Lidová kultura

Obálku dvouměsíčníku tentokrát zdobí fotky ze stavění máje ve strážnickém skanzenu. Zajímavý je jistě medailon zapomenutého držitele dvou Oscarů – Ferdinanda Sršně, rodáka z Veselí nad Moravou. Připomenuta je zde též monumentální Výstava Slovácka 1937, jež se v onom roce konala v Uherském Hradišti. Jedním z článků je pamatováno na muzikanta a pedagoga v ZUŠ Františka Říhu z Hluku. Přečíst si můžete i o dětském souboru Kopaničárek ze Starého Hrozenkova. V cyklu o cimbálových muzikách jihovýchodní Moravy přišla řada na CM Primáš. Rozsáhlý příspěvek je věnován historii kontroverzních novomlýnských nádrží. Závěrečným dílem orientovaným na Hanácké Slovácko končí oceňovaný seriál Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy. Celou dvoustranu redakce vyhradila poezii a nezapomněla ani pozvat čtenáře na hned čtyři folklorní festivaly a slavnosti, které se na Slovácku brzy uskuteční.
No a co vše může život natropit, poznáte v dialektem psaném Případu prasklej struny a stahlých gatí!

Časopis o 32 stranách, do něhož rovným dílem přispívají odborníci i laikové, lze zakoupit v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

Čekat na vás bude nepřeberné množství autorské keramiky, točení na hrnčířském kruhu, výstava v Muzeu hrnčířství, soutěže, vystoupení místních spolků a bohaté občerstvení. Na zámeckém nádvoří bude přehlídka ostatních řemesel. V odpoledních hodinách se můžete těšit na koncert kapely POUTNÍCI, KRAUSBERRY s MARTINEM KRAUSEM a OSM SETIN BEZ JÍDLA.
Doprava autobusem z Prahy od metra Háje. Vstup zdarma.
Další informace na www.kostelecncl.cz.

Kontakt:
Městský úřad Kostelec nad Černými lesy, oddělení kultury
e-mail: kultura@kostelecncl.cz
www.kostelecncl.cz

Zdroj: PROTEXT

Národopisná slavnost se odehrává v krásném prostředí Kinského zahrady v Praze 5 na Smíchově a Musaionu – Letohrádku Kinských, kde již více než sto let působí Národopisné muzeum – expozice Etnografické sbírky Národního muzea. 

Zahrada Kinských bude po celé odpoledne patřit významným fenoménům horáckého folkloru. Zahajovací odborný pořad Na skřípáckou notu s unikátní skřípáckou muzikou začne v 15 hodin. Předcházet mu bude křest knihy České tradice v proměnách času významné české etnografky Jiřiny Langhammerové. V 17 hodin naváže na otevřené scéně na terase Musaionu komponovaný pořad Vysočinou. Představí folklorní tvorbu a krojový potenciál Horácka se soubory Kohoutek z Chrudimi, Pramínek z Jihlavy a Podjavořičan z Telče, vysvětlila Kateřina Černíčková z pořadatelské organizace NIPOS.

Druhý den Slavnosti bude věnován široké folklorní umělecké tvorbě inspirované Horáckem. V pořadu nazvaném Obrazy Horácka vystoupí od 14.30 hodin folklorní soubory Kohoutek z Chrudimi a Pramínek z Jihlavy. K obrazu Slavnosti patří i prezentace tradičního umění a lidových řemesel, které letos v průběhu sobotního odpoledne předvedou vybraní mistři rukodělných tradic Horácka.

Národopisnou slavnost v Kinského zahradě pořádá Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, útvar ARTAMA, a Sdružení pro dětskou taneční tvořivost, z. s. ve spolupráci s Národním muzeem. Záštitu nad akcí převzala náměstkyně primátorky hlavního města Prahy paní prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc. Finančně akci podporuje Ministerstvo kultury a Hlavní město Praha, partnerem je OSA. Akce se připojuje k Týdnu uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby.

Kontakty pro média:

MgA. Kateřina Černíčková, Ph.D., NIPOS, útvar ARTAMA, obor taneční folklor, tel.: 778 702 392,  e-mail: cernickova@nipos-mk.cz
Josef Dušek, NIPOS, public relations, tel: 778 702 494, email: dusek@nipos-mk.cz

Ve spojení se zápisem českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO  si toto bohatství ještě více uvědomilo i vedení města a rozhodlo se ho zviditelnit. Prvním krokem je velice povedená a zajímavě ztvárněná komorní výstava Svět loutek, která byla 4. května slavnostně zahájena v malém sále Společenského centra Kina 70. Představuje výběr loutek, vzniklých v Dobrušce, ale také kulisy a výtvarné návrhy, návštěvník se dozví i stručné informace o místním souboru, řezbáři Jindřichu Adámkovi nebo výtvarníkovi a bývalém principálovi dobrušského souboru Vladislavu Balcarovi.
xpozici připravila Mgr. Jitka Tláskalová, jež vystudovala loutkářství na DAMU, a loutkové divadlo je její celoživotní láskou.

Připravila jste výstavu Svět loutek v Dobrušce. Kdo vás oslovil?

Oslovil mě Jiří Králíček ze spolku Abakus, známe se od dětství. Zprostředkoval mi schůzku s Petrem Lžíčařem starostou Dobrušky, toho nápad zaujal, a tak jsme dohodli volný termín ve výstavní síni. Pak jsem se seznámila s ředitelem Vlastivědného muzea Jiřím Machem a Jitkou Kozubovou, principálkou souboru Svět loutek při místní TJ Sokol.

Zatím jste ale nezmínila loutky...

Jsem loutkářka, vystudovala jsem loutkářskou scénografii, proto mě nápad udělat výstavu loutek k tak významné příležitosti, jakou je zápis českých a slovenských loutek do seznamu nehmotného dědictví UNESCO, nadchl.  A Dobruška má  přece Adámky!

Kdy jste objevila loutkové divadlo?

Mám ho ráda odmalička. Hlavně mě přitahovaly loutky a nejvíc Trnkovy. Zrovna nedávno jsem si promítala z DVD záznamu  filmy Jiřího Trnky, stále pro mě mají úžasnou atmosféru a nezměrnou sílu. Mám ráda jeho velkorysost a zároveň smysl pro detail – je hračička, to se mi líbí.

Tvoříte sama loutky?

Samozřejmě.  Nejsem ale řezbář typu pana Jindřicha Adámka. Pracuji s textilem a kašíruji.  Papír a „hadry“ jsou mými materiály.

Podílíte se na chodu loutkových divadel v Opočně nebo v Dobrušce?

To nemohu, a to ze dvou důvodů. Ten první a hlavní je, že bych amatérům do představení moc zasahovala a jejich představení by ztratilo kouzlo naivity, které je úžasné a patří k amatérskému divadlu, jak je hrají loutkáři v Opočně a v Dobrušce. Obdivuji jejich nadšení  a ochotu udržovat starou tradici spolkového divadla.
Ten druhý důvod je, že oni potřebují loutkoherce – vodiče marionet, ale já loutky vodit neumím. Technologii ovládám, ale vodit loutky není legrace, vyžaduje to dlouhou praxi a zkušenosti, a to já nemám.

Chodíte na loutkové divadlo?

Chodím do profesionálních i amatérských divadel. Dokonce jsem porotovala amatérské a dětské loutkářské soubory na přehlídkách, když jsem pracovala v Artamě.

Proč se zrovna v kraji pod Orlickými horami tak dařilo a daří loutkovému divadlu?

V horách a pod horami si lidé přivydělávali řezbářstvím. Všude u nás. Vyřezávali především betlémy. Výroba loutek je spojena s působením vlasteneckých spolků a oblibou rodinných loutkových divadel. A v Podorlicku byla jak řezbářská tak vlastenecká tradice.

V čem vidíte význam zápisu českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO?

Nejedná se pouze o loutky jako umělecké předměty, ale především o nepřetržitou tradici hraní loutkového divadla a rozvíjení této tradice. Je to ocenění jak amatérských, tak profesionálních loutkářů.  Letos v březnu proběhla v Hradci Králové konference k tomuto zápisu a zúčastnil se jí i zástupce cestovního ruchu, který mluvil o možnostech využití této nominace v turismu. „Je to dobrá reklama,“ uvedl, “která může přitáhnout zahraniční turisty zajímající se o nehmotné památky UNESCO.“

Vraťme se k výstavě. Na co se mohou návštěvníci těšit?

Výstava nazvaná Svět loutek je komorní. Vystavujeme dva soubory loutek. Jedna část je věnovaná dobrušskému řezbáři Jindřichu Adámkovi, který v 30. letech vyřezal marionety pro loutkářský soubor Sokola, a druhá část Vladislavu Balcarovi, výtvarníkovi a principálovi loutkového divadla Svět loutek.

Kdo výstavu pořádá a co je jejím cílem?

Pořadatelem je město Dobruška s Vlastivědným muzeem. Chceme, aby si prostřednictvím výstavy lidé uvědomili, co tady mají za hodnoty. Vždyť Jindřich Adámek je na seznamu našich nejvýznamnějších řezbářů loutek. Zároveň je to výzva pro vedení města, jak takový potenciál využít - třeba  pro stálou expozici věnovanou loutkám a loutkářství v Dobrušce. Je to šance, jak přitáhnout do města turisty.           

V současnosti u nás probíhá příprava a vzdělávání pro uměleckořemeslná povolání v oborech vzdělání s výučním listem (kategorie H, tříletá délka vzdělávání), v oborech vzdělání s maturitní zkouškou (kategorie L i M, čtyřletá délka vzdělávání). Součástí přijímacího řízení u této skupiny oborů je talentová zkouška, ke studiu jsou tedy přijímáni žáci s výtvarným nadáním a manuální zručností. Důležitý je umělecko-řemeslný talent, cit pro materiál, který se v rukách řemeslníka a před jeho očima postupně přetváří, mění svůj tvar, až dospěje ke konečnému výrobku. Cení se zručnost, představivost a tvůrčí schopnosti, někdy i fyzická síla.
V převažující většině těchto oborů se jedná o obory málopočetné, což znamená, že se zde vzdělává pouze několik žáků nebo malá skupina. Během studia jsou u žáků rozvíjeny jak vědomosti a dovednosti z daného řemesla, tak i z oblasti výtvarného vyjadřování a myšlení.

Tříleté uměleckořemeslné obory vzdělání (kategorie H), v závorce na prvním místě  počet škol v ČR vyučujících obor v roce 2012, na druhém ten současný:

• Umělecký kovář a zámečník, pasíř (13, 14),
• Umělecký truhlář a řezbář (13, 11),
• Zlatník a klenotník (5, 5),
• Umělecký keramik (4, 5),
• Vlásenkář a maskér (1, 5),
• Umělecký štukatér (1, 1),
• Umělecký pozlacovač (1, 1),
• Umělecký sklenář (1, 1),
• Umělecký rytec (2, 2).

Nejvíce škol je v Praze. Nejvíce oborů lze studovat jednoznačně na Střední odborné škole uměleckořemeslné, s.r.o., Podkovářská, Praha 9 viz článek ZDE. Z přehledu je patrné, že největší počet škol vyučuje obory zpracovávající kov a dřevo, přičemž počet škol nabízejících obor umělecký truhlář a řezbář klesl o dvě. Naopak boom zažívají obory vlásenkář a maskér. V roce 2015 bylo do 1. ročníku v denní formě dané kategorie a skupiny oborů vzdělání přijato jen 235 žáků. Míra nezaměstnanosti absolventů škol v dané kategorii a skupině oborů byla v roce 2016 nadprůměrná, 11,3 % .

Pro nezájem ze strany žáků byly v posledních letech zrušeny obory vzdělání Ruční krajkářka, Ruční vyšívačka, Košíkář a Obuvník scénické obuvi.

Většina čtyřletých oborů vzdělání s maturitní zkouškou (kategorie L) v oblasti uměleckých řemesel byla koncipována v 70. – 80. letech minulého století, a to ještě v gesci ministerstva kultury. Názvy těchto oborů začínají souslovím „uměleckořemeslné zpracování (uměleckořemeslná stavba)“ – a pak následuje materiál, který je předmětem zpracování daného oboru. Konkrétně tedy uměleckořemeslné zpracování – kovů, dřeva, textilu, kamene a keramiky, skla, uměleckořemeslná stavba hudebních nástrojů. Pod těmito názvy se skrývají umělecká řemesla, pro která je koncipována příprava v konkrétních zaměřeních u následujících šesti oborů vzdělání:

Čtyřleté obory vzdělání s maturitní zkouškou (kategorie L), v závorce na prvním místě stav počtu škol v ČR vyučujících obor v roce 2012, na druhém ten současný:

• Uměleckořemeslné zpracování kovů – práce kovářské a zámečnické, – práce pasířské, – práce rytecké (6, 7),
• Uměleckořemeslné zpracování dřeva – práce truhlářské, – práce řezbářské, – práce čalounické a dekoratérské (10, 8),
• Uměleckořemeslné zpracování textilu – práce tkalcovské, – ruční výšivky, – práce gobelínářské (výuka v jediné škole na Moravě),
• Uměleckořemeslné zpracování kamene a keramiky – práce keramické, – práce kamenosochařské (5, 4),
• Uměleckořemeslné zpracování skla – hutní tvarování, – broušení a rytí, – umělecké vitráže, – malba skla (2, 4),
• Uměleckořemeslná stavba hudebních nástrojů – strunné nástroje, – klávesové nástroje, – dechové a bicí nástroje (4, 3).

Nově do kategorie L spadá také nový obor starožitník, který vyučují dvě školy v Praze a jedna v Brně.

Nejvíce oborů lze studovat v Praze, Brně a Světlé nad Sázavou. Z přehledu vyplývá, že největší počet škol vyučuje obory zpracovávající kov a dřevo, přičemž počet škol nabízejících obory uměleckořemeslného zpracování dřeva klesl o dvě. Opačnou tendenci vykazuje obor uměleckořemeslné zpracování skla, který lze studovat již na čtyřech místech, v Třeboni, Novém Boru, Světlé nad Sázavou nebo Valašském Meziříčí. V roce 2015 bylo do 1. ročníku v denní formě dané kategorie a skupiny oborů vzdělání přijato 231 žáků. Míra nezaměstnanosti absolventů škol v dané kategorii a skupině oborů byla v roce 2016 nadprůměrná, 11,5 %.

Nově lze některé uměleckořemeslné obory studovat také v kategorii M: Úplné střední odborné vzdělání s maturitou (bez vyučení), např. uměleckořemeslná stavba varhan, tvorba hraček a herních předmětů, tvorba a vzorování bižuterie, kamenosochařství, řezbářství, výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů ad.

Největší zájem žáků

Pro všechny kategorie platí, že školy nabízejí větší počet míst pro uchazeče, než je skutečný počet přijatých žáků. Největší zájem žáků o studium v uměleckořemeslných oborech vzdělání (kategorie H, L, M) je o obory zaměřené na zpracování kovů a dřeva. Výuka v nich je zastoupena poměrně rovnoměrně v celé republice. Největší počty absolventů vykazují napříč kategoriemi obory vzdělání uměleckého kovářství a zámečnictví, uměleckořemeslného zpracování dřeva a výtvarného zpracování kovů a drahých kamenů.
Všechny ostatní obory kategorie H jsou spíš málopočetné. Z nich je ještě poměrně dost žádána výuka v tradičním oboru Zlatník a klenotník a nově Vlásenkář a maskér. U oboru Umělecký keramik se naopak projevil klesající zájem žáků o řemeslo, což se potvrzuje i v kategorii L. V této kategorii dosahuje vyšších čísel v počtu přijatých studentů ještě obor uměleckořemeslné zpracování skla. Vzdělávání v některých oblastech uměleckořemeslné výroby je tradičně regionálně orientováno, jednotlivá zaměření se vyučují po mnoho let ve stejném místě.

Výuka některých uměleckých řemesel zaniká

V oblasti uměleckořemeslného zpracování skla bohužel zanikla výuka v několika tradičních školách na severu Čech. Také ve většině zaměření oboru uměleckořemeslného zpracování textilu byla výuka zrušena pro nezájem ze strany žáků.
Společensko-ekonomické změny po roce 1989 vedly rovněž k tomu, že byly zrušeny uměleckořemeslné obory kategorie L zaměřené na kovolijectví a cizelérství, ruční krajku, ruční tisk, mozaikářství, štukatérství, pozlacování, vlásenkářství a maskérství či malbu dekorací. Některé z těchto oborů vzdělání existují nadále jako tříleté obory s výučním listem, některé jiné jsou zahrnuty do kmenového maturitního oboru 8241M Výtvarná a uměleckořemeslná tvorba.

Závěrem

Závěrem můžeme konstatovat, že žádný obor za posledních pět let nezanikl, ale objevil se jeden nový. Vzdělání v oboru starožitník nabízejí hned tři školy. V loňském roce jej začalo studovat sedm žáků, celkový plánovaný počet přijímaných byl ovšem 52. V uplynulých pěti letech některé školy zanikly, některé tradiční obory ustupují do pozadí, ale jiné nabírají nový dech a tomu odpovídá i vyšší počet škol pro výuku daného oboru.

Poznámka: Text vznikl s využitím článku „Některá umělecká řemesla žáky stále lákají“ publikovaném ve čtvrtletníku Vzdělávání 3/2012, vydávaném Národním ústavem pro vzdělávání. Data a informace o stavu vzdělávání pro uměleckořemeslná povolání pro rok 2012 vycházejí z tohoto textu.

Další zdroje:

www.infoabsolvent.cz
Vývoj vzdělanostní a oborové struktury žáků
http://www.nuv.cz/t/uplatneni-absolventu-skol-na-trhu-prace-2015
http://www.nuv.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/Absolventi_prechod_profily_pro_www.pdf.

Pořad je součástí derniéry úspěšné výstavy KOPŘIVA, kterou si návštěvníci v tento den mohou prohlédnout naposledy. Během pořadu se návštěvníci seznámí se zpracováním kopřivového vlákna. Dozví se, co všechno předchází tomu, než vznikne kopřivová nitka a jak se získává vlákno z kopřivy. Sami si budou moci vyzkoušet některé činnosti jako je například česání kopřivového vlákna a další archaické techniky spojené s touto rostlinou. Těšit se můžete mimo jiné na výrobu kopřivového ručního papíru, předení kopřivového vlákna na kolovrátku i vřetýnku, tkaní na destičce, zhotovování kopřivových provazů, ale také na jemnou kopřivovou nitku určenou pro paličkované krajky.
Pořad budou doprovázet lidové písně v podání valašských muzikantů.

Vstupné 15 Kč

Program se uskuteční v prostorách příborského muzea