středa
17. července 2024
svátek slaví Martina

Lidová kultura

Lidová kultura

Nesouhlas ředitele Muzea východních Čech v Hradci Králové se zrušením vánočních trhů

HRADEC KRÁLOVÉ: Otevřený dopis ministru kultury České republiky Lubomíru Zaorálkovi.

Autor článku: 
Petr Grulich

Vážený pane ministře,

obracím se na Vás jako ředitel celokrajského Muzea východních Čech v Hradci Králové, příspěvkové organizace Královéhradeckého kraje, které je současně Regionálním pracovištěm pro tradiční lidovou kulturu pro Královéhradecký kraj.

S rozčarováním sleduji aktuální kroky vlády ČR, na jejichž základě došlo k zákazu konání adventních trhů. Bohužel se nemohou konat už druhý rok. Naprosto chápu snahu zabránit šíření onemocnění COVID-19 formou omezení kontaktů mezi lidmi. Pomíjím skutečnost, že se organizátoři letošních trhů o zákazu konání dozvěděli mnohdy s předstihem pouhých hodin. To je kupříkladu situace našeho muzea, které se večer 25. listopadu dozvědělo, že musí zrušit 32. Muzejní adventní trh, jenž měl začít v pátek 26. listopadu a trvat do neděle. Jako veřejná instituce se však odmítáme vydat nepříliš důstojnou cestou a přejmenovat trhy na farmářské. Stejně tak pomíjím skutečnost, že zatímco trhy pod širým nebem jsou zakázány, lidé se nadále mohou tísnit na sportovních utkáních a v obchodních centrech. Rozhodnutí ministra zdravotnictví v této věci jsou nepromyšlená a nepřidávají na důvěře v protiepidemická opatření.

Za daleko důležitější však považuji aspekt, na který ani vloni, ani v letošním roce nebyl nikým brán zřetel. Jeho dopad je přitom celospolečenský. Úkolem každé civilizované země je chránit své kulturní dědictví. Česká republika vynaložila nemalé úsilí na vybudování systému trvalé péče o jeho zachování. Nedílnou součástí tohoto dědictví jsou lidová řemesla, která na úrovni státu i krajů chráníme a oceňujeme. Lidoví řemeslníci, ať již jde o tzv. nositele tradice lidových řemesel České republiky, nebo o mistry tradiční rukodělné výroby jednotlivých krajů ČR, nebo dokonce o řemeslníky – nositele nemateriálních statků zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO, ti všichni jsou velice často závislí na konání akcí typu adventních či jiných řemeslných trhů a jarmarků. Právě pro tyto akce často připravují značnou část své produkce a z prodeje pak další část roku žijí. V případě tradiční výroby postavené na faktorském systému pak nemožnost odbytu vede dokonce k hrozbě rozpadu celé soustavy domácí rukodělné výroby. To se týká například ruční výroby vánočních perel, jež je českým nehmotným statkem světového dědictví UNESCO. Ano, ministr hospodářství a průmyslu již hovoří
o kompenzacích, jenže ty nemohou ani zdaleka pokrýt jejich ztráty.

Řemeslné trhy jsou místem, kde významnou měrou dochází ke klíčovému přenosu lidových tradic a řemeslných postupů na veřejnost. Zde, na masově navštívených trzích a podobných akcích, nositelé lidových tradic předvádějí veřejnosti svůj um. Zde často přeskočí ona jiskra, která způsobí přenos této tradice a řemesla dál. Politici a média obvykle pod pojmem adventní a řemeslný trh vidí pouze prodej svařeného vína a ponožek. Ale zde jde o něco úplně jiného. Zákaz adventních trhů v loňském
i v letošním roce proto těžce ohrozil další udržování české tradiční lidové kultury. Ať již kvůli zastavení popsaného přenosu, tak kvůli uvržení nositelů tradic do existenční krize a izolace. Bez punče
a adventních věnců lze být. Ale tady je v sázce zachování statků, které patří mezi naše kořeny a které nás řadí mezi civilizované země.

Žádám Vás proto, abyste se Vy, popř. Váš nástupce, resp. personál Ministerstva kultury ČR, zasadili o to, aby příští protiepidemická opatření vnímala výše uvedený problém. Žádám Vás, abyste se zasadili o taková opatření, která povedou k oprávněné podpoře a pomoci nositelům tradičních lidových řemesel. Věřím, že regionální pracoviště pro tradiční lidovou kulturu Vám k tomu ráda podají pomocnou ruku. Není možné dále pokračovat v těchto nepromyšlených akcích, jejichž autoři s trestuhodnou neznalostí poškozují to, co má Česká republika naopak rozvíjet a chránit jako své „rodinné stříbro“.

Přeji Vám vše dobré a zejména hodně zdraví.

S pozdravem

 

                                                                                                       doc. Mgr. Petr Grulich, Ph.D., v. r.

                                                                                         ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové

 

V Hradci Králové na první adventní neděli dne 28. listopadu 2021

Tradiční „Novoměstský advent“ ani letos nebude. Na místo toho vás vřele zveme na „Adventní zastavení“ na Novoměstské radnici - AKTUALIZACE!

PRAHA: S lítostí oznamujeme, že v souvislosti s aktuálním vládním nařízením je "Adventní zastavení" na Novoměstské radnici, které se mělo konat 12. prosince 2021, zrušeno.

 

 

12.12.2021
10:00 - 19:00
Autor článku: 
Novoměstská radnice Praha

Vláda rozhodla o vyhlášení nouzového stavu na 30 dnů, omezí hromadné akce, provoz restaurací či konzumaci alkoholu na veřejnosti | Vláda ČR (vlada.cz) 

Adventní zastavení - ZRUŠENO | Novoměstská radnice Praha (nrpraha.cz)

 

Dovolte nám oznámit, že jsme se vzhledem k pandemické situaci rozhodli Novoměstský advent ani v roce 2021 nepořádat, omlouváme se všem, kteří se těšili. Původně byl plánován v termínu 11.-12. prosince 2021, o čemž jsme vás informovali. Celou věc jsme důkladně uvážili a přesto, že je tato dvoudenní akce naší srdeční záležitostí, je pro nás zdraví a bezpečnost našich zaměstnanců, partnerů i návštěvníků na prvním místě. Formát akce v tradičním pojetí by nám neumožnil dobrý pocit z odvedené práce a společných dnů, proto si počkáme na čas, kdy si vše budeme moci užít plnými doušky. Protože si ale myslíme, že v nelehkých časech všichni potřebujeme šanci zastavit se, trochu spočinout, nabrat dech i síly, abychom se s jasnější hlavou a klidnějším srdcem mohli pustit znovu za svými sny a vizemi, uspořádáme 12. prosince od 10 do 19 hodin „Adventní zastavení“ na Novoměstské radnici, resp. v jejím zázemí a přilehlé části parku na Karlově náměstí. Jedná se tedy veskrze o venkovní akci.  

V nabídce najdete zejména kvalitní víno, kávu, svařák, pochutiny, rakouské delikatesy, street food pro zahřání, ale také drobné dárečky aj.

Novoměstská radnice se stala po letech již tradičním místem setkávání a my bychom i přes nesnadné okolnosti pandemie chtěli být i letos místem, kde je možnost příjemně se zastavit. Sám, s rodinou, jen tak, na procházce, po cestě na rodinný oběd, nebo na mši… jakkoli. Snažíme se o to, aby letošní adventní čas byl s námi na Novoměstské radnici v jiném a bezpečnějším formátu venkovní akce, ale stále chvílí poklidu, rozvahy i nezměrné mezilidské energie.“, takto charakterizuje Novoměstské zastavení ředitel Novoměstské radnice Albert Kubišta.

Žijeme ve zcela turbulentní době a vše se vyvíjí ve velmi krátkém čase, takže nás sledujte na webových stránkách, i na sociálních sítích, protože my s laděním akce ještě určitě nekončíme.

www.nrpraha.cz

Třetí adventní neděle je též posledním dnem, kdy je možné vystoupit na ochoz vyhlídkové věže Novoměstské radnice a užít si překrásný pohled na naší stověžatou matičku Prahu. Věž je otevřena od 10 do 18 hodin a od 13. 12. bude z bezpečnostních důvodů na zimu uzavřena.

Adventní zastavení

Kdy: 12. 12. 2021 od 10:00–19:00 hod

Kde: Novoměstská radnice, Karlovo nám 1/23, Praha 2

Vstup zdarma

http://www.nrpraha.cz/program/1119/adventni-zastaveni/

Místní kultura je mediálním partnerem akce.

Advent v Muzeu Kroměřížska nabídne koledy, tvořivé dílny, koncert, mechanický betlém i tipy na vánoční dárky

KROMĚŘÍŽ: Muzeum Kroměřížska chystá letos bohatý adventní program, který zahrnuje koledy, výrobu vánočních dekorací, koncert Moravských madrigalistů a zprovoznění Bařinkova mechanického betlému.

od 25.11.2021 do 09.01.2022
Autor článku: 
Muzeum Kroměřížska

Už na sobotu 4. prosince je pro návštěvníky připraveno Andělské adventní tvoření. Určeno je dětem i dospělým. „V této tvořivé dílně si zájemci vyrobí nejen svého vlastního anděla, ale i další adventní a zimní dekorace. V ceně andělského tvoření je i návštěva výstavy Mák,“ uvedla lektorka muzea Kateřina Mozgová. Vstupné činí 50 Kč. Program se koná od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin.

Pondělí 13. prosince bude patřit workshopu Muzejní koledování, který je vhodný pro rodiny s dětmi. „Návštěvníci se dozvědí více o historii vzniku a zpěvu koled. Uslyší známé i méně známé hudební nástroje a ukázky nejen hanáckých koled. Součástí workshopu je výroba vánočních dekorací,“ řekla lektorka muzea Ludmila Žákovská. Vstupné stojí 40 Kč a akce se koná od 15 do 16 hodin a od 17 do 18 hodin.

Prosíme zájemce, aby se na obě akce předem objednali na telefonním čísle 731 215 678 nebo na e-mailu edukace@muzeum-km.cz.

Milovníkům hudby je určen vánoční koncert sboru Moravští madrigalisté pod vedením sbormistra a uměleckého vedoucího Borise Nykla. Vystoupení se uskuteční ve čtvrtek 9. prosince v 17.30 hodin. Zazní skladby například Sergeje Rachmaninova, Hanse Lea Hasslera, Mikoly Leontovyče či středověká píseň Gaudete, skladba Nad Betlémem v úpravě Josefa Hrdličky nebo Čas radosti, veselosti v úpravě Borise Nykla. Sbor si letos připomíná 60. výročí svého založení. Za tu dobu se zhostil více než
600 koncertů a pěveckých vystoupení, účastnil se mnoha domácích i zahraničních soutěží a festivalů. Své umění předvedl například v Rakousku, Polsku, Francii, Dánsku, Rumunsku, Anglii, Maďarsku, Makedonii nebo na Slovensku. Posluchači v Kroměříži jej uslyší v Památníku Maxe Švabinského, vstupné činí 50 Kč.

Vánoční atmosféru doladí Bařinkův mechanický betlém, který se nachází ve sbírkách Muzea Kroměřížska. Jako každý rok i letos jej budou moci lidé obdivovat v podloubí muzea, přístupný je tedy z exteriéru bez nutnosti vstupu do muzea a zakoupení vstupenky. Jeho mechanismus bude v provozu od 25. listopadu 2021 do 9. ledna 2022 v čase od 9 do 12 a od 13 do 21 hodin. Betlém byl vyroben roku 1959 a byl původně instalován v kostele sv. Kateřiny v Prusinovicích. Autorem je J. Bařinka a F. Tvrdoň. Celkem 3,5 metrů dlouhá a 1,5 metru vysoká konstrukce vyobrazuje betlémské město, okolní krajinu a jeskyni, nechybí ani modrá nebesa. Zařízení uvádí do pohybu některé postavy, větrný a vodní mlýn. Součástí betlému je celkem 40 figurek. V pravidelných intervalech opakuje asi šestiminutový denní a noční cyklus.

Muzeum Kroměřížska nabízí rovněž dva tipy na pěkný vánoční dárek. Jedním z nich je roční vstupenka do muzea, která zahrnuje návštěvy expozic, výstav, komentovaných prohlídek v hlavní budově v Kroměříži a jednu návštěvu Muzea v přírodě Rymice. Pro dospělého stojí 350 Kč, pro děti a seniory nad 65 let 200 Kč. K dispozici je i rodinná permanentka (dva dospělí + max. čtyři děti) za 750 Kč. Druhým tipem pod vánoční stromeček jsou tisky, které zachycují historické pohledy na starou Kroměříž. Jejich autorem je místní rodák, umělec Jiří Klabal. Od začátku prosince budou k dostání na recepci muzea.

http://www.muzeum-km.cz/

Poslední letošní Malovaný kraj

ČR: Úvodní strana obálky s poetickým zimním záběrem na kapli sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava a sv. Urbana na Hradišťku u Velkých Bílovic evokuje adventní a vánoční čas... Zadní stranu naproti tomu vyplňuje snímek kaple Svatého Ducha v Podolí na Uherskohradišťsku.

Autor článku: 
redakce Malovaného kraje/jal

Text o té druhé kapli najdete na poslední stránce obsahu časopisu zaměřeného na oblast Slovácka. Je v něm ovšem zajímavých příspěvků hned celá řada. Tak třeba článek s názvem „Cyklon“ roku 1890 na Slovácku dokazuje, že přírodní pohromy nebyly ničím výjimečným ani v minulosti. Dozvíte se též o krvavé volbě stárků v Charvátské Nové Vsi (dnes městské části Břeclavi) v roce 1918. Zařazeny jsou nekrology známého primáše Olšavy Lubomíra Málka z Uherského Brodu nebo malíře a grafika Karla Beneše, rodáka z Vlčnova. V odlehčenějším duchu se nese pojednání Zábava v prvorepublikovém a protektorátním Hodoníně. Dále lze v časopise zavzpomínat na dřívější roráty v Huštěnovicích. Je tu rovněž představen někdejší majitel řady panství na jihu Moravy Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna. Své čtenáře si jistě najde i pasáž o nedávném nálezu starogermánských run na slovanském sídlišti v lokalitě Břeclav–Pohansko. Třetím dílem zde končí minisérie věnovaná tradicím modrotisku ve Strážnici, zatímco stěží uvěřitelným 77. dílem stále pokračuje seriál Výrobci krojů na Slovácku – prezentována je tentokrát Anna Řezáčová z Ostrožské Nové Vsi. Pamětníci si určitě vybaví osobnost lidového vypravěče Jožky Horčičky-Šífara z Břeclavi-Poštorné; připomenuto je 100. výročí jeho narození. Vzpomínky v periodiku se ale váží i k letos jubilujícímu Malovanému kraji – emeritní redaktor Jaroslav Kovářík osvětluje dobu konce 80. a začátku 90. let minulého století. Gurmány potěší další tradiční recept, milovníky básní dvoustrana poezie, zájemce o folklor krom jiného dozajista také článek o dětském souboru Veličánek.

Přirozeně to ale není ani zdaleka vše, co aktuální číslo nabízí...

 

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

Vánoce z depozitáře

POLIČKA: Výstava o věcech darovaných, o jejich prvním životě v domácnosti i druhém životě v muzeu a galerii.

od 13.11.2021 do 16.01.2022
Autor článku: 
Zavoralová

Zatímco našinec se o Vánocích těší na věci nové a „dělá jim doma místo“, kurátor v muzeu a galerii čeká, že ho někdo obdaruje předměty starými. A tak přijímá dary a nakupuje sbírky, které dokumentují celkový obraz o slavné i každodenní minulosti Poličky a okolí. Nová výstava přibližuje složení sbírkového fondu, život sbírek v depozitářích i na výstavách či rozmanitou práci muzejních pracovníků. Spolu s nimi se můžete zamyslet nad posláním, smyslem a podobou muzea v minulosti, současnosti i budoucnosti.

Ve velkém výstavním sále pod vánočním stromem najdete opravdu velké dárky – vitríny – a v nich něco na sebe, něco do kuchyně, něco na hraní, leccos pro kutily a od kutilů, knížky ke čtení i památky na Bohuslava Martinů atd. V zákoutích s nábytkem na vás dýchne atmosféra Vánoc a obdarovávání i tradice stavění velkého betléma.

Městské muzeum výstavou zároveň připomíná 140. výročí svého trvání. Už naši předkové z Musejního spolku Palacký v 80. letech 19. století totiž pořádali první výstavy právě o Vánocích a právě v tehdejší chlapecké škole, nynější budově muzea. A tak se vlastně vracíme k muzejním kořenům.

Výstavou také děkujeme našim příznivcům a dárcům, bez jejichž pomoci by muzeum nemohlo plnit svou společenskou roli.

Otevírací doba o vánočních svátcích:

24. 12. 2021 – zavřeno 

25. – 26. 12. 2021 – otevřeno od 13.00 – 17.00 hodin 

27. 12. 2021 – zavřeno 

28. – 30. 12. 2021 – otevřeno od 13.00 – 17.00 hodin 

31. 12. 2021 1. 1. 2022 – zavřeno 

2. 1.  2022 – otevřeno od 13.00 – 17.00 hodin

 

Muzeum slaví 140 let a návštěvníci se mohou těšit na vánoční překvapení

POLIČKA: Vydejte se 140 let zpátky, do doby, kdy naši předkové z Musejního spolku Palacký pořádali první výstavy a to právě v tomto vánočním čase. Pod vánočním stromem najdete opravdu velké dárky – vitríny – a v nich něco na sebe, něco do kuchyně, něco na hraní, leccos pro kutily a od kutilů, knížky ke čtení i památky na Bohuslava Martinů.

od 13.11.2021 do 16.01.2022
Autor článku: 
Zavoralová /jal

Poličské muzeum si pro letošní rok připravilo hned dvě vánoční výstavy. První s názvem VÁNOCE Z DEPOZITÁŘE je o věcech darovaných, o jejich prvním životě v domácnosti i druhém životě v muzeu a galerii. Nejen děti si budou moci rozbalit opravdu velké dárky, kde najdou knížky ke čtení, něco na sebe, něco na hraní, něco do kuchyně, leccos pro kutily i od kutilů. Při pohledu na třpytivou sbírku Horáckého skla nebo malované skříně si návštěvník uvědomí krásu řemeslně zpracovaných výrobků. V podrobném kalendáři událostí zjistí, jaké radosti i strasti muzeum provázely od jeho založení 6. 11. 1881. Výstava je doplněna fotogalerií starostů spolku i ředitelů muzea, mezi nimiž čestné místo patří Ing. Františku Bukáčkovi.

Zatímco našinec se o Vánocích těší na věci nové a jak se říká, dělá jim doma místo, kurátor v muzeu či galerii čeká, že ho někdo obdaruje předměty starými. A tak přijímá dary a nakupuje sbírky, které dokumentují celkový obraz o slavné i každodenní minulosti Poličky a okolí. Naše výstava přibližuje život sbírek ve stálých expozicích i na výstavách či rozmanitou práci muzejních pracovníků,“ uvádí kurátorka výstavy a etnografka muzea Mgr. Stanislava Cafourková.

Muzeum výstavou zároveň připomíná 140. výročí svého trvání. Už naši předkové z Musejního spolku Palacký v 80. letech 19. století totiž pořádali první výstavy právě o Vánocích a právě v tehdejší chlapecké škole, nynější budově muzea. A tak se vlastně vracíme k muzejním kořenům. Co všechno se za tu dlouhou dobu změnilo třeba právě ve velkém výstavním sále, kde se instalace nachází, můžete díky fotografiím porovnat přímo na místě“, dodává.

Druhá výstava s názvem ZIMA NAPŘÍČ VÝTVARNÝM UMĚNÍM je průřezem sbírkou výtvarného umění se spojujícím motivem zimy. Rozdělena je do tří celků, a to Svatá rodina v dílech starých mistrů, Krajináři Vysočiny a Moderní umění.

Námět zimy je pro malířství Vysočiny velmi typický. Akademičtí malíři se ztvárňování zákoutí zdejší krajiny a venkova zhostili mistrným způsobem. V nesčetných odstínech zachytili zdejší drsnou krajinu pod příkrovy zmrzlého sněhu, nebo při oblíbeném jarním tání. Jedním z cenných exponátů výstavy je působivý obraz svaté rodiny s názvem Klanění pastýřů, na kterém lze obdivovat hru světla a stínů typickou pro barokní malířství. Některé z vystavených obrazů znají návštěvníci ze stálé expozice v městské galerii, mnohé naopak spatřují denní světlo na výstavách jen ojediněle,“ uvádí kunsthistorik muzea PhDr. David Junek.

 

Výstavy zle navštívit také o vánočních svátcích. Výstavy potrvají do 16. 1. 2022.

Opatření platná od 22. 11. 2021 zásadně nemění dosud platná pravidla pro vstup do poličského muzea. Naše výstavy a expozice tedy nadále můžete navštívit bez kontroly očkování, prodělané nemoci a testů na Covid-19. Prosíme vás však o dodržování vládou stanovených pravidel, které najdete spolu s dalšími informacemi na www.cbmpolicka.cz.

Vánoční Tradinář – od Dušiček po Hromnice

ČR: Kniha autorek Martiny Boledovičové a farářky Martiny Viktorie Kopecké vás provede zimním časem klidu přírody od posledních podzimních posvícení přes advent a přípravy na Vánoce, Štědrý den, vánoční svátky a přelom roku až do masopustu. Porozumíte tradičním zvykům, které můžete začlenit do oslav s rodinou, přáteli i sousedy. Publikace ale také ukazuje, jak využít klidu přírody, který nabízí temné dny a dlouhé noci na konci roku, pro svůj osobní čas, tvořit své další plány a radovat se z příchodu nového roku a světla.

Autor článku: 
Smart Press

V knize najdete:

  • výklad křesťanského vánočního příběhu od farářky Martiny Viktorie Kopecké
  • zvyky, lidové obyčeje a rodinné tradice
  • přes 35 návodů na tvoření a zdobení z přírodnin
  • 115 receptů na tradiční i zapomenutá jídla
  • svatomartinské, štědrovečerní, sváteční a novoroční menu
  • vánoční cukroví a obřadní pečivo od dušičkových kostí po tříkrálový koláč a mnoho dalšího!

Kniha navazuje na úspěšný titul Tradinář – rodinný a tvořivý rok plný oslav a rituálů, který získal ocenění Český bestseller za rok 2019 v kategorii Cena čtenářů. Knihy doplňuje Náš Tradinář – Kronika rodinných tradic a plátěná taška s logem Tradináře.

www.smartpress.cz

Loutky v nemocnici připravují výpravné adventní představení Cesta do Vánoc v režii Marky Míkové

PRAHA: Velké vyřezávané marionety, loutky javajkového typu, originální maňásci ve spojení s herci na scéně, působivá scénografie využívající vitráže, zpěv tradičních koled i nových vánočních písní a především stále aktuální příběhy o stvoření světa a narození Ježíše s přesahy do současnosti... to jsou lákadla nového rodinného představení Cesta do Vánoc, které připravuje pod vedením režisérky, herečky a hudebnice Marky Míkové soubor Loutky v nemocnici ve spolupráci s Centrem českého loutkářství a Městskou knihovnou v Praze.

28.11.2021
Autor článku: 
Jiří Sedlák

Premiéra výtvarně pojaté inscenace v režii Marky Míkové proběhne 28. listopadu v prostoru divadla Říše loutek v pražské Žatecké ulici, které je nově opět součástí Městské knihovny v Praze. Představení zde bude poté uváděno v prosinci každou adventní neděli a rovněž mezi Vánocemi a Silvestrem. Vedle Prahy s ním soubor Loutek v nemocnici, který již šestnáct let přináší radost pohádkami a písničkami dětem ve zdravotnických zařízeních, navštíví také Brno a vybrané nemocnice a léčebny v České republice. Vstupenky na pražské termíny jsou již nyní v prodeji v Ústřední pobočce knihovny na Mariánském náměstí i online na stránce www.loutkyvnemocnici.cz/cestadovanoc. Část vstupenek na tato představení je určena také jako dárek pro děti, které aktuálně tráví čas v nemocnicích. Od členů souboru je dostanou osobně při pravidelných návštěvách Loutek nemocnici u hospitalizovaných pacientů.

Malého i velkého diváka provede představení Cesta do Vánoc biblickými příběhy od stvoření světa přes narození Ježíška až k návštěvě pastýřů a putování tří králů. Inscenace vychází ze starých lidových textů, které jsem upravila pro naše potřeby. Na několika místech do nich vstupují otázky a úvahy o současných Vánocích, také se tam objevují úryvky z některých básní. A samozřejmě těšení na Vánoce,” líčí Marka Míková.

Na inscenaci společně s kmenovými členy souboru Loutky v nemocnici spolupracují i další loutkáři z řad studentů a absolventů Katedry alternativního a loutkového divadla Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Cesta do Vánoc je loutkové představení, ale herci budou na scéně stále přítomni. Jako ti, co dodávají loutkám duši a posunují děj kupředu,” vysvětluje Míková.

Pro představení navrhla nové loutky Iva Bartošová Ščerbáková. Vznikly v dílně řezbáře Václava Krčála. Využíváme různé druhy - přes marionety, maňásky až po loutky javajkového typu a manekýny. Některé budou velké a jiné docela droboučké,” říká Míková. Autorkou originálně pojaté scény je rovněž Iva Bartošová Ščerbáková. Scéna skýtá možnost světelných efektů, se kterými si zatím hrajeme a velmi nás baví, a tak doufáme, že i divák bude potěšen,” dodává Marka Míková.

Inscenaci doprovodí živá hudba. Budeme hrát jak známé koledy, aby si s námi mohlo publikum zazpívat, tak i několik autorských vánočních písní. Nebude to jen obvyklá lidová nota, která bude prostupovat příběhem. Půjde o jednoduchý doprovod a čistotu hlasu,” uvádí Míková.

Představení je určeno rodinnému publiku - dospělým a dětem od 5 let. Zároveň je věnováno dětem, které byly, nebo jsou, hospitalizovány ve zdravotnických zařízeních a jejich blízkým. Část vstupenek na jednotlivá představení tak budou dostávat během podzimních návštěv malí marodi od týmu Loutek v nemocnici při pravidelných návštěvách ve zdravotnických zařízeních.

Inscenace Cesta do Vánoc se stává jedním z prvních nových programových bodů divadla Říše loutek od doby, kdy jej začala letos na podzim nově spravovat Městská knihovna v Praze. „Zdejší jeviště je vystavěno pro loutky a my potřebujeme vtrhnout na scénu a být součástí děje. Díky tomu je to pro nás radost a objevování nových možností,” uzavírá Marka Míková.

Soubor Loutky v nemocnici již 16 let prostřednictvím loutkových představení pomáhá hospitalizovaným dětem, aby se zase smály. Ročně realizuje téměř tisíc návštěv malých marodů v nemocnicích a léčebnách po celé republice. Na začátku stál malý tým čtyř lidí, v současné době soubor absolvuje až 1 000 návštěv ročně na 90 odděleních. Díky dohodě s nemocnicemi jeho činnost běžela po téměř celou dobu koronavirových opatření. Soubor úzce spolupracuje s lékaři, aby se návštěva jeho členů stala součástí léčebného procesu konkrétních dětí. S většími projekty soubor jezdí i do dlouhodobých léčeben.

Více informací  a vstupenky na www.loutkyvnemocnici.cz/cestadovanoc.

Termíny - Praha: 27. 11. ve 14.00, 28. 11. ve 14.00 a v 17.00 (premiéra), 5., 12., 19. 12., 27., 28. a 29. 12. 2021 vždy v 10.00 a ve 14.00.,

Městská knihovna v Praze, divadelní sál Říše loutek, Žatecká 1, Praha 1, dále představení pro školy a představení v léčebnách.

Termín - Brno: 17. 12. v 16:30, Divadlo Radost, Bratislavská 216/32, 602 00 Brno.

Cesta do Vánoc:

Režie: Marka Míková

Návrhy loutek a scéna: Iva Bartošová Ščerbáková

Výroba loutek: Václav Krčál

Kostýmy loutek: Marcela Krčálová

Hudba a texty: Marka Míková, Matyáš Míka a Ivan Wiesner

Hrají: Hana Grančičová, Natálie Havlová, Kryštof Míka, Jáchym Sůra, David Bolech, Markéta Lábusová

Světelný design: Šimon Kočí

Produkce: Jakub Matějka

Po děti od 5 let

Rozhovor s režisérkou, hudebnicí a herečkou Markou Míkovou:

Dle popisu nepůjde pouze o Vánoce, ale o biblické příběhy od stvoření světa. Jak bude vše v inscenaci propojené? Jakou formu bude mít inscenace?

Inscenace vychází ze starých lidových textů, které jsem upravila pro naše potřeby. Cesta do Vánoc bude loutkové představení, ale herci budou stále přítomni, jako ti, co dodávají loutkám duši a posunují děj kupředu.

V jakém smyslu bude mít inscenace přesah do současnosti? Jak se současnost v již dobře známých příbězích odrazí? Bude tam místo i na nějaké překvapení?

Do klasického tetu na několika místech vstupují otázky a úvahy o Vánocích, také se tam objevují úryvky z některých básní. Zároveň těšení na Vánoce. Koledy budou prostřídány autorskými vánočními písněmi.

V adventním čase se hraje řada vánočních představení a inscenací. V čem bude tato jiná? Proč právě na ni by měli rodiče s dětmi vyrazit?

Toto představení bude neobvyklé nejen prostorem, ve kterém ho budeme hrát (tedy Říše loutek), ale pochopitelně originálním výtvarným pojetím mladé scénografky Ivy Ščerbákové.

Pro inscenaci vznikají nové loutky. Dají se nějak slovně charakterizovat, nějak na ně diváky nalákat?

Využíváme různé druhy loutek přes marionety, maňásky až po loutky javajkového typu a manekýny, proto budou voděny na jevišti různým způsobem. Některé budou velké a jiné docela droboučké. Scéna skýtá možnost světelných efektů, se kterými si zatím hrajeme a velmi nás baví, a tak doufáme, že i divák bude potěšen.

Pro děti od kolika let bude inscenace? Užijí si ji i dospělí?

Rozhodně je to rodinné představení. Měli by si užít malí i velcí. Spodní hranice je však 5 - 6 let.

Klasický prostor divadla Říše loutek - je to výzva nebo jak toto divadlo vnímáte?

Prostor jeviště je velká výzva. Je vystavěno pro loutky a my potřebujeme přece jen vtrhnout na scénu a být součástí děje. Zatím je to radost a objevování možností. Pevně doufáme, že se nám to podaří.

Inscenace bude doprovázena živou hudbou, živými písněmi. Půjde o koledy, budou součástí děje? Jak byste hudbu charakterizovala?

Budeme hrát jak několik známých koled, aby si s námi mohlo publikum zazpívat, tak několik autorských vánočních písní. Nebude to jen obvyklá lidová nota, která bude prostupovat příběhem. Jednoduchý doprovod a čistota hlasu.

Cestou na Seznam – Stane se české slovo modrotisk součástí světového slovníku? (II)

ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 28 položek. V roce 2014 unikátní národní listinu rozšířil zápis technologie výroby modrotisku. Ten od roku 2018 figuruje také mezi památkami UNESCO. Jak vidí současnost a budoucnost modrotiskových dílen stávající a nastupující generace barvířů a tiskařů? Podaří se slovo modrotisk dostat do světového slovníku? Pojďte s námi zde a v předchozím díle po klikatých stopách Cesty na Seznam a dále.

Autor článku: 
Irena Koušková

Našimi průvodci budou tentokrát samotní nositelé tradice, zástupci dvou tuzemských modrotiskových dílen, Gabriela Bartošková ze Strážnice a Jiří Danzinger, ml. z Olešnice.

 

Modrotisková dílna rodiny Danzingerů je nejstarší zachovaná u nás. Její založení se datuje v Olešnici na Moravě do roku 1816, provozuje ji už jedenáctá generace, a to v poslední původní dílně modrotisku v Čechách i na Moravě.

 

Jiří Danzinger, ml.: Modrotisk Danzinger − tradiční výroba modrotisku Olešnice

 

Co vám zápis do UNESCO, od listopadu roku 2018, přinesl?

Asi nepřekvapí, že prestiž, nové zájemce, dělá to na lidi zkrátka dojem. Svět se o nás začal více zajímat, jezdilo k nám natáčet více zahraničních štábů, lépe se jedná s partnery, nově jsme se dostali do hledáčku třeba Czech Tourismu. To všechno samozřejmě cca rok, protože potom začal covid.

Co se vlastních zakázek týče, tak přímý dopad na zvýšení tržeb to nemá. Poslední léta jsme prožívali luxusní období, roku 2019 říkáme růžový v našem modrém světě − prodeje stoupaly, ale museli jsme se trochu držet zpátky. Jsme totiž kapacitně omezeni, takže už třeba nebylo možné brát po zápisu do UNESCO nové prodejce, ačkoli zájem samozřejmě vzrostl.

Pamatuji se na ten den, kdy 28. 11. došlo k zápisu. Bylo to naprosto fatální. U nás je vždy tohle období náročnější, protože se řeší předvánoční objednávky. Co ale následovalo následující víkend, jsme ještě nezažili. Objednávky vystřelily, bylo to šílený, celá rodina balíkovala.

Musím k tomu říct, že my nechceme jít cestou zvětšování, rozrůstání výroby ani přílišných modernizací, chceme zachovat a udržet unikátní rodinnou tradici se vším, co k tomu patří. Udržet stávající ale neznamená zakonzervovat. Náš výrobní program dál žije, vyvíjí se a reaguje na současné trendy. Před dvaceti lety byste u nás našli hlavně pracovní oblečení, přehozy, zástěry, šátky. Od devadesátých let jsme začali také šít praktické věci do kuchyně, už se neprodávala pouze metráž, ale také suvenýry pro turisty. V roce 2008 a 2009 jsme zažívali krušné období, byla hospodářská krize, lidé šetřili a my neměli co dělat. Tehdy jsme vymysleli nový sortiment výrobků. Zařadili jsme praktické látkové tašky, výběrové oblečení z konfekce jako košile, sukně, dále dětské hračky. Touto cestou jdeme i nadále.

Vzhledem k tomu, že jsme malá dílna, kterou provozujeme už v jedenácté generaci, rozhodli jsme se věnovat hlavně výrobě a prodeji, nikoli prezentaci a zážitkovým edukačním workshopům, i když je o ně velký zájem. Pro nás by to ale znamenalo pronajímat si další prostory a nabaluje se na to spousta dalších činností, na něž už nemáme prostě čas.

Změna možná přijde s novou generací. Synovi Jiřímu nejmladšímu bude brzy dvanáct let a zatím ho to baví. 

    

Právě ve vaší dílně vznikla podle návrhu Zuzany Osako modrotisková látka použitá na vějíře, které se staly součástí nástupního oblečení našich olympioniků v Tokiu. Máte v prodeji metráž se vzorem, který měli čeští sportovci? Co na něm bylo?

S paní Osako jsme již spolupracovali na předcházejících kolekcích, takže si nás vybrala z toho důvodu. Rád bych zdůraznil, že není tak podstatné, jaká ze dvou českých modrotiskových dílen látku vyrobila, ale že se díky světové účasti modrotisku na olympijských hrách stává český modrotisk pojmem.

Případné zájemce o olympijskou metráž ale musím zklamat, není prodejná. Forma, kterou vytvořil Milan Bartoš, je už odvezená olympijských výborem, byla to smluvená limitovka. Na látce coby vzor najdeme postavičky sportovců znázorňující doskok Věry Čáslavské a klasické modrotiskové kytičky.

 

Jak žije olešnická modrotisková dílna v těchto pandemických dnech?

Musím říct, že si velmi vážíme podpory našich zákazníků, především zkraje roku, kdy není tolik zakázek, dodalo nám to pozitivní energii. I v této těžší době nakupovali přes eshop, my balíkovali, takže nás restrikce existenčně nezasáhly, ačkoli jsme nemohli pořádat exkurze do výroby. Přes léto byla návštěvnost dobrá, omezení kapacit příchozích se nás netýká, máme stejně malé prostory.

 

Jak vidíte budoucnost modrotisku v Olešnici? Do čeho chcete investovat především?

O odbyt se vůbec nebojím, ten bude. Starosti mi trochu dělají suroviny, aby bylo indigo na barvení a plátno za nákupní ceny, které neprodraží výsledný výrobek natolik, že se stane neprodejný. Velmi bych si přál předat rodinnou dílnu další generaci, aby mohla tradice pokračovat dál.

Co se investic týče, tak už jsme je zahájili. Renovujeme ve spolupráci s našimi formíři velké množství původních forem. Začali jsme kolem roku 1994 a v tuto chvíli máme už asi polovinu hotovou. Připravujeme je tak pro další generaci, které by mohly vydržet dalších zhruba 150 let.

 

https://www.modrotisk-danzinger.cz/

 

Rodina Jochová se věnuje výrobě modrotisku více než 110 let. V současnosti se snaží v rámci rodinné firmy Arimo o uchování této tradice již pátá generace. Jak se staví k modrotisku nejmladší pokolení tiskařů barvířů? V čem vidí Gabriela Bartošková, prapravnučka zakladatele Cyrila Jocha, potenciál této tradiční výroby?

 

Gabriela Bartošková – Strážnický modrotisk, Arimo, spol. s r.o.

 

Co vám zápis do UNESCO přinesl?

Zápis pro nás především znamená obrovskou prestiž a dělá modrotisku dobré jméno i reklamu. Byli jsme zavaleni neskutečným zájmem médií, a tak se o nás dozvědělo více lidí, což se odrazilo na počtu spoluprací a hlavně i na šíření modrotisku do světa. Na druhou stranu se díky zvýšené popularitě zahltil trh právě modrotiskem falešným, a to je v současnosti jeden z našich největších bojů. Ale věřím, že zápis napomůže k zachování této techniky, což je ze všeho nejdůležitější.

 

Vaše modrotisková dílna spolupracuje s velkou řadou návrhářů a designérů. Otevíráte modrotisku uměleckou cestu? Máte v tomto směru vyšší ambice?

Ano, dílnu veřejnosti otevírám už dlouhou dobu, také studentům nebo různým experimentům k odhalení zaniklých technik. Lidé mají modrotisk spjatý především s folklorem a krojem. Zapomínají už ale, že modrotisk má své místo ve světě designu a umění. Může mít miliony podob a právě na tom s umělci pracujeme. Díky jejich práci se modrotisk nejen připomíná, ale zároveň i posouvá dál, a vlastně tvoříme historii. Mými ambicemi v tomto směru je hlavně dostat modrotisk do světa umění jako techniku, se kterou se dá donekonečna pracovat a rozvíjet ji.

 

Přes léto připravujete s Romanou Košutkovou z Galerie výtvarného umění v Hodoníně workshopy modrotisku pro děti. Vznikla z toho knížka Apolenka z modrotisku, která zaujala i odbornou veřejnost a krásně ilustrovaná publikace, která propojila modrotisk, akvarel a příběh pro nejmenší, získala Cenu Czech Grand Design v kategorii Ilustrace. V čem je z vašeho pohledu knížka výjimečná?

Je to vlastně úplně první pohádka o modrotisku vůbec, začalo se na ní pracovat i vyšla dřív než Modrotisková pohádka, což je další ilustrovaná knížka pro děti, ale Apolenka byla první. Navíc ty ilustrace jsou opravdu nádherné, autoři si cenu jistě zaslouží. Z mého pohledu modrotiskařky můžu jednoznačně říct, že celý příběh je neuvěřitelně krásně a něžně zpracován. Jde z něj poznat, jak moc má paní Košutková modrotisk ráda, až mi to vehnalo slzy do očí.

 

Může zákazník poznat na první pohled rozdíl mezi tradičním modrotiskem a jeho imitací?

Laik určitě ne. My v dílně jsme už modrotiskem úplně pohlceni, odhalíme ten falešný na kilometry daleko. (úsměv) Ale běžný zákazník bývá bohužel často oklamán. A vlastně ani není divu, často se stává, že na folklorních trzích vytahují stánkaři falešný modrotisk a nikoho opravdu nenapadne, že na takovém místě by se mohly objevit nějaké podvodné imitace. Nevím, proč to organizátoři dovolí.

Proto lidi na workshopech, přednáškách a exkurzích učím čtyři základní pravidla, jak modrotisk poznat: 1. Cena − každého hned udeří do očí, že modrotisk je drahý. Je to tak, má vysoké náklady, jde o ruční práci a prvotřídní kvalitu, kterou přísně hlídáme. 2. Modrotisk je ruční práce, proto v tisku najdete drobné chyby a vzor se nikdy neopakuje na chlup stejně jako u strojového tisku, navíc ve vzoru objevíte obtisky malých hřebíčků, které pomáhají při jeho navazování. 3. Rubová strana opět prozradí ruční práci, vzor je všelijak propitý a při barvení mohou vzniknout fleky. 4. Ptát se prodejce, která dílna mu modrotisk poskytla, popřípadě si to ověřit, což není nic těžkého.

 

Jak žije strážnická dílna v těchto pandemických dnech? Kolik lidí zaměstnáváte?

Nejtvrdší zákazy nám samozřejmě zasadily velkou ránu, hlavně zrušení veškerých trhů. I když už byla celé léto opatření mírná, spoustu akcí, kterých jsme se v minulosti zúčastnili, nikdo nepořádal. Případně „vyšoupli“ pouze řemeslníky, jako třeba na strážnickém vinobraní, a tak jsme tam nemohli prodávat. Na druhou stranu jsme navštívili spoustu jiných trhů a míst, a to nás hodně podpořilo. V současnosti se nějak držíme, zájem mezi lidmi je, takže věřím, že to zvládneme. Na modrotisk je nás dohromady šest, když počítám i bráchu, který s modrotiskem velmi pomáhá.

 

Poslední roky modrotisku spíše přály. Jak vidíte budoucnost své dílny? Do čeho chcete investovat především?

V budoucnost modrotisku pevně věřím. Proto dílnu otevírám všem, kteří mají zájem. Myslím, že je velmi důležité zachovat tradici a spolu s ní tradiční kroje i vzory a techniky. Zároveň ale musíme jít s dobou a právě přes umění a design udržet modrotisk stále aktuální. Nebojím se experimentů a výzev, a právě v tom vidím budoucnost. Navíc mě samotnou vzdělává a obohacuje kontakt s umělci, díky čemuž mohou vznikat opravdu překrásné věci. Koneckonců řemeslo musíte dělat hlavně srdcem a já věřím, že takové věci přežijí.

Investovat chceme především do tiskařských forem a jejich oprav, ať můžeme fungovat. Do budoucna mám ale vize různých vzdělávacích projektů a spoluprací s dalšími řemeslníky. Nápadů je plná hlava, jen ten den není nafukovací. (úsměv)

 

Obléknete se někdy vy sama do modrotisku? Jen pro propagaci firmy nebo i pro běžné nošení?

Když jsem začala s modrotiskem pracovat, tak jsem byla typická kovářova kobyla (úsměv),  neměla jsem ani tašku nebo čelenku. To už jsem ale všechno dohnala, takže modrotisk nebo doplňky z něj nosím úplně běžně, ale samozřejmě jej oblékám i na různé akce k propagaci. Jednak lidi vidí, že se toho opravdu nemusejí bát a můžou modrotisk nosit skutečně kdykoliv kamkoliv, a jednak se v modrotisku cítím opravdu dobře a ráda ho nosím nebo v něm i spím. A samozřejmě až se jednou vdám, tak jedině v modrotisku. (smích)

 

https://www.straznicky-modrotisk.cz

 

 

 

Výstava Krásná práce oživuje česká řemesla a představuje tradiční techniky ve spojení se současným designem

PRAHA: Projekt Krásná práce v listopadu znovu otevře přehlídku lidového umění a řemesel a po dvou letech tak opět zaplní pražskou Galerii 1. Výstava potrvá od 6. do 25. listopadu a návštěvníci na ní budou moci obdivovat artefakty vytvořené tradičními technikami jako muší ráj, orobincové boty nebo reedici návrhu koberce Ladislava Sutnara. Produkty tuzemských řemeslníků si lidé budou moci také zakoupit, a tím tvůrce podpořit, přehlídka nabídne i workshopy nebo komentované prohlídky pro základní školy.

od 06.11.2021 do 25.11.2021
Autor článku: 
Nikola Lörinczová

Projekt Krásná práce i stejnojmenná přehlídka představují široké veřejnosti výběr tradičního českého, moravského a slezského řemesla a lidového umění moderně a bez sentimentálního nánosu. Klára Hegerová, která stojí za Krásnou prací spolu s týmem historiků umění, etnografů a designérů, je přesvědčena, že tradici nelze jen konzervovat. „Ruční výrobu se proto snažím včlenit do kontextu současného designu, architektury a módy,“ říká kurátorka. Této myšlence odpovídá i druhý ročník přehlídky Krásná práce.

Návštěvníkům připomene tradiční řemeslné techniky a představí i jejich tvůrce. Vedle krojových doplňků vyšívaných pavím brkem zaujmou například žinylkové plédy, masopustní masky či výrobky pletené z přírodních materiálů, jako jsou orobinec, borový loubek nebo sláma. Minulost a současnost propojí také reedice původního návrhu ručně tkaného koberce od průkopnického designéra Ladislava Sutnara. Své místo na výstavě si letos poprvé našel vánoční betlém, který je celý vytvořený z ovčího rouna.

Mezi hlavní lákadla výstavy patří také produkty vzniklé ze spolupráce českých řemeslných mistrů s velkými jmény současného českého designu. Řezbáři z Dřevořezba Černý dvůr se spojili s designérem Janem Čapkem a společně vytvořili mísy dlabané z jednoho kusu ořechového a jasanového dřeva. Keramický mistr Karel Hanák, oceněný titulem Nositel tradice lidových řemesel, spolupracoval s designérem Ronym Pleslem na sérii váz vyrobených technikou novokřtěnecké majoliky. A košíkářská mistryně Barbora Hrdinová vytvořila společně s designérkou Lucií Koldovou svítidlo z pleteného proutí.

Tradiční řemeslníky podpoří Krásná práce nejen vystavením jejich tvorby, ale také možností prodeje jejich výrobků. Díky expozici návštěvníci pochopí, že produkty pod rukama konkrétního tvůrce vznikají většinou od přípravy materiálu přes jeho zpracování až k samotné výrobě a zajištění prodeje. „Naším cílem je podpořit řemeslníky a udržet tak jejich jedinečné znalosti a tvorbu při životě. Nejen tím, že se snažíme k řemeslu přivádět mladé lidi. V současné situaci ovlivněné koronavirovou krizí chceme pomáhat i nákupem děl, které budou také k vidění na letošní přehlídce. Snažíme se tak zkrátit cestu, kterou by k nim lidé často jen velmi složitě hledali,“ vysvětluje autorka projektu.

Pod jednou střechou si tak návštěvníci mohou pořídit vánoční ozdoby ze skleněných perel, vizovického těsta, slámy nebo dřeva, masopustní masky s víc jak stoletou tradicí, keramiku, hračky z ovčího rouna, krpce, krojové opasky, modrotisk nebo kanafas.

Výstavu doplní navíc pestrý doprovodný program. Připraveny jsou prohlídky pro školy i přednášky pro veřejnost, které budou probíhat na půdě pražského Uměleckoprůmyslového muzea, jež je partnerem akce. Na workshopech si zájemci mohou zkusit tvořit z plstěného rouna, uplést svůj vlastní proutěný košík či vyřezat bezovou píšťalku. Po celou dobu trvání výstavy Krásná práce bude hlídána bezpečnost návštěvníků. Omezí se hlavně kapacita a prostor galerie bude pravidelně dezinfikován.

 

Adresa:

Galerie 1, Štěpánská 47, Praha 1.

Otevírací doba: PO – PÁ: 9:00 – 18:00, SO – NE (včetně svátků): 10:00 – 18:00

Vstupné: 100 Kč, děti do 15 let a senioři nad 65 let zdarma

 

Projekt Krásná práce navazuje na instituce Krásná jizba a ÚLUV z české minulosti, které pečovaly o řemeslnou výrobu. Představuje řemesla a lidové umění v nových souvislostech a staré zapomenuté  techniky vrací s hlubokým respektem přítomnosti. Jeho zakladatelka Klára Hegerová usiluje o to, aby se české rukodělné výrobky staly vzorem pro nový životní styl návratu k přírodě, potřeby vlastního zakotvení, pocitu hrdosti na naše tradice a byla jim poskytnuta důstojnost, která jim náleží. Projekt předkládá alternativu k pojetí dnešního interiéru a oděvní kultury a nabízí určitý nadhled ve vztahu k původní lidové tvorbě. Název Krásná práce je složeninou názvů dvou zakladatelských institucí – nakladatelství Družstevní práce a sítě prodejen Krásná jizba, které se podobné činnosti věnovaly už za První republiky.

Klára Hegerová absolvovala obor Grafický design na Fakultě užitého umění a designu v Ústí nad Labem a získala Fulbrightovo stipendium, se kterým odjela studovat na School of Visual Arts v New Yorku. Po návratu vystudovala obor Dějiny a teorie designu na pražské UMPRUM. V současnosti se v rámci doktorandského studia věnuje historii československého korporátního designu. Pracuje jako grafická designérka na volné noze a vede tým Krásné práce.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Lidová kultura