EDITORIAL

K letošním jubilantům patří především skladatel Bedřich Smetana, od jehož narození 2. března uplynulo 200 let (1824–1884), ale také Antonín Dvořák (1841–1904), Leoš Janáček (1854–1928), Josef Suk (1874–1935) a mnozí další hudební velikáni.

V internetovém časopise Místní kultura v této souvislosti přinášíme řadu zpráv i článků.

Aktuálně rozhovor Ireny Kouškové se sbormistrem pěveckého sboru Čerchovan, který působí v Domažlicích nepřetržitě od svého založení v roce 1901. Při příležitosti Roku české hudby se mu dostane té cti, že vystoupí jako jediný amatérský soubor v hlavním programu Festivalu Smetanova Litomyšl. Tento hudební svátek ve dnech 8. 6. až 7. 7. bude ústředním místem oslav dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany.

https://www.mistnikultura.cz/amatersky-pevecky-sbor-cerchovan-z-domazlic-mezi-profesionalnimi-hudebniky-v-hlavnim-programu

Název semináře: „Marketing, fundraising a management kulturních zařízení v kontextu proměny vnímání a motivace návštěvníka“

Lektorky: 

doc. Ing. MgA. Lucie Pešl Šilerová, Ph.D., vedoucí Katedry hudební produkce Hudební fakulty JAMU
doc. PhDr. Ingeborg Radok Žádná, rektorka Akademie múzických umění v Praze

Umění propojení unikátního kulturního obsahu s marketingovým know-how vnímáme i my v Místní kultuře jako velmi podstatné. Díky zprávám od vás, pořadatelů nejrůznějších kulturních a společenských akcí a událostí po celé republice, ale víme, že s ním často dokážete skvěle pracovat.

Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe.

Místní kultura vám ráda nabídne možnost „podívat se", jak se to dělá jinde a nacházet inspiraci pro své vlastní projekty. Ozvěte se, představte, co se vám povedlo, díky jaké aktivitě se zvýšila návštěvnost, prodejnost, sledovanost. Někdy je kreativa či dobře zvolená komunikační strategie mocnější než velký budget! Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz

Dobré příklady táhnou!

Odjakživa bojoval proti jakékoli totalitě, ať už přicházela zleva nebo zprava. Dědictví po otci legionáři a aktivním účastníku protifašistického odboje. Po únoru 1948, když se politická situace v Československu vyhrotila, sdílel všeobecný názor svých druhů, že to nemůže dlouho trvat. „Jako blaničtí rytíři jsme čekali na příležitost, že se vrátíme zpět a budeme znovu osvobozovat republiku.“

V těchto dnech by měl jistě radost. Do kin přišel film Bratři, který vypráví největší tuzemský příběh 50. let, příběh Josefa a Ctirada Mašínových. Ostatně byl to právě on, kdo jejich pohnuté osudy poprvé literárně vylíčil v knize Jenom ne strach.

V roce 1992 jsem dostala příležitost natočit pro Český rozhlas v Hradci Králové s Otou Rambouskem rozhovor. Tehdy mi na otázku, co bylo největší motivací jeho vzdoru proti komunistickému režimu, stručně a výstižně odpověděl:

„Vědomí, že stojím na správné straně.“

„V mém rodném listě je napsáno Pavel Gabriel Fischl. Když jsem začal po válce v Praze psát básničky a hrát divadlo u E. F. Buriana, tak jsem zapomněl na toho Fischla a byl jsem Pavel Gabriel, což je už méně židovské. Můj syn se jmenuje Michael Filip Dagan. Proč? Bude-li někdy Dagan znít příliš hebrejsky nebo židovsky, no tak ať se jmenuje jenom Michael Filip v Americe nebo Michel Filip ve Francii, a ať zapomene na to židovské příjmení, které mu všude jinde – kromě Izraele – může vadit.“

Tehdy se mi jeho opatrnost zdála poněkud nadsazená, ale chápala jsem, že ji vyvolaly děsivé útrapy během holocaustu. Dnes, po událostech 7. října v Izraeli, a šokujících reakcích ve světě, v nichž není vůle odsoudit bezprecedentní barbarství, se tato obezřetnost znovu jeví namístě.    

Antisemitismus se skryl za antisionismus. A Židé už zase jsou trnem v oku.

Zlo je věčné a číhá na svou příležitost. „Záleží jen na nás, aby tak monumentální příležitost nedostalo,“ říká v rozhovoru pro náš časopis politolog Alexander Tomský / Pověz to svému synovi. Už za týden 8. 11. 2023.

Naším historicky prvním hostem je současný ministr kultury ČR Martin Baxa (1975). Hlavními tématy rozhovoru jsou finance pro jeho resort Ministerstvo kultury České republiky, pomoc kultuře v těžké době energetické krize a také význam neprofesionální kultury a organizace NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu), která ji podporuje a rozvíjí.

Už teď vás zveme k poslechu dalšího dialogu, jehož hostem bude 1. března známý jazykovědec Karel Oliva, který se ohlédne za prezidentskou kampaní, ale také představí svou nejnovější knihu O češtině s Karlem Olivou.

Příjemný poslech po celý tento rok s PODCASTEM MÍSTNÍ KULTURY.

Je to jen pár týdnů, co na Seznam UNESCO byla připsána – jako další statek nemateriálního kulturního dědictví – Tradice vorařství. Za Českou republiku nominaci připravil Spolek Vltavan. Jeho historie sahá do roku 1871, kdy byl 11. června založen v pražském Podskalí v plavecké hospodě „U Heyduků“. Obsáhlý rozhovor s Václavem Hodrou, který v současnosti stojí v jeho čele, jsme přinesli už v říjnu roku 2021.

Ale nafrnění jsme i na drobnější události, než je zmíněný prestižní zápis do listiny UNESCO. Rádi jsme např. zveřejnili informaci o „chytlavé“ hymně, kterou si dnes na chodbách i ve třídách prozpěvují žáci základní školy T. G. Masaryka v Náchodě. S nápadem přišla ředitelka školy Radka Lokvencová, autorem dobře šlapající melodie i vtipného textu „Té Gé Em, v Náchodě to rozjedém!“ je zdejší učitel hudební a výtvarné výchovy Petr Macháně. Jedním slovem PARÁDA. Ostatně, posudťe sami: https://m.youtube.com/watch?v=nQXNyL2loOU

A tak bychom mohli pokračovat, bezmála každý den je možné o něčem takhle „nafrněně“ informovat. A protože internetový časopis Místní kultura si zakládá na vzácném privilegiu přinášet dobré zprávy, můžeme vám, našim čtenářům, slíbit, že v tom hodláme pokračovat i v roce příštím.

Pokojné a veselé Vánoce a úspěšný nový rok prožitý ve zdraví

přeje za redakci

Lenka Krejzová, šéfredaktorka

Česká republika patří mezi 24 evropských zemí, jež si touto pietní formou připomínají tragické židovské osudy. Projekt německého umělce Guntera Demniga z počátku 90. let u nás následovala především Praha, ale např. také města v Pardubickém kraji. Za každým kamenem je životní příběh, který znovu ožívá zásluhou obětavých badatelů, historiků. Dohledávají prameny, hovoří s pamětníky a osudy „zmizelých“ se tak vynořují ze zapomnění.

„Každá rodina je zajímavá, výjimečná a byla pro lidi ve městě přínosem,“ říká historička Alžběta Langová ze Státního archivu v Chrudimi.

Pro badatelku Soňu Krátkou z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě se pátrání po židovských spoluobčanech stalo doslova vášní. Také její zásluhou přibývají další Stolpersteiny věnované těm, kteří nemají ani vlastní hroby.

Autorka některé z osudů připomněla v našem redakčním cyklu Stopy v písku, neboť „je zapomenutý teprve ten, jehož jméno je zapomenuto“.

https://www.mistnikultura.cz/stopy-v-pisku-eva-koudelova

https://www.mistnikultura.cz/vyznani-hance-pribeh-nadane-malirky-hanky-pickove-a-prof-ladislava-cejpa-ve-stinu-tragiky-2-svetove

https://www.mistnikultura.cz/stopy-v-pisku-karel-polacek