Středočeský kraj

Po kolikáté jste se letos vydal na adventní turné?  

Na adventní nebo-li  Kračúnovské turné (od staroslovanského označení pro svátky zimního Slunovratu a pozdější Vánoce) jezdíme od vydání našeho CD Koleda. To znamená, a to se musím podívat, od roku 2009. To už je osmý rok! Kdybyste se nezeptal, ani by mi nedošlo, jak dlouho už to je…

Kolikrát jste již koncertoval v Březnici a jaké máte vzpomínky?

Jednou určitě. Nebo dvakrát? Hráli jsme ráno pro děti a večer pro dospělé a pamatuju si, že jsme po tom dopoledním koncertě pro školy zalezli do kapelního auta a poslouchali první mix naší tehdy připravované desky VELESU. Březnice je vlastně důležitým místem. Odtud jsme pak psali poznámky našemu mistrovi zvuku a on pak na jejich základě přemíchával celou desku. A povedlo se mu to. Čtyři měsíce bodovala v prestižní TOP 20 World Music Charts Europe. No a po tom poslechu jsme se šli provětrat procházkou na zámek a zpět. Pamatuju si ta renesanční sgrafita.

Jak se to letošní turné liší od loňského? Kolik písní je jiných?

Každé Kračúnovské turné je vystavěno na písních z CD Koleda. To je základ. K tomu přidáváme to nejlepší z předešlých desek a pak samozřejmě písničky z alba nejnovějšího. Letos tedy z alba pro děti, pohádkového CD Z Radosti.

Kolik písní z alba Z Radosti na těchto koncertech hrajete?

Desku Z Radosti tvoří tři pohádkové příběhy, které jsem původně režíroval v brněnském divadle Radost v průběhu asi osmi let. Každý z nich je aranžován do jiného druhu lidové hudby: moravská cimbálová muzika z Beskyd, česká dechovka ze Šumavy a pak irsko – americká všehochuť s citacemi děl českých a moravských velikánů klasické hudby. Hráváme tu třetí pohádku, neboť dechovku ani cimbálovou muziku s sebou holt nevozíme."  

Jak vás napadlo udělat desku pro děti?

Je to už drahně let, co po mě vydavatel Indies Scope chtěl píseň pro děti na tehdy vznikající sampler dětských písní. Já to nestihl, ale semínko bylo zaseto.  V průběhu následujících osmi roků jsem režíroval tři pohádková představení a hlavně pro ně napsal muziku a písničky. Při poslední režii, v souvislosti s Vančurovou knížkou Kubula a Kuba Kubikula, jsem narazil na zajímavý problém zvaný „spor o pohádku". To mě ponouklo k nápadu udělat desku pro děti, a to vyloženě pohádkovou!

Je pro vás rozdíl psát písničky do divadelního představení a skládat volně?

Rozdíl to je.  Musím držet téma, které je mi přiděleno, a protože v divadle Radost se herci doprovázejí při písničkách sami, beru ohled i na to, které nástroje se mi obsazením konkrétních hereček a herců sejdou. Zásadní rozdíl je ale v tom, že skládám písničky pro někoho jiného než pro sebe.

Pohádky v Brně také režírujete. Co vás na práci režiséra nejvíce baví?

Pohádka je úžasný žánr. Nic není nemožné, stávám se vlastně na chvíli dítětem a hraju si.  

Jakou pohádku máte nejraději?

No, to jste mě dostal! Já snad ani nemám žádnou pohádku vyloženě oblíbenou! Ale třeba nedávno jsem psal hudbu pro rozhlasovou pohádku Břicho Radegasta, a ta se mi moc líbila. I tím, že je od nás a autorka do ní vetkla prvky valašského nářečí. Když to vezmu kolem a kolem, mám takové pohádkové období. Od ledna budu v Těšínském divadle režírovat pohádku O Ondrášovi.

Program: 

11.00 „Barokní roráte aneb Radostné zpěvy adventní“ - společné zpívání s Michaelem Pospíšilem

Po celý den:

• Obchůzky Lucek a Perchty 
• Řemeslné vánoční dílny – vonné františky, řetězy z hubinek, království ze sušeného ovoce, drátěné řetězy a ozdoby, slaměné řetězy, máčené svíčky a svíčky z ořechových skořápek, ozdoby ze skleněných perel
• Pečení škvarkového cukroví, vaření muziky 
• Přástky - povídání o pěstování a zpracování lnu a vlny
• Bylinkárna Jany Hunalové 

www.skanzenkourim.cz

Imaginární setkání fotografů pořádalo poprvé Regionální muzeum v Kolíně v roce 2013. Tehdy byly vystaveny práce Jaromíra Funkeho, Josefa Sudka a japonského fotografa Toshio Sakaie, jehož dílo bylo inspirováno oběma předchozími autory, zejména Sudkovými cykly panoramatických fotografií. Koncept tohoto fotografického setkání byl natolik zajímavý, že se naše muzeum k němu vrátilo i letos s tím, že se bude opakovat v pravidelném dvouletém cyklu. Doufáme, že bienále Imaginární setkání fotografů bude stejně úspěšné jako dříve festival Funkeho Kolín, a bude připomínat bohatou a slavnou fotografickou tradici města Kolína. 
Letošní výstava prezentuje dva autory. Opět slavného kolínského rodáka Josefa Sudka a známého polského fotografa Janusze Moniatowicze. Spojovatelem této výstavy je jedno konkrétní místo, jak již vyplývá z podtitulu. Tím místem je legendární Sudkův ateliér na pražském Újezdě, jehož genius loci dal vzniknout velké části zde vystavených fotografií.
Z rozsáhlé pozůstalosti Josefa Sudka, kterou kolínské muzeum vlastní, jsou na výstavě představeny právě Sudkovy fotografické práce, které vznikaly v tomto ateliéru – cykly "Okno mého ateliéru" a "Procházka po mé zahrádce". Dále jsou vystavena fotografická zátiší vznikající v ústraní druhého Sudkova ateliéru na Úvoze – cykly "Labyrinty", "Skleněné labyrinty", "Velikonoční vzpomínky" atd. Kromě fotografií jsou prezentovány i autentické trojrozměrné předměty (artefakty), které Josef Sudek do svých zátiší zasazoval. 
Janusz Moniatowicz prezentuje emotivní cyklus fotografií, který vznikl v 80. letech 20. století v ateliéru na Újezdě. To však bylo již po Sudkově smrti, kdy se zub času, lidská lhostejnost, nevšímavost úřadů i vandalismus na tomto místě již nehezky podepsaly. Ateliér, který dříve kypěl životem a na jehož půdě vznikaly ony úžasné fotografické cykly, se najednou proměnil v opuštěnou ruinu. Ruinu, kde občas mezi nánosy prachu a pavučin probleskne věc - vzpomínka na Josefa Sudka.

Výstava se koná v Červinkovském domě (Brandlova 27, Kolín). 

www.muzeumkolin.cz

Stane se tak v neděli 14. ledna 2018 v Kulturním domě Plzeňka v Berouně, potřetí za přítomnosti kamer České televize, která slavnostní ceremoniál uvede na programu ČT art. Vedle oceněných filmových tvůrců a významných hostů vystoupí jako hlavní aktéři večera moderátoři Martin Myšička a Vasil Fridrich, kteří ztvární dvojrole a divákům se představí i ve své původní herecké profesi.

Pořadateli cen TRILOBIT 2018 jsou Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., Městské kulturní centrum Beroun a město Beroun, kde budou ceny uděleny po osmnácté.

Jak často hostujete v Benešově?

Do Benešova jezdíme pravidelně téměř každý rok již od vzniku našeho divadla v roce 2006. Ale i předtím jsme zde vystupovali pod jiným divadlem. Tudíž jsme v Divadle Na Poště uvedli všechna naše představení.

Takže tento sál dobře znáte?

Ano, Divadlo Na Poště známe, řekl bych, velmi důvěrně. Navíc má velmi zajímavou historii a tradici. Diváci jsou v Benešově vždy vnímaví a na naše pohádky je obvykle vyprodáno. A to nás těší, takže se nám tu hraje jako v pohádce.

Kdy mělo Putování premiéru a kolik repríz jste již uvedli?

Putování za Vánoční hvězdou mělo premiéru v prosinci 2006 a letos bude mít třístou reprízu. Škoda, že se hraje jen o adventu. Na toto představení se těšíme celý rok a pak to vždycky tak strašně rychle uteče.

Co bylo při přípravě tohoto představení nejsložitější?

Jelikož jsme pohádku inscenovali podle lidových her a chtěli jsme jít více do hloubky příběhu, vzali jsme vypravování pěkně od zvěstování, do Betléma putování, Ježíška narození, Tří králů i pastýřů klanění, do Egypta vyhnání, neviňátek vraždění a slavného z Egypta navrácení. Ovšem pro nejmenší publikum, které do Benešova jistě přijde, to vraždění pro jistotu vynecháváme. Okolo postavy Heroda jsme vedli při přípravách hodně debat, někdy až bouřlivých, ale nakonec jsme zvolili formu přijatelnou i pro ty nejmladší. Příběhem diváky provází anděl a události vtipně glosuje. Nutno dodat, že celé představení je ve verších.

Podle jakých kritérií jste do tohoto představení vybírali koledy?

Koled je velká kopa. A při jejich hledání jsem prostudoval desítky knih a zpěvníků. Troufám si říci, že ČR má monopol na koledy. Snad žádný národ nemá tolik koled v tolika úpravách textu. Ty nejznámější mají verze české, moravské i slezské, hanácké i plzeňské. Navíc jen z koled bychom mohli udělat celovečerní muzikál a byl by odvyprávěný celý příběh. Téma naší pohádky je ovšem nadčasové a bez hranic, tak jsme sáhli i do cizojazyčných koled, které mají český překlad. A tak se vedle českých Nesem vám noviny, Půjdem spolu do Betléma,  Jak jsi krásné Jezulátko objeví i polská Maličký Ježíšek, slovenská Ej ej bratříčku, francouzské Volek a oslík a Gloria, rakouská Ach hospodáři náš nebo španělská Hle panna k Egyptu chvátá. Tři Králové a Narodil se Kristus Pán v naší hře také nechybějí.

Zapojujete do Putování nějakým způsobem dětské diváky?

Zpěvem koled se do děje zapojují nejen děti, ale i rodiče a prarodiče. Vždy se nám tak společně podaří vytvořit krásnou atmosféru. Já osobně mám až slzy v očích, když z jeviště vidím vnoučka s babičkou, jak zpívají koledy a drží se něžně za ruce a maminka vedle nich zpívá společně s dalším dítkem a taťkou. To je přesně ten čas, kdy máme mít k sobě blíž. A pokud se nám to díky pohádce podaří, tak se naše úsilí neminulo cílem.

„V Březnici jsme ještě nekoncertovali a o to více se těšíme. Ani jsem dosud neměl příležitost vytvořit si k tomuto regionu nějaký bližší vztah, ale rád nyní poznám další zcela jistě krásný kout naší vlasti,“ uvedl trumpetista Jan Pohořalý, který zároveň vystupuje se souborem Brass Five a brassbandem Ústřední hudby Armády České republiky.
„Mojí nejmilejší koncertní aktivitou jsou však koncerty našeho tria v čele se slečnou Karolínou Žmolíkovou, s níž jsem se seznámil ještě v době jejího studia na konzervatoři. A to díky jejímu otci, který některé naše koncerty uvádí mluveným slovem. Před pěti lety jsme měli první společné vystoupení. S Ludmilou Juránkovou, která nás doprovází na varhany a klavír, mám tu čest vystupovat od letošního roku,“ zavzpomínal Jan Pohořalý. 

     Hudebníci přivezou do Březnice velice pestrý repertoár. Zazní Scarlattiho, Bachovy, Mascagniho, Handelovy, Beethovenovy či Tartiniho skladby a samozřejmě nebude chybět ani výběr ze světových a českých koled. „Možná překvapíme i několika méně známými vánočními skladbami,“ uzavřel Jan Pohořalý.

V roce 2018 si budou významné výročí československého státu připomínat nejen občané, ale i všechny významné instituce České republiky. Tato nejvýznamnější událost našich novodobých dějin se bude prolínat celospolečenským životem na všech úrovních. „Středočeský kraj jakožto nositel významných tradic se bude této výjimečné události účastnit vlastním projektem, jenž bude důstojným připomenutím stoleté státnosti naší země v našem regionu. U této příležitosti také vydáme novou knižní publikaci, která připomene významné události, které vedly ke vzniku samostatného československého státu na území středočeského regionu,“ informovala hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO 2011). Publikace bude po jejím vydání, podle vyjádření hejtmanky, sloužit pro propagační a reprezentační účely Středočeského kraje.

Cílem projektu však není jenom připomenutí stého výročí založení samostatného státu a vydání nové publikace, ale také působit osvětově a propagovat českou státnost i středočeský region směrem k veřejnosti s pozitivním dopadem. Proto bude v rámci kraje připraven v souvislosti s oslavami i bohatý doprovodný program, ať už to budou akce v muzeích a galeriích Středočeského kraje či příprava cesty historického vlaku připomínajícího doby první republiky.  

Podrobnosti v přiložené TZ.

Mgr. Markéta Prokešová
Oddělení PR a komunikace
Odbor Kancelář hejtmana

Středočeský kraj
Zborovská 11, 150 21 Praha 5
tel.: 257 280 129
mobil: 724 323 408, e-mail: prokesova@kr-s.cz
http://www.facebook.com/KrajskyUradStredoceskehoKraje

Jak často Sedlčany navštěvujete?

V Sedlčanech jsem byl mnohokrát, už jen proto, že moji kamarádi mají domek v Kňovicích, kam za nimi se ženou jezdíme. Sedlčany mám rád také kvůli krásné přírodě, která je obklopuje.

S vaší Divadelní společností vystupujete v Sedlčanech poměrně často. Jak se vám zde hraje?

Hraji ve zdejším kulturním domě moc rád. Kromě pohádek jsme zde uváděli i Sluhu dvou pánů, Janu Eyrovou a Martina Edena. Pokaždé jsme hráli před plným hledištěm a před neuvěřitelně vstřícným a vnímavým publikem. Vystupovali jsme vždy ve velkém sále a teď nás čeká sál malý, na který se moc těším.

Kdy mělo Adventní vyprávění premiéru a kolik repríz jste již uvedli?

Premiéra byla 1. prosince 2015 v Radotíně. Do dnešního dne jsme odehráli třicet repríz.

Jaký je průběh tohoto pořadu a jakou roli v něm hraje improvizace?

Jde převážně o čtení adventních a vánočních příběhů. Napsal jsem je já a vyprávějí o lidech, které jsem v životě potkal, nebo situacích, které jsem prožil. V těchto příbězích se improvizovat nedá. To plně nahrazuje Zdeněk Dočekal, jehož hudební doprovod je na improvizaci založený.

Kdy a jak začala vaše spolupráce se Zdeňkem Dočekalem a jak často společně vystupujete?

Naše spolupráce začala už v Divadelním spolku Kašpar, kde jsme se potkali při společné práci na představení Rozmarné léto. Nabídl jsem mu roli barmana a klavíristy v inscenaci Martin Eden a on ji přijal. Naše spolupráce trvá tři roky, pokud nebudu počítat už zmíněné Rozmarné léto, které se hraje podstatně déle. Máme spolu nazkoušeného Martina Edena, kterého jsme teď chvíli z produkčních důvodů neuváděli, a Adventní vyprávění. To hrajeme v průběhu celého prosince.

Akce se uskuteční v pátek 8.12.2017.

Vše se uskuteční v místním Klubu na okraji, kam jste tímto srdečně zváni. Pokud máte rádi cimbálovku, pak si do diáře můžete poznamenat k tomuto datu i čas, kdy se akce uskuteční. Aby vám nic neuniklo, musíte být v klubu nejdéle v 19:30. Čeká vás večer plný krásné hudby a pohody.