NECHVALICE: Básník, publicista a editor Vladimír Stibor, který žije v Nechvalicích u Sedlčan, připravil další almanach české poezie. Nese název Řeka úsvitu, ilustrovala ho Alena Stiborová a kniha vyšla v nakladatelství Milan Hodek v Hradci Králové. Její vydavatel je právě za tento almanach nominován na Cenu Egona Ervína Kische za Nakladatelský čin roku. Více již v rozhovoru s Vladimírem Stiborem.
Kdy začala Řeka úsvitu vznikat?
Podnětem ke zrodu básnické antologie 2017 byly mnohé dotazy autorů z předchozího poetického sborníku Řezbáři stínů, jehož se zúčastnilo devět desítek básníků. První literární příspěvky začaly přicházet již na začátku loňského podzimu.
Kolik tvůrců se této knižní vize zúčastnilo?
Uzávěrka byla sice 31. prosince 2016, ale téměř polovina všech básní se dostala na redakční stůl až po tomto termínu. Jak vidno, básníci nespěchají. Stojí však za připomenutí, že celkový počet spisovatelů dosáhl rovné stovky. Zajímavé je i to, že nejmladším autorem se stala teprve čtrnáctiletá Terezka Neradilová z Prahy, která ale letní prázdniny vždy prožívá v Oříkově u Sedlčan. Nejstarším básníkem byl Ladislav Muška z Ústí nad Labem, letos již dosáhl osmdesáti osmi let v plné tvůrčí síle.
Zařadil jste opět verše českých básníků, kteří žijí v zahraničí?
Ano. V básnických antologiích, jež na sebe volně navazují již pět let po sobě, se objevují verše českých poetů žijících v mnohých koutech světa. Jsou to většinou naši krajané vysokoškolsky vzdělaní, hlásící se i přes desítky let strávených v cizích zemích k rodnému jazyku i vlasti. V Řece úsvitu svou básnickou tvorbu předkládají literáti z USA, Německa, Francie, Švédska, Chorvatska, dokonce i jedna rumunská básnířka, jež žila několik let na Sedlčansku a k naší zemi přilnula tak bravurně, že i v češtině začala psát básně.
Co je podle vás největším přínosem básnických almanachů?
Jsem přesvědčen a jsem i trochu pyšný na to, že se v almanaších, jichž jsem směl být iniciátorem a také editorem, objevují talentovaní lidé české poetické scény, autoři bez rozdílu příslušnosti k onomu či jinému, když to řeknu obrazně, uměleckému klanu, nakladatelství, časopisům... Nezáleží na počtu vydaných knížek, ale na jejich básnické výpovědi. Protože dobrá báseň není ta, která používá velká slova, ale ta, jež na nás sáhne a osloví nás. Díky tomuto měřítku a nastavené laťce se v Řece úsvitu nacházejí tvůrci nejrůznějších civilních povolání. Jsou tu zastoupeni profesoři z vysokých škol, zahradníci, hlídači počasí i básníci, kteří se této múze věnují většinu svého života. Zároveň antologie tohoto otevřeného typu je dokumentem o současné české poezii nejenom počtem, ale i výpovědí.
Kde se konal křest knihy a jak probíhal?
Na slavnostní uvítání Řeky úsvitu přišlo do galérie Slovenského domu v Praze 1 v Soukenické ulici v pátek 29. června přes sto deset básníků a jejich příznivců. Pořad se protáhl téměř na tři hodiny, recitoval známý bard a propagátor poezie Mirek Kovářík, s ním přišel i rozhlasový redaktor Radek Bláha. Jednotlivé části pořadu prokládala harfenistka Zbyňka Šolcová svou hrou na královský nástroj. Pásmo zakončila nádhernou ukázkou z „Vltavy“.“
Dočká se letošní sborník nového pokračování?
Zatím vše vypadá slibně. Bude-li touha básníků mapovat naši současnost i to, co nás trápí i povznáší, pokračovat, určitě vznikne nový básnický almanach 2018. Jen jeho název zatím zůstává ve hvězdách.
ČR: Česká republika patří mezi jeden z dvaceti šesti států, které mají polární základnu na Antarktidě. Vědci z Masarykovy univerzity v Brně zde už patnáct let provádějí unikátní výzkumy. Zaměřují se na dopad klimatických změn na Antarktidě a na to, jak tyto změny působí na území naší republiky. Film Petra Horkého Čeští vědci v Antarktidě představuje práci tuzemských výzkumníků a jejich způsob přemýšlení o globálních změnách, které čím dál tím více ovlivňují životy nás všech. To vše v nádherných a dechberoucích scenériích drsné antarktické krajiny. Dokument odvysílal program ČT2 dnes, 29. října, dostupný je i v iVysílání.
ČR: Byl to ten nejveselejší “dušičkový“ rozhovor, jaký jsem kdy vedla. Mým hostem v rozhlasovém studiu byl sochař, malíř, spisovatel a pedagog Vladimír Preclík. Vyprávěl o slavnosti v Den mrtvých v Mexiku, o tradici plné barev, hudby, zábavy a radosti. O pár let později – už o poznání vážněji – jsme se k tématu vrátili v knižním dialogu Sochařům se netleská. Tehdy jsem si uvědomila, jak důležité je připomínat si své blízké, a dokonce klást jim i dosud nezodpovězené otázky. Tak jako Vladimír Preclík svému otci Aloisovi v následujícím textu.
ČR: Tajný řád, jehož posláním je udržet rovnováhu mezi dobrem a zlem. S tím mu pomáhá lovec, který zasahuje tam, kde je odhalení a dopadení pachatele nad možnosti běžných postupů policejního vyšetřování. Osm případů s prvky thrilleru řeší v koprodukčním televizním seriálu Lovec herci Pavel Kříž a Jana Kolesárová. Nový projekt režiséra Jiřího Stracha tematicky navazuje na jeho divácky úspěšné minisérie Ďáblova lest, Ztracená brána či seriál Labyrint. Premiéru prvního dílu Lovce uvedla ČT1 ve středu 30. října.