čtvrtek
11. července 2024
svátek slaví Olga

Cestovní ruch

Přihlaste proměnu do 16. ročníku výstavy

ČR: Máte ve svém okolí povedenou rekonstrukci nebo úpravu krajiny? Nebo jste sami tvůrci takové proměny? Pochlubte se svým dílem na výstavě a inspirujte ostatní. Do 31. 1. 2024, ale nejlépe během prosince, přihlaste zdařilé proměny zde www.cestamipromen.cz/prihlasit-promenu.

31.01.2024
Autor článku: 
Tereza Zatřepálková

Prestižní putovní výstava Má vlast cestami proměn – příběhy domova vstupuje do 16. ročníku. Představte široké veřejnosti krásné proměny svého domova, které jste dokázali. Představte objekty, krajinu, zahrady, které jste zvelebili nebo dokonce probudili k novému životu! Poděkujte s námi autorům, potěšte návštěvníky výstavy, inspirujte ostatní. Do 31. 1. 2024, ale nejlépe během prosince, přihlaste zdařilé proměny zde www.cestamipromen.cz/prihlasit-promenu. Přihlášení zabere jen pár minut. Poté obdržíte instrukce k podkladům. Bude potřeba foto před a po, pokud možno stejný záběr, nejlépe na výšku.

Náš tým vytvoří plakát, který dostanete ke korekturám a poté k odsouhlasení. Text bude český a anglický. Hotové plakáty v elektronické podobě budete u nás mít kdykoli k dispozici, na vyžádání zašleme.

Výstava bude zahájena 15. června 2024 v Praze na Svaté Markétě u Břevnovského kláštera, zůstane zde 2 týdny a poté se kolekce rozjedou do svých destinací. Výstavu si můžete zdarma pozvat k vám ve volných termínech, které najdete zde www.cestamipromen.cz/kam-za-vystavou. Odvezete si ji od předchozího vystavujícího a další zase od vás. Dotazy rádi zodpovíme. Tým projektu Má vlast cestami proměn, info@cestamipromen.cz

www.cestamipromen.cz

Šperkařka a kulturní organizátorka Marie Poláčková: „Jsem pořád duší hospodská z rodiny, kde se sny odmakají a plní.“

Marie Poláčková (1985) má kulturu ve své DNA. S trochou nadsázky by se dalo říci, že ať už dosud žila kdekoli, a to i v zahraničí (Polsko, JAR), vždy se zapojila do místního kulturního dění. Rodačka z Prachatic působí už druhým rokem jako produkční regionálního literárního festivalu Šumava Litera, který před pár dny skončil ve Vimperku. V nedaleké Čkyni zase tato absolventka židovských studií na Husitské teologické fakultě v Praze spoluorganizuje festival židovské kultury a malých míst. Dva roky vedla Portmoneum – Museum Josefa Váchala a produkčně stála u zrodu kulturního festivalu Litomyšl – lázně ducha. Aktuálně žije maminka dvou dcer s rodinou v jižních Brdech, živí se autorským šperkem pod značkou ko-ra-le a provozuje s kamarádkou v Praze na Letné obchod Tvorba Store s výrobky českých designérů.

Autor článku: 
Irena Koušková

Marie, vedla jste muzeum, penzion, organizovala litomyšlské Lázně ducha, mezinárodní setkání mládeže, tvořila šperky, založila obchod, čepovala pivo a dokonce uklízela v pivovaru. Jako by vám žádná práce propojující lidi nebyla cizí… Odkud se bere váš zápal pro lokální kulturu, tvořivost, manuální zručnost, organizační talent a podnikavý duch? Máte v tomto smyslu co dědit po rodičích? Ti hodně zakládali a rekonstruovali… Odkud vaše rodina pochází?

Táta je z Prahy a kořeny z máminy strany sahají do Pošumaví. Narodila jsem se v Prachaticích, kde jsme strávili prvních pár let mého života. Celý život jsme pak “na jih” jezdili, nejprve za babičkou a později na chalupu. Už když mi byly asi tři, vedli rodiče o pátcích a o sobotách v Číčenicích hospodu. Myslím, že mají oba lásku k lidem v krvi. Neskutečně se vypracovali, provozovali restauraci, kavárnu, v Litomyšli pension, opravili nejednu památku a táta si splnil sen v podobě poctivé české hospody U parlamentu na Starém Městě v Praze. No, a protože jsou neskutečně činorodí, vždycky si (hlavně táta) vymyslí jistý kulturní doplněk v podobě koncertu nebo festivalu, který pak organizuje. Tuhle vrtuli u zadku a lásku k lidem a jejich setkávání mám asi po nich. Někdy z legrace říkám, že jsem pořád duší hospodská. Když vás někdo vychovává v duchu Šroubkova hesla: „My hostu, host nám“, tak se to pak odráží i v dalších sférách života. (Pozn. red.: Karel Šroubek byl český podnikatel, restauratér a hoteliér vlastnící a provozující Restaurant Šroubek na pražském Václavském náměstí, posléze pak nedaleký Hotel Šroubek, který ve své době dosáhl mimořádného ubytovacího i kulinářského věhlasu v tehdejším Československu i v zahraničí.)

 

Dlouhodobě se zajímáte o židovskou kulturu. Ve Čkyni pomáháte organizovat festival, proč právě zde? Také v Polsku jste provázela v synagoze…

Je to tak, fascinace judaismem se mě drží od střední školy. Má to co do činění s mojí láskou ke slovu a písmu. Od malička hodně a ráda čtu a vždycky mě fascinovalo, jak se v židovské kultuře mění slovo ve hmotu – například v podobě tradic a zvyků, založených na konkrétních verších z bible. Vystudovala jsem židovská studia v kombinaci s husitskou teologií a přesto, že se tomu oboru profesně nevěnuji, studium jsem milovala. Při škole jsem v rámci Evropské dobrovolné služby odjela na půl roku právě do zmíněného Polska, které mimochodem milovníkům židovských památek srdečně doporučuji, zvláště pak jeho východní část. Judaismus se kolem mě občas nachomýtne, a tak jsem před lety připravovala výstavu Židé v Litomyšli nebo se letos podílela na festivalu ve Čkyni. Tam jsem spíše fungovala jako takový propojovací element; procházku a přednášku na místním židovském hřbitově vedla moje kamarádka a kolegyně ze studií, která se tématem překladu náhrobků profesně zabývá.

 

Rozhovor vedeme u příležitosti festivalu Šumava Litera, který je jiný, než literární festivaly obvykle bývají. K hlavním bodům programu patří přednášky, talk show, promítání filmů atd., při nichž se setkávají všichni ti, které Šumava opravdu zajímá. Jaký byl letošní ročník Šumavy Litery vaším pohledem produkční? Zdá se neuvěřitelné, že v roce 2022 vyšlo téměř 100 publikací o Šumavě. Poprvé jste tentokrát nabídli dvojjazyčný program. Kolik akcí obsáhl, když se musel vejít do šesti dnů 13. až 18. listopadu? Jaká z nich se těšila největšímu zájmu návštěvníků a kolik jich do Vimperka, potažmo Stach, Vodňan a Volyně dorazilo?

Letošní ročník Šumavy Litery se, myslím, opravdu povedl. V rámci hlavního festivalového týdne proběhlo na třicet akcí včetně přednášek a projekcí pro vimperské školy. Sály na přednáškách se zaplnily, knihkupci a nakladatelé odjížděli z knižního trhu spokojeni, ceny byly předány a zpětná vazba, která se k nám po festivalu dostává, je převážně pozitivní. Největší ohlas jsme zaznamenali na páteční talkshow se skvělou sestrou Angelikou Pintířovou. Co se organizace týče, tak potřebujeme doladit pár much na galavečeru a lépe si v týmu rozdělit práci, abychom předcházeli menším zádrhelům, ale musím říct, že mám z letošního ročníku opravdu radost. Poprvé jsme získali podporu z Česko-německého fondu budoucnosti a mohli si díky tomu dovolit tlumočení pro německé a rakouské hosty. To mě těší moc, protože ta jazyková bariéra u našeho festivalu pořád existuje.

 

Máte opravdu široký záběr aktivit. Kdybyste měla vybrat jeden z projektů kromě Šumavy Litery, který byste chtěla více představit, jaký by to byl a proč?

Moje velká srdcovka je kromě vlastní značky ko-ra-le náš obchod Tvorba Store. Před pěti lety jsme začali na Letné provozovat sdílený showroom českých tvůrců. Dnes nechápu jak, ale ustáli jsme covidové období a teď nabízíme původní autorské výrobky více než stovky malých lokálních značek. Dost mě naplňuje, že umožňujeme skvělým českým tvůrcům dostávat své výrobky do světa a baví mě permanentně „čmuchat“, co je na poli české tvorby nového. Tady bych si přála, aby se nakupovací návyky postupně více obrátily směrem k původní autorské tvorbě, která sice nemůže s velkovýrobou soutěžit na poli ceny, ale všichni malí tvůrci vkládají do své práce nesmírné množství energie, pečlivosti a lásky, jež jinde nenajdete.

 

Dokážete se uživit svým koníčkem? To se každému nepoštěstí. Sdílený designový showroom Tvorba Store jste zakládali v r. 2018 a přežili i covid. Zaujalo mě, že nabízíte kurátorovaný výběr téměř 100 českých značek regionálních výrobků. Podle čeho zboží vybíráte? Jaký je dnes o něj zájem? Jak se vyvíjí poptávka, co nejvíce "frčí"?

Vždycky to tak nebylo, ale musím říct, že posledních pár let už ko-ra-le přinášejí do rodinného rozpočtu dost na to, abych nemusela řešit, jestli se nemám nechat spíš někde zaměstnat. Navíc mi dávají dostatek prostoru pro to, abych mohla trávit část dne s dětmi, za což jsem nesmírně vděčná. S Tvorbou se to má tak, že diktátorkami vkusu jsme tam já a kamarádka Tereza, se kterou obchod provozujeme. Když se něco líbí nám, tušíme, že se s pozitivním ohlasem setkáme i u našich zákaznic. Chceme a potřebujeme prodávat výrobky, za nimiž budeme stát a z nichž budeme nadšené. Takže kvalita bez kompromisu. Často oblečení samy nosíme a dárky dostávají naši blízcí, tudíž doopravdy „vyzkoušeno za vás“. Přála bych si říct, že zájem roste, ale pravda je, že poslední rok to nebylo jednoduché. Třeba u oblečení vidíme, že zákaznice více promýšlejí, za co peníze utratí. Často jde o kvalitní a nadčasové materiály a střihy. Lépe jsou na tom malé radosti a dárky. Teď aktuálně nejvíc “frčí” svíčky, mýdla, keramika…, tam pozorujeme veliký boom. A máme radost, že v Čechách stále máme tolik skvělých malých značek, které můžeme v Tvorbě sdružovat a prezentovat.

 

Úcta k řemeslům, tradicím, dědictví předků, tuším, pro vás nejsou prázdné pojmy, což dokazují i vaše ruční práce pod značkou ko-ra-le… Také pobyt v Jihoafrické republice vás musel ovlivnit jako řemeslnici čistotou přírodních materiálů a výrobků z nich. Načerpala jste zde inspiraci pro své šperky? Jaké si vaše zákaznice nejvíce oblíbily?

V Jihoafrické republice jsem dozajista načerpala inspirace dost. Odjela jsem tam za svým (teď již bývalým) prvním manželem a s ním se mi do života dostalo sklo. Pracoval tam totiž na jedné farmě jako sklář a díky němu jsem měla možnost nakoukat hodiny a hodiny práce s tímhle fascinujícím materiálem. Dnes si říkám, že jsem si už tehdy měla sednout za kahan, ale nakonec jsem tam čepovala pivo, což byla taky zábava. Po návratu do Čech jsem si tu pak našla sklárnu, která pro mě začala skleněné perle vyrábět – a jsou to právě mé skleněné šperky těšící se u zákaznic největší oblibě. Kromě skla poslední dobou pracuji se surovým dřevem. Před rokem a půl mě oslovila Česká filharmonie, pro niž teď vyrábím kolekce šperků ze dřeva demontovaného pódia Rudolfina, a dál ve volné tvorbě objevuji možnosti tohoto nádherného materiálu, jenž zvlášť v kombinaci s foukaným sklem vypadá naprosto božsky.

 

Pobývala jste v mnoha koutech země i světa. Nesete si v sobě vědomě otisk těchto krajin?

Pro mě byly pobyty mimo – hlavně v daleké jižní Africe – především potvrzením toho, jak moc to miluju tady doma. Máme tu tak neskutečné bohatství. Krajinu, kulturu, dějiny, paměť. Prostě věci, které si málokdy člověk uvědomuje, ale když strávíte delší čas někde, kde zmíněné kvality nejsou ani zdaleka samozřejmé, naučíte se je po návratu vidět. Krásu toho, jak se střídají roční období. Možnost zakopnout o zámek, hrad nebo galerii na každých pár kilometrech. A navíc je tu bezpečno. Prostě takové ty nesamozřejmé samozřejmosti.

 

V Litomyšli to musela pro vás být krásná pracovní výzva. Co máte společného s Miroslavem Brýdlem, Jaroslavem Venclem a Ladislavem Horáčkem, kteří stáli u zrodu Litomyšle, lázní ducha?

Jaroslav Vencl je můj táta, jemuž před lety prodal Láďa Horáček, majitel nakladatelství Paseka a velký litomyšlský patriot, který k nám chodil na pivo, pension Paseka. To je ten barevný dům se sgrafity v Litomyšli, o němž se polovina národa domnívá, že to je Portmoneum (není!). Táta když začal jezdit do Litomyšle a pension opravovat, tak sedával na dvorku a říkal si, že si tam připadá jako v lázních. A protože má podnikavého ducha, povídal si o tom u piva s Láďou a Mirkem (emeritní starosta) a vymysleli spolu, že bychom mohli Litomyšl jako lázeňské město vyhlásit. Že tam z každého šutru stříká kultura a historie a pivo a víno že jsou taky fajn prameny. Koneckonců jako o městě kulturním a lázeňském o Litomyšli psal už Josef Váchal ve svém Krvavém románu. Takhle nějak vše vzniklo a já, protože jsem tou dobou měla na starosti Portmoneum, jsem jim od prvního ročníku dělala produkční oporu. Bylo to krásný, takový živelný a autentický, vymýšleli jsme s restaurátory různé skopičiny jako umělecké lavičky, půlnoční koupání v máchadle a podobně. Litomyšl miluju a každoročně se tam nadšeně vracím na dnes již tradiční Otevírání lázeňské sezony – akci, již si pod sebe vzalo město a kde se pokaždé setkám se spoustou z těch, kteří s námi dělali ještě první ročníky.

 

Portmoneum, které se veřejnosti otevřelo právě před třiceti lety, a svět Josefa Váchala plný duchů, skřetů a ďáblů, si prošlo také zajímavým vývojem. Měla jste možnost v jeho vedení ovlivnit rozvoj muzea? Povedlo se vám něco výjimečného?

Já v Portmoneu strávila krásné dva roky. Po letech jsem otevřela návštěvníkům dvorek a s kamarádem restaurátorem Alešem Hvízdalem jsme do zahradního domku instalovali CO –Camera Obcura – která funguje dodnes. Obnovila jsem spolupráci s restaurátorskou školou, pořádala restaurátorům výstavy, začala spolupracovat s místní tiskárnou, otevřela tam takový čtecí obývák, získala grant na otisk některých Váchalových štočků.. Nebylo toho mnoho, spíše malé symbolické kroky, které měly vést k větší otevřenosti instituce směrem k veřejnosti. Šlo o subjekt, jenž byl tehdy spravovaný nakladatelstvím a bylo hlavně třeba, aby byl soběstačným. Neměla jsem tedy logicky k dispozici žádné velké rozpočty. Dnes Portmoneum úžasně spravuje Regionální muzeum v Litomyšli a jeho pracovníci se tomu kouzelnému malému domku věnují s veškerou láskou a péčí, kterou si tolik zaslouží. Sleduji je s velkou radostí.

 

Máte podporu v rodině? Váš manžel je divadelník a autor. Těžíte nějak z této synergie?

Manžel je teď již třetím rokem ředitelem Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbramě. Svojí prací žije a dýchá pro ni, a někdy tohle dvoukariérové manželství není snadné. Oba svoji práci milujeme a chceme jí dávat maximum. A pak je tu dům. A děti. Ale snad se nám to nějak daří žonglovat. Podporu určitě mám, hodně si vzájemně časově vycházíme vstříc a snažíme se chápat pracovní nasazení toho druhého. Jsem zvědavá, jak se tohle „podepíše“ na našich ratolestech. Zatím všechny dostávají do kolen znalostí „pana Dvořáka“ a milují hudbu a výtvarno, tak snad se nám daří jim kromě workoholismu předávat i ten náš společný kulturní zájem.

 

Hodně jste střídala místa a projekty, do kterých jste se zapojila, co vás žene vpřed? Našla jste už svoji kotvu, nebo cítíte touhu zkusit opět něco jiného? Máte nějaký zatím nesplněný sen?

Myslím, že kotvou je mi teď rodina. Už to není jen o mně, ale i o tom, jak vše sladit se školkou, kroužky, koncerty na Památníku a podobně. Dopředu mě asi žene fakt, že mě to všechno tak moc baví. Ať už sedám k výrobě šperků, výběru značek do Tvorby nebo produkčním úkolům kolem Šumavy Litery, jsem šťastná, že se můžu věnovat věcem, které mě naplňují a dávají mi smysl. 

A jestli mám sen? Mám. Jmenuje se kafe-knihy-korale a je to multifunkční prostor, ideálně vesnická jednota, kde bych mohla propojit všechny své vášně. Místo pro práci na špercích, showroom, kavárna, galerie a knihkupectví. Místo pro setkávání lidí u kávy a prodej knih, o nichž bych návštěvníkům nadšeně vyprávěla. A zvala si tam autory na debaty, výtvarníky na výstavy a malé kapely v létě na předzahrádce na koncerty. Tak uvidíme, kam mě vítr dál zavane a zda se mi to, nebo nějakou variaci na to, podaří někdy uskutečnit. Duší ale asi zůstávám hospodská, jen s kulturním přesahem.

 

ko-ra-le.cz

tvorbastore.cz

www.sumava-litera.cz

PROJEKT VYUŽITÍ KULTURNÍ PAMÁTKY - Bývalá fara Sudslava

SUDSLAVA: Spolek Genius loci Sudslava z.s. zpřístupňuje areál kulturní památky – bývalé fary v obci Sudslava veřejnosti a přispívá k jejímu novému využití pro účely divadelní expozice. V areálu se nachází ojedinělá sbírka historických divadelních kulis, pocházejících z činnosti ochotnických spolků působících v obci Sudslava od roku 1868. Nová expozice představuje obnovu kulturní památky a historii ochotnického divadla za přispění originálních artefaktů, divadelních dekorací a instalací dřevěných interaktivních prvků navozujících atmosféru kočovného divadla. Návštěvník má možnost seznámit se s písemnými a obrazovými podklady, archivními materiály a fotografiemi spojenými s historií obce i sudslavského ochotnického spolku.

Autor článku: 
Tomáš Zaplatílek

Projekt nevšedním způsobem prezentuje sudslavskou ochotnickou minulost jako fenomén neprofesionální divadelní činnosti na českém venkově v oblasti Podorlicka. Realizace projektu se ujali zkušený řezbář Roman Marek a výtvarnice Martina Marková. Současné využití kulturní památky dává možnost citlivé záchraně cenného kulturního dědictví pro další generaci. Související doprovodné aktivity v oblasti ochrany kulturních hodnot, tradic a osvětové činnosti přispívají k dalšímu rozvoji smysluplného trávení volnočasových aktivit veřejnosti v regionu.

Projekt je spolufinancován Ministerstvem kultury ČR a Pardubickým krajem.

Adventní období v klášteře Broumov láká na Adventní trh či speciální prohlídky

BROUMOV: Klášter Broumov připravil hned několik možností, jak si zpestřit adventní čas a naladit se na atmosféru přicházejících Vánoc stranou shonu. Na stříbrnou neděli 17. prosince proběhne tradiční Adventní trh, již v neděli 3. prosince začínají Adventní prohlídky kláštera. Ve svátečním období se dále konají Vánoční prohlídky a Silvestrovské prohlídky.

od 17.12.2023 do 31.12.2023
Autor článku: 
Kateřina Ostradecká

Barokní klášter Broumov přitahuje návštěvníky vznosnou a duchovní atmosférou, která se v adventním čase ještě prohlubuje. Barokní linie a adventní období jdou zkrátka pěkně dohromady. Adventní trh, který se v letošním roce koná na stříbrnou neděli 17. prosince od 8:30 do 13 hodin, přitahuje návštěvníky z širokého i blízkého okolí. Je vítanou příležitostí naladit se v předvánočním čase na klidnější atmosféru Vánoc, než lidé běžně zažívají při nákupech v obchodních centrech. Na Adventní trh se tradičně sjedou prodejci lokálních produktů, rukodělných výrobků a vánočních dekorací. „Na Adventním trhu se pravidelně prezentují nositelé značky Regionální produkt Broumovska, ale i další místní výrobci keramiky, svíček, mýdel, textilních výrobků, kováři a producenti potravin. Určitě je to skvělá příležitost nakoupit dárečky pro své blízké či si udělat radost jen tak sami pro sebe,“ zve na trh produkční Anna Iljašenková.

Hřejivou atmosféru Adventního trhu, na němž se lidé tak rádi setkávají s přáteli, podpoří prodej chutného občerstvení a horkých nápojů. V rámci doprovodného programu je v předsálí Skriptoria připravena tvořivá dílna pro všechny věkové kategorie Tisk na bavlněné tašky. Začátek dílny je v 10 hodin a potrvá dvě hodiny.

Součástí Adventního trhu je rovněž autorská loutková inscenace souboru Geisslers Hofcomoedianten a divadla Vocaď Pocaď Příběh stromů – lesní operka pro nejmenší plná známé i méně známé barokní hudby. Je inspirovaná výzkumem a dílem německého lesníka Petera Wohllebena a volně motivem oblíbeného stromu (buku) hraběte Šporka, významného mecenáše umění. Představení se koná v Klenbovém sále broumovského kláštera v časech 9:30 a 11:30. Vstupné je dobrovolné.

Adventní, Vánoční a Silvestrovské prohlídky

Jako každý rok připravil klášter Broumov prohlídky zaměřené na adventní a vánoční období. „Návštěvníci mohou objevit svátečně vyzdobený klášter, nechat na sebe dýchnout jeho atmosféru a dozvědět se více o životě v klášteře, vánočních zvycích a další zajímavosti,“ vysvětluje vedoucí prohlídkového okruhu kláštera Broumov Jakub Šafář.

Adventní prohlídky se konají první tři adventní neděle – 3., 10. a 17. 12. v 9, 11, 13 a 15 hodin. Vánoční prohlídky se konají v tyto termíny: Štědrý den: 24. 12. 2023 v 10 a 12 hodin; Boží hod: 25. 12. 2023 v 9, 11, 13 a 15 hodin; na Štěpána: 26. 12. 2023 v 9, 11, 13 a 15 hodin. Prohlídky v období Vánoc mimo sváteční dny: 25. – 30. 12. 2023 a 1. 1. 2024 každou lichou hodinu (9, 11, 13, 15). Silvestrovské prohlídky probíhají 31. 12. v 10 a ve 12 hodin. Na Štědrý den a Silvestra bude rovněž možné navštívit Hřbitovní kostelík Panny Marie, jednu z nejstarších dřevěných sakrálních památek ve střední Evropě. Kostelík bude pro veřejnost otevřen mezi 10 a 12 hodinou, vstupné je 60 a 40 korun. Platby jsou možné pouze v hotovosti.

Všechny prohlídky je možné rezervovat na emailu pruvodci@klasterbroumov.cz, či telefonicky na čísle +420 733 739 726. Vstupné je na všechny typy prohlídek jednotné: 220 / 190 / 130 korun. Další informace zájemci naleznou na webu kláštera www.klasterbroumov.cz.

Ministr Lipavský uvedl do funkce novou generální ředitelku Českých center

PRAHA: Generální ředitelkou Českých center se stává Jitka Pánek Jurková. Do vedení sítě českých kulturních institutů v zahraničí přichází po šesti letech řízení jednoho z nich, Českého centra v Bruselu. Do funkce Pánek Jurkovou 1. prosince 2023 jmenoval ministr zahraničních věcí Jan Lipavský na základě výsledků výběrového řízení. Česká centra jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí.  

Autor článku: 
Petra Přibylová

„Česká centra jsou skutečně silným nástrojem naší zahraniční politiky. Nová generální ředitelka má s veřejnou a kulturní diplomacií bohaté zkušenosti jak v akademické oblasti, tak v té praktické. V čele Českého centra stála mimo jiné v době, kdy Česko předsedalo EU a Brusel byl doslova hlavním městem pro prezentaci české kultury,“ uvedl ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.

Česká centra letos slaví 30 let svého působení. V současné době je v provozu 28 institutů na čtyřech kontinentech. Na počátku letošního roku se součástí Českých center stala také Kancelář generálního komisaře účasti České republiky na Všeobecné světové výstavě EXPO.

„Česká kultura patří k nejvýznamnějším zdrojům našeho kreditu v zahraničí. Je potřeba jí být dobrým partnerem – právě ona k nám umí připoutat pozornost zahraničního publika a vnášet do mezinárodních debat důležité hodnoty,“ říká Pánek Jurková. Ve své funkci se bude soustředit na koordinaci strategie s Ministerstvem zahraničních věcí s cílem posílit českou veřejnou diplomacii ve světě. „Rozvoj sítě Českých center do mimoevropských teritorií nám umožní přístup k novým publikům, kde je významný, dosud nezpracovaný potenciál. I zde budou Česká centra pomáhat budovat obraz země s bohatou kulturou, která žije v přítomnosti a je aktivním členem mezinárodního společenství,” dodala.

Jitka Pánek Jurková vedla v letech 2017–2023 České centrum v Bruselu. V tomto období byla mimo jiné zodpovědná za koncipování a realizaci velké části kulturního programu českého předsednictví v Radě EU. Pánek Jurková se kulturní diplomacii dlouhodobě věnuje prakticky, ale také o ní píše a přednáší. Je spoluautorkou knihy Ambasadoři bohémy: Současná česká kulturní diplomacie a její dilemata (s Eliškou Tomalovou) a podcastu Jazzman versus špioni: Umění jako tajná zbraň mezinárodní politiky.

www.czechcentres.cz

Rekonstrukce Ploštiny ohodnocena zvláštní cenou v prestižní soutěži

ZLÍN: V pátek 24. listopadu proběhlo v pražském Rudolfinu slavnostní předávání cen prestižní soutěže „Stavba roku“. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které obdrželo od jeho pořadatelů pozvání, zde zastupoval jeho ředitel Pavel Hrubec.

Autor článku: 
Silvie Lečíková/ika

Soutěž Stavba roku už 31 let vypisuje a organizuje Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství spolu s Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky a dalšími partnery, aby ocenila mimořádné osobnosti a projekty oboru. Letos bylo do soutěže přihlášeno 110 staveb a odborná porota každou z nich navštívila a posoudila. Jednou ze zastávek byl i zrekonstruovaný komplex na Ploštině a především nová budova návštěvnického centra s expozicí Tragédie na Ploštině.

V rámci zářijového nominačního večera soutěže, při němž bylo vyhlášeno 38 finalistů soutěže, název Ploštiny nezazněl. O to větším překvapením byla tedy před několika dny výzva organizátorů, aby byli zástupci Muzea jihovýchodní Moravy přítomni i na slavnostním předávání cen. Z nejistého očekávání se nakonec vyklubala zvláštní cena za celospolečenský přínos rekonstrukce komplexu na Ploštině, kterou předal řediteli muzea první místopředseda Senátu ČR Jiří Drahoš.

Pořadatelé soutěže jako důvod pro udělení tohoto ocenění uvedli „…mimořádný celospolečenský přínos, forma představení a podoba ztvárnění expozice Tragédie na Ploštině.“ Mimořádná pozornost byla podle organizátorů věnována architektonické i designové podobě stavby i celé expozice.

Ve svém krátkém proslovu poděkoval Pavel Hrubec organizátorům soutěže za udělení ceny. „Nic lepšího se nám po těch osmi letech komplikací, problémů a neuvěřitelných zásahů nemohlo stát,“ řekl. „Chci poděkovat všem firmám, které se na tom podílely, od projektu až po interiéry. Především ale patří dík mým úžasným, neuvěřitelným kolegům z muzea, kteří to odmakali.“ Závěrem pozval přítomné hosty přímo na Ploštinu, aby mohli sami zhodnotit oceněný projekt.

„Cena v takto prestižní soutěži je pro nás poctou i motivací do budoucna, protože další velké stavební projekty – dokončení stavebních úprav a především rekonstrukce interiérů hradu Malenovice a také dostavba depozitáře v Otrokovicích, obě v řádech desítek milionů Kč - se již rozbíhají,“ doplnil ředitel Hrubec. „Velice si ceníme, že i náš zřizovatel, Zlínský kraj, vnímá investice do kultury jako prioritu, což se samozřejmě promítá i do kvality naší nabídky veřejnosti. Jsme velmi rádi, že se to promítá i do rostoucí návštěvnosti a zejména velmi pozitivních ohlasů ze strany našich návštěvníků.“

„Za sebe i Zlínský kraj jsem velmi potěšena, že Ploština kromě jiných pozitivních hodnocení byla takto významně oceněna i v komunitě renomovaných architektů a stavařů. Je to opravdu velký a ojedinělý úspěch,“ svěřila se Zuzana Fišerová, členka rady Zlínského kraje za kulturu a školství. „Je to další rozměr ocenění pro kombinaci skvěle zpracovaného expozičního obsahu s unikátním architektonickým pojetím této stavby. Moc ráda vidím, že finanční prostředky, kterými doplnil Zlínský kraj dotaci získanou z projektu IROP, přispěly k dosažení stávajícího výsledku. Ještě jednou chci poděkovat všem, kdo se o to svou prací a nasazením zasloužili,“ dodává radní Fišerová.

www.muzeum-zlin.cz/plostina

Pražský komorní balet míří poprvé ve své historii do Japonska

PRAHA: Pražský komorní balet (PKB) odjíždí na historicky první zájezd do Japonska. V neděli 3. prosince 2023 soubor vystoupí v Nagaoka Sougoukaikan Hall ve městě Izunokuni v prefektuře Shizuoka, kde ve dvou představeních zatančí to nejlepší z aktuálního repertoáru: choreografie Ej lásko, Růže, Listy důvěrné (Petr Zuska), Musica Slovaca (Pavel Šmok) a Černý mraky nepláčou (Jiří Pokorný). Umělecká ředitelka PKB Linda Svidró a baletní mistři Igor Vejsada a Lenka Šustová Hrabovská povedou také v Izunokuni v průběhu týdne několik workshopů pro studenty místní taneční konzervatoře.

03.12.2023
Autor článku: 
Johana Mravcová

„Prezentace souboru v zahraničí je pro nás nesmírně důležitá. Jen v tomto roce jsme byli například na zájezdech v Maďarsku, Turecku a Jižní Koreji,“ vypočítává ředitelka Pražského komorního baletu Ladislava Dunovská Jandová. „Do Země vycházejícího slunce jedeme v téměř šedesátileté historii souboru vůbec poprvé. Ve spolupráci s vedením taneční konzervatoře v Izunokuni se podařilo zorganizovat setkání s odborníky v oblasti profesionálního tanečního umění, realizaci několika workshopů pro studenty taneční konzervatoře s baletními mistry a pedagogy Pražského komorního baletu a dvě veřejná představení pro široké publikum. Velmi se už těšíme na reakce diváků,“ doplňuje ředitelka.

Zájezd do Izunokuni byl podpořen Národním plánem obnovy a Magistrátem hl. města Prahy.

Pražský komorní balet je největší český nezávislý soubor, který vznikl v roce 1964 a v tehdejším Československu patřil k prvním představitelům současných proudů v moderním tanci. Soubor založil a dvě desítky let pak vedl choreograf Pavel Šmok, jeden z tuzemských protagonistů moderního tance. Experimentální studio Balet Praha (později jen Balet Praha) založili v roce 1964 právě Pavel Šmok, Luboš Ogoun a Vladimír Vašut. Na tento projekt v roce 1975 navázal Pražský komorní balet. Za téměř šest dekád existence se soubor stal významným nezávislým a obecně respektovaným reprezentantem českého tanečního umění doma i v zahraničí a získal řadu ocenění.

www.prazskykomornibalet.cz

Je sklizeno! Žatec a jeho úspěšná cesta na seznam UNESCO

ŽATEC, ČR: Česká republika opět potvrdila, že je světovou velmocí, co se týče zápisů na seznam kulturního dědictví UNESCO. V pondělí dne 18. září 2023 bylo na zasedání Výboru pro světové dědictví, které se konalo v saudskoarabském Rijádu, rozhodnuto o zařazení chmelařské krajiny a města Žatec, jejího centra, na prestižní seznam světového dědictví pod názvem Žatec and the Landscape of Saaz Hops. ČR se tudíž může pyšnit vůbec první chmelařskou krajinou na světě, která nese značku UNESCO. Na úspěšné nominaci se podílelo mnoho subjektů; my jsme s několika dotazy oslovili site managera památky světového dědictví, pana Jaroslava Špičku, bývalého místostarostu města Žatce, v současnosti též ředitele Chrámu Chmele a Piva, p. o.

Autor článku: 
Irena Koušková

Zápis na Seznam světového dědictví UNESCO je výsledkem dlouholeté spolupráce mnoha subjektů samosprávy, státní památkové péče, pěstitelů chmele i Chmelařského institutu a v neposlední řadě odborníků Národního památkového ústavu a Českého národního komitétu ICOMOS. 

Patříme mezi země s nejvíce UNESCO památkami na kilometr čtvereční. Máme jich už 17 a dalších osm v kategorii nehmotného kulturního dědictví. Této méně známé skupině památek se podrobněji věnujeme v našem cyklu Cestou na Seznam.

 

Účastnil jste se osobně zasedání v Rijádu v Saúdské Arábii? Jak na výjimečnost té chvíle vzpomínáte? Právě v cyklu Cestou na Seznam mluvila před časem PhDr. Ilona Vojancová, vedoucí nominačního týmu Vesnických masopustních obchůzek a masek na Hlinecku, že tehdy v roce 2010 v Nairobi navrhlo statek na zápis 11 zemí včetně Česka a že jí v paměti utkvěla jména států, které nominaci zpočátku nepodporovaly… Jaká panovala v Rijádu atmosféra? Můžete přiblížit schvalovací proces?

Osobně jsem se bohužel neúčastnil. V Rijádu byli zástupci NPÚ, MK a města Žatce. Já jsem jako site manager zůstal v Žatci a byl připraven pro práci s médii. Vše jsem sledoval v online prostoru a v komunikaci s kolegy. Když nastala chvíle vyhlášení, tak přišla neskutečná vlna emocí a radosti.

 

Na Seznamu světového dědictví se nachází desítky kulturních zemědělských krajin, ať již jde o krajiny viniční, krajiny tvořené olivovníky nebo čajovníky, rýžové terasy nebo tabákové či kávové plantáže. Chmelová krajina s chmelařským městským zázemím zde dosud nefigurovala a zápisem byla uznána její celosvětová jedinečnost. Jak jste tuto unikátnost dokládali? Srovnávali jste všechny významné světové chmelařské oblasti? Kolik jich je? Byly už v té době některé na čekací listině?

Světovou hodnotu, unikátnost našeho chmelařského dědictví jsme mimo jiné museli dokládat srovnávací analýzou. Porovnávali jsme významné chmelařské oblasti, bylo jich 24, a pokud se nepletu, tak žádná z nich na indikativním seznamu nefigurovala, jen ta naše.

 

Jinými slovy mezi dalšími zeměmi s tradicí pěstování a zpracování chmele, zeleného zlata, patří určitě Německo, Belgie, Francie, Velká Británie, ale třeba také Čína, Japonsko nebo Nový Zéland ad. Jak se zástupci těchto zemí stavěli k české nominaci? Je česká chmelařská krajina z pozice hodnot UNESCO cennější a proč?

Svůj postoj k naší nominaci vyjádřila například Belgie, a to přímo při zasedání mezinárodního výboru v Rijádu, kdy si na výzvu předsedajícího vzala slovo její zástupkyně a vyjádřila podporu naší žatecké nominace a důležitosti českého chmele. Hodnoty nominované památky Žatce a krajiny žateckého chmele jsou skutečně jedinečné v několika úrovních. Naše chmelařská kulturní krajina byla srovnávána s desítkami kulturních zemědělských krajin, od viničních, kterých se nachází na Seznamu světového dědictví  nejvíce, až po pole s rýží, tabákem či krajinami s olivovníky, kávovníky či čajovými keři.

Chmel je specifickou rostlinou dodávající chmelnicím v průběhu roku až neskutečně dynamický ráz, kdy se krajina mění doslova před očima. Sklizená plodina má specifické nároky, které se odrážejí v rychlosti sklizně a návazných kroků pro okamžité zpracování a sušení. Co se týče srovnání s ostatními zahraničními chmelařskými oblastmi, nikde jinde na světě není v městském prostředí dochována obdobná či vyšší koncentrace chmelařských objektů pro zpracování, skladování, balení chmele, než je tomu v Žatci.

 

Žatec o zápis na prestižní seznam usiloval od roku 2007, kdy byl začleněn na tzv. indikativní seznam, tedy národní soupis lokalit, které mají ambici stát se památkou s nejvyšším významem. Kdo byl iniciátorem celé myšlenky a kdo hlavní hybnou silou, která dotáhla projekt do vítězného finále?

Prvotní úvahy se dají datovat do roku 2002, kdy občanské sdružení Chrám Chmele a Piva začalo vyvíjet aktivity za zachování chmelařského dědictví, které je spjaté se Žatcem. Vznikl projekt Chrám Chmele a Piva včetně Chmelařského muzea a sdružení se přetransformovalo na Chmelobranu. V roce 2005 si našich aktivit všimli odborníci z Národního památkového ústavu a díky jejich podpoře bylo navrženo Ministerstvu kultury, aby byl Žatec zařazen na Indikativní seznam, což je prvotní podmínka pro přípravu podrobnější dokumentace.

 

Předchozí nominace z roku 2016 byla o chmelařských stavbách ve městě a na Pražském předměstí v Žatci. V UNESCO ale tento pokus ztroskotal, i když ne beznadějně… Co bylo důvodem? Jaké hlavní připomínky měl Výbor pro světové dědictví a co bylo výsledkem poradního procesu ICOMOS?

Jedním z výsledků konzultací s experty bylo rozhodnutí, že nominujeme tzv. kulturní krajinu, a to krajinu produkční, zaměřenou na pěstování a zpracování specifické plodiny, tedy chmele.

Kulturní krajiny jsou v posledních letech obecně podporovaným tématem světového dědictví, neboť přinášejí ucelený obraz procesu pěstování a zpracování. Nominovaná kulturní krajina je tedy reprezentována dvěma vzájemně funkčně i historicky propojenými částmi. Předně žateckou chmelařskou krajinou s chmelnicemi a venkovským zázemím, kde probíhalo zpracování ihned po sklizni, a městem Žatec, které vždy bylo a je centrem celé chmelařské oblasti, a kde se sdružují objekty pro zpracování chmele, jeho konzervaci, balení… Město bylo centrem obchodu a certifikace kvality místního chmele a dodnes je místem výzkumu této plodiny.

 

V případě Žatce se nabízí srovnání s nominací Třeboně v roce 2002. Oficiálně byla její nominace do UNESCO přijata na konferenci v Jihoafrické republice v roce 2005. Původně mělo být do seznamu zapsáno pouze historické město, ale doporučeno bylo rozšíření o širší rybniční soustavu, tedy opět krajinářské území. Inspirovali jste se nějak tímto procesem?

Jsme trochu jinou nominací, ale s experty při poradní misi jsme konzultovali snad naprosto vše, i o nominaci Třeboně jsme hovořili.

 

Jak probíhala příprava na reparát? S jakými obtížemi jste se museli popasovat? Nominační dokumentace je k prohlédnutí na odkazu zde: https://www.zatec-and-the-landscape-of-saaz-hops.com/ a je vidět, jak jsou jednotlivé části na 400 stranách dopodrobna dokládány. Co bylo třeba rozpracovat nejvíce?

No neřekl bych, že přímo reparát. Spíše rozšíření celého příběhu. Tím největším hnacím motorem pro nás bylo ujištění, že důležitost Žatce a krajiny žateckého chmele na světovém dědictví chybí. Nejvíce jsme se proto zaměřili právě na unikátnost krajiny, spojení pěstování chmele na venkově a následné přepravě pro další zpracování a uložení ve městě. Vzali jsme celý příběh od začátku, od malé rostlinky chmele až po hotový produkt – chmelovou hlávku.

 

Pod ochranu UNESCO se tak dostalo větší území, např. ves Stekník včetně místního zámku, vesnice Trnovany s příklady zachovalých sušáren chmele. Byly naopak některé nemovitosti vyřazeny? Mimochodem a jen na okraj mě zaujalo, že komíny chmelařských skladů mají svá jména…

Oproti původní nominaci byl vyřazen bývalý Dreherův pivovar v Žatci. Jinak v komponentě krajiny chmele se jedná o celistvé území. Ano, před několika lety naši kolegové pojmenovali chmelařské komíny. Dali jim tím větší atraktivitu pro naše návštěvníky.

 

Co je Steering Group? Kromě nominační dokumentace jste vypracovali také tzv. Management Plan – plán péče o nominovanou památku, a Strategii rozvoje cestovního ruchu. Jaké podmínky musíte splnit, aby Žatec o značku UNESCO nepřišel?

Steering Group je vlastně řídící skupina. Skupina složená z odborníků chmelařských, specialistů z NPÚ a ministerstva kultury, místního kolegů, kteří připojili své síly a pomáhali nám se zpracováním nominační dokumentace. Podmínky, které musíme dodržovat, například nad rámec památkové ochrany, nám určuje metodická příručka. Například hlídat výstavbu výškových budov, aby nezakrývaly celkový pohled na panorama.

 

Co si od zápisu slibujete kromě zasloužené prestiže? Jak s touto celosvětovou reklamou naložíte, aby turismem neutrpělo to dědictví, pro které je chráněno?

V první řadě posílení místního patriotismu, to je pro nás asi zásadní. Cestovní ruch určitě poroste, ale díky specifiku našeho zápisu neočekáváme takové davy, aby snad „obtěžovali“ místní občany, tak jako se tomu stalo v Českém Krumlově.

 

Rozšíření nominace o chmelařskou krajinu lze chápat také tak, že hodnota lokality v celosvětovém měřítku tkví ve chmelařském dědictví nikoliv pivovarském. Česká pivní kultura bude rovněž usilovat o zápis na seznam UNESCO. Její jedinečnost spočívá podle autorů žádosti ve výrobě tradičního českého ležáku, využívání českého sladu a žateckého chmele, pivovarnických řemeslech, ale také v tradici českých hospod jako „kulturních a společenských center“. Do jaké míry obě nominace souvisí a nesnižuje se tak česká šance na zápis obdobného fenoménu? Lapidárně řečeno, nedává tak světové společenství najevo, že má zájem chránit žatecký chmel, nikoli české hospody?

Já si myslím, že do „zelí“ si témata určitě nelezou. Jediným spojením je zde nejkvalitnější chmel na světě a to je celé. Se svazem pivovarů a sladoven jsme ve spojení a v případě potřeby podáme i onu pomocnou ruku. Unikátnost výroby tradičního českého ležáku si to za mne určitě zaslouží.

 

www.mesto-zatec.cz

www.chchp.cz

https://www.zatec-and-the-landscape-of-saaz-hops.com/

 

Dobrovolníci v srdci kultury – jak dobrovolnictví obohacuje společnost?

PRAHA: U příležitosti Mezinárodního dne dobrovolníků pořádá nezisková organizace Open House Praha debatu, která se soustředí na roli dobrovolníků v kulturním a uměleckém prostředí. Debata s názvem Umění bez cenovky: Dobrovolníci v srdci kultury proběhne ve středu 6. 12. 2023 od 18.00 hodin v Tvůrčím domě Elišky Peškové na Smíchově a zúčastní se jí hosté z neziskového, akademického i státního sektoru. V panelu zasednou ředitelka festivalu Open House Praha Klára Veselá, ředitel festivalu Jeden svět Ondřej Kamenický, produkční festivalu Povaleč Eliška Hůlová a Nataša Diatková z Oddělení preventivních činností a dobrovolnictví na Ministerstvu vnitra ČR. Moderátorkou debaty je Lenka Svobodová.

06.12.2023
18:00
Autor článku: 
Michaela Pánková

Co motivuje lidi k tomu, aby se stali dobrovolníky a jaké má dobrovolnictví přínosy pro jejich život? Jak se dobrovolnická práce v oblasti kultury liší od dobrovolnictví v charitativním sektoru? Jak kulturní organizace získávají dobrovolníky a udržují jejich zájem a nadšení? Lze se inspirovat různými modely a zkušenostmi ze zahraničí? To jsou jen některé z otázek, kterým se debata bude věnovat. Cílem debaty je hlouběji pochopit roli dobrovolnictví v kultuře a poukázat na význam této činnosti pro demokratickou společnost.

Festival Open House Praha oslaví v příštím roce 10 let a od té doby se nám podařilo zapojit přes 2 500 dobrovolníků do organizace festivalu. V prvním roce to nebylo snadné, protože koncept tak rozsáhlé kulturní akce, která vyžaduje práci velkého množství dobrovolníků, byl u nás v Čechách novinkou. Přesvědčit lidi, že kulturní scéna potřebuje jejich nezištnou pomoc, sdílení zážitků a aktivní zájem, je zcela rozdílnou disciplínou, než probouzet v lidech emoce spojené s konkrétní pomocí např. znevýhodněným spoluobčanům či jiným živým bytostem. Díky spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR, kterou jsme po několika letech navázali zažádáním o udělení akreditace pro práci s dobrovolníky, můžeme dnes šířit osvětu mezi lidmi, kteří mohou najít obohacení v dobrovolnické činnosti zaměřené na práci s komunitou, vzděláváním a architekturou,“ říká ředitelka festivalu a jeden z hostů debaty Klára Veselá.

Festival Open House Praha je určen pro širokou veřejnost a poslední ročník byl rekordní nejen v počtu zpřístupněných budov a návštěvnosti, ale i z pohledu zapojených dobrovolníků. Do otevírání budov se zapojilo více než 500 dobrovolnic a dobrovolníků.

Naši dobrovolníci nám pomáhají nejen se samotnou přípravou akce, ale zejména s její realizací. Provádějí a koordinují provoz v otevřených budovách, fotografují nebo podávají návštěvníkům informace. Abychom se jim za jejich nasazení odvděčili, připravujeme pro ně celoroční program prohlídek budov a procházek, díky kterému mají možnost se dozvědět více o architektonické historii Prahy,“ říká koordinátorka dobrovolníků Renáta Hajnová a dodává: „Komunita dobrovolníků, kteří se podílí na festivalu Open House Praha, je unikátní svým pestrým složením. V dobrovolnických týmech se setkávají studenti středních i vysokých škol, lidé středního věku nejrůznějších profesí, seniorky a senioři, nebo dokonce i celé rodiny. Dobrovolnická základna byla v roce 2023 tvořena zhruba z 50 % lidmi, kteří již pro organizaci Open House Praha, z. ú., dobrovolničili v minulých letech, často opakovaně. Lidé se zároveň potkávají i mimo námi organizované programy.“

Hlavními přínosy, které dobrovolníci ve zpětných vazbách sami zdůrazňují, jsou například výstup mimo svou komfortní zónu, netradiční zážitek, seberozvoj, smysluplná náplň volného času mimo online prostor, ale také nová přátelství i vztahy. Být součástí komunity je potřeba, kterou v dnešní digitalizované společnosti hledá stále více lidí. Osamělost některých skupin obyvatel, zdůrazněná v posledních letech i pandemií covid-19, podporuje nyní trend navazování nových přátelství mimo online prostor. Dobrovolnictví může být tak dobrou cestou pro ty, kteří si chtějí udržovat aktivní život v offline světě.

Více informací a rezervace vstupenek: Umění bez cenovky: Dobrovolníci v srdci kultury

Více o dobrovolnickém programu Open House Praha: https://www.openhousepraha.cz/dobrovolnici/.

V přiložených infografikách najdete také čísla a statistiky k dobrovolnictví.

O dobrovolnictví v ČR si můžete přečíst více informací na portále dobrovolnictvi.net.

Zapojte se do 10. festivalu Open House Praha, který se uskuteční od 13. do 19. května 2024 a buďte u toho!

 

Medailonky hostů:

Klára Veselá má za sebou různé životní cesty – od studia fyzioterapie, přes biologii, geologii, environmentalistiku po pedagogiku. Byla řadu let zapojená do organizace hudebně-divadelního festivalu Habrovka. Osm let působila jako koordinátorka dobrovolníků v neziskové organizaci Open House Praha pořádající stejnojmenný festival. Od roku 2022 je jeho ředitelkou. Její vášní je práce s lidmi a hlavně dětmi, aktivně se také podílí na metodice vzdělávacích materiálů pro děti, které se v Open House Praha vytváří.

Ondřej Kamenický studoval filmovou vědu na Filozofické fakultě UK a kurátorská studia na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 2008–2010 byl dobrovolníkem v programu doučování organizovaného Člověkem v tísni a jako dobrovolník začínal také na filmovém festivalu Jeden svět v Ústí nad Labem. Od roku 2012 pracoval na Jednom světě jako produkční, dramaturg, koordinátor festivalu v regionech a od roku 2017 je festivalovým ředitelem.

Eliška Hůlová začínala před osmi lety jako dobrovolnice na letním festivalu Povaleč ve Valči na Karlovarsku. Přes práci na baru a další produkční úkoly se dostala až do organizačního týmu, kde působila jako předsedkyně festivalu. Stále je součástí úzkého týmu, i když už není předsedkyní. Mimo práci pro festival působí jako právnička ve Správě uprchlických zařízení MV a také si dodělává doktorát.

Nataša Diatková vystudovala dějiny umění a historii na FF UK. Celý profesní život se zabývá občanskou společností a dobrovolnictvím, a to jak v neziskovém, akademickém i státním sektoru. Aktuálně pracuje na Odboru prevence kriminality v Oddělení preventivních činností a dobrovolnictví na Ministerstvu vnitra ČR.

www.openhousepraha.cz

Open House Praha na sociálních sítích

#openhousepraha, #ohp2024

Facebook | Instagram | Linked In | Youtube

Historické romantické vánoční trhy na zámku Guteneck v Bavorsku

ZAHRANIČÍ: Burkhard hrabě Beissel von Gymnich si vás dovoluje pozvat na v pořadí již 17. historické, romantické vánoční trhy na zámku Guteneck. Obec Guteneck se nachází nedaleko města Nabburg v Horní Falci. Všichni se již těšíme na krásný předvánoční čas. V zámeckém areálu očekává návštěvníky 100 stánků s vybraným sortimentem zboží a kulinářskou nabídkou.

od 30.11.2023 do 17.12.2023
Autor článku: 
Petra Zeitler

Zámek a jeho okolí se díky světelné inscenaci promění v zimní pohádku. Autory této iluminace jsou umělci z univerzity v Coburgu. Jako v předchozích letech nebude samozřejmě chybět Ježíšek a vánoční andělé, minizoo pro děti a betlém v životní velikosti. Těšit se můžete také na doprovodný program a mnoho atrakcí. Zámecká kavárna s panoramatickým výhledem na nejvyšším bodě areálu nabídne díky vytápěné podlaze a horkým nápojům ideální místo pro zahřátí.

 

Termíny

čtvrtek – neděle:  30. 11. – 03. 12. 2023

čtvrtek – neděle:  07. 12. – 10. 12. 2023

čtvrtek – neděle:  14. 12. – 17. 12. 2023

 

Otevírací hodiny

čtvrtky a pátky:  16.00–20.00 hod.   

soboty a neděle:  11.00–20.00 hod.
 

Vstupné

čtvrtky a pátky:  7€ zlevněné vstupenky

soboty a neděle:  8€ dospělí  + děti nad 12 let

Autobusové skupiny nad 20 osob: 7 € za osobu

Děti do 12 let věku mají vstup zdarma. Návštěvníci ve středověkých kostýmech mají volný vstup.

Parkování pro autobusy zdarma, osobní automobily: 2,– €

 

Shuttlebus

Od vlakového nádraží v Nabburgu a parkoviště u Nordgauhalle jezdí každých 30 minut kyvadlová doprava na zámek Guteneck. Jízdenka stojí na osobu a jízdu 1,00€. Shuttle jezdí směrem k zámku ve čtvrtek a v pátek vždy od 16 hod. v sobotu a v neděli od 11 – 19 hodin. Nejpozdější odjezd od zámku je ve 20 hodin. Cestující vlakem mají po předložení vlakové jízdenky nebo tzv. Bayernticket od nádraží v Nabburgu tuto dopravu zdarma.

Příjezd

Adresa do navigace: 92543 Guteneck, Schloßberg 1

Osobním automobilem po dálnicích A 93 nebo A 6, sjezd Nabburg, dále směrem na Oberviechtach až do obce Unteraich. Na konci obce odbočíte doprava směrem na Guteneck. Cesta k zámku je vyznačena. Parkoviště je zpevněné a osvětlené.

 

Další informace
Website: www.schloss-guteneck.de                                                 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Cestovní ruch