Co se děje

Společným pojítkem letošní série jsou netypické hudební nástroje. Během prvního večera vystřídá Trijok Ensemble více než 15 neobvyklých fléten a bicích nástrojů. „Koncerty přinesou do Zlína neopakovatelné zážitky, některé programy vznikají výhradně pro tuto příležitost. Nabídnou jiné podání klasické hudby s přesahy do jazzu či folkloru. Kombinace budoucí hudební generace s naprosto výjimečnými hudebníky se světovými zkušenostmi vytváří neformální, ale opravdu unikátní atmosféru,” přiblížila koncept projektu ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová. 

Letošní rok Živého Zlína nese podtitul setkávání a takový je i název prvního koncertu v podání Trijok Ensemble. Titul odkazuje jak k fúzi žánrů, tak ke spolupráci generací. V triu účinkují na zobcové flétny Jan Kvapil a Ondřej Slezák, kteří se věnují především starší hudbě a bubeník Kamil Slezák se pohybuje hlavně v oblasti jazzu a world music. Právě originální spojení tří osobností vyrůstajících z rozdílných hudebních kořenů slibuje fascinující posluchačské zážitky. Před triem vystoupí mladí i malí talentovaní muzikanti - duo zobcových fléten Voda a Optometrist trio ve složení zobcová flétna, bicí a kontrabas.

„Na zámku přivítáme během dalších koncertů v zahraničí působícího cimbalistu Matěje Čípa s hosty, zahraje i čínskou verzi cimbálu yangqin. Speciálním zážitkem bude koncert Keramorchestru, který rozezní nástroje z keramických stavebních materiálů. Těšíme se také na špičkové zpěvačky a jejich podání Dvořáka či Křičky. V našem zámeckém baronově sálku zazní také baroko v podání ansámblu Collegium Colloredo. Krásný zážitek slibuje komponované pásmo, ve kterém texty spisovatele, pedagoga a umělce Jana Slováka hudebně prolne trio dřevěných dechových nástrojů Ligneus,” doplnila Jana Kubáčová.

Koncerty zaměřené na klasickou hudbu nerozeznívají zlínský zámek náhodou. Odkazují na hlubší historii kulturní památky, kdy zde na počátku 19. století baron Klaudius z Brettonu provozoval zámecký orchestr.

Vstupenky a více informací na www.kulturazlin.cz.

Seznam koncertů

13. 2. od 19 hodin

Trijok Ensemble: Setkávání

19. 3. od 19 hodin

Matěj Číp a jeho host Gabriela Krchňáčková: S cimbálem za oceán: Matěj Číp a cimbál jako klíč od světa

4. 4. od 19 hodin

Kateřina Oškerová a Lenka Rafajová: Vokální klenoty klasické hudby

15. 10. od 19 hodin

TRIO LIGNEUS a Jan Slovák

12. 11. od 19 hodin

Keramorchestr

Dana Sahánková na základě vlastních prožitků zhmotňuje svébytnou vizualizací, v níž se nezapřou vlivy renesance, baroka i secese, svůj Neviditelný svět, odkud také pochází název výstavy Mundus Invisibiles. Pracuje nejen s percepcí vědomých prožitků, ale i s Jungovskou analýzou vlastních snů. Archeologie vlastního vědomí či nevědomí nutí sestoupit do vlastních hlubin nejen ji, ale také samotného diváka. Autorka od počátku intenzivně používá hutné tušové tahy s typickou srstnatou strukturou, která pokrývá nejen zvířata, nábytek, architekturu, ale mnohdy vytváří i celý prostor obrazu, až se stává nerozlišitelnou temnou materií. Nezastupitelné místo mají v díle Dany Sahánkové figurální motivy. Námětovou bohatost a mnohovýznamovost podporuje v současnosti její užití širší barevné škály, kdy se jemně kolorované plochy dostávají do silného kontrastu s kresebnými party. Akvarelová malba jí také dovoluje více pracovat s vrstvením i nahodilostí.

„Tvorba je tedy pro Danu Sahánkovou proces postupného objevování. Prvotní motivy často procházejí proměnou, narůstají do širších příběhů a kontextů. Někdy jsou i dokonce postupně schovány. Proto autorka využívá postupné přidávání jednotlivých pláten, jejich otáčení i překreslení, v některých případech i výměny již hotových částí různých děl. Finální podoba obrazu tak může vzniknout brzy, ale často i za několik let,“ uvedl Ivan Bergmann, kurátor výstavy.

Dana Sahánková (*1984 v Praze) vystudovala AVU v ateliéru kresby Jitky Svobodové (2005-2011). Má za sebou řadu výstav u nás i v zahraničí. Její dílo je zastoupené v předních galeriích i soukromých sbírkách. Ve Zlíně se autorka již představila na 6. Zlínském salonu mladých (2012), takže diváci mohou posoudit vývoj její tvorby.

Výstava bude k vidění ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU do 5. května 2024. Více o výstavě se mohou návštěvníci dozvědět na komentovaných prohlídkách. Více informací a termíny doprovodného programu na www.galeriezlin.cz

„V Suchu se protnou tři generace, ta nejstarší reprezentuje bezohlednost, ta nejmladší dává naději ve zvládnutí mezilidských vztahů vně i uvnitř rodin, ale i ve spojení s krajinou, v níž žijeme. Příběh sváru dvou klanů se dotýká i citlivých momentů, jako je přijmutí nemoci blízkého člověka nebo lásky v napjatých vztazích odlišně žijících sousedských rodin,“ říká režisér Bohdan Sláma. Vymezení žánrů se režisér brání, ve filmu pracuje s prvky humoru, směšností životních postojů, není to komedie, ale ani ryzí tragédie. „Je to drama lidských citů, prvky má komické i tragické. Je tam humor a je to rodinný film,“ dodává Sláma.

Zatímco Josef nutí svou ženu a děti ke svéráznému způsobu života na ostrůvku vegetace mezi monokulturními Viktorovými lány, Míra je zamilovaný do Josefovy dospívající dcery Žofky. Aby získal její sympatie, musí s otcem bojovat. Viktor navíc ve vleku svého despotického otce, kterého hraje Bolek Polívka, čelí tlaku kvůli problémům v rodinné firmě. Nejen synova revolta staví Viktora do nové situace. Také Josef zklamaný důsledky vlastních životních postojů musí leccos přehodnotit, zvlášť když jeho vzpurná dcera Žofka odjede v nejméně vhodnou dobu bez rozloučení do Berlína. Ve středu dění se tak ocitá její soused Míra, který přestože není nositelem velkých gest, v sobě chová hlubokou lásku nejen k Žofce, ale i k dospělým, jejichž problémy musí řešit. 

Sucho funguje v příběhu jako metafora, promítá se do mezilidských vztahů. Ve svém novém filmu režisér dle svých slov vzdává hold i roli mateřství – lásce k dětem, ale také krajině, v níž žijeme.
Hlavní ženskou roli manželky Josefa a matky tří dětí ztvárnila Magdaléna Borová, která se svou laskavou mateřskou silou snaží udržet veškeré vztahy v rovnováze i v mezní situaci. Ve filmu dále hrají Gabriela Míčová, Judit Pecháček, Marie Ludvíková, Luboš Veselý nebo Marek Taclík. Za kamerou stál Slámův letitý kolega Diviš Marek, střihačem je Jan Daňhel a architektem Jan Vlasák. Producenty snímku jsou Pavel Strnad a Petr Oukropec, kteří stojí za všemi autorským filmy režiséra včetně předchozí Báby z ledu z roku 2017 oceněné za nejlepší český film roku v rámci Českého lva.

SYNOPSE

Dva sousedské klany a dva různé přístupy k životu. Co se stane, když do napjatých vztahů dvou dominantních otců zasáhne láska vlastních dětí? Zatímco Josef nutí svou rodinu ke svéráznému způsobu života na ostrůvku vegetace mezi monokulturními Viktorovými lány, Míra je zamilovaný do Josefovy dospívající dcery Žofky. Aby získal její sympatie, musí s otcem bojovat. Synova revolta i problémy v rodinné firmě staví Viktora do nové situace. I Josef zklamaný důsledky vlastních životních postojů má možnost leccos přehodnotit. Naději na uzdravení na poli mezilidských vztahů i vyprahlé krajiny přinese do života několika hrdinů až mezní událost.

Trailer: https://youtu.be/3tLqM616R5A

Za tímto výjimečným počinem stojí režisérky Alžběta Nováková s Eliškou Říhovou. Alžběta je zakládající členkou skupiny České národní improvizační divadlo a sama se dlouhodobě věnuje asistenci. Eliška Říhová patří mezi výrazné režijní osobnosti nejmladší generace. Režijně se podílela například na inscenaci Všem se nám uleví na Nové scéně Národního divadla anebo na nejnovější inscenaci Obyčejná žena v pražské MeetFactory, která vznikla podle knižní předlohy nobelistky Annie Ernaux. 

Objevit nové obzory 

Vršovická kulturní křižovatka nabízí kromě originální divadelní produkce také atraktivní doprovodný program. Pravidelně se můžete zúčastnit dramaturgických úvodů nebo diskuzí s tvůrci a nahlédnout tak do zákulisí uměleckých projektů. Příchozí vás 27. února v rámci doprovodného programu vezmou na nezapomenutelnou projížďku Vršovicemi. 

Díky spolupráci s organizací Asistence o. p. s. dostanou návštěvníci možnost vyzkoušet si, jaké je pohybovat se na vozíku terénem Vršovic. Než se na kolečkách vydají do ulic, profesionální instruktoři z Asistence účastníky provedou základním zácvikem. Nově získané dovednosti pak otestují v praxi a během hodinové projížďky budou ve dvojicích plnit úkoly, kterým běžně nevěnujeme téměř žádnou pozornost. Pořídit si v kavárně teplý nápoj anebo vybrat si hotovost z bankomatu se ale na vozíku může proměnit v několikaminutové dobrodružství. 

Účastníci si vyzkouší jak pohyb ulicemi na vozíku, tak roli asistenta. Na konci dvouhodinového setkání budou mít prostor své zážitky sdílet a zhodnotit s lidmi, pro které je život na kolečkách každodenním chlebem. Procházka začíná v 16:00 a je ideálním zážitkem pro dvojice. Kapacita je omezená, takže pokud vás projížďka zaujala, rezervujte si včas svá místa na webových stránkách Vzletu. A pokud byste ji náhodou nestihli, po repríze Příchozích 27. února budete mít možnost zúčastnit se debaty s tvůrci inscenace a jejími protagonisty. 

Má to smysl 

Inscenace Příchozí přesahuje „jednorázový” kulturní zážitek díky zapojení do iniciativy Pátý stupeň. Ta prosazuje takové systémové změny v poskytování podpory lidem s postižením, které jim mohou změnit celý život. Všech pět účinkujících na vozíku se na projektu mohlo podílet právě díky ní. Pátý stupeň organizace Asistence upozorňuje na nedostatečnost stávajícího systému příspěvků na péči. Nejvyšší, tedy čtvrtý stupeň totiž pokrývá pouze 5 hodin pomoci denně. Protagonisté projektu Příchozí přitom potřebují denně 14 až 20 hodin pomoci. Pátý stupeň proto bojuje za zavedení individualizovaného, pátého stupně příspěvku na péči v rozsahu, jaký lidé na vozíku skutečně potřebují. 

Potřebným systémovým změnám v oblasti dostupnosti asistence pro lidi s postižením a adekvátnímu rozsahu podpory se Asistence věnuje ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí na čele s Marianem Jurečkou. Ten v současné době úpravu příspěvků na péči přislíbil, stejně jako kroky vedoucí ke vzniku zákona o osobní asistenci. 

Časosběrný dokument Pátý stupeň v režii Tomáše Kleina, který měl premiéru loni, mapuje jeden rok života pěti vybraných lidí s tělesným postižením, kterým byla zajištěna péče v dostatečném rozsahu. Ve filmu uvidíte, jak ten rok prožili, a ve Vzletu se s nimi můžete osobně setkat na jedné z repríz inscenace Příchozí. 

Láska k člověku o generaci staršímu, sex v každém věku, nekonečné dospívání… To vše se řeší v nové sérii úspěšného seriálu Sex O’Clock autorů Karolíny Zalabákové a Matěje Randára, který natáčí pro Voyo. Jak se tato témata pojí s pietní architektonickou památkou?

„Zlín milujeme, nejužší autorský tým se ve Zlíně narodil. Chceme ukázat, že jeho slavná minulost, éra Tomáše a Jana Antonína Bati, není záležitostí dějepisu. Souvisí s dneškem, ovlivňuje nás, a proto na ni navazujeme“, uvedla scenáristka a režisérka Karolína Zalabáková. Tvůrci si Památník vybrali nejen kvůli jeho unikátní architektonické a vizuální podobě. „Pro mne osobně je to zásadní dominanta Zlína. Do děje Památník zapouštíme organicky – nebude jen kulisou, ale skutečnou součástí příběhu. Jeden z hlavních hrdinů – David Doubek, ztvárněný Tomem Seanem Pšeničkou – tady v seriálu brigádničí jako průvodce“, vysvětlil producent Lukáš Gargulák.

Štáb strávil v interiéru Památníku celkem 12 hodin. Na place se přitom objevil výrazný herec nastupující generace Tomas Sean Pšenička a slovenská hvězda Jana Kovalčiková. Co přesně ve scéně zasazené do Památníku odehráli, už producent neprozradil. Chce diváky překvapit. Věří, že druhá řada seriálu o zkáze na první pohled zcela tradiční rodiny bude neméně úspěšná jako ta první, oceněná na 55. ročníku Dětského filmového a televizního festivalu Oty Hofmana v Ostrově.

Pro Památník Tomáše Bati nešlo o první filmovou zkušenost. Kulturní památka se od svého zpřístupnění v roce 2019 objevila například v dokumentech České televize Zlínský klenot a Zlín – město v Zahradách. V roce 2020 prostor zaujal holandskou produkci, která v interiéru natočila finálové kolo populární rodinné televizní soutěže Wie is de Mol. Diváckou úspěšnost zaznamenal v neposlední řadě celovečerní snímek Úsvit, jehož tvůrci měli Památník pronajatý po dobu tří natáčecích dnů.

Proč je Zlín pro filmaře atraktivní? „Kromě toho, že nabízíme zajímavé lokace, jsme členem projektu ‚Filmová obec‘. To znamená, že štábům poskytujeme zvýhodněné podmínky pro natáčení. Nad rámec toho podporujeme i samotnou filmovou tvorbu prostřednictvím filmového fondu,“ popsala náměstkyně primátora města Zlína Martina Hladíková. Že jde o kooperaci oboustranně výhodnou, potvrdila i vedoucí Památníku Magdaléna Hladká: „Spolupráce s filmaři nám umožňuje oslovit širší publikum. Řada turistů se při návštěvě Památníku na jednotlivé filmy odvolává.“

www.pamatnikbata.eu

„Celkem bude ve vysočanské Pragovka Gallery v roce 2024 k vidění 12 výstavních projektů ve třech blocích. První z nich zahajujeme právě v únoru. Většina výstav vzešla z projektů přihlášených do Open Callu, kdy ty nejlepší vybrala devítičlenná odborná komise. Celkem se přihlásilo 145 projektů do výstavní části a 66 projektů do mezinárodního rezidenčního programu galerie,“ popisuje výkonný ředitel galerie Filip Zimovjan.

Zastřešujícím tématem Open Callu byl Růst a půst či nerůst ve velmi obecné rovině. Celým výstavním plánem se prolínají tři hlavní pohledy na dané téma – ekologický, společenský a tělesný. Garantem výstavního plánu je kurátorský KOLEKTYV Pragovka Gallery ve složení Vladimír Merta, Veronika Přikrylová, Kristýna Řeháčková, Pavel Tichoň a Tea Záchová.

Výstava First Principles, kterou zahájí Pragovka Gallery spolu s dalšími třemi výstavními projekty už 8. února, představí tvorbu Karímy Al-Mukhtarové především z období posledního roku. Autorka rozvíjí osobitý autentický vizuální jazyk, který rezonuje v tektonice a energii materiálů, specificky kombinuje nazírání na filozofii každodennosti a bytostnou potřebu výtvarného projevu. Ve výsledku tak vytváří pozoruhodná díla, která jako by mimoděk zrcadlila otázky vztahující se k vlastnímu smyslu, identitě, tradici nebo řemeslu. Kurátorem výstavy je Jan Kudrna.

Umělkyně nejmladší generace Tina Hrevušová demonstruje ve výstavě Unexpected Existence podobenství o civilizaci, která se snažila navázat na opomíjené senzuální podstaty – emoce. Kurátorkou výstavy je Tea Záchová.

Michaela Spružinová dává starému sklu novou podobu a nový život. V intermediálně laděné instalaci Pohlednice z pouště oživuje a transformuje nejen úlomky skla, ale i modernistické koncepty a vize. Aktualizuje techniku koláže, kombinuje náhodné tvary střepů, celé tabule kýčovitého skla i jeho úlomky různým způsobem vrství. Doplňuje je kresbou obyčejnou pastelkou na pískovaném podkladu nebo kompozicemi ze skleněných nití. Vypráví příběh globalizovaného světa s celosvětovým koloběhem zdrojů a materiálů, lidské práce a turismu, příběh o propastných rozdílech mezi různými společenskými vrstvami. Kurátorkou výstavy je Vendula Fremlová.

A konečně ve skupinové výstavě pod kurátorským vedením Pavla Tichoně Heuristický algoritmus zkoumá čtveřice umělců Mário Birmon, František Dvořák, JaZoN Frings, Michal Pustějovský a skupina GUFRAU metodou neobvyklých řešení zdrojový kód, který pohání současnou ekonomiku a energetické zdroje. Vizuální jazyk výstavy není dogmaticky kritický, společným jmenovatelem je naopak lehkost a úměrná nadsázka. Kurátorem výstavy je Pavel Tichoň.

 „Kromě výstavních projektů realizuje Pragovka Gallery také mezinárodní rezidenční program a edukační programy pro rodiny s dětmi i školy. Návštěvníci u nás letos opět najdou také komunitní akce, jakými jsou například ArtFér, kde si mohou zakoupit originální umělecká díla přímo od stálých rezidentů Pragovky a dalších umělců mladé a střední generace, nebo promítaní letního kina,“ doplňuje rezidentní umělec Pragovky a člen kurátorského KOLEKTYVu Pavel Tichoň.

Výstavy prvního bloku budou otevřeny od úterý do pátku od 13 do 19 hodin a o víkendu od 12 do 18 hodin až do 2. května 2024. Program celého bloku doplní tři nedělní edukační programy pro rodiny s dětmi 18. 2., 17. 3. a 14. 4. Ke každé výstavě bude také připraven doprovodný program ve formě komentované prohlídky, uměleckých performance či workshopů pro dospělé v termínech 7. 3., 4. 4., 11. 4. a 18. 4. Aktuální informace najdete na webové stránce galerie www.pragovkagallery.cz.


O Pragovka Gallery

Umělecká komunita v Pragovce začala vznikat na přelomu roku 2010 a 2011. Do tehdy opuštěného průmyslového areálu se začali stěhovat první umělci se svými ateliéry. Brzy v areálu zcela organicky vznikla živá umělecká komunita a s ní i první akce a výstavy.

V současnosti je hlavním hybatelem uměleckého dění v Pragovce Pragovka Gallery, kterou provozuje spolek Pragovka for Art. Kromě mezinárodního výstavního programu organizuje rezidenční program pro české i zahraniční umělce a edukační program pro školy i veřejnost, podporuje uměleckou komunitu v Pragovce a stojí za úspěšnými akcemi jako ArtFér či letní kino.

Národní cena za studentský design 2023 oslavila třiatřicáté výročí! Poprvé byla vyhlášena Design Cabinetem CZ v roce 2008. Navazuje však na soutěž, kterou organizovalo od roku 1991 do roku 2007 Design centrum České republiky. Mladí designéři všech typů škol soutěžili o Národní cenu za studentský design a o ocenění Vynikající studentský design a Dobrý studentský design.

V roce 2012 se soutěž stala mezinárodní. Další změna nastala v roce 2014, kdy se rozdělila na dvě části – na obory patřící pod oblast vizuální komunikace a oblast 3D designu a užitého umění. Soutěží nezávisle na sobě v bienálovém rytmu.

Rok 2023 patří pracím z nejširšího spektra 3D designu zahrnujícího produktový a industriální design (například nábytek pro interiéry a exteriéry, interiérové doplňky, svítidla, stolovací prvky, varné nádobí, strojní zařízení, přístroje, nářadí, zdravotnická technika, předměty pro handicapované, transportní design, zemědělská technika, sportovní potřeby, hračky, didaktické potřeby, hobby, obaly s důrazem na konstrukci, řešení soukromých i veřejných interiérů aj.) a užitého umění (například sklo, keramika, porcelán, textilní a oděvní design, obuv, doplňky, šperk aj.), které vznikly po 1. lednu 2019.

Do soutěže v roce 2023 se přihlásilo 203 autorů se 226 pracemi (55 prací z oborů architektura, interiér, nábytek, 93 prací z oblastí produktového designu, svítidel a prací z oborů industriálního a transportního designu, 35 prací z oblastí obuvi, oděvů, šperků, doplňků a 27 prací z oborů sklo a porcelán) z 18 univerzit a vysokých škol a 15 vyšších odborných škol a středních odborných škol.

Jejich práce hodnotily tři nezávislé poroty: mezinárodní univerzitní porota byla složena z pedagogů vysokých škol a univerzit, národní středoškolská porota složená z pedagogů středních a vyšších odborných škol a mezinárodní porota složená z kurátorů muzeí, nezávislých expertů a nejlepších profesionálních designérů ČR včetně zahraničních designérů. Celkem hodnotilo studentské práce 91 profesionálních vysokoškolských a středoškolských pedagogů a 18 produktových a industriálních designérů, architektů, expertů, teoretiků  a kurátorů designu. 

Národní poroty nominovaly pro rozhodování mezinárodní poroty 109 prací. Mezinárodní porota pak v několikakolovém hodnocení udělila Národní cenu za studentský design 2023 *GRAND, Národní cenu za studentský design 2023 *JUNIOR, 6 ocenění Excelentní studentský design 2023 a 13 cen Dobrý studentský design 2023.

Vítěz Národní ceny za studentský design 2023 *GRAND Jan Kaděra  s  rostoucím dětským invalidním vozíkem z  Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně získává diplom, právo používat logo vítěze soutěže Národní cena za studentský design 2023 *GRAND, cenu Českých center (týdenní rezidenční pobyt v některé vybrané evropské metropoli se sídlem Českých center), pobyt v Art Campu Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZUČ v Plzni, výrobky firmy IKEA ČR, s. r. o., knihu Materiology, volný vstup do knihovny materiálů Matério, sadu odborného magazínu Interiéry a roční předplatné časopisů Interiéry a Brand & Stories.

Vítězkami Národní ceny za studentský design 2023 *JUNIOR jsou studentky Střední školy Strážnice Tereza Blažková, Viola Gajdošová, Nela Svrčinová a Natália Turkovičová za oděvní kolekci Modrotisk. Obdrží diplom, právo používat značku Národní ceny za studentský design 2023 *JUNIOR, pobyt v Art Campu Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZUČ v Plzni, výrobky firmy IKEA ČR, s. r. o., knihu Materiology, volný vstup do knihovny materiálů Matério, sadu odborného magazínu Interiéry a roční předplatné časopisů Interiéry a Brand & Stories.

Excelentní studentský design 2023 získávají Vojtěch Veverka (za sáně krosnu), Marttina Wimmerová (spona na pásek  čOčka) a Markéta Vápeníková (krmítko Berry) z Ústavu designu Fakulty architektury ČVUT, Sára Káňová (kolébka) z Ústavu nábytku Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, Františka Benčaťová z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (textilie Basket-like, basket-what, basket-why…) a Markéta Masnicová z Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Získávají diplom, právo užívat značku Excelentní studentský design 2023 a produkty firmy IKEA.

Dobrý studentský design 2023 získali Anežka Kotková (oděvní kolekce Vlnění) z Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci, Petra Kmošťáková (sedací prvky do exteriéru trône) a Anastasia Mazur (zrcadla s vyplétaným rámem Nami) z Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, Markéta Ptáčková (vakuová dlaha pro psy), Klára Vinklárková (Šněrované ramínko) a Petra Deáková (práce Prázdno na Perštýně) z Fakulty architektury ČVUT v Praze, Jan Vítek (elektrický motocykl) a Jan Dvořák (elektrický skútr Digger) z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, Anna Martinková (skleněný objekt Kropenka) a Kamila Dvořáková (skleněný objekt Cut) z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Barbora Králová (lustr Symphony) z Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově,  Jana Dvořáková (šachy Remíza) ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti a Štěpán Pryszcz z AVE ART Ostrava, soukromé Střední umělecké školy a Základní umělecké školy v Ostravě.

Obdrží diplom a právo užívat značku Dobrý studentský design 2023.

Zvláštní ceny udělují děkani vzdělávacích institucí, profesionálních sdružení, muzeí a profesionálních magazínů.

Cenu Exit Design udělila děkanka Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Kolébce Sáry Káňové (LDF Mendelu, Brno), děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU Plzeň ocenil brýle Monocat Markéty Masnicové (FUD UJEP, Ústí nad Labem), oděvní kolekci Vlnění Anežky Kotkové (FT TUL, Liberec a lustr Symphony Barbory Králové (SUPŠS, Kamenický Šenov). Cenu rektora Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a cenu děkana Fakulty multimediálních komunikaci UTB získal Vít Gabriel za nákladní kolo (FDULS ZČU, Plzeň). Ředitel Ústavu konstruování Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně ocenil práci S-Ply Davida Stingla a Filipa Sobola. Tuto práci si pro Cenu za ergonomii vybrala Česká ergonomická společnost a Unie profesionálních designérů ČR. Cenu za ergonomii získali dále Vojtěch Veverka za produkt do hor Sáně krosna  a Tereza Horičková za edukativní stavebnici Kocki (oba z ÚD FA ČVUT) Tatáž práce získává ocenění Nadace českého výtvarného umění. Cenu za ekologii uděluje poprvé vedoucí Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie, Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické (ÚUPE FTOP VŠCHT ČVUT) v Praze. Vybral práci Anežky Kotkové Vlnění (FT TUL), Petry Rudolfové za Koloběh oleje (VŠUP) a Karolíny Petřekové za Festivalový stolek (ÚD FA ČVUT). Cenu České ergonomické společnosti si odnesla také Petra Kmošťáková za porcelánový set jídelních talířů pro handicapované (FUD UJEP). 

Generální ředitel Národního technického muzea v Praze určil k odkoupení do sbírek NTM Sáně krosnu Vojtěcha Veverky (ÚD FA CVUT). Ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze si vybrala k odkoupení do muzejních sbírek práci textilií Františky Benčaťové (VŠUP).

V roce 2023 poprvé vybral k ocenění i vedoucí Ústavu designu Fakulty architektury ČVUT. Ocenil Sáně krosnu Vojtěcha Veverky (FA ČVUT), Koloběh oleje Petry Rudolfové (VŠUP) a psychoterapeutickou Deku bezpečí Martiny Wimmerové (FA ČVUT).

Cenu brněnského studia Design ATAK získal Jan Hába z Mendolvy univerzity  (ÚN TDF) za návrh vstupní budovy historických vodojemů. Nadace českého výtvarného umění ocenila oděvní kolekci Modrotisk autorek Terezy Blažkové, Violy Gajdošové, Nely Svrčinové a Natálie Turkovičové ze Střední školy Strážnice.  

Každým rokem hlasuje prostřednictvím internetu veřejnost o Cenu veřejnosti. V roce 2023 ji získali Anton Smirnov z FDU LS v Plzni za Marťanský rover pro budoucí expedici na jiné planety a studentky Střední školy Strážnice Tereza Blažková, Viola Gajdošová, Nela Svrčinová a Natália Turkovičová za oděvní kolekci Modrotisk.

Soutěž mohla proběhnout díky finanční podpoře Rozvojového a podpůrčího fondu GESTOR, České ergonomické společnosti a jejímu projektu Ergonomie do škol, Městské části Praha 1, firmy Grund a nadace Jablotron. Materiálové projekt podpořili Design Cabinet CZ, Česká centra, Galerie České spořitelny, Cargo Gallery, IKEA ČR, Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara – Art Camp, studio Design ATAK, ABF a knihovna materiálů Matério.

Grafický vizuální styl soutěže a katalogu vytvořil doc. akad. mal. František Steker z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni, vizuál pro mediální sítě MgA. Kateřina Puncmannová.  

Design Cabinet CZ je zapsaný spolek podporovaný převážně dobrovolníky – studenty designu.

Kořeny vzniku pořadu spadají do roku 1967. Jiří Šlitr tehdy strávil několik měsíců na světové výstavě Expo 67 v Montrealu, kde v rámci Kinoautomatu Radúze Činčery uváděl pořad pro děti a také hudební program Stars of Prague, v němž představoval československé pěvecké hvězdy jako Hanu Hegerovou, Juditu Čeřovskou nebo Karla Gotta. Přitom zde pozorně sledoval aktuální umělecké trendy a opakovaně jezdil také do sousedních Spojených států, kde jej mimo jiné zaujal typ hudebního večera, o němž se posléze po návratu do republiky zmínil i v rozhovoru pro Kulturní tvorbu: „Když jsem byl v Americe, tak jsem tam na to narážel v každé hospodě, v takových těch tingl-tanglech, šantánových podnicích, kde lidi pijí jen pivo a na stole tam mají buráky – a to je všechno, nic jiného se tam nedostane. Ale je tam pianista a bendžista a obsluhují holky v korzetech, eventuálně v těch lepších lokálech je holka na houpačce u stropu, houpá se jako ozdoba – a nic se tedy neděje, než že ti muzikanti hrají písničky a lidi je zpívají, národní písničky, pochodové písničky, šlágry, a je to tak úžasná atmosféra a je to tak spontánní, že nevím, jestli tu někdy někde v Praze něco takového bylo…"

V archivu Českého rozhlasu se dochovaly pouze tři z odvysílaných dílů (1, 2 a 5), které proto zařazujeme přednostně v kvalitní podobě. Po zbylých třech pátral Lukáš Berný spolu s Ondřejem Suchým, Růženou a Jaroslavem Majerčíkovými a s nemalou pomocí Davida Hertla z Českého rozhlasu. Zejména díky archivům Bohuslava Smítky, Iva Bílého a Věry Kyliesové se podařilo objevit několik záznamů, jež sice mají notně sníženou audio kvalitu, nicméně zařazujeme je také jako cennou archivní památku práce Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého.

Jiří Suchý a Jiří Šlitr: PŮLNOČNÍ PÁRTY S+Š

CR1204-2, EAN 8590236120426, CDmp3 349 Kč / 21% DPH
Celkový čas 5 hodin 23 minut

„Půlnoční párty byla jediným programem, který jsme hráli pod samopaly. Bylo to v roce 1968 v armádním studiu Československého rozhlasu střeženém českými vojáky před okupanty.“

Jiří Suchý

Dosud nevydané rozhlasové nahrávky z roku 1968.

1. Půlnoční párty S+Š č. 1 | první část .................................... 28:04

2. Půlnoční párty S+Š č. 1 | druhá část ................................... 30:04

vysíláno 2. 11. 1968

3. Půlnoční párty S+Š č. 2 | první část .................................... 30:59

4. Půlnoční párty S+Š č. 2 | druhá část .................................. 26:48

vysíláno 9. 11. 1968

5. Půlnoční párty S+Š č. 5 | první část .................................... 30:39

6. Půlnoční párty S+Š č. 5 | druhá část .................................. 29:09

vysíláno 30. 11. 1968

BONUSY

nahrávky ve snížené technické kvalitě, originální rozhlasové záznamy se nedochovaly

7. Půlnoční párty S+Š č. 3 | první část .................................... 26:51

8. Půlnoční párty S+Š č. 3 | druhá část ................................... 26:34

vysíláno 16. 11. 1968

9. Půlnoční párty S+Š č. 4 | první část ..................................... 17:07

10. Půlnoční párty S+Š č. 4 | druhá část .................................... 19:12

vysíláno 23. 11. 1968

11. Půlnoční párty S+Š č. 6 | první část .................................... 30:43

12. Půlnoční párty S+Š č. 6 | druhá část ................................... 27:18

vysíláno 14. 12. 1968

V archivu Českého rozhlasu se dochovaly pouze tři z odvysílaných dílů (1, 2 a 5), které proto zařazujeme přednostně v kvalitní podobě. Po zbylých třech pátral spisovatel Lukáš Berný spolu s Ondřejem Suchým, Růženou a Jaroslavem Majerčíkovými a s nemalou pomocí Davida Hertla z Českého rozhlasu.

Zejména díky archivům Bohuslava Smítky, Iva Bílého a Věry Kyliesové se podařilo objevit několik záznamů, jež sice mají notně sníženou audio kvalitu, nicméně zařazujeme je také jako cennou archivní památku práce Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého.

Tyto záznamy si vyžádaly několik zásahů. Ačkoliv v roce 1968 všechny díly působily jako živé vysílání, ve skutečnosti byly zpravidla o den dříve přetáčené a následně krácené. Slyšíme v nich někdy ne úplně citlivé zásahy střihu a v některých případech se naopak drobné části díky střihům záznamů opakovaly. První díl byl při premiéře z neznámého důvodu vysílán pouze do písně Blues o světle. Následná skladba Kytky se smály byla vypuštěna, přičemž další tři písně (Honky tonky blues, Trojský kůň a Propil jsem gáži) byly i s mluveným slovem S+Š dodatečně použity při tvorbě čtvrtého dílu (byly tam vstřiženy po bloku skladeb Jaroslava Jakoubka). Zcela totožnou nahrávku písně Propil jsem gáži prodlouženou o finální track prvního dílu Spánek má strýčka portýra znovu režie použila jako finále také šestého dílu.

V našem záznamu uslyšíte kompletní nahrávku prvního dílu se všemi zmíněnými písněmi, jež se v této podobě reprízovala, resp. prvně vysílala 5. ledna 1969 pod upraveným názvem Nedělní párty S+Š. Z toho důvodu vypouštíme totožnou (ovšem zvukově nekvalitní) část nahrávky v díle čtvrtém. Stejně tak jsme vystřihli opět totožnou verzi písně Propil jsem gáži z dílu šestého, byť zde pro dojem ucelenosti dílu ponecháváme závěrečné zopakování skladby Spánek má strýčka portýra, kterou S+Š i v jiných případech s oblibou používali jako finále.

www.radioteka.cz