Děti a mládež

Lepší dárek k výročí si Farma v jeskyni nemohla přát. Commander, autorské divadelní představení, vrchol stejnojmenného uměleckého projektu, mělo úspěšnou premiéru letos 13. června, v podzimní části nové divadelní sezóny budou diváci moci zhlédnout ještě jedenáct jeho repríz, a sice 31. srpna, 1., 13. a 14. září, 5., 6., 25., 26. a 27. října a 23. a 24. listopadu. V září soubor Commandera představí i německému publiku v LOFFT – DAS THEATER v Lipsku. V září a listopadu jsou zároveň připraveny speciální dopolední reprízy Commandera pro střední školy doprovázené debatami, přednáškou a workshopem.

„Na výročí jako reminiscenci moc nevěříme. Baví nás jít stále dopředu, takže „oslavujeme“ novým projektem Commander. Vznikl silný umělecký film a pohybové představení, které již Českou republiku začaly reprezentovat na zahraničních festivalech a paralelně se budou pravidelně reprízovat v DOXu. Díky podpoře našich partnerů jsme mohli dotáhnout obě části projektu, uměleckou i edukativní, do rozsáhlé podoby. Mám radost, že provokativní téma online radikalizace dětí, které zpracováváme, už nyní zaujalo tolik lidí a rezonuje.. Že nám to není jedno. Zároveň mě jako umělce těší pracovat ve svěžím a dynamickém spojení více žánrů, bez jazykové bariéry. I díky tomuto projektu se já a moji skvělí spolupracovníci více posouváme k filmové tvorbě, které se i po tanečním filmu Efeméry chci vedle divadla více věnovat," říká umělecký ředitel a režisér Farmy v jeskyni Viliam Dočolomanský.

Jeden večer – dvě umělecké formy. Jedno téma – dva světy. Audiovizuální projekce s dětskými herci – a pohybové divadlo. On-line radikalizace dětí vs. nedospělé chování společnosti. Dvě exkurze na odvrácenou stranu našeho světa, před kterou zavíráme oči. Obě vytvořil identický kreativní tým, každá ale přistupuje k tématu zcela unikátním způsobem. Dynamika pohybu performerů, tep živé hudby a zneklidňující obrazy společně vytváří nevšední vhled do digitální temnoty, o které většina z nás nemá a možná ani nechce mít tušení. Divadelní představení, stejně jako projekt celý, je dílem režiséra souboru Farma v jeskyni Viliama Dočolomanského. Inscenaci doprovází vzdělávací aktivity - od září se rozběhne edukační program, který čítá celkem 40 workshopů zdarma ve spolupráce s deseti školami, připraveno je také školení pro pedagogy.  Film Commander už stačil získat ocenění za nejlepší krátký edukační film od Prague International Film Festival.

Asi se zabiju, než mi bude třicet. - Cool. Tak hlavně vem někoho s sebou.

Víte, o čem si děti na internetu píší? V on-line světě stoupá vlna radikalizace a extremismu mezi dětmi a dospívajícími. Láska je láska a sračky. Ať žije nenávist! Jsou to jen děti. Proč necháš svoji ségru chodit s tím židákem? Stali se oběťmi manipulace, nástroji cizích cílů. Vždycky jsem ozbrojenej aspoň nožem… Ponořte se s námi do digitální temnoty, o které většina z nás nemá a možná ani nechce mít tušení. Když už v tak zkaženém světě žijeme, je vůbec ještě násilí hřích? Jak daleko má dvanáctiletý kluk od takových slov k činům?

„V dubnu roku 2020 se v médiích objevila zpráva, že estonská policie dopadla vůdce mezinárodní extremistické on-line organizace. Zjistilo se, že pod přezdívkou Commander se skrývá třináctiletý Estonec, který organizaci založil v 11 letech. Tato šokující zpráva pro nás byla impulsem, abychom začali zkoumat, jak se mladí lidé k takto extrémním názorům v on-line světě dostávají, proč se to děje a kam to může vést,“ popisuje genezi projektu Viliam Dočolomanský. Commander se však nezabývá příběhem dětského radikálního vůdce, který byl pro tvůrce jen prvotním impulsem ke zkoumání naší společnosti a principů vedoucí k polarizaci a on-line radikalizaci dospívajících. Farma v jeskyni v něm upozorňuje na skryté a opomíjené nebezpečí, s nímž se děti a mladí lidé v on-line prostředí setkávají, i na důsledky, jež to pro náš svět může mít.

„Projekt Commander je výjimečný hned z několika důvodů. V první řadě poukazuje na zcela reálný a zásadní společenský problém on-line radikalizace dospívajících, kterému se u nás zatím zdaleka nevěnuje pozornost, jakou by si zasloužil. Tvůrci z Farmy v jeskyni ho zkoumají a odhalují prostřednictvím několika uměleckých i vzdělávacích forem a tento mimořádně komplexní a v České republice jedinečný přístup jim dává možnost oslovit široké publikum a přimět ho přemýšlet o tom, co tento fenomén pro naši společnost znamená,“ dodává Jana Tomas Sedláčková z Nadace PPF, za jejíž podpory projekt Commander vznikl.

Projekt má dvě části – uměleckou a edukativní, kdy každá přistupuje k tématu zcela jiným způsobem. Umělecká část klade důraz na vysokou uměleckou hodnotu a prožitek diváka mezitímco edukační část odpovídá na otázky, které si děti i rodiče mohou k problematice klást. Uměleckou část projektu tvoří divadelní představení, umělecký film s dětskými herci a videoinstalace, která byla součástí výstavy Nadějné vyhlídky v Centru současného umění DOX. Edukativní část projektu sestává ze série videí na O2 Chytrá škola a workshopů pro děti.

Členové souboru Farma v jeskyni se v rámci výzkumu, který vždy předchází uměleckému zpracování tématu, zaměřili na širší problematiku a možnosti prevence on-line radikalizace. Ke spolupráci na projektu Commander přizvali řadu expertů, například odbornici na radikalizaci a extremismus PhDr. Barboru Vegrichtovou, Ph.D.,MBA, která ke spolupráci říká: „Jsem z projektu nadšená. Této problematice se věnuji dlouhodobě na akademické i preventivní úrovni a považuji ho za velmi originální, původní a bohužel, musím z pozice experta říct, i za ojedinělý a průkopnický. Líbí se mi právě to, že projekt v sobě snoubí umělecký počin a velké poselství v oblasti edukace, osvěty a prevence.“ Dalšími odborníky zapojenými do projektu jsou psycholožka a socioložka Karolína Presová, lektora digitální gramotnosti Michala Kučeráka, či norský novinář a experta Øyvinda Strømmena, který byl poradcem při procesu s extremistou Andersem Breivikem. 

Za 20 let své existence Farma v jeskyni reprezentovala Českou republiku na 3 kontinentech, ve více než 24 zemích a 60 městech. Soubor je držitelem mnoha mezinárodních i českých ocenění: nejprestižnější evropská oborová cena – XII. Europe prize theatrical realities pro režiséra Viliama Dočolomanského, Fringe First Award, Total theatre award, Hlavní cena Alfréda Radoka, opakovaná nominace na Státní cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla a mnoho dalších. Za svůj první film Efeméry získala Farma v jeskyni v roce 2021 Cenu pro nejlepší performery a Cenu diváka na festivalu Screendance v americkém Idahu. 

Projekt Commander vzniká v koprodukci s Centrem současného umění DOX a LOFFT – DAS THEATER a za podpory Nadace PPF, Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy, Evropského sboru solidarity a města Lipsko. Partnery projektu jsou O2 Chytrá škola, Prague Music Performance a Stable-Studios.

Kontakty

FB Farmy v jeskyni: https://www.facebook.com/farmavjeskyni/

IG Farmy v jeskyni: https://www.instagram.com/farminthecave/

IG projektu Commander: https://www.instagram.com/project_commander/

Youtube Farmy v jeskyni: https://www.youtube.com/user/FarmInTheCave/videos

LinkedIn Farmy v jeskyni: https://www.linkedin.com/company/farm-in-the-cave-farma-v-jeskyni/

Nevšední audiovizuální zážitek je zaměřený především na exteriéry – park, okolní lesy a louky a vesnici Vysoká u Příbramě. „Procházky po okolí zámečku, kde skladatelův památník sídlí, byly pro Dvořáka jednou z nejdůležitějších aktivit. Během nich totiž poslouchal zvuky přírody a komponoval svoji hudbu. Prostřednictvím Říše zvuků chceme našim návštěvníkům zpřítomnit podobné zážitky, jaké tehdy na Vysoké zakoušel i sám Antonín Dvořák. V hudebním doprovodu se zaměříme na skladby, které u nás na Vysoké zkomponoval. Patří k nim opera Rusalka, ale i Humoreska č. 7 či symfonická báseň Vodník,“ vysvětluje ředitel Vojtěch Poláček.

Zámeček, kam Dvořák dříve tak rád jezdil, je obklopený malebným parkem a jezírky. A nadále zůstává výjimečným místem, kde se historie propojuje s uměním a přírodou. „Byla to ostatně příroda, která sem Antonína Dvořáka, jenž zavítal do Vysoké na pozvání hraběte Kounice, kdysi přilákala,“ dodává Poláček.

Poznávací procházka v mnoha podobách

Jednou z variant, které aplikace nabízí, je naučná stezka – pětikilometrový okruh po Vysoké a jejím okolí. Lidé se tu seznámí s nejdůležitějšími dvořákovskými lokalitami.  „Mezi ně patří Rusalčino jezírko, kostel v Třebsku, někdejší hospoda u Fenclů a také místo kde stála budova Dvorku. Tam Dvořák zprvu bydlel. Tato budova ve staroanglickém střihu dnes již bohužel nestojí. Roku 1871 do ní udeřil blesk a vyhořela. V rámci naší nové aplikace bychom ji však chtěli virtuálně obnovit. Pomocí původních architektonických plánů, starých fotografií a historických leteckých snímků jsme vytvořili její digitální model. Návštěvník zamíří telefonem na louku a budova se mu na displeji objeví na původním místě v celé svojí kráse,“ popisuje Poláček.

Na trase nechybí také Vila Rusalka, skladatelův památník a přilehlý nádherný anglický park. Cestou se návštěvník setká i s několika – z části fiktivními – pamětníky. „Ti ho seznámí s nejrůznějšími tradovanými příběhy, které jsou spojené s Dvořákovým pobytem na Vysoké,“ říká Poláček

Další variantou je pak Říše zvuků. Ta nabídne návštěvníkům asi 25 bodů v okolí, které si budou moci projít v libovolném pořadí. Kromě stručné informace uslyší i zvukovou stopu, která se snaží rekonstruovat historické zvuky z Vysoké kolem roku 1900. Říše zvuků bude zároveň fungovat jako důmyslný zvukový puzzle. Jako odměnu za sestavení všech 25 dílků totiž návštěvník získá krátkou hudební skladbu. Napřed ovšem musí obejít všechny body na trase.

Zábava pro děti i dospělé

Procházku slovem i hudbou si užijí i děti, pro které je připravena speciální verze aplikace plná drobných zvukových a vizuálních her. „Pro dětské návštěvníky jsme aktuálně dokončili také další hru určenou pro park Památníku Antonína Dvořáka. Bude založena na plnění drobných úkolů a sbírání speciálního pexesa,“ říká Poláček.

Rozšířená realita je dnes v muzeích podle Poláčka velmi populární. „Zaměřuje se však většinou na nejrůznější hry s obrazem. Vzhledem k tomu, že tématem našeho památníku je primárně hudba, chtěli jsme dát naproti tomu dominantní úlohu zvuku. Naše aplikace je tak opravdu výjimečná,“ doplňuje ředitel památníku. Podle jeho slov pak aplikace bude sledovat i pohyb pomocí GPS. Návštěvníci v ní budou mít také mapu a kompas, aby nezabloudili.

Ještě do konce roku bude možné v památníku navštívit tradiční cyklus koncertů Hudební podzim. „Na říjen chystáme také novou výstavu a rádi bychom koncem roku pokračovali i v úspěšných výchovných koncertech,“ uzavírá Vojtěch Poláček. 

Víte že…

Antonín Dvořák chodíval ráno pravidelně na mše do kostela v Třebsku? Často také zašel na návštěvu ke Kounicům v dnešním Památníku Antonína Dvořáka nebo do někdejší hospody u Fenclů, kde hrál s místními karetní hru Darda. Anebo do jednoho zdejšího statku, kam chodíval pravidelně s dětmi na oběd. Pokud tedy podávali jedno z jeho oblíbených jídel, jakým byly švestkové knedlíky či nejrůznější smetanové omáčky. V jedné boudě v lese se prý také setkával a povídal si s hajnými.

slavný skladatel velmi často neměl konkrétní cíl – komponoval a bloumal zdejšími hlubokými lesy? Byl při tom tak zabraný do práce, že nevnímal, kam přesně jde. Podle některých svědectví musel proto s sebou mít průvodce, mladého chlapce, který na něj dával tak trochu pozor. Když pak byl ten správný okamžik jít domů a zapsat si nápady do not, musel navrhnout co nejkratší cestu.

Dvořák na Vysoké započal, dokončil nebo cele vytvořil přinejmenším 30 velkých kompozic, z nichž mnohé patří k vůbec nejvýznamnějším v rámci celé skladatelovy tvorby? Jsou to například Čert a Káča, Jakobín, Humoresky, Symfonie č. 8 a v neposlední řadě Rusalka, se kterou je zdejší příroda již navždy spjata. V lese za zámečkem se skutečně nachází jezírko, kam údajně chodil Dvořák na procházky a kde čerpal inspiraci pro svoji nejslavnější operu. Po Dvořákově smrti bylo jezírko nazváno Rusalčiným. A skladatelův letní dům dostal jméno Vila Rusalka.

na Vysokou odjížděl Dvořák zpravidla v květnu a do svého pražského bytu se vracel až v září či říjnu? Kromě roku 1893, kdy byl v americkém Spillville, nevynechal jediné léto.

http://www.antonindvorak.cz/

Každé místo, město, kraj má svá specifika v mnoha oblastech, kulturní nabídka a její uchopení je jednou z jejich nezbytných částí. Zatímco v Praze, Brně, Ostravě, ale i v menších okresních městech bývá možnost vybrat si z různých druhů kulturního vyžití několikanásobně vyšší, než co je člověk schopen navštívit a pojmout, v jiných částech republiky jsou lidé zvyklí za kulturou dojíždět, zorganizovat si akci sami nebo navštěvovat, co se jim nabízí bez větší možnosti volby.

Šluknovsko je krajinou plnou starých a dávno nefunkčních továren, které v minulosti sloužily k výrobě nití, textilu a skla. V budoucnu by mohly být při dobrém záměru a balíku peněz v zádech využity jako kreativní centra, místa rezidencí, sídel divadel či jiných kulturních spolků. Ale možná je to spíš utopie a nejistý podnik, i když náznaky, například v podobě Nové Perly Kyjov, která vznikla z iniciativy Nakladatelství Divus, se již v kraji objevují. Jedná se o ambiciózní projekt v bývalé továrně na nitě, jenž by do regionu mohl přivést návštěvníky nebo umělce. Součástí Nové Perly je galerie, obytné ateliéry, tiskárna, kavárna. V roce 2022 nabídla prostory jako dočasný domov ukrajinským uprchlíkům a pokračuje v úpravách interiérů, pořádání besed, výstav, jógových cvičení.

Místem s dlouhou tradicí a kulturním ostrovem ve výběžku je další bývalá níťárna − Fabrika Doubice. Doubice je malá vesnice, která se dostala do širšího povědomí nejen české veřejnosti jako místo, kde měl svoji chatu Karel Gott. Ve Fabrice se měnili majitelé, ale vždy bývala dějištěm koncertů, workshopů a setkávání. Některé kapely v prostorech Fabriky i zkoušely, za to pak odehrály koncert. Mezi nimi třeba UDG, Lenka Dusilová, Nightwork. Letos měla Fabrika v květnu na programu vyprodaný koncert Laca Decziho, během prázdnin vystoupil Gerald Clark, alternativní kapela Mutanti hledají východisko, Vladivojna la Chia s elektromantickou kapelou Tepe a září, v srpnu se chystá ještě Harmcore Jazz Band a Tros Discotequos. U Fabriky se nachází od roku 2020 Cifra Gallery − bílá kostka v přestrojení. V této galerii, která je otevřená během vernisáží a na požádání, se 19. 8. uskuteční vernisáž Vladimíra 518 – Cargo. Trans. Logistic. Dle facebooku Cifra Gallery v ní zároveň vzniká pozvolna v přilehlém sadu sochařský zahrada z děl některých umělců, kteří jsou na Cifru napojení.

Když se ohlédneme do minulosti, byl na poli kultury ve Šluknovském výběžku velmi aktivní varnsdorfský Kulturní dům Rozkrok. Jeho dramaturgie se změnila, ale i v současné době nabízí kulturní program, spíše však malých forem. Konají se tam vernisáže, vystoupil v něm Vladimír Václavek na koncertě pro ukrajinské uprchlíky, točil se v něm Odborný dohled nad výkladem snu. KD Rozkrok patří nyní spíše k sousedským klubům, jehož podkrovní prostory jsou vyhrazeny pro alternativní vzdělávání dětí, letos se v nich například koná příměstský tábor pro malé Ukrajince. Kulturu lidé na tento prostor napojení vnímají i ze širšího hlediska udržování kulturních tradic, u Rozkroku je sušárna, moštárna, povidlárna, konají se tam například dožínky a sousedské slavnosti. „Vzhledem k pokročilému věku sousedů a změn rodinného složení organizační skupiny kolem KD Rozkrok není v plánu vracet se k hlasitým koncertům, spíše chceme pokračovat cestou workshopů a podobného sousedského programu,“ říká Michal Šatník, zřizovatel KD Rozkrok.

Ve výběžku se konal Čtverec, hudební festival původně metalových, později alternativních kapel, který se považoval za nejstarší a zároveň nejseverněji položený festivalu v Čechách. Uspořádal více než dvacet ročníků, pak změnil několikrát i místo působení a v současnosti již neprobíhá. U podobných akcí většinou záleží na síle, času a energii pořadatelů, kteří nezřídka mívají svá povolání a kultura je jejich koníčkem. V dnešní době vnímají většinou pořadatelé, a to nejen v této části republiky, že bez silného zázemí prostorového, technického a finančního je po dvou letech covidu a s narůstajícími cenami energií i služeb poměrně velká zátěž a někdy i risk uspořádat větší akci.

Do takového podniku se pustilo město Česká Kamenice, které v červnu uspořádalo velký dvoudenní hudební festival KAMEN!CE. Letos se konal již druhý ročník s kapelami zvučných jmen, mezi nimiž byla hudební skupina Zrní, Vypsaná fixa, Aneta Langerová, Ventolin, Vltava, ale v nabídce nechyběly ani film, divadlo, výstavy. Ohlasy návštěvníků jsou velmi pozitivní a akci vítají jako potřebné rozšíření kulturní nabídky, která je ve výběžku spíše roztříštěná a postrádá vlajkové akce, festival, velké podniky. A jak potvrdil Jakub Bureš, externí zaměstnanec organizační složky Kultura a cestovní ruch České Kamenice, tuto ambici festival má. Chce, aby „KAMEN!CE fest byla jednou s největších kulturních akcí v Ústeckém kraji, o které by po vyřčení jejího názvu věděl každý i na jiných místech České republiky, třeba ve Zlíně“. KAMEN!CE fest má obrovskou výhodu, osvícené vedení města. To alokuje na festival takovou část z jejího rozpočtu, díky které spolu s dalšími finančními zdroji z programu Evropské unie, Ústeckého kraje, Ministerstva kultury, sponzorů a výdělku ze stánků s jídlem či stanového městečka spolu s dobrovolným vstupným je celý festival soběstačný a neocitá se v červených číslech. Organizátoři festivalu chtějí pokračovat ve vysoko nasazené laťce, mezinárodním obsazení i dobrých kapelách, a mají stanovený termín na třetí ročník, 15.−17. 6. 2023.

Ještě jedna akce, která stojí za pozornost, se koná v České Kamenici. Divadelní Fest Broukovec. Letos se konal na začátku května a přivezl do České Kamenice pestrý program v podobě devíti divadelních představení, mezi nimiž nechyběly kusy pro děti, ale například i představení Antiwords pražské Spitfire Company. O České Kamenici bude asi ještě slyšet a rozhodně je jedním z tipů, kam se vydat na výlet, který může být spojený s návštěvou kulturní akce.

Kulturní program ve výběžku nabízí samozřejmě i několik kin, Městské divadlo Varnsdorf, rumburský kulturní dům. Mezi nárazové akce patří Loutkový festival v Dolní Poustevně, na samých hranicích s Německem, Mandava Jazz, přeshraniční hudební festival, který se koná od začátku září do 23. října. Na něm vystoupí na české straně například Dan Bárta a Illustratosphere, Bára Zmeková Trio. Kyjovský festiválek, na louce za obcí Kyjov, letos již 23. ročník. Fly, projekt Vladimíra Václavka, La Banda de Contenedor a další. Svatojánské slavnosti na Vlčí hoře, festival Eastern Tunes v Mikulášovicích zaměřený na podporu tibetské a asijské kultury, s tanečním workshopem, divadelním vystoupením, živou muzikou, jenž letos proběhl v červenci. Další z možností, jak se dostat za kulturou, je funkční spojení sportovní akce a kulturního programu, jako například při tradičním cyklistickém závodu Tour de Zelňák, který se koná v Rumburku vždy první sobotu v září, Houmerův triatlon v Jiříkově, největší triatlonová událost ve Šluknovském výběžku, který letos uspořádal v sobotu 6. 8. již 28. ročník. Ten bývá zakončen Houmerovým hudebním festivalem, letos na něm vystoupily mimo jiné kapely Vltava, Portless a Kamelot. Kulturní program bývá také součástí městských a vesnických slavností, návštěvníci mají možnost zavítat na Tolštejnské slavnosti na hradě Tolštejn, dominantě pod horou Jedlová, nebo Nožířské slavnosti v Mikulášovicích, kde se vyrábí legendární nůž rybička.

Ve Šluknovském výběžku je na poli kultury z čeho vybírat, i když se na návštěvníky nevalí jedna akce za druhou, je možnost najít si pro sebe program dle vlastní chuti. I když možná ne tak často, jak by si někteří přáli. Přesto není ani v tomto možná trochu zapomenutém kraji kultura rozhodně ztracena a v případě některých projektů ukáže budoucnost, jak uspěly a prosadily se.

A aby nebyl článek jen popisným shrnutím situace zvenčí, je doplněn o krátký rozhovor s Markem Doušou. Marek Douša, ilustrátor, kreslíř vtipů, publicista. A velký znalec Šluknovského výběžku, kde provozuje webový portál naseveru.net, výběžek.eu, cokolivokoli.cz. Marek Douša, s nímž jsme se na rozhovor sešli stylově přímo ve výběžku, žije v tomhle regionu od první třídy základní školy a kulturních akcí sjezdil a navštívil nepočítaně.

Jak vidíš návštěvnickou základnu kulturních akcí ve výběžku?

Většinou jsou to lidi, kteří se večer dívají třeba na Primu a nechtějí nic jiného. Pro ty se často přiveze hotový program externích agentur nebo mainstreamové hvězdy, tím chci říct, že se tu s publikem moc nepracuje. Pro společnost nebo pro rozvoj kultury to ale moc dobré není, protože to je většinou nějaká estráda naživo… Zároveň je to ale lepší, než kdyby nebylo v nabídce nic. Snad.

Varnsdorfské divadlo má nějaké, řekněme, tradiční programy, abonmá, se stálou diváckou obcí, když ale pan ředitel Martin Musílek na podzim pořádá akci Vítr z hor, festival nezávislých divadel, hraje se tam přesilovka, lidé na to nepřijdou, nejsou na to připravení. Je výborný, že to dělá, ale nemá tam podporu, kterou by to potřebovalo.

Jsou akce, jimž se tu daří?

Jsou tu malé akce, které třeba dělává Jarda Navara v Kyjově, Kyjovský festiválek. Tam je situace trochu jiná v tom, že to dělá na své louce, ve své režii. Ve Fabrice v Doubici měly koncerty dlouholetou tradici, s diváky se pracovalo, vědělo se, že když tam člověk půjde v pátek nebo v sobotu, vždycky tam něco bude. Publikum nebylo nutně místní, chodili lidi z Prahy, co mají v Doubici chalupu nebo z Nového Boru, lidi z Doubice taky na všechno nešli. Doubice byla výborná v tom, že si dělali svoje divadlo nebo Velikonoce, svoje akce. To si myslím, že je něco, co chybí nejvíc. Takové to: národ sobě.

Ber to tak, že to vidím z břehu spíše undergroundu nebo nezávislé kultury a té se až tak moc nedaří, na druhou stranu nepotřebuješ skoro nic, takže já furt myslím, že se to vrátí do těch garáží.

Můžeš si vymyslet mega festival, potřebuješ ale spoustu peněz anebo budeš pořádat něco menšího, nenápadnějšího, ale bude trvat, než si lidi zvyknou a naučí se na to chodit.

Festival v České Kamenici je fajn a je skvělé, že se jim to letos povedlo. Na druhou stranu je v Kamenici kulturák, kde se bojíš, není v dobrém stavu, není to prostor, který by byl nachystaný na normální a moderní produkci. Pro mě by bylo pochopitelnější a rozumnější, kdyby dali dohromady prostor kulturního domu, aby byl nachystaný na všechny akce.

Pořádal jsi někdy nějaké kulturní akce ty sám?

Kdysi jsem dělal filmový festival, Šenovská svině neboli SORRTA, podle časopisu SORRY, v letech 1995 a 1996. Potom jsem po roce 2000 dělal severské filmy, to jich bylo jenom pár a distribuovala je jen jedna firma a bylo jednodušší se s nimi domluvit. Dělal jsem tam taky výstavy po hospodách. Kreslíři, fotografové… Ale i to tě po čase unaví. Přišel jsem na to, že je pro mě jednodušší, když vezmu tři lidi do auta a pojedu někam jinam a všichni si to užijeme, než abych někoho přemlouval, aby přišel na moji akci. Možná je to škoda pro kulturu, ale už jsem neměl sílu. Ztratíš energii, a když nejsou peníze, je cokoli pořádat těžké. Dotace jsou pro mě nastavené podle logiky, kterou nedokážu pochopit, jednat s některými úředníky je pro mě tak velké utrpení, že si to raději odpustím… Naposledy jsme dělali cyklus fotovýstav na Šluknovském zámku, do toho ale hodil vidle covid, a pak se na zámku vyměnili lidé, takže jsem vlastně moc nevěděl, s kým jednat.

Co by kultuře v odlehlejších částech republiky pomohlo?

Myslím si, že na venkově je to všude dost podobné. Je snaha, aby to vypadalo, že nějaká kultura probíhá. Z větší části je to taková kultura, jakou lidi chtějí. Až na výjimky velkých měst, tam většinou chybí dramaturgie, systematická práce, která by to někam posouvala a vyvážila. Potom jsou lidi, kteří kulturu dělají, někteří za cenu sebezničení nebo dokud to vydrží. Já nevím, jestli je to dobře nebo špatně, že se to dělá takhle, ale ti lidé zaplaťpánbůh jsou. Kamkoliv přijedeš, tak narazíš na někoho, kdo se snaží. Víš, kde je najdeš. Jdeš kolem hospody a úplně to cítíš, že to tam žije…

Nepřepočítával jsem to, ale má se za to, že celý výběžek má 55 000 obyvatel, to byl počet, se kterým vždycky někdo pracoval. Těch lidí, kteří chodili na akce a vždycky jsi je někde potkal, bylo plus minus 500. Na druhou stranu se často říká, že se tu nic neděje, ale když jsem to objížděl, najel jsem třeba 300 kilometrů za víkend. Teď bude vernisáž v Galerii Cifra. Vladimír 518, vlastně v Čechách dost velké jméno, ale vsadím se, že publikum bude hlavně přivezené. Je to pořád dokola. Kdysi tu bylo více škol, kde byly internáty a studenti, chodili. Ne všichni, ale chodili. Vznikají nové podniky, ale taky zanikají. Koloběh života.

Kam případně jezdíš za kulturou mimo výběžek?

Objíždím severní Čechy a nestíhám to. Ústecký Činoherák, liberecké galerie i divadlo, Česká Lípa… Všude se něco děje, ale lidi od nás moc nepotkávám. Jsem tu od první třídy a spolužáky ze třídy na gymplu, kteří tu zůstali, spočítám na prstech jedné ruky. Kdo chtěl něco dělat, odešel. Před časem jsme pracovali se dvěma studenty, kteří byli na gymnáziu teď, a je to stejné, říkají: „My bychom tu rádi zůstali, ale co tu budeme dělat?“.

Kdybys měl říct, co je tu největší držák, nejlepší akce?

Nejlepší je jít do lesa. I když je momentálně sežranej broukem a u Hřenska shořel… Ty stromy znovu vyrostou.

Výmlat obilí ve skanzenu a den muzejních zahrad 

Datum: neděle, 18.09. 2022, od 13 hodin

Muzejní pole jsou sklizena a úroda je již uskladněna ve stodolách. Na podzim pak přichází čas výmlatu a ten se ve skanzenu provádí ručně anebo s mechanickou mlátičkou. Na mlatu několik mlatců současně  mlátilo v určeném rytmu snopy a byla to fyzicky velmi namáhavá práce. Později se používaly mlátičky a návštěvníci se mohou podívat jak tyto stroje fungovaly. Muzejní koně budou následně vymlácené obilí a slámu transportovat do stodol a skladišť.

Muzejní zahrádky jsou ve skanzenu osázené podle dochovaných informací rostlinami tak, jak je dříve hospodyně mívaly. Zelenina a bylinky do kuchyně ,léčivé byliny pro domácí lékárnu, okrasné keře a květiny většinou pro určité slavnosti. Nahlédněte za plot těchto krásných selských zahrádek!

Sklízení brambor ve Skanzenu Horní Falce

Datum: neděle 25.09. 2022, od 13 hodin

Horní Falc je známá bramborářská oblast. Zdejší zemědělci pěstují na polích spoustu různých odrůd a také ve skanzenu máme samozřejmě na polích brambory. V září je čas sklizně a ta probíhá v muzeu jak jinak, než mechanicky. Za pomoci pracovních koní a vyorávače tzv. „čerta“ se bude sklízet. Na sbírání brambor bylo zapotřebí hodně pomocných rukou včetně dětí. 

Kdo bude mít zájem zdejší brambory ochutnat, může si cestou domů zakoupit pytlík čerstvých brambor v muzejním obchůdku. Program začíná opět ve 13 hodin a je v ceně muzejní vstupenky.

V neděli roztápí muzejní pekař pravidelně pekařskou pec a je pak k mání čerstvý kváskový chleba a nejrůznější pečivo.

Odpočinek po prohlídce skanzenu nabídne náš hostinec s příjemným posezením u kávy s koláčem nebo svačinku s pivem.

Těšíme se na Vaši návštěvu!

www.freilandmuseum-oberpfalz.de

„Důležitým úkolem botanické zahrady je kromě představení vzácných a zajímavých rostlin z celého světa, sbírkotvorné činnosti a záchrany rostlinného bohatství také vzdělávání. Cílem našeho vzdělávacího oddělení je posílit povědomí o botanice a ochraně životního prostředí a zvýšit zájem o přírodu jako takovou, a to již u těch nejmladších. Naše laboratorní učebna se stane místem, kde si žáci, nejen pražských škol, budou moci vyzkoušet bádání za pomoci špičkové techniky, v bezprostředním kontaktu s přírodou a za podpory odborníků v oblasti botaniky a přírodních věd. Žákům a studentům ukážeme, že práce s mikroskopem rozhodně není nuda, ale ani náročná disciplína,“ říká Bohumil Černý, ředitel Botanické zahrady hl. m. Prahy.

„Vzdělávání generací, které v budoucnu převezmou pomyslnou štafetu ochrany životního prostředí, vnímáme jako klíčovou součást našeho partnerství s Botanickou zahradou hl. m. Prahy. Jsem přesvědčený, že projekt školní laboratorní učebny má potenciál vzbudit u žáků zájem o zkoumání flóry i fauny, a to navíc zábavnou a originální formou. Botanické zahradě za tento chvályhodný počin děkujeme,“ uvádí Martin Saitz, generální ředitel společnosti Hyundai Motor Czech.

Příroda na vlastní oči

Programy v laboratorní učebně botanické zahrady jsou připravené pro žáky základních a středních škol. V rámci programů se naučí pracovat s mikroskopickou technikou, seznámí se s vnitřní částí těla rostlin a jejich cévním systémem, mohou prozkoumat detaily jehličí, pokožky rostlin, motýlích křídel nebo se zaměřit na proces fotosyntézy. Během programů se třída dělí na dvě skupiny. Jedna ze skupin absolvuje aktivity přímo ve skleníku Fata Morgana, který je zaměřen na podporu vnímání detailů ve světě rostlin, samostatnou i skupinovou práci a možnosti využití jednotlivých rostlin.

V laboratoři budou moci učitelé a žáci využívat mikroskopickou techniku, která je na vyšší úrovni než standardní školní vybavení. Kromě špičkových mikroskopů a projekční techniky jim bude k dispozici i stereoskopický mikroskop s kamerou nebo senzory pro měření CO₂, O₂, pH, teploty.

Díky podpoře generálního partnera Hyundai je možné laboratorní program pro školy nabídnout se zvýhodněnou cenou 90 Kč na žáka. Průvodce botanické zahrady pro školní skupinu je v ceně.

Vzdělávací programy pro školy

Součástí vzdělávacích aktivit botanické zahrady jsou i další výukové programy pro mateřské, základní, střední školy i zájmové skupiny. Probíhají ve venkovních expozicích, ve skleníku Fata Morgana i v lesním areálu, který obklopuje expozice zahrady. Programy trvají 60, 90 nebo 135 minut a jsou přizpůsobené svojí náročností a obsahem věku dětí. Jsou zaměřené zejména na botaniku, ekologii a ochranu životního prostředí. Žáci tak mohou absolvovat cestu kolem světa za 225 metrů, prozkoumat podnebné pásy Země, přivonět k bylinkám z babiččiny zahrádky nebo se seznámit s rafinovanou krásou křehkých motýlů.

https://www.botanicka.cz/media-files/images/laboratorni-ucebna-web.pdf

Sledujte dění v botanické zahradě na sociálních sítích (Facebook, Instagram, YouTube).

Novinky a další informace najdete také na www.botanicka.cz

„Jsem velmi rád, že náš tým v ZUŠ Flow posílil takto věhlasný hudebník a také zkušený pedagog. S jeho příchodem se úroveň kvality hudební výuky na naší škole bezesporu ještě zvýší. Věřím, že bude vzorem pro řadu dětí a mladých začínajících muzikantů, kteří naši školu a kurzy navštěvují,“ říká Jakub Reindl, ředitel skupiny KROUŽKY.

Co se hudby týče, Josef se věnuje jazzu, popu, soulu a folklóru. Je taktéž skladatel, aranžér a pedagog. Je také stálým členem hudebních projektů jako je Otto Hejnic Trio či Zuzana Lapčíková Kvintet. Mezi jeho vlastní projekty se řadí Skip Wilkins (USA), Bobby Watson (USA), Radovan Tariška (SK), Luboš Šrámek (SK), Robo Opatovský (SK), Lakatoš Robert (HU), Winand Gabor (HU), Byron Wallen (GB), Ondrej Krajňák (SK). Je držitelem Ceny Anděl a Junior Jazz 1999. Vede hudební workshopy v Jazzové dílně Karla Velebného.

Josef Fečo

Josef Fečo se narodil 30. 3. 1978 V Praze a pochází z romské muzikantské rodiny, již od dětství měl velkou touhu stát se muzikantem. Josef měl doma velké příklady, tatínek vynikající kontrabasista, maminka zpěvačka a jeho velký vzor byl vždy dědeček, který je vynikající houslista a skladatel. Josef již od čtyř let hrál na kytaru, ale jeho touhou bylo hrát na housle jako dědeček. Houslím se věnoval do svých jedenácti let, poté ho upoutal cimbál a začal se mu věnovat na sto procent. Cimbál pro něj mnoho znamenal. Již od svých 11 let se stal členem většího souboru, který řídil jeho dědeček. Objeli s tímto souborem několik prestižních festivalů po celé Evropě.

Tento krásný nástroj nemá bohužel v naší zemi výrazné možnosti uplatnění, což vedlo k jeho rozhodnutí učit se hrát na kontrabas. Jeho vazby k cimbálu však nikdy neoslabily, dodnes má k němu velice osobní vztah, nechtěl však ustrnout v pozici „barového muzikanta“, ač školeného a výtečného. Stále kráčel za svým uměleckým cílem a po půlroční přípravě složil přijímací zkoušky na konzervatoř. V roce 1994 se stal studentem konzervatoře KJJ. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka obor kontrabas a basová kytara. Svá studia ukončil v roce 2000. Během studií na konzervatoři se poznal se spoustou umělců. Např. s Karlem Růžičkou. Od roku 1999 je Josef stálým členem jeho tria. Josef je dnes nejžádanějším kontrabasistou v České republice, v okruhu jeho hudebního zájmu jsou jazz, funk, pop, soul a folklór. Je taktéž skladatel a aranžér.

Josef je stálým členem těchto hudebních projektů:

Karel Růžička Trio, Zuzana Lapčíková Kvintet, Libor Šmoldas Kvartet, Rostislav Fraš Kvartet, Otto Hejnic Trio

Vlastní projekty:

Connection, Josef Fečo and Gypsy Friends (Mezinárodní projekt Srbsko,Maďarsko, CZ a SK), Josef Fečo – Electric Sound

Mezinárodní projekty:

Skip Wilkins (USA), Bobby Watson (USA), Radovan Tariška (SK), Luboš Šrámek (SK), Robo Opatovský (SK), Lakatoš Robert (HU), Winand Gabor (HU), Byron Wallen (GB), Ondrej Krajňák (SK)

Ocenění:

Cena Anděl – Zuzka Lapčíková kvintet 2012

Nominace Anděl – Josef Fečo a Zuzka Lapčíková – ČERNOBÍLÁ 2007 Junior Jazz 1999

Lektor:

Letní jazzové workshopy – Jazzová dílna Karla Velebného

ZUŠ FLOW v OC Spektrum v Čestlicích

FLOW - Základní umělecká škola a Středisko volného času, dříve pod názvem Základní umělecká škola a Středisko volného času Průhonice (ZUŠ) svou činnost zahájila ve školním roce 2017/2018. Úzce spolupracuje s partnerskou organizací Kroužky pro děti. Využívá jejího personálního i majetkového zázemí a také zkušeností. V první roce působení organizace provoz zahájila poskytováním zájmového vzdělávání – kroužků. Ty probíhají v základní škole Průhonice a navštěvují je především žáci zmíněné základní školy. Od školního roku 2020/2021 zahájila také základní umělecké vzdělávání, a to při základní škole v Čestlicích a Světicích. Škola intenzivně připravuje další prostory pro vzdělávání. Právě v nich by chtěla otevřít výuku v dalších oborech. V budoucnu škola plánuje prostřednictvím zájmového i základního uměleckého vzdělávání posílit nabídku vzdělávání v okolích obcích.

www.flowzus.cz

www.krouzky.cz

VSTUPENKY ZDE