Co se děje

V devítidílném seriálu se diváci setkají dále s kontrabasistou Pavlem Husou, příběh bubnu djembe a tajemství afrických rytmů pomůže poodhalit původem gambijský bubeník Papis Nyass a děti se seznámí i s exotickými nástroji, jako je balafon nebo caxixi. Kouzlo romské hudby, klezmeru a středoevropské lidové hudební tradice pak poznají díky legendárnímu romskému akordeonistovi Michalovi Marcinovi.

Hravé příběhy, v nichž mají svoji roli klarinet Klára, která s Oranem přiletěla až z New Yorku, kráva schovaná pod postelí, nebo žirafa, která se možná skrývá ve futrálu na kytaru, nabízejí nejen zábavu, ale i možnost kreativního hudebního vzdělávání. Děti pochopí základy hudební nauky, seznámí se s celou řadou hudebních nástrojů, zazpívají si i zatancují, a navíc mohou pochytit i pár anglických slovíček. Neopakovatelný filmový půvab vtisklo sérii hravých lekcí renomované studio Baobab v čele s Ninou Zardalishvili a Oliverem Beaujardem. Cyklus, který otevřel klarinet Klára, v posledním právě zveřejněném díle uzavírá saxofon, jenž si s ostatními zanotuje také známý song s příznačným názvem I Feel Good. Je jisté, že stejně jako tento hit Jamese Browna i cyklus Hudební cesta světem Orana Etkina bude trvale dopřávat radost dětem i rodičům i v době, kdy se koronavirová pandemie stane historií. Natáčení za přísných hygienických podmínek proběhlo na začátku prosince za podpory Ministerstev zahraničních věcí a kultury. Všechny díly seriálu jsou dostupné na www.mladiladidetem.cz.

Tradiční výuce jsou Hudební cesty světem na hony vzdálené – Oran Etkin je autorem unikátní vzdělávací hudební metody Timbalooloo, díky níž si děti hravě osvojují základy hudební teorie i praxe. Je s úspěchem praktikována v celé řadě zemí a oceňují ji i pedagogové u nás. Pořadatelé Mladí ladí dětem pravidelně nabízí základním školám tříměsíční kurzy využívající metody Timbalooloo pro děti ze 2. a 3. tříd a nově mohou školy využít i distanční hudební výchovu přes online platformy. V případě zájmu se školy mohou hlásit na www.mladiladidetem.cz.

Timbalooloo je metoda založená na vnímání hudby skrze dětskou fantazii. Pomocí zábavných her, příběhů a písní klarinetista Oran Etkin dokazuje, že hudba je radost a každý je ve své podstatě muzikantem. Děti si tak hravě osvojují základy hudebního a kulturního dědictví různých koutů světa, aktivně se zapojují a nemusí znát hudební teorii, ani hrát na jakýkoliv nástroj. Timbalooloo nestaví na známých dětských písních, ale využívá například jazzové skladby Herbieho Hancocka, ale i africkou, brazilskou nebo indonéskou hudbu. S metodou slaví úspěchy nejen v USA, kde si ji oblíbily i děti hollywoodských hvězd, ale i v řadě evropských zemí. Tým kolem festivalu Mladí ladí jazz tento koncept nadchl natolik, že je již sedmým rokem jeho propagátorem a ambasadorem.

Hlavním partnerem projektu je společnost LEGO, jejím krédem je hra jako nejlepší cesta k učení a poznávání. V úplných základech její filozofie můžeme najít spojnici až k Janu Ámosu Komenskému a společnost LEGO také rozvíjí odkaz svého dlouholetého konzultanta a význačného amerického vědce Seymoura Paperta, spoluautora konceptu Learning through Play i následujících slov: „Spíš než nutit děti, aby se chovaly jako dospělí, měli bychom si uvědomit, že právě ony jsou velcí učitelé a my bychom se měli snažit co nejvíc se jim přiblížit.” Tento princip naplňuje zcela i způsob práce Orana Etkina a jeho spolupracovníků, jehož originální lekce nyní společnost LEGO spolu s Mladí ladí dětem přináší všem zvídavým učitelům i žákům.

Právě díky dlouhodobé podpoře společnosti LEGO jsou organizátoři schopni dostat projekt ke všem dětem bez rozdílu. „Do projektu dlouhodobě zapojujeme i děti z vyloučených lokalit, dětských domovů či minorit,“ dodává za pořadatele Klára Břeňová, koordinátorka Mladí ladí dětem. Na workshopech spolupracuje festival s řadou neziskových organizací. Zapojení znevýhodněných dětí i v této době umožňuje právě celorepubliková síť partnerů, jakými jsou například Člověk v tísni, IQ Roma Servis, Vzájemné soužití a řada dalších. Přede dvěma lety se poprvé dostala v testovacím režimu metoda i do školního vzdělávacího procesu jako tříměsíční projekt Timbalooloo do škol, který je určen pro učitele a děti druhých a třetích ročníků ZŠ.

Užitečné odkazy:

Aftermovie Mladí ladí dětem 2019: https://youtu.be/3friRTTbxFU

Youtube kanál: www.youtube.com/channel/UCNkQH82TDFzveqpxZsW5Mrw/featured
Facebook profil:  www.facebook.com/mladiladijazz
 

Halové koncerty proběhnou 8. 9. 2021 v brněnské DRFG areně, 15. a 16. 9. 2021 v pražské O2 areně, 25. 9. 2021 následuje Enteria arena v Pardubicích a 2. 10. 2021 Ostravar aréna v Ostravě. Na nich slibuje velkolepou show a představí nejen své zásadní hity, ale i aktuální album Planeta jménem stres. Veškeré prodané vstupenky zůstávají v platnosti.

„Milá Ztracená rodino, trhá mi to srdce, ale i na nás došlo. Měla to být oslava konce koronaviru, poděkování první linii i fanouškům, měl to být restart a nový začátek, ale tohle všechno musíme ještě o pár měsíců odložit. Jak sami asi dobře víte, situace bohužel neumožňuje, aby se koncerty v původně plánovaných termínech uskutečnily, a navíc ti, pro které také celé turné mělo být poděkováním, jsou v tuto chvíli opět v plné pohotovosti. Chci, abyste věděli, že jestli toto turné, na které jste koupili během chvíle desetitisíce lístků, mělo být něčím mimořádným, tak v těchto náhradních termínech dostanete ještě něco mimořádnějšího. Vynahradíme vám to se vším všudy a nebudete litovat svojí trpělivosti. Mrzí nás to, nemůžeme za to a o to víc si to snad všichni užijeme v září. Lístky zůstávají v platnosti. Ale ať vám neříkáme jen negativní zprávy, máme pro vás i jednu dobrou! Překvapení s názvem ‚Upíši se pro vás do bezvědomí‘,“ oznámil svým fanouškům zpěvák prostřednictvím fanklubu „Ztracená rodina“ k vydání nového DVD.

Marek Ztracený i v této komplikované době zažívá dobré časy. Patří mezi nejhranější domácí interprety v rádiích, každý jeho videoklip má miliony zhlédnutí, a navíc se mu podařilo i přes komplikované podmínky loňského léta uskutečnit hned několik úspěšných koncertních vystoupení. Dvě vůbec nejzásadnější se ale odehrála 22. a 23. února 2020 v pražské O2 areně. Dva zcela vyprodané koncerty se tak staly největší domácí koncertní událostí roku.

Na den přesně rok od toho prvního, tedy 22. 2. 2021, vyjde kompletní záznam tohoto hudebního svátku na DVD. Ve zcela skvělé obrazové a zvukové kvalitě se tak můžeme přenést do zaplněné O2 areny a zažít znovu po všech stránkách mimořádný hudební zážitek. DVD obsahuje největší hity více než desetileté kariéry Marka Ztraceného, včetně písniček z posledního alba Planeta jménem stres. Tento fenomenální koncert rozhodně nešetří emocemi a nechybí ani hosté. V první řadě Karel Gott, jehož vystoupení s písní „Ta pravá“ proběhlo ze záznamu, ale za živého doprovodu Marka a jeho kapely. Dále jsou na tomto DVD vystoupení Hany Zagorové a Marty Jandové, ale zejména všechny hity Marka Ztraceného ve strhujícím živém podání. Jako speciální bonus pak diváci na DVD najdou dokument z přípravy a ze zákulisí těchto koncertů. Pro všechny fanoušky je navíc připraven jeden mimořádně lákavý tahák. Každé DVD předobjednané od této chvíle až do neděle 31. 1. 2021 bude osobně Markem podepsáno i s případným věnováním!

„Už jsem doma oznámil, že mě zhruba týden neuvidí, a skoupil všechny fixy v okolí. Takže jestli chcete někomu popřát k narozeninám, svátku nebo jen udělat radost sobě či někomu, koho máte rádi – rád se o to postarám! Jsme na tohle DVD náležitě pyšní a bude nám ctí, když tenhle koncert budete mít doma,“ vzkazuje Marek posluchačům.

TRACKLIST DVD MAREK ZTRACENÝ V O2 ARENĚ 2020

Intro

Minulost

Sex s ex

100 let

Vlastní svět

Když tě život kope do zadku

Pády

Povolání syn

Počasí (host Marta Jandová)

Káva a sex (host Marta Jandová)

Něco končí 

Píseň rodičům

Ta pravá (host Karel Gott) 

Tak se nezlob 

To se mi líbí

Dvě láhve vína

O pravdě

Levná instituce

Ztrácíš

Můj čas (host Hana Zagorová)

Léto 95 

Naše cesty 

„Singl Gone jsem napsal v období, kdy jsem o sobě trochu pochyboval, v období mé určité transformace, ztrátě iluzí – že by přechod do dospělosti?J Myslím, že v podobném rozpoložení, se čas od času ocitáme všichni, pro mě to bylo jednodušší v tom, že jsem v těchto chvílích mohl utéct k hudbě, kterou bych chtěl do budoucna hrozně rád dál dělat, vyvíjet se, zlepšovat a koncertovat,“ komentuje svůj singlový debut i další plány RODAN, který je sice věkem i vzhledem ještě teenager, ale jeho debutový singl zaujme možná až překvapivou vyzrálostí, kterou doplňuje nezpochybnitelný talent.

„Vždycky jsem měl sen, že jednou budu vyprodávat stadiony a nahrávat v dobrých studiích. Teď jsem, poté co jsme začali spolupracovat s Honzou Čechtickým, už aspoň do profesionálního studia nakoukl. Můj hlavní cíl je dokázat, že se naše generace může kvalitou přiblížit zahraničním vzorům nebo se jim i vyrovnat,“ dodává talentovaný mladík se sebevědomě sympatickou vizí.

Zajímá-li vás o RODANovi více, měli byste vědět, že celým jménem (pod nímž ho najdete na sociálních sítích, viz linky níže) se jmenuje Rodan Tuka, narodil se v Neratovicích, ale od útlého věku žije v Praze – Letňanech. Ve svých čerstvých osmnácti je aktuálně studentem třetího ročníku na škole SOŠ pro Administrativu EU. Kromě studia (a samozřejmě muziky) se věnuje fotbalu, který hraje od svých šesti za klub Spartak Kbely, odkud si na chvíli odskočil do Meteoru, a do svých čtrnácti let hrál také tenis.

Když pak přijde na RODANův vztah k hudbě, vzpomíná, že už si od svých dětských let zpíval s babičkou a mámou na zahradě a pořádal pro ně se svou sestřenicí koncerty. „Zpívání mě hodně bavilo a ačkoliv nejsem zrovna extrovert, nikdy jsem se nestyděl zpívat před ostatními lidmi. Často jsem si pouštěl doma hudbu a zpíval si s ní, vystupoval jsem na školních akcích,“ říká RODAN, který jako své inspirační zdroje označuje zahraniční pop ale i nezávislou scénu, kterou poslouchají jeho rodiče. Ostatně fakt, že oba rodiče jsou velcí hudební fanoušci a otec navíc vášnivý kytarista samouk dokazuje, že má RODAN doma pro svůj talent skvělé zázemí. Svou první kytaru dostal v patnácti letech a coby samouk jde ve šlépějích otce. Nyní navíc přidal piano, na které se rovněž učí sám.

S vlastní tvorbou pak začal RODAN zhruba před dvěma lety záhy poté, co dostal kytaru. „Začal jsem hrát i na ulici, nejprve převzaté skladby, postupně jsem zařazoval i svoje. Zpívám v angličtině, protože je to pro mě přirozené, angličtina mi přijde mnohem zpěvnější a ohebná, mám pocit, že v češtině zní můj hlas jinak. A i komunikace v ní mi – jako většině mých vrstevníků – nedělá žádný problém,“ vysvětluje mladý muž s vizáží sympatického kluka, o kterém rozhodně ještě hodně uslyšíme....

RODAN TikTok: www.tiktok.com/@rodan.official

RODAN YouTube:  www.youtube.com/channel/rodanmusicofficial

RODAN Instagram: www.instagram.com/rodanmusicofficial

RODAN Facebook: www.facebook.com/rodanmusicofficial

Díky iniciativě Orchestru BERG vznikl u příležitosti jeho 20. sezóny unikátní katalog 20 nových skladeb od 20 českých skladatelů – a součástí všech je znějící siréna, tak jak ji znají obyvatelé České republiky z pravidelné zkoušky sirén. „Všichni skladatelé se museli popasovat s netradičním zadáním, společně jsme pečlivě vybírali místa konání akcí. Někteří chtěli sirénu hlasitější, jiní naopak tišší, řada z nich psala pro svou bývalou školu nebo současné působiště, v jednom případě jsme do vzniku skladby i jako interprety dokonce aktivně zapojili studenty gymnázia,“ uvádí Eva Kesslová, ředitelka Orchestru BERG a dramaturgyně projektu. Kromě škol, univerzit či vědeckých institucí zazněly novinky například v bazénu, na koupališti, v tiskařské dílně, v kostele nebo v parku.

„Otevřete okno a pusťte si Vltavu, to byla instrukce pro naše posluchače vždy první středu v měsíci. Právě spojení zvuku z éteru a z okolního prostředí je jeden z kouzelných momentů celého projektu. Živé vysílání je součástí hry, díky němu se posluchač stává účastníkem jedinečného happeningu,“ říká Jaroslava Haladová šéfredaktorka Českého rozhlasu Vltava, který byl po celé dva roky koprodukčním partnerem Hudby k siréně. „Projekt také reprezentoval Český rozhlas na významné rozhlasové přehlídce Prix Europa v Berlíně, kde velmi dobře zarezonoval,“ dodává.

Autorem poslední novinky je Marek Keprt (*1974), skladatel, klavírista, dramaturg a organizátor festivalu MusicOlomouc. Jak přiznává, měl ze zadání Orchestru BERG velkou radost: „Mám pocit, že zkouška sirén tu pro mne byla odjakživa. Vždy mne fascinovala její ,hudebnost‘. Není pro mne rušivým elementem, něčím, co se nabourává do běžného dne. Naopak ji vnímám jako krásný hudební fenomén.“ Názvy Keprtových skladeb jsou vždy mimořádně poetické – Plavě proChvěla stínem ouška je název té, která zakončí neméně poetickou sérii Hudba k siréně.

HUDBA K SIRÉNĚ – DVACÁTÁ!

středa 3. února 2021, 11:50 | … ŽIVĚ z unikátního secesního kostela sv. Vojtěcha v Praze - Libni

koncept / hudba: Marek Keprt (světová premiéra)

PŘÍMÝ PŘENOS / část koncertu (11:57-12:04): Český rozhlas Vltava

LIVE VIDEO (11:50): www.facebook.com/CRoVltava  

Akce se koná ve spolupráci s Českým rozhlasem.

HUDBA K SIRÉNĚ | www.hudbaksirene.cz | www.musicforsirens.com

Pátrání po nových způsobech setkávání současné hudby se současným posluchačem je pro Orchestr BERG typické. Projekt HUDBA K SIRÉNĚ se snaží upozorňovat na krásu zdánlivě všedních zvuků, které nás obklopují a které už často ani nevnímáme. Ve spolupráci s Českým rozhlasem se každou první středu v měsíci od března 2019 uskutečňují mikrokoncerty – hudební intervence k pravidelné polední zkoušce sirén. Fungují také jako skvělé osvěžení uprostřed všedního dne. Celkem vznikl unikátní katalog dvaceti nových českých skladeb, jejichž součástí je znějící siréna. Poslední z nich zazní ve světové premiéře ve středu 3. února 2021. V následujících letech by měly jednotlivé skladby putovat po nejrůznějších místech České republiky a osvěžit festivalové publikum, lázeňské hosty, studenty... Koncert se může uskutečnit kdekoliv, kde je slyšet siréna.

VIDEO – VYBRANÉ AKCE

Petr Hora - A River Call

Slavomír Hořínka - Raduj se!

Michal Rataj - Siréna - fanfára - kdo ví?
Ian Mikyska - Sled několika zvuků a tich

Martin Klusák - Podhoubí

VŠECHNA VIDEA – PLAYLIST Hudba k siréně na YouTube

ORCHESTR BERG

Za dobu své existence si Orchestr BERG vybudoval pověst špičkového tělesa, které se s odvahou a kreativitou pouští do těch nejnáročnějších projektů v oblasti současné hudby. Tu zkombinoval i s filmem, tancem, divadlem nebo výtvarným uměním, publikum se často ocitlo na netradičních místech. Pravidelně objednává nová díla především u českých skladatelů mladé generace, vznikla i řada celovečerních skladeb. Českému publiku představuje pestrou paletu současné hudby ze světa – legendární je například inscenace Černé na bílém slavného skladatele a divadelníka Heinera Goebbelse, kterou Orchestr BERG uvedl v roce 2009 společně s režijním duem Skutr.

Orchestr BERG založil ještě jako student dirigent Peter Vrábel a za práci s ním získal mimo jiné ocenění od České hudební rady / UNESCO za mimořádný přínos české hudbě. Co vidí, když se ohlédne zpátky? „Za všechny ty roky jsme díky vytrvalosti, tvrdohlavosti a někdy i díky troufalé odvaze získali ohromné zkušenosti, takže dnes můžeme bez obav sáhnout i po těch interpretačně nejnáročnějších skladbách – a to je opravdu báječné!“ Ředitelka orchestru Eva Kesslová k tomu dodává: „Za těch dvacet let s námi rostlo i publikum. Na začátku chodili jen kamarádi a příbuzní, dnes máme okolo sebe obrovskou a báječnou partu neskutečně otevřených posluchačů.“

Valerie, pocházíš z Los Angeles, jaká byla tvoje cesta do Česka a hlavně, jak jsi se dostala do Drozdova u Zábřeha? 
 

Do České republiky jsem se přestěhovala před dvěma lety v roce 2018. S Kubou, mým přítelem, jsme se setkali v Německu, když jsme oba vystupovali v živých show. On dělal trikové ježdění na koních a já jsem zpívala v hudební show.  V létě jsme se zamilovali, nejdřív jsme měli vztah na dálku - dva roky jsme se navštěvovali v Los Angeles, Číně, Německu a Česku. Když jsme se rozhodli, že se konečně přestěhujeme, abychom byli spolu, měli jsme na výběr můj domov Kalifornii nebo Česko. Rozhodli jsme se pro Česko.
Kuba se narodil v Šumperku, ale před několika lety se jeho rodina přestěhovala do Drozdova, takže jsme se tam nakonec usadili také. Probrala jsem si všechny své věci v Kalifornii a zabalila jsem celý svůj život do 3 kufrů! 

Co rozhodlo pro Českou republiku?

Život tady pro nás byl mnohem dostupnější, vízový proces byl mnohem levnější a méně komplikovaný, než ve státech. Když se ohlédnu zpět, myslím, že Jakub věděl, že tady v Česku můžeme být šťastnější. Stavěl nám také krásný domek v Drozdově, o kterém jsem v té době ještě nevěděla.

Jaké byly tvoje první pocity tady v regionu?

Moje první pocity byly: "Co jsem to udělala?". Český jazyk je nesmírně obtížný! Proč na mě lidé zírají v autobusech? Cítila jsem se jako dítě nebo mladý člověk, který se musí znovu učit velmi základním věcem. Jak používat veřejnou dopravu, který odpad jde kam, kde koupit jídlo a na kterých trzích, časy, kdy jsou obchody otevřené a zavřené. Zvykání si na to, že je vše zavřeno v neděli nebo v pondělí.
A kolem mého nového domova jsem žila s rodinou, se kterou jsem nikdy předtím nežila, takže jsem si musela zvyknout na jejich způsoby a pravidla. Byla to spousta změn, ale to, co se mi opravdu líbilo nejvíc, bylo to, že jsem měla pocit, že je všechno pomalejší. Zjistila jsem, že mám mnohem více volného času, až jsem nevěděla, co s tím dělat. Bylo to však pro mě také velmi přínosné a Česká země má velmi krásnou přírodu, zejména v Drozdově.

Je něco, co tě opravdu překvapilo?

Co mě opravdu překvapilo, bylo, o kolik pomalejší a uvolněnější tady lidé vypadají. Češi jsou samozřejmě pracovití, ale jsou také velmi flexibilní, a nejsou tolik ve spěchu/stresu. Aspoň mi to tak připadá. Možná je to jen proto, že jsem nová, že lidé byli ke mně velmi milí, ale já mám v životě určitě mnohem méně stresu, od doby, co jsem se přestěhovala. 

A co tě opravdu vyděsilo?

Nejvíc jsem se bála, že náš vztah nebude fungovat. Bála jsem se, že jsem do takového velkého rozhodnutí vložila veškerý svůj čas, energii a peníze, a pokud by vztah nevyšel, bylo to všechno pryč. Nevěděla bych, co dělat. Pravděpodobně bych musela jet domů a poslouchat od celé mé rodiny a přátel, jaká to byla velká chyba, že to samozřejmě věděli po celou dobu.

Čemu se tady v Česku věnuješ. Jaká je Tvoje práce, jaké máš koníčky?

Pracuji s neziskovou organizací MAS Horni Pomoraví. Jsem rodilá mluvčí, která chodí do škol a se studenty hovoří anglicky. Také zpívám a tancuji! Zpěv je mým koníčkem a povoláním a také ráda chodím na taneční kurzy a představuji si, že jsem Beyoncé. Zajímají a fascinují mne zákony přírody. Co, proč a jak vlastně funguje - třeba je úžasné, když vařím a potřebuji nějakou bylinu, tak prostě otevřu dveře a ze záhonku před domem si utrhnu co potřebuji. Moc se také těším, až se naučím jezdit na koních a na snowboardu.

O tom, že ráda a krásně zpíváš se dozvěděl celý národ díky loňskému ročníku soutěže Česko hledá Superstar. Jak je to s tím zpěvem, kam by ses chtěla dostat, jaký je Tvůj sen? 

Mým snem je zpívat a zpívat, a to mnoha různými způsoby. Chci být sólovým umělcem a psát a nahrávat své vlastní písně, zpívat s orchestry a s kapelami, chci vytvářet vlastní produkční show a také pořádat živé show a akce. Část mého snu je vydělat z toho dostatek peněz, abych se vždy dokázala postarat o sebe a svou rodinu. Další částí snu je vždy se kreativně inspirovat, a také tím co dělám, inspirovat ostatní. Stačí, aby se člověk alespoň inspiroval, spojil se s vaším uměním a něco z něj cítil. Vždycky říkám, že pokud jsem v představení ovlivnila alespoň jednoho člověka dobrým způsobem, odvedla jsem svou práci. 

Jejich složitou cestu popisuje dárce, pan Milan Hampl z Olomouce: „Čepce náležely mojí prababičce z otcovy strany a byly vytvořeny pro její svatbu. Ludmila Hamplová rozená Jodasová pocházela z Hájů nad Jizerou a v roce 1895 si vzala sedláka Hampla z Roztok u Jilemnice, kam se pak společně s ním odstěhovala,“ osvětluje rodinnou historii pan Hampl a dodává: „v 70. letech minulého století pak čepce putovaly s mým otcem do Olomouce a tam zůstávaly v krabici až dodnes“.

Po smrti své matky se pan Hampl rozhodl čepce darovat do Vlastivědného muzea v Olomouci. Protože však svým tvarem jednoznačně náleží do Pojizeří, spojily se olomoucké muzejnice se svými semilskými kolegy a zprostředkovaly darování do sbírek zdejšího muzea.

První „tvrdý“ čepec patří mezi tzv. „zlatohlavy“, označované také jako „čepce české“. Je bohatě zdobený reliéfní zlatou výšivkou vytvořenou technikou tzv. krumplování zlatou nití. Zdobení je doplněno pajetkami (flitry) a červenými kameny (jednalo se buď o granáty, nebo jejich skleněnou imitaci). Čepec paní Hamplové je opatřen také dlouhými pentlemi.

Druhý „měkký“ čepec je zdobený filigránovou jemnou podbodávanou výšivkou, z droboučkých těsně na sebe našitých nitěných uzlíčků. Náleží k rozšířenějšímu typu trojdílných čepců, složených ze dvou obdélných předních dílů spojených nad čelem švem a okrouhlého dýnka. Kolem obličeje lemuje čepec jemná vrapovaná krajka.

Podle rodinné tradice byly oba darované čepce použity při jedné svatbě. Obecně lze říci, že před svatbou chodily dívky prostovlasé, ale po svatbě musely mít zakrytou hlavu a to buď čepcem, nebo šátkem. Čepec byl ženě obřadně nasazen poprvé na svatbě při tzv. čepení. Při tomto obřadu byly přítomné pouze vdané ženy. Nevěstě nejprve sňaly z hlavy věneček – symbol panenství a za zpěvu písní určených přímo pro tuto příležitost jí nasadily čepec. Krumplovaný čepec nosily nevěsty bohatších vrstev, chudší nevěsty měly čepce pouze měkké. Krumplovaný čepec pak využily ženy i při jiných slavnostních příležitostech, jako byly mše nebo poutní slavnosti.

O odborné vyjádření k čepcům jsme požádali etnografku a zástupkyni ředitele Muzea Českého ráje v Turnově PhDr. Vladimíru Jakouběovou. Podle jejích slov se rozhodně nejedná o dva čepce, které se nosily jako vrchní a spodní. „Pod krumplovaným čepcem se sice někdy nosil tenký spodní čepec, ale byl nezdobený. Jedná se tedy o dva samostatné čepce. Uzlíčkový čepec představoval starší a rozšířenější typ pokrývky hlavy,“ dodává etnografka Jakouběová.

„Tyto dva čepce jsou pro nás unikátní i tím, že jsou spojené s konkrétním jménem, lokalitou a datem,“ říká historik semilského muzea Tomáš Chvátal. Děkujeme panu Hamplovi i všem ostatním dárcům, díky kterým se rozšiřují muzejní sbírky o další zajímavé exponáty.

„Česká televize ctí nejen filmařské tradice, ale zároveň přichází s novými formáty a hledá originální látky ke zpracování. V hrané tvorbě se snaží popularizovat životy i dobu osobností spjatých s kulturní historií země. Svět první republiky je považován za idylickou dobu, kdy vše mělo svá pravidla a jistou noblesu, a právě toto přispívá i k popularitě seriálů jako jsou Hříšní lidé města pražského nebo Četnické humoresky. Náš nový seriál z této atmosféry rovněž těží, ale zároveň se ji nebojí ozvláštnit,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a kreativní producent Jan Lekeš jej doplňuje: „Výběr jednotlivých případů je ovlivněn dobovou atmosférou nedávno prožité světové války, stejně tak jako sociálními a společenskými disproporcemi tehdejší společnosti. Ani náš velký detektiv inspektor Budík není muž bez bázně a hany, ale často dostává od života co proto. Tyto dva protiklady, střet idylického světa s realismem, tvoří hlavní dramatický motor Zločinů Velké Prahy.“

Inspektor Hynek Budík přichází do Prahy z Vídně. Je tedy elegantním, městským člověkem s nejlepším vychováním. Švihácký, charakterní a kultivovaný policista, s lehkou obsesí na kvalitní oblečení a čisté boty. Loajální k nové republice, ale občas nostalgicky vzpomínající na staré časy. „Když jsem se na roli připravoval, přehrával jsem si v hlavě všechny možné detektivky té doby, abych se aspoň trochu přiblížil espritu elegantních vrchních inspektorů a detektivů, které známe z českých, ale třeba i britských detektivních filmů a seriálů,“ uvádí herec Jaroslav Plesl.

Budík společně se svými kolegy, inspektorem Rudolfem Havlíkem ztvárněným Jiřím Langmajerem a policejním agentem Martinem Nováčkem v podání Denise Šafaříka, neřeší v oblasti Velké Prahy pouze kriminální případy, ale i další strasti, které život přinášel ve zdánlivě idylickém období. Divákům se proto v dalších rolích představí také Lenka Vlasáková coby šlechtična a žena inspektora Budíka, Sabina Rojková a Darija Pavlovičová v roli jejich dcer nebo Jiří Bartoška, Lucie Žáčková, Miroslav Táborský a František Němec.

Doba první republiky a s ní spojená atmosféra dá divákům možná vzpomenout na seriály, jako jsou Hříšní lidé města pražského nebo Dobrodružství kriminalistiky. V čem se Zločiny Velké Prahy liší? „Doufám, že budou charakteristické právě tím, že nepředstavují klasický detektivní seriál. Přestože každý z deseti dílů má uzavřený detektivní případ, tak právě prolínání s osudy rodin je výjimečné a myslím, že to je to, co může diváky zajímat. I proto, že příběhy jednotlivých hrdinů jsou v zásadě současné,“ říká režisér Jaroslav Brabec a upřesňuje: „Snažili jsme se, aby Zločiny Velké Prahy byly udělány aktuálně. Tak, aby se na ně diváci byli schopní dívat současnýma očima. Nikoliv jako na nějaký artefakt, ale jako na seriál, který vznikl teď.“

Idea seriálu: Michal Dlouhý // námět: Jan Otčenášek, Michal Dlouhý // scénář: Petr Zikmund, Jan Drbohlav, Zdeněk Zapletal, Ivan Hejna// režie: Jaroslav Brabec// hlavní kameraman: Pavel Berkovič // střih: Filip Issa // zvuk: Václav Vondráček // hudba: Jan Ponocný // architekti: Václav Vohlídal, Jana Boháčková // kostýmní výtvarnice: Simona Rybáková // výkonná producentka: Ilona Jirásková // kreativní producent: Jan Lekeš // hrají: Jaroslav Plesl, Jiří Langmajer, Denis Šafařík, Lenka Vlasáková, Sabina Rojková, Darija Pavlovičová, Ildikó Vargová, Lucie Žáčková, Mira Štěpánová, Jiří Bartoška, Miroslav Táborský, Ondřej Malý, František Němec, Jiří Lábus, Josef Carda a další

“S orchestrem chceme poukázat na to, že i v těžké době, je potřeba hledat cesty, jak dostat živou kulturu k publiku. Cítíme, jak je nezbytné hledat i cesty k sobě navzájem, a to v jakékoliv době”, vysvětluje záměr orchestru jeho zakladatelka Petra Soukupová a dodává: „Myslím, že v každé době je málo pozitivních zpráv, natož pak v této. Rádi bychom tak k co nejvíce lidem dostali obyčejnou radost prostřednictvím naší hudby. Snad potěší.“ 

Samosprávy měst a obcí se až do pátku 29. 1. 2021 mohou stále připojovat. Stačí poslat email na adresu naslysenou@policesymphony.cz a v něm klidně jen “Jdeme do toho”, ostatní informace obdrží obratem. Součástí příprav je i podpora na sociálních sítích, kterou orchestr pro jednotlivé obce předpřipravil a poskytne tak možnost přihlášeným, aby se dál o událost podělili s obyvateli a přizvali je k poslechu.

Necelý týden před spuštěním se k projektu “Na slyšenou” přidalo 40 měst a obcí. S desítkami dalších koordinátoři z řad členů orchestru jednají. “Připojují města napříč celou Českou republikou”, říká k dosavadnímu průběhu příprav členka orchestru a jedna z koordinátorek projektu Pavlína Nosková: „Oslovování měst a obcí jde zatím naprosto bez problémů, nesetkáváme se s žádnými negativními ohlasy. Nejčastěji jsme dotazováni na repertoár. Slíbit můžeme Krkonošské pohádky, lyrikálové Hladiny s Honzou Sklenářem, zazní hitovka Warvick Avenue v podání Karolíny Soukupové a Mišíkův Sluneční hrob“, shrnuje dosavadní komunikaci Pavlína.

Orchestr se touto akcí hlásí k iniciativě #kulturunezastavis, založenou pražským souborem Cirk La Putyka. Iniciativa si klade za cíl přinášet živou kulturu publiku v období pandemické krize. Bezpečně a s respektem k vládním nařízením. V průběhu pandemie se tak umělcům staly podiem mnohdy ulice, dvorky, vitríny obchodů a hledištěm okna a balkony bytů, nemocnic nebo domovů důchodců. K iniciativě se připojili profesionální nebo amatérské soubory a instituce napříč Českou republikou například v happeningu “Majáky české kultury”.

www.kulturunezastavis.cz

POLICE SYMPHONY ORCHESTRA založila v roce 2010 v Polici nad Metují tehdy čerstvě patnáctiletá Petra Soukupová se svým bratrem Jakubem. Dnes orchestr působí pod vedením dirigenta Joela Hány a sdružuje mladé muzikanty a další pomocníky z celého Královéhradeckého kraje. Spolupracuje s předními českými umělci. Např. zpěváci Ondřej Ruml, Jan Cina, Vendula Příhodová, Jan Maxián, klavírista Ivo Kahánek, dirigent Václav Zahradník, sólisté baletu Národního divadla, herec Miloň Čepelka, moderátorka Lucie Výborná a mnoho dalších. Dosud odehráli přes 130 koncertů v ČR i v zahraničí pro více než 170 000 diváků, a to včetně mnoha beneficí, na kterých dokázali vybrat více než 1,8 milionu Kč.

Hudební videoklipy ve znakovém jazyce jedinečnou formou interpretují známé písně. Díky vizuální formě tohoto jazyka potěší nejen neslyšící, ale zaujmou také slyšící diváky. V rámci projektu “Hudební videoklipy pro neslyšící” zveřejnila skupina slyšících a neslyšících tlumočníků z Brna, Hands Dance, sedm nových videoklipů. Světové songy jako je Yesterday, Bohemian Rhapsody nebo Tichou noc vidělo už tisíce fanoušků a počet zhlédnutí stále roste.

Umělecké tlumočení do znakového jazyka

Skupina Hands Dance se uměleckému tlumočení hudby a divadelních inscenací do znakového jazyka věnuje více jak šest let. Jedná se o speciální formu tlumočení, která se liší od běžného tlumočení do českého znakového jazyka, které můžeme vidět například v televizi. “Díky uměleckému tlumočení se my neslyšící, můžeme seznámit nejen s textem, ale také vnímat rytmus, tempo a celkovou atmosférou písně,” uvádí Veronika Slámová, zakládající členka Hands Dance a předsedkyně divadelního spolku OUKEJ, který celý projekt zastřešuje a jehož je skupina součástí.

Umělecké tlumočení zohledňuje rozdíly mezi světem slyšících a neslyšících, a to především odlišnosti jazykové a kulturní. Primárním jazykem neslyšících je znakový jazyk, český jazyk je pro ně druhým – cizím jazykem. Z toho důvodu se může stát, že neslyšící v písni neporozumí některým specifickým jazykovým obratům, jako jsou například metafory nebo rčení. Funguje to samozřejmě i naopak. V českém znakovém jazyce je možné nalézt jazykové prostředky, které nejsou srozumitelné lidem slyšícím, kteří plně neovládají znakový jazyk. “Při překladu písní vždy přemýšlíme a diskutujeme o tom, jak text ve znakovém jazyce zpracovat tak, aby byl nejen adekvátně přeložený, ale také aby byl pro neslyšící celkově srozumitelný."

Projekt "Hudební videoklipy pro neslyšící”

V době koronavirové krize, kdy se nemohou konat kulturní ani hudební vystoupení, se mnoho akcí přesouvá do online prostředí. Tato nepříznivá situace se však pro řadu umělců stala motivací a výzvou pro projekty, které by jinak neměly příležitost vzniknout. Skupina Hands Dance se rozhodla svým uměním přispět ke zpřístupnění kultury také osobám se sluchovým postižením. Proto během roku 2020 realizovala projekt Hudební videoklipy pro neslyšící, který se uskutečnil za finanční podpory Ministerstva Kultury v rámci programu “Kulturní aktivity” na podporu zpřístupňování umění prostřednictvím digitálních médií. „Mnoho našich vystoupení bylo zrušeno nebo přesunuto. Když jsem uviděla výzvu z Ministerstva kultury, hned jsem věděla, že ji musíme využít.” přiznává s úsměvem Radka Kulichová, další ze čtyř zakládajících členů skupiny. „Byli jsme rádi, že díky natočeným videoklipům můžeme potěšit své fanoušky a doufáme, že se skrze sociální sítě dostane naše činnost i k širší veřejnosti, která nás, ale ani kulturu neslyšících zatím nezná,” dodává Kulichová.

Vznik prvních tří videoklipů

Skupina Hands Dance na aktuální situaci pohotově zareagovala již na jaře 2020, když se připojila k celorepublikové výzvě Není nutno nezpívat - karanténa hraje sestřičkám, kterou iniciovalo hnutí Piána na ulici. V určitý čas měli lidé známou píseň zazpívat společně se Zdeňkem Svěrákem a Jaroslavem Uhlířem, jejichž zpěv byl vysílán v ČT1 a také zněl z několika českých rádií. Hands Dance téměř přes noc píseň Není nutno přeložili do českého znakového jazyka, a ze svých domovů vytvořili videoklip k této písni, aby se k výzvě mohli připojit i neslyšící lidé.

Další dva videoklipy vznikly v červnu 2020 jako náhrada za živé vystoupení na konferenci Lang Skills pořádanou Střediskem Teiresiás. Pro tyto účely byla záměrně vybrána píseň od českého písničkáře Pokáče - Hrdinský čin, která využívá český a anglický jazyk a pojednává o nedorozumění mezi Čechem a anglicky mluvícím turistou. Také v uměleckém tlumočení byly využity dva jazykové kódy - český znakový jazyk a mezinárodní znakový systém. Druhou vybranou písní je Bohemian Rhapsody od britské skupiny Queen v unikátním překladu do českého znakového jazyka.

Výběr písní a spolupráce s neslyšícími kameramany

Písně pro zbývající čtyři videoklipy byly pečlivě vybírány a realizovány za technické podpory dvou neslyšících kameramanů. Tato spolupráce je v souladu se zaměřením skupiny Hands Dance - “neslyšící pro neslyšící”. Skupina vsázela na fakt, že neslyšící kameraman dokáže lépe zachytit a vystihnout atmosféru písně tlumočené do českého znakového jazyka. Důraz byl kladen i na vytvoření dramaturgicko-režijního plánu, pečlivě se připravoval nejen samotný překlad, ale také výběr prostředí, kostýmy a celkový koncept videoklipu. “Během výběru jsme se snažili vybrat písně, které jsou známé, vizuálně dobře zpracovatelné a zajímavé svým obsahem. Bylo velice těžké vybrat pouze čtyři písně, pro které se vytvoří videoklip,” přibližuje Radka Kulichová.

Tichá noc

Přesto, že bylo těžké rozhodnout, které písně se budou ve videoklipech realizovat, jedno bylo zřejmé, jedna píseň musí být vánoční. Skupina Hands Dance už pravidelně zveřejňuje před vánocemi videoklip s koledou ve znakovém jazyce. Jako pátou vánoční píseň skupina vybrala světově známou píseň Tichá noc. A tentokrát se mohla, díky dotační podpoře Ministerstva kultury, pojmout realizace vánočního videoklipu velkolepě. Natáčelo se v nádherném exteriéru klášteru Rosa Coeli v Dolních Kounicích a ve videoklipu kromě téměř všech členů skupiny Hands Dance uvidíte také zpěváky z vokálního seskupení Bohemia Voice, jejichž verze Tiché noci ve videoklipu zní. A právě videoklip písně Tichá noc zatím sklízí největší úspěch, tři týdny po zveřejnění měl na facebooku přes třicet tisíc zhlédnutí.

Ztvárnění světových hitů

Pro ztvárnění dalších třech videoklipů vybrali tlumočníci z Brna známé světové songy: Yesterday (The Beatles), Billie Jean (Michael Jackson), Hit the road Jack (Ray Charles).
V každém videoklipu najdeme nějakou zajímavost. Z písně Yesterday na diváky přímo sálaji silné emoce a po zhlédnutí videoklipu nezůstane jedno oko suché. V písni Billie Jean je ukázáno, jak jedna osoba dokáže jednoduchou změnou postoje znázornit více postav, díky střihu a kostýmu jsou tyto proměny dovedené k dokonalosti. A v písni Hit the road Jack uvidíte, jak může vypadat hádka dvou neslyšících. Píseň je srozumitelná i těm, kteří znakový jazyk neovládají. Většina videoklipů měla premiéru koncem roku 2020, a také tyto písně se vždy po zveřejnění dočkaly rychlého sdílení na sociálních sítí, a to nejen mezi fanoušky Hands Dance.
Díky finanční podpoře se uskutečnil projekt, jež interpretoval hudební videoklipy do intermediální podoby, kdy díky vizuálnímu ztvárnění dostala hudba další rozměr. Je to obohacující kulturní zkušenost pro slyšící i neslyšící diváky. Zároveň je to motivace pro další tvorbu skupiny Hand Dance, neboť ohlasy na všechny zveřejněné videoklipy jsou velmi pozitivní.

Zajímá Vás, jak ve znakovém jazyce žena vyhazuje svého muže z bytu (Hit the road Jack) nebo jak to dopadne, když dva komunikují každý jiným jazykem (Hrdinský čin)? Podívejte se na naše videoklipy:

Hudební videoklipy pro neslyšící můžete vidět na facebooku, instagramu a YouTube kanálu Hands Dance:
● Facebook: Hands Dance https://www.facebook.com/HandsDanceBrno
● instagram: hands_dance https://www.instagram.com/hands_dance/
● YouTube: Hands Dance Brno
https://www.youtube.com/channel/UCSiJ3RVWnOvtIDF9sno6TwA/videos

Ze všech přihlášených kapel porota vybere sedm postupujících a dva náhradníky, kteří se naživo představí na finálovém večeru 11. září 2021 ve velkém sále Domu kultury v Šumperku. “Pak už je vše na kapelách, jak se budou prezentovat před odbornou mezinárodní porotou sestavenou z publicistů, hudebníků a před diváky,” vysvětluje předseda mezinárodní poroty a dramaturg festivalu Blues Alive Ondřej Bezr.

Z tohoto finálového večera získají postup na listopadové Blues Alive 2021 dvě vítězné kapely. Šanci podívat se na festival získá rovněž ten, která dostane nejvíce hlasů od publika. “Místa a časy vystoupení vítězů na Blues Alive 2021 budou záležet na možnostech, daných epidemiologickými okolnostmi a z nich vyplývající podobě letošního ročníku festivalu,” říká Ondřej Bezr. “Zkušenost z minulých ročníků navíc dává naději více než třem souborům,” dodává Bezr. Také další účinkující, kteří na přehlídce Blues Aperitiv zaujmou porotu, mohou dostat pozvánku k účinkování na vedlejších scénách Blues Alive, jiných českých festivalech či na přehlídkách v Polsku.

"V posledních letech sledujeme v Blues Aperitivu velmi pozitivní trend. Nejenže setrvale narůstá hráčská kvalita a souhra přihlášených souborů, ale také jejich zajímavé autorské výkony. V několika posledních ročnících soutěže bylo pro porotu skutečně velmi těžké rozhodnout o vítězích, neboť kvalita všech finalistů, ať už pocházeli z České republiky, Slovenska nebo Polska, byla velice vyrovnaná," uzavírá Ondřej Bezr

Podmínky zařazení do výběru:

• Kapely, které mají zájem zúčastnit se festivalu, mohou zasílat přihlášky od tohoto okamžiku na adresu horakova@dksumperk.cz.
• Uzávěrka přihlášek je 31. května 2021.
• Přihláška musí obsahovat název kapely, jmenovité a nástrojové obsazení, technické požadavky, webovou adresu, aktuální fotografii v tiskové kvalitě, stručnou biografii a další informace o kapele a dva spolehlivé telefonické a emailové kontakty na členy kapely.
• Pro základní výběr je bezpodmínečně nutné zaslání nahrávek souboru, bez nich není možné zařazení přihlášky do soutěže. Minimálně tři ukázky ve formátu mp3, případně odkaz na digitální přehrávač (typu Bandcamp příp. YouTube, nikoli však streamovací platformy typu Spotify, Deezer apod.), pošlete společně s přihláškou na výše uvedenou adresu.
• Přihlásit se samozřejmě mohou i kapely, které absolvovaly Blues Aperitiv už v minulosti, ale na Blues Alive nepostoupily.

Více informací na: www.bluesalive.cz.