŽUMPA z Nučic vás srdečně zve na desátý jubilejní ročník přehlídky amatérských divadel NUČICKÝ KAHAN. Letošní ročník bude opět rozdělen do tří dnů a část programu bude věnována také žákům základních a mateřských škol v okolí. Těšit se můžete na irské drama, tradiční francouzskou frašku, loutková představení, meotarové divadlo, autorské představení, interpretaci známých balad a na závěr skvělou jednoaktovou komedii. To vše na Nučickém Kahanu!

od 12.10.2023 do 14.10.2023
19:30 - 22:00
Autor článku: 
Jakub Pilař /jal

PROGRAM PŘEHLÍDKY

Čtvrtek 12. října

19:30 Divadlo RiYo – Kráska z Leenane

Pátek 13. října

19:30 DS VOJAN Libice nad Cidlinou – A do pyžam!

Sobota 14. října

Pro děti:

9:45 Divadelní spolek LokVar – Aucassin a Nicoletta

11:30 DS Tři boty (ZŠ Třebotov) – Elá hop! http://www.divadlozumpa.cz

Pro dospělé:

doprovodný program: Divadlo Triarius - Ahoj můj miláčku

15:00 Hraničář Rumburk – Kytice

17:00 300 mg kofeinu – Set.Kání

19:00 Bažantova loutkářská družina – Andrée

20:00 Bažantova loutkářská družina – Nelkej, Čechie!

21:00 Společnost Bloumající Veřejnosti – Záblesk

22:00 Vyhlášení vítěze divácké ankety

Letošní ročník se koná za podpory Středočeského kraje, Obce Nučice a společnosti Vafo

 

Vstupné dobrovolné

Více na www.divadlozumpa.cz

PORTA APERTA – Brány dílen a farem dokořán, letos již potřetí

ČR: Asociace regionálních značek zve na třetí ročník celostátní akce PORTA APERTA. V jeden den otevře dílny, farmy a výrobny, v nichž vznikají ceněné regionální produkty. PORTA APERTA se letos koná v sobotu 16. září 2023 a umožní si zblízka prohlédnout proces vzniku široké škály výrobků, které nesou prestižní značky kvality od Asociace regionálních značek.

16.09.2023
Autor článku: 
Tereza Zatřepálková

PORTA APERTA je největší událostí svého druhu, která otevírá brány dílen, farem a výroben po celém Česku, umožňující návštěvníkům objevovat a zakoušet autentické regionální zážitky. Je to jedinečná příležitost pro milovníky kvalitního řemeslného zboží, potravin, a přírodních produktů, stejně jako pro ty, kteří hledají nezapomenutelné zážitky mimo velká města.

Asociace regionálních značek, která má za sebou více než 15 let zviditelňování kvalitních regionálních výrobků a služeb, momentálně zastřešuje značky ve 30 svébytných regionech po celé České republice. V nich je certifikováno přes na 1300 výrobků a služeb, které nesou prestižní regionální značky.

Certifikát regionální značky je zárukou místního původu a kvality. Zákazníci mohou mít jistotu, že výrobek splňuje nejvyšší standardy řemeslného zpracování a chutí. Asociace regionálních značek také podporuje a propaguje místní tradiční výrobu a zachování kulturního dědictví.

Mapa a seznam míst, která se zapojila do letošního ročníku akce PORTA APERTA, spolu s podrobnými popisy nabídky a odkazy na další informace, jsou k dispozici na webových stránkách www.porta-aperta.cz.

Třetí ročník PORTA APERTA slibuje nezapomenutelný zážitek pro všechny, kteří chtějí objevovat bohatství a rozmanitost českého regionálního dědictví. Přijďte a podpořte naše lokální výrobce a vychutnejte si autentické chutě, řemesla a zážitky, které naše země nabízí.

O Asociaci regionálních značek: Asociace regionálních značek je nestátní nezisková organizace s více než 15 lety zkušeností v certifikaci a propagaci regionálních výrobků, služeb a zážitků v České republice. Aktuálně sdružuje 30 regionů a přes 1300 výrobků a služeb oceněných některou z 31 prestižních regionálních značek.

I rodiče chtějí do divadla. Studio Alta zavádí parent-friendly přístup

PRAHA: Pražské Studio ALTA přichází s výraznou novinkou ve svém programu. Na podzim zavádí parent-friendly přístup, který usnadní návštěvu rodičům malých dětí. Právě rodiče jsou z kulturního dění často nedobrovolně vyčleněni, ať už kvůli nevyhovujícím časům či nedostupnému hlídání. Dlouhodobý projekt umělkyně Mariky Smrekové a kurátora Petra Dlouhého začne již 15. 9. 2023 představením WHOMAN souboru Ufftenživot. V rámci zakoupené vstupenky je po celou dobu zajištěno hlídání dětí. Rodiče i nerodiče se mohou také připojit třeba do podpůrné WhatsAppové skupiny či se zúčastnit říjnového sympozia. 

Autor článku: 
Valentýna Šatrová

O větší přístupnost se libeňské kulturní centrum snaží již delší dobu. Dlouhodobě pracuje například na zpřístupňování kultury neslyšícím či návštěvníkům v nelehké ekonomické situaci. Parent-friendly přístup je tak dalším způsobem, jak kulturu otevřít i těm, pro které není primárně přístupná. Za projektem stojí umělkyně Marika Smreková, která sama tuto situaci jako rodič pocítila.

Předtím, než jsem se stala matkou, jsem měla bohatý kulturní a společenský život. To se výrazně změnilo, když se narodila moje dcera Emilka. Došlo mi, že spousta kulturního programu je pro mě najednou nedostupná. Bylo mi jasné, že mateřství změní můj život, ale nepřestávám se ptát: Mohou kulturní instituce fungovat tak, aby rodiče malých dětí nevyčleňovaly pouze do programů a míst pro děti? Co když zájmy rodičů nemusí být v kulturním programu redukovány pouze na dětská představení?" říká Marika Smreková.

Parent-friendly přístup se do programu promítá na několika rovinách. Obsahuje představení, kde je v rámci zakoupené vstupenky zahrnuto i hlídání menších dětí zkušenými průvodci z lesních školek či dílny s umělci pro větší děti. Hlídání je zajištěno v blízkosti jeviště a je otevřeno dětem od 18 měsíců. Takováto uvedení, označená symbolem PF, se od podzimu 2023 stanou součástí programu Studia ALTA.  Rodiče, ale také nerodiče, kteří mají o problematiku zájem, se mohou přidat do podpůrné WhatsAppové skupiny, kde mohou sdílet kulturní tipy a využít vzájemného hlídání dětí. Na podzim projekt vyvrcholí třídenní odpolední školou. Od 7. do 9. října se bude problematice kulturního a sociálního života rodičů věnovat řada kulturních hostů a i zde je hlídání zajištěno. 

 

Nejbližší program

15.9. Ufftenživot: WHOMAN

7.–9. 10. Odpolední škola přístupnosti 

WhatsApp podpůrná skupina https://chat.whatsapp.com/FgzsJVCPMMd0DrVoAYydmB

 

Umělecký a institucionální výzkum Parent-friendly Culture je zastřešený projektem On Mobilisation, který je podpořen z fondu Kreativní Evropy a Národního plánu obnovy.

www.studioalta.cz

Festival Space X představí Davida Boultera z Tindersticks i nové projekty Davida Kollara s Arve Henriksenem či Beaty Hlavenkové s HRTL

PRAHA: Pátý ročník nadžánrového festivalu Space X proběhne ve dnech 14.–15. září v Divadle X10. Podzemí skvostu pražské funkcionalistické architektury, bývalého Domu uměleckého průmyslu, rozezní společné vystoupení slovenského kytaristy Davida Kollara se slavným norským trumpetistou Arne Henriksenem, sólové vystoupení Davida Boultera z legendárních Tindersticks, jinak autora filmové hudby třeba k seriálu Pustina, nového projektu Beaty Hlavenkové s HRTL a mnoha dalších. Space X nabídne návštěvníkům také výstavu, křty nových desek a oslavu čtvrtstoletí tuzemského labelu Blue Lizard.

od 14.09.2023 do 15.09.2023
Autor článku: 
Anna Mašátová

David Kollar na festivalu pokřtí čerstvou novinku Where are They…? and other stories, na které hostuje i Arve Henriksen. Spolu představí také skladby ze společné desky A Sense of Destiny. Kollarovy zdánlivě jednoduché kytarové melodie jsou obklopeny Henriksenovou trubkou, svou jemností evokují dřevěné dechové nástroje.

David Boulter je hudebník a skladatel, zakládající člen kapely Tindersticks, skládá také hudbu k filmům a seriálům – například téměř ke kompletní filmografii francouzské režisérky Claire Denis. Na festivalu vystoupí výjimečně právě se svou sólovou hudbou včetně fragmentů z tvorby pro film.

„Hudební festival Space X dozrál do svého pátého ročníku a jsem rád, že se nám daří stále přinášet inovativní program zcela nemainstreamového a objevného charakteru. Společně s výtvarnými výstavami a geniem loci historické funkcionalistické budovy v samém centru Prahy, může být festival svým pojetím pro řadu nových návštěvníků překvapivým zážitkem,“ říká ředitel festivalu Michal Kořán.

Beata Hlavenková je jednou z nejvýraznějších muzikantek a držitelek mnoha hudebních cen s nezaměnitelným nadžánrovým autorským rukopisem. Na festivalu vystoupí netradičně ve spojení s Leošem Hortem alias HRTL, producentem a virtuózem na modulární syntezátory.  Nový materiál představí česko – běloruská dvojice Zabelov Group, Space X přivítá také Omnion, sólový projekt skladatele, multi-instrumentalisty a hráče na tabla Tomáše Reindla. Brněnský projekt Ensoi tvoří zpěvačka Tereza Kopecká a bubeník Martin Čech. Společně vytvářejí atmosférické poetické kompozice, jejichž nálady určuje elektronika protkaná živou výrazně repetitivní rytmikou a emotivními vokály. Pohybují se v žánrech elektroniky, ambientu, minimalismu i nu-jazzu.

Slezský rodák a kytarista Ladislav Buchta aka Ladbuch na svých koncertech propojuje živé hraní na kytaru s procesy v počítači, čímž vzniká zajímavá ambientní hudba. Vydal řadu sólových alb a EP Electric Points s hudebníkem Night Note.  Filip Homola, člen elektronického projektu Kora et le Mechanix, přichází se svou zbrusu novou identitou aka Kung-Fuciu5. Na festivalu pokřtí své debutové album 16 Little Stories na kterém přináší hudbu na pomezí DJingu, lo-fi hip hopu, jazzu a elektroniky.

Čtvrteční večer zakončí Blue Lizard Ensemble, improvizovaný koncert u příležitosti 25 let vydavatelství Blue Lizard. Těleso se skládá z hudebníků, spolupracujících právě s labelem jako Ágnes Kutas, Michal Kořán a Josef Jindrák z tria M/Á/J, výtvarník a hudebník Petr Nikl, americký umělec Michael Delia, Klára Čížková z projektu Lunė, kytarista Ladbuch, elektronik Night Note a hostující zpěvačka a hráčka na perkuse Veronika Boulterová. 

Koncerty doplní výstava malířek Market Lamoš Žitňanská a Hany Stinky Lundiakové, fotografů Katarína Hegyesy, Iva Karáska a Heleny Kořánové a objekt Michaela Delii. Vstupenky zakoupíte v prodejní síti GoOut.

 

Youtube:

David Kollar & Arve Henriksen https://www.youtube.com/watch?v=Y4wGZQKwAtE

David Boulter: https://www.youtube.com/watch?v=CMkNoITeCq0

Beata Hlavenková & HRTL https://www.youtube.com/watch?v=TyVeN3auIyU

Kung-Fuciu5 https://www.youtube.com/watch?v=RymOyZ2XY64

 

Další odkazy:

https://festival-spacex.cz/

https://www.facebook.com/FestivalSpaceX

 

Festival ELBE DOCK vyhlašuje vítěze: Cenu ELBE DOCK získal film Sen strýčka Vakha

ÚSTÍ NAD LABEM, PRAHA: Na slavnostním zakončení 6. ročníku Mezinárodního filmového festivalu ELBE DOCK vybrala porota vítězný film. Cenu ELBE DOCK získal krátkometrážní film Sen strýčka Vakha režisérky Joanny Rój. Hlavního hrdinu Vakha v něm pronásleduje dávná vzpomínka na prorocký sen předznamenávající tragické události, za které se trestá ústraním. Festival proběhl od 6. do 10. září v Ústí nad Labem a Drážďanech, od 13. do 16. září část programu uvede také v Praze. Více informací o vítězném filmu i programu festivalových ozvěn v Praze je dostupných na webu festivalu. 

od 13.09.2023 do 16.09.2023
Autor článku: 
Eva Müllerová/ika

Slavnostní zakončovací ceremoniál proběhl v sobotu 9. září od 19:00 v kulturním centru GEH8 v Drážďanech. Ročníkové zaměření na AI se promítlo i do zakončovacího večera, kterým provázela umělá inteligence. „Letošní edice festivalu byla nabitá bohatým programem v drážďanském uměleckém prostoru GEH8. Proběhly promítání pro děti, industry workshopy i projekce krátkých soutěžních filmů ze střední Evropy,” shrnula výkonná ředitelka festivalu Barbora Brnická.   

O vítězi Ceny ELBE DOCK rozhodovala porota složená z filmových profesionálek: filmová producentka Karolína Davidová, umělecká ředitelka KUKI Young Short Film Festival Monica Koshka-Stein, ředitelka festivalu LICHTER Filmfest Frankfurt International Johanna Süß a výkonná producentka a dramaturgyně festivalu Young Film Fest Kateřina Šafaříková.

 

CENA ELBE DOCK ZA NEJLEPŠÍ KRÁTKOMETRÁŽNÍ FILM  

Cenu ELBE DOCK porota udělila snímku režisérky Joanny Rój Sen strýčka Vakha.  

„Porota tímto děkuje režisérce filmu za citlivý portrét skromného člověka, který se navzdory tragické životní ztrátě nadále stará o sebe i o svá zvířata s láskou a vytrvalostí.
Sen strýčka Vakha je vizuálně podmanivý a do detailu propracovaný dokument natočený s úctou ke svému protagonistovi,“ zdůvodnila pětice porotkyň své rozhodnutí.  

Ústřední postavou filmu je Vakho, postarší muž, který vede skromný osamělý život v opuštěné vesnici vysoko v gruzínských horách. Jedinou společností mu jsou kozy, jejichž pastva se stala každodenním rituálem. Vakha pronásleduje dávná vzpomínka na prorocký sen předznamenávající tragické události, za které se trestá ústraním. V podmanivém
dokumentu Joanny Rój sdílí své úvahy, k nimž se během téměř 50 let trvající izolace od okolního světa postupně dopracoval.

 

OZVĚNY ELBE DOCKU V PRAZE  

Přestože se ELBE DOCK v Ústí nad Labem i Drážďanech chýlí ke konci, pro diváky jsou připraveny ozvěny festivalu v Praze, které proběhnou od 13. do 16. září 2023 v Kině Kavalírka. Diváci se mohou těšit na výběr krátkých soutěžních filmů ze střední Evropy, celovečerní dokumenty i evropské debuty. Bude mezi nimi například snímek Butterfly Vision ukrajinského režiséra Maksyma Nakonečného o ukrajinské vojačce vracející se ze zajetí nebo snímek Elaha režisérky Milena Aboyan, v němž dvaadvacetiletá Elaha musí obnovit svou všemi předpokládanou nevinnost předtím, než se vdá.

elbedock.cz

 

 

 

Příběhy ukryté za kameny zmizelých

VYSOKÉ MÝTO: Je čtvrtek 7. září 2023 a ve Vysokém Mýtě se opět sešla početná skupina účastníků každoročního kladení kamenů zmizelých. Jméno, datum narození, kdy a kam byla osoba deportována během druhé světové války. Více informací se na malý pomníček vložený do dláždění ulic nevejde. Je čtvrtek 7. září a v našem kalendáři má svátek Regina.

Regina Mändlová – to je jméno z prvního kameme zmizelých. Byla deprotována do Terezína a zavražděna v Osvětimi. Jaký byl nejen její životní příběh, si můžete příčíst v následujícím článku.

Autor článku: 
Soňa Krátká

Co jsme zde prodělali vám nemohu ani vylíčiti, to musí člověk prožíti. Stejně se stále mluví o dalších transportech a jsme zde jako na sopce.

(Regina Mändlová, František Berger, rodina Koblitzova – kameny zmizelých ve Vysokém Mýtě v roce 2023)

 

Regina Mändlová (náměstí Přemysla Otakara II, čp. 187)

František Berger (náměstí Přemysla Otakara II, čp. 98)

Regina Mändlová se narodila 3. ledna 1866 ve Vysokém Mýtě do rodiny Terezie a Tobiáše Bergerových. Oba manželé pocházeli z nedalekých Hroubovic, kde se jim narodily první dvě děti. Regina byla třetí z celkem deseti sourozenců. Z Hroubovic si také přivezli služku Annu Daňkovou. Byla to obvyklá praxe, jako katolička posluhovala v období židovských svátků, zejména šábesu. Z pečlivě vyplněného sčítacího listu rodiny pro rok 1880 vyplývá, že už tou dobou rodina bydlela v domě čp. 187 na vysokomýtském náměstí, otec se živil jako kupec v oblasti střižního zboží, v přízemí domu byl obchod a sklad, v patře rodina bydlela. V roce 1880 je Regina vedena v tomto výkazu jako školačka, zatímco starší sourozenci už vypomáhají v obchodě. O deset let později se provdala za Ludvíka Mändla. Ten byl o 14 let starší. Od sourozenců manželé odkoupili podíly na domě na náměstí. Zde Regina dál vedla obchod s látkami a Ludvík se věnoval studiu talmudu. Protože obchod Tobiáše Bergera byl už dobře zavedenou značkou, zvolila Regina cestu nepřejmenovávat místo po novém majiteli, ale upřednostnila tehdy obvyklou cestu a do názvu podniku přidala jen slovíčko „nástupce“. Na vývěsním štítu bylo nově, leč postaru, vypsáno: TOBIÁŠE BERGERA NÁSTUPCE. Na jednom z dobových snímků z našeho fondu před takto pojmenovaným domem stojí mezi dalšími lidmi samotná Regina.

Manžele přivítali na svět tři děti. Nejstarší Mařenka zemřela v roce a půl. Druhorozený Viktor zemřel na těžkou srdeční vadu ve věku osmi let a je pohřben v Luži na židovském hřbitově.  Třetí se narodila Božena. Na studiích medicíny se seznámila s kolegou Prokopem Hruškou a provdala se za něho v srpnu 1918. Přerušila studia a pomáhala manželovi v ordinaci. Manželům Hruškovým se narodily dvě dcerky Olga a Věrka a Regina se stala babičkou. Bohužel pravděpodobně při práci v ordinaci se Božena Hrušková nakazila septickou angínou a této zákeřné nemoci rychle podlehla.

S Reginou bydlely určitou dobu dvě z jejích sester. Ovdovělá Klára (narozená 1867) tu žila ještě v roce 1939, poté se odstěhovala do Plzně, kde pečovala o rodinu zemřelé sestry Ludmily (narozena 1870) a později se stejným způsobem starala i o rodinu další sestry Anny (narozena 1864) v Kutné Hoře. Klára i Anna odešly transportem v roce 1942 a v Kutné Hoře už své kameny zmizelých mají. Další z Regininých sester Josefa (v rodině zvaná Pepi, provdaná Fuchsová) bydlela s rodinou ve Vysokém Mýtě, poté emigrovali do USA. Podle rodinných pamětí právě Fuchsovi nabízeli všem členům rodin Bergerových možnost odjet do USA. Nikdo z rozvětvené rodiny toho nevyužil a téměř nikdo válku nepřežil.  Na rodinném snímku je zachycena Regina se sestrou Pepi na dvorku domu čp. 178, za nimi Reginina dcera a manžel.

V nedaleké Litomyšli byla provdána další z Regininých sester Barbara (narozena 1858). Syn František (narozen 1882) vystudoval s nevalným prospěchem litomyšlské gymnázium a pokračoval na UK v Praze. Absolvoval zde v roce 1908 s titulem JUDr. Přestěhoval se za tetičkou Reginou do Vysokého Mýta, v domě na náměstí bydlel (čp. 98) a provozoval advokátskou praxi. František Berger v roce 1936 figuruje mezi členy čestného výboru plesu Spolku akademiků vysokomýtských. V roce 1936 ještě směl zaujmout takové výsadní místo. V roce 1936 ještě směla Regina vlastnit svůj dům a obchod.

S vypuknutím 2. světové války se vše změnilo. V listopadu 1942 obdržel František Berger i jeho teta Regina předvolání do transportu. 9. prosince stejného roku putují vlakem z Pardubic do Terezína.

Nedílnou součástí našeho příběhu je i Františkova neteř Věra Agulárová. Právě ona měla možnost napsat příbuzným do Litomyšle několik motáků – neoficiálních, česky psaných zpráv o životě všech v Terezíně. Vnučky Reginy (Věra a Olga) byli chráněny smíšeným manželstvím rodičů a do transportu nastoupit nemusely. Jejich otec naštěstí v minulosti dokázal zabránit žádostem ostatních příbuzných o adopci děvčátek.  Mimo neoficiální zprávy z roku 1944 přicházely občas i úředně povolené zprávy, německy psané na předtištěných lístcích. 

Reginina vnučka Věra se provdala za Viktora Gráfa, manželům se podařilo přes síť připouštěcích známek zásobovat příbuzné i zcela neznámé lidi v Terezíně. Připouštěcí známka byl vlastně formulář, po jehož vyplnění a přijetí adresátem znamenal šanci na balík s potravinami a ošacením pro deportované. V terezínském táboře končily ale celé rozvětvené rodiny a jedinou příležitost k takové formě zásobování měli ti šťastlivci, jimž doma někdo zůstal. Dobří přátelé nebo nejlépe osoby chráněné smíšeným manželstvím. Připouštěcích lístků adresovaných Věře Gráf do Litomyšle máme v archivu několik. A víme také, že balíky mladí manželé skutečně posílali, ačkoli se sami ocitli v ekonomicky svízelné situaci. A z motáků z Terezína cítíme jasnou zprávu. Vyzařují radost a vděk.

18.6.1944

"Drahá Věruško, vzpomínám na Vás neustále, a měla jsem velkou radost, neboť jsem již 3 neděle o Vás nic neslyšela. …

Strachuji se, myslím, že už ani se s vámi nesetkám. Ale to je jen chvíle, jinak nejsem vůbec melancholická a věřím na lepší příště. Právě přišlo avizo na balík G děkuje ti ze srdce, ani nevíš, jak toužebně jsme na něj čekali, nebudu Ti moci ani opsat.“

 

22.6.1944

"Budete-li posílat brambory balte je zvlášť prosím, aby od nich nic neplesnivělo.“

 

JUDr. František Berger, rodák z Litomyšle, odešel z Terezína do Osvětimi zářijovým transportem v roce 1943. Obavy o něho jsou ze zpráv do Litomyšle o to úzkostnější. Byl zavražděn v plynové komoře.

Regina vydržela selekce v Terezíně až do prosince 1943. Žena ve věku 77 let byla deportována do Osvětimi a zavražděna v plynové komoře.

O jejím odchodu podala Věra Agulárová toto svědectví:

5.1. 1944

"Drahá Věruško,

V prvé řadě vám musím oznámiti, že m. babička odešla 18.12. do Birkenau.

Dělala jsem, co bylo v mých silách, z prvého transportu jsem babičku dostala, ale z druhého to bylo zcela vyloučené, neboť šli všichni prohlášení přestárlí příslušníci a z našeho celého tr. (snad transportu?) nás zůstalo pouze pár lidí, a to pouze na základě naší práce. Babičku jsem bezvadně vypravila, dala všechno jídlo, co jste nám poslali a počítá m. babička, že má jídla na dobré dva měsíce. Přes velké příkopy jsem m. babičku usadila do vlaku, má všechna zavazadla a jela ve velmi dobré náladě…“

 

Poslední (oficiální německy vyplněná na předtištěném lístku) zpráva o babičce Regině byla z Osvětimi poslána 15. 1. 1944.

„Moje milá, jsem zde a zdráva. Mám zde díky vašim balíčkům velmi mnoho přátel. Často na mě mysli. Mnoho pozdravů Regine Mändl“

 

Součástí tohoto vyprávění musí být dodnes žijící potomci Reginy. Její vnučky Věra a Olga přežily válku chráněné smíšeným manželstvím rodičů. A právě jejich potomkům děkuji za mnoho cenných informací a archivních materiálů.

 

Koblitzovi (Pražská čp. 86)

Ve výstavním domě na Pražském předměstí žila a podnikala další z vysokomýtských židovských rodin – Koblitzovi.

Z rozvětvené rodiny příbuzensky spjaté s Pickovými (této rodině jsme už kameny zmizelých v minulosti dávali v Litomyšlské ulici čp. 86) nás budou zajímat dnes manželé Karel Koblitz a Vilemína (za svobodna Weissová) se syny Bedřichem a Janem (Hanušem).

Pokusíme se nyní popsat příbuznost: Karlova maminka Luisa Saxlová (provdaná Koblitzová) a Vilemínina maminka Sofie (provdaná Weissová) byli sestry. Luisa (narozena 1852) a Sofie (narozena 1858) se narodily v Rokytnici u Žamberka. V rodině mimo dvou dívek měli ještě tři syny: Šalomona, Eduarda a Jindřicha. Ze sčítání obyvatel v roce 1880 víme, že rodina žila usazena ve Vysokém Mýtě na Choceňském předměstí v domě čp. 72. a obě dívky v té době vypomáhaly v domácnosti.  Hlavou rodiny byl Jakob Saxl, vlastnící obchod na výrobu umělých hnojiv. Příbuzenskými svazky jeho dcer Luisy a Sofie vznikla ve Vysokém Mýtě v domě čp. 86 na Pražském předměstí firma, věnující se obchodu s textilem a výšivkami (pravděpodobně faktorskému). Jedním z mála v muzeu dochovaných předmětů, jež se vztahují k firmě, je právě papírová předloha na výšivku s původní popiskou odkazující na použití ve firmě Weiss a Koblitz. Naše muzeum vlastní také několik textilií údajně vyšitých ve zmiňované firmě.

Karel Koblitz se narodil v roce 1885 a Vilemína o dva roky později, příbuzensky byli bratranec a sestřenice. Manželům se narodili dva synci – Bedřich a Jan (Hanuš).

Bedřich se narodil v roce 1911 a víme o něm, že po absolvování vysokomýtského gymnázia studoval v Praze na Karlově univerzitě práva. JUDr. Bedřich Koblitz promoval v roce 1936. Prozatím je jediným členem rodiny, u něhož známe podobu. Na chodbě vysokomýtského gymnázia dodnes visí tablo maturantů, jedna z tváří patří Bedřichu Koblitzovi. Stejně jako u Pickových Kája, i u Koblitzových byl Bedřich v přeškolovacím táboře v Lípě u Havlíčkova Brodu. V evidenci tábora, jehož kvóty plnila mladými hochy přiměřeného věku sama Židovská obec, je veden od června do listopadu 1941. V Lípě byl režim relativně klidný a na bývalém (také židovském statku) se měli mladí hoši naučit zemědělským pracím. Důvodem výuky byl příslib následného vystěhováni do Izraele. Nikdy se tak nestalo.

I o mladším Hanušovi víme, že mezi lety 1927-1929 studoval na místním gymnáziu. Víme, že byl mezi odvedenci s rokem narození 1916 a je jednou z tváří mládenců na skupinovém snímku z roku 1938. V případě odvedeneckých ročníků může badatel zkusit štěstí a oslovit Vojenský historický archiv v Bratislavě – právě tam zůstala uchována evidence odvedenců ze 30. let 20. století. Z kmenového listu zaslaného z archivu nezískáme fotografii. Zcela mimořádně si ale můžeme udělat jasnou představu o osobě Hanuše trochu z odlišného úhlu. Písmem a slovem ovládal český, německý i anglický jazyk. Absolvoval obchodní školu a pracoval jako soukromý úředník. Od roku 1936 vlastnil řidičský průkaz na osobní automobil. Vzhled popisuje evidence velmi přesně: výška 178 cm, světle kaštanové vlasy a modré oči. Odveden byl v březnu 1938 na dva roky činné služby jako písař či jako strážný, a to pro značnou tělesnou slabost. Odveden byl k pěšímu pluku Aloise Jiráska ve Vysokém Mýtě. Hned v říjnu stejného roku byl ale propuštěn na dovolenou a v dubnu 1939 propuštěn na dovolenou natrvalo pro zdravotní potíže. Vojenská důslednost v jeho případě vyzní téměř absurdně, ale musíme si uvědomit, že se Hanuše týkala vojenská povinnost oficiálně až do roku 1966: v roce 1946 byl úředně Hanuš Koblitz vtělen opět jako záložník do náhradní roty a teprve v září 1947 vymazán jako nezvěstný s poznámkou: údajně zavražděn v koncentračním táboře. Zavražděn tam skutečně byl v roce 1943.

Vilemína Koblitzová: 23. ledna 1943 deportována z Terezína do Osvětimi a zavražděna v plynové komoře.

Karel Koblitz: 23. ledna 1943 deportován z Terezína do Osvětimi, zavražděn v plynové komoře.

Bedřich Koblitz: 23. ledna 1943 deportován z Terezína do Osvětimi, zavražděn v plynové komoře.

Hanuš (Jan) Koblitz: 6. září 1943 deportován z Terezína do Osvětimi, zavražděn v plynové komoře.

Podzim v Divadle Kámen: Orwell a Vopěnka

PRAHA: Ve čtvrtek 14. září od 19.30 zahájí Divadlo Kámen novou sezónu představením „2024: Julie a Winston“. 22. září je na programu nejnovější hra „Můj bratr mesiáš“. Večera se zúčastní i spisovatel Martin Vopěnka, autor stejnojmenného románu.

 

14.09.2023
Autor článku: 
Blanka Křemenová

Během celého podzimu bude divadlo střídat tyto dvě inscenace. Některá představení budou doplněna debatami a besedami – někdy se spolutvůrci večera, jindy s výtvarnými umělci vystavujícími v kavárně divadla.

 

„2024: Julie a Winston“: rozpustilá orwelliánská lovestory, rozpustilý orwelliánský horror

Co dělají hrdinové ikonického Orwellova románu v roce 2024, když se po 40 letech znovu setkají? Julii je 67 let, Winstonovi 89. Vypukne v nových podmínkách nové doby nová romance?

Hraje trojice Lucie Zachovalová, Lenka Chadimová, Petr Odo Macháček, nezvyklé řešení scény vytvořil Petr Oskar Vaněk. Na 14. září je po představení na programu beseda kurátorky Lucie Váchové s malířkou Kristýnou Nejedlou Bujárkovou, jejíž výstava „What if I am the boulder? / Co když jsem já ten balvan?“ v divadelní kavárně se chýlí ke konci.

 

„Můj bratr mesiáš“: Co všechno může bratr mesiáše? Co může milenka mesiáše, jeho partnerka, jeho punkerka? Co může mesiáš? Co když někomu skočí za krk štěstí?

 

Hra inspirovaná stejnojmenným románem Martina Vopěnky vydaným česky v roce 2017 a v roce 2021 mimo jiné i anglicky v Británii a USA. Hlavní otázka hry: Má někdo, kdo má nejnáročnější představitelné poslání – například zachránit svět – právo na osobní život?

Hrají Kristýna Suchá, Lucie Zachovalová a Vít Macháček. 22. září je hostem večera autor výchozího románu, básník a cestovatel Martin Vopěnka, který bude přímo do divadla vstupovat četbou své poezie.

 

Další informace: www.divadlokamen.cz

Nová galerie současného umění Prostora v září otevírá výstavu Denisy Václavové a Krištofa Kintery s názvem Naše

PRAHA: Galerie Prostora pokračuje s netradičním kurátorským záměrem a představuje další výrazné osobnosti současné výtvarné scény – kurátorku Denisu Václavovou a výtvarníka Krištofa Kinteru. Výstava neprezentuje jejich vlastní díla, ale obrazy jiných, převážně současných umělců, které sami vlastní. Vedle sebe se potkají díla různých autorů, které spojují právě záliby této dvojice. Vernisáž k výstavě Naše nahradí 26. září 2023 právě probíhající výstavu Moje, Moje… Jiřího Petrboka, kterou je možné navštívit od června až do 12. září 2023.

Autor článku: 
Anna Mašátová

Většina umělců vlastní i díla svých kolegů, ať už si je vymění, koupí, najdou nebo dostanou. Kteří autoři a autorky patří mezi oblíbené u Denisy Václavové a Krištofa Kintery a proč? Výstava bude zahájena vernisáží ve čtvrtek 26. září 2023 od 18 hodin za přítomnosti Denisy Václavové a Krištofa Kintery.

Výstava s názvem NAŠE představí díla Josefa Bolfa, Ester Knapové, Lukáše Jasanského a Martina Poláka, Ondřeje Přibyla, Františka Skály ml, Přemysla Procházkyy, Jana Šerýcha, Samuela Kollárika, Davida Shrigleyho a dalších.

“Denisa Václavová a Krištof Kintera patří mezi významné figury výtvarného umění, které a snaží se svou činností překračovat i své vlastní hranice. Od začátku své profesní činnosti se snaží poskytovat prostor i jiným umělcům nebo usilují o to, začlenit výtvarné umění do veřejného prostoru jako samozřejmé součásti našich životů.” říká zakladatelka galerie a architektka Marcela Steinbachová.

Součástí výstavy bude i doprovodný audiovizuální program a komentované prohlídky s Denisou Václavovou a Krištofem Kinterou, Marcelou Steinbachovou či Janem Kiewegem.

Denisa Václavová (*1973) a Krištof Kintera (*1973) jsou výraznými osobnostmi současné výtvarné scény. Jejich průsečíkem je každoroční festival 4+4 Dny v pohybu, věnovaný výtvarnému umění a divadlu. Krištof dlouhodobě stojí za výtvarným řešením tohoto site-specific festivalu, za jeho vizuální identitou či za hlavními slogany. Denisa festival dramaturgicky, kurátorsky a produkčně zajišťuje a věnuje se právě výstavám umění v netradičních prostorech.

Sochař Krištof Kintera vystudoval Akademii výtvarných umění v letech 1992–1999, postgraduálně pak ještě v letech 2003–2004 na Rijksakademie van beeldende kunsten v Amsterdamu. V devadesátých letech byl členem a vůdčí osobností divadelně-performativní skupiny Jednotka a v roce 1999 patřil k zakladatelům Univerzálního prostoru NoD, kde organizoval první výstavy. Mezi lety 2009–2011 byl vedoucím pedagogem Ateliéru sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Samostatně vystavuje od poloviny 90. let. (Městská knihovna v Praze, Rudolfinum, Museum Tinguely v Basileji, Kunsthal Rotterdam, DOX nebo Kunsthalle Bratislava a další). Je autorem několika pomníků a soch ve veřejném prostoru v Praze a o jeho tvorbě vyšly publikace a katalogy.

Jeho umělecký přístup je založený na práci s recyklací a úpravou již vzniklých produktů (ready-made) – elektrotechnických, spotřebičů a předmětů denní spotřeby. Pomocí zásahů je transformuje do podoby objektů, které oscilují mezi realitou a fikcí. Krištof tímto způsobem vyjadřuje své mínění o současném světě. Je také autorem plošných obrazů stejných formátů, které jsou doplněny o vzkazy a mnohdy i nalezenými předměty.

Divadelní producentka Denisa Václavová a kulturní organizátorka i dramaturgyně festivalu 4+4 Dny v pohybu nebo uměleckých instalací Galerie ProLuka, kulturního prostoru Vzlet v pražských Vršovicích a výstavního programu pro veřejný prostor Nemocnice Motol. Vystudovala produkci na divadelní fakultě AMU a volné a užité umění na UMPRUM v Praze, kde působila jako pedagožka. Je spoluautorkou několika publikací související s její činností.

Prostora je nová galerie, za kterou stojí architektka Marcela Steinbachová, zakladatelka ateliéru Skupina, spolku Kruhu a ředitelka jeho aktivit (přednáškové cykly o architektuře, festival Den architektury a festival Film a architektura, vydávání publikací). Prostora sídlí v bývalých telefonních ústřednách v Blanické ulici 9 nad náměstím Míru, v 1. patře. Název galerie vychází ze synonyma častěji používaného slova prostor, prostora ale definuje prostředí více vymezené, ohraničené, v tomto případě výstavní.

Galerie Prostora pokračuje v představování současných osobností výtvarné scény neobvyklým způsobem. Ukazuje jejich oblíbená díla a autory, kolekci nebo sběr uměleckých objektů, kteří daní umělci sami vlastní. Nejedná se o komponovanou sbírku s investičním záměrem, ale spíše pocitový sběr děl svých kolegů, kterým se s radostí obklopují. Životní partneři Denisa Václavová a Krištof Kintera patří mezi výrazné osobnosti současné výtvarné scény a galerie ukáže jejich vkus a záliby. Zároveň je představí jako svébytnou dvojici a možná i v novém světle,“ říká k dramaturgii prostoru jeho zakladatelka Marcela Steinbachová.

Součástí výstavy budou komentované prohlídky či diskuse s výtvarným umělci Denisou Václavovou a Krištofem Kinterou.

 

Otevírací doba:

středa–pátek: 14:00–17:30

dle dohody i sobota: 14:00–17:30

či na vyžádání

 

Vstupné zdarma, více informací naleznete na www.prostora.org

 

Událost na FB

IG @prostora_galerie

Divadelní festival Kutná Hora

KUTNÁ HORA: Devátý ročník festivalu odstartoval ve čtvrtek nejvýraznější host z oblasti zřizovaných institucí, Slovenské národné divadlo s inscenací Budete mať luft! režiséra Pavola Viechy. Divadlo X10, producent festivalu, uvede na festivalu inscenaci Destrukce na motivy stejnojmenného románu Stanislava Bilera, který byl oceněn Magnesií Litera 2022, v režii uměleckého šéfa iksdesítky Ondřeje Štefaňáka. Obě inscenace uvede festival v Tylově divadle. Další představení proběhnou také v Kongresovém centru GASK, Kapli Božího těla nebo v šapitó v parku pod Vlašským dvorem.

od 07.09.2023 do 09.09.2023
Autor článku: 
Barbora Koláčková

V kutnohorském Baru Pod Schodama vznikne specifická noční stage festivalu. Umělecké duo Hadaikum ho přetvoří na dočasnou mihotavou sluj příšer a nočních tvorů. V rámci prostoru vystoupí performeři a performerky české, bulharské a další scény. Součástí baru bude i speciální nápojový lístek a festivalové afterparty.

Z dalších produkcí budou moci diváci vidět tvorbu olomouckého Divadla na cucky, spolku vycházejícího z nezávislé občanské iniciativy Krajinou přílivu, nebo taneční tvorbu uskupení Pulsar. Ze zahraničních hostů budou výrazně zastoupeni umělci z Bulharska – taneční a divadelní produkce doplní čtení současných bulharských her.

Tradičně se festivalu zúčastní také běloruští umělci a umělkyně, jejichž činnost je v současné době v Bělorusku znemožněna. Program doplní profesní i neoficiální setkání a koncerty, které vytvářejí v rámci každého ročníku nezaměnitelnou atmosféru.

 

 

DIVADELNÍ FESTIVAL KUTNÁ HORA 2023

https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/divadelni-festival-kutna-hora-2023

https://www.divadlox10.cz/cs/dfkh

 

 

PROGRAM

 

ČTVRTEK 7. 9.

19:00 Slovenské národné divadlo: Budete mať luft! / Městské Tylovo divadlo

21:30 koncert Mutanti hledaj východisko / Šapitó v parku pod Vlašským dvorem

18:00–02:00 Y: CREATURES BAR / Bar Pod Schodama

 

PÁTEK 8. 9.

16:00 Lokvar: Kašpárek domek staví / Šapitó v parku pod Vlašským dvorem

17:00 Divadlo na cucky: Tanec dervišů / Městské Tylovo divadlo

19:00 Divadlo X10: Destrukce / Městské Tylovo divadlo

21:00 Pulsar: Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze svého hřbetu a budu ji mít místo meče. / GASK Kongresové centrum

21:00 Krajinou přílivu: Spis / Růžena Vacková / Kaple Božího těla

22:00 koncert Body of Pain / Šapitó v parku pod Vlašským dvorem

18:00–02:00 Y: CREATURES BAR / Bar Pod Schodama

 

SOBOTA 9. 9.

14:00 EDGING TOMORROW / Scénická koláž současných bulharských textů / Šapitó v parku pod Vlašským dvorem

16:00 FRAS: Za dveřmi / Šapitó v parku pod Vlašským dvorem

17:00 36 Monkeys (BG) / Tartproduktion (DE): 37 sirek / Městské Tylovo divadlo

20:30 Zhana Pencheva: Dance baby, dance (BG) / Šapitó v parku pod Vlašským dvorem

18:00–02:00 Y: CREATURES BAR / Bar Pod Schodama

 

Program Y: CREATURES baru

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Instituce a kulturní zařízení