Co se děje

„Festival již 19. rokem prezentuje divadlo, které je v pravém slova smyslu ‚off‘,“ vysvětluje umělecký ředitel Malé inventury Petr Pola. „Divadlem autorským a nezávislým, divadlem odvážným a experimentujícím. Novým divadlem, které své diváky oslovuje a inspiruje k novým myšlenkám. Tento rok se k tomu přidává další význam ‚off‘, živé divadlo pro živé diváky. Ano, nejen letos ‚milujeme offline‘!“

„Divadelníci v minulém roce nezaháleli. Nezávislou scénu v Praze sledujeme po celý rok a proti předpokladu se sešla řada velmi kvalitních divadelních projektů,“ doplňuje Pola. „Letošní festivalový výběr zahrnuje téměř čtyřicet projektů, ne všechny však bude v rámci posledního únorového týdne možné uvést ‚naživo‘. To štěstí budou mít pouze tři sekce festivalu Domovské scény, Tažní ptáci a Nová krev na scéně. Přehlídka se tento rok omezí na dramaturgii nezávislých divadelních scén, etablovaných umělců bez vlastní scény a mladých talentovaných umělců působících v Praze.“

Malá inventura je však nejen přehlídkou nezávislých projektů, ale i platformou pro odbornou veřejnost, umožňuje sdílet svou zkušenost a vyjádřit svůj názor. Proto bude festival nabízet bohatý program pro hosty fyzicky přítomné na festivalu i ty, kteří se připojí pouze na dálku. Řada z těchto akcí je atraktivních i pro širokou veřejnost, a budou dostupné i bez registrace, například stream zahájení festivalu – show ve stylu kabaretu PiNKBUS, nové platformy pod vedením Martina Talagy, která navazuje na tradici pražských kabaretů a varieté a okořeňuje ji dávkou trendu drag queens; Život on air – speciální festivalová edice rozhovorů pod taktovkou souboru Ufftenživot; guided tours – vizuálně zajímavé prohlídky pražských scén a další.

Více informací a aktuální program najdete na www.malainventura.cz.

Místní kultura je opět mediálním partnerem festivalu.

Hlavním pořadatelem festivalu je Nová síť z.s., která již osmnáct let podporuje živé umění a spolupráci v kultuře. Jako otevřená kulturní organizace propojuje regiony ČR s Prahou i zahraničím, posiluje komunikaci mezi veřejnou správou a jednotlivými aktéry kulturního života, usiluje o decentralizaci, rozvoj a kultivaci občanské společnosti v ČR. Nová síť z.s. v roce 2021 spravuje ČESKÝ KULTURNÍ NETWORK NOVÁ SÍŤ, pořádá festival nového divadla MALÁ INVENTURA a realizuje program pro mladé umělce NOVÁ KREV NA SCÉNĚ, projekty na podporu rezidenčních pobytů ART- IN-RES a CONNECTING V4 ART-IN-RES, platformu mezi Prahou a Berlínem PRALIN, organizuje konferenci o spolupráci v kultuře CULTURE GET-TOGETHER a iniciuje nový způsob financování kultury prostřednictvím ENERGIE NOVÉ SÍTĚ. Celoročně poskytuje poradenství a další servisní aktivity pro kulturní obec v ČR.

Pusťte si videospot o Olze Havlové z archivních materiálů VDV: https://bit.ly/36ajFX0 (autor sestřihu videa Oliver Beaujard)

„Přáli bychom si, aby právo na důstojnou existenci měli i ti, kteří žijí s postižením nebo duševní nemocí, lidé opuštění a staří, ti, kteří mají jinou barvu pleti nebo jiný způsob života, ti, kteří se ocitli v nouzi nebo je zastihla zákeřná nemoc,“ řekla paní Olga a přesně v duchu těchto slov Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové naplňuje její odkaz.

„Olga Havlová založila Výbor dobré vůle se svými přáteli z Charty 77 v roce 1990, o dva roky později získal přidružený název Nadace Olgy Havlové,“ říká Monika Granja, ředitelka VDV, a dodává: „paní Olga patřila v 90. letech k průkopnicím charity. Založila organizaci, která se zaměřila na pomoc lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným a stala se tak první ombudsmanskou pro lidi, kteří se ocitli na okraj společenského zájmu.“

Pětadvacáté výročí odchodu paní Olgy si zástupci nadace připomenou s ohledem na epidemická opatření v komorním duchu. V den výročí položí květiny na hrob Olgy a Václava Havlových na vinohradském hřbitově. Veřejnost se k připomínce této výjimečné ženy může připojit tichou vzpomínkou či zapálením svíčky.

Jak vzpomínají na Olgu Havlovou

Václav Malý, světící biskup pražský, člen správní rady Výboru dobré vůle

„Lidé při běžném setkání s Olgou Havlovou mohli mít pocit odtažitosti, rezervovanosti a přílišné racionality. Já jsem ale poznal, jak těžce prožívá věznění svého manžela. Nebyla ženou sentimentální, své pocity a city příliš neukazovala, spíše působila jako žena přímá, racionální a rozhodná, která se dovede postavit na vlastní nohy. Zažil jsem s ní však několik okamžiků, kdy se jí objevila slza v oku. Neříkám to proto, abych tu vzbuzoval nějaké sentimentální vzpomínky. Bylo to velmi rezervované, ale bylo to hluboce v ní. A to mě oslovilo. Byla v ní citlivost, kterou skrývala, jako by se za ni styděla.“  

Eva Holubová, herečka

„Určitě mne už za „totáče" ovlivnily její nesmlouvavé názory a odvážné postoje, vážím si jí za její soucítění s potřebnými. Ale co si na Olze nejvíce cením, že nikdy nepodlehla aroganci moci, ani jako první dáma „se neprožívala", jednala důstojně, sebevědomě, nikoliv však okázale. Nikdy mně ani nikomu přede mnou nepředhazovala svoji odvahu a nebojácné postoje, které projevovala už před listopadem 1989. Vysvětlovala pevně a zásadně svá stanoviska, ale nechávala na člověku, až si k nim dojde sám.“

Vladimír Hanzel, bývalý místopředseda správní rady VDV – Nadace Olgy Havlové, dlouholetý osobní tajemník V. Havla

„S Olgou Havlovou jsem se poprvé setkal koncem roku 1986 v pražské restauraci Na Rybárně v Gorazdově ulici. O pár let později se z ní prakticky přes noc stala první dáma republiky. Fascinovalo mne, jak Olga – pocházející z žižkovské proletářské rodiny – suverénně a po svém uchopila novou funkci. Zůstávala tou starou Olgou, někdy hubatou a kritickou, jindy kamarádskou a empatickou. Zároveň však s lehkou samozřejmostí usedala po boku králů, královen či prezidentů při státní večeři na Hradě.“

Blanka Dvořáková, zakladatelka Nadačního fondu Slunce pro všechny

„Paní Olga vždy splnila, co řekla, nikdy na nic nezapomněla. Měla jsem několikrát možnost se s ní setkat a pohovořit o plánech naší neziskové organizace. Mluvila jsem s ní i o domově pro těžce handicapované děti, bohužel jeho otevření proběhlo až po její smrti v roce 2000. Zařízení nese jméno Domov dobré vůle, služby klientům poskytujeme s přesvědčením, že by se to líbilo i paní Olze. Díky ní jsme se dostali blíže k Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové, se kterou dodnes spolupracujeme.“

Jak a komu pomohl za 31 let existence Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové:

• Nadace přerozdělila příspěvky ve výši 816,8 milionu korun a pomoc získalo téměř 32 000 jednotlivců či neziskových organizací.
• Nadace zorganizovala ozdravné pobyty pro více než 23 000 severočeských dětí s chronickým onemocněním dýchacích cest.
• Z Fondu vzdělání, společného projektu VDV a ČSOB, získalo k 31. 12. 2020 stipendijní podporu 626 studentů a dalších 602 obdrželo jednorázový příspěvek na školné či pomůcky ke studiu. Celkově bylo na studium dětí a mladých lidí se zdravotním nebo sociálním handicapem vynaloženo přes 35,8 milionu korun.
• Nadace umožnila 1180 lékařům všech oborů zúčastnit se špičkových lékařských seminářů v Rakousku nebo online formou.
• Nadace pomohla více než 11 700 dětem z dětských domovů strávit prázdniny v Chorvatsku.
• Po povodních v letech 1997 a 2002 pomohla nadace při odstraňování následků záplav v  86 případech.
• Cenu Olgy Havlové nadace udělila 26 osobnostem, které se i přes svůj zdravotní handicap aktivně angažují v pomoci ostatním znevýhodněným.
• Na Benefičních koncertech dobré vůle, které již 26 let pořádá advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík ve prospěch nadace, se vybralo téměř 25 milionů korun.

         Nadace na pomoc neziskovým organizacím zasaženým následky koronavirové pandemie přispěla finanční a materiální pomocí ve výši 10,3 milionu korun.

www.vdv.cz

Nominace navazuje na projekt Žatec, město chmele, který v roce 2018 doporučil Výbor pro světové dědictví rozšířit o příklad krajiny s chmelnicemi. Nové krajinné pojetí nominace bylo od té doby na národní úrovni rozpracováno a konzultováno i se zahraničními experty z ICOMOS (poradní odborná organizace Výboru). Aktuálně dokončená dokumentace byla vypracována týmem odborníků a představitelů Města Žatec, v úzké spolupráci s řadou partnerů včetně Ministerstva kultury, Národního památkového ústavu a dalších.

Žatec a krajina žateckého chmele reprezentuje významnou lokalitu, kde se odehrává zcela unikátní příběh kontinuálního vývoje pěstování a zpracování chmele. Žatecká chmelařská krajina obsahuje nejcennější a nejúrodnější chmelnice, na kterých je celosvětově uznávaný žatecký chmel po staletí pěstován a šlechtěn. Oproti původní verzi obsahuje tato rozšířená nominace památkově chráněnou vesnici Stekník se zámkem, vesnici Trnovany s příklady zachovalých sušáren chmele, a okolní krajinu chmelnic. Dále tuto krajinnou venkovskou komponentu doplňuje území historického jádra města Žatce a jeho Pražského předměstí, které je unikátní množstvím technických památek, především z 19. století, které sloužily ke zpracování a skladování chmele. Dohromady tvoří jedinečný celek, který dokumentuje celý cyklus pěstování, zpracování a obchodu s žateckým chmelem od historických dob do současnosti.

„Jsem rád, že můžeme mezinárodní veřejnosti představit jedinečné chmelařské kulturní dědictví, které je po dlouhá staletí součástí naší historie, a na které můžeme být právem hrdi. Žatecko  patří k nejstarším a největším chmelařským oblastem a Žatec byl pro mimořádnou kvalitu pěstovaného chmele a piva také královským městem. Takže i díky své architektuře se jedná o jedinečné místo světového chmelařství. Děkuji všem, kteří se na přípravě nominační dokumentace podíleli. Pokud bude nominace úspěšná, obohatí Seznam světového dědictví podobně jako historická krajina Krušnohoří s dědictvím hornické činnosti nebo polabská krajina v okolí Kladrub nad Labem, po staletí kultivovaná pro chov ušlechtilých koní,“ uvedl při podpisu ministr Lubomír Zaorálek. 

Soupis světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO dnes obsahuje 1121  položek z celého světa a Česko je, co do počtu zapsaných památek, mezi prvními 25 státy světa. 

E-knihy lze číst online i offline po stažení na svoje zařízení (mobil, tablet, PC).  Jeden uživatel si může autorizovat až 3 zařízení. Autorizace proběhne automaticky při přihlášení do Bookportu. Pozice v právě čtené knize se synchronizuje napříč zařízeními. Online čtení je neomezené. Pro offline čtení je limit 6 knih. Offline čtení funguje pro aplikační systémy Android a iOS .

Veškeré další informace, včetně vstupu do online knihovny najdete na webu: www.svkhk.cz

Bohužel vlivem současné nelehké situace, korigované vládními opatřeními, bylo v minulém roce možné výstavu shlédnout pouze ve čtvrtek 17. 12. 2020. Jsme však připraveni přivítat návštěvníky, co nejdříve to bude možné.  Původní termín ukončení výstavy byl stanoven na 18. dubna 2021, ale dle aktuální situace může být prodloužena.

Výstava je kromě úvodních plachet s texty a fotografií Františka Fridricha rozdělena do pěti základních oddílů dle na fotografiích zobrazených oblastí: Teplice, Šanov, Krupka, Bílina, Dubí a okolí Teplic. Každá sekce je uvozena popiskami a několika mapami, které návštěvníka zorientují, kde byly v druhé polovině 19. století vystavené snímky pořízeny. Další fotografie jsou reprodukovány na stěnách a originální fotografie jsou umístěny ve skříňových vitrínách. Výstava fotografií je doplněna ukázkou dobového odívání a dalšími unikátními trojrozměrnými exponáty. Jedinečné je také vystavené reprezentativní album se souborem fotografií Teplic a okolí, které Fridrich zhotovil na objednávku města Teplice a které bylo prezentováno na Světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Vzhledem k tomu, že fotografie jsou na výstavě reprodukovány v původní poměrně malé velikosti, byly všechny fotografie zvětšeny ve videoprezentaci, kterou si každý návštěvník může v klidu prohlédnout vsedě na přistavených lavicích. Výstavu doplňuje dobové kukátko k prohlídce stereofotografií a několik 3D brýlí, kterými si lze prohlížet na stěnách instalované 3D fotografie. Výstava vznikla ve spolupráci s Národním technickým muzeem, které kromě odborné pomoci poskytlo na výstavu několik trojrozměrných exponátů ze svých sbírek. Finančně vznik výstavy podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

František Fridrich (1829-1892) byl ve své době jeden z nejvýznamnějších českých fotografů a jako jediný tehdejší fotograf z Čech získal i mezinárodní věhlas. Specializoval se na místopisnou fotografii, vydával také portréty osobností, série kolorovaných snímků květin a motýlů, aranžované scény k příslovím a reprodukce uměleckých děl. Jako jediný v českých zemích tiskl na vizitkách gratulace a přání. Ke zhotovování fotografií používal techniku mokrého kolodiového procesu. Série fotografií vydával v několika formátech. Nejčastějším byla vizitka, oblíbené byly také kabinetky a stereoskopické fotografie, které podávaly plastický obraz snímaného předmětu.

Fridrich se nejvíce proslavil snímky Prahy a lázeňských měst. Teplice měly to štěstí, že se staly jeho nejoblíbenějším fotografickým místem. V letech 1860–1881 je navštěvoval pravidelně během lázeňské sezóny a pořídil zde stovky topografických snímků především výletních cílů lázeňských hostů. Dokonce zde provozoval svůj obchod a sezónní fotografický ateliér. Z číslování snímků vyplývá, že pořídil minimálně 229 záběrů vizitkové série pro řadu Teplice a 169 pro Teplice a okolí.

Fridrich navazoval na práci vedutistů, oproti nim však používal také nevšední pohledy. Jeho podání pamětihodností a krajin je kompozičně vyvážené. Záběry jsou nejednou oživovány stafáží, děj na snímcích je inscenovaný a zobrazený pohyb uměle navozený. Ojedinělé jsou na Fridrichových záběrech detaily. Fridrichovy snímky přibližují, jak se lidé v Teplicích bavili, ať procházkami v parku, posezením v kavárnách nebo poslechem lázeňské kapely. Vybízejí k představám o tehdejším životě a vtahují dnešního pozorovatele do děje.

Mgr. Pavlína Boušková, kurátorka výstavy

Tradiční přehlídka německých, rakouských a švýcarských filmů se v říjnu loňského roku s ohledem na proticovidová opatření nemohla poprvé v patnáctileté historii uskutečnit. Její pořadatelé z pražského Goethe-Institutu, Rakouského kulturního fóra v Praze a Švýcarského velvyslanectví v České republice sice již připravují další ročník na říjen 2021, ale rozhodli se zpestřit filmovým fanouškům začátek roku mimořádnou online edicí.  Více informací na www.dasfilmfest.cz a www.dafilms.cz.

Diváci se mohou těšit na svižný snímek Téměř dokonalá tajemství (Das perfekte Geheimnis) režiséra Bora Dagtekina, který vtipně glosuje situaci, co se stane, když se svými partnery a přáteli začneme během večírku sdílet všechny příchozí hovory a zprávy v našich mobilech. Režisér Michael Steiner se s pověstným židovským humorem ve filmu Procitnutí Mottiho Wolkenbrucha (Wolkenbruch) dívá na konflikt, který způsobí láska spořádaného synka z ortodoxní rodiny k nežidovské spolužačce Lauře. Zimní večery zpestří i komedie černá jako noc a ostrá jako žiletka na téma milostného trojúhelníku Petera Payera Klikaři (Glück gehabt). Pro filmové fanoušky, kteří nejsou příznivci vyloženě komediálních žánrů, je pak připravena emotivní sonda do problematiky pěstounské péče i uprchlíků režiséra Arashe T. Riahiho Oskar a Lili (Ein bisschen bleiben wir noch) viděné z dětské perspektivy. I zde na diváky čekají úsměvné momenty způsobené jednáním hlavních hrdinů. Film získal diváckou cenu na Festivale Max Ophüls Preis. Ostré světlo na muzikantský svět, ve kterém chce být každý dokonalý nebo po něm dokonalost chtějí ostatní, přináší režisérka Ina Weisse ve filmu Zkouška (Das Vorspiel). Dokumentární film Chléb (Brot) Haralda Friedla je třeba ochutnat. Chléb, který je naší základní potravinou, si již dávno přivlastnily velké korporace. Pekaři po celém světě se tomu s velkým odhodláním a notnou dávkou kreativity snaží čelit. Lehce experimentální snímek Ruch a šum venkova (Landrauschen) Lisy Miller, který získal Cenu Maxe Ophülse za nejlepší hraný film a nejlepší scénář, diváky zavede do bavorsko-švábské vesnice, jejíž autentickou atmosféru navozuje nejen dialekt vesměs amatérských herců, ale i dokumentární záběry.

Každý ze snímků může prvních 100 diváků zhlédnout zdarma, ostatní za poplatek 99 Kč. Filmy budou přístupné po dobu 48 hodin, a to vždy od 19.00. Snímek Ruch a šum venkova bude k vidění po celou dobu festivalu. Všechny filmy budou uváděny v originále s českými a anglickými titulky.

Fiducia připravila i speciální trička a tašky s jeho textem věnovaným Ostravě. Tričko i taška je pojednána v duchu naší série, kterou jsme pro vás připravili v listopadu. Výtvarné zpracování z dílny naší grafičky Kristíny Pupákové pracuje s obrysem Ostravy a s textem Jana Balabána o Ostravě: „Ani síť, ani hvězda. Když přilétáte do Ostravy za bezmračné noci, vidíte pod sebou něco, co se spíš podobá rozhrabanému ohništi, kde v tmavém popelu svítí sem tam žhnoucí uhlíky.“ Jan Balabán

Tričko stojí 300,- Kč, taška 80 Kč, obojí je k zakoupení na našem e-shopu.  

Prozaik, dramatik, publicista, výtvarný kritik a teoretik Jan Balabán (1961) patřil k nejoriginálnějším osobnostem české polistopadové kultury. Velký čtenářský ohlas i uznání odborné kritiky sklidilo především jeho prozaické dílo, za své povídky a romány získal též řadu ocenění. K nejznámějším knihám patří povídkové soubory Možná, že odcházíme, Prázdniny, Jsme tady či román Zeptej se táty. Výraznou roli v Balabánových textech hraje specifické ostravské prostředí – především periferního charakteru – a s ním spojená osobitá mentalita i svérázné životní projevy jeho obyvatel.

„U dlouhodobé expozice, na rozdíl od krátkodobých výstav, podléháme občas dojmu, že nám tu nic neuteče. Ale smyslem expozice a naší sbírky je umožnění pravidelného a tím způsobem intenzivního kontaktu s uměním. Snažíme se proto hledat cesty, aby ani za stávajících podmínek nebyli naši návštěvníci o tuto možnost ochuzeni.“ uvedl ředitel galerie Václav Mílek.

Ve videích odborní pracovníci a kurátoři galerie představují autory, kteří svým osobitým způsobem přistupovali k otázce umělecké tvorby. Každý z vybraných umělců rozšířil možnosti zobrazení viděného, pokusil se překročit dobové přemýšlení o umění či posunout jeho vnímání mimo běžné standardy. Jednotlivá díla v expozici umožňují představit umění jako mnohotvárný prostor.

V prvních medailoncích se návštěvníci seznámili s díly Rudolfa Němce, Mikuláše Medka nebo Franty Uprky. Dnes byla premiéra dalšího videa, ve které kurátor Ivan Bergmann představuje tvorbu Pavla Preisnera, autora spjatého se zlínským regionem. Okem kurátora vychází pravidelně každý týden, zájemci se dále mohou těšit například na díla Stanislava Lolka nebo Petra Nikla.

Tyto a další zajímavosti z online dění v galerii lze sledovat na webu nebo youtube kanálu galerie.

Web: https://www.galeriezlin.cz/cs/o-nas/galerie-online/okem-kuratora/

Youtube: https://www.youtube.com/channel/UCl0xUBxe5hyfcyIkSNa_AcA

www.galeriezlin.cz

Velký zájem naznačovaly již od prvního dne otevření fronty před palácem Kinských na Staroměstském náměstí. Za běžného provozu dosahovala návštěvnost v průměru 1000 lidí denně, v omezeném režimu kapacity výstavních prostor pak 450 lidí denně.

Jedná se o rozsáhlý výstavní projekt čítající 115 děl. Nikdy nebylo možné u nás spatřit tolik Rembrandtových prací pohromadě. Výstava obdobného významu se nemusí opakovat desítky let. Právě s ohledem na tato fakta kurátoři Národní galerie Praha vyvinuli maximální úsilí, aby mohla být prodloužena. Jednání byla časově náročná z důvodu velkého množství zápůjček z muzeí, galerií a soukromých sbírek nejen u nás, ale i ze zahraničí. Díky vstřícnosti zapůjčitelů proběhla úspěšně a milovníci umění tak budou moci v Praze zhlédnout Rembrandtova díla až do 21. března, jakmile se uvolní koronavirová opatření a galerie opět zpřístupní.

„I přes veškerou nepřízeň, kterou rok 2020 přinesl, se jedná vlastně o malý zázrak. Tento nádherný výstavní projekt se podařilo nejdříve posunout z jarního do nového podzimního termínu a nyní dokonce prodloužit jeho trvání. Máme obrovskou radost a věříme, že si návštěvníci budou moci ještě do března setkání s Rembrandtem vychutnat. Do popředí vystoupí výjimečná malba Zvěstování Panně Marii od Willema Drosta, získaná jako malba samotného Rembrandta, která zaujme místo obrazu Čtoucí mnich. Ten se jako jediný koncem ledna vrátí do Helsinek.“ říká Lucie Němečková, kurátorka výstavy.

Po znovuotevření galerie bude spuštěn rezervační systém s časovými sloty. Tím chce instituce zajistit maximální komfort návštěvníků a zamezit vzniku front. Navíc se počítá s delší otevírací dobou výstavy – denně od 9 do 21 h.

V rámci sociálních sítí Národní galerie je dále Rembrandt k vidění online. Promyšlený koncept obsahuje různé s výstavou související aktivity – komentovaná videa věnovaná vybraným dílům, v přípravě je workshop pro děti či komentovaná prohlídka s kurátorkou. Ve spolupráci s Baletem Národního divadla vzniklo video Balet mezi obrazy: Rembrandt a Saskia, které natočil italský režisér Marco Chiodi. Sólisté Evgeniya Gonzalez a Fraser Roach interpretují skutečný milostný příběh malíře a jeho životní lásky Saskie.

Na webových stránkách Národní galerie bude nově zveřejněn film Rembrandt – malíř člověka, dříve uváděný pouze ve výstavních sálech paláce Kinských. Organizátoři výstavy se tak snaží přiblížit Rembrandtovu osobnost a jeho dílo všem, a to včetně těch, kteří nemohou přicestovat, případně se na výstavu pro velký zájem nedostanou.

Miloš Budík je spoluzakladatel brněnské umělecké skupiny ze šedesátých let VOX a autor takzvaných fotografií všedního dne. Jeho tvorbu představí výstava galerie Díra s názvem Miloš Budík, Nalezeno II. V úterý 26. ledna v 17 hodin ji v nově otevřených výstavních prostorách v Domě kultury města Ostravy zahájí galeristka Petra Damašková a kurátor Lukáš Bártl.

Ostravská galerie Díra funguje jako platforma pro nastupující i etablované vizuální umělce, kteří se zabývají médiem fotografie. Více než tři roky působila v bývalém Provozu Hlubina v areálu Dolní oblasti Vítkovice, kde za tu dobu proběhlo celkem dvanáct výstav autorů z Česka i okolních zemí. Teď galerii čeká nová etapa v Domě kultury města Ostravy – památkově chráněné budově s bohatou kulturní historií.

„Spolupráce s galerií Díra koresponduje s naší dlouhodobou vizí prezentovat umění jako celek a vedle koncertů či divadelních představení návštěvníky konfrontovat i s takovými uměleckými formami jako je právě fotografie nebo třeba malba,“ říká místopředsedkyně představenstva DKMO Petra Javůrková.

Galerie Díra disponuje také sdílenou temnou komorou, která je přizpůsobena k černobílému negativnímu a pozitivnímu procesu. Plně vybavená temná komora bude přístupná široké veřejnosti a využít ji budou moci nejen jednotlivci, ale také účastníci speciálních workshopů věnovaných analogové fotografii.

Spoluzakladatelka galerie Petra Damašková popisuje plány pro nadcházející měsíce: „Vzhledem k blížícímu se 60. výročí kulturního domu se bude harmonogram připravovaných výstav pro rok 2021 soustřeďovat na projekty zabývající se pamětí, která je s fotografickým médiem neodmyslitelně spjata. Na výstavy pak budou navazovat doprovodné tvůrčí workshopy určené pro studenty ZŠ a SŠ, především pak ale rodinám s dětmi.“

Návštěvníci najdou galerii Díra naproti pokladen hned u vstupu do budovy. Dlouhodobě nevyužívaný prostor mezi restaurací a šatnou tak získá nový smysl přesně v duchu toho, pro co byla budova architekta Jaroslava Fragnera před šedesáti lety postavena, totiž aby poskytovala zázemí kultuře a umění.

Více na webu dkmoas.cz a www.fotogo.info.