čtvrtek
18. července 2024
svátek slaví Drahomíra

Děti a mládež

XIV. ročník Festivalu vědy a techniky pro děti a mládež v Pardubicím kraji

PARDUBICKÝ KRAJ: Krajské kolo této prestižní soutěže pro žáky a studenty škol probíhalo již tradičně v prostorných sálech pardubického IDEONu od 16. do 17 března 2022. Ve výběru témat převažovala spíše technická odvětví, ta historická byla v menšině. Pravidelnými účastníky soutěže jsou i žáci z historického kroužku pod vedením paní učitelky Mgr. Martiny Krskové ze Základní školy Svatopluka Čecha v Chocni. V předchozích letech vždy skupiny dětí slavily úspěch s tématy z historie Chocně a okolí – zabývaly se například rokem 1968, 1989, církevními památkami. Tentokrát se naskytl námět v podobě regionálních pověstí. Pro podklady jim posloužil rukopis Antonína Hlineckého uložený ve sbírce Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě a materiály Karla Prudiče z Městského Muzea v Chocni.

Autor článku: 
Soňa Krátká

Tři týmy si vybraly pro zpracování okruhy Cikánské pověsti z Chocně a okolí, Pověsti očima dnešní generace aneb jsou pověsti mrtvé? a nakonec téma Jedna pověst, dvě verze?. Žáci musí prokázat odborným návštěvníkům i laické veřejnosti, že tématu skutečně rozumí a mají je dobře zpracované. Součástí výstupu musí být abstrakt, pracovní listy, panel s fotkami a postupy, vítané jsou grafy, technické zpracování, dokonalé je pokud děti zkouší svůj výstup prezentovat v praxi mezi vrstevníky. Jeden tým objevil mezi pověstmi, které zpracovávaly děti v 1. polovině 20. století, slohovou práci dívky, která jako židovka zmizela v koncentračním táboře – tedy se vyloženě nabízela možnost rozšířit informace i o kameny zmizelých. Další tým pro změnu načetl pověsti do audio formátu a vytvořil stezku v přírodě s QR kódy, jiná skupina se pak pokusila přepracovat pověst do pc hry Minecraft. Dokonalou reakcí na dnešní dobu byl překlad pracovního listu do ukrajinštiny pro případ nově příchozích spolužáků.

Ačkoli se může na první pohled zdát, že historické téma na soutěž vědy a techniky nepatří, opak je pravdou. Každoročně jsou děti z této choceňské školy úspěšné. I letos dokázaly postoupit z okresního kola, obdržely celou řadu ocenění, například dva týmy Cenu děkana Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Největší odměnou je možnost pro dvě skupiny jet na týdenní stáž do Francie.

Jak se jim práce podařila, se můžete přijít přesvědčit na počátku května do Orlického muzea v Chocni – ano, děti mají vždy k projektu výstavu v místním muzeu. Vernisáž proběhne 3. května od 17. hodin.

Závěrem slovo porotce: Profesně s pověstmi pracuji často, jsem velmi ráda, že se děti rozhodly pro takové téma, a skutečně smekám nad výsledky jejich práce.

Svátky jara a Velikonoce – výstava v muzeu ukazuje krásu staročeských svátků

POLIČKA: Je již neodmyslitelnou tradicí, že každý rok připraví poličské muzeum pro návštěvníky jarní výstavu o Velikonocích v prostorách útulné měšťanské třídy. Nejinak je tomu i letos. Výstava seznamuje s tradicemi velikonočního týdne a u jednotlivých dnů se návštěvníci seznámí s jejich zvyky a historií a s lidovým pokrmem. Těšit se mohou i na dobrodružné, pohybové i výtvarné aktivity s nimi spojené.

od 22.03.2022 do 24.04.2022
09:00 - 16:00
Autor článku: 
Eva Zavoralová /jal

Dlouhá zima je pryč, svítí slunce, sviští potoky a vše se zazelená a poličské muzeum zve na novou výstavu s názvem Svátky jara. Tato instalace připomene dvě podoby tradičních svátků. V čase, kdy ožívají zvyky spojené s novým jarem, se zároveň slaví největší křesťanské svátky celého roku. Uvidíte tedy velikonoční kraslice, pomlázky a řehtačky ale také tradiční pokrmy a artefakty lidového umění, inspirované událostmi pašijového týdne.

Po zimě s jejími neduhy se těšíme na jaro, na slunce, až se vše zazelená a vykvete, až se naplno rozezpívají ptáci. Velikonoce slaví lidé od nepaměti a stále je také proměňují. V dobách hojnosti a moderního života, v dobách dobrých i zlých zůstávají hlavními symboly kraslice, pomlázka, mláďata, tradiční jídla, ale i veselé barvy a lidská pospolitost. Výstava vás seznámí s některými tradicemi velikonočního týdne, který trvá od květné neděle do „červeného“ pondělí. U jednotlivých dnů se seznámíte s jejich zvyky a historií a s lidovým pokrmem. Věříme, že starší generace ráda zavzpomíná na dřívější jarní zvyky a mladé rodiny posílí vlastní rodinné tradice,“ uvádí kurátorka výstavy a etnografka muzea Mgr. Stanislava Cafourková.

Pro malé i velké návštěvníky bude ve výstavě připraven prostor, kde si vyzkoušejí dobrodružné, pohybové i výtvarné aktivity s Velikonocemi spojené,“ dodává.

 

Výstavu dále doprovodí první dubnovou sobotu 2. 4. 2022 akce pro děti i dospělé Jarní odpoledne v muzeu. Zveme každého, kdo si chce svůj domov rozjasnit barevnou dekorací – JARNÍM VRKOČEM. Během tvořivé dílny si návštěvníci naaranžují zápich zelených větviček a proutků a ozdobí jej stuhami, bílými vejdunky, barevnými skořápkami, květinami, motýli nebo ptáčky z různých materiálů.

Děti se navíc mohou těšit na POHÁDKU Z ROZKVETLÉ LOUKY v podání Divadla Jójo. A o čem bude? Bzumy bzumy, kousy kousy, vrzy vrzy, sosy srk, zmizí rychle hmyzím letem dřív, než bys jen okem mrk! Kdo, kam a proč? Šnek Škytálek a hmyzí kamarádi frrrčí pod Medovou stráň na Velký jarní závod. 

 

Výstava potrvá 22. 3. – 24. 4. 2022. Podrobnosti na www.cbmpolicka.cz.

 

Knihovny.cz nabízejí online materiály pro práci s dětmi ukrajinských uprchlíků

ČR: Významným posláním knihoven je soustředit, popisovat, přehledně pořádat dokumenty a současně je nabízet každému, kdo je potřebuje. Portál Knihovny.cz spravovaný Moravskou zemskou knihovnou ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze a Městskou knihovnou v Blansku přichází s webovou stránkou Knihovny Ukrajině na https://ukrajina.knihovny.cz, která zprostředkovává knihovníkům, ale i učitelům materiály pro práci s dětmi ukrajinských uprchlíků. Správci webu uvítají i další tipy na zdroje ze strany veřejnosti.

Autor článku: 
Radoslav Pospíchal

Knihovny.cz jsou portálem, který umí vyhledávat vše, co se v českých knihovnách nachází. Nabízí se, aby právě na něm lidé našli i zdroje z online světa, vztahující se  k různým oblastem. V čase prvního uzavření knihoven připravily rozcestník zdrojů dostupných online nebo pravidelně aktualizovaný rozcestník pro rychlou orientaci v knihách pro děti (ctenidetem.knihovny.cz). Aktuálně se Knihovny.cz rozhodly zareagovat na situaci v Evropě v souvislosti s přílivem uprchlíků z Ukrajiny.

Kromě tepla, klidu a připojení na internet knihovny nabízí mnoho dalších kulturních, komunitních i vzdělávacích aktivit, kterých bude jistě přibývat i s ohledem na to, jak se budou v České republice lidé přicházející z Ukrajiny usazovat. Materiálů v ukrajinštině, které by bylo možné pro tyto aktivity využít, není v českých knihovnách ve fyzické podobě mnoho a jejich nákup je nyní velmi složitý.

I proto vznikl tematický projekt Knihovny Ukrajině, který je rozcestníkem online dostupných a volně využitelných materiálů zejména pro děti.

Odkazy na online pohádky, hry, kvízy, omalovánky nebo pro výuku češtiny na něm najdou jak knihovníci, tak i učitelé nebo lidé z neziskových organizací zabývajících se volnočasovými aktivitami.

Nabídka se bude dále rozšiřovat i na základě tipů od veřejnosti, které je možné zasílat Radce Eismannové (radka.eismannova@mlp.cz) do Městské knihovny v Praze. O konkrétních formách spolupráce se redakce nyní domlouvá i s Městskou knihovnou ve Lvově.

www.mzk.cz

 

Podnikavky na mateřské: Herečka Kristýna Janáčková a její deníková terapie láskou

ČR: Kristýnu Janáčkovou, sympatickou drobnou brunetku, leckterý televizní divák zná buď jako pohádkovou princeznu, nebo problematickou zdravotní sestřičku z Ordinace. Rodačka ze Vsetína je ale zároveň divadelní, filmová herečka a dabérka, která si cestu k herectví na osudu tak trochu vyvzdorovala. Pomohl jí k tomu třeba i festival amatérského divadla Jiráskův Hronov. Herectví není ale její jedinou vášní. Jako nadšená cestovatelka o sobě dává vědět i na literárním poli, ať už jako spoluautorka cestovatelského deníku, nebo nově interaktivním deníkem pro maminky, nazvaným S LÁSKOU, MÁMA, protože její svět už dnes naplňují také dva malí synové.

Autor článku: 
Irena Koušková

Kristýno, vlastní mateřské deníkové zápisy vás inspirovaly k vydání návodného deníku pro ženy, které tápou, jak všechna ta poprvé se svými dětmi co nejlépe zaznamenat. Na trhu je v tomto sortimentu, z čeho vybírat. Vy jste si mezi deníkovými tituly nevybrala? Co vám na nich chybělo? Jak jste ho koncipovala vy? Jakou etapu v životě dítěte deník, který vydává Albatros, vlastně postihuje?

Na trhu jich je zřejmě hodně, ale všechny pro mě příliš strohé, neosobní, jednotvárné, nebo vás tlačí do představy někoho jiného. Když jsem nějaký takový výtisk dostala, vlastně mě znervózňovalo vyplňovat jejich stránky. Nebylo by tam stejně nic, co by mě nyní jako dospělou ženu zajímalo, pokud bych takový deník od své mámy dostala. Chybělo by mi tam to nejzásadnější, emoce, pocity, prožitky, zážitky. A tak jsem se vždy vracela ke svým deníkům, které synům píšu od početí každý den. Dodnes. Mají tu veškeré památeční věci, první ustřihnuté vlásky, náplasti z bolístek a tak. Popisuji v nich veškeré své pocity a emoce, jejich pocity a emoce, pokroky, zkušenosti, zážitky. Náš příběh je doplněn také fotkami, které vše krásně podkreslují.

Na jejich základě jsem se rozhodla zrealizovat svůj dávný sen − interaktivní deník S láskou, máma, který se zaměřuje nejen na pocity dítěte, ale i maminky, na kterou se často a tak rádo zapomíná. Nechala jsem se svými deníky inspirovat, abych do něj vložila to nejdůležitější. Je zde zahrnuto období od početí až do konce školky. Každé období je zakončeno Dopisem Tobě, kde může ještě maminka či tatínek napsat dopis svému dítěti, a Prostorem pro maminku, která se zde může dítěti vypsat ze svých pocitů a povyprávět, jaký čas dopřává sobě samé, aby byla spokojená, protože, co si budeme povídat, spokojená máma, spokojené dítě. Čas jen pro NI samou je velmi důležitý. Měla být zahrnuta i škola, ale odevzdala jsem nakladatelství přes 700 stránek, tudíž bylo nutné škrtat. Ale věřím, že vynechané období i otázky budou ještě jinak použity.

 

Co vás přimělo ke psaní deníků svým oběma synům? Může za to jen izolace na mateřské dovolené? Využila jste tak tvůrčím způsobem covidovou dobu, kdy nebylo možné živě hrát? Jak podrobné deníky píšete? Ve věku miminek se obvykle zapisuje hodně, ale později už frekvence záznamů většinou klesá. Vy ale píšete stále…

Nejstaršímu synovi je osm let. Jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, což jsem poznala ještě v ten den, kdy se to stalo, jsem vzala do ruky tužku a deník a začala jsem psát. Každý den. A stále píšu. Všechno. Co jsme spolu prožili a prožíváme, jak jsme se cítili a cítíme, jaké měl a má pokroky. Je to takové vnitřní nutkání psát. Možná taková má terapie. Neumím vysvětlit, proč tomu tak je. Něco mě prostě žene vpřed. I když mě od toho rodina mnohdy odrazovala, nikdy jsem nepřestala. Nešlo to. Luis jich má nyní už 49. Elliot, který brzy oslaví první narozeniny, zase osm. Věřím stále, že to jednou ocení, že se do nich začtou a kdo ví, třeba v nich najdou důležité odpovědi na své otázky.

Poslední lockdown jsem tedy využila jen k tomu, abych si splnila svůj dávný sen na popud maminek-fanynek, které mi říkaly i psaly, že by také rády „deníkovaly“, ale nevědí jak na to. A tak, když mi opět zavřeli divadla a já nemohla hrát, pod srdcem Elliota, ležela jsem ve své posteli a říkala si co teď? Já nemůžu jen tak ležet. Potřebuji tvořit! A v tu chvíli mě to napadlo a už to jelo. A bylo to krásné. Chystat se na Elliota, prožívat v klidu své těhotenství a do toho tvořit interaktivní deník S láskou, máma s úžasnou ilustrátorkou, kterou jsem oslovila, s Bárou z Nikolajky.

 

Patříte spíš ke sluníčkovým mámám, které vzpomínají jen na to krásné, nebo v deníku motivujete ženy, aby se nebály přiznat i negativa spojená s mateřstvím? Jak to případně vybalancovat, aby výsledkem byl krásný příběh pro dítě, které si jednou zápisy bude samo číst? Má podle vás význam vracet se k deníkové terapii i po letech?

Žádná máma není čistě sluníčková, každá máme své výkyvy, své slabší stránky, svoje emoce, své dny. A je důležité o nich mluvit. Já, s těžkým srdcem samozřejmě, píšu do svých deníků i negativní emoce, okamžiky, situace, za které se následně omlouvám. Ale jsme jen lidé. I tohle může být opravdu neocenitelné pro naše děti. Já těm, které se tváří, jak mají vše dokonalé, vztah, děti, mateřskou, všechno, nevěřím. Naopak. Cítím to jen jako sebeklam, přesvědčování se o něčem. Mateřství není jen procházka růžovou zahradou. To si přiznejme. A je důležité mluvit o všem. Vždyť to dítě není hloupé, ono všechno vycítí. Klamaly bychom nejen sebe, ale především jeho. A to přeci žádná máma nechce. V dospělosti mnohdy řešíme sami se sebou spoustu věcí. V těch denících můžou být pro naše děti odpovědi nebo návody, proč něco je tak, jak je a jak se s tím dá naložit. Tím, jak sama docházím na terapie už několik let, mi právě deníková terapie přijde jako velmi nedocenitelná záležitost.

 

Vedla si také vaše maminka, když jste byla v období raného dětství, podobné záznamy? Případně − pokud ne, snažila jste se v dialogu s ní vyplnit tuto mezeru?

Nevedla. A bohužel není ani moc vzpomínek, což mě mrzí. Velmi by mě zajímaly její pocity v těhotenství, při porodu i po něm, jaké byly mé první okamžiky na světě a i ty roky potom. S postupem času už bývají vzpomínky, pokud tedy ještě nějaké jsou, více a více zkreslené.

 

Máte herectví v rodině? Nemůžeme nezmínit, že vaším bratrem je divadelní režisér a dramaturg Zdeněk Janáček a jeho manželkou herečka Aňa Geislerová. Váš partner je hudebník. Tušíte už herecké či umělecké vlohy i u svých synů?

Herectví v rodině nemáme, ale bydleli jsme v Karolince, naproti Valašskému národnímu divadlu, kde jsme v létě pomáhali s bráchou a za to v něm mohli zkoušet divadelní hry. Tak možná proto, že už od kolébky jsem se dívala na divadlo (úsměv). Máma a děda hráli něco málo ochotnicky, ale to je tak vše.

U Elliota zatím nic samozřejmě nepozoruji, ale Luis je velmi šikovný tanečně. Chodí do taneční školy Danceway a nepřestává mě překvapovat. Zaměřují se tam na hip hop, streetdance. Tady vidím velký talent. Jednou se mnou hrál ve filmu Jako letní sníh, syna Jana Amose Komenského. Tam mě fascinoval, jak byl bezprostřední. Dokonce sám nabízel panu režisérovi možnosti, jak situaci zahrát. Byl disciplinovaný, i když byla náročná nočka, tzn. natáčení v noci. Ale když pak dostal nějaké nabídky ze seriálů, tak ty už odmítl (úsměv).

 

Jak jste se vlastně dostala k herectví? Ovlivnil vaši další hereckou kariéru také festival amatérských divadel Jiráskův Hronov? Jakou svou divadelní nebo filmovou roli považujete za stěžejní? Co jste musela cestě za svým snem obětovat?

Moje cesta nebyla úplně jednoduchá. Pocházím z vesnice, ze které jsme se pak přestěhovali do malého města Vsetín. Jediné, co vím, je, že nikdy jsem neuvažovala o jiné cestě. Od školky jsem hrála divadlo, recitovala, chodila na dramatický kroužek, milovala jsem vůni divadla, kostýmů, fascinovalo mě to prostředí. A tak, i když mi nevyšla vysoká herecká škola, nevzdala jsem se. Odešla jsem do Zlína, kde jsem při soukromé herecké škole hostovala v divadelních hrách pod režijním vedením úžasných režisérů, jakým je třeba J. A. Pitínský, Petr Štindl aj., po třech letech jsem získala angažmá v Komorní scéně Aréna v Ostravě, kde jsem hrála krásné role, ale nejvíce ve mně asi zůstala Panočka ve stejnojmenné velmi úspěšné divadelní hře. Po dalších třech letech jsem odešla na volnou nohu do Prahy, kde jsem neznala nikoho. Ani jsem neměla nic dopředu domluveného, jen jsem věděla, že musím odejít. Celá herecká cesta je o štěstí, o kontaktech, o známostech. Někdy je to velmi těžké, ale stále bych neměnila.

A ohledně Jiráskova Hronova, na něj mám moc krásné vzpomínky. Jezdila jsem tam s partou kamarádů, se kterými jsme hrála v dramatickém kroužku na gymplu ve Vsetíně. Účastnila jsem se jen seminářů, nikdy jsem tam nehrála, ale vůbec mi to nevadilo, naopak jsem si vše velmi užívala. Bavilo mě to. Mělo své kouzlo spát v tělocvičně s ostatními, chodit na semináře, představení a následné večírky neměly také chybu. Vznikla i spousta přátelství. Jako zásadní beru seznámení s režisérem Petrem Léblem, za nímž jsme poté jezdili s bratrem, který se také účastnil Jiráskova Hronova a byl u něj v semináři, každý měsíc na víkend do Divadla Na zábradlí. Zde jsme spali na půdě a chodili na všechna jeho představení i několikrát za sebou, a také na představení J. A. Pitínského, se kterým jsme se díky Petrovi seznámili. Dodnes mám schované všechny programy a hluboko v srdci nesmazatelné vzpomínky. Bylo to nádherné období, které na mě mělo obrovský vliv, a také vzácný čas s Petrem Léblem a povídání si s J. A. Pitínským.

 

Když bylo vašemu prvnímu synovi tři roky, šla jste poutnickou Svatojakubskou cestu, což je dnes velmi populární a řadu lidí k tomu vede potřeba celkové duševní očisty. Byla jste na ní sama? Šlo o reakci na náročné období intenzivně prožívaného mateřství? Z této výpravy vznikla dokonce publikace Svět je láska – deník intuitivního cestovatele, kterou jste napsala společně s Lucií Biedermann Doležalovou, lektorkou automatického psaní a kresby, která navazuje kontakt s anděly. Co to znamená být intuitivním cestovatelem? Máte blízko ke spiritualitě, bylinkám, duchovnu, ezoterice díky mateřství, nebo jste to tak měla už odjakživa?

Svatojakubskou cestu jsem měla dlouho vysněnou, ale stále jsem ji odkládala, až jsem potkala Lucii a ta mě tzv. vykopla. Šla jsem s ní, i když jsme vlastně byly víceméně samy. A i zde jsem psala deník, cestovatelský, na základě kterého jsem připravila knihu Z mámy poutníkem, ale bohužel mi kvůli pandemii nakonec nevyšla, nakladatelství muselo pozastavit novinky. Ale stále věřím, že vyjde.

Ano, potřebovala jsem se vymanit z mateřství, kterému jsem se zcela poddala a ztratila se. Putování mi pomohlo se paradoxně zastavit a nalézt zpět svou cestu, a navrátit si tak svou sebehodnotu, sebelásku. Ale největší zlom mi přinesla až cesta do Tibetu. A co znamená Intuitivní cestování? Že nic nemáte naplánováno, jen určité body. Jinak se necháte vést intuicí, která vám přinese neskutečná poznání a nezapomenutelné zážitky.

Já mám velmi blízko už od dětství k nadpřirozeným věcem. Kdybych poslouchala svou intuici od samého počátku, myslím, že jsem zdaleka někde jinde, než jsem teď, vše se nyní učím znovu. Ale společnost vám moc nedovoluje se projevit, zvlášť když jste dítě, to mají všichni pocit, že vás musí vést. A děje se to stále. Děti se nenechávají v klidu růst a projevovat se. Je to stále musíš, měl bys, nemůžeš. Někdy mě drtí i ten systém školství.

Ano, věřím na energie, sílu myšlení, v mocné kouzlo přírody. Díky tomu, že ač v Praze, přeci jen bydlíme jakoby na vesnici, v přírodě, našla jsem vztah k bylinkám, ze kterých celé jaro, léto i podzim něco vyrábím, kuchtím, léčím se z nich. Poznávám je. Já miluju přírodu, věřím v její sílu, věřím, že je mocná a umí uzdravit vše, jen jí to dovolit svým postojem a myšlením, což je v našem civilizovaném světě velmi těžké.

 

Jak těžké je ve vaší branži skloubit mateřství a kariéru? Vnímáte více nebo méně hereckých příležitostí?

Myslím, že mi je těch pracovních příležitostí naděleno právě tak, abych to mohla skloubit s mateřstvím, abych od dětí neodcházela často, abych mohla být nyní co nejvíce s nimi, protože mě teď opravdu potřebují, žádnou chůvu. Ale je pro mě důležité si také odskočit zahrát, nabít se, tvořit, být mezi svými kolegy a neztratit nit. Miluji svou profesi a chyběla by mi. Ale bez muže, který je nápomocen a o naše syny se v době mé nepřítomnosti postará a podporuje mě, dává mi svůj prostor, svou lásku a porozumění, bych to nezvládla.

 

Objevujete se také na módních přehlídkách, kde vynášíte modely začínajících značek. Máte nějaké další ambice, které byste chtěla v oděvním nebo jiném oboru realizovat?

Ambice v oděvním oboru nemám. Navíc je toho teď tolik, že by mě to ani netěšilo. Neobjevuje se kolem mě nic, co by mě momentálně překvapovalo, fascinovalo, až táhlo k vlastní tvorbě. Jediné, co bych ráda dokončila a co by mě i bavilo, je merch (pozn. red.: oblečení a věci každodenní potřeby, které fanoušci kupují, aby dali najevo náklonnost určité značce nebo umělci) k mému interaktivnímu deníku. Tak snad mi bude přát štěstí a budu jej moci nabídnout všem maminkám a jejich dětem.

 

https://cs-cz.facebook.com/kristynajanackovaofficial

Ochotnický spolek ŽUMPA slaví 20 let

NUČICE: Ochotnický spolek ŽUMPA z Nučic oslaví na konci letošního roku dvacet let od první uvedené hry, kterou byla komedie s názvem Komu zvoní mobil? K příležitosti oslav si divadelníci z Nučic připravili bohatý divadelní program, který se uskuteční na jejich domácí scéně - Lidovém domě v Nučicích.

od 22.04.2022 do 23.04.2022
19:00 - 22:00
Autor článku: 
Jakub Pilař

Ochotnický spolek ŽUMPA se rozhodl, že celý rok 2022 zaobalí do slavnostního hávu a nazval ho ROKEM DIVADLA! V Nučicích se totiž slaví ještě jedno krásné divadelní výročí, a to 100 let od otevření Lidového domu.

Oslavy dvaceti let od založení souboru ŽUMPA proběhnou v Lidovém domě 22. a 23. dubna 2022 a můžete se těšit na bohatý program, který bude mít dva pomyslné vrcholy. Jedním z nich bude slavnostní křest publikace mapující historii souboru a druhým bude dvojitá premiéra nové komedie Píseček, kterou v současné době Žumpáci intenzivně zkouší.

Program oslav:

Pátek 22. dubna 2022
19:00 – Píseček – první PREMIÉRA
20:30 – Křest publikace

Sobota 23. dubna 2022
10:00 – Vitamínová pohádka
17:00 – Já jsem Herbert (obnovená premiéra)
18:00 – Píseček – druhá PREMIÉRA
19:00 – Divadelní překvapení
20:00 – Impro show

Gaudeamus Theatrum 2022 je věnován tvorbě pro ty úplně nejmenší

HRADEC KRÁLOVÉ: Od 15. do 22. března 2022 se v Divadle Drak uskuteční jubilejní 10. ročník Mezinárodního setkání vysokých uměleckých škol Gaudeamus Theatrum. Letošní týdenní workshop s tématem Divadlo pro diváky od tří měsíců do tří let proběhne pod vedením belgického divadelního režiséra a uměleckého ředitele Theatre De Spiegel
Karla van Ransbeecka a jeho tří kolegů, herců a hudebníků. Rezidence se zúčastní třicet studentů prvních ročníků herectví divadelních akademií z Prahy, Berlína a Białystoku.

od 15.03.2022 do 22.03.2022
Autor článku: 
Divadlo DRAK

Jelikož interakce s publikem je pro tento divadelní žánr zcela zásadní, lektoři zvolili pro týdenní workshop netradiční formát. Do Studia Divadla Drak přivezou divadelní scénografii svého projektu CABAN a do té přizvou nejen studenty – účastníky workshopu, ale rovnou i nejmenší diváky a jejich doprovod. Od 17.– 21. 3. 2022 tak společně odehrají celkem 14 představení vždy pro 35 diváků.

„Tento koncept vnímáme jako velkou provozní a produkční výzvu, ale zejména jako skvělou příležitost, jak seznámit s tímto žánrem královéhradecké publikum. Pro pohodlnou návštěvu nejmenších diváků bude vytvořeno ve foyeru Labyrintu Divadla Drak i speciální zázemí s přebalovacími pulty a šatna pro odstavení kočárků.  Mezinárodní setkání Gaudeamus Theatrum vždy probíhalo trochu izolovaně týdenní soustřednou prací lektorů a studentů, kteří publiku výsledky své práce představili v rámci veřejného výstupu na konci týdenní rezidence. Letošní formát nám umožní se s celým projektem více otevřít hradeckým divákům, což je naším dlouhodobým přáním a cílem, jelikož se jedná o zcela mimořádnou akci,“ uvedla vedoucí produkce Divadla Drak Bára Kalinová.

Součástí projektu Gaudeamus Theatrum 2022 bude dále konference Divadlo pro děti od 0 do 3 let – žánr v plenkách? s podtitulem Smysl, stav a budoucnost českého divadla pro ty úplně nejmenší diváky, která proběhne v pátek 18. 3. od 9.30 hodin na studiové scéně Divadla Drak. Své zkušenosti s tímto typem tvorby zde budou prezentovat čtyři čeští tvůrci a se situací v Belgii seznámí Karel Van Ransbeeck. Ve druhé polovině propgamu pak bude prostor pro společnou moderovanou debatu. Do publika jsou zváni jak zástupci české divadelní scény, tak pedagogové mateřských škol, ale také zástupci Města Hradec Králové, Královéhradeckého kraje, Ministerstva kultury a oborových institucí.

Bližší informace ke konferenci včetně kompletního programu, přehledu hostů a registračního formuláře naleznete zde

             

Mezinárodní setkání studentů vysokých uměleckých škol Gaudeamus Theatrum pořádá Divadla Drak a Mezinárodní institut figurálního divadla o.p.s. spolu s Katedrou alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze již od roku 2012, kdy u jeho zrodu stál Prof. MgA. Josef Krofta.

Cílem sedmidenní rezidence je vytvořit unikátní kreativní a otevřený prostor pro mezinárodní setkávání studentů, pedagogů a umělců, společnou tvorbu a vzájemné sdílení a předávání zkušeností. 

Jubilejním desátým ročníkem symbolicky oslavíme v Draku i několik významných světových dnů – 20. března Světový den divadla pro děti a mládež a 21. března Světový den loutkového divadla.

 


 

 

 

                           

 

                

 

 

 

 

 

 

 

 

 

32. ročník Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER oznamuje vybrané školy a představí daleko víc než divadlo

BRNO: Necelé dva měsíce před začátkem festivalu dostává festivalová dramaturgie finální podobu. Během ledna bylo vybráno celkem devět zahraničních souborů, a to z celkem dvaceti šesti přihlášených škol. Ke zhlédnutí tak budou představení z Polska, Německa, Rakouska, Švýcarska, Velké Británie, ale i z České republiky či Slovenska. Jako každý rok se festivalu divadelních škol zúčastní rovněž profesionální porota, která letos usedne v tomto složení: umělecká ředitelka Pražského Quadriennale a scénografka Markéta Fantová (Česká republika), režisér a herec Luca Vossos (Itálie) divadelní režisér a pedagog Davide Giovanzana (Švýcarsko) a loutkoherečka, režisérka a ředitelka inicitativy FreeSzfe Kata Csató (Maďarsko).  

od 29.03.2022 do 02.04.2022
Autor článku: 
Sonja Špačková

Letošní ročník nabízí také jedinečnou diváckou možnost v podobě inspirativní diskuse s jednotlivými porotci. Dramaturgická linie nazvaná jako ENC:TALK, představí nejenom divadelní témata z pohledu profesí jednotlivých speakerů a zemí jejich původu. Díky tomut mezinárodnímu přesahu se mohou diváci seznámit s divadelnickou prací v zahraničí a nahlédnout tak za hranice umění u nás.  

Svůj prostor v koncepci letošního festivalu dostávají i jiné formy performativního umění. Pořadatelé proto oslovili českého choreografa a tanečníka Marka Zelinku, který během festivalového týdne povede workshop zaměřený na základy pohybového divadla, laterny magiky a mimického divadla. Vyvrcholením tohoto workshopu bude performativní výstup jako součást závěrečného ceremoniálu. 

Kromě divadelních vystoupení rozezní město Brno také hudební koncerty českých kapel jako například WWW nebo Mutanti hledaj východisko. Doprovodný program si bude možné užit v oblíbených brněnských klubech, jako je Kabinet Múz nebo ArtBar.  

Vstupenky na festival budou k zakoupení přes webový portál Goout.net od 14. 3. 2022 nebo přímo v informačním stránku festivalu ENCOUNTER, který bude situován v budově školy.  

Festival vzniká za finanční podpory Mezinárodního visegrádského fondu, Statutárního města Brna a Státního fondu kultury ČR a MČ Brno-střed. Záštitu převzal Jihomoravský kraj. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize. 

www.encounter.cz

Místní kultura je mediálním partnerem festivalu.

Výstava SVĚTY ČESKÉ ANIMACE láká i na praktické mini kurzy animace

PRAHA: Co to je vlastně filmová animace? A kolik má tváří? Na to odpovídá unikátní výstava nazvaná SVĚTY ČESKÉ ANIMACE umístěná v holešovické tržnici v hale č. 17, která přibližuje fascinujících 75 let české animované tvorby. Zároveň nabízí praktické mini kurzy animace. Dílny pod vedením odborných lektorů se konají každou neděli od 14.00 do 17.00 hodin. Uvítají na nich každého většího i malého návštěvníka, ty nejmenší už od 6 let věku.

od 03.02.2022 do 03.07.2022
Autor článku: 
Janka Kellerová/ika

Pořadatelem výstavy je společnost Art Movement, která u nás již představila třeba výtvarnou tvorbu Tima Burtona, Davida Cronenberga či studia Pixar. Markéta Matoušková z téže společnosti říká: „Animaci představují filmy loutkové, kreslené i ty vyrobené už v počítači. Určené dětským divákům i těm dospělým. Za výrobou podobných snímků vždy stáli umělci s unikátními nápady a erudicí, díky kterým je dnes česká animace ve světě podobně vyhlášená jako třeba naše hudba nebo výrobky ze skla.“

Ostatně i animace je velmi křehká nádoba, a nejen proto, že latinsky znamená anima duši. Spojením množství statických obrázků střídajících se rychle za sebou vzniká pro diváka jediný fascinující příběh, iluze, pro niž jinak mrtvé obrázky doslova jako zázrakem ožívají.

Animace propojuje nezměrnou lidskou fantazii s precizní technikou a řemeslem,“ přidává se i sám kurátor výstavy, filmový režisér Jan Bubeníček. „Doposud zde byly spíše expozice zaměřené na jednotlivé osobnosti tohoto filmového oboru – Jana Švankmajera, Jiřího Trnku, Břetislava Pojara, Adolfa Borna a další. Výstava SVĚTY ČESKÉ ANIMACE je však zasvěcená i scenáristům, střihačům, zvukařům, kameramanům a mnoha dalším lidem, kterým se staly filmové ateliéry od roku 1945 dodnes druhým domovem.“

Cílem výstavy je popularizovat českou animovanou tvorbu zejména u mladší generace a poodhalit zákulisí toho, jak vznikaly namátkou třeba oblíbený seriál Chobotnice z druhého patra, nadčasové filmy Karla Zemana či oblíbené večerníčkové seriály. Na začátku takového filmu totiž musel stát nosný námět svojí formou podobný povídce. Překreslený do tzv. storyboardu napohled podobného komiksu, z nějž vyplynulo, kolik bude mít film záběrů a odkud a z jaké vzdálenosti budou snímané kamerou.

I za ni si budou moci stoupnout návštěvníci výstavy, stejně jako si vyzkoušet odlišné animační techniky a optické iluze. Asistovat jim přitom budou ti nejzasvěcenější – tedy sami tvůrci, kreslíři, animátoři a vyprávěči příběhů – ať už při besedách, setkáních nebo na workshopech. Na ty nejmenší návštěvníky pak čeká zóna České televize.

Generálním partnerem výstavy je Nadace PPF, která projekt podpořila, aby umožnila veřejnosti poznat v ucelené koncepci historii i současnost české animace, jež je paradoxně za hranicemi známější než u nás.

Jana Tomas Sedláčková ze správní rady Nadace PPF k tomu říká: „Animace je fascinující disciplína jednak proto, že dokáže oživovat neživé věci, a zároveň pro svou extrémní náročnost vyžadující od tvůrců obdivuhodnou trpělivost i neuvěřitelnou preciznost. Český animovaný film má velkou tradici a světové renomé. V Nadaci PPF věříme, že malá země jako je Česko potřebuje každý talent, který je ochoten pracovat na svém snu. Česká škola animace má takových talentů mnoho, a proto chceme pomoci tuto oblast kultury představit i široké veřejnosti na překvapivě první ucelené výstavě. Koncepce výstavy Světy české animace to dělá s invencí a vtipem a věříme, že tak osloví návštěvníky nejen doma, ale i v dalších zemích, kam v budoucnosti vyjede.“

Program výstavy doplní i projekce 100 českých „Best Of“ filmů, které vybrala sama kurátorská rada pod patronátem prof. Jiřího Kubíčka z FAMU, a dále snímky příznačně pojmenované „Making Of“. Neméně zajímavá je instalace nazvaná „Cesta českého animátora od minulosti k budoucnosti“. Na té se podílely současné osobnosti animované tvorby – Jiří Barta, Pavel Koutský, Michal Žabka, Galina Miklínová, Jan Balej, Daria Kashcheeva, Denisa Grimmová, Kristina Dufková, Noro Držiak, Vojtěch Kiss a Matouš Valchář.

 

Kreativní dílny se pořádají pod záštitou členů Aeroškoly. K animaci se během nich používají speciálně upravené prosvětlovací stoly, moderní technika a software. Zájemci pracují pod vedením zkušených profesionálů, kteří jim postup nejprve teoreticky vysvětlí a následně i prakticky ukážou principy klasické animace kreslené, ploškové a poloploškové, případně i méně tradiční objektové a materiálové.

Účastníci dílny pak mají možnost vytvořit si něco sami. Originální sekvence, jednotlivé animované záběry nebo i krátké klipy, jim budou na konci lekce odeslány na domácí e-mail. Ačkoli lze pracovat jednotlivě, nelze než doporučit činnost v malých skupinkách, které mohou stejně dobře představovat rodiče s dětmi, jakož i třeba sourozenci, nebo pár kamarádů.

Zájemci si mohou „animátorský minikurz“ zakoupit přímo na pokladně při vstupu na výstavu za přidanou částku 80,- Kč ke vstupence.

 

Holešovická tržnice, Praha 7, hala č. 17

Výstava potrvá od 3. února do 3. července 2022

otevírací doba:

 

Po – Pá: 9.00 – 18.00 hod.

So – Ne: 10.00 – 20.00 hod.

 

www.artmovement.cz

Příběhy našich sousedů očima porotce hodnotící komise

VYSOKÉ MÝTO: V pondělí 21. února proběhlo v prostorách vysokomýtského Šemberova divadla slavnostní představení projektů Příběhy našich sousedů. Týmy žáků pod vedením učitele a koordinátora z organizace Paměť národa ze základních škol z Vysokého Mýta, Brandýsa nad Orlicí a Ústí nad Orlicí a víceletého gymnázia ve Vysokém Mýtě představilo šest příběhů. Každý z nich je výpovědí o jednom pamětníkovi. Skupinky dětí měly možnost vyzkoušet si na vlastní kůži nelehkou činnost badatele, musely se naučit pracovat s diktafonem, skenovat archivní materiály, přibližující danou osobu. Součástí dobře zpracovaného projektu je odevzdaný životopis, audiomedailonek.

Autor článku: 
Soňa Krátká

V rámci slavnostního finále pak týmy přiblíží vybrané osobnosti formou divadelního představení nebo počítačové prezentace. A to vše v přítomnosti pamětníků samotných, zástupců měst, škol i rodinných příslušníků, ale také před zraky zcela neznámých lidí v čele s porotou. Letos jsem už podruhé měla tu možnost zasednout v porotě a věřte, že je to úkol nelehký. Musím mít na vědomí, že neposuzuji historické souvislosti – týmy mají k dispozici historiky a ti stále kontrolují a vysvětlují kontext příběhu a dějin.

A tak je mým úkolem hodnotit celkové podání, srozumitelnost příběhu, kvalitu veškerého materiálu. Vždy je, alespoň podle mého názoru, výhrou samotný fakt, že žáci jsou ochotní dělat cosi navíc mimo nutný školní rámec. Jsem také přesvědčena, že spolupráce obohatí obě strany – pamětníka i tým mladých badatelů. A tak jsou vítězi vždy všichni.

Pokud bych ale měla vyzdvihnout alespoň dva příběhy, pak prvním je ten, který je věnován Františku Heuslerovi. Přiženil se do rodiny postižené tragédií holocaustu a sám v pramenech bádal. Jeden z členů autorského týmu přiznal, že bylo velmi emočně náročné číst data úmrtí osob zavražděných v koncentračním táboře. Dalším krásným příběhem bylo vyprávění o životě Jarmily Pantůčkové. Vzpomínky z konce války, z dětství a mládí. Zdánlivě obyčejný příběh obyčejných sousedů často mladým dětem řekne více než historici a nezáživné knihy. Vždy je mnohem lepší vyzkoušet si vše na vlastní kůži – to by jistě potvrdili všichni z týmů. A jak se to letos povedlo, si můžete v klidu, doma u kávy, prostudovat díky www. odkazu: https://www.pribehynasichsousedu.cz/ceska-trebova-usti-nad-orlici/orlickoustecko-2021-2022/

Divadlo ALFA uvádí premiéru maňáskového spaghetti westernu a zve na 34. ročník festivalu Skupova Plzeň

PLZEŇ: Divadlo ALFA zve na další loutkářskou lahůdku ze své dílny - premiéru představení „Pádístepí, náčelník Bizonů“. Režisér a umělecký šéf divadla Tomsa Legierski tentokrát oslovil autory Blahoslava Fajmona a Martina Marka, autorem scény i tradičních maňásků je dvorní výtvarník Alfy Ivan Nesveda a dramaturgyní Petra Kosová. Hlavní roli v dobrodružném příběhu hrají zrada, láska a bizoni… Slavnostní večerní premiéra se v Divadle ALFA na Rokycanské třídě koná v pátek 18. 2. od 17:30 a od 19:00. Do diářů už je možné si poznamenat také termín 34. ročníku mezinárodního festivalu Skupova Plzeň, který proběhne od 8. do 12. 6. 2022 v Divadle ALFA, DJKT, DEPO 2015, Moving Station, Muzeu loutek a v exteriérech města.

18.02.2022
17:30
Autor článku: 
Daniela Vítová/ika

„Pádístepí, náčelník Bizonů“ je příběh indiána, posledního ze svého kmene. Ten dostane tři úkoly od Kojota, důležité postavy indiánské mytologie: postavit týpí, zplodit syna a zasadit totem. „Při naplňování svého poslání narazí na spoustu problémů, které mu servírují proradný kmen Komančů a desperát Pedro se svými kumpány,“ prozradil režisér Tomsa Legierski.

Autoři scénáře Blahoslav Fajmon a Martin Marek píší pro plzeňské divadlo poprvé. Jsou to ovšem zkušení matadoři: oba učí na Střední škole filmové, multimediální a počítačových technologií ve Zlíně (Creative Hill College), píší scénáře a účastní se nejrůznějších projektů. Martin Marek stojí jako scenárista a režisér za filmem Poslední spravedlivý, který byl nominován na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film.

Scéna Ivana Nesvedy je umístěná na jevišti a před ní, rovněž na jevišti, budou sedět i diváci. Toto uspořádání už návštěvníci Alfy znají z dřívějších maňáskových inscenací, jako jsou kultovní „Tři mušketýři“ nebo „Pozor, Zorro!“. Zkušený scénograf Ivan Nesveda je v Alfě už dlouho doma, s režisérem Tomsou Legierskim se ale při práci na inscenaci potkávají poprvé. Autorem hudby je Daniel Čámský.

Indiána kmene Bizonů Pádístepího hraje Petr Vydarený, jeho lásku, tanečnici Dolores Martina J. Hartmannová a zlotřilého Pedra Petr Borovský. V dalších rolích se představí Lenka Lupínková, Dan Horečný, Tomáš Jereš a Robert Kroupar.

„Pádístepí má ambice zábavné rodinné inscenace, a kromě zábavy nabízí také jedno důležité poslání. Totiž že někdy je lepší vzdát se bohatství a požitků, pakliže mohu získat něco mnohem cennějšího: třeba jako osamělý poslední Bizon rodinu a život ve volné prérii bez rušivého elementu otravných a bezohledných hrabivců,“ dodal režisér Tomsa Legierski. Rodiny s dětmi se na novinku „Pádístepí“ mohou vypravit už 19. 2. od 14:00 nebo od 15:30 v rámci tradičních sobotních odpoledních představení.

Inscenace je určena divákům od 8 let.

 

Divadlo ALFA – premiéry a hosté

Na 7. 3. připravuje Alfa pod názvem „Odysseus“ premiéru dobrodružného výletu do světa řeckých bájí. Herec, skladatel a příležitostně i režisér Divadla ALFA Petr Vydarený a další herci Alfy, kteří se na vzniku inscenace podílejí, nabídnou zábavnou a někdy trochu strašidelnou podívanou ve výpravě scénografky Terezy Vydarené. Poslední novinkou sezóny bude v květnu loutková detektivka „Zločin v říši pohádek“ autora Vítka Peřiny v režii dlouholetého uměleckého šéfa Alfy Tomáše Dvořáka. Oba tvůrci jsou podepsáni i pod příběhem z pravěku „Boj o oheň“, se kterým bude v Alfě už 28. 2. hostovat Naivní divadlo Liberec. Studio DAMÚZA přiveze 5. 3. do Plzně cenami ověnčenou inscenaci „Ronja, dcera loupežníka“ a 14. 3. bude na jevišti Alfy hrát Dejvické divadlo hvězdně obsazenou komedií A. P. Čechova „Racek“. V dubnu se diváci mohou těšit 7. 4. na autorskou inscenaci „R.U.R. 2.0“ královéhradeckého Divadla Drak z dílny Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského, se kterými Alfa pravidelně spolupracuje.

26. 4. pozve Alfa příznivce jazzové hudby na Rudy Linka One Man Show.

 

Mezinárodní festival loutkového a alternativního divadla Skupova Plzeň

Nadcházející 34. ročník mezinárodního festivalu Skupova Plzeň proběhne od 8. do 12. 6. 2022 v Divadle ALFA, DJKT, DEPO 2015, Moving Station, Muzeu loutek a v exteriérech města. „Na 4. 6. chystáme novinku. Jako prolog se na Jiráskově náměstí odehraje jednodenní open air festival,“ upozornil Jakub Hora, ředitel Skupovy Plzně a pořádajícího Divadla ALFA. Skupova Plzeň bude protknuta řadou letošních významných výročí, mimo jiné 130 let od narození J. Skupy, 110 let od narození J. Trnky nebo 55 let od vzniku samotného festivalu.

Skupovy Plzně se v rámci soutěžní přehlídky zúčastní přední soubory z ČR a Slovenska, program ozdobí významné soubory z Belgie, Japonska, Španělska nebo Polska. Chystají se i odborné konference na téma tradice loutkového divadla, setkání výkonného výboru Světové loutkářské organizace UNIMA, přímý přenos z Národního divadla Bunraku Osaka nebo speciální vystoupení Divadla Spejbla a Hurvínka, které uvede revue s původními loutkami Jiřího Trnky a Josefa Skupy, včetně samotné loutkové verze Josefa Skupy.

Vstupenky do Divadla ALFA je možné zakoupit ve všech prodejních místech systému Plzeňská vstupenka a také přímo v pokladně divadla, otevírací doba:

PO - PÁ 8:00 - 15:30

Pokladna Divadla ALFA je také otevřená vždy 1 hodinu před představením.

Vstupenka do Divadla ALFA platí jako jízdenka MHD v Plzni - jednu hodinu před a jednu hodinu po představení!

www.divadloalfa.cz

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Děti a mládež