čtvrtek
18. července 2024
svátek slaví Drahomíra

Děti a mládež

První lásky, šikana a sociální sítě. Česká televize uvede první hraný webseriál nazvaný TBH o životě středoškoláků

ČR: Na brněnské střední škole se život točí kolem florbalu, mejdanů s levným alkoholem, počtu sledujících na Instagramu nebo prvních lásek. Studenty Máju, Nessu a Lukyho by nikdy nenapadlo, že na ně jejich spolužák může vytáhnout zbraň. Útok, který zásluhou sociálních sítí odkryje i jejich slabiny, je expozicí prvního hraného webseriálu z produkce České televize. Všech deset dílů série TBH mohou diváci zhlédnout již od dnešního dne, 17. února, v iVysílání.

Autor článku: 
Karolína Blinková

„Na TBH mě zaujalo, že se zabývá vztahy a pocity teenagerů, lidí v tom zvláštním období mezi dětstvím a dospělostí, kdy se zapojují do společnosti a jejích institucí, hledají a vymezují své společenské postavení, ale také duševně dozrávají, uvědomují si, jací jsou, a uvědomují si i svou sexuální identitu. Z námětu bylo zřejmé, že se na svět budeme dívat jejich očima. Pro mě je to v mém věku vzdálený svět, ale zároveň si sama toto období hodně pamatuji včetně toho, jak moc mě formovalo,“ říká kreativní producentka Alena Müllerová.

TBH se obrací k teenagerům a jejich rodičům s citlivými tématy, jakým je například šikana. Vyprávění sleduje události z různých pohledů hlavních postav po dobu jednoho měsíce po střeleckém útoku. Vrací se ovšem i do doby před incidentem a vysvětluje tak příčiny změn v jejich životech. „Klíčová pro nás byla autenticita a empatie, se kterou zobrazujeme postavy, z nichž každá má svůj pohled na situace i vztahy, a dáváme tak zaznít různým hlasům a přístupům. A díváme se pod povrch, proto jsou různé epizody z perspektivy různých postav, abychom mohli vnímat často kontrast mezi tím, jak působí navenek, a tím, jak vše prožívají v soukromí. K tomu odkazuje i název – TBH je zkratka z internetového slangu to be honest aneb upřímně a naše postavy se různým způsobem musí postavit k pravdě o sobě samých, najít se a rozhodnout se, jestli být samy sebou – a za jakou cenu,“ vysvětluje režisérka a autorka námětu Lucia Kajánková.

Dívčími hrdinkami vyprávění jsou aktivistická Mája, jež se díky živému vysílání ze střeleckého útoku mění z outsiderky ve školní hvězdu, a její spolužačka Nessa, jejíž vysoký sociální kredit naopak utrpí vinou jejího nevlastního bratra – dlouhodobě šikanovaného Tondy. „Je mi blízká v neschopnosti vyjadřovat ve velkém něžné a obecně kladné emoce, jako je láska nebo vděk. I když něco takového cítím, je pro mě těžké to vyjádřit, cítím se trapně, jako kdyby to byla spíš slabost,“ svěřuje se představitelka Nessy Martina Jindrová.

Z chlapců je největší pozornost věnována traumatizovanému Lukymu, jehož bezpečný svět rozvrátí problémy s vlastní sexuální identitou, a jeho dlouholetému kamarádovi Pavlovi, jenž se po útoku stává ve florbalovém týmu přirozenou autoritou. „Doba šla sice dopředu, ale pořád ne dostatečně. Stále si kladu otázku, jak bych já sám mohl osobně přispět k tomu, aby to pro společnost obecně nebylo natolik palčivé. TBH je určitě jedním z těchto kroků,“ komentuje seriálový Pavel, student herectví Jiří Hába, dějovou linku o sexuálních a genderových menšinách.

Roli sociálních sítí a moderních technologií sleduje webová série s kritickým odstupem. V rámci projektu na nich čas trávili samotní scenáristé, kteří spolu komunikovali v rolích konkrétních postav. Lucia Kajánková na scénářích spolupracovala s šesti autory, svými studenty na katedře dramaturgie a scenáristiky na pražské FAMU. „Texty vznikaly ve formátu writers’ room. To znamená, že jsme pracovali společně – stavěli linky, rozpracovávali postavy, prohazovali si mezi sebou scénáře epizod, které jsme si dramaturgovali a přepisovali. Vzhledem k tomu, že část práce probíhala během covidové uzávěry, tak jsme se částečně virtuálně odstěhovali do světa našich postav, dělali jsme si tematické improvizace, kdy jsme si psali do skupinových nebo soukromých konverzací na sítích právě za postavy,“ popisuje Lucia Kajánková. Autentičnost projektu zajistily také rešerše prováděné pomocí speciálních dotazníků přímo mezi cílovým publikem na vybraných školách.

Na mezinárodním festivalu Serial Killer 2021 získal projekt Cenu za nejlepší webový seriál. Tento úspěch odstartoval zájem dalších mezinárodních festivalů a přehlídek. Už před svou premiérou tak bylo TBH uvedeno na festivalech Mezipatra, Juniorfest, Tallinn Black Nights či na Berlinale Series Marketu. V červnu pak bude soutěžit na Prix Jeunesse v Mnichově.

Doplňující materiály včetně fotografií a Presskitu jsou k dispozici pod tímto odkazem.

námět, showrunner a režie: Lucia Kajánková // scénář: Kassory Condè, Jakub Haubert, Lucia Kajánková, Hermína Peričová, Zdeňka Petrová, Adéla Škvrnová a Sára Zeithammerová // dramaturgie: Alena Prokopová a Miro Šifra // kamera: Ondřej Belica // střih: Michal Reich // výkonný producent: Jiří Vlach // kreativní producentka: Alena Müllerová // hrají: Martina Jindrová, Vojtěch Franců, Martina Czyžová, Jiří Hába, Filip Srbecký, Tomáš Dalecký a další

Zrekonstruovaný hospodářský dvůr v Rymicích se návštěvníkům otevře v půli května

KROMĚŘÍŽ: Do roku 2022 vstoupilo Muzeum Kroměřížska s atraktivním výstavním plánem a akcemi, které zaujmou příznivce výtvarného umění, historie, tradiční lidové kultury, archeologie i přírodních věd. Na své si přijdou nejen dospělí návštěvníci, ale také děti. Nejvýznamnější akcí letošního roku bude otevření revitalizovaného hospodářského dvora v Muzeu v přírodě Rymice, který byl v havarijním stavu.

14.05.2022
Autor článku: 
Martina Malá

„Budovy bylo nutné staticky zajistit, opravit krovy, udělat nové přípojky sítí, terénní a sadové úpravy. Rovněž jsme vyřešili ochranu sbírkového fondu, veškerého majetku a vybavení,“ uvedla ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková. „Nyní už v objektech hospodářského dvora připravujeme novou expozici Od kvásku ke klásku a prostory pro nový etnografický a archeologický depozitář,“ doplnila.

Součástí otevření, které je naplánováno na 14. května, bude bohatý kulturní program. „Velmi nás těší, že účast přislíbila vítězka pořadu Peče celá země Petra Burianová,“ prozradila ředitelka muzea.

Práce na obnově hospodářského dvora začaly v březnu 2020. Celkové náklady dosáhly 129 milionů korun, z toho 85 procent tvoří dotace IROP, 10 procent dotace kraje a 5 procenty přispěl státní rozpočet.

Už na konci ledna muzeum otevřelo přírodovědně-archeologickou výstavu Náhrdelník času aneb Příroda rukou člověka měněná. Přibližuje měnící se vztah člověka a přírody od doby kamenné až po raný středověk. Ocení ji i rodiny s dětmi. Otevřena je do 15. května.

Milovníkům výtvarného umění je určena výstava Vladimír Kudlík. Nejkrásnější je nahá... Tvorba Vladimíra Kudlíka oplývá jemu vlastním humorem, radostí ze života a nadsázkou. Jeho inspiračním zdrojem a věčným tématem je žena ve všech svých fyzických podobách a životních situacích. Jeho tvorbu rovněž silně ovlivňuje láska k folkloru a lidovému umění, k literatuře,“ přiblížila ředitelka muzea Martina Miláčková, která je spolu s kolegou Michalem Jemelkou kurátorkou výstavy. Zájemci si ji mohou prohlédnout do 24. dubna.

Procházku třemi uměleckými světy – malbou, sochařstvím a hudbou – nabídne výstava 3R. Představí se na ní tři mimořádně nadaní bratři: malíř Aleš Růžička, sochař Štěpán Růžička a hudebník Mikoláš Růžička. „Aleš nás nechá svými obrazy nahlédnout do přírodních zátiší i svého osobního života, ve Štěpánových objektech se snoubí vůně kůže a dřeva a Mikoláš vyzve návštěvníky prostřednictvím hudební instalace užít si výstavu i poslechem,“ přiblížil kurátor Martin Štípala. Vernisáž se bude konat 13. května.

Největší výstavní akcí bude interaktivní projekt Zachraň jídlo! Ukazuje, jak lze využít potraviny, které mají zdánlivě to nejlepší za sebou. „Návštěvníci se dozvědí, co potraviny zažívají, než se dostanou na stůl, jak často neekologicky cestují. Zjistí více o potravinovém odpadu a možnostech darování jídla nebo o tématu recyklace potravin. Budou moci do výstavy zasahovat, doplňovat ji a obohacovat její poselství o vlastní zkušenosti,“ popsala kurátorka výstavy Martina Václaviková. Vernisáž je naplánována na
9. červen. Výstavní projekt Zachraň jídlo! připravila galerie Atrium na Žižkově atriumzizkov.cz ve spolupráci s organizací Zachraň jídlo.

V říjnu a listopadu bude muzeum patřit dětem. Vystaví práce žáků výtvarného oboru Základní umělecké školy Kroměříž. Název výstavy Naše ZUŠka, dáma stočtyřicetilá napovídá, že škola slaví úctyhodné výročí. „Kulaté výročí, dlouhá tradice, génius loci školy, generace odchovaných žáků a tvůrčí prostředí, to jsou témata a náměty pro výtvarné zpracování,“ naznačil Jiří Wiesner, vedoucí výtvarného oboru.

Práce kroměřížské rodačky Otilie Šuterové Demelové si budou moci návštěvníci prohlédnout na výstavě Návraty od konce listopadu až do konce února 2023. „Přes základ – kresbu – autorka vždy silně inklinovala k trojrozměrnému sochařskému projevu, především figurativnímu, vyhovuje jí také reliéf. Po řadu let vytvářela v poštorenském keramickém materiálu plastiky a reliéfy pro architekturu. Byla to témata do škol, sportovních, zdravotních, obřadních prostor i do kostelů,“ upřesnila ředitelka muzea, která je zároveň i kurátorkou výstavy. Vernisáž bude 24. listopadu.

Výstava Terče kroměřížských ostrostřelců vůbec poprvé představí jako celek soubor téměř sedmdesáti dřevěných malovaných terčů, které jsou součástí sbírkového fondu muzea. „Motivy na terčích nás přenesou až do druhé poloviny 17. století a nejmladší z nich je datovaný 1932. Vyznačují se precizností provedení a pestrostí námětů. Mezi nimi převažují pastýřské, mytologické nebo žánrové výjevy, ale jsou zde zobrazeny i dobové kroměřížské reálie nebo veduty města,“ připomněla kurátorka výstavy Markéta Mercová. Vernisáž proběhne 15. prosince.

„Výstavní plán Muzea Kroměřížska je pestrý, každý si v něm může najít to své. Já jsem velmi zvědavá na výstavní projekt Zachraň jídlo! Témata, která se týkají odpovědného jednání, nakládání s odpady a šetrnějšího hospodaření s jídlem, jsou aktuální a dotýkají se každého z nás. A samozřejmě velkou akcí bude zpřístupnění hospodářského dvora návštěvníkům, na jeho otevření se moc těším,“ uvedla krajská radní pro oblast kultury Zuzana Fišerová.

http://www.muzeum-km.cz/

Sokolové si připomínají 160 let od založení, slaví hrdě i s obavami o budoucnost

PRAHA, ČR: Sokol, který se řadí mezi nejstarší spolky u nás, si zítra připomíná 160 let od založení. 16. února 1862 založili Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner český spolek Tělocvičná jednota pražská se znakem sokola v letu. Asi nikdo z nich netušil, jak velká organizace na jejich základech vyroste. „Slavíme hrdě s novými nápady i s úctou k předkům, ale díváme se do budoucna s obavami,” říká starostka České obce sokolské Hana Moučková.

16.02.2022
Autor článku: 
Jiří Reichl

„Jsem nesmírně hrdá na všechny sestry a bratry, kteří předávají své znalosti a zkušenosti nastupujícím generacím. Právě sportovní všestrannost a cvičení rodičů s dětmi je to, co asi každý z nás zažil a na co rád vzpomíná. Právě to je to, co náš spolek odlišuje od jiných. Sport pro všechny od dětí po seniory,” hodnotí starostka České obce sokolské Hana Moučková.

„Ačkoli máme jasně nastavené procesy, plány, máme velkou obavu a to nejen o SOKOL, ale celou společnost. Máme více jak 152 000 členů  (jen za poslední covidový rok nám do nových ročníků nenastoupilo tradičních 6.000 nových členů), financování našeho spolku je dlouhodobě nesystémové a ve srovnání se sportovními svazy dramaticky podhodnocené. Zároveň je opravdu kritická situace se zdražením energií,” odkrývá Hana Moučková realitu současné situace.

Vizuál pro 160 let

Během celého roku se bude Sokol prezentovat novým vizuálem s jednotícím sloganem „Už 160 let“. Stejný hashtag se bude používat i v komunikaci na sociálních sítích. „Chtěli jsme ukázat, že ač je Sokolu úctyhodných 160 let, tak je v jádru mladý. Vždyť skoro polovina členů je do 18-ti let,“ říká výkonný ředitel České obce sokolské Marek Tesař.

Spolupráce se streetartistou Michalem Škapou

Vzhledem k mimořádnému výročí a historii, kdy se sokolem spolupracovali slavní umělci, rozhodlo se vedení ČOS oslovit jednoho z nejlepších streetartových umělců současnosti Michala Škapu. Vytvoří limitovanou edici 160 signovaných grafických listů, které budou prodávány v sokolském e-shopu. Výtěžek z nich bude věnován na rozvoj sokolských jednot. Na jaře bude tato grafika přenesena na zeď Tyršova domu z Újezdu.

Nejviditelnější součástí oslav bude rozsvícení významných staveb napříč republikou, které se rozzáří v sokolských barvách - červené a bílé. „Chtěla bych poděkovat všem, kteří naší žádosti vyšli vstříc a umožnili slavnostní nasvícení jimi spravovaných budov,“ říká starostka České obce sokolské Hana Moučková.

Které stavby se rozsvítí:

Praha - Žižkovská televizní věž (17:20), Tyršův dům - z Kampy (17:30), Petřínská rozhledna (17:40), Tančící dům, Ostrava Nová radnice, most Miloše Sýkory, Liberec historická budova radnice - bude svítit do 18. 2., Zlín sídlo krajského úřadu - Baťův mrakodrap - „21“ radnice, Uherské Hradiště - radnice, Jihlava - radnice města Jihlavy, Přerov - zámek.

SOKOLOVNY
Jihlava, Prostějov, Příbram, Nová Paka, Tyršův dům.

www.sokol.eu
F: facebook.com/ceskaobecsokolska
I:  www.instagram.com/ceskaobecsokolska/

 

 

Struny dětem se vracejí v plné síle do Minoru. Lákají na Báru Polákovou, Ondřeje Rumla, Pišlické příběhy i Zvěřinec na radnici

PRAHA: S nadcházejícím jarem se vrací rodinný festival Struny dětem, který poslední březnový víkend opět rozehraje, rozezpívá i roztančí tradiční prostory divadla Minor a Novoměstské radnice. Od pátku 25. března do neděle 27. března se mohou malí i velcí návštěvníci těšit na pestrou nabídku představení, koncertů od popu, přes klasiku až k jazzu, i nejrůznějších kreativních workshopů.

od 25.03.2022 do 27.03.2022
Autor článku: 
Silvie Marková /jal

Program otevře v pátek mnoha cenami ověnčené představení divadla Minor ZÁ-TO-PEK! …a tak jsem běžel. Ve vtipné a zábavné show se představí osobitá zpěvačka Bára Poláková, Ondřej Ruml s Quintetem Mateje Benka vystoupí s „ježkovským“ programem a na Struny dětem se vrací také ikonické Pišlické příběhy Beaty Hlavenkové s Ivanem Trojanem v roli vypravěče. Clarinet Factory si pozvou beskydský vokální soubor Grunik, aby spolu s nimi a dětmi procestovali kus hudebního světa. Dalšími pestrými hudebními cestami se vydá Cimbálová muzika České filharmonie, koncertní mistr téhož orchestru Jiří Vodička se v tradičním festivalovém setkávacím formátu představí s klavíristou Martinem Kasíkem. Z dalších vystupujících jmenujme ještě například, Báru Zmekovou s Ninou Marinovou, Gabrielu Vermelho či energického Marca Čaňa s Cover Paradise. Sladkou nedělní tečkou bude slavnostní uvedení svého času průlomového Kabaretu tlukot a bubnování divadla Minor, které slaví 20 let od premiéry. Na celý víkend se na Novoměstské radnici zabydlí Zvěřinec na radnici s živým orlojem, který vysekne originální poklonu zvířatům a autorům, kteří se jimi nechali inspirovat. Zvěřinec zve celou rodinu na neobvyklou procházku po radnici a svým výtěžkem podpoří Loutky v nemocnici. „Jsme šťastni, že se po dvou improvizačních covidových letech vracíme do míst, které Struny dětem považují za svůj domov, tedy do divadla Minor a na Novoměstskou radnici,“ říká ředitelka festivalu Dana Syrová a dodává: “náš program vyzdvihuje českou autorskou tvorbu a užívá si jejího sdílení napříč generacemi, na radnici pak přicházíme se zcela novým formátem procházky, která bude pro každého jiná.”

Jednotlivé akce jsou rozděleny dle věkových kategorií. Kompletní program a všechny podrobné informace jsou k dispozici na www.strunydetem.cz. Předprodej vstupenek bude zahájen 14. února v 18.00.

Program festivalu Struny dětem v Minoru otevře v páteční podvečer minorské divadelní představení ZÁ-TO-PEK! …a tak jsem běžel, které divákům přiblíží osobnost našeho jedinečného sportovce. Představení získalo řadu nominací a cen, včetně Ceny Thálie pro Ondřeje Nosálka a nominace na tutéž cenu pro Johanu Schmidtmajerovou. Sobotní dopoledne bude velká scéna divadla Minor patřit Pišlickým příběhům – autorskému projektu Beaty Hlavenkové podle knihy Filipa Rychlebského v podání Ivana Trojana, Gabriely Vermelho, Milana Caise, Petra Ostrouchova a dalších. V tanečně-divadelním představení Sen o Boženě se vypraví tanečnice a propagátorka flamenka Jana Drdácká po stopách své babičky, která ji přivedla k hudbě a tanci. Odpoledne to rozjede v programu Bára Dětem!!! zpěvačka Barbora Poláková, která vedle moderního popového zvuku a svébytné poetiky přinese pulzující a zábavnou show, plnou vtipných glos.  Na barevnou variaci hudebních stylů a nálad ve spojení klavíru houslí a dvou krásných hlasů pozvou Bára Zmeková a Nina Marinová. Na Setkání u houslí se těší koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička společně s klavíristou Martinem Kasíkem. Průvodcem programu bude po celý víkend oblíbený herec Filip Jevič.

V neděli se se čtyřmi klarinety vydáme na koncertu Lúky zelené za krásami přírody doma i v daleké cizině. Hudební těleso Clarinet Factory, které si na tuhle objevnou cestu přizvalo pětici dívek z unikátního folklorního souboru Grunik pod vedením Anny Pavliskové.  Hudební criss-cross nachystali vynikající mistři svých nástrojů: Akordeonista Jakub Jedinský a houslista Pavel Fischer. V programu nazvaném Jdeme na Ježka připravil Ondřej Ruml se členy Matej Benko Quintetu nově pojaté písně slavného Osvobozeného divadla. Na výlet Od klasiky po folklor zve Cimbálová muzika České filharmonie, v níž členové našeho prvního orchestru dokazují, že lidová hudba je takřka nevyčerpatelným zdrojem inspirace.  A všem dobře známě populární songy Davida Guetty, Eda Sheerana, Michaela Jacksona, Ariany Grande nebo skupiny Clean Bandit se v koncertním pojetí Marca Čaňa a Cover Paradise stávají hudebními stylovými i mezigeneračními mosty. Velkolepé finále letošních Strun dětem bude patřit Kabaretu tlukot a bubnování, výročnímu koncertu písní legendární minorské inscenace, která úspěšně procestovala svět. Tři skřítci se poprvé vydali na nebezpečnou a strašidel plnou cestu za prstýnkem princezny Květušky poprvé před 20 lety. Připraveny jsou po celý víkend i tematické workshopy, kde děti čeká zpěv, rytmika, tanec, základy hudební teorie i seznámení s historií hudby a tance. Lektory budou například Gabriela Vermelho, Jana Drdácká nebo minorský mistr bubnů Honza Hrovatitsch s herečkou a hudebnicí Markétou Ptáčníkovou či oblíbená La škola.

V sobotu a v neděli se na Novoměstské radnici zabydlí Zvěřinec na radnici s živým orlojem, který je poctou zvířatům a autorům, kteří se jimi nechali inspirovat. Na děti bude čekat tajemný vodní svět, cesta Noemovou archou, ale také ptačí nadhled či naopak mikrosvět hmyzu. Dozví se vědecké a biologické zajímavosti, poznají lidová rčení, legendy a mýty, historická, ale i zcela současná vyobrazení zvířat v umění i literatuře.  Program připravili zkušení matadoři rodinných interaktivních výstavních programů manželé Jan a Martina Svobodovi a červenou niť celé procházky utkají přátelé ze Storytellingu – Justin Svoboda a Markéta Holá. Experty v jednotlivých sekcích nebudou nikdo jiný, než zvídaví Přírodovědci.cz. Čas na radnici bude odbíjet živý orloj – každých 15 minut návštěvníky čeká originální performance, v podání žáků hudebních sekcí pražských ZUŠ zapojených do Akademie MenART a festivalu ZUŠ OPEN, dětský divadelní soubor Ty-já-tr pozve do svého čtenářského doupěte. Červenou niť celé procházky utkají přátelé ze Storytellingu. Každoročně festival podporuje vybranou neziskovou organizaci. Tou letošní jsou Loutky v nemocnici. Pomáhají svědomitě již 17 let ve zdravotnických zařízeních po celé republice a překvapí návštěvníky v orloji. Právě návštěvou zvěřince je podpoříte.

 

 

Spolupořadatelé: Divadlo Minor, Novoměstská radnice

Za finanční podpory: hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR

Hraví Partneři: Centrum Sámovka, Centrální depozitář cenných papírů

Děkujeme za podporu: městská část Praha 1, městská část Praha 2, OSA

Partneři dílniček a workshopů: Aerosol Service a.s., školka Duhovka

Speciální poděkování: Centrum Pod Pekárnami, Emun Partners, Marek Fišer

Mediální partneři: Rádio Junior, S dětmi v Praze

Podnikavky na mateřské: s Radkou Starou

PRAHA: S Radkou, tehdy ještě Faltínovou, jsme se poznaly na pražské filozofické fakultě, kde vystudovala kromě bohemistiky také obor Čeština v komunikaci neslyšících. Profesně se pak etablovala jako tlumočnice českého znakového jazyka, vídat ji v této roli můžete i na obrazovkách České televize. Nejen v komunitě neslyšících je ale také známá jako příležitostná výtvarnice. V projektu Čáromat nabízí spoustu obrázků pro potěšení, inspiraci pro malování s dětmi, upcyklované výtvory, ale také pomůcky pro organizování času s nejmenšími. Má totiž doma hned tři malé ratolesti. Patří k aktivním maminkám, které náročnou roli ženy vnímají jako současný palčivý celospolečenský problém a neváhají na něj s nadsázkou upozornit, např. na Sametovém posvícení, průvodu masek, který prochází Prahou 17. listopadu. Z akce vznikly nádherné fotky, jež se staly impulsem k následujícímu rozhovoru.

Autor článku: 
Irena Koušková

Radko, v roce 2015 jsi na Facebooku založila skupinu Jedna, dvě, matka jde… Proč vznikla? Sociální izolaci zažila asi každá maminka na mateřské dovolené. Ne každá ji ale dokáže tvůrčím způsobem využít. Jak jsi s ní bojovala ty? Co všechno díky ní přišlo?

Nejdřív bych asi měla říct, jak ty pocity sociální izolace začaly. První syn se mi narodil, když mi bylo 34 let a nějaký čas předtím už jsem se smiřovala s tím, že děti asi mít už nebudu – nemohla jsem totiž najít vhodného tatínka. (úsměv) Narození syna byl tedy velký dar a první půlrok s ním jsem byla v takové šťastné bublině, úplně mi stačilo ho pozorovat a být s ním. Připadala jsem si ale občas trochu osamělá, měla jsem výčitky, že mi to nestačí. Abych si zachovala vnitřní klid, začala jsem jeden den v týdnu zase pracovat. To mi pomohlo. Chodili jsme také do různých herniček, na procházky po Praze… Ale byla zima a tehdy začal ten jev, kterému říkám „zimní temný tunel bacilů“. Syn byl pořád nemocný, já také, když mu byl rok, tak jsem byla zase už těhotná podruhé, bylo mi špatně, rodinu mám daleko, kamarádky měly děti většinou dříve než já – cítila jsem se stále víc sama. Z toho pocitu vznikla facebooková skupina Jedna dvě matka jde. Dnes je to šest let, prvnímu synovi je sedm a mám kromě něj ještě dvě holčičky.

Skupina mi byla v tom procesu vrůstání do mateřství velkou oporou. Mohla jsem tam probrat víceméně všechno, co jsem potřebovala. Samozřejmě člověk si musí dávat trochu pozor, přece jen nejde o osobní kontakt. Ale mám pocit, že se nám tam podařilo vytvořit celkem chápavé a respektující prostředí s kultivovanou komunikací. K názorovým střetům dochází, jen málokdy jsou však ostřejší. V době, která moc nenahrává reálným kontaktům, kdy o děti se stará víceméně jen úzká rodina – rodiče, ve velkoměstě, kde jsou známí daleko a sousedi reagují zdrženlivě, je virtuální komunikace občas opravdovou záchranou. A nejde jen o to virtuální. Díky skupině se podařilo podniknout a zařídit už docela dost věcí a vznikly tam i reálné vztahy, pracovní či přátelské. Sbírali jsme například věci či peníze pro moje sousedy v nouzi, měli sérii online přednášek v době hlubokého covidu, zorganizovali mateřskou kliku na průvod Sametové posvícení. Jsou mezi námi i ženy pracující v médiích, třeba pro časopis Heroine, které díky skupině sbírají názory na nějakou záležitost, nebo tam dramaturgyně České televize Kateřina Krobová lovila zajímavé ženy pro svůj projekt Protivný sprostý matky. Radíme se ve věcech důležitých, jako je výběr školy, ale pokecáme i na téma školních brašen. Filozofujeme třeba na téma výchova, fyzické tresty, pocit osamění v rodině apod. Probíráme prostě vše, co potřebujeme. Já jsem hodně otevřená a často sdílím své pocity a zážitky až příliš, ale ostatní si mohou vybrat míru toho, jak a co budou sdílet. V tom je skupina skvělá, že každý se může připojit tak, jak mu to vyhovuje.

 

Komunikuješ zde s maminkami o jejich prožitcích, názorech, starostech, úspěších a nesnázích každodenního rodinného života… Jak podle tebe zvládají nároky covidové doby?

Záleží na každé té jednotlivé ženě a podmínkách, které má v rodině a širším okolí. To dělá hodně. Ve skupině samozřejmě zazněla za ty dva roky s covidem spousta stesků a zoufalých výkřiků, v nichž si spolumatky, jak je oslovuju já, vylévaly srdce. Nebylo lehké najet na tu nonstop péči a dělat zároveň několik věcí najednou, i když by člověk řekl, že v tom právě matky jsou kované. Pro mne jako mámu předškolních dětí, která měla doma sedm let neustále nějaké batole či batolata a nechodila ještě naplno do práce, to zas taková změna k horšímu nebyla. Povedlo se mi naopak pracovně posunout: začala jsem tlumočit zprávy na obrazovce České televize, kde jsem předtím spoustu let pracovala v zázemí Zpráv v českém znakovém jazyce (tam jsou na obrazovce neslyšící moderátoři a tlumočník jim jen pomáhá s přípravou). Covid způsobil, že bylo potřeba hodně tlumočníků na živé tlumočení aktuálního dění, tak nás ze zázemí šoupli před kameru. Velká změna a pro mne rozhodně pozitivní – profesní výzva a radost.

Pamatuji si ale, jak v naší matkoskupině zněly stesky maminek starších dětí, kterým se změnil již stabilizovaný strukturovaný svět, ve kterém ony chodily do práce, jejich děti do školy a byly samostatné. Najednou tyhle ženy seděly opět doma, vlastní práce jim často jela dál, jen online, u dalších počítačů v různých koutech bytu seděly děti, které potřebovaly asistenci s online výukou, bylo potřeba zároveň uvařit a nakrmit celou rodinu, udržovat v tom chaosu nějaký pořádek v bytě a taky zajistit v ideálním případě dobrou náladu rodiny, v horším případě, aby se všichni nepovraždili. Pak samozřejmě i ta nemoc sama o sobě byla strašák: úmrtí v rodině, strach, psychické problémy dětí i dospělých. Děti to odnesly maximálně, spíš ty starší. Mají psychické problémy, úzkosti, těžko si zvykají zpátky ve škole apod. To jsou výzvy, které člověk – matka – fakt nečeká. Klobouk dolů před námi všemi, že jsme to zvládly. Společnost to na nás prostě hodila a očekávala, že to nějak dáme. A daly jsme to. Jen nevím, jestli to na nás nenechalo nějaké trvalé následky. (úsměv) V Německu je už od padesátých let tradice, že matky mají jednou za čtyři roky nárok na pobyt v lázních, samy či s dětmi, o které se tam starají, aby matky mohly relaxovat. To bychom taky potřebovaly! Celá společnost by rozkvetla, kdyby matky byly odpočaté, spokojené a radostné.

 

Radko, jak ses vůbec dostala ke světu neslyšících? Neuvažovala jsi nikdy o nějaké výtvarné škole?

Já jsem odmalička milovala dvě věci: čtení a kreslení. Co si pamatuju, četla jsem pořád, nebo jsem něco kreslila, vychodila jsem také ZUŠ v Kutné Hoře, kde jsem vyrůstala. Po gymnáziu jsem chtěla jít buď na výtvarnou školu, nebo na češtinu. Nakonec jsem si vybrala bohemistiku na FF UK v Praze a k ní jsem si jako druhý obor přibrala tehdy čerstvě otevřený obor Čeština v komunikaci neslyšících, ač jsem v životě neviděla neslyšící osobu. A tenhle druhý obor, který jsem si vybrala náhodou, mě pak směroval do budoucna. Nejenže to bylo hrozně zajímavé, třeba znakový jazyk z lingvistického hlediska a neslyšící jako kulturní menšina, ale měla jsem příležitost docela brzy působit na různých pracovních pozicích v komunitě neslyšících. Tehdy byl totiž v komunitě nedostatek profesionálů, kteří by uměli znakovat, ale zároveň se konečně začínal znakový jazyk oceňovat a používat při výuce, začalo se víc tlumočit při různých příležitostech. Tak nás zaškolila praxe: hned po pár letech školy jsem tlumočila, učila češtinu jako cizí jazyk pro neslyšící, vedla oddíl neslyšících skautů. A už jsem u znakového jazyka zůstala. Moc mě to totiž bavilo, ten jazyk i komunita neslyšících. Znakovka mi ale ze začátku vůbec nešla, byla jsem nejhorší ve třídě a nikdo si nemyslel, že bych se někdy mohla stát tlumočnicí, já už vůbec ne. Hlavně jsem měla problém s mimikou a pohyby těla, které jsou důležitou součástí gramatiky znakového jazyka. Byla jsem velmi stydlivá a vadilo mi „předvádět se“ fyzicky na veřejnosti. Jsem tedy živým důkazem toho, že když má člověk něco rád a věnuje se tomu prostě ze zájmu a s chutí, že se to časem poddá.

 

Pojďme od čtení ke kreslení. Výtvarné nadání rozvíjíš i u svých dětí. Dokladem toho je Čáromat. Netvoříš ale jenom s dětmi a pro děti. Jaké realizace z poslední doby jsi poslala do světa? Na „Čaromatím e-shopu“ nabízíš magnetický kalendář pro děti a diář pro matky. Kalendářů i diářů je na trhu spousta, co přinášíš nového nebo jiného?

Výtvarné věci s dětmi jsem začala dělat proto, že jsem byla na mateřské bezradná a občas i otrávená. Co celé ty dlouhé dny s batolaty podnikat, když jsou třeba nemocné a nejde jít ven? Kromě úmorných prací v domácnosti, samozřejmě. Začala jsem s nimi tedy dělat to, co jsem měla sama ráda: hodně číst a kreslit. Vyráběli jsme všechno možné z různých materiálů a věcí, co se tak doma najdou, třeba z krabice, kartonu, plata na vajíčka. Mám ráda, když mám za sebou viditelnou stopu – hlavně kvůli sobě, abych měla důkaz, že jsem nějak dobře strávila ty uplynulé dny. Taky mi některé známé maminky říkaly, že ony s dětmi nic netvoří, že nemají nápady. Založila jsem si tedy nejdřív na FB stránku Čáromat, ten název ke mně přišel asi před třemi lety. A pak i skupinu pro lidi, co se chtějí bavit o čase s dětmi, hlavně o tom tvoření. Nevnímám to jako nějaké takové to zprofanované „tvořeníčko“ z mimibazaru. Je to prostě kvalitní čas, kdy děláme s dětmi něco, co nás baví.

V současnosti máme ty možnosti zábavy s dětmi už širší, jak jsou starší, dá se s nimi třeba koukat na film, hrát deskové hry, jít do muzea, a hlavně si můžeme pořádně povídat. Když byly maličké, nebavilo mne si s nimi pořád jen dokola stavět koleje nebo věže z kostek. Společné tvoření bylo skvělý nápad, mně to dalo pocit dobře stráveného času, kdy jsem s nimi vědomě byla a zároveň dělala něco, co mám ráda. A oni se naučili, že se dá cokoli vyrobit, nakreslit. Mám radost, když teď vidím, že sami ráno zasednou ke stolu a kreslí, vyrábí, stříhají, lepí. U nás se lepidla a papíry spotřebovávají po tunách. Fascinuje mě tenhle důkaz, že děti opravdu dělají to, co rodiče. Možná je tam nějaká dávka dědičných sklonů, ale spíš jsem jim otevřela k tomu tvoření cestu a to je jeden z mála výchovných úspěchů, za které si já sama připisuji kredit.

Jak z toho vyplývá, sama ráda kreslím, vyšívám, píšu, něco vymýšlím. Pro děti jsem nakreslila a vyrobila už pěkných pár věcí, třeba namalovala svítící knížku, ušila panenku apod. Asi před dvěma lety jsem sháněla magnetický kalendář, abych je naučila plánovat si den a týden. To bylo v době, kdy jsem pochopila, že organizace rodiny se třemi dětmi bude asi dost náročná. Nakonec se mi nic na trhu tak nelíbilo, proto jsem nakreslila a dala vyrobit svůj vlastní magnetický kalendář. Teď ho dokonce prodávám, což jsem nebyla do té doby schopná si představit. Ze stejných důvodů, totiž že na trhu nebylo nic, co by mi vyhovovalo, jsem vloni udělala diář pro matky. Zatím ho nazývám takto genderově nekorektně - je to odrazem skutečnosti, že jsou to v současnosti zejména matky, které nesou na svých bedrech tíhu oné zmíněné rodinné organizace, nikdy nekončícího kolotoče povinností i rodinné zábavy. Taky jsou matky často i kronikářky rodiny, schovávají fotky, zapisují si hlášky dětí, důležité milníky atd. Připojila se ke mně kamarádka, která má dva autistické syny a slabost pro diáře.

Náš diář se od ostatních diářů liší autorskou sazbou i obrázky, ale zejména velkorysým prostorem. Zaznamenávat se tam dají organizační věci, ale také vzpomínkové záležitosti, může to být i takový deník. Jinak si kreslím pro radost, drobné obrázky, komiksy, dětem jsem pokreslila zeď v pokojíčku, maluju na nábytek, dělám ze starého nové. Také mám radost ze zakázek pro jiné, například teď před Vánocemi jsem kreslila minikomiks na kelímky na kafe pro skvělou litoměřickou pražírnu Zoban. To mi udělalo velkou radost, výsledek se mi líbí a hlavně jsem si nechala zaplatit v pravidelných zásilkách jejich výborné kávy, to je na tom nejlepší.

 

Jak Ti to jde při práci ještě s podnikáním na rodičovské dovolené? Objevila jsi v sobě podnikavého ducha? Co ses musela za pochodu naučit?

Tak to je pro mne otázka na tělo, podnikání je pro mne španělská vesnice. Všechno se učím za pochodu a nejradši bych vůbec neřešila ekonomické a provozní záležitosti a jen kreslila a vymýšlela, psala na web a hýčkala si své fejsbukové skupiny. To mě baví, ostatní je pro mne ztráta času, takže ekonomicky jsem pořád tak nějak na nule, Čáromat je spíš pro radost, vydělává jen na další projekty, někdy i prodělá. Takže třeba letos mám asi nejdražší diář na světě, protože jsem se nepoučila z prvního pokusu, kdy to vyšlo jen tak tak, že jsme stihly diář před Vánoci prodat, a začala jsem i loni na diáři pracovat pozdě. Když pak nabrala zpoždění i tiskárna a přidaly se problémy v knihárně, nestihli jsme vyhodit prodej před Vánoci včas a neprodali jsme celý náklad. Je to pořád spousta drobností, které musí sedět.

Co jsem se musela naučit? Třeba jak to chodí v tiskárně. Z nadšení jsem si vymyslela magnetický kalendář a pak jen zírala, jak obtížné je tisknout na magnetickou fólii, najít spolehlivou tiskárnu schopnou magnety dobře nařezat apod. S diářem se zase učím, jak dlouho věci trvají, jaké jsou druhy vazeb, papíru, tisku, kdy začít pracovat na diáři, aby byl včas apod. Taky mě dost trápila grafika − sama neumím takové ty začisťovací grafické práce a pořád s tím někoho otravuju a jsou to výdaje navíc. Totéž s webem − teď jsme s kamarádem předělávali web, aby se tam mohl dát e-shop. Když se podnikání věnuje matka tří dětí, která má k tomu ještě jinou práci a navíc nemá kapitál do začátku ani v okolí žádné zkušené podnikatele, ke kterým by se mohla obrátit pro radu, je to vždycky trochu… jak to říct… živelné. (úsměv) Tedy ducha podnikavého mám, ale nějaké praktické záležitosti bych se ještě potřebovala naučit, případně jimi někoho pověřit.

 

Loni v listopadu se konal už desátý ročník Sametového posvícení, satirického průvodu masek, který se vyjadřuje k současným společenským problémům. Průvodu se účastní nejrůznější občanské iniciativy a spolky, které pomocí masek v nadživotní velikosti zhmotňují palčivá témata, kterými se dlouhodobě zabývají, nebo která se jich momentálně dotýkají. Jak se stalo, že jsi se se svou „matkoklikou“ stala jeho aktivní účastnicí? Jak vznikaly ty nádherné masky?

Sametové posvícení a naše „matkoklika“ byl pro mne loni na podzim vlastně hodně osobní zážitek, i když jsem se držela zpočátku trochu v pozadí. Vazbu na Sametové posvícení mám přes svého manžela Jiřího, který od samých začátků posvícení hraje se svou kutálkou v průvodu. Jeho dlouholetá kamarádka Olga Cieslarová, zakladatelka Sametového posvícení a vědkyně věnující se jevům typu karneval či masopust, si vzala za vzor svůj oblíbený švýcarský Fasnacht v Basileji a založila před deseti lety průvod Sametové posvícení v Praze. Jednotlivé „kliky“ tvoří vždy skupiny z nějaké organizace či jinak zájmově spjaté. A právě Olga, sama matka dvou kluků, začala na podzim lobovat za vznik kliky matek vycházející z té naší mateřské skupiny na FB „Jedna dvě, matka jde“. Myslím, že ji to napadlo i vzhledem k současné společenské diskuzi o roli matek během covidu, jejich vytíženosti, podílu otců na práci kolem dětí a v domácnosti apod. Byla to dobrá příležitost na tohle všechno poukázat. Já sama jsem na podzim nejprve nebyla moc aktivní, spíš virtuálně. Koordinace výroby masek se ujala Johanka Bratinka Burghoff, která má tři děti. Ta svým jemným přístupem nakonec přitáhla docela velkou skupinu matek a dětí, které se výrobě masek ve svých volných chvílích věnovaly. Setkávaly se v centru Prahy v prostorách Campus Hybernská a společně tvořily. Je s podivem, že si stále uštvané a uspěchané matky našly čas, ale opravdu našly! A ještě si to užily, jak samy říkaly. Nakonec jsem se přidala i já, byla to skvělá relaxace. Masky se tvoří tzv. kašírováním, lepením malých kousků papíru do předem připravené sádrové formy. Pak se musí natřít barvou a na závěr se jim udělá obličej, vlasy, vyříznou se otvory pro oči. Masky jsou veliké, drží na člověku pomocí helmy či čepice, na kterou se přidrátují či přilepí. Stejně je ale dost náročné je mít delší dobu na obličeji.

Pamfletu (přiložen jako PDF - pozn. red.) se věnovala zejména Marie Štastná, básnířka a majitelka Pokojíčku, obchodu s krásným autorským oblečením a šperky. Vrchol průvodu, nádhernou kašírovanou sochu šestiruké madony osobitě pojaly dvě skvělé výtvarnice Josefína Jonášová a Michaela Tůmová za pomoci řezbáře a truhláře Josefa Koblice. Svítící sochu zachytil fotograf Jan Hromádko na svých úžasných fotografiích. Spolu se sochou ponocného byla jedním z hlavních vizuálních taháků průvodu.

Ten průvod samotný se konal v rámci oslav 17. listopadu a byl pro nás úžasnou příležitostí ukázat s humorem, co matky běžně tíží a zlobí. Měly jsme na sobě přes oblečení stejné modré zástěry, které ušila také Marie Šťastná. Na obličejích ty naše masky. Měly jsme také hudebníky a nahrávky typických unavených a otravných matkohlášek, které se neustále linuly z repráku: „Nechte toho! Už nemůžu. Nelez tam! Vezmi si už ty boty! Nesahej na to! Jestli hned nepřestanete, tak…“ S sebou jsme měly samozřejmě naše děti a občerstvení. Dominantu naší kliky tvořil můj legendární dvojkočár, který odvozil něčí dvoje dvojčata a po nich ještě moje tři děti (úsměv), teď byl plný dobrot a taky konfet, které děti s radostí rozhazovaly po Praze za našich provinilých pohledů. Matky měly i prachovky a obří kapesníky a cestou náhodným přihlížejícím oprašovaly kabáty a utíraly nosy.

Pro mne ten průvod byl jedna velká euforie, jakési symbolické završení těch sedmi let na mateřské a rodičovské. Moje děti totiž tou dobou všechny zrovna nastoupily do institucí – můj sedmiletý syn do první třídy a moje nejmladší tříletá do školky spolu s pětiletou sestřičkou. Najednou jsem cítila tu chuť se radovat, že jsem to zvládla, přežila, a že můžu veřejně ukázat, že mateřství není jen o líbivých fotkách z Instagramu a dojemných momentech. Ale že je to kromě velké radosti a lásky taky práce a práce, neutuchající kolotoč povinností, který se nikdy nezastaví a často je v něm matka sama. Proto také ta šestiruká madona – jako symbol toho, co musíme na denní bázi zvládnout, a zároveň se u toho snažíme plnit představy společnosti – totiž nikdy si nestěžovat, nerouhat se, být vlídné, krásné a šířící kolem sebe měkké světlo něžného mateřství.

 

A jak to vidí doc. Mgr. Radek Chlup, Ph.D., z Ústavu filosofie a religionistiky FFUK, který Sametové posvícení sleduje bedlivě celých deset let jako málokdo: „Oproti jiným skupinám byly matky silné v tom, že nejen upozorňovaly na těžký úděl covidových matek, ale zároveň si sebereflexivně dělaly srandu samy ze sebe. Nejpůsobivější byla ta nahrávka s mateřskými výroky. Byla satirická, ale přitom naprosto realistická a vlastně vážná. Satira je nejúčinnější, když se při ní člověk nemusí pitvořit a může být plně realistický, jen tu realitu prezentuje trochu koncentrovaněji a zarámovaněji. Jedna z nejlepších skupin, jakou jsem kdy na Sametovém posvícení viděl.“

 

Tvrdíš, že být matkou není v současné společnosti žádným faktorem. Co tím myslíš? Vnímáš nějaký vývoj ve veřejném mínění ve vztahu k rodičovství, matkám, fungování rodin?

Měla jsem na mysli, že to není polehčující okolností. (úsměv) Vnímám to zejména v souvislosti s prací. Příklad: Na spoustě pracovišť není ani kojicí koutek, odkojila jsem tři děti v bufetu jedné velké firmy, která má přitom rozlehlé prostory. Proč tam nevznikne malá místnost pro matky s dětmi? Je to tak nepřijatelné, chodit do práce, když kojím? Někteří kolegové či šéfové či náhodní spolupracovníci mi připadají trochu lhostejní vůči tomu, co musí matky, potažmo rodiče zvládnout ve svém každodenním životě. Vím, že je to nezajímá a chtějí prostě, abych o tom nemluvila, nezatěžovala je tím. Já o tom však chci mluvit.  Nemyslím tím asi, že chci dostávat nějaké úlevy, svou práci vždycky vykonám. Ale ráda bych cítila třeba pochopení, když nezvládnu deadline, nebo si na něco nevzpomenu, protože je toho tolik… Chtěla bych, aby ke mně nepřistupovali jen s vlídnou shovívavostí a nenálepkovali mne jako věčného chaotika. Ale aby pochopili, že se můj život změnil a vypadá často jako běh křečka v kolečku křížený s žonglováním, a že je hrozně těžké během žonglování a běhání ještě odpovídat na maily, řešit telefonáty a dělat věci včas. Že děti jsou faktor, a jaký! Těžko si něco plánovat. Snažím se, snažím – a občas to nevyjde. V klidu, udělám to, až usnou! Nebo prostě za pár dní. Nevím, možná je to jen mé specifikum, že chci, aby společnost vnímala, že jsem matkou, ve smyslu mírného pracovního handicapu.

Hodně mých známých, které mají děti, naopak ani nechce, aby jejich pracovní kontakty vůbec vnímaly, že jde o matky. To byla zajímavá diskuze například kolem mého diáře, kdy ženy říkaly, že nemůžou a nechtějí na pracovní schůzce vytáhnout diář s nápisem „diář pro matky“. Za mne, proč ne? Status matky je prostě něco, co nás potkalo, nebo co jsme si vybraly, a kým jsme se staly. Ty organizační starosti a stresy kolem dětí jsou něco, s čím se denně potýkáme. Nejde o vytahování se, nejde o fňukání. Jako matky jsme na tom prostě jinak než dřív. Lidé by si měli uvědomit, že každodenní život matek je opravdu šílená hromada povinností. Já jsem šťastná, že jsem oficiálně ještě na rodičovské a moje práce je navíc velmi flexibilní. Moje zkušenost se zaměstnavateli je zřejmě velmi netypická, všichni jsou víceméně vstřícní, jsem OSVČ, jako tlumočník si mohu zakázky vybírat, v Čáromatu i třeba při práci na překladech si svou práci rozvrhnu, jak potřebuju, i když právě ty drobné náznaky nepřijetí zmíněné výše vnímám. Ale věřím, že spousta matek zažívá v souvislosti s prací mnohem horší zkušenosti. Z chování zaměstnavatelů, z veřejných diskuzí a mediálního prostoru to často vypadá, že rodiče – a matky zejména – přinášejí do pracovního procesu a do společnosti vůbec spoustu problémů.

A co se týče toho, jestli se ve společnosti něco hnulo ve vztahu k rodičům či matkám, nebo dětem – rodinám obecně, určitě je to jiné, než před dvaceti třiceti lety. Moji mámu by ani nenapadlo při malých dětech pracovat, podnikat, mít nějaké svoje záležitosti a cíle, vydávat se samotná s dětmi někam na cesty, jako my s kamarádkami vlakem do Chorvatska, nebo prostě jen tak něco organizovat, chodit s dětmi do kavárny atd. Byla doma a starala se o děti a domácnost. Tečka. Takže hnulo se něco určitě, ale je dál nutné poukazovat na to, že většinu práce doma nadále dělá žena, k tomu pracuje a často nemá žádnou pomoc ze své širší rodiny, ani svého okolí, či alespoň jejich pochopení a laskavost. Také by bylo milé, kdyby lidé byli víc tolerantní k volbám matek, co se týče způsobu a délky mateřské dovolené. Máme jednu z nejdelších mateřských ve světě, je to skvělé pro dítě a pro ty ženy, které to chtějí využít. Ale proč zbytečně ostrakizovat ty matky, které chtějí pracovat, nebo dokonce musejí. Já jsem ten případ, vždycky jsem aspoň trochu pracovala, a setkala jsem se často s kritikou, že tím svým dětem ubližuju. Jenže pokud budu doma pořád a přitom nešťastná, ublížím jim ještě víc. Matka by měla být spokojená, aby byla spokojenost i v rodině. Navíc je dobré mít „víc vajíček v košíčku“, tj. i jiné zájmy a oblasti, v nichž se realizuju. Mám štěstí, že tuhle teorii mi potvrzuje třeba i moje osmdesátiletá tchyně, vědkyně matematička.

 

Je mateřská dovolená spíše omezující nebo inspirující?

Jak jsem výše psala, já jsem při mateřské vždycky trochu pracovala a nakonec si i založila Čáromat – pro svou i naši zábavu. Takže to omezení jsem tolik necítila, protože jsem si našla skulinky, jak unikat. Můj manžel byl hozen do vody a musel se o děti postarat sám, nejdřív jen na chvíli, pak víc a teď zvládne stejně jako já tři děti klidně na týden, a já můžu pracovat. A já to oceňuju, ale zároveň jsou mi proti srsti dotazy typu „A jak on to bez tebe zvládne?“ Jak by to zvládnul, jako já bez něj přece. To jsem odbočila, ale mířím k tomu, že omezení se snažím minimalizovat, dělat občas věci, které chci dělat. Ano, děti mi změnily život, v mnohém k lepšímu, v něčem přinesly omezení. Ale hlavně spoustu lásky, a ta je vždycky inspirující.

 

https://www.sametoveposviceni.cz/

https://caromat.cz/

Poličské muzeum včera a dnes - 140. výročí založení slavíme interaktivní výstavou

POLIČKA: Městské muzeum si připomíná 140. výročí svého trvání a to výstavou s názvem Muzeum včera a dnes, na které se dozvíte, jak se pečuje o sbírkové předměty, jaký je život sbírek skrytých v depozitářích i prezentovaných na výstavách. Výstava je svým hravým pojetím vhodná i pro dětského návštěvníka.

od 01.02.2022 do 03.04.2022
Autor článku: 
Eva Zaoralová

„Naši předkové z Musejního spolku Palacký v 80. letech 19. století pořádali první výstavy v tehdejší chlapecké škole. Díky zastupitelům města Poličky se tato budova v Tylově ulici 112 stala v roce 1934 městským muzeem natrvalo,“ uvádí kurátorka výstavy a etnografka Mgr. Stanislava Cafourková.

Už výstava Vánoce z depozitáře ve své muzejní části seznámila návštěvníky s historií muzea a podobou starších stálých expozic. Tato obměněná verze se více zaměří na to, jak jednoduše přiblížit rozmanitou muzejní práci veřejnosti i dětem různého stáří.

Návštěvníci se dozví o složení sbírkového fondu, jak se pečuje o sbírkové předměty, jaký je život sbírek skrytých v depozitářích i prezentovaných na výstavách. Pokud nechcete být jen pasívním divákem, budete moci některé činnosti kurátorů vyzkoušet. A na výstavě se můžete zamyslet nad posláním, smyslem a podobou muzea v minulosti, současnosti i budoucnosti,“ dodává.  

 

  • A jak to celé začalo?

6. listopadu 1881 byl ustanoven Musejní spolek Palacký v Poličce, a to za účelem „sbírati starožitnosti“. Proto začal od dárců přijímat staré předměty. Brzy vyvstala potřeba prostoru k jejich uchování a vystavení. Muzeum vystřídalo pronájem v 5 budovách ve městě, až v roce 1934 natrvalo zakotvilo a bylo pro veřejnost otevřeno v budově bývalé chlapecké školy v Tylově ulici. Spolu se školou budovu opustilo i místní divadlo. Za to zde byla umístěna i městská knihovna (do r. 1980). V 60. a 70. letech se podařilo otevřít dvě velmi moderní expozice (Sklářství a Památník B. Martinů) Avšak havarijní stav budov od roku 1976 znamenal částečné uzavření muzea, úplné roku 1982. K obnovení muzejních expozic došlo po částečné rekonstrukci v roce 1984. Ale teprve ve 21. století za pomoci evropských financí byly budovy 112 a 113 celkové zrekonstruovány a v dubnu 2009 se muzeum slavnostně otevřelo jako Centrum Bohuslava Martinů.

 

  • Součástí muzea je i Centrum Bohuslava Martinů, co si pod tím návštěvník může představit?

Směrem k veřejnosti se muzeum prezentuje pod hlavičku světoznámého skladatele, který se v Poličce narodil. V našich sbírkových fondech je ve srovnání s jinými institucemi největší množství hmotných památek, rukopisů, originálů skladeb nebo korespondence B. Martinů.

 

  • Kolik objektů v dnešní době poličské muzeum spravuje?

Kromě hlavní budovy se stálými expozicemi a výstavními sály muzeum prezentuje sbírky výtvarného uměn v budově barokní radnice, návštěvníky vodíme k prohlídce rodné světničky B. Martinů na věži kostela sv. Jakuba a prohlídce hradebního ochozu.

 

  • Jaká je velikost muzejních sbírek?

Muzejní sbírka je rozdělena do 3 podsbírek: historická, výtvarné umění a Bohuslav Martinů. Celá obsahuje asi 20 000 inventárních čísel.

 

  • Jaké profese jsou na výstavě představeny a jaké lze vyzkoušet?

Na výstavě si návštěvníci mohou vyzkoušet práci kurátora, který pracuje v depozitáři, stará se o sbírky a dokumentuje je, např. tím, že je vyfotografuje. A především je připraven „výstavní sál“, kde si lidé jako výstaváři mohou zkusit nainstalovat vlastní výstavu z připravených předmětů. Jejich pojetím se pak mohou kochat i ostatní návštěvníci.

 

V ceně vstupenky na výstavu je i návštěva současných stálých expozic. Výstava potrvá do 3. dubna 2022. Více na www.cbmpolicka.cz

Sochař VOJTĚCH EDUARD ŠAFF aneb Mezinárodní den průvodců v Poličce

POLIČKA: V rámci oslav Mezinárodního dne průvodců cestovního ruchu poličské muzeum uspořádá speciální prohlídkový okruh po stopách slavného poličského rodáka, sochaře a pedagoga Vojtěcha Eduarda Šaffa a to nejen  pro průvodce.

26.03.2022
14:00
Autor článku: 
Zavoralová / jal

Mezinárodní den průvodců se koná každý rok v několika zemích a připomíná výročí vzniku světové federace turistických průvodců. V letošním roce se muzeum také zapojilo a nejen průvodci mají možnost zúčastnit se speciálního prohlídkového okruhu po stopách slavného poličského rodáka, sochaře a pedagoga Vojtěcha Eduarda Šaffa. Ten během svého života sochař vytvořil okolo 370 děl, ale dochovaly se pouze dvě třetiny (většina ze sádry). Mezi nejznámější patří Alegorie "Země" a "Vzduch" na budově Národního muzea (1888), Léda s labutí (1890), Dívčí válka pro Západočeské muzeum v Plzni  (1897–1901), která je obecně považována za vrchol jeho tvorby (dvoudílný reliéf vznikl ve vídeňském ateliéru umělce na základě zakázky tehdejšího ministerstva kultury); k poličským realizacím náleží reliéf mistra Jana Husa vytvořený pro pomník v Liboháji (1921) a pamětní deska purkmistra Josefa Smoly v Poličce (1885).

Prohlídka se bude konat v sobotu 26. března 2022 ve 14.00 hodin. Zahájení proběhne v přednáškovém sále muzea, kde budou představeny ukázky tvorby umělce z depozitářů. Roku 1889 se J. V. Šaff stal králem ostrostřelby v Poličce, proto bude součástí i ukázka střeleckých terčů, koruny i žezla. Střelbu na terč si zájemci mohou vyzkoušet.  Poté bude následovat procházka Šaffovou ulicí k rodnému domu čp. 107, která bude zakončena v městské galerii v radnici prohlídkou expozice věnované slavnému poličskému rodákovi,“ uvádí historik muzea PhDr. David Junek. „Akce bude pro průvodce i veřejnost zcela zdarma,“ dodává.

Více na www.cbmpolicka.cz

Loutkáři z libereckého Naivního divadla vyráží do Ostravy

OSTRAVA: V neděli 13. února a pak též přesně o měsíc později, v neděli 13. března, proběhnou v Domě kultury města Ostravy dvě loutková představení z dílny Naivního divadla Liberec. V únoru loutkáři v Ostravě odehrají oceňovanou inscenaci Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! určenou pro děti od dvou let, v březnu pak seznámí starší děti s osudem fyzika Galilea Galileia v představení Hvězdný posel.

13.02.2022
Autor článku: 
Klára Šebestová

„Naivní divadlo je opravdová špička současného českého loutkářství a my jsme moc rádi, že se nám ho podařilo do Ostravy přivézt,“ komentuje vedoucí programu DKMO Jiří Močička návštěvu libereckých loutkářů.

Oceňovaná loutková road-movie, která si vystačí s jediným lidským slovem - “Aport”. I tak by se dala popsat inscenace Naivního divadla Liberec s nezvyklým, leč vystihujícím názvem Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! Ostravští diváci ji mohou vidět v neděli 13. února v Domě kultury města Ostravy. Na výběr mají kvůli nízké kapacitě scény hned ze dvou časů představení – první začíná ve 14 hodin, druhé pak v 15:30.

 

Divadlo pro dvouleté

Jednoduchý příběh o velkém psím přátelství a lásce, díky které byl jeden pejsek schopen pro záchranu druhého překonat všelijaké nástrahy, se odehrává na železnici. Přímo před zraky diváků sedících přímo na jevišti v těsné blízkosti scény rostou pod rukama loutkářů železniční koleje, po kterých se prohání vláčky. Inscenace je vhodná už pro dvouleté děti. 

Tvůrčí tým v čele s režisérkou Michaelou Homolovou a autorem scénáře Vítem Peřinou má s divadlem pro takto malé děti zkušenosti již z dřívějška a za své počiny sklízí řadu ocenění, například Cenu Divadelních novin nebo Cenu divadelní kritiky. Oceněni byli také na festivalech Mateřinka nebo v roce 2019 na ostravském Spectaculu Interesse.

„Samozřejmě, že čím mladší děti, tím je jejich schopnost koncentrace kratší, a proto je nutné pečlivě pracovat s rytmem celé inscenace tak, aby ve správný moment nastala změna, která dětského diváka znovu upoutá. Některé děti pak mají tendenci do dění na jevišti vstupovat ať už slovně, či přímo fyzicky. Ale i na to jsme připraveni,“ popisuje režisérka Michaela Homolová.

 

Slavný astronom na jevišti

Podruhé přijede Naivní divadlo do Ostravy přesně o měsíc později – v neděli 13. března. V 15 hodin odehraje poetické představení o zvídavém klukovi, kterému za jeho života nikdo nevěřil, ale na jehož slova nakonec přece došlo. Hlavní postavou inscenace pro děti od osmi let s názvem Hvězdný posel není nikdo jiný než slavný italský vědec Galileo Galilei.

Děti se během představení seznámí s celým jeho životem – narozením a zvídavými dětskými dotazy o tom, kam chodí sluníčko spát počínaje, a rozhovorem se Smrtkou, průvodkyní a vypravěčkou, konče. Dozvědí se také o jeho pokusech, které dokazují, že středem vesmíru není Země, nýbrž Slunce.

Inscenace režisérky Anny Klimešové vychází ze stejnojmenné knižní předlohy Petra Síse. Je prodchnuta humornými slovními hříčkami a rámovaná působivou původní hudbou, která stejně jako kostýmy a výprava odkazuje k renesanční Itálii.

 

http://www.dkmoas.cz/

 

 

 

 

 

 

Konkurz – ředitel ZUŠ Folklorika

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Byla vyhlášena výběrová řízení na obsazení vedoucích pracovních míst v síti základních uměleckých škol Folklorika. Uzávěrka příjmu přihlášek: 21. února. 2022.

Autor článku: 
Martin Rezek
  • ŘEDITEL / ŘEDITELKA

Základní umělecké školy Folklorika, s.r.o., se sídlem: Tř. Maršála Malinovského 884, Sady, 686 01 Uherské Hradiště

 

  • ŘEDITEL / ŘEDITELKA

Základní umělecké školy Folklorika Praha, s.r.o., se sídlem: Ocelářská 1066/15, Libeň,190 00 Praha 9

 

  • ŘEDITEL / ŘEDITELKA

Základní umělecké školy Folklorika Čechy, s.r.o., se sídlem: Obchodní 1623/14,
251 01 Říčany

 

  • ŘEDITEL / ŘEDITELKA

Základní umělecké školy Folklorika Liberecko, s.r.o., se sídlem: České mládeže 1096, Liberec VI-Rochlice, 460 06 Liberec

 

  • ŘEDITEL / ŘEDITELKA

Základní umělecké školy Folklorika Vysočina, s.r.o., se sídlem: Žižkova 1696/15,
586 01 Jihlava

 

Požadavky na všechny pozice:

  1. způsobilost dle zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon)
  2. předpoklady a odborná kvalifikace pro výkon činností ředitele školy podle zákona č. 563/2004 Sb. (zákon o pedagogických pracovnících)
  3. znalost školské problematiky a předpisů
  4. organizační a řídící schopnosti
  5. vysoké pracovní nasazení
  6. maximální loajalita

 

K písemné přihlášce zašlete:

  • Strukturovaný profesní životopis, jehož součástí bude i informace o průběhu zaměstnání a délce pedagogické praxe vč. uvedení pracovního zařazení

 

Předpokládaný nástup:  1. 3. 2022 – 1. 8. 2022

Pracovní poměr | typ úvazku:  HPP | 1/1

Přihlášku zašlete na emailovou adresu:  zus@zusfolklorika.cz

Uzávěrka příjmu přihlášek:  21. února 2022

www.zusfolklorika.cz

Organizátoři ZFF spustili platformu pro projekce filmů ve školních třídách

ZLÍN: Pořadatel Zlín Film Festivalu, společnost Filmfest, uvedla ve druhé polovině ledna novou online distribuční platformu Zlín Fest Screen s nabídkou filmů určených výhradně školám. Cyklus filmů pro tento rok nese název „Hrdinové jste i vy“ a zahrnuje snímky oceněné na předchozích ročnících festivalu, např. australský Život jako abeceda, německý Rocca mění svět nebo íránský Školní poklad. Filmy doplňují pracovní listy pro žáky i metodické listy pro vyučující.

Autor článku: 
Kateřina Martykánová

Nový projekt, který může školám doplnit a zpestřit výuku, spustila společnost Filmfest pod názvem Zlín Fest Screen. Navazuje tak na pozitivní ohlasy na online projekce filmů, jež byly součástí posledního ročníku Zlín Film Festivalu, který se uskutečnil ve dvou částech, přičemž jedna z nich výhradně v online prostředí. Nová distribuční online platforma fungující v systému VOD (video na vyžádání) platforma bude fungovat celoročně a zařazeny jsou do ní festivalové filmy z různých zemí světa. Žáci a studenti z různých koutů republiky tak mohou se svými učiteli ve třídách sledovat filmy, které jim přinesou nejen radost a zábavu, ale pomohou jim rozšiřovat povědomí o okolním světě, rozvíjet estetické, sociální i morální cítění.

Projekt Zlín Fest Screen považujeme za logické vyústění našich vzdělávacích aktivit směrem k dětem a mládeži. Přináší žákům a studentům něco více, než co nabízí běžné streamovací platformy. Jednak jde o pečlivou a kompaktní dramaturgii se znalostí cílové skupiny a pak také o nadstavbu v podobě pracovních a metodických materiálů pro žáky i učitele,“ uvedla výkonná ředitelka Filmfestu Jarmila Záhorová.

Platforma je určená výhradně školám a momentálně obsahuje sedm filmů, které byly oceněny porotami minulých ročníků Zlín Film Festivalu. Nabídka snímků se bude pravidelně obměňovat. Filmy pro rok 2022 spojuje motto „Hrdinové jste i vy“. První část filmů, které jsou ke zhlédnutí od ledna do března, se zabývá tématem „Hrdinové v rodině“. „Filmy, které nabízíme, nejsou dostupné na žádných jiných platformách. Věříme, že si tento vzdělávací projekt najde pevné místo ve školních aktivitách,“ zdůraznila Jarmila Záhorová.

Na projektu Zlín Fest Screen spolupracuje Filmfest s filmovou společností Free Cinema a s řadou zahraničních agentur.

 

Bližší informace a instrukce k online projekcím: www.zlinfest.cz/25770-zlin-fest-screen

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Děti a mládež