Na ustavující schůzi 27. července 1863 byl předsedou spolku, jejž téměř od počátku zdobí jméno houslového virtuosa Josefa Slavíka (1806-1833), který v Hořovicích prožil dětství, zvolen Jan Macháček, bratr poslance Josefa Macháčka, ředitelem zpěvu učitel Josef Kulhavý, jeho náměstkem Jan Novák a tajemníkem spolku Václav Kokeš. Okázalá slavnost svěcení spolkového praporu se uskutečnila 18. července 1868 a v sedmdesátých 19. století byl Slavík jedním z nejpřednějších českých zpěváckých spolků. Jeho jméno se objevuje v programech četných slavností, akademií, koncertů, divadelních představení. Již v květnu 1868 byl spolu s dalšími 212 spolky účastníkem slavnosti položení základního kamene ke stavbě Národního divadla v Praze, zpíval na oslavách desátého výročí založení pražského Hlaholu (1871), na sjezdu Učitelských jednot (1872) či na Jungmannových slavnostech v Hudlicích v červenci 1873. V té době je členem Jednoty pěveckých spolků a později Podbrdské Zvonařovy župy. V závěru 19. století jeho činnost poněkud stagnuje, rozvíjí se však spolupráce s hořovickými ženskými spolky Libuše a Vlasta, s divadelními ochotníky i sousedními zpěváckými spolky.
V roce 1892 hořovičtí významně participovali při oslavách odhalení pamětní desky svého patrona Josefa Slavíka na obecné škole v Jincích. Protektorem dvoudenní slavnosti a donátorem artefaktu byl majitel hořovického panství a komárovských železáren Wilhelm kníže von Hanau (1836-1902), jehož komárovská knížecí kapela také slavnost doprovázela; z Hořovic se účastnili členové městského zastupitelstva, knížecí lesníci, zástupci Sokola, divadelní ochotníci, hasičský sbor i sbor vojenských vysloužilců. Spojené pěvecké sbory Příbrami a Hořovic zazpívaly kantátu a chorál Karla Bendla.
Významně spolek Slavík účinkoval při otevření nové hořovické radnice v červenci 1905, při slavíkovských oslavách v roce 1906 a od roku 1907 spolupracoval se spolkem pro pěstování hudby v Hořovicích Smetana. Jeho činnost však narušily dvě světové války. Ještě v roce 1933 se ale významně podílel na slavnostech při příležitosti převezení ostatků svého patrona do vlasti. Při této příležitosti probíhaly Slavíkovy oslavy v jeho rodných Jincích, v Hořovicích a v Praze, kde byl na Vyšehradském hřbitově pochován. Spolu s ministry, ministerskými rady, představiteli české šlechty, městskými radami, umělci a jinými činiteli byli v přípravném výboru také starosta Hořovic Josef Ptáček a majitel hořovického panství kníže Jindřich von Hanau hrabě von Schaumburg (1900-1971). V sále hořovické radnice zahráli tehdy Slavíkovy skladby studenti Pražské konzervatoře, mezi nimi Bedřiška Seidlová (1914-1995), poprvé a naposledy v Hořovicích Alexandr Plocek (1914-1982) a později v zahraničí velmi úspěšný přítel Bohuslava Martinů Petr Rybář (1913-2002).
Rok 1935 přinesl návrat na hrad Valdek a velký slavnostní koncert spolu s berounským Slavošem, komárovskou Ozvěnou a příbramským zpěváckým spolkem Lumír-Dobromila.
Svůj hudební život se spolkem SLAVÍK jako dirigenti spojili Josef Kulhavý, Karel Stanislav, hudební skladatel a právník Eugen Miroslav Rutte, hudební skladatel a pozdější dirigent Příbramské filharmonie František Forst, František Chodura, Jan Schneeweiss, Jiří Troup či Kliment Matějka.
V padesátých letech jeho činnost umlká. K obnovení činnosti v plném rozsahu, jako se to podařilo blízkému berounskému Slavoši nebo nositeli stejného jména a odkazu, pacovskému Slavíkovi, přes některé nadějné pokusy, již nedošlo.
Komorní pěvecký soubor Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice (KOPES), který je nositelem i regionálních kantorských a hudebních tradic, se začal formovat před pětadvaceti lety, během roku 1997. V rozsáhlých cyklech Po stopách Emy Destinnové, Po stopách Marie Gärtnerové, v cyklech duchovních koncertů, zámeckých nokturn, divadelních představení i běžných koncertů, uskutečnil téměř 300 pořadů, je znám také svou bohatou a úspěšnou soutěžní činností. Vyrovnal se s generačními problémy i s nucenou covidovou pauzou. V březnu 2022 jej diváci mohli slyšet na benefičním koncertu pro UNICEF AVE MARIA v klášterním kostele Nejsvětější Trojice v Hořovicích, v dubnu na koncertě STABAT MATER DOLOROSA v kostele Narození sv. Jana Křtitele v Osově. Květen vedle vítězství v soutěžích přinesl debut člena souboru Filipa Strejce na Pražském jaru v kostele sv. Šimona a Judy v Praze, a také jeho pěvecké vystoupení na slavnostním koncertě absolventů prestižní Stipendijní Akademie MenART v Rytířském sále Senátu Parlamentu České republiky pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila a senátorky Miroslavy Němcové.
Celý KOPES zpíval v sobotu 28. května 2022 ve Valdštejnské zahradě Senátu Parlamentu ČR ve vrcholném programu ZUŠ OPEN 2022, na kterém společně účinkovalo na 600 žáků a pedagogů z desítek základních uměleckých škol z různých koutů republiky. V závěru v jejich podání zazněla Missa brevis Jiřího Pavlici a skladba Modlitba pro budoucnost Tomáše Kača. Dirigoval skladatel a klavírista Jan Kučera. Čtvrtstoletí koncertní činnosti KOPES oslavil absolventským hudebně dramatickým pořadem Filipa Strejce, Eriky Řechtáčkové a Pavlíny Vokáčové TAJEMSTVÍ KOUZELNÉ FLÉTNY 16. června 2022 ve schodišťové hale zámku Hořovice a v závěru června participoval ve čtyřech vyprodaných unikátních představeních Dvořákovy opery RUSALKA, kterou uvedlo OPERA STUDIO PRAHA ve Vysoké u Příbramě. Dirigoval švýcarský dirigent Sébastien Thomas Bagnoud.
