Co se děje

Něco cítit nemusíme jen k osobám, ale také k situacím, místům, městům či konkrétním prostorům. Pro umělce takovým prostorem může být třeba výstavní galerie. A proč v případě Zdenky Marie Novákové stará láska nerezaví. To je snadné, není to totiž její první výstava v jičínské zámecké galerii. Jičínský palác, chcete-li zámek, znala Zdenka Marie Nováková už jako malá holka. V šedesátých letech se zatajeným dechem sledovala jeho rekonstrukci a následné otevření galerie. Do prozářeného prostoru se okamžitě zamilovala a už v této době vyklíčila v mladé umělkyni ctižádost v rodném městě vystavovat. První výstava Novákové proběhla v Jičíně na počátku osmdesátých let, poté následovaly další, z nichž poslední se uskutečnila v roce 2009.

Neutuchající a nevyčerpatelný zdroj inspirace Novákové přináší příroda a hudba. S oběma podněty pracuje po celou svou kariéru, avšak z počátku převažovala spíše inspirace přírodou a to přírodou a krajinou rodného Jičínska s jeho skalními útvary, lesy, květy, rybníky... Ve svých starších dílech také více pracuje s realitou, která vychází právě ze zobrazování konkrétního, nutno však dodat, že i v těchto dílech tíhne spíše k abstraktnímu vyjádření. Nemaluje faktický svět, spíše pocity a dojmy, které v nás vyvolává. Toto konstatování je zjevné zejména, když se díváme na její obrazy inspirované hudbou. Hudební skladatel pracující s prchavým okamžikem přenáší právě své osobní prožitky a nesnaží se o pouhou nápodobu vnějšího. Nováková inspirací hudbou přenáší právě tyto pocity a prchlivé okamžiky na plátno.     

Již na začátku jsme zmínili, že zámecká galerie pro Zdenku Marii Novákovou není neznámým místem. Jelikož prostor zná a je si vědomá jakési jeho výlučnosti, rozhodli jsme se nerozbíjet jej množstvím panelů, ale nechat ho zahrát v jeho plné kráse. Po obvodních stěnách rozvěsíme přibližně dvě desítky pláten, které odkazují k fascinaci hudbou. Centrální prostor zaplníme pouze vitrínami, které nenaruší celek. V nich pak budou představeny drobnější práce inspirované opět hudbou a přírodou.         

Výstava se koná od 4. února do 24. března 2024.

ÚTERÝ 6. 2. v 18.00 PAVEL NOVOTNÝ: PRARADY A JINÉ PÍSNĚ

Uvedení multimediální knihy a autorské „čtení“ s nehudebními nástroji Silvrexem, Žárobednou či Troubelem.

Pavel Novotný (liberecký básník, germanista, překladatel, radiofonický tvůrce) uvede svou multimediální knihu Prarady a jiné písně, která koncem minulého roku vyšla v nakladatelství Protimluv a představuje průřez jeho písňovou tvorbou z let 2002–2022. Autor s sebou vezme i některé ze svých nehudebních nástrojů, například Silvrex, Pružeň, Žárobednu, Europu, Troubel, lakovací pistoli nebo kamení. K mání bude jak nová kniha, tak její limitovaná verze s fyzickými nosiči (CD). V pořadu vystoupí také nakladatel a houslista Jiří Macháček. Jako vědec se Pavel Novotný zabývá literární montáží, akustickou literaturou a také fonickou poezií (nedávno například vydal textově-zvukovou publikaci Česká fonická poezie), do češtiny přeložil mimo jiné poezii Hanse Magnuse Enzensbergera nebo Gerharda Rühma. Pořádáme ve spolupráci s nakladatelstvím Protimluv.

STŘEDA 14. 2. v 18.30 IAN MIKYSKA & MOŽNÁ HOSTÉ

Koncert jednoho z nejvýraznějších mladých českých skladatelů

Ian Mikyska patří mezi nejvýraznější mladé skladatele a aktivní organizátory dění v oblasti soudobé a experimentální hudby. Věnuje se ale také překladům poezie a prózy, kompozici a improvizačním projektům v různých žánrech. Jeho práce jsou obvykle v určitém smyslu založeny na zvuku, často propojují několik médií a opakovaně zkoumají souvislosti mezi vnímáním a konceptem, mezi myšlenkami a zážitkem přítomného okamžiku, často poukazují na pomíjivost našeho bytí, ekologická témata, meditativní praktiky a naše každodenní zkušenosti vůbec.

NEDĚLE 18. 2. v 10.00 GUERILLOVÁ PTAČÍ KRMÍTKA

Ptačí dílna pro rodiny ve Fiducii

Téma městské zvěře rezonuje v poslední době ostravskou kulturní krajinou více než dříve. V Galerii PLATO je zvěři věnována aktuální výstava, před její budovou pak stojí vánoční stromeček pro městská zvířátka, na který se létají přikrmovat i různé druhy ptáků. A právě ptactvo je předmětem rodinné dílny ve Fiducii. Guerilla gardening i guerilla knitting už jsou termíny více méně zavedené, my ale představíme pojem nový, guerilla krmítking. Pro ptáky budeme vyrábět vlastní autorská krmítka, něco si povíme o trendu a významu celoročního krmení ptáků ve městech a posléze společně vyrazíme do ulic a krmítky osadíme různá místa v centru Ostravy. Ptačí dílnu pro rodiny ve Fiducii vede Hynek Chmelař.Vstup na dílnu je volný pro všechny zájemce, materiál zajištěn. 

PONDĚLÍ 26. 2. v 17.30 VITRÍNKA VOLUME 8 – UMĚLECKÉ VAZBY
Knižní výstava v galerii Vitrínka ve vstupní chodbě antikvariátu
Vystavíme knihy, jejichž nevšední vazby vytvořili jak významní čeští umělci a knihvazači, jako byl František Bílek či Jenda Rajman, tak anonymní tvůrci. Budete si moci prohlédnout vazby ručně malované, pergamenové či jinak originálně pojaté.  

PONDĚLÍ 26. 2. v 18.00 JAKUB ČUŠKA: OBRAZY A AKVARELY

Vernisáž výstavy v Galerii Dole 

V tvorbě olomouckého malíře Jakuba Čušky (*1989) dominuje procesuálnost v nakládání s médiem malby. Důležitou roli přitom hraje náhoda a improvizace. Ačkoli se na obrazech často objevuje lidská figura, nejde primárně o ni samotnou. Autor ji pojímá spíše jako znak či symbol, jehož prostřednictvím může uvažovat o situaci člověka v současném světě. Stejně dobře se ale dá využít pro introspektivní meditaci. Patrné je to především na akvarelech, které Jakub Čuška vnímá jako své osobité deníkové záznamy. Absolvent ateliéru Malba 4 na Akademii výtvarných umění v Praze (2020) v Galerii Dole představí obě polohy své tvorby.

Výstava potrvá do 2. dubna 2024. Kurátorem výstavy je Martin Mikolášek. 

ČTVRTEK 29. 2. v 18.00 OSTRAVSKÝ HLAVÁK – JAKÝ BYL, JE A BUDE?

Historie, současnost a budoucnost hlavního nádraží a jeho okolí v terénní přednášce Martina Strakoše a Romany Rosové

Ostravské hlavní nádraží je cennou stavbou bruselského stylu a klíčovou vstupní branou do města. Město Ostrava před časem zadalo projektovou přípravu radikální proměny přednádražního prostoru architektonickému ateliéru CASUA architekta Olega Hamana. Ateliér vytvořil několik možných variant řešení, žádná však nemohla potlačit negativní vliv určitých daností, vybraných městem a Správou železnic, včetně plánovaného vyústění podchodů z nástupišť v prostoru pergoly v přednádraží. Uvedené změny zatím zůstávají na papíře a veřejnost o nich příliš neví. Přitom je důležité pojmenovat hodnoty zmíněné lokality, poukázat na kvalitu architektury současné výpravní budovy i přednádražního prostoru a zdůraznit potřebu komplexního řešení celku, včetně hledání vhodného projektu, nejlépe prostřednictvím architektonické soutěže. Propojení výpravní budovy s přednádražím a vyřešení napojení hlavního nádraží na centrum Přívozu představují důležité výzvy pro kvalitu budoucího řešení zmíněné lokality, o níž si budeme na místě povídat s historikem architektury Martinem Strakošem a historičkou Romanou Rosovou z Národního památkového ústavu. Pozor! Sraz u hlavního nádraží.

VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ
Místo si můžete rezervovat na tel.: 596 117 312 nebo osobně v antikvariátu (Mlýnská 2, Ostrava 1) vždy v pracovní dny od 10 do 18 hodin.
Náš klubový web: www.klubfiducia.cz

Naše další webové stránky: 
www.antikfiducia.com, www.e-antikvariat.com, www.antikvariaty.com
klubfiducia.cz
krasnaostrava.cz
ostravskesochy.cz
ostravskepamatky.cz
ostravskestezky.cz

naše stránky na Facebooku: antikfiducia, krasnaostrava, ostravajevcentru

naše skupiny na Facebooku: Čtenářský klub Ostrava, Ostravské výlety, Ostravské sochy, Dětské studio Fiducia

Program klubu Fiducia pro vás připravuje naše dramaturgická rada:
Ilona Rozehnalová, Monika Horsáková, Martin Mikolášek, Roman Polášek, Martin Popelář, Martin Režný, Petr Stach, Iva Málková, Libor Magdoň, Milena Vitoulová, Martin Strakoš, Pavel Hruška, Jiří Sovadina, Petr Šimíček, Marcela Lysáčková, Max Lysáček, Kristína Pupáková, Jiří Šigut.

Akce Antikvariátu a klubu Fiducia podporují:
Ministerstvo kultury ČR, Statutární město Ostrava, Nadace české architektury, Moravskoslezský kraj, MUDr. David Feltl, tiskárna Printo, Portaflex, Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz.

Venezuelská režisérka Patricia Ortegová vypráví s lehkostí, vtipem i kapkou provokace příběh sedmdesátileté katoličky Cruz, která celý život žije podle pravidel rigidní španělské společnosti. Denně chodí do kostela, uzavírá své tělo do korzetu, stará se o svého nemluvného manžela, pečuje o vnučku a strachuje se o dceru, která se snaží prosadit ve Vídni jako tanečnice. Stačí ale jeden náhodný klik na internetu a její život nabere úplně nový směr. Pornostránky, které zpočátku zděšeně ukrývá pod polštář, jsou začátkem cesty ke svobodě – těla, emocí, myšlení.

Hlavní roli ve filmu ztvárnila Kiti Mánverová, známá z filmů Pedra Almodóvara. „Potřebovala jsem ženu, která by dokázala omládnout bez make-upu, která by měla velmi široké emocionální spektrum a schopnost vypadat na začátku jen svými gesty a pohyby těla velmi staře a pak, po všem, co se jí stane, omládnout,“ řekla režisérka Patricia Ortegová o obsazení Mánverové. „Zjistila jsem, že je úžasná, protože dokáže být „Almodóvarovým děvčetem“ a zároveň někým úplně jiným. Když se dívám na Mamacruz, velmi si její práce vážím, protože se v tom filmu úplně vydala. Nebála se být citově a fyzicky zranitelná. Mám pocit, že Kiti je duší filmu.“

„Předsudky, očekávání a společenský diktát zná každý z nás a nesmělá a vytrvalá cesta Cruz ke svobodě je tedy univerzálním příběhem, který může oslovit diváky napříč generacemi. Proto tento laskavý, humorný a okouzlující příběh uvádíme do kin se stejnou vášní, jakou objevila naše hrdinka Cruz,“ řekla programová ředitelka Asociace českých filmových klubů Iva Hejlíčková.

Snímek měl světovou premiéru na festivalu v Sundance a sbírá kladná hodnocení od zahraničních i českých kritiků:

„Geniální výkon Kiti Mánverové.“ Cineuropa

„Hold všem ženám, které se rozhodly vzít osud do svých rukou.“ Variety

„Nádherná studie života, se silným poselstvím, že život se má žít.“ Slashfilm

„Decentní a laskavý, přesto provokativní a vtipný.“ Martin Mažári, Totalfilm

„Sexuální probuzení je možné v každém věku: jak inspirativní!“ Irena Hejdová, Deník N

„Mystické vytržení a sexuální extáze jsou jen dvě strany téže mince. (…) Možná na to nechoďte se svou mámou, ale pošlete na to svoji mámu.“ (Kamil Fila)

Důležité odkazy

České stránky: https://acfk.cz/film/mamacruz/

Oficiální trailer: https://youtu.be/xKybepcoi8o

FB: https://www.facebook.com/asociaceceskychfilmovychklubu

www.acfk.cz

www.lfs.cz

„V polní kuchyni se vařila Balounova polévka, která se prodávala na konci masopustu za symbolickou jednu korunu. Lidé mohli ochutnat také zabijačkové speciality, jitrnice, jelita, tlačenku, na místě vyráběnou a nešizenou mistrem řezníkem Krkovičkou,“ představila program Soňa Adámková, vedoucí oddělení Domu kultury odboru vnějších vztahů MěÚ Frenštát pod Radhoštěm.

„Letos jsme se rozhodli ozvláštnit tradiční masopustní veselí s valašskou zabijačkou o něco nového. Celý program se tentokrát neodehrával jen na frenštátském náměstí, ale vše začalo už ráno před domem starosty. Potom jsme se všichni vydali za všeobecného veselí městem, až k náměstí. Tam už byla vedle tradičních stánků s uzenářskými a uměleckořemeslnými výrobky připravena zábava pro malé a velké. Postupně tak chceme obohacovat kulturně-společenský život v našem městě. Přicházet s novými akcemi, případně ty dlouhodobě oblíbené a osvědčené dále rozšiřovat a přizpůsobovat potřebám a přáním našich občanů s využitím širokých možností, které nabízí dnešní doba,“ sdělil Jan Rejman, starosta města Frenštát pod Radhoštěm.

Aby návštěvníkům na náměstí rychleji ubíhalo čekání, než se vše zpracuje a uvaří, poslechli si žalmy za poražené prasátko, nebo vyprávění řezníka Krkovičky a zasmáli se u vystoupení žonglérů a klaunů, pouličních herců, které si užili vedle dětí i ti dříve narození. A nechyběla ani svatba. Starostenský pár obnovil před všemi svůj manželský slib a oddávající místostarosta města Zbyněk Vágner jim popřál hojnost všeho. Zdraví, lásky i spokojenosti.  Kostel sv. Martina odbíjel poledne, když se začalo krájet druhé selátko a spustila masopustní kapela. Na město se začal snášet sníh, který dotvořil tu nádhernou masopustní atmosféru.  

www.kulturafrenstat.cz

Tomáš Šidlo je z Jirkova, rodák z Krušnohoří, píše od chvíle, co se psát naučil. Mnoho sešitů a bloků se ztratilo. Některé skončily v kamnech. Právě díky Krušným horám přežil, co následovalo - pocit neustálého ústupu. Kdykoli se totiž s rodiči zabydleli, už se místo jeho domova bouralo. Od starého Mostu přes Dřínov, Albrechtice atd. A právě jen díky Krušným horám, o které se už jako kluk opřel, dokázal přežít ničení zdejší krajiny a marast v hlavách lidí.

Veronika je místní ilustrátorka, tatérka a grafička, která se rozhodla ilustrovat básně na místě a pod dojmem textů.

„Nikdy jsem se neodvážil svá slova veřejně prezentovat a budu moc rád, když alespoň pár slov pomůže někomu mít rád tento kraj a řekne mu „domov“, říká básník.

Výstava je k shlédnutí do 31. března 2024.
 

Fotodokumentaci z vernisáže a více o autorech si můžete přečíst na webu galerie: www.gmesto.eu

Nejprve se vraťme do historie, pro někoho dávné, pro jiného spíš děsivě blízké.  V polovině ledna 1945 proběhl v koncentračním táboře v Osvětimi poslední apel, ale celé měsíce již probíhala likvidace tábora. Vše, co šlo odmontovat bylo odvezeno do Německa, co šlo spálit bylo zlikvidováno, práceschopní vězni odvezeni. Na místě zůstali už jen dozorci a tisíce práce již neschopných, nemocných a podvyživených lidí. Ti byli naloženi po hodinách chůze do vagonů a vezeni dál. Psal se 24. leden 1945 a zmrzlou krajinou Chrudimska projížděl zvláštní vlak. Vagony na uhlí byly naplněny na kost vyhublými těly ve vězeňských mundůrech. Živými i mrtvými. Transport provázely pokyny: nikdo nesmí vězňům pomáhat, o typu vlaku si strojvedoucí nesmí dávat avízo. Našlo se mnoho odvážlivců, co zákazy porušili a snažili se pomoci. I tak pro stovky lidí z různých koutů Evropy už bylo v některých případech pozdě. Mrtvá těla byla vyhazována z vlaku, oblečení ale předtím svlékl a použil někdo z žijících.  Obyvatelům vsí se tak naskytl strašný pohled na zubožená nahá těla. Pro mnohé z nich byl tento pohled prvním důkazem o existenci vyhlazovacích táborů. Po válce se těla pietně ukládala na nejbližších hřbitovech. A zpravidla jediným identifikačním údajem zapsaným do kronik a dalších materiálů bylo číslo vytetované na ruku ubožáka. A přesně tak tomu bylo právě ve Srubech. Hřbitov, pomník, čísla. Pomník dlouhá desetiletí opatřený pěticípou hvězdou ale evokoval spíše místo posledního odpočinku ruského vojáka. Od konce roku 2023 je tomu jinak. Na novém pomníku jsou vytesána čísla a k jednomu se dokonce místnímu nadšenci Michalu Köppingovi podařilo dohledat i jméno.  Dnes víme, že číslo 27013 patří Edgaru Grunvaldovi deportovanému z Berlína.

Velké poděkování patří obci Sruby za zafinancování nového pomníku, za hodiny bádání pak Michalu Köppingovi a jeho mamince. Drobnou pomoc zajistilo i Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě.

Nezapomínejme!

Laterna magika má světové renomé. Je synonymem pro inovativní divadelní zážitky. Bývá označovaná jako první multimediální divadlo na planetě. Nyní bude vůbec poprvé v historii veřejně vystupovat v Trutnově. „Spojuje tradiční prvky s moderní technologií, vytváří tak jedinečné umělecké projekty, které oslovují diváky všech věkových kategorií,“ vysvětluje ředitel Uffa Libor Kasík.

V inscenaci Krajina těla se povedlo spojit zdánlivě neslučitelné žánry - vzdušnou a pozemní akrobacii, balet, breakdance, současný tanec, fyzické divadlo, pantomimu a filmové technologie. Divák sleduje fascinující svět, kde tělo komunikuje beze slov a vypráví příběh plný emocí a nápadů. „Je to jiný pohled na fyzické a taneční divadlo, než jsme byli zvyklí, pohled básnickou formou. Zároveň experimentuje s dramaturgií,“ říká umělecký šéf souboru, režisér a choreograf Radim Vizváry.

Ústředním motivem inscenace je lidské tělo. Desítka umělců na jevišti poukazuje na jeho krásu, možnosti a hranice. Makrofotografie na obrazovkách umístěných na scéně ho přirovnávají ke krajině. „Krajina těla je pro vnímavého diváka, který má rád poezii a pohybové umění. Stejně jako UFFO je experimentální a boří standardní stereotypy,“ zdůrazňuje Radim Vizváry.

Český mim a performer patří mezi stálé a pravidelné hosty nabitého programu trutnovského Uffa. Zaujal například komediální pantomimou Sólo, nonverbální pohádkou Paperboy a rovněž ústřední rolí v inscenaci Heroes, které sehrál společně s populárním novocirkusovým souborem Losers Cirque Company. „Všechna tato představení měla v Uffu úspěch. Trutnovští diváci jsou díky Liboru Kasíkovi a jeho festivalu Cirk-Uff výjimeční. Jsou zkušení a poučení. Proto si myslím, že Krajina těla je inscenace právě pro ně,“ dodává Radim Vizváry.

Představení Krajina těla zařadilo trutnovské UFFO do kategorie Nové divadlo. Na programu je v pondělí 29. ledna od 19:00 hodin. Vstupenky je stále možné zakoupit přímo na Inforecepci UFFO anebo na webu www.uffo.cz.