Středočeský kraj

„Podle slov spoludivadelních pamětníků si naše Divadlo MÁJ zahrálo v Sedlčanech koncem 70. let minulého století. Jednalo se tehdy o hru Grigorije Gorina Zapomeňte na Hérostrata. Jinak nejblíže k Sedlčanům má představitelka (nejen) Kostelničky v Její pastorkyni Máša Weigrichtová, která vyrůstala v nedalekých Radešicích a dodnes se do tohoto kraje často za rodiči a svými kamarády vrací,“ uvedla Vendula Melíšková z pražského divadla.

Divadlo MÁJ se věnovalo od svého založení v 50. letech jak produkci pro dětského diváka, tak pro dospělé. Poptávka po pohádkách a snazší nacházení diváků z řad dětí divadelníky však po roce 2000 nasměrovalo spíše k pohádkovým inscenacím než večerním hrám. „Přesto či právě proto, se však pohádky snažíme střídat, minimálně ob rok, činohrou pro dospělé,“ poznamenala Vendula Melíšková.

Její pastorkyňa Gabriely Preissové se k Divadlu MÁJ dostala skrze režiséra Jaroslava Kodeše, který se souborem nastudoval tuto hru k 60 letům činnosti tohoto divadla. Režisér se aktualizováním původního textu zabýval již nějaký čas a (ne)tajně doufal, že se mu ji povede s některým z divadel, s nimiž spolupracuje, přenést na prkna před diváky.

„Jak sám režisér několikrát zdůraznil, hra ho fascinuje především tím, že v ní lze nalézt mnohé shodné prvky s realitou našeho dnešního života. Bez větší nadsázky lze ze hry vyčíst jeden z možných zdrojů, dnes bohužel stále častějšího a častějšího, terorismu. Především postava kostelničky je jakýmsi fanatickým filtrem, který z dobrých úmyslů vědomě vytváří neuvědoměné peklo,“ vysvětlila Melíšková, která působila při nastudování Její pastorkyně jako asistentka režie.

Co se týká úprav textu z roku 1890, některé pro děj méně důležité postavy byly vyškrtány. Jednak z dramaturgického hlediska a dále z nemožnosti některé role obsadit. Režisér Kodeš také stylisticky přizpůsobil a sjednotil i mluvu jednotlivých postav, aby byla dnešnímu divákovi lépe srozumitelná, ale zároveň nepopřela původní jazykovou estetiku.

„Představení O perníkové chaloupce aneb Jenom jako autora Vlastimila Pešky je psané jako divadlo na divadle a takto se ho snažíme divákům i představit. Naše inscenace nabízí vedle svého tradičního lineárního vyprávění pohádky o Jeníčkovi a Mařence ještě další 'nadrovinu', kdy herci divákům přiznávají, že si jen na pohádku hrají a dokonce se zajímají o jejich názor. Právě proto uvádíme, že ji hrajeme v netradičním kabátku,“ uzavřela Vendula Melíšková.

„Náš fotoklub vystavoval v Galerii Františka Drtikola již před deseti lety, kdy jsme slavili 50 let trvání klubu. Navíc někteří naši členové i v roce 2013 v rámci soutěžní výstavy na téma krajina, portrét a akt. Kromě galerie jsme v posledních deseti letech vystavovali v Příbrami také na poště u Jiráskových sadů, minimálně dvakrát v galerii Café U Modré kočky na Březových Horách a jednou i volně přímo v parku v Jiráskových sadech,“ uvedl předseda fotoklubu Michal Dymák.

Na aktuální výstavě představuje své fotografie 13 členů klubu, konkrétně František Benda, Patrik Dvořák, Michal Dymák, Vladimír Holan, Stanislav Kamenický, Martin Moravec, Tomáš Moravec, Karel Plaček, Pavel Pospíšil, Zdeněk Seitl, Pavel Šrámek, Pavel Toman a František Vais. Každý z nich prezentuje šest nebo sedm snímků, takže celkový počet vystavených fotografií přesahuje číslo sedmdesát.

„Fotografie vybíral každý z vystavujících sám - jako celek, který ho charakterizuje. Jako klub jsme dopředu věděli, s čím každý na výstavu jde, když jsme si vzájemně výstavní výběry ukazovali. Vzájemné ovlivňování jsme se ale snažili minimalizovat a nechat každému svobodu v tom, co na výstavu vybere. Jednotícím prvkem, až na jednu výjimku, je rozměr fotografií 60 x 40 centimetrů. Jinak jde o směsici obsahující všechny hlavní fotografické žánry a ukazuje skrze vystavené snímky 13 různých fotografických osobností,“ vysvětlil Michal Dymák.

FOTOKLUB URAN vznikl v roce 1957 jako přímý pokračovatel fotokroužku při národním podniku Safina a jeho zřizovatelem byly Uranové doly. Klub byl dlouhá léta účastníkem i pořadatelem mapových okruhů, z nichž pravděpodobně nejznámější byl okruh Tatranský. Několik posledních let před odchodem Uranových dolů z Příbrami byla mezi členy fotoklubu velmi oblíbená roční soutěž o Mistra klubu.
Po odchodu zřizovatele zažil Fotoklub Uran ještě dva významné zvraty. První nastal při ztrátě dotací Uranových dolů. Druhý byl dán rychlým nástupem digitální fotografie a nutností vyrovnat se s touto skutečností. Klub měl však podle svého vedení dostatek životaschopnosti a se značnou dávkou štěstí se se všemi potížemi vyrovnal. „Dnes má fotoklub zhruba 15 aktivních členů a scházíme se každý čtvrtek od 18 hodin v salonku restaurace Na Hradbách v Domě Natura,“ uzavřel Michal Dymák.

Program:

Hudební večer v doprovodu DJ Radima Keitha

Mikromagie kouzelníka Marcolliho

Bohatý zámecký raut od 20:00 hodin

Půlnoční ohňostroj v zahradě

Novoroční přípitek s majitelem zámku

„V Sedlčanech budeme hrát jako Duo Manera poprvé, ale myslím, že můj kolega Mirek Žára  již v Sedlčanech vystupoval s flamencovým projektem La magia del flamenco se známou zpěvačkou Editou Adlerovou,“ uvedla Soňa Vimrová, která pochází z Rokycan, takže to má na Příbramsko blízko a ráda podniká výlety do okolní přírody.

Miroslav Žára kromě Dua Manera vystupuje již dlouho s flamencovým uskupením La magia del flamenco, Soňa Vimrová navíc účinkuje v komorním souboru Maurice Ensemble se sólisty Národního divadla Michaelou Zajmi /zpěv/ a Bledarem Zajmi /violoncello/. Oba kytaristé se znají již od studií na Konzervatoři v Plzni a dále ze třídy profesora Štěpána Raka na HAMU, ale jako Duo Manera začali vystupovat až před několika lety.

„Oba jsme si tímto splnili dávný cíl a velkou lásku ke kytarovému duu. Navíc si upravujeme různé skladby, známé i neznámé, kytarové i nekytarové, převážně ze španělského a latinskoamerického repertoáru, čímž si vytváříme vlastní otisk a styl… Věřím, že právě tímto novým hudebním pojetím lákáme posluchače na své koncerty. Je nám velkou ctí a radostí, že v poslední době vystupujeme i několikrát do měsíce, a to v překrásných prostorách zámeckých, či v městských divadlech,“ poznamenala Soňa Vimrová.

A proč milují zrovna tango? „Je to velmi temperamentní, emotivní taneční hudba, Astor Piazzolla patří mezi kytaristy k nejžádanějším a nejhranějším skladatelům. Odtud patrně naše láska k této hudbě, jsou to skladby, které se dají hrát každý den jinak, každý den s jiným podtextem, příběhem… Zkrátka, zatím nás tango neomrzelo,“ zdůraznila kytaristka.

Program přehlídky zde.

Přijde také Mikuláš s pekelnou Knihou hříchů a andělíčci mu budou pomáhat rozdávat dobrůtky hodným dětem.

Závěrem také rozsvítíme vánoční stromeček na nádvoří zámku a zazní nejznámější vánoční koledy.

Během akce se také můžete těšit na STAROČESKÉ VÁNOČNÍ ZVYKY:

• zdobení perníčků
• krájení jablíček
• zpívání koled (ZUŠ Velké Popovice)
• malování vánočního přání Ježíkovi a uschování v Ježíškově poštovně

Pro každé dítě máme připravenou odměnu.

„Cílem festivalu je představit veřejnosti obrovský potenciál hmyzu v potravinářství. Mohla by to být ekologičtější varianta pro přírodu, protože hmyz může podle nejnovějších zahraničních studií zcela nahradit živočišnou bílkovinu. Díky tomu by se mohlo chovat méně konvenčních druhů masa jako je tomu doposud. Také z etického hlediska je mnohem více lidské chovat na maso hmyz než například prasata,“ vysvětlil organizátor festivalu Petr Švingr.
Dále bylo zjištěno, že konzumace hmyzu má velmi pozitivní vliv na zdraví člověka. Výhoda je i ekonomická, protože vyrobit kilogram hmyzí bílkoviny, která je stejně plnohodnotná jako jakákoli jiná živočišná bílkovina, je nesrovnatelně méně nákladné než vyrobit stejné množství jiné živočišné bílkoviny. „Je to jeden ze způsobů, jak nakrmit naši přelidněnou planetu. S trochou nadsázky se dá říci, že je to jedna z možností, jak zachránit svět,“ dodal organizátor.
Pro návštěvníky bude připraveno několik stánků s možností ochutnat velké množství bezobratlých druhů. Na denním menu budou larvy i dospělci mnoha druhů asijských brouků, motýlů a můr, potemník moučný, potemník brazilský, termití a mravenčí královny, cvrčci nebo kobylky. K dispozici budou i takové lahůdky jako je štír či tarantule. Kromě zajímavostí, týkajících se pojídání hmyzu, se zájemci dozví i spoustu informací o hmyzu od zkušených odborníků entomologů.
Programem bude provázet Petr Švingr, který si jedlý hmyz zvolil jako téma své diplomové práce a při svých cestách po Asii ochutnal velké množství exotických druhů. Dále vystoupí umělkyně Martina Poustecká, uznávaný vědec Jan Farkač a loutkoherec Aleš Bílek. Všichni bez nároků na honorář, takže výtěžek festivalu může jít přímo na podporu Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim. 

A co bylo při přípravě nejsložitější? „Nejtěžší bylo odhadnout, jaká bude účast, protože město Vlašim není příliš zvyklé na akce podobného typu. A také, kolik hmyzu pro konzumaci bude potřeba koupit,“ uzavřel Petr Švingr, který by rád, pokud bude první ročník festivalu úspěšný, z něj udělal tradici.

Tisková konference se bude konat za účasti hejtmanky Středočeského kraje Jaroslavy Pokorné Jermanové a mediálních partnerů projektu. Oslavy budou v rámci jednotlivých akcí probíhat ve středních Čechách v průběhu celého následujícího roku s vyvrcholením 28. října 2018 a vydáním zcela jedinečné prestižní knižní publikace vydané u této příležitosti.

Tisková konference se bude konat v místech, kde vznikala a upevňovala se česká státnost. V novodobých dějinách se prostory Obecního domu zapsaly dokonce hned dvakrát do historie naší státnosti. 28. října 1918 vyhlášením samostatnosti Československa a v listopadu 1989, kdy zde v Modrém salonku proběhla první oficiální jednání tehdejší československé vlády s představiteli Občanského fóra.

Kdy: 2. listopadu 2017

Kde: Obecní dům, nám. Republiky 5, Praha 1, Český pánský klub, 2. mezipatro

Účast na tiskové konferenci, prosím, potvrďte do 12 hodin 31. října 2017 na adrese prokesova@kr-s.cz, popř. tel. linka 257 280 129.

„Tato inscenace se stala součástí našeho dramaturgického plánu z důvodu zajímavosti a dramatičnosti Chaplinova života. Navíc jsme nalezli ideálního představitele titulní role a tím je Matouš Ruml. Autory našeho inscenačního textu jsou Lenka Smrčková a Pavel Khek, kteří vycházeli z někdejší inscenace zlínského divadla,“ vysvětlil umělecký šéf mladoboleslavského divadla Petr Mikeska.
Osud Charlese Spencera Chaplina by vydal na několik divadelních her. Tak třeba jeho čtyři manželky by vydaly na slušnou tragikomedii. Jeho vztah k nemocné matce je jímavá a citlivá balada. Jeho dar najít v každé lidské situaci humor je groteska grotesknější než jeho grotesky filmové. Jeho posedlost filmem si nezadá s Mozartovou vášní k hudbě a jeho konflikt s americkou justicí by byl výsostným politickým divadlem. Chaplinův život jakoby mapoval pohnuté osudy 20. století.
Představení Chaplin mělo premiéru 29. května 2015 a divadlo ho uvedlo již zhruba šedesátkrát. „Životopisné hry se těší zájmu publika a v kombinaci s výkonem Matouše Rumla a podívanou s velkým obsazením jde o atraktivní divácký titul,“ doplnil Petr Mikeska, který se těší na vnímavé a inteligentní sedlčanské publikum.