Středočeský kraj

Už jste na Dobříšsku někdy vystavoval? 

Na Dobříši jsem doposud nevystavoval, pokud nebudu počítat výstavy v rámci místní ZUŠ, kam jsem od páté třídy chodil na výtvarku. Tam mě později Anička Vančátová, mimochodem vynikající malířka, připravovala na talentové zkoušky na střední školu.  V současnosti žiji střídavě v Čechách a ve Francii, a tak je pro mě tato výstava možností prezentovat svoji práci v místech, kde jsem strávil mnoho času.

Takže k tomuto regionu máte hlubší vztah?

Výstava na Dobříši má pro mě hlubší význam v tom smyslu, že jde o můj rodný region. Vlastně celá moje rodina pochází z okolí a navíc jsem do svých dvou let bydlel v jedenáctém patře dobříšského věžáku. Později jsme se s rodiči přestěhovali do Mníšku, kde jsem vyrostl a měl pak i svůj první ateliér ve sklepě našeho paneláku. Když jsem se po střední škole začal vážněji zabývat malbou, byla pro mě okolní brdská krajina velkou inspirací. Tady jsem se vlastně naučil základy vnímání barev v krajině. Hodně jsem chodil malovat do plenéru a to někdy i v zimě. Začínal jsem jako krajinář a myslím, že krajina je v mojí tvorbě přítomná dodnes, i když v poněkud pozměněné rovině.

Představujete na Dobříši pouze vaši malířskou, nebo i sochařskou tvorbu?

​Malba tvoří zaklad mé práce, jenže mě to vždy nějak táhlo i do ostatních technik. Během studií na uměleckých školách jsem si ​osvojil řadu technik počínaje prací s kovem, dřevem, různé grafické techniky, ale i práci s digitálními médii. Vlastně mě baví hledat ty přesahy. Taková ta spojovací linie, linoucí se pod povrchem skrze moje díla, ať už jde o obrazy, sochy nebo prostorovou instalaci kombinující vše dohromady. Na výstavě je tedy možno vidět jak obrazy, tak i sochy, patří tak nějak k sobě.

Podle jakých kritérií jste díla na výstavu vybíral? Jsou novější nebo spíše průřez tvorbou?

​Jsem ve věku, kdy už se o umělcích mého typu nemluví jako o mladé generaci, ale spíše jsem už spojován s tou střední, tudíž získávám nadhled nad jistými malichernostmi života umělcova... ​Nicméně občas je dobré se ohlédnout, podívat se, co jsem to vlastně doposavad tvořil a zrekapitulovat si svoji tvorbu. Jen tak se dá získat určitý odstup, aby se dalo pokračovat dál a člověk nezamrzl v jednom ze svých tvůrčích období až do konce. Vážím si umělců, kteří za svůj život ve své tvorbě prošli řadou proměn a stylů. Je to důkaz o hledání a nalézaní. Chtěl bych ukázat právě tohle hledání a podle toho jsem díla na výstavu vybíral.“

Co symbolizuje název vaší výstavy Řez plátnem?

​Název výstavy je takovou slovní hříčkou. Jde právě o to ohlédnutí - průřez - a ukázat, že občas musí člověk říznout do "živého",  najít v sobě sílu přemalovat nějaký ten nepovedený obraz a hlavně ho umět rozpoznat, aby se posunul někam dál. Nebát se, že se člověk ztrapní, je zásadní, pokud tedy věří tomu, co dělá. Obzvlášť v umění platí, že tvořivá energie musí proudit neustále a volně plynout. Ne vždy si to však nasměruje tam, kam by si to člověk představoval... Je potřeba tomu proudu důvěřovat, nechat se jím unášet a jen tiše zaznamenávat.

​Jak se vám líbí dobříšské výstavní prostory v budově bývalé  synagogy?

​Výstavní prostor to není snadný. Nejde o čistou "white cube" jako v nějaké galerii, je to prostor multifunkční, kde se potkávají výstavní aktivity s jógou, koncerty vážné hudby​ a činností náboženské obce, což je možná na škodu. Myslím, že by si každé menší město jako Dobříš zasloužilo čistě výstavní prostory, koncertní a třeba i divadelní sál a místo pro spolkové aktivity, kde by se podpořily snahy místních lidí se zájmem se rozvíjet. To není jen problém Dobříše, ale také třeba Mníšku, který se v posledních letech velmi rozrostl. Ve Francii jsem tuto tendenci v některých městech zaznamenal. To už ale trochu odbočuji. Prostor, v němž se vystavuje, pokaždé ovlivňuje umělecká díla v něm instalovaná a naopak. Musí jít však o dialog, nikoli o konflikt. Jak si s tímto poradím, se ukáže až po vernisáži.“

Bude se konat v kulturním domě 15. 9. od 20.30 hodin.  

„V červenci na festivalu se jednalo o naše první dobříšské vystoupení. Bylo to moc příjemné, ale zároveň i krátké, a tak se teď těšíme, že toho publiku nabídneme o hodně více ze svého repertoáru. Jinak k tomuto regionu zatím žádný bližší vztah nemáme, ale pevně doufáme, že si ho nyní vytvoříme a najdeme zde nové fanoušky,“ uvedl baskytarista Rostislav Máca.

Kapela má v repertoáru to nejlepší z anglo-americké rockové hudby od šedesátých let až po současnost. Jen namátkou The Beatles, Sting, U2, Johnny Cash, R.E.M., Oasis nebo Eric Clapton. „Skladby vybíráme podle velice jednoduchého kritéria, musí se nám všem v kapele líbit! Každý má právo veta, i když poslední slovo má pochopitelně zpěvák, musí mu to sednout tzv. do pusy. A také se držíme svého rockového základu, který občas osvěžíme country či reggae,“ vysvětlil baskytarista.

So Fine se při své produkci nesnaží o co nejvěrnější kopie originálů, to by muzikanty ani nebavilo. Proto například u programu s písněmi U2 neuvádí přídomek revival, ale tribute – pocta. „Také nechceme napodobovat něčí image, máme svoji. Samozřejmě v rockových skladbách musí být zachována harmonická stavba a různé fígle, jinak by nefungovaly. Občas nás nějaká úprava napadne, a pokud je spokojené i publikum, tak skladby v této verzi hrajeme,“ poznamenal Rostislav Máca. 

Charismatický zpěvák a kytarista kapely So Fine Ged Maloney vyrostl v Anglii v Runcornu poblíž Liverpoolu. Již ve svých 21 letech se skupinou Pulse pravidelně koncertoval ve slavném Cavern Clubu. Postupem času procestoval Ged s kapelou celou Anglii, hrál také v Irsku, Austrálii, na Novém Zélandu, v Německu či Rakousku. Nakonec zakotvil v České republice, kde žije již deset let.

Kdy začala Řeka úsvitu vznikat?

Podnětem ke zrodu básnické antologie 2017 byly mnohé dotazy autorů z předchozího poetického sborníku Řezbáři stínů, jehož se zúčastnilo devět desítek básníků. První literární příspěvky začaly přicházet již na začátku loňského podzimu.

Kolik tvůrců se této knižní vize zúčastnilo?

Uzávěrka byla sice 31. prosince 2016, ale téměř polovina všech básní se dostala na redakční stůl až po tomto termínu. Jak vidno, básníci nespěchají. Stojí však za připomenutí, že celkový počet spisovatelů dosáhl rovné stovky. Zajímavé je i to, že nejmladším autorem se stala teprve čtrnáctiletá Terezka Neradilová z Prahy, která ale letní prázdniny vždy prožívá v Oříkově u Sedlčan. Nejstarším básníkem byl Ladislav Muška z Ústí nad Labem, letos již dosáhl osmdesáti osmi let v plné tvůrčí síle.

Zařadil jste opět verše českých básníků, kteří žijí v zahraničí?

Ano. V básnických antologiích, jež na sebe volně navazují již pět let po sobě, se objevují verše českých poetů žijících v mnohých koutech světa. Jsou to většinou naši krajané vysokoškolsky vzdělaní, hlásící se i přes desítky let strávených v cizích zemích k rodnému jazyku i vlasti. V Řece úsvitu svou básnickou tvorbu předkládají literáti z USA, Německa, Francie, Švédska, Chorvatska, dokonce i jedna rumunská básnířka, jež žila několik let na Sedlčansku a k naší zemi přilnula tak bravurně, že i v češtině začala psát básně.

Co je podle vás největším přínosem básnických almanachů?

Jsem přesvědčen a jsem i trochu pyšný na to, že se v almanaších, jichž jsem směl být iniciátorem a také editorem, objevují talentovaní lidé české poetické scény, autoři bez rozdílu příslušnosti k onomu či jinému, když to řeknu obrazně, uměleckému klanu, nakladatelství, časopisům... Nezáleží na počtu vydaných knížek, ale na jejich básnické výpovědi. Protože dobrá báseň není ta, která používá velká slova, ale ta, jež na nás sáhne a osloví nás. Díky tomuto měřítku a nastavené laťce se v Řece úsvitu nacházejí tvůrci nejrůznějších civilních povolání. Jsou tu zastoupeni profesoři z vysokých škol, zahradníci, hlídači počasí i básníci, kteří se této múze věnují většinu svého života. Zároveň antologie tohoto otevřeného typu je dokumentem o současné české poezii nejenom počtem, ale i výpovědí.

Kde se konal křest knihy a jak probíhal?

Na slavnostní uvítání Řeky úsvitu přišlo do galérie Slovenského domu v Praze 1 v Soukenické ulici v pátek 29. června přes sto deset básníků a jejich příznivců. Pořad se protáhl téměř na tři hodiny, recitoval známý bard a propagátor poezie Mirek Kovářík, s ním přišel i rozhlasový redaktor Radek Bláha. Jednotlivé části pořadu prokládala harfenistka Zbyňka Šolcová svou hrou na královský nástroj. Pásmo zakončila nádhernou ukázkou z „Vltavy“.“

Dočká se letošní sborník nového pokračování?

Zatím vše vypadá slibně. Bude-li touha básníků mapovat naši současnost i to, co nás trápí i povznáší, pokračovat, určitě vznikne nový básnický almanach 2018. Jen jeho název zatím zůstává ve hvězdách.

SOBOTA
23. 9. 2017 od 10:00 do 15:00

PROGRAM:

- stánek s burčákem z jižní Moravy

- vystoupí legendární country kapela Žíznivý Dubáci

- výstava veteránů v zámeckém parku

– dětské divadelní představení

- stánky s dílničkami

- podzemní peklo s čerty, miniatury hradů a zámku, perníková chaloupka, Pohádková země skřítků,

- dopravní hřiště s půjčovnou koloběžek a motokár

- fotbalgolf

Vstupné: 130 Kč / os.

Děti do 3 let a ZTP/P mají vstupné zdarma.

Součástí vstupného je i vstupné na prohlídku zámku.

Letos se koná jubilejní 10. ročník. Zohledníte v programu narozeniny? Bude ještě slavnostnější?

Desetileté narozeniny u kulturní akce nejsou až tak mnoho, ale samozřejmě jsme rádi, že si Šalmaj našla v Příbrami své místo a že si jí hlavně našli diváci, kteří každoročně v hojném počtu akci navštěvují. Slavnostněji proběhl devátý ročník, kdy byla Šalmaj vzhledem k významnému výročí města dvoudenní. Nebýt roční rekonstrukce Svaté Hory, byl by to už loni desátý ročník. Každý rok je něčím zajímavý, proto i tyto desátiny vnímáme narozeninově a navíc má skupina Ginevra dvacetiny. Tak je co ,,slavit“. (smích).

Jaké z vystupujících souborů se na Šalmaji představí letos poprvé?

Poprvé přijede diváky svým umem potěšit Yufi žonglér, Divadelní skupina Jedeme k Vám, divadlo Za2 a hudební skupina LUA. Ostatní už na Šalmaji sice účinkovali, ale před delším časem a přivezou s sebou své nové programy. Opět po několika letech přijala pozvání polská skupina Sasiedzi, se kterou Ginevra chystá hudební překvapení.

Jaký doprovodný program jste pro návštěvníky připravili?

Doprovodnému programu vždy vévodí řemeslný jarmark s ukázkami řemesel. Zapojit se do ukázek, či vyzkoušet svou zručnost určitě zaujme všechny generace. Pro ty nejmladší je připraveno vždy něco navíc. Mohou se stát na chvilku udatnými rytíři, zastřílet si jako tenkrát z kuše nebo luku, projet se na koni, stát se na chvilku sokolníkem nebo vyzkoušet, jak je těžké žonglovat. K dispozici bude také dobový kolotoč.

Jaká řemesla se představí na tržišti a odkud se k vám řemeslníci sjíždějí?

Jako vždy zde zájemci najdou tradiční lidová řemesla jako například perníkáře, řezbáře, svíčkaře, dráteníka, tkadlenu, bylinkáře a samozřejmě i dnešní rukodělná řemesla typu šperkaře, šičky, keramika, sklářku, výrobce flétniček a píšťal a další. Waldorfská škola si letos připravila větší prezentaci svých uměleckých řemesel, kde si budou moci děti leccos vyzkoušet. Šalmaj již má své jméno i mezi řemeslníky, a tak se sjíždějí zblízka i zdaleka. Jsou zde zastoupeni řemeslníci jak ze středních Čech, tak i Plzně, Turnova, Polné, Pelhřimova, Kutné Hory, Zruče nad Sázavou, Prahy a dalších měst… Doufáme, že se jejich výrobky budou návštěvníkům líbit a jejich zakoupením udělají někomu blízkému či sami sobě radost.

Jak se vydařil loňský ročník? Jaká panovala atmosféra a kolik přišlo lidí?

Jak už bylo řečeno, loňský ročník byl dvoudenní s pátečním programem na náměstí T.G.M. a sobotním tradičně na nádvoří Svaté Hory. Šalmaj měla opět příjemnou atmosféru, návštěvníci mohli navíc zhlédnout videomapping, který se promítal na kostel sv. Jakuba na náměstí a mapoval důležité historické mezníky našeho města. Dále byla kouzelná mimo jiné ukázka prací příbramských mateřských školek a škol na téma historická událost nebo osobnost města Příbram. V pátek byl vstup volný a v sobotní den se vybralo a bylo předáno potřebným 169 330 korun. Odhadem za oba dva dny akci navštívilo více než 4 tisíce lidí.“

Letos slaví narozeniny i Ginevra. Co pro návštěvníky Šalmaje chystáte?

Jak už jsem naznačil, půjde o hudební překvapení při našem vystoupení. Z našeho repertoáru zahrajeme chronologicky písně od našich začátků s takovým ,,pamětním“ komentářem a řekneme, proč a jak to vlastně začalo. Těšíme se nejen na naše fanoušky, ale na všechny, kdo si udělají čas a přijdou opět zažít vlídnou a pohodovou atmosféru.

„Jiří Slíva vystavoval v naší galerii v roce 2002 spolu s Grafičankou, což je hudební skupina českých grafiků. Jejími členy jsou dále Jiří Anderle, Vladimír Suchánek, Karel Demel, a byli Jeňýk Pacák s Jaroslavem Hořánkem. Od té doby se s autorem znám,“ uvedla Hana Ročňáková, která považuje Jiřího Slívu za příjemného a vstřícného člověka.

Plzeňský rodák slaví v letošním roce 70. narozeniny. Po ukončení studia na VŠE pracoval osm let jako sociolog a futurolog. Od roku 1979 je karikaturistou, ilustrátorem, grafikem a básníkem ve svobodném povolání. K dalším jeho životním zájmům patří hudba, hrál v plzeňském bigbeatu The Spiders, bubnoval v triu Petra Skoumala v Činoherním klubu v pořadech Vodňanského a Skoumala, od roku 1980 je kytaristou kapely Grafičanka. V roce 2014 vydal CD s vlastními skladbami Kup si bicí, o dva roky později Nemysli na to!.

Jiří Slíva ilustroval více než 170 knížek, vydal 13 knih kresleného humoru v Československu, ČR, Německu, ve Francii, Švýcarsku a USA. Kreslil pro Die Zeit, Die Welt, Stern, Wall Street Journal, New York Times, Los Angeles Times, Playboy nebo Le Monde Diplomatique, od roku 1998 je karikaturistou týdeníku Euro. Byl mnohokrát oceněn na mezinárodních festivalech kresleného humoru.

Na otázku, co bylo při přípravě výstavy nejsložitější, se Haně Ročňákové neodpovídá lehce. „Problémy ve své práci nehledám, všechno jde vyřešit. Pokud bylo na přípravě výstavy něco složitého, pak pouze domluvit vyhovující termín. V letošním roce má totiž čerstvý jubilant výstavních nabídek více než dost. Se zmíněným jubileem souvisí i to, že z úspěšné spolupráce vznikla historicky dosud největší výstava autorových prací, vlastně ohlédnutí za dosavadní tvorbou. Co se týká přípravy v galerii, museli jsme začít s několikatýdenním předstihem. Vyřezávat pasparty a rámovat stovky prací je časově náročné. Výsledek stojí za to. Myslím, že Slívův chytrý humor všechny návštěvníky opravdu potěší,“ věří galeristka.

Výstava téměř dvou stovek děl potrvá do 15. října a zájemci si ji mohou prohlédnout denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin.

Hlavním bodem víkendového programu je jako vždy divadelní bojovka, nesoucí letos podtitul Chytře a jednoduše: Zpráva o vynálezcích. Tvoří ji 7 stanovišť, na kterých se účastníci nejen dozvědí, ale především sami zažijí, jak to bylo mezi Edisonem a Teslou, k čemu dopomohl svými vynálezy Marconi, že Albert Einstein působil na patentovém úřadě, seznámí se s principy hydrauliky, kterými je provede zkušený Méchanikos, zažijí si, jaké nervy měl asi Louis Pasteur, když testoval vakcínu proti vzteklině a v neposlední řadě zjistí, jak je to s gravitací i pověstným jablkem Isaaca Newtona.

„Divadelní bojovku letos uvádíme během víkendu hned dvakrát. Pro dětské diváky je na programu v sobotu 9. září ve 14.00, speciální uvedení pro dospělé a otrlé děti chystáme o den dříve v 19.00. Večerní uvedení bojovky za postupného stmívání je mezi návštěvníky velmi populární a i letos slibujeme neopakovatelnou atmosféru,“ doplňuje dramaturg bojovky Tomsa Legierski.

Festival letos také nabídne neobvyklou skladbu workshopů zaměřených na film, hudbu, ale také pohyb. ,,Máme radost, že se na letošní VyšeHrátky podařila zajistit účast Divadla Činema, které se věnuje filmové historii a technickým principům filmu a snaží se je přiblížit dětskému diváku. Proto jsme se rozhodli Divadlo Činema zařadit do programu hned dvakrát – uvede pohádku s doprovodnou dílnou Fenomén Dismas a workshop Lunapark filmových vynálezů. V obou případech je opravdu na co se těšit,“ přibližuje program ředitelka festivalu Tereza Tomášová.

„Děti se zájmem o hudbu pak mohou navštívit loutkové představení Divadla Continuo spojené s krátkým hudebním workshopem Murgila a Zorila, Centrum pro nový cirkus CIRQUEON chystá workshop akrobacie a dočkáte se i dopolední family jógy,“ doplňuje.

V neposlední řadě budou na festivalu k vidění pohádky vhodné pro děti různých věkových skupin od batolat až po školáky. S pohádkami Superkluk, Momotaró, Král Karel a Bajaja tvoří osu této části programu pořádající Studio Damúza. Z Brna dorazí Divadlo Polárka s pohádkou Od maličkých k velkým, speciálními hosty festivalu jsou slovenské soubory Divadlo Odivo a Bábkové divadlo na Rázcestí. Těšit se můžete na jejich Divočiny nebo Akvabatolárium.

Po celý víkend bude areál plný samoobslužných atrakcí ze starších ročníků bojovky, kreativních dílen a stánků na Vyšetržišti. Neváhejte proto přijít kdykoliv. Vždy bude co dělat!

Festival VyšeHrátky 2017 se koná od 4. do 10. září v prostorách Královské akropole na pražském Vyšehradě. Vstupenky na placenou část programu je možné zakoupit online na www.goout.cz, případně v kamenných prodejnách sítě GoOut. Od pátku 8. do neděle 10. září bude pokladna otevřena také ve festivalovém areálu. Více informací najdete na www.vysehratky.cz.