Středočeský kraj

Výstavu si mohou zájemci prohlédnout v pracovní dny v době od 8 do 16 hodin a při každé večerní kulturní akci. 

Výtvarnice při své tvorbě používá enkaustiku, tj. horký vosk spolu s barvami. Autorka tedy své obrazy maluje – žehlí. Tuto techniku objevila v roce 2004 a našla v ní ideální způsob, jak vyjádřit svůj bohatý vnitřní svět. Enkaustika jí vyhovuje především tím, že jí dává prostor volně projevit emoce. Spojení horkého vosku, sytých barev a hry světla umožňuje velice tvořivé malování. Každý obraz je dílem určitého rozpoložení a aktuálního stavu mysli, těla, duše i ducha.

Karolinu Strakovou těší a naplňuje sdílet své životní pocity s dalšími lidmi. Inspiruje ji svět lidských emocí a cítí se obohacena, když její obrazy lidi oslovují. Jak sama říká: „Díky lidem, kterým se mé obrázky líbí, se můj vnitřní svět rozrůstá.“

Už na základní škole Karolinu přitahovalo umění, toužila malovat. Fascinovaly ji sakrální malby, obdivovala fresky na stěnách kostelů. S nadšením se pokoušela o svá první díla, aby svoji uměleckou dráhu vzápětí předčasně uzavřela s pocitem, že mistrovství proslulých malířů nemůže nikdy dosáhnout. „Umělec ze mě nikdy nebude,“ byla její myšlenka, která v dětství způsobila, že přestala malovat.

Až v dospělém věku pak našla techniku, která jí učarovala natolik, že své touhy znovu začala proměňovat ve výtvarná díla. V říjnu 2012 uspořádala v pražské galerii Domova Sue Ryder svoji první výstavu pod názvem Rozpomínám se. Představila zde 26 obrazů, které symbolizovaly její osobní cestu. Většina obrazů byla prodána a někteří návštěvníci se obrátili na autorku s přáním, aby vytvořila obraz přímo pro ně. Začala tedy tvořit i na zakázku a pak následovaly další samostatné výstavy.

Text Budulínka psal Vít Peřina na míru dvěma konkrétním hercům, kteří v něm vystupují. Michaela Homolová, která je zároveň režisérkou inscenace, totiž hraje na housle a její muž Filip je rytmik. „Takže mě oba požádali, ať jim Budulínka napíšu, když hrají na ty „housličky a bubínek“. Já z toho vyšel, ale donutil Míšu hrát na housle elektrické a Filipa rovnou na kompletní bicí soupravu. Naše verze Budulínka je, mírně řečeno, netradiční,“ poznamenal dramaturg.

Premiéru měla pohádka v květnu 2012. „Největší výzva byla v tom, že dva herci hrají marionetami souběžně někdy i osm postav najednou. Naštěstí jsou oba opravdu špičkoví loutkoherci, takže to zvládli naprosto bravurně,“ řekl Vít Peřina s tím, že Budulínek je čistokrevná a poctivá loutkařina.

To potvrzuje i řada festivalových cen pro toto představení. Vít Peřina obdržel za autorství textu Cenu Divadelních novin za Tvůrčí počin sezóny 2011/2012 v kategorii Alternativní divadlo, pohádka byla v anketě odborníků označena za nejlepší českou loutkovou inscenaci (Cena ERIK), bodovala i na festivalech Mateřinka 2013 a Kremnické gagy 2013 nebo na přehlídkách v Chorvatsku či Polsku.

Co porotci na této inscenaci tak oceňují? „To asi není otázka na mě. V rovině textu to může být nečekanost a překvapivost naší adaptace, pointu v závěru myslím čekal málokdo. Zároveň určitě nebylo na škodu, že v pohádce máme celkem silně uchopené konkrétní téma, tím je poslouchání, naslouchání a slyšení. Budulínek totiž neposlouchá, dědeček s babičkou špatně slyší a liška zase slyší až moc...,“ uzavřel autor pohádky.

„Během roku odehrajeme asi 30 představení v hospodách, na hřištích, v lese, tělocvičnách i na hradech. Všechna mají své kouzlo, nicméně v divadle se topí, neprší tam, do kostýmu vám nevlezou mravenci a zřídkakdy tam našlápnete exkrement. Navíc vám pomáhají obětaví specialisté, kteří svléknou diváky, dovedou je ke křesílku a namíří lampu správným směrem,“ pochvaluje si hostování v příbramském divadle umělecký ředitel a herec Divadla za vodou Jaroslav Bouda.

Bílá paní měla premiéru již v roce 2008 a tehdy se jednalo o první pokus opustit osvědčené scénáře a vydat se vlastní cestou. „Na schůzi divadla jsme rozhodli, že Lída Boudová napíše scénář a Tereza Macourková, která umí noty, hudbu. Dále jsme se usnesli, že se to bude divákům líbit,“ vysvětluje se smíchem Jaroslav Bouda.

A jak se představení za tu dobu změnilo? „V této hře vystupují převážně mladí, kteří jsou náchylní na zaláskování, v horším případě s následným otěhotněním, což nám způsobilo personální potíže. Z tohoto důvodu jsme byli nuceni provést přeobsazení, kromě tří emočně stabilních gerontů. Navíc, nemaje odborného dohledu, je každé představení trochu jiné, někdy se to povede, někdy ne. Důležité je pobavit diváky i "herce," dodává Bouda s tím, že na Malé scéně půjde o čtyřicátou reprízu Bílé paní.

Pozvolna končící rok byl pro čenkovské divadlo veskrze radostný. „Šíření kvalitního dramatického umění předčilo všechna naše očekávání,“ směje se umělecký ředitel a dodává: „V nadcházejícím roce nás kromě všech našich her čekají dvě pohádky. Jednak upravená O sněhurce a třech trpaslících (viz. naše personální problémy) a také pohádka O třech prasátkách, což není politická satira, jak by to mohlo evokovat.“

„Po roce se vracím se špičkovým klavíristou Václavem Máchou a spolu s ním představím část programu, který jsme hráli na podzimním třítýdenním americkém turné a dále zahrajeme vánoční skladby včetně českých koled. Chceme společně s publikem vytvořit sváteční atmosféru plnou pozitivní energie. Je to úžasná jedenáctiletá tradice, bez které si už večer před Štědrým dnem neumím představit,“ vyznal se Jaroslav Svěcený.

Houslového virtuosa oslovili s myšlenkou udělat zde večer před Štědrým dnem koncert jeho zdejší dlouholetí přátelé a kamarádi. „Moc jsme si to už tenkrát užili včetně báječného pokoncertního posezení a poklábosení při večeři. Je to každoročně i krásná tečka za mojí vánoční koncertní ´šňůrou´. I letos půjdeme po vystoupení na večeři a poté se rozjedeme do svých domovů připravovat Štědrý den. Setkávání milých a přátelsky naladěných lidí na koncertech mě obzvlášť v této době nesmírně naplňuje,“ vysvětlil Jaroslav Svěcený.

Postupně se s tímto houslovým virtuosem představila v Rožmitálu řada známých interpretů z oblasti klasické hudby. Například cembalistka Jitka Navrátilová, kytarista Miloslav Klaus, Jaroslavova dcera Julie nebo právě Václav Mácha. „O tom, s kým přijedu, rozhoduje především repertoár, který chceme představit, a také termínové možnosti mých kolegyň a kolegů. Moje dcera se navíc po absolvování Royal Academy of Music v Londýně už také pilně věnuje sólové koncertní činnosti, ale v budoucnu se tady také ještě objeví,“ slíbil houslista.

Rožmitál je neodmyslitelně spojen s Jakubem Janem Rybou, kterého houslový virtuóz považuje za jeden ze symbolů českých Vánoc. „Jako student jsem si často chodil zahrát ´Rybovku´ s různými orchestříky. Když koncertuji v zahraničí, vozím ji často mým tamním přátelům jako vánoční dárek. Jsem mile překvapen, že ji i v cizině řada lidí zná,“ řekl Jaroslav Svěcený.

Koncert se každoročně koná 23. prosince. Jak tedy stíhá Jaroslav Svěcený přípravy na Štědrý den a podílí se vůbec na nich? „Mám pocit, že se na přípravách podílím především tím, že příliš nezacláním,“ směje se houslista. Ne, teď vážně, dárečky kupuji 23. prosince dopoledne před odjezdem do Rožmitálu a jinak se snažím být mezi adventními koncerty alespoň trochu nápomocný,“ dodává Svěcený.

Dobrovická muzea, o.p.s.
Palackého nám. 2, 294 41 Dobrovice
tel.: 326 374 214, mobil: 725 082 465
e-mail: jnesnera@tereos.com

www.dobrovickamuzea.cz

Dobrovická muzea, o.p.s.
Palackého nám. 2, 294 41 Dobrovice
tel.: 326 374 214, mobil: 725 082 465
e-mail: jnesnera@tereos.com

www.dobrovickamuzea.cz

Výstava se koná v rekonstruované zámecké tvrzi.

PhDr. Zita Suchánková, ředitelka
Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, p. o.
Zámek 1
252 63 Roztoky
www.muzeum-roztoky.cz

tel. 233 029 034
mob. 606 474 839