Děti a mládež

„Vzájemné setkávání nám v posledních měsících hodně chybělo, děti tvořily doma, výuka pokračovala online, ale osobní kontakt nemohla nahradit. Přesto jsme při přípravě výstavy zjistili, že množství a kvalita tvorby je srovnatelná s předchozími léty. Od začátku školního roku jsme se věnovali tvorbě pro Útulek pro zvířata v nouzi na Borech. Procházka se psy, kočkami, koňmi a jednou slepicí má upozornit na naši odpovědnost za život zvířat, která jsme k sobě připoutali,“ řekla ředitelka ZUŠ Trnka Dáša Nesvedová.

Na procházku se vydá kolem 16 keramických objektů, které děti většinou tvořily ve dvojicích či ve skupinkách. Kromě keramiky bude pak na vernisáži v Papírně k vidění i kresba, malba, grafika a samozřejmě další keramické objekty dětí a mládeže od 5 do 20 let. Součástí programu je i vystoupení žáků literárně dramatického oboru.

Výstava ZUŠ Trnka v Papírně potrvá do 30. června 2020.

Soukromá ZUŠ Trnka o.p.s. byla založena z iniciativy nynější ředitelky Daši Nesvedové v roce 2002. Od září 2003 má škola akreditaci MŠMT ČR a je zařazena do sítě škol. Škola má dva obory - literárně dramatický a výtvarný, kde si zájemci mohou dále vybrat. Mohou se buď věnovat všeobecné výtvarné výchově, kde mají možnost rozvíjet svůj talent v kresbě, malbě, grafice a keramice, nebo animační tvorbě se zaměřením na klasické animační techniky i na multimédia. Další možností volby je keramika a sochařství. V příštím školním roce otevírá škola od září jako novinku také obor taneční. ZUŠ Trnka má více než devadesátiprocentní úspěšnost v přijetí absolventů na střední i vysoké umělecké školy.

Více najdete na www.zustrnka.cz a na FB.

Nový pohled na Olomoucko

Z druhé strany mapy pak bude povídaní o regionu Olomoucka, které jednoduchým a hravým způsobem představí dětem toto území a naláká je k jeho poznávání. Vedle toho jsou tam i poutavé články o obcích, městech, firmách i školách, které se do projektu zapojily. „A právě každý jeden článek bude doplněn o obrázky malých umělců. Ať už se zapojí vaše vlastní děti a nebo žáci základních uměleckých škol, právě zde budou mít možnost pochlubit se všem se svým výtvarným talentem,“ říká regionální projektový manažer Jiří Pardy.

Projekt se v těchto dnech spouští, mapy by tak měly být hotové začátkem roku 2021.

Vidět svět jinak - originálně a v krásnějších barvách

CBS Nakladatelství je vydavatelem edice knih leteckých fotografií Česko z nebe i originálních ručně malovaných map s více jak 15 lety zkušeností. „Vytváříme originální produkty, které umožní lidem vidět svět jinak, originálně a v krásnějších barvách. Ať už jsou to ručně malované mapy, letecké fotografie, knihy, videa a jiné propagační materiály, všechny tyto produkty propagují to pěkné a hodnotné, co v regionu je. Zároveň klademe důraz na to, aby byly všechny naše produkty i prakticky využitelné, aby sloužily lidem a usnadňovaly jim život,“ popisuje Milan Paprčka.

Jak vznikl projekt vzdělávacích krabic pro děti Ani-Muk? S vámi vystudovaným oborem produkce na DAMU projekt moc společného nemá. Proč jste se rozhodla dát přednost vlastnímu podnikání? Co byl ten hlavní důvod?

Projekt Ani-Muk začal v době, kdy jsme bydleli v Německu, manžel tam získal práci. Já jsem čekala své první dítě, Emu, a do toho jsem studovala DAMU v Praze. Divadelní produkce je ale hodně časově náročná a už z toho, co jsme probírali ve škole jsem zjistila, že s malými dětmi nepůjde skloubit. Přemýšlela jsem, co bych mohla dělat a zjistila, že v Německu tenkrát fungoval projekt, ve kterém posílali dětem co měsíc novou krabici s vyráběním na určité téma. To mě zaujalo. Zjistila jsem, že u nás nic takového není a tak jsem spojila síly se sestrou mojí spolužačky z DAMU, která tou dobou studovala ilustraci. Nejprve jsme vyrobily pilotní krabice pro děti s Downovým syndromem v komunitním centru Ovečka v Českých Budějovicích. Hned poté jsme šly do ostrého provozu Ani-Muku.

Co je hlavní myšlenkou vašeho projektu vzdělávacích krabic pro zvídavé děti? Změnila se od začátku projektu?

Od začátku se hodně vyvíjí. Nejdříve jsme chtěly krabice dělat tak, aby to byla spíše tvořivá krabice. Kladly jsme důraz na to, aby rodič do tvořivého procesu dítěti nevstupoval, aby mělo svobodu v tom, jak bude krabice poté vypadat a vyhrálo si s ní samo. To považujeme stále za důležité, ale posunuly jsme se více k tomu, aby témata krabic byla jak tvořivá, tak ale i více vzdělávací. Kvůli tomu jsme rozšířily cílovou skupinu i na menší děti, rodiče nám často psali, že mají děti od tří let a chtěli s nimi krabice zkoušet. Od začátku také tvoříme krabice na principu, že vše, co je potřeba k vyrábění, je v krabici již přítomno a rodiče se tak nemusí starat o nic dalšího. K některým krabicím přibalujeme i hlínu, pokud je k vyrábění potřeba. Ne každý má doma zahradu.

Jak krabice Ani-Muk pro děti vypadá a jak dlouho trvá ji vymyslet?

Některé nápady na krabici přicházejí samy, s jinými se dlouho lopotíme. Nápad na krabici intenzivně ladíme dva až tři týdny, poté sháníme materiál a dodavatele pro obsah. Krabice má vždy jedno téma a obsahuje tři sady. Trvá tak měsíc, měsíc a půl, než dáme celou krabici dohromady. Snažíme se, aby byla v krabici vždy jedna aktivita s hrou, kterou si děti mohou zahrát samy nebo s rodičem, další činnosti jsou více vyráběcí. Každá krabice se něčím odlišuje. Některé jsou spojeny s tím, aby je dítě mohlo prozkoumat venku, jiné jsou více na doma.

Kolik dětí si v Česku hraje se vzdělávacími krabicemi Ani-Muk?

Fungujeme pátým rokem a první krabici jsme posílaly asi deseti dětem, z toho polovina byla děti kamarádů. Pak přicházely další a další, celkově jsme krabice doručily do více jak tří tisíc dětských rukou.

Kdybyste měla projekt porovnat v jeho začátcích a teď, co všechno se změnilo?

Ze začátku to byl „punk“ v celém podnikání. Byl to zcela jiný svět oficiálních záležitostí a formalit. Hodně jsme zápasily s hledáním dodavatelů, abychom mohly vyzkoušet materiály, které jsme potřebovaly. Potřebovaly jsme také odhadnout, kolik nám vše zabere času. Vše teď zvládáme lépe a efektivněji. Dříve jsme dělaly také tvořivé dílny, kde bylo často na rodičích vidět, jak jsou zvyklí na to, že dostali pro dítě šablonku, jak má výtvor vypadat nebo návod říkající: „Tohle dělej.“ My k tomu přistupujeme obráceně. Náš přístup k podnikání se od začátku celkově změnil. Nechceme „tlačit na pilu.“ Vybudovaly jsme si určitou komunitu zákazníků, které za Ani-Muk krabice chce danou částku dát a přijde jim to smysluplné.

Jak ovlivnily projekt Ani-Muk vaše tři děti, Ema (7), Oleg (4) a Cyril (2)?

Celý projekt se snažíme uzpůsobovat tomu, že mám děti. Dáváme si pomalé cíle. Na práci mám tolik času, kolik děti dovolí. Je pro mě důležité, aby obojí bylo udržitelné ve vzájemné harmonii, aby podnikání fungovalo s ohledem na děti.

Jak zvládáte podnikání a rodinu zároveň?

Ze začátku jsem hodně pracovala po večerech a po nocích. To už teď nedělám, nebo se snažím to omezit, protože už to prostě nejde a ani nic takového už dělat nechci. Ema už je ve škole, Oleg je tři dny v týdnu ve školce a pro dvouletého Cyrila mám dvakrát týdně na pár hodin hlídání. Pracuji tak v tímto vymezenou dobu. Člověk se naučí dělat věci mnohem efektivněji a rychleji, protože prostě musí.

Poskytují vám vaše děti inspiraci pro další tvoření?

Nápadů máme hodně, ale podněty mi dává i moje dcera. Poslední dva, tři roky s Emou také krabice testuji.  Je to přirozená věc, že člověk s vlastními dětmi přichází snadněji na to, co by zajímalo i ostatní děti. Ema nám dává dobrou zpětnou vazbu v tom, zda jsou instrukce nebo pravidla krabice pochopitelná. Je hodně těžké uzpůsobovat je tomu, aby byly pochopitelné pro děti ve věku 6 až 10 let.

Řídíte se ve vašem podnikání spíše rozumem nebo srdcem? Myslíte si, že je to tak správně a proč?

Řídila jsem se ze začátku pouze intuicí, rozum jsem do podnikání vůbec nezapojovala, ale určitě by se rozum do podnikání měl zapojovat hned na začátku (smích). Vůbec jsme si nespočítaly náklady, abychom věděly, kolik by krabice měly stát. Myslím, že se člověk takto hrozně rychle vyčerpá. I když vás podnikání baví, potřebujete vidět, že dává smysl a uživí vás.

Existuje v tomto druhu podnikání v Česku konkurence či případně vás vnímají jako konkurenta jiní autoři podobných „hravých“ projektů pro děti?

Za tu dobu, co projekt Ani-Muk existuje, vznikly v Česku tři projekty na stejném principu, ale všechny zanikly. Nesetkala jsem se s tím, že bychom vnímali jeden druhého jako konkurenci. Existuje americká firma podobná našemu projektu, která doručuje i k nám. I ty tři podobné projekty dělaly maminky s dětmi na rodičovské, a to se do podnikání myslím i promítá. Nikdo nezakládá podobný projekt s tím, že je to zlatý důl, který ponese spoustu peněz.

V týmu projektu Ani-Muk jste celkem 4 ženy. Jak máte rozdělené jednotlivé role?

S Emmou jsme nejužší tým, vymýšlíme nápady pro nové krabice. Emma dělá grafiku a ilustrace, Lucka pomáhá v dílně balit krabice. Instagramový svět spravuje Gábi.  A já se navíc starám o provoz a zákazníky.

Zažila jste nějaké vyloženě špatné období ve vašem podnikání?

Z poslední doby takový nejšílenější zážitek byl, kdy jsem náhodou zjistila, že jiný web zcela opsal naše vlastní texty. Překvapilo mě, že někdo nemá zábrany něco podobného udělat. Hned, jak jsem to zjistila, ohradila jsem se a text z webu stáhli.

O čem je váš nový projekt online/offline hry Podivousy?

Rodiče dostanou každý den na email tajná čísla, která znamenají různé suroviny v plánku. Ze surovin staví poté děti svou vesnici, budovy. Pravidla nejsou nijak náročná, stavby papírových domečků jsme dětem poslaly, je zde tak propojení virtuální a rukodělné hry, kdy děti něco reálně vyrábí. Podivousy se hrají deset dní, mají deset kol.

Trochu mi pointa vaší online-offline hry pro děti, navrácení života do vsi, který se najednou vytratil, připomíná nynější stav v Česku vyvolaný pandemií koronaviru Covid-19. Je to jen náhoda?

Není to náhoda. Podivousy nás napadly poté, co bylo nařízeno plošné omezení pohybu a zavřely se školy a školky. Děti jsou tak každý den doma nám přišlo jako dobrý nápad je každý den něčím rozptýlit. Chtěly jsme, aby rodiče s dětmi dělali něco jiného, než jenom povinné úkoly a vyrušily bychom tak denní stereotyp, který musí děti hrozně ubíjet. Podivousy jim mají pomoci alespoň na chvíli vypnout a na něco se těšit. Děti hra hrozně baví, posílají nám fotky, jaké budovy postavily, z toho jsme nadšené. Píší nám, že hrají s kamarády ze školy, a že jsou moc rádi, že v této chvíli, kdy nás zasáhla karanténa, mohou mít nějakou společnou aktivitu, když se nemohou sejít.

A jak vaše podnikání ovlivnila současná situace spojená s novým koronavirem?

Když začalo omezení pohybu a zavřela se většina obchodů, myslela jsem si, že nikdo nebude nic objednávat, protože lidé budou zvažovat každou korunu. Pak objednávky hrozně vzrostly, po chvíli se usadily do lepšího průměru. Lidé musí zůstat doma s dětmi a snaží se je zabavit, zároveň je ale jasné, že naše produkty nejsou nezbytné. Jsem tedy zvědavá, jak to bude dál. Tato situace nás hodně nutí vymýšlet právě různé online/offline hry. Kdybychom teď nebyli všichni zavřeni doma, nevyšly by ani Podivousy. Snažíme se hodně našich produktů přesouvat, aby byly dostupné online. V tomhle na nás má nastalá situace dobrý dopad. Rodiče nám teď dokonce píší, že mají konečně na naše krabice čas.

Zažila jste někdy chvíle, kdy jste si říkala, že podnikat přestanete?

Takové chvíle mám poměrně často, když se dostaneme do časové tísně a podobně, ale nikdy to nemyslím úplně vážně. Za dva, tři dny se vrátím zpátky k tomu, že projekt má smysl a pokračuji dál. Nikdy jsme neměly nějaký zásadní moment, že bychom si řekly: „Teď je to poslední krabice a konec.“ Podle mě jsou takové vlny normální, vzhledem k tomu, že podnikáme už pátým rokem.

Nemělo na vás někdy okolí narážky, že jako pracující matka se vaším třem dětem málo věnujete?

Ano, třeba moji blízcí mají tenhle pocit od začátku.  Myslím, že moc nerozumí tomu, proč mám potřebu mít svou vlastní práci, když mám vlastně dost práce s dětmi. Z okolí nebo od kamarádů podobné názory nezaznívají. Když jsem začínala, měla jsem jenom Emu. Potom už bylo podnikání natolik rozjeté, že mi nedávalo smysl ho najednou ukončovat jen proto, že děti u nás doma přibývaly.

Naopak, kombinace vlastního podnikání se mi dost osvědčuje. Mohu zůstat s dětmi doma, když jsou nemocné a ano, pak naskakuje ta práce po večerech. Nemusím se ale stresovat, že za chvíli zavírá školka a já jsem teprve na cestě z práce. Jsem moc ráda, že práci mohu přizpůsobit dětem a nečekaným situacím, které do života přináší.

Kam projekt Ani-Muk směřuje do budoucna? Chystáte nějaké přelomové novinky nebo byste chtěly expandovat do jiné země?

Expandovat chceme již delší čas, ale nějak se pořád zasekáváme. Některá témata vycházejí z českých reálií a nevíme přesně, jak je uchopit pro zahraniční děti. Potřebujeme také přeložit návody a další tištěné materiály. Nic z toho nejsou věci, co by se nedaly zvládnout, jen zatím nebyl čas je udělat. Chtěly bychom také navázat spolupráci s institucemi nebo se školami. Nedávno jsme měly schůzku v Národním muzeu, chtěly bychom vytvořit krabici přímo pro muzeum. V minulosti jsme již zkoušely krabici na téma Galerie, to bylo s brněnskou galerií. Člověk tak dostane jiné nápady od lidí kolem sebe, kteří se v daném prostředí reálně pohybují, krabice pak má úplně jiný rozměr. Také bychom chtěly rozšířit cílovou věkovou skupinu, která momentálně zahrnuje děti do deseti let, a zpracovávat tak témata, o kterých se běžně nemluví, a která přitom v dětech vzbuzují otázky – i rodiče sami tápou, jak s dětmi taková témata otevírat. Jednou z takových oblastí by mohlo být i to, jak se vyrovnávat s odchodem blízkého člověka. Doufáme, že i rodičům by mohlo pomoci, kdyby se děti mohly ze smutné události a pocitů třeba vypsat a tak je zpracovat.

Výstava Proměny krajiny: Je to ve vašich rukou

„Ačkoli je Říčansko veřejností vnímáno jako zelená oáza, z botanického hlediska není náš region nijak zvlášť pestrý ani unikátní a odborníci o něm mluví jako o botanické poušti. Nicméně i tady najdeme několik lokalit s orchidejemi nebo průzračně čisté lesní rybníky. A právě proto, že je u nás takových unikátů poskrovnu, měli bychom o nich vědět, vážit si jich a chránit je,“ přibližuje důvody konání takto zaměřené výstavy její kurátorka Kateřina Čiháková. Z regionu například za posledních 70 let zmizelo 40 druhů motýlů a ty zbývající jsou zastoupeny jen desítkami exemplářů. Motýl – jakožto indikátor stavu krajiny – se proto stal symbolem výstavy. 

Autoři výstavy se věnují změnám rázu krajiny od 50. let minulého století po současnost a výraznému úbytku rostlinných i živočišných druhů, včetně člověka. S mírnou nadsázkou upozorňují, že jedním z nejvíce ohrožených druhů v krajině je dnes právě člověk. „Práci na polích nahradila technika, les už není každodenním zdrojem obživy, ale spíš místem občasné rekreace a cesty a silnice plní jen roli spojnic mezi dvěma body, mezi kterými se lidé nedokážou zastavit. Ačkoli by se mohlo zdát, že přírodě se bez lidí bude dařit lépe, opak je pravdou. Vztah a zájem lidí o krajinu je tím, co nám ji pomáhá udržet v dobré kondici,“ vysvětluje Kateřina Čiháková. Její slova o stahování se člověka z krajiny potvrzují výsledky aktuálního průzkumu muzea. Říčanské děti podle nich tráví venku denně 1,5 hodiny, pouze 8 minut z tohoto času ale připadá na přírodní lokality představované lesy, loukami nebo rybníky.

Poznejte krajinu v muzeu i pod širým nebem

Stěžejní část výstavy s řadou interaktivních prvků pro děti i dospělé je umístěna do hlavní budovy v Rýdlově ulici. Návštěvníci se mohou těšit na zkoumání motýlů pod mikroskopem, výrobu “seedbombs“ a hmyzích domků nebo možnost vyzkoušet si dávno zapomenuté hry. Cílem autorů výstavy je motivovat lidi k trávení více času v přírodě a zvýšit tak jejich zájem o proměny a využívání krajiny. Z toho důvodu přechází expozice také do muzejní zahrady, ulic města a volné přírody. „V ulicích se lidé budou setkávat s lentikulárními panely, na kterých uvidí nejmarkantnější zásahy do krajiny a její proměny. Zároveň chystáme řadu vycházek, při kterých budeme společně zakládat nové luční porosty, vypouštět motýly, pozorovat osidlování nedávno založených tůní a remízků nebo zkoumat život ve vodách koupaliště Jureček,“ říká kurátorka.

Výstava se neomezuje pouze na nostalgické ohlížení se za minulostí, ale poskytuje návštěvníkům praktické rady a tipy, díky kterým si mohou krajinu a přírodu užívat a pečovat o ni v každodenním životě. Zájemcům je k dispozici mapová aplikace, která je zavede do míst, kde ještě mohou narazit na vzácné orchideje, raky nebo panenská jablíčka a další staré odrůdy ovocných stromů. Díky tomuto pojetí výstavy mohou lidé sami realizovat hlavní slogan muzea „Místo, kde žiju“.

Výstavní projekt se věnuje aktuálnímu tématu, ale zároveň podporuje současné aktivity říčanské radnice, která v minulých letech obnovila tůně, remízky a aleje a v blízké budoucnosti plánuje také výsadbu nových stromů v ulicích nebo obnovu polních cest. Lidé se s těmito záměry mohou v muzeu seznámit a navrhovat, kudy by měly polní cesty vést a jak by se měly Říčany rozrůstat.

Výstava se koná od 10. června do 31. října 2020. Podrobný plán doprovodných akcí je k dispozici na webových stránkách muzea.

Letní doprovodné akce:

• Seedbombs? Je to ve vašich rukou! (neděle 21. června): Do okolí Říčan se vrátily aleje a remízky. Teď je načase obnovit také louky plné kopretin, chrp a dalších rostlin, které bývaly pastvou nejen pro oči, ale hlavně pro sosáky motýlů a dalších druhů hmyzu. V muzejní zahradě si ze semínek vyrobíme originální „seedbombs“ a ty pak společně vrátíme do krajiny.

• A s kým se koupete vy? Mikroskopování na Jurečku (sobota 25. července): Víte, co vám může uvíznout při koupání za plavkami? Jak vypadá buchanka, perloočka, rozsivka nebo sinice? A jak poznáte sinicový vodní květ? Přijďte si prohlédnout svět v kapce vody z Jurečku pod mikroskopem. Seznámíme vás s organismy všemožných tvarů, které vám ve vodě dělají společnost.

• Cyklovýlet za čolky a vážkami (středa 19. srpna): Vypravte se s námi na výlet na kole mezi lesní tůně a rybníčky. Zastavíme se na rozcestí pod Klokočnou a budeme pozorovat vážky a s trochou štěstí i larvy čolků. V lesním rybníčku za Struhařovem si smočíme nohy mezi záplavou žlutých plavínů. A nakonec se můžeme vykoupat ve Struhařově. Plavky s sebou!

Jeskynní úkryty našich předků s typickými pravěkými malbami, krápníkový dóm nebo důlní dílo. O tato a další lákadla se u příležitosti pátého výročí založení rozšířil geopark v Říčanech u Prahy.

Uměle vybudovaný labyrint provede návštěvníky několika historickými obdobími a ukáže, jak se podzemní prostory a jeskyně měnily pod vlivem přírodních procesů i lidské činnosti. V antropogenní části zaměřené na změny iniciované člověkem je možné narazit na pravěké malby našich předků, jejichž autorka, akademická malířka Linda Gurecká, se inspirovala výjevy z proslulého jeskynního komplexu Lascaux ve Francii. V další části jeskyně lidé projdou přesnou kopií důlních štol, v nichž nechybí klasická výdřeva a pažení ani rudné žíly.

V části věrně kopírující čistou přírodu se pak nachází jeskynní dóm zdobený krápníky. „Tyto krasové jevy pocházejí z lomu nedaleko Spišského hradu na Slovensku, kde jim při těžbě hrozilo zničení. Převozem do Říčan jsme je tedy zachránili,“ popisuje ředitel muzea Jakub Halaš a dodává: „Protože jsou krápníky součástí výukového prostoru, jsme široko daleko jedinou veřejně přístupnou jeskyní, kde si na ně návštěvníci mohou bez obav sáhnout.“

Krátkou spojovací chodbou se návštěvníci dostanou až k propasti, tedy jeskyni s propadlým stropem, kde se ti dobrodružnější mohou vydat na průzkum jeskyně plazivky. Na tuto část prohlídky budou vybaveni speleologickým overalem, helmou a nezbytnou čelovkou.

Nový areál venkovní učebny geomorfologie s jeskynním komplexem vybudovaným vedle Didaktického centra geologie, pro které se vžilo zkrácené a nově už také oficiální pojmenování Geopark Říčany, vhodně doplňuje model paleontologického naleziště a další části areálu, přiléhající k 1. základní škole na Masarykově náměstí.

Místo, kde vás geologie začne bavit

Součástí projektu rozšíření je také geologický depozitář nebo venkovní výukový amfiteátr. Celek nabídne zcela unikátní učební prostor s přesahy do mnoha nauk i ojedinělé propojení přírody s praktickou možností zpracování přírodních zdrojů. Tím podle říčanského starosty Vladimíra Kořena naplní tolik žádané spojení školy a životní reality: „Nejvíc na geoparku oceňuji to, že si v něm lidé budují vztah k přírodě a učí se nové věci zcela nenásilnou formou. Často o tom ani nevědí. Svým pojetím tak geopark perfektně doplňuje výukové aktivity muzea i cíle města.“

Zhotovitelem jeskynního komplexu a přilehlých staveb je renomovaná společnost MM Hallinto, která v minulosti vytvořila například vnitřní prostory pavilonu plazů v jihlavské zoologické zahradě. O další rozvoj parku se významně zasadili geolog Petr Schnabl a ředitel 1. základní školy Pavel Bednář. Projekt rozšíření Geoparku Říčany realizovalo město Říčany, vyšel na 3 250 000 Kč a byl financován dotací z Integrovaného regionálního operačního programu. Projekt vznikl na základě spolupráce Muzea Říčany, 1. ZŠ Říčany a města Říčany.

Za prvních pět let existence navštívily Geopark Říčany tisíce návštěvníků z řad široké veřejnosti, žáků mateřských, základních a středních škol i vysokoškolských studentů a jejich pedagogů.

O letních prázdninách bude areál přístupný během akcí pro veřejnost – z jednorázových akcí jmenujme např. Toulky mezi planetami, Za trilobity a dinosaury, z pravidelných akcí Geoodpoledne či Řezání a broušení kamenů. Letos v létě se v něm budou odehrávat také jednodenní příměstské tábory. Pro více informací sledujte webové stránky www.muzeumricany.cz a sociální sítě muzea.

I přes současná omezení organizátoři registrují rekordní počty přihlášek – zájem projevili také mladí designéři z Tchaj-wanu, Velké Británie, Portugalska, Švédska, Belgie a dalších států Evropy i mimo ni. „Omezení v souvislosti s pandemií přinesla ve výsledku množství pozitivních podnětů. V reakci na současnou situaci jsme otevřeli novou soutěžní kategorii Design za časů koronaviru, který si klade za cíl reflektovat právě téma návrhů a výroby ochranných pomůcek, které si zaslouží pozornost technologů a výrobců, stejně jako designérů,“ přibližuje letošní novinky jedna z autorek projektu, Klára Šikulová. Do nově otevřené kategorie mohou své návrhy přihlašovat nejen studenti, ale také pedagogové nebo komerční subjekty ve spolupráci s nimi, a to až do 13. 9. 2020.

V letošním ročníku bienále odborná porota vybrala do finální přehlídky 121 prací. Kromě šperků, interiérového a oděvného designu nebude chybět ani design přesahující do současných témat – představeny budou například projekty na záchranu včelstva nebo čistění odpadu ze dna vodních ploch. Ve finálním kole výběru uspělo i mnoho návrhů z oblasti průmyslového designu jako například design karoserie pneumobilu určeného pro robotickou výrobu. V neposlední řadě si budou moci zájemci také prohlédnout designérské práce, které mají ulehčovat život lidem s určitým omezením – představen bude například inhalátor pro astmatiky nebo speciální sexuální pomůcka pro lidi se sníženou pohyblivostí způsobenou poraněním míchy.

Výstavu zájemci budou moci „virtuálně“ navštívit prostřednictvím online prezentace od 23. 6. do 29. 9. 2020 na webových stránkách projektu DESIGN.S a Technického muzea v Brně. Jednotlivé designerské práce budou také zveřejněny v tištěném katalogu výstavy. Mezinárodní bienále studentského designu DESIGN.S je projektem Technického muzea v Brně ve spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně a Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně. V roce 2014 se partnersky připojila Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě.

Oficiální webové stránky projektu DESIGN.S:  http://design-s.eu/

Malebný pivovar uprostřed jesenické přírody si v divadle zahraje vůbec poprvé, a to hned jednu z hlavních rolí. Inscenace Postřižin, jedné z nejlepších knih Bohumila Hrabala a zároveň nestárnoucí české filmové komedie, slibuje nevšední zážitek pod širým nebem. Dílo oslavuje typicky „hrabalovským“ humorem to, co je nám Čechům vlastní – výborné pivo, pořádné (nezdravé) jídlo a nádherné ženy.

V Postřižinách se představí herci z Moravského divadla Olomouc, pro které se bude jednat o již třetí inscenaci z autorské dílny Bohumila Hrabala. I pro ně však půjde o mimořádné představení, neboť se nebude konat na prknech jejich domovského divadla v Olomouci, nýbrž v areálu hanušovického Pivovaru Holba, který je partnerem projektu.

Postřižiny jsou plné laskavého humoru pojednávající o poklidném životě Francina, správce pivovaru na malém městečku, a jeho půvabné ženy s nevinností a rozpustilostí mladých dívek a s nekonečně dlouhými vlasy, Maryšky. Jejich společný život je převrácen vzhůru nohama příjezdem správcova uřvaného bratra Pepina, ztělesněním živelnosti a radosti ze života s nepřebernou sbírkou potrhlých nápadů. Pepinovým nečekaným spojencem v jejich realizaci se však stane právě paní správcová.

Režie: Petr Novotný • Scénář: Ivo Žídek • Kostýmy: Roman Šolc

Kdy? Pátek 26.6.2020 od 19:00

Kde? Areál Pivovaru Holba, Hanušovice

Vstupné: 250–300 Kč na místě, nebo 200–250 Kč v předprodeji

Vstupenky budou k zakoupení ve vzorkové prodejně Pivovaru Holba v Hanušovicích nebo na webových stránkách Pivovaru Holba.

Pro více informací:   www.holba.cz

                           www.mdol.cz

„Zastaralé budovy naší řemeslné školy v Jaroměři už nevyhovují jak svými prostory, tak vybavením pro  výuku odborného výcviku. Při hledání vhodného objektu pro dílny truhlářů a tesařů jsem oslovila starostu města Jaroměř. Zajímaly mne nevyužité objekty v Josefově. Starosta Josef Horáček navrhl Korunní hradby a nejen mě areál sýpky oslovil. Při jeho prohlídce mě napadla myšlenka, neřešit pouze dílny, ale vybudovat centrum tradičních řemesel,“ říká náměstkyně hejtmana Martina Berdychová odpovědná za oblast školství a kultury. Dodává, že v areálu by  nebyly pouze  prostory pro výuku střední školy, ale i pro dílny žáků ze základních škol i návštěvníky, kteří by si tradiční řemeslo mohli vyzkoušet.

Další prostory by se daly využít pro vzdělávací kurzy, expozice, přednáškové sály pro veřejnost, zázemí pro muzejníky k dokumentaci technologických postupů tradičních řemesel. „Kraj by tak mohl alespoň částečně přispět k oživení této zajímavé lokality,“ doplňuje Berdychová.

V souvislosti s tímto záměrem kraj navázal spolupráci s ministerstvem kultury, městem Jaroměř, Národním památkovým ústavem Josefov, s jaroměřskou střední řemeslnou školou, Muzeem Východních Čech a Univerzitou Hradec Králové. Projekt centra tradičních řemesel v Jaroměři, kterým kraj mj. řeší nutnou modernizaci dílen jaroměřské školy, spadá do programového období odvětví školství 2021+, které rada schválila v únoru letošního roku.

Aktuálně je areál ve vlastnictví města Jaroměř, což brání financování studie a projektových prací ze strany Královéhradeckého kraje. „Jako vhodným řešením, které tuto situaci ošetří, je uzavření smlouvy o výpůjčce areálu mezi Královéhradeckým krajem a městem Jaroměř na dvacet let. Propojení této části kulturně historické památky Josefov s edukací řemesel dává smysl a všechny jmenované instituce se do něho chtějí zapojit,“ doplňuje Berdychová. Město Jaroměř aktuálně zveřejnilo záměr na dlouhodobou výpůjčku areálu s předpokládaným využitím pro centrum tradičních řemesel.

Střední škola řemeslná Jaroměř nabízí vzdělání v oborech: truhlář, čalouník, tesař, podkovář a zemědělský kovář, opravář zemědělských strojů, podnikání, umělecký kovář a zámečník, pasíř, umělecký keramik. V současné době školu navštěvuje 241 žáků. V rámci projektu Řemeslné huti Josefov škola připravuje úpravu oborové nabídky na tradiční řemesla jako je například sedlář, bednář, která dnes již téměř zanikají.

Jenovéfa je čtvrtou premiérou sezóny 2019/20, původně byla naplánovaná na 1. června a koronavirová krize tak posunula její uvedení o pouhý týden. „Výhodou je, že Jenovéfu hrajeme v menších prostorách divadelního klubu. Pokračovali jsme proto s přípravou hned, jak to bylo možné, s tím, že budeme hrát pro minimální počet diváků. Omezení se naštěstí tento týden uvolnila a můžeme tak obsadit všechna místa,“ vysvětlil ředitel Divadla ALFA Jakub Hora.

Jenovéfa je sólovým projektem dlouholetého uměleckého šéfa Alfy Tomáše Dvořáka, jednoho z hlavních tvůrců osobité poetiky divadla, která okouzluje a baví diváky po celém světě. Zatímco se v současné době loutka spíše vytrácí, Tomáš Dvořák dál pěstuje bravurní práci s loutkou a opatruje dědictví, které už je chráněné i značkou UNESCO. Pečuje o to, co je Plzni a českému loutkářství vlastní. O hudební spolupráci na Jenovéfě požádal Tomáš Dvořák herce Petra Vydareného – ten se rozhodl využít starý pozapomenutý nástroj: citeru, která svými jímavými tóny dobře ladí.

Hra zahřeje milovníky řízných, zábavných, a přitom tragických love story: hraběnka Jenovéfa odmítne v době nepřítomnosti manžela Sylkfrída milostné návrhy rytíře Gola.

Jenže manžel uvěří pomluvám proradného padoucha... Příběh o utrpení brabantské hraběnky Jenovéfy byl poprvé zaznamenán již ve 14. století a rozšířil se i u nás zejména v knížkách lidového čtení. Vedle Dona Šajna a Doktora Fausta patřila Jenovéfa k nejoblíbenějším loutkovým hrám v celé Evropě a její osobité zpracování si předávaly i loutkářské rodiny v Čechách. Staré lidové hry v podání Alfy dnes baví romantickou naivitou i archaickým jazykem a divadlo s nimi uspělo mimo jiné v Německu, Francii, Itálii a Japonsku. Každý z příběhů trvá kolem 25 minut, Jenovéfu proto diváci uvidí ve dvojici s Johanesem Doktorem Faustem, nebo Donem Šajnem.

Slavnostní večerní premiéra 9., 10., 11. a 12. června v 19:00

Divadlo ALFA, Rokycanská 7, Plzeň

Sezóna 2019/20

První premiérou sezóny byla v říjnu pohádka Spáčka a vřeteno, inspirovaná originálním příběhem na motivy Šípkové Růženky z pera britského autora Neila Gaimana (režie Tomsa Legierski). V prosinci přišla na řadu dobrodružství mexického mstitele s názvem Pozor, Zorro! (režie Tomáš Dvořák). Březnová premiéra pohádky Ťuk, ťuk, ťuk. Tučňák?!, určené poprvé v historii Alfy pro nejmenší děti už od dvou let, se kvůli pandemii nemoci covid-19 neuskutečnila. Diváci novinku tvůrců z Ostravy Tomáše Volkmera a Hany Volkmerové poprvé viděli až 2. června. Jenovéfa je poslední premiérou sezóny. Divadlo ALFA v květnu i v červnu pokračuje ve vystoupeních pro domovy seniorů na Plzeňsku. Stále také vysílá a doplňuje nové pořady a programy na YouTube kanále ALFA zírá.

34. Skupova Plzeň

V červnu se měl uskutečnit festival loutkového a alternativního divadla Skupova Plzeň, protože se ale jedná o mezinárodní festival s bohatou účastí zahraničních umělců, byl kvůli pandemii přesunut. Nový termín přehlídky českých a slovenských profesionálních souborů je stanoven na 14. – 18. října 2020.

Vstupenky do Divadla ALFA

je možné zakoupit ve všech prodejních místech systému Plzeňská vstupenka a také přímo v pokladně Divadla ALFA, otevírací doba: PO - PÁ 8:00 - 15:30 hod. Pokladna Divadla ALFA je také otevřená vždy 1 hodinu před představením. Vstupenka do Divadla ALFA platí jako jízdenka MHD v Plzni - jednu hodinu před a jednu hodinu po představení!

Divadlo Říše loutek získalo během doby své existence značné umělecké renomé. Od roku 1928 působí v budově Městské knihovny na Starém Městě ve světově unikátním prostoru kukátkového jeviště a hlediště. Během svého trvání hraje nepřetržitě. I když se původně hrálo jen s marionetami – tedy loutkami voděnými shora – začaly se časem na scéně objevovat také maňásky a javajky. Vojtu Suchardu vystřídal v principálské funkci akad. sochař Bohumír Koubek a v poslední době vytváří loutky řada domácích i externích výtvarníků. Česko má jako loutkářská velmoc tradici lidového loutkářství zapsanou i v seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Programy je možné objednávat v červenci a srpnu na e-mailu: lektori1@muzeumprahy.cz a jsou určeny pro skupiny 5–15 dětí. O září 2020 bude možné program objednat prostřednictvím rezervačního systému na webových stránkách muzea www.muzeumprahy.cz.

Výstava představí Českou televizi jako významného tvůrce animované a dětské tvorby. „Nosnými tématy jsou prožitky, dětský svět a svět fantazie, ale také důležitý odkaz české animované tvorby pro děti, jako jednoho z pokladů české kultury, který je prezentován množstvím scén, her a ukázek z nejznámějších pohádek. Návštěvníky seznámíme také s mistry a autory večerníčků,“ prozrazuje kurátorka výstavy Jana Sommerová.

Pro děti je připravena prohlídka Pařezové chaloupky, kde bydlí Křemílek a Vochomůrka, anebo domu Josefa Lady s kocourem Mikešem. Mohou se také projet v autíčku Krtečka, vyfotit se s Trautenberkem, odpočinout si s Maxipsem Fíkem nebo si vyzkoušet práci na dabingu Jiřiny Bohdalové, Petra Nárožného, Josefa Dvořáka, Karla Högera a mnohých dalších, kteří známým postavičkám propůjčili hlas. 

„Za padesát pět let bylo uvedeno čtyři sta seriálů. Ještě donedávna byl nejdelším večerníčkem Bob a Bobek, ale nyní je překonán Patem a Matem, kteří mají celkem sto dvacet devět epizod. V současné době Česká televize připravuje i nové cykly, a to pokračování Chaloupky na vršku a zcela nový titul Jezevec Chrujda, jenž namluví Jiří Lábus,“ říká dramaturg Déčka Miloš Zvěřina.

Duchovním otcem myšlenky večerníčku a jeho prvním dramaturgem byl Milan Nápravník. Proslulá znělka, která je vůbec nejstarší českou televizní znělkou a jednou z nejstarších v Evropě, vznikala v červenci a srpnu roku 1965. Hlas chlapci v papírové čepici propůjčil tehdy pětiletý Michal Citavý. Vůbec prvním večerníčkem se stala nedělní pohádka Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži za účasti Černého divadla a Štěpánky Haničincové vysílaná 2. ledna 1965, první barevnou pohádku před spaním mohli diváci sledovat v roce 1973. Jediným čistě hraným seriálem jsou Krkonošské pohádky (1974) režisérky Věry Jordánové, který je zároveň nejsledovanějším večerníčkem poslední dekády (158 tisíc dětí ve věku 4-12 let při podílu na publiku 59,57 %).

www.ceskatelevize.cz