pátek
19. července 2024
svátek slaví Čeněk

Děti a mládež

Divadlo Drak otevírá pro veřejnost galerii Labyrint

HRADEC KRÁLOVÉ: Po dvou měsících dnes opět otevře Labyrint Divadla Drak. Galerie bude otevřena od úterý do neděle od 10.00 do 17.00. Kromě stálé expozice Příběh Draku vyprávějící příběh šedesátileté historie divadla, krátkodobé výstavy A neříkej to ve škole… mapující období totality od pražského jara po sametovou revoluci a originální multimediální herny s trenažéry, které dětským návštěvníkům umožní vyzkoušet si různé divadelní profese, budou na programu i pravidelné workshopy.
Vstupenky na všechny připravované programy je možné zakoupit elektronicky přes předprodejní systém hkpoint.cz.

Autor článku: 
Divadlo Drak

"Návrat k provozu bude probíhat postupně a program jsme připraveni uzpůsobovat flexibilně v závislosti na postupném rozvolňování vládních opatření i zájmu publika. Nejprve otevřeme galerii Labyrint, k divadelnímu provozu bychom se rádi vrátili na začátku června“, uvedla vedoucí marketingu a produkce Barbora Kalinová.

V tomto týdnu jsou na programu také tři výtvarné workshopy, na kterých si účastníci mohou vyrobit vlastní kartonové divadlo a loutky, zahrát stínové divadlo nebo potisknout povlak na polštář či donesené oblečení. Workshopy proběhnou pro omezený počet maximálně 10 účastníků.

Dále jsme zahájili přípravy speciální zážitkové výpravy, která bude začínat a končit v Labyrintu Divadla Drak, ale z větší části se bude odehrávat i venku, abychom nabídli programovou alternativu i těm návštěvníkům, kteří prozatím nebudou chtít trávit čas v uzavřených prostorách. Pro spolupráci jsme oslovili i další královéhradecké kulturní instituce,“ prozrazuje další programové plány Barbora Kalinová.

 

 

Absolventi stipendijní akademie MenART připravují online koncert do programu Pražského jara na 15. května

PRAHA: Mezinárodní festival Pražské jaro nabídne ve svém programu koncert mladých talentů základních uměleckých škol Salon ZUŠ. Absolventi klasického oboru II. ročníku akademie uměleckého vzdělávání MenART, která nabízí nadaným žákům a jejich pedagogům možnost intenzivních a inspirativních pracovních setkání s předními osobnostmi české umělecké scény, vystoupí 15. května a zahájí tak online program festivalu. Stipendisté, kteří pracovali pod vedením mentorů sopranistky Kateřiny Kněžíkové, koncertního mistra PKF Prague Philharmonia Jana Fišera a klavíristy Iva Kahánka, tak uzavřou svou roční společnou cestu.

Autor článku: 
Anna Vašátková

Všichni mentoři své třídy uvedou a večerem provede Ondřej Havelka. "Je ohromně povznášející sledovat, co dokážou mladí instrumentalisté a pěvci ze základních uměleckých škol, a jak se jejich talent rozvíjí pod vedením jejich pedagogů a mentorů z projektu MenART. Co je nejdůležitější – čiší z nich mladistvá energie a nadšení. Proto jsme neváhali a zařadili tento koncert jako úvodní v programu našich on-line streamovaných koncertů. Chceme, aby hudba přinášela radost," říká Roman Bělor, ředitel festivalu Pražské jaro.

Hlavními atributy koncertu Salon ZUŠ s mottem Klasika uzdravuje jsou radost a pozitivní energie v podání 17 studentů, kteří ukážou svou roční práci pod pečlivým vedením pedagogů a mentorů. V programu zazní efektní skladby pro sólové housle například od A. Dvořáka. V podání mladých pěvců zazní árie z Mozartových oper Figarova svatba či Don Giovanni nebo výběr z díla skladatelů české a německé písňové tvory 19. a 20. stol. V dramaturgii koncertu se představí taktéž mladí pianisté prostřednictvím sólových skladeb akcentujících virtuositu nejmladší klavírní generace. „Děkujeme Pražskému jaru, že ve svém programu vytvořil prostor i nejmladším talentům, které vyrůstají na zuškách,“ říká ředitelka akademie MenART Dana Syrová a dodává: „velmi si vážíme toho, že velký renomovaný festival tímto dává najevo, že podpora mladých talentů je důležitou součástí uměleckého prostředí.

Koncert Salon ZUŠ bude streamován od 20 hodin živě z kostela sv. Šimona a Judy na webových stránkách Pražského jara - www.festival.cz a na Facebooku MenART - www.facebook.com/menart.umeleckevzdelavani. Původně měl být koncert součástí jak koncertního programu Pražského jara, tak letošního programu happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open. Nyní zazní pouze online a bude věnován na podporu sbírky pro muzikanty na volné noze, kterou inicioval Radek Baborák společně s MenARTem. Přispět mohu zájemci na www.donio.cz/muzikanti.

Nyní se uzavírají přihlášky do III. ročníku akademie. Zájemci o hudební obory mají šanci přihlásit se do 15. května. Ve školním roce 2020/2021 přijalo role mentorů 11 špičkových umělců různých oborů. Pro oblast klasické hudby v mentoringu pokrčují pěvkyně Kateřina Kněžíková, klavírista Ivo Kahánek, houslista Jan Fišer a nově také flétnista Jan Ostrý. Muzikálovému zpěvu se bude věnovat zpěvačka Radka Fišarová, saxofon a skladbu bude mít na starosti v premiéře Marcel Bárta. Novým oborem je také souborová hra, které se bude věnovat výsostný muzikant, dirigent a umělec širokého záběru Radek Baborák. S výtvarníky bude pracovat Tomáš Císařovský a Richard Loskot a mentorem pro tanec bude již podruhé choreograf a tanečník Jan Kodet. Soubor v literárně dramatickém oboru letos povede dramaturgyně a režisérka Dominika Špalková ve spolupráci s Divadlem Drak, která stipendistům umožní vhled do divadelní praxe a vzniku představení. Více na www.menart.cz

MenART je klíčovou součástí činnosti Nadačního fondu Magdaleny Kožené. Kromě celostátního happeningu ZUŠ Open, ve kterém upozorňuje širokou veřejnost na význam uměleckého vzdělávání, se tak zaměřuje přímo na podporu a rozvoj mladých talentů a inspiraci jejich pedagogů. „Cílem MenARTu je otevírat debatu o moderních přístupech k uměleckému vzdělávání v prostředí základních uměleckých škol formou Best practice. ZUŠky jsou výjimečným prostředím pro zachycení talentů a zároveň ovlivňují ve velké míře přístup široké společnosti k umění,“ objasňuje Dana Syrová, zakladatelka tohoto programu a dodává: „Stejně jako podpora mladých talentů je jeho důležitou částí debata a sdílení s pedagogy, kteří ve své každodenní práci vedou mnohé další. Roční délka programu nám umožňuje pracovat v měřítku s hlubším dopadem, než přináší krátkodobá intenzivní setkání a semináře.” MenART tak zdůrazňuje zásadní význam dvou klíčových prvků v životě mladého umělce, kterými jsou možnost inspirativního setkání se silnými tvůrčími osobnostmi a dlouhodobá spolupráce s kvalitním pedagogem.

 Prvního ročníku akademie MenArt se zúčastnilo 140 stipendistů z celé ČR, druhého ročníku 142 stipendistů.

 

Nadační fond Magdaleny Kožené

Mezzosopranistka Magdalena Kožená iniciovala podporu základních uměleckých škol jako světově jedinečného konceptu uměleckého vzdělávání založením nadačního fondu na začátku roku 2016. Členem správní rady fondu a spolupatronem akce je také generální ředitel České filharmonie David Mareček. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat," říká světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená.


Posláním fondu je cílená podpora budování pozice ZUŠ jako prestižního a unikátního systému moderního uměleckého vzdělávání.

Více podrobností o aktivitách fondu na www.nfkozena.cz.

Stipendijní akademie MenART je realizována díky podpoře společnosti RSJ

Hlavní partner Nadačního fondu: Česká spořitelna

Mecenáš nadačního fondu: Julius Prüger

Za podpory Nadačního fondu AVAST a Nadace Albatros

Partnerské instituce: HAMU, UMPRUM, ZUŠ Kroměříž, Centrum současného umění DOX, Bohemian Heritage Fund

Spolupracující instituce – MHF Pražské jaro, Národní festival Smetanova Litomyšl, Smetanova výtvarná Litomyšl, AZUŠ

www.menart.cz

Vendula Chalánková vytvořila v Dětské galerii Lapidárium svou Knihovnu. Je možné si v ní zazpívat i najít zapomenuté kafe.

BROUMOV: Originální výtvarnice, umělkyně a kreslířka komiksů Vendula Chalánková vystavuje své práce v Dětské galerii Lapidárium Vzdělávacího a kulturního centra Klášter Broumov. Výstava s názvem KNIHOVNA je pro veřejnost přístupná od pondělí 11. května, kdy se zároveň po nucené pauze znovu otevírá dětská galerie. 

Autor článku: 
Kateřina Ostradecká

V prostorách klášterního Lapidária jsou vystavené originály ilustrací k dětským knihám, k pořadu České televize Zpívejte s námi i velkoformátové obrazy hřbetů knih. Výstava v galerii vytváří otevřený prostor plný sladkokyselých překvapení.

„V prolínavé instalaci z ilustrací, koláží i malovaných obrazů se mísí několik vrstev - návštěvník se může stát postavou, která vystoupila z románu, ale stejně tak si třeba zazpívat podle animované písničky. Objevuje při tom nenápadně svět lidové slovesnosti, knih a knihoven. Výstava zároveň upozorňuje na fakt, že v současné technologiemi přesycené době zažívá kniha jako klasické médium nezasloužený odliv pozornosti,“ říká k výstavě její kurátor Radek Wohlmuth.  Výstava bude otevřena do 30. srpna. Autorský workshop se uskuteční v sobotu 20. června od 14 hodin a v ten samý den proběhne i setkání s autorkou a kurátorem, a to od 17 hodin. Zájemci z řad veřejnosti i zástupci školních kolektivů si mohou na emailu ma@klasterbroumov.cz objednat doprovodný program. 

Vendula Chalánková (*1981) je česká výtvarnice, konceptuální umělkyně a kreslířka komiksových stripů. Vystudovala střední pedagogickou školu v Přerově, v letech 1999 –2006 pak Fakultu výtvarných umění v ateliéru environmentu u Vladimíra Merty a Mariana Pally. Vyrábí brože, výšivky a hračky pod značkou Zvrhlý vkus. V roce 2006 získala cenu Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Je zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze či vídeňského Museum für Angewandte Kunst. 

„Knihovny mám ráda, cítím se v nich moc dobře. Knihoven jsem navštěvovala hodně - od malé troubecké, přes přerovskou, kde už mi byli schopní objednat jakoukoli knihu až po Moravskou zemskou, kterou jsem hojně navštěvovala po dobu studií. Tedy až do požáru bytu, kde mi shořely i zapůjčené knihy. Musela jsem tehdy obstarat potvrzení od hasičů a návštěvy knihovny tím skončily. Ovšem jednu ohořelou bez obálky ještě schovávám. Je to Ruská krasavice Viktora Jerofejeva, kterou jsem si stejně chtěla nechat," říká Vendula Chalánková.

Výstava KNIHOVNA vznikla za podpory Ministerstva kultury a Královéhradeckého kraje. Poděkování za zapůjčení vystřihovánek míří do České televize a také do nakladatelství Novela bohemika, které zapůjčilo  ilustrace ke knize Střední Evropa je jako pták s očima vzadu.

Romská muzikantka Olga Fečová navržena na státní vyznamenání

ČR: Olga Fečová vychovala ve vlastní rodině tolik skvělých muzikantů, jako se naposledy stalo v rodině Bachových v 18. století! Několik desetiletí se věnuje dětem z ulice, zpívá s nimi, tancuje, maluje, nacvičuje divadlo. To jsou jen některé z důvodů, pro které ji navrhla Doc. PhDr. Zuzana Jurková, PhD., vedoucí Katedry obecné antropologie FHS, na státní vyznamenání. Návrh na v Senátu PČR podpořil senátor Jiří Oberfalzer.

Autor článku: 
Filip Poštulka

„Olga Fečová celoživotně ztělesňuje přístup, který se ukázal jako zásadní a zachraňující i teď v počátku covidové epidemie: že totiž nezištná péče o druhé může být integrální součástí života i těch, kteří nemají v hmotné oblasti nadbytek,“ vysvětluje Zuzana Jurková a doplňuje: „Cestu do Vladislavského sálu by si Olga Fečová nepochybně zasloužila.“

 

Život zasvěcený hudbě a vzdělávání

Olga Fečová se narodila v roce 1942 jako Olga Demeterová ve slovenském Humenném. Oba rodiče pocházeli z hudebnických rodin. V pěti letech se přestěhovala do Prahy. V roce 1968 se provdala za uznávaného romského hudebníka Josefa (Jožku) Feča (1940 – 2013), který skládal hudbu a rovněž – s muzikanty z širší rodiny, a později i dětmi a vnoučaty – hrál v souborech nejrůznějších žánrů. S ním Olga vychovávala dvě dcery. Sama se při zaměstnání věnovala dětem ze znevýhodněných prostředí. V roce 1996 tuto péči formalizovala založením souboru Čhavorikaňi luma (romsky Dětský svět) v Neratovicích, později v Náchodě, Berouně či Krupce. V posledních letech se angažuje i v projektu Jileha (z.s. Slovo 21), orientovaným na romské ženy. Od roku 1990 byla Olga Fečová členkou Českého helsinského výboru. Před čtyřmi lety získala prestižní cenu Roma Spirit. Více informací například zde: www.pametromu.cz/index.php/pametnici-prehled/112-olga-fecova

 

O Katedře obecné antropologie FHS UK:

Hlavním cílem katedry je rozvádět a šířit antropologické poznání prostřednictvím výzkumu a výuky. Jako multidisciplinární pracoviště zajišťuje katedra výuku a výzkum v oblastech socio-kulturní a lingvistické antropologie, historické antropologie a filosofické antropologie. Multidisciplinární charakter pracoviště vytváří ojedinělý prostor pro komunikaci a sdílení znalostí, badatelských záměrů a realizací výzkumů napříč specializacemi.

Češi pomáhají dětem. Kuře v bačkorách vybralo na obrazovce ČT přes devět milionů korun. Nejvíce od roku 2013

ČR: Večerním koncertem (2. 5.) vyvrcholil letošní dvaadvacátý ročník charitativní sbírky Pomozte dětem. Diváci pořadu Kuře v bačkorách zaslali pomocí DMS přes čtyři miliony korun, nejvíce od roku 2010. Celkový výtěžek pořadu tak vybranou částkou 9 288 306 Kč překonal posledních sedm ročníků. Žluté Kuře díky tomu může přispět na více než třicet projektů neziskových organizací a zlepšit život více než dvěma tisícům dětí.

Autor článku: 
Karolína Blinková

Za normálních podmínek bych si domů nikdy nepozval televizní štáb, ale mimořádné situace si žádají mimořádné řešení, a musím říct, že po technické stránce proběhlo vše naprosto v pořádku. Asi už nikdy nezažiju, abych z obýváku vysílal hodinu a půl přímý přenos v hlavním vysílacím čase v televizi. Jsem rád, že jsem u toho mohl být, zvlášť když to mělo tak úspěšný konec a sladkou pointu,“ říká moderátor benefičního koncertu Aleš Háma.

Režii hudebních příspěvků včerejšího koncertu měl na starosti držitel ceny Grammy Ondřej Pivec. Jazzový hudebník si zahrál i s česko-americkým projektem Vojty Dyka D.Y.K. Marie Rottrová zazpívala skladbu Cesta známou ze seriálu Zrádci. Na novinky vsadili i Dan Bárta nebo Milan Cais, patnáctičlenný Melody Makers s Ondřejem Havelkou za mikrofonem si připravil speciální píseň Čekání a Ondřej Ruml cover verzi Bobbyho McFerrina. V jednotlivých příspěvcích a rozhovorech se ukázali i nezpívající osobnosti, Marek Eben, Eva Samková, Veronika Khek Kubařová, Václav Moravec nebo dlouholetí moderátoři Pomozte dětem Jolana Voldánová a Tomáš Hanák.

Pomocí DMS lidé včera Kuřeti poslali 4 035 693 Kč, což je nevyšší částka od roku 2010. Celková letošní částka na kontě sbírky Pomozte dětem tak zatím činí 9 288 306 Kč, což je nejvíce od roku 2013, a stále může narůstat, protože již zítra – 4. května - startuje Peříčkový týden.

Pomozte dětem je charitativním projektem České televize a Nadace rozvoje občanské společnosti zaměřený na pomoc ohroženým a znevýhodněným dětem do 18 let v celé České republice. Od roku 1998 se podařilo rozdělit více než 243 milionů Kč, podpořeno bylo 1 467 projektů a v celkovém součtu se pomoc dostala k téměř 200 tisícům dětí.

Film V SÍTI míří do autokin

ČR: Film o zneužívání dětí na internetu V SÍTI, který se za dva týdny distribuce stal nejnavštěvovanějším českým dokumentárním filmem v historii, se vrací na filmová plátna. Kvůli koronavirové krizi byla z pochopitelných důvodů uzavřena veškerá kina, což zastavilo i plány tvůrců filmu V SÍTI. Ti se nyní s filmem vrací, a to zatím v podobě projekcí v autokinech.

Autor článku: 
Radka Urbancová/ika

„S celým štábem máme radost, že se s filmem V SÍTI vracíme za diváky. Potěšila nás nezdolná lidová tvořivost, díky níž se po celé republice otevírají autokina. Jejich provozovatelé mají velký zájem o náš film a už se nám doneslo, že ty projekce jsou vyprodané. Jsem přesvědčený, že společné sledování filmu v kinech je vždy lepší a silnější, než doma mžourat do počítače. Doufáme, že na přelomu května a června se skutečně otevřou i běžná kina a s celým štábem budeme opět objíždět debaty a osvětové projekce,” říká režisér a producent filmu Vít Klusák.

První vyprodaná projekce v autokině se konala v úterý 28. dubna na Nákladovém nádraží Žižkov v rámci projektu Art Parking. Fotografie z první speciální projekce filmu V SÍTI si můžete stáhnout na tomto odkazu (autorem je Adam Hříbal): https://we.tl/t-Jet8a0s8o6

Další promítání následovalo 30. 4. v Klatovech, 2. 5. v Ředhošti a Brně a 4. 5. bude v Liberci. Seznam projekcí průběžně aktualizujeme na tomto odkazu: www.aerofilms.cz/magazin/film-v-siti-miri-do-autokin/

„V SÍTI mělo v kinech a vůbec ve společnosti nebývale našlápnuto. Jsou věci, které neovlivníte, ale přesto nás velmi zasáhlo, že byl život filmu tak radikálně a předčasně pozastaven. Zájem diváků o filmy V SÍTI a V SÍTI: Za školou je však stále enormní, proto jsme přesvědčeni, že si ho diváci po otevření kin znovu najdou a nenechají si ujít jejich obnovenou premiéru, kterou si jistě zaslouží,“ komentuje Radka Urbancová z distribuční společnosti Aerofilms.

 

V SÍTI

celovečerní dokumentární film, ČR, 2020 • 100 min • režie: Barbora Chalupová & Vít Klusák • přístupný od 15 let • distribuční premiéra filmu: 27. 2. 2020 • distribuce v ČR: Aerofilms

Námět: Vít Klusák

Scénář a režie: Barbora Chalupová & Vít Klusák

Hrají: Tereza Těžká, Anežka Pithartová, Sabina Dlouhá

Kamera: Adam Kruliš

Střih: Vít Klusák

Hudba: Pjoni

Výkonná producentka: Pavla Klimešová

Kreativní producenti ČT: Jiřina Budíková, Petr Kubica

Producenti: Vít Klusák & Filip Remunda

Producenti a koproducenti: Hypermarket Film, Česká televize, Peter Kerekes, RTVS, Helium Film

Generální partner filmu: CZ.NIC

3 herečky, 3 pokojíčky, 10 dní a 2458 sexuálních predátorů. Radikální experiment otevírá tabuizované téma zneužívání dětí na internetu. Tři dospělé herečky s dětskými rysy se vydávají na sociální sítě, aby v přímém přenosu prožily zkušenost dvanáctiletých dívek online. Ve věrných kopiích dětských pokojů chatují a skypují s muži, kteří je na netu aktivně vyhledali a oslovili. Drtivá většina těchto mužů požaduje sex přes webkameru, posílá fotky svých penisů a odkazy na porno. Děti jsou dokonce vystaveny vydírání. Dokumentární film Barbory Chalupové a Víta Klusáka vypráví strhující drama tří hrdinek alias "dvanáctiletých dívek", pro které se účast na experimentu, od castingu až po osobní schůzky s predátory pod dozorem ochranky, stává zásadní životní zkušeností. Predátorské taktiky se postupně obracejí proti svým strůjcům: Z lovců se stávají lovení.

V SÍTI: Za školou

celovečerní dokumentární film, ČR, 2020 • 63 min • režie: Barbora Chalupová & Vít Klusák • přístupný od 12 let • distribuční premiéra filmu: 27. 2. 2020 • distribuce v ČR: Aerofilms

Námět: Vít Klusák

Scénář a režie: Barbora Chalupová & Vít Klusák

Hrají: Tereza Těžká, Anežka Pithartová, Sabina Dlouhá

Kamera: Adam Kruliš

Střih: Vít Klusák

Hudba: Pjoni

Výkonná producentka: Pavla Klimešová

Kreativní producenti ČT: Jiřina Budíková, Petr Kubica

Producenti: Vít Klusák & Filip Remunda

Producenti a koproducenti: Hypermarket Film, Česká televize, Peter Kerekes, RTVS, Helium Film

Generální partner filmu: CZ.NIC

Speciální verze filmu V SÍTI vhodná pro diváky už od 12 let, a to i bez doprovodu rodičů nebo jiné dospělé osoby. Tři dospělé herečky, které vypadají na 12 let, se připojí na sociální sítě, aby v přímém přenosu zažily, co se děje v online světě. V kopiích dětských pokojů chatují a skypují s muži, kteří si je na netu našli a napsali jim. Drtivá většina těchto mužů požaduje sex přes webkameru nebo posílá erotické fotografie a videa. Herečky dokonce zažívají vyhrožování a vydírání. Nejsilnější momenty z oficiální celovečerní verze filmu jsou doplněny o praktické rady, návody a komentáře hereček, které si zkušeností se sexuálním obtěžováním na internetu samy prošly.

Natáčení proběhlo pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty se specializací na kyberkriminalitu. Film koprodukuje Česká televize.

www.aerofilms.cz

Kuře v bačkorách aneb 22. ročník Pomozte dětem z domovů známých osobností

ČR: Společný sbírkový projekt České televize a NROS Pomozte dětem, jehož symbolem je známé Kuře, letos vybírá peníze na činnost 30 konkrétních organizací pomáhajících ohroženým a znevýhodněným dětem do 18 let věku v ČR. Letošní sbírkový večer projektu bude opravdu netradiční. Koncerty z obýváků známých osobností české hudební scény provede – také ze svého domova – Aleš Háma, který bude zároveň průběžně informovat o stavu Kuřecího konta. Tradičně mohou všichni diváci přispět dárcovskou DMS.

02.05.2020
20:05
Autor článku: 
Johana Turner/ika

Pírko k pírku, máme velkou sbírku!

Společný sbírkový projekt České televize a NROS Pomozte dětem, jehož symbolem je známé Kuře, letos vybírá peníze na činnost 30 konkrétních organizací pomáhajících ohroženým a znevýhodněným dětem do 18 let věku v ČR. Jejich seznam a zaměření naleznete ZDE

Na tyto projekty je třeba shromáždit v letošním ročníku částku alespoň 10 milionů korun, které pomohou 2 324 dětem.

Ukončení sbírky letošního ročníku je prodlouženo až do 30. června, pak bude zahájen již 23. ročník.

Sejdeme se doma první májovou sobotu večer!

Letošní sbírkový večer projektu Pomozte dětem bude opravdu netradiční. 

Koncerty z obýváků známých osobností české hudební scény provede – také ze svého domova – Aleš Háma, který bude zároveň průběžně informovat o stavu Kuřecího konta. 

Na koho se můžeme těšit? Na Marii Rottrovou,Vojtu Dyka, Mira Žbirku a Ráchel Skleničkovou, Ondřeje Rumla, Milana Cajse, Petra Jandu, Barboru Polákovou, Dana Bártu, Ewu Farnou, Ondřeje Havelku a jeho Melody Makers, Jiřího Korna & 4TET.

Tradičně mohou všichni diváci přispět dárcovskou DMS - DMS KURE 30 nebo DMS KURE 60 nebo DMS KURE 90 zaslanou na telefonní číslo 87 777.

Kdy, kde a v kolik?

První májovou sobotu 2. 5. od 20:05 na ČT1.

Peříčkový týden 22. ročníku sbírky Pomozte dětem 4. – 10. 5. 2020

Pomáhat Kuřeti bude letos možné v rámci Peříčkového týdne, který odstartuje 4. května – informace hledejte zde https://www.pomoztedetem.cz/perickovy-tyden/

Komu sbírka pomohla?

Na konkrétní příběhy dětí, kterým společný sbírkový projekt NROS a České televize pomohl, se můžete podívat zde: 

•       Příběh Klárky

•       Příběh Dorinky

•       Příběh Štěpána

•       Příběh Jakuba  

Další příběhy pomoci lze najít na YouTube Pomozte dětem

Pomozte dětem je dlouhodobý charitativní projekt Nadace rozvoje občanské společnosti a České televize spojený s celonárodní veřejnou sbírkou zaměřenou na pomoc ohroženým a znevýhodněným dětem do 18 let věku v celé ČR. Od roku 1998 se podařilo rozdělit více než 243 milionů Kč, podpořeno bylo více jak 1 550 projektů a v celkovém součtu pomohl projekt POMOZTE DĚTEM téměř 200 tisícům dětíVíce informací v přiloženém press kitu.

Možnosti, jak věnovat peníze projektu Pomozte dětem:

•       RCOVSKÉ SMS (DMS) informace hledejte na www.darcovskasms.cz.

•       PŘEVOD darované částky NA ÚČET 9595959595/0600.

•       SMLUVNÍ DÁRCOVSTVÍ určené všem firmám, společnostem, právnickým i fyzickým osobám, umožňující darovat libovolnou částku (daňové zvýhodnění dárců).

•       PARTNERSTVÍ poskytující Kuřeti finance či významné služby.

•       SPOJENECTVÍ umožňující uspořádat pro Kuře sbírkovou akci.

•       HODINA DĚTEM – věnujte symbolickou hodnotu své hodinové mzdy a darujte ji dětem, více na www.hodinadetem.cz.

•       ČLENSTVÍ v Klubu přátel Kuřete, protože pravidelná pomoc pomáhá.

•       POSKYTNUTÍ SLUŽEB BEZPLATNĚ – i nefinanční pomoc je významná a potřebná.

•       ZAKOUPENÍM RKA v celorepublikové sbírce PEŘÍČKOVÝ TÝDEN (4.5.- 10.5. 2020). 

O NROS

Nadace rozvoje občanské společnosti (NROS) patří k nejaktivnějším grantujícím nadacím založeným po roce 1989 v České republice. Jejím posláním je rozvíjet občanskou společnost a český neziskový sektor. Nadačními příspěvky z grantových programů podporuje projekty, které pomáhají ohroženým a znevýhodněným skupinám, podporují lidská práva a demokratické hodnoty nebo jinak oživují zájem občanů o místní rozvoj a veřejný život. Od svého založení úspěšně podpořila více než 7 500 projektů částkou přesahující 1,8 miliardy korun. 

Kuře s celého srdce děkuje partnerům sbírkového projektu Pomozte dětem:

Moneta Money Bank, a.s. – bankovní partner,

Rádio Impuls, partner dobrých skutků – mediální partner.

Více informací najdete na www.pomoztedetem.cz

Podnikavky na mateřské: Alice Kavková

ČR: Kdy jste naposledy skákali panáka, gumu, cvrnkali kuličky, přebírali na prstech provázek nebo hráli tleskačky? A co vaše děti? A vzpomenete si ještě vůbec, jak se ty hry hrají? Alice Kavková, dvojnásobná energická maminka, bloggerka, někdejší herečka a novinářka, si chtěla retrozábavu svého dětství užít znovu se svými ratolestmi, ale nikde nenašla srozumitelné návody, jak na to. Začala je tedy sepisovat sama, sbírat je, točila videa a vše sdílela na sociálních sítích a svém tehdejším punkovém blogu pro mámy Maminátor. Jedno video se skákáním přes gumu zaznamenalo na Facebooku během týdne 1,5 miliónu zhlédnutí, a tak se zrodil nápad vyrábět gumu s návodem, Pruženku. Dnes Alici výroba retro i nových her pod značkou 4 Kavky živí a loni na podzim jí vyšla také vlastní kniha Retrohraní.

Autor článku: 
Irena Koušková

Dříve se hry předávaly z generace na generaci, žádné návody nebyly třeba. Proč se to podle vás přerušilo?

Děti všech generací se kdysi potkávaly venku. Každý den. Bez dospělých. Někdy kolem revoluce se začaly naše životy měnit a tím nemyslím jen příliv úžasných hraček ze Západu, které obyčejné hry s nejobyčejnějšími pomůckami, jako jsou kámen, klacík, míč nebo guma do tepláků, začaly vytěsňovat. I rodiče se postupně mění a dnes jsou úplně jiní než ti naši. To, jak jsem žila jako dítě, je dávno pryč.

Nyní jsou rodiče často ustrašení, nejspíš i vinou médií, kde jednou za čas proletí zpráva o uneseném dítěti. Podle statistik se to sice děje výjimečně, ovšem většina dnešních rodičů se bojí nechávat děti venku samotné a argumentují únosy nebo úchyláky, kteří nazí v baloňáku čekají u dětského hřiště a odhalují se před každým dítětem, které jde kolem. Ale tak to určitě není a venku je rozhodně tisíckrát bezpečněji než doma bez jakéhokoliv dohledu online na síti.

Je škoda, že se dnešní rodiče bojí „světa venku“ (rozhovor vznikl ještě před pandemií koronaviru - pozn. red.). Na kočárcích mají zavěšené lahvičky s dezinfekcí, nepouští děti do trávy kvůli klíšťatům, nenechají je chodit bosky, skákat v loužích a ušpinit se v blátě a hlavně je nenechávají ani chviličku o samotě. Svět se pro mnoho rodičů stal obrazem zkázy a všudypřítomného nebezpečí. Asi i proto se průměrná vzdálenost dítěte od domova, kterou denně ujde samo bez dozoru dospělých, snížila z 6,5 km v roce 1925 na alarmujících 100 m na přelomu tisíciletí, jak uvádí ve své studii Tim Gill, britský odborník na dětskou hru z organizace Rethinking Childhood.

Místo volné hry venku jsou dnes děti „překroužkované“, rodiče je vozí z jednoho kurzu na druhý, se školou a zájmovými kroužky to mají často jako full time zaměstnání a nemají čas běhat jen tak venku a potkávat se s ostatními. Takže kde by vůbec takové vytížené dítě s rodiči za zadkem potkalo kamarády, kteří by s ním hodiny a hodiny skákali gumu nebo házeli čáru s céčky?

 

Proč se dnes retro opět vrací do módy? Jak přiblížit hry maminek, tatínků a prarodičů dnešním dětem?

Ty nejobyčejnější hry mají pořád stejné kouzlo. Stačí je dětem ukázat. To jsem sama vyzkoušela snad stokrát, a když jsem začala já, všechny děti kolem se radostně přidaly. A nejen děti. Uvědomili jsme si, že naši generaci zahřejí vzpomínky na dětství, protože na ně rád vzpomíná skoro každý. Jen jsem cítila, že nejefektivněji můžu retro šířit online a právě přes rodiče a jejich emoci z dětství.

Nestačilo vytáhnout gumu z tátových tepláků a dát ji do igeliťáku s vytištěnou A4 s pár skoky. Vyrobili jsme a dál vyrábíme designové kousky s krásnými ilustracemi Lukáše Fibricha. Kvalitní balení a opravdu hodně vytuněný návod je pro nás od začátku základ. Vytváříme hry tak, jak by se v dnešní době líbily i nám samotným. Trvanlivé, z kvalitních materiálů, vše vyrobené v ČR, líbivé a designové. Propojujeme kouzlo starého s novým, protože jsme staré zábavě dali moderní formu.

Generace Husákových dětí si díky našim hrám vzpomněla, jak si kdysi hrávala, a začala si hrát a učit to své děti. Díky videím na YouTube se podle našich videonávodů učí i mnohé děti samy, třeba přebírání provázku. Na tomto kanálu máme statisíce zhlédnutí, na Facebooku milióny. Jen to virální video, které jste zmiňovala, má už 2,5 milionu zhlédnutí. Pracujeme na propagaci naší značky 4 Kavky, jsme vidět v médiích, píšeme články, dáváme hromadu obsahu zdarma a radíme, jak si hrát jako kdysi. No a po čtyřech letech práce to začalo fungovat a staré hry se vracejí. Teď díky mé knize Retrohraní by se kouzlo her z našeho dětství mohlo rozšířit ještě víc.

 

Alice, nechce se mi věřit, že by staré známé hry nejen Husákových dětí zůstaly v literatuře úplně nepopsány a že by se je nikdo předtím nepokusil uvést na trh…

Retrohry coby produkt v roce 2016, když jsem začínala? Objevila jsem jednu českou značku, která dřív vyráběla skákací gumu s miniaturním návodem, kuličky a tak, ale v té době už nebyla k dostání. Zbyly jen fotky na netu. Byly tu k dostání gumy z dovozu bez návodů, daly se koupit hliněnky i skleněnky, ale opět bez návodů. A to je u polozapomenutých her stejné, jako byste si koupila auto bez volantu.

A retro v knihách? Poslední, kdo systematicky sbíral dětské hry a encyklopedicky je popisoval a vydával knižně, byl Miloš Zapletal. Sbíral je po celém světě 40 let, vydal metry knih ve statisícových nákladech u nás i za hranicemi a jeho dílo nemá obdoby. Z jeho knih jsem hodně čerpala, protože je to úctyhodná sbírka. Jenže pan Zapletal skončil se sepisováním her zhruba v době, kdy jsem byla malá. Takže ty nejzásadnější hry, které vznikly v době mého dětství, už nezachytil. Skákání gumy, přebírání provázku, tleskačky, Městečko Palermo a další. 

Existuje pár vizuálně, obsahově i materiálově chuďounkých publikací, které letem světem mapují různé retrohry mého dětství. Ale nic z toho pro mě nebylo použitelné. Sešitek, kde jsou ošklivé obrázky a špatně popsaná hra bez hlavy a paty, pro mě není nic, díky čemuž bych si šla radostně hrát. K dostání je i česká publikace o přebírání, ale text mě mátl, fotografie a jejich řazení ještě víc.

Podoba publikace přitom může usnadnit pochopení obsahu a přinést radost čtenáři, proto vkládáme spoustu peněz do grafik, ilustrací, fotografií i materiálů. Chtěli jsme, aby naše hry byly plně funkční, ryze české a ještě potěšily i smysly, jako jsou zrak a hmat. Potkali jsme se dokonce osobně i s Milošem Zapletalem a moc se mu líbilo, co a jak děláme, což bereme jako největší ocenění naší práce.

 

Kde jste čerpala informace, když jich tu bylo tak málo?

K některým starším hrám mi pomohly knihy ulovené v desítkách českých antikvariátů, stařičké kousky, které byste dnes už běžně nekoupili. Knih o hraní mám doma asi metr. Nejdůležitějšími zdroji k novějším hrám byla především moje paměť a paměť kamarádů, rodiny a komunity na sítích.

Na českém YouTubu a internetu tehdy taky skoro nic nebylo. Mnoho sestav skákání přes gumu i tleskaček či přebírání jsem nasbírala v terénu. Po hospodách, v parcích, na trzích, kde jsem prodávala své zboží a celý den si vedle stánku hrála a lidi se přidávali. Pomohly i zahraniční zdroje, překládala jsem si z anglických publikací i retroher, které jsem nakupovala po celém světě. Mám myslím docela slušný přehled, jak se kde retro vyrábí, většinou jsou to jen komponenty ke hře a žádný nebo chuďounký návod. Takže jsme si evidentně vybrali dost náročnou cestu. Na designové řešení, jako máme my, jsme fakt nikde jinde ve světě nenarazili.

 

Vaší Pruženky (tak se v galanterii říká prádlové gumě) se už prodalo mnoho tisíc kusů. V čem spočívá i přes vyšší cenu její úspěch? V čem je vaše edice her jedinečná?

Nemyslím si, že cena je vysoká. Ostatně dneska zaplatíte za oběd s kávou v restauraci klidně dvě stovky a za jakékoliv zábavy s dětmi mnoho stovek nebo tisíc. Jen si vzpomeňte, kolik jste platili naposledy třeba v kině. Jídlo sníte, film zhlédnete, ale hry pro děti vám zůstanou a můžou je dědit i další generace. Tomu cenovému očekávání se říká cenová kotva - lidé mají nějaké vzpomínky a těmi se řídí. Když to stálo za socialismu 10 korun, tak myslí, že to tak bude stát i dneska. Ale tak to není s žádným produktem a je to naprosto normální.

Kdyby lidem stačila guma z galanterie nebo provázek z bavlny, už bychom na trhu dávno nebyli. Jenže srdcem našich produktů jsou návody, které se lidem stejně jako mně vypařily z hlavy a zůstala vzpomínka, že to bylo boží. A tuhle vzpomínku našimi produkty resuscitujeme. Do návodů píšeme i povídání o vzniku hry, přidáváme řadu sestav, k tomu obrázky a čistou, jednoduchou návodnou grafiku, jak se skáče nebo cvrnká. A to se samo neudělá, zabere to čas a kvalitní výroba taky něco stojí.

Zákazníci u nás nakupují, protože se jim líbí, co děláme. Navíc jsme rodinná značka, sami hry hrajeme, točíme videa a spoustu obsahu nabízíme zdarma. No a teď vyšla v Albatros Media moje kniha Retrohraní a tam je detailně popsaných více než 200 her, s hraním vám pomůže přes 100 grafických herních schémat a třeba i velká tabulka na přebírání provázku, kterou jsem dávala hodně dlouho dohromady. A k tomu vaše oko potěší 100 krásných barevných ilustrací. Lidi už nám věří, že vše děláme s láskou, o tom už nikoho nemusíme přesvědčovat a hejty na cenu her už v podstatě nezažíváme.

 

Ke hrám jste se dostala díky dětem. Mimochodem co vás na hrách po čtyřicítce nejvíc baví?

Jsem starší máma, první dítě jsem měla ve 33, druhé v 35 letech, jsem unavená, líná a navíc na malé děti moc nemám talent a trpělivost. Ale když poporostly do věku, kdy jsem si s nimi mohla začít hrát, stala jsem se matkou roku. Protože hraní mě celý život baví. Třeba deskovky s sebou vozím běžně i do hospody s kamarády. Takže když jsem mohla dceři ukázat skákání přes gumu, byla jsem ve svém živlu.

 

Ale samotné video, které zafungovalo jako virální reklama, vás ještě nemuselo přivést na cestu podnikání. Jak jste v sobě objevila obchodního ducha? Proč jste se nevrátila do práce v televizi? Jakou roli v tom hrálo vaše rodinné zázemí?

To virální video byl jen záblesk, mohl mě osvítit a mohla jsem zůstat ve tmách. Chytila jsem šanci za pačesy a začala se učit podnikat se svým prvním produktem. Byla jsem na mateřské, která zrovna končila, takže jsem hledala práci na částečný úvazek, abych dobře kloubila čas na práci s časem, kdy mě potřebovaly děti. Vrátit se do televize nepřicházelo v úvahu, tam to sežralo celého člověka a děti bych viděla jen v rámečku na pracovním stole. Muž vydělával dost na to, abych mu děti „odstínila“, jak tomu říkáme.

Flexibilní úvazky nerostou, a tak jsem vlastně jako znouzectnost začala pracovat jako OSVČ. Nikdy jsem po tom netoužila, mám ráda jistoty, za celý život jsem vlastně předtím měla jen dvě práce, 7 let v divadle coby herečka a 7 let v televizi jako reportérka. Opravdu jsem nebyla fluktuant a pracovní dobrodruh. Najednou jsem byla na volné noze a zkoušela se uživit výrobou a prodejem skákací gumy. Nezní to jako sci-fi? 

 

S čím jste na začátku nejvíce bojovala?

Byl šok stát na vlastních nohou a rozhodovat o sobě i své práci sama. Nést tu zodpovědnost, riziko. Ale jak jsem se učila jednu dovednost za druhou, bylo to stále lehčí a čím dál víc mě to těšilo. Nakonec jsem zjistila, že jsem se našla a že poprvé v životě dělám, co mě opravdu baví, ale s tím, že nad tím mám vládu. Mám startupové myšlení, a to se v korporaci, jako byla televize, ani v divadle nenosí.

V každé práci jsem měla tisíce nápadů a tvrdě dřela, ale nestačilo to. Na volné noze jsem svým vlastním pánem, v pondělí si udělám poradu, naplánuju strategii na celý týden a v pátek se pochválím, jak jsem vše hezky splnila, a jdu si koupit něco za odměnu. Dělám doma, v kanceláři nebo třeba jen s tabletem v kavárně. A hlavně můžu poslouchat své tělo i duši a vyjít jim naproti. Abych mohla podnikat, musím mít vyladěné tělo i hlavu, takže se o sebe starám jako nikdy v životě. Moc nepařím, hodně spím, hodně lenoším, hodně jsem někde zalezlá a pracuju, plánuju strategii, s manželem vymýšlíme nové zajímavé projekty a produkty.

 

Jako herečka a novinářka jste se musela s rolí podnikatelky spoustu věcí naučit sama. Jak velké to bylo dobrodružství s dvěma malými dětmi?

Z podnikání jsem neuměla nic. Dovednosti naučené z divadla a novinařiny sice dodnes v mnoha ohledech využívám, samy o sobě jsou ale jen zlomkem toho, co musím umět a znát. Ve své knize 21 Insights for 21st Century Creatives píše Mark McGuinness, že podnikání je „Fear Safari“, tedy safari strachu. Souhlasím, je to fakt nářez. Musela jsem se naučit a stále se učím tunu věcí. Ale dřít a pokorně se učit jednu věc za druhou, to umím, osobní růst je pro mě hobby a trochu už i závislost. Bez toho to nejde. Svět se mění a já musím stíhat jeho tempo. I když je mi 44 a mám dvě malé děti (7 a 10 let). Pomohly školky, hlídání u babiček nebo ségry, někdy jsem makala se řvoucími dětmi v zádech. Jinak se to na počátku udělat nedalo.

 

Dá se vůbec uspokojivě skloubit role pracovní s rolí matky?

Tím, že moje práce souvisí s hraním, dají se do ní děti docela dobře zapojit. Všechny hry vlastně vznikaly postupně pro naše děti. Pruženka pro dceru Bertu, Kuličník pro syna Jáchyma. Pak nám chyběly hry na cesty a vznikly kostky Cézarky a karetní hra Žralovci. Nakonec přebírání provázku s názvem Inujitka a sady her. Děti si s námi hrají, testují hry, fotí, točí videa, což je oba baví. Jsou zvyklé, že na dovolené se před vykoupáním v moři musí nafotit „produktovky“ a natočit pár videí na „jutůbko“. Děti s námi chodí i do televize hry ukazovat, pomáhají napytlíkovat skleněnky nebo spojovat céčka do řetězu. Jako budoucí možní „dědicové impéria“ musejí vidět pod pokličku (smích).

S těmi dědici si dělám legraci, děti už to často dost otravuje, když vylezou na horu Říp a místo aby se kochaly a šly si koupit zmrzlinu, chci po nich, aby u kapličky skákaly gumu. Ale povídáme jim, co to je podnikání a že ta dovolená nebo dárek nebo oblečení platím z peněz, které vydělám za naše hry. Děti už toho podnikatelského ducha taky chytly a myslím, že tomu rozumí. Navíc je baví, že máma je „jutůberka“. To je v jejich očích nejvíc (smích).

 

Na mateřské jste zkoušela více podnikatelských projektů. Jak se podnikání vyvíjelo? Jak jste řešila krizové momenty? Kdy vás začaly hry opravdu živit?

Při dětech jsem se nudila, i když jsem vlastně padala na hubu a nestíhala. Ale hlava chtěla potravu a ta chyběla. Tak jsem vymýšlela a testovala kde co, ale nic se nechytlo. Až retrohry. To už děti začaly chodit do školky a mohla jsem se tedy věnovat sobě a práci.

Jak jsem řešila krizové momenty? Byla jich hromada, od špatné spolupráce s kamarádkou, přes šílené dodavatele, nekvalitní materiály, neplatiče, hejtery, konkurvenci (tak říkáme nekalé konkurenci) a sprosté plagiátory, kteří nám kradli naše nápady a kopírovali je od A do Z. Jenže morální stránka podnikání je pro mě alfa a omega. Dala jsem fakt hodně peněz do ochrany značky a proti nekalé konkurenci tvrdě vystupuju. Špatné dodavatele jsem vyměnila za lepší a postupně vybudovala tým skvělých lidí a produktovou řadu, na kterou můžu být pyšná. Celé to trvalo skoro 4 roky, ale dnes už mě má práce i živí. „Kopírky“ už se neobjevují, laciné dovozové retrohry už spíš jen podporují naši misi a obchodně nám nevadí.

 

Čtyři roky po klikaté cestě k úspěchu?

Tak nějak. Nejdřív bylo virální video a supersukces s Pruženkou, ale za půl roku trh zaplavila konkurence lacinými čínskými dovozovými gumami bez návodu a bylo po prodejích. Druhý rok jsme vyrobili další tři hry, pořádně jsme se zadlužili, ale konkurence nás dohnala a zase nám snížila prodeje lacinými čínskými šunty. Pustili jsme se tedy do něčeho, co konkurence nikdy dělat nebude. Povedlo se. Obsah zdarma, který stojí čas i peníze, nás oddělil od stáda a znovu jsme se dostali na výsluní. Vznikla naše značka 4 Kavky.

Půl roku života jsem pod novou značkou věnovala tvorbě obsahu, točení videí, psaní článků. Třeba i těch odborných o podnikání. Pro blog portálu Na volné noze Roberta Vlacha jsem napsala opravdu hodně dlouhý článek o podnikání v handmade od nápadu až k produktu a úspěšnému prodeji. Psala jsem ho měsíc, ale vyplatilo se - díky němu mě např. oslovila VŠE, kde podle článku přednáším pro budoucí podnikatele. Prostě jsme vidět a slyšet a to už teď i v rámci komunity českých volnonožců, našich nových kolegů a kamarádů.

Pro lidi jsme čitelní a uvěřitelní. „4 Kavky, jo jo, to je ta rodina, co skáče se svými dětmi gumu a točí o tom videa, je to ta bláznivá paní s růžovou hlavou, co tak strašně rychle mluví, znáš ji přece, ne?“. Ze všeho, co děláme, už je cítit náš příběh, naše mise: že chceme vrátit staré hry dnešním dětem. A rodina? Jsem nejšťastnější, co jsem kdy byla, nejvíc srovnaná sama se sebou. Děti to cítí a oceňují. I manžel samozřejmě. Oba jsme podnikaví a moc si spolu rozumíme, většinu věcí vymýšlíme a vyvíjíme spolu. Pomáhala jsem muži s jeho knihou, on zas mně s tou mojí a tak je to se vším. Jsme super tým.

 

Celkem logickým vyústěním vašeho úsilí najít informace k retrohrám je kniha Retrohraní s podtitulem přes 200 her z doby, kdy nebyly mobily. Už víte, co bude následovat? Na čem nyní pracujete, ať už jako podnikatelka nebo autorka?

Kniha. To bylo sousto. Bylo to 10 000 hodin práce, kterou vám nikdo nezaplatí. Rok rešeršování, rok psaní. A že psaní bolí. Musíte si denně prostě odsedět 8-10 hodin. A tak den za dnem třeba rok. Jinak se prostě kniha napsat nedá. Ale i když to bolelo, z knihy mám obrovskou radost. Výsledkem je pořádná herní encyklopedie, která může hrdě stát v knihovně vedle Zapletalových děl.

No a následovat bude neméně tvrdá práce při propagaci knihy. To je teď můj hlavní úkol. Autor, který se v dnešní době neumí nebo nechce o svou knihu postarat, nemá velkou šanci na úspěch. Své knize musíte dělat manažera, marketéra, píáristu i obchodního zástupce v jednom. Tomu se teď věnuju skoro denně. Dělám rozhovory, chystám přednášky o podnikání, kde zmiňuji i knihu, výstupy v médiích s ukázkami retroher, kde propaguji knihu apod. Priorita je pomoci prodejům knihy.

Mimochodem, s manželem jsme si uvědomili, že autorská gramotnost a autorský marketing je možná něco, co mnoho českých autorů neovládá. Rozhodli jsme se proto, že tyto dovednosti začneme taky školit. Individuálně i v kurzech. Už nám rukama prošlo pár oveček a moc nás to baví, věřím, že coby autoři dvou bestsellerů máme co nabídnout.

Moje kniha vyšla v říjnu 2019 a doteď jí bylo vytištěno 8 000 kusů a prodáno už je zhruba 7 000, takže další dotisk není daleko. A to jsme snad teprve na začátku. Kniha je sice plná starších her, ale má velice moderní zpracování, vznikl k ní i videoportál Retrohraní, který je s knihou propojen 60 QR kódy, takže si třeba čtete o skákací sestavě přes gumu s názvem Pekařky a rovnou z knihy si pomocí mobilu načtete video. Retrohraní je prostě moderní interaktivní encyklopedie.

 

Děti vám vyrůstají. Zůstanete na volné noze?

Volnou nohu miluju a do zaměstnání už bych se asi nikdy nevrátila. Utvrdila jsem se v tom, když jsem nedávno vedle podnikání vzala půlúvazek v jedné startupové líhni coby redaktor a editor blogu jejich nového projektu (lákali mě tam snad už rok). Z firmy se vyklubala jen další korporace a nijak to nezměnil fakt, že to tam byl samý hipster, sedělo se na pařezech a na stěnách byly pozlacené hlavy jelenů. Vedení ani inovativní být nechtělo, blog byl jen reklamní kanál a mě nakonec nepotřebovali. Výpověď mi šéf poslal zprávou přes Facebook v den mých narozenin a už jsem ho nikdy neviděla. Takže ani flexibilní úvazek v „sexy hipsta“ firmě vám nezaručí slušné zacházení.

Na volné noze se mi nic takového už neděje, ladím tým dodavatelů i spolupracovníků, se kterými se k sobě chováme extrémně slušně, protože jen tak to může dlouhodobě fungovat. Na volné noze si nemůžu dovolit chovat se k někomu, jako by neměl přijít zítřek. Dobré jméno je velmi cenný kapitál, který tvoří významnou část značky. Těžce ho budujete, lehce ztratíte. 

S mužem jsme na volné noze oba a naprosto nám to vyhovuje. Je to práce, která vás podrží v horších časech. Teď jsem třeba prožila menší vyhoření a z přemíry stresu a problémů jsem „chytla nerva“. Zánět trojklanného nervu. Nikomu bych to nepřála. Než se přišlo na to, co mi je, žila jsem 10 týdnů s úpornou bolestí pravé tváře. Ale e-shop hezky šlapal dál, já se 2x týdně vyhrabala z peřin a odeslala balíčky. Z postele psala rozhovory, postovala věci na socky a libovala si, že už je podnikání tak dobře nastavené, že se má indispozice zákazníků ani obchodních partnerů nedotkne. 

 

Jste aktivní v online světě. Vytvořila jste kolem sebe početnou komunitu. Od blogu pro ženy na mateřské Maminátor jste se posunula k blogu o osobním rozvoji PodniKavka (mimochodem velmi nápadité) a dáváte dohromady komunitní vůdkyně… 

PodniKavka je můj blog o osobním rozvoji. Však podnikám a jsem Kavková, tak se to nabízí a tím pádem se k vám opravdu hezky hodím (smích). Tím spíš, že ten bezva obrázek s matkou - chobotnicí, co na stránkách máte, ilustroval náš dvorní ilustrátor Lukáš Fibrich. No a jsem to celá já. Na PodniKavku píšu články o zajímavých knihách a věcech, díky kterým v životě rostu. Třeba byste tam našli seriál o metodě správné komunikace Respektovat a být respektován nebo o metodě, jak se nenechat deptat ostatními od Erica Berneho a jeho knihy Jak si lidé hrají aneb transakční anlýza mezilidských vztahů. Komunitu vlastně buduji nevědomky, prostě se vždy věnuji do hloubky nějakému tématu a lidi, které to samé zajímá taky, si mě najdou. 

A komunitní vůdkyně? S těmi mě propojila kamarádka Miriam Vránová, dělá pro neziskovku Spiralis a už léta mě láká do nejrůznějších projektů. Na mateřské jsem u nich prošla kurzem Řídím svůj projekt s jedním svým „mrtvým koněm“, tedy produktem, který se neujal. Ale Spiralis jsem si zamilovala. Teď mentoruji holky a kluky, kteří prochází kurzy pro lídry komunit všeho druhu. Jako mentor pomáhám s budováním komunit na sockách, osobním rozvojem, ochranou značky, budováním brandu, marketingem vlastní knihy či produktu atd. Spiralis se věnuje především znevýhodněným ženám a dělá to výborně už od roku 1999. Myslím, že je to jedna ze zásadních neziskovek v ČR. Že by tip na další ženu pro vyzpovídání? (smích)

 

Mluvíte o sobě jako o maminkatelce, dvojmatce. Jako bych slyšela vašeho manžela Martina Kavku, který stojí za internetovým slovníkem novotvarů Čeština 2.0. Oba s manželem jste podnikaví a k tomu už i autoři. V čem je to výhodné a kdy je toho příliš?

U nás není příliš nikdy ničeho, my jsme vážně skvělý tým. Už 13 let. Potkali jsme se, zamilovali snad první večer, za půl roku byla svatba a teď jsme spolu doma a pracujeme vedle sebe už 10 let. Když něco skřípe, najdeme pomoc, naučíme se novou vyjednávací techniku nebo vztahový fígl a jedeme dál. V mnohém jsme si podobní, oba se rádi ponoříme do práce, oba máme milion nápadů a oba potřebujeme to nejdůležitější dotáhnout do konce. Do produktu nebo služby. Jinak by nápady byly jen „psí prd“, jak říkáme.

Já 4 roky sbírám hry, které lidi zapomněli, on 12 let sbírá slangová a nově vytvořená slova, která lidé používali, ale v žádném slovníku nebyla. Vytvořil pro ně online slovník Čeština 2.0, který jste zmiňovala, a 10 let sbíral spolu s dalšími uživateli slovníku slovíčko za slovem. V roce 2018 to nejlepší ze slovníku vydal knižně u Jan Melvil Publishing.

Kniha Hacknutá čeština je bestseller, už je jí na světě 19 000 kusů a měla dokonce svůj vlastní stejnojmenný pořad na Streamu. I třicetidílný TV pořad jsme vlastně brali jako marketing knize. Že by můj muž introvert toužil vykročit ze své komfortní zóny a mluvit před kamerou, se opravdu říct nedá. Ale tady se hodily moje divadelní i televizní dovednosti, proškolila jsem ho, podporovala, rok byla u každého natáčení a hlídala výslovnost, grimasy v obličeji i každičké gesto, dolívala mu vodu a pudrovala nos.

Jsme prostě tým. A když nás baví naše práce a uživí nás, naše děti mají veselejší rodiče a třeba i peníze na dovolenou. To bylo v počátku mého podnikání nemyslitelné, všechny úspory jsem vložila do retroher a ještě si půjčila spoustu peněz. Jsem rodině vděčná, že mě za to nekopla někam, protože prvních pár let jsem nám všem trochu škrtla zábavu. Ale překonali jsme to, rodina mě podržela, a teď už to šlape, jak má. I když jsem matka roku jen občas, doma nemám moc naklizeno a jídlo kupuju hotové nebo rozmrazuju polotovary, jsem spokojená se životem, jaký žijeme. Miluju svého muže a kdo to po 13 letech může s jistotou říct?

Děti jsou čím dál samostatnější a to mě baví. Chodí samy ven a umí tolik starých her, že je učí další děti, když nějaké venku potkají. Kolem nás se zase skáče guma, provázek se přebírá v celé ČR, tleskačky snad nikdy nevymřely, tak je jen připomínáme. Chtěla jsem vdechnout život něčemu, co bylo zapadané prachem na staré půdě. Jako herní archeoložka (tak si fakt říkám) jsem se smetáčkem a kladívkem vykutala staré hry ze zapomnění a snažím se a budu se dál snažit je ukázat co nejvíce dnešním dětem.

Za 4 roky jsem se z frustrované dvojmámy na mateřské stala volnonožkou, která se sama uživí a dělá to, co jí dává smysl. V životě se mi hodně věcí nepovedlo, žádný partnerský vztah mi nevycházel, v práci jsem nikdy nebyla úplně šťastná, málo lidí mi opravdu rozumělo, nemohla jsem se najít. To se všechno změnilo před 13 lety, když jsem potkala svého muže. Myslím, že dobrý vztah se pozná tak, že vám ten druhý umožní a pomůže najít svoje nejlepší možné já. Nevím tedy, jestli jsem mohla totéž udělat pro manžela, protože ten už nejlepší byl, když jsem ho potkala (smích).

E-shop: www.4kavky.cz 

Videoportál: www.retrohrani.cz

Magazín o hrách: www.magazin.4kavky.cz 

Více o mně na: www.alicekavkova.cz

Skautů přibylo o padesát procent za poslední desetiletí. V době krize pomáhají, kde je třeba

ČR: Zájem o skauting je v Česku dlouhodobě velmi vysoký. Za posledních deset let vzrostl počet skautek a skautů o polovinu a Junák – český skaut, největší výchovná organizace pro děti a mládež v zemi, se tak stal jednou z nejrychleji rostoucích národních skautských organizací v Evropě i na světě. Aktuálně je skautů a skautek v Česku 67 959. A stejně jako před stoletím jsou i dnes díky skautské výchově připraveni na výzvy i krizové situace.

Autor článku: 
Barbora Trojak

„Neutuchající zájem o skauting je potvrzením významu skautských hodnot v české společnosti: fair play, pomoc slabším nebo péče o své okolí zjevně neztrácí na důležitosti,” uvádí starosta Junáka – českého skauta Josef Výprachtický.

Podstatou skautingu je hodnotová výchova, která skauty a skautky mimo jiné vede k aktivnímu hledání příležitostí, jak se zapojit a pomoci, kde je třeba. Skautky a skauti po celém Česku tak nyní v době koronavirové krize roznáší informační letáky, šijí a distribuují roušky, míchají a roznáší dezinfekci, na 3D tiskárnách tisknou ochranné štíty pro zdravotníky, nakupují seniorům potraviny nebo léky, organizují logistiku a call-centra pro přijímání poptávek pomoci.  

Desítky skautských týmů zapojených do pomoci ve svých obcích v praxi využívají schopnosti a dovednosti užitečné pro chvíle krize, které u kluků, holek a mladých lidí skauting rozvíjí: umět si zorganizovat a rozdělit práci, přebírat zodpovědnost a řídit tým, komunikovat a vyjednávat, hledat řešení v každé situaci, pracovat samostatně i ve spolupráci s ostatními. Tisíce skautských dobrovolníků a dobrovolnic tak naplňují slova skautského slibu a snaží se být prospěšní své vlasti a bližním. 

V České republice je nyní 2203 skautských oddílů sdružených ve 474 skautských střediscích. Každoročně skauti pořádají přes tisíc táborů pro více než 30 tisíc kluků a holek. Skautské oddíly po celé zemi podporuje svou prací pouze za dobrý pocit více než 12 tisíc skautských dobrovolníků a dobrovolnic. 

Jízda králů 2020 je zrušena

Autor článku: 
TZ/jal

VLČNOV: Vážení a milí přátelé folkloru a lidových tradic, vzhledem k současné krizové situaci a v souvislosti s platnými mimořádnými opatřeními vydanými Vládou ČR organizátoři (Obec Vlčnov, Klub sportu a kultury Vlčnov, Společnost Jízdy králů) po dohodě s rodinami jezdců a královskou rodinou rozhodli, že se letošní Jízda králů Vlčnov v původním plánovaném termínu 29. – 31. 5. 2020 ruší. Neuskuteční se tradiční objížďka legrútů s králem ani veškeré doprovodné programy a pořady, které byly na letošní rok plánovány. O dalších možnostech se nadále jedná.

Děkujeme za pochopení a budeme se těšit v lepších časech.

https://www.jizdakralu.cz/

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Děti a mládež