Aukce u Hejtmánků nabídne i díla Antonína Slavíčka, Jiřího Johna, Běly Kolářové, Zbyňka Sekala, Ondřeje Sekory, Milady Marešové, Adolfa Borna, Magdaleny Jetelové, Stanislava Kolíbala, Josefa Bolfa a dalších umělců. „Část děl pochází ze sbírky významného kunsthistorika Jiřího Šetlíka. Ten se s umělci osobně znal a získal tak od nich díla špičkové kvality,“ upozorňuje Tomáš Hejtmánek.
V kategorii designového nábytku vynikají kusy od Josefa Danhausera, Josefa Gočára a Adolfa Loose, sklo reprezentují objekty Reného Roubíčka. Dražit se budou i starožitnosti, sochy, plastiky a design z období od 16. do 21. století. Ceny zejména u starého umění a nábytku se ceny nyní drží nízko a doba tak přeje jejich nákupu. „Umění z doby renesance, baroka či biedermeieru se prodává někdy až za třetinu či čtvrtinu ceny, za níž bylo k mání před deseti a více lety,“ potvrzuje Hejtmánek.
Hra slunečních skvrn: příběh znovuobjevené krásy
Maškův velkoformátový obraz Hra slunečních skvrn zachycuje pět žen tančících ve slunečních odlescích. Dílo pochází podle Tomáše Hejtmánka ze soukromé sbírky po umělcově blízké příbuzné. „Více než sto let starý obraz, který jsem znal jen z obrázku v Maškově knižní monografii, čekal na své znovuobjevení v jedné již neobývané pražské vile. Za léta skladování byl ušpiněn a svrchní laková vrstva zešedla, takže malba skoro nebyla vidět. Jeden víkend jsem tedy obětoval jeho vyčištění a nanesení nového ochranného laku. V průběhu práce jsem s nadšením sledoval, jak z plátna znovu vystupují jeho barvy a skryté detaily,“ vypráví Tomáš Hejtmánek.
S Muchou Maška podle něj spojují nejen studia v Mnichově a Paříži, kde se oba mladí a tehdy ještě chudí malíři společně protloukali, ale také podobný umělecký styl. Ten se ostatně odráží i v obraze, který se teď znovu vrací na veřejnost.
„Obraz Hra slunečních skvrn vytvořil Mašek v době, kdy byl už šťastným otcem rodiny. Námět pojal s udivující jistotou a lehkostí: nad žlutými a červenými květy oleandrů ladně tančí pět mladých krasavic, jejichž pleť malíř posázel slunečními skvrnami. Zasněné dívčí úsměvy, modré stíny i pentle a sukně roztočené ve vzdušném víru dodávají celému výjevu ráz přeludu. Malíř tu zachytil nejen ryzí půvab a krásu, ale i ducha své doby. A také svou dospívající dceru Zdeňku, jejíž rysy nese tvář dívky zcela vlevo,“ popisuje Hejtmánek.
Vyvolávací cena 3,5 milionu korun podle Tomáše Hejtmánka odráží ojedinělost obrazu: významná část Maškova díla totiž skončila v sutinách domu, který byl zničen při náletu na Prahu v únoru 1945. Vzniklou proluku později zaplnil známý Tančící dům. Za pozapomenutím talentovaného malíře stojí i fakt, že Mašek se po svém jmenování profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v roce 1898 rozhodl svá díla už nevystavovat. Studentům se pak věnoval i na soukromé škole, kterou později založil ve svém atelieru.
„Maškovy kvality jsou nesporné. Jeho obraz Libuše z roku 1893 je ve sbírce pařížského Muzeu d´Orsay, známé jsou jím navržené činžovní pražské domy nebo překrásné lunety v Uměleckoprůmyslovém museu. Mistrovsky vyzdobil dvoranu sídla České pošty v Jindřišské ulici, v Bubenči se lidé dodnes chodí dívat na nádhernou secesní vilu, kterou zde nechal postavit pro svou rodinu. Byl malířem a ilustrátorem, architektem i pedagogem. K žákům, které ovlivnil, patřil například Josef Čapek,“ připomíná Hejtmánek.
Slavíček, John, Sekal, Gočár i Loos, Marešová i Kolářová
Ze starého umění bude v Arthouse Hejtmánek nejvýše vyvolávána Madona s Ježíškem a sv. Janem Křtitelem z období italské renesance z poloviny 15. století (800 000 korun).
Dílo Dvůr ambitu Anežského kláštera Na Františku (1908) od Antonína Slavíčka zachycující dnes již neexistující dvoranu začíná na 950 000 korunách.
Ojedinělou malbu Jiřího Johna s názvem Přezimování (1969) nabídne zahradní aukce od 900 000 korun.
Obraz V casinu (kolem 1907), jehož autorem je Hugo Boetinger, jde do aukce za 240 000 korun. Licitace obrazu Dáma ve žlutém (1930) malířky Milady Marešové začne na 250 000 korunách.
Raritní položkou na českém aukčním trhu je i objekt Madona (1965) od Zbyňka Sekala, jehož dílo nyní vystavuje Muzeum Kampa. Sekalovu Madonu vyskládanou z dřevěných špalíků technikou asambláže nabídne Arthouse od 350 000 korun. Na stejné ceně začíná i plastický objekt v kombinaci dřeva a trávy s názvem Rašení (1974) Stanislava Kolíbala. Objekt Otevřená kniha (kolem 1975) Magdaleny Jetelové bude k mání od 55 000 korun.
Na škále světlé barevné palety dominuje velkoformátový obraz Surrealistická krajina (1977) od Oty Janečka vyvolávaný za 380 000 korun.
Dražba asambláže Josefina (1979) pozoruhodné autorky Běly Kolářové, odkazující ke známému portrétu od Josefa Mánesa, začíná na 300 000 korunách.
Současné umění zastupuje například kvalitní malba Osamělý večer II. (2007) od Josefa Bolfa (280 000 korun).
Své kupce si nejspíš najde i Lékárnice (1991) naivisty Libora Vojkůvky od 380 000 Kč. Ten u Hejtmánků zaznamenal loni autorský rekord ve výši 3 720 000 korun (včetně aukční přirážky).
Unikátní kubistické buffet (1913) navržené Josefem Gočárem jde do aukce od 350 000 korun, slavný čajový stolek (po 1900) od Adolfa Loose startuje na 240 000 korunách. Připomeňme, že podobný stolek téhož autora byl v Arthouse Hejtmánek vydražen v roce 2018 za 520 000 korun (včetně aukční přirážky) v Loosově dosud nepřekonaném autorském rekordu v kategorii nábytku.
Dva skleněné objekty Reného Roubíčka (z let 2008 a 2017) začínají na cenách od 35 000 korun.
V oblasti kresby se očekává zájem dražitelů o originální titulní stranu a čtyři ilustrace z knihy Ferda Mravenec (1936) od Ondřeje Sekory (40 000 a 25 000 korun).
Kupující si nejspíš nenechají ujít ani pastel Osmanský zvěd (2008) Adolfa Borna (220 000 korun) a reliéf Strážkyně pokladu (1990) Olbrama Zoubka (55 000 korun).
www.arthousehejtmanek.cz
Víte, že…
… Karel Vítězslav Mašek a Alfons Mucha tvořili v době studií nerozlučnou dvojici? Společně přicestovali i do Paříže, kde se nechali zapsat na tehdy proslulou Julianovu akademii Gustave Boulangera a Julese Lefebvre. Spolu si chtěli pronajmout i bydlení na rue du Faubourg-Saint-Denis, kde tehdy žili převážně umělci a herci. Mašek však chtěl byt s výtahem, který nakonec našel na levém břehu Seiny v rue de Seine. Mucha v původně vyhlédnutém místě zůstal. Vedle akademie spolu oba malíři chodili do české restaurace manželů Husákových, nacházející se v blízkosti Opery. Přímo na rue de Seine v malé restauraci u Maškova bytu pak s dalšími přáteli založili umělecký spolek Lada. Měl sdružovat slovanské malíře a Mucha byl zvolen jeho předsedou.
… k rozhodnutí Karla Vítězslava Maška nevystavovat své obrazy patrně přispěl i názor dobové kritiky na jeden z jeho obrazů? Například kritik Karel Hlaváček sice umělci přiznal nevšední práci s barvou a světlem, jeho plátna však označil za „prázdná“. Poté, co Mašek získal profesorské místo a tím i finanční zabezpečení, se tedy nejspíš rozhodl, že se už podobným útokům vystavovat nebude. Úspěšně se věnoval urbanismu, architektuře a své malby už veřejně neprezentoval. Obraz Na rozcestí (1896) tak sice tehdejší kritici strhali, dílo však získalo cenu České akademie věd a umění a dnes je ve sbírce Národní galerie v Praze.
