ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 28 položek. V roce 2014 unikátní národní listinu rozšířil zápis technologie výroby modrotisku. Ten od roku 2018 figuruje také mezi památkami UNESCO. Jak vidí současnost a budoucnost modrotiskových dílen stávající a nastupující generace barvířů a tiskařů? Podaří se slovo modrotisk dostat do světového slovníku? Pojďte s námi zde a v předchozím díle po klikatých stopách Cesty na Seznam a dále.
Našimi průvodci budou tentokrát samotní nositelé tradice, zástupci dvou tuzemských modrotiskových dílen, Gabriela Bartošková ze Strážnice a Jiří Danzinger, ml. z Olešnice.
Modrotisková dílna rodiny Danzingerů je nejstarší zachovaná u nás. Její založení se datuje v Olešnici na Moravě do roku 1816, provozuje ji už jedenáctá generace, a to v poslední původní dílně modrotisku v Čechách i na Moravě.
Co vám zápis do UNESCO, od listopadu roku 2018, přinesl?
Asi nepřekvapí, že prestiž, nové zájemce, dělá to na lidi zkrátka dojem. Svět se o nás začal více zajímat, jezdilo k nám natáčet více zahraničních štábů, lépe se jedná s partnery, nově jsme se dostali do hledáčku třeba Czech Tourismu. To všechno samozřejmě cca rok, protože potom začal covid.
Co se vlastních zakázek týče, tak přímý dopad na zvýšení tržeb to nemá. Poslední léta jsme prožívali luxusní období, roku 2019 říkáme růžový v našem modrém světě − prodeje stoupaly, ale museli jsme se trochu držet zpátky. Jsme totiž kapacitně omezeni, takže už třeba nebylo možné brát po zápisu do UNESCO nové prodejce, ačkoli zájem samozřejmě vzrostl.
Pamatuji se na ten den, kdy 28. 11. došlo k zápisu. Bylo to naprosto fatální. U nás je vždy tohle období náročnější, protože se řeší předvánoční objednávky. Co ale následovalo následující víkend, jsme ještě nezažili. Objednávky vystřelily, bylo to šílený, celá rodina balíkovala.
Musím k tomu říct, že my nechceme jít cestou zvětšování, rozrůstání výroby ani přílišných modernizací, chceme zachovat a udržet unikátní rodinnou tradici se vším, co k tomu patří. Udržet stávající ale neznamená zakonzervovat. Náš výrobní program dál žije, vyvíjí se a reaguje na současné trendy. Před dvaceti lety byste u nás našli hlavně pracovní oblečení, přehozy, zástěry, šátky. Od devadesátých let jsme začali také šít praktické věci do kuchyně, už se neprodávala pouze metráž, ale také suvenýry pro turisty. V roce 2008 a 2009 jsme zažívali krušné období, byla hospodářská krize, lidé šetřili a my neměli co dělat. Tehdy jsme vymysleli nový sortiment výrobků. Zařadili jsme praktické látkové tašky, výběrové oblečení z konfekce jako košile, sukně, dále dětské hračky. Touto cestou jdeme i nadále.
Vzhledem k tomu, že jsme malá dílna, kterou provozujeme už v jedenácté generaci, rozhodli jsme se věnovat hlavně výrobě a prodeji, nikoli prezentaci a zážitkovým edukačním workshopům, i když je o ně velký zájem. Pro nás by to ale znamenalo pronajímat si další prostory a nabaluje se na to spousta dalších činností, na něž už nemáme prostě čas.
Změna možná přijde s novou generací. Synovi Jiřímu nejmladšímu bude brzy dvanáct let a zatím ho to baví.
Právě ve vaší dílně vznikla podle návrhu Zuzany Osako modrotisková látka použitá na vějíře, které se staly součástí nástupního oblečení našich olympioniků v Tokiu. Máte v prodeji metráž se vzorem, který měli čeští sportovci? Co na něm bylo?
S paní Osako jsme již spolupracovali na předcházejících kolekcích, takže si nás vybrala z toho důvodu. Rád bych zdůraznil, že není tak podstatné, jaká ze dvou českých modrotiskových dílen látku vyrobila, ale že se díky světové účasti modrotisku na olympijských hrách stává český modrotisk pojmem.
Případné zájemce o olympijskou metráž ale musím zklamat, není prodejná. Forma, kterou vytvořil Milan Bartoš, je už odvezená olympijských výborem, byla to smluvená limitovka. Na látce coby vzor najdeme postavičky sportovců znázorňující doskok Věry Čáslavské a klasické modrotiskové kytičky.
Jak žije olešnická modrotisková dílna v těchto pandemických dnech?
Musím říct, že si velmi vážíme podpory našich zákazníků, především zkraje roku, kdy není tolik zakázek, dodalo nám to pozitivní energii. I v této těžší době nakupovali přes eshop, my balíkovali, takže nás restrikce existenčně nezasáhly, ačkoli jsme nemohli pořádat exkurze do výroby. Přes léto byla návštěvnost dobrá, omezení kapacit příchozích se nás netýká, máme stejně malé prostory.
Jak vidíte budoucnost modrotisku v Olešnici? Do čeho chcete investovat především?
O odbyt se vůbec nebojím, ten bude. Starosti mi trochu dělají suroviny, aby bylo indigo na barvení a plátno za nákupní ceny, které neprodraží výsledný výrobek natolik, že se stane neprodejný. Velmi bych si přál předat rodinnou dílnu další generaci, aby mohla tradice pokračovat dál.
Co se investic týče, tak už jsme je zahájili. Renovujeme ve spolupráci s našimi formíři velké množství původních forem. Začali jsme kolem roku 1994 a v tuto chvíli máme už asi polovinu hotovou. Připravujeme je tak pro další generaci, které by mohly vydržet dalších zhruba 150 let.
https://www.modrotisk-danzinger.cz/
Rodina Jochová se věnuje výrobě modrotisku více než 110 let. V současnosti se snaží v rámci rodinné firmy Arimo o uchování této tradice již pátá generace. Jak se staví k modrotisku nejmladší pokolení tiskařů barvířů? V čem vidí Gabriela Bartošková, prapravnučka zakladatele Cyrila Jocha, potenciál této tradiční výroby?
Co vám zápis do UNESCO přinesl?
Zápis pro nás především znamená obrovskou prestiž a dělá modrotisku dobré jméno i reklamu. Byli jsme zavaleni neskutečným zájmem médií, a tak se o nás dozvědělo více lidí, což se odrazilo na počtu spoluprací a hlavně i na šíření modrotisku do světa. Na druhou stranu se díky zvýšené popularitě zahltil trh právě modrotiskem falešným, a to je v současnosti jeden z našich největších bojů. Ale věřím, že zápis napomůže k zachování této techniky, což je ze všeho nejdůležitější.
Vaše modrotisková dílna spolupracuje s velkou řadou návrhářů a designérů. Otevíráte modrotisku uměleckou cestu? Máte v tomto směru vyšší ambice?
Ano, dílnu veřejnosti otevírám už dlouhou dobu, také studentům nebo různým experimentům k odhalení zaniklých technik. Lidé mají modrotisk spjatý především s folklorem a krojem. Zapomínají už ale, že modrotisk má své místo ve světě designu a umění. Může mít miliony podob a právě na tom s umělci pracujeme. Díky jejich práci se modrotisk nejen připomíná, ale zároveň i posouvá dál, a vlastně tvoříme historii. Mými ambicemi v tomto směru je hlavně dostat modrotisk do světa umění jako techniku, se kterou se dá donekonečna pracovat a rozvíjet ji.
Přes léto připravujete s Romanou Košutkovou z Galerie výtvarného umění v Hodoníně workshopy modrotisku pro děti. Vznikla z toho knížka Apolenka z modrotisku, která zaujala i odbornou veřejnost a krásně ilustrovaná publikace, která propojila modrotisk, akvarel a příběh pro nejmenší, získala Cenu Czech Grand Design v kategorii Ilustrace. V čem je z vašeho pohledu knížka výjimečná?
Je to vlastně úplně první pohádka o modrotisku vůbec, začalo se na ní pracovat i vyšla dřív než Modrotisková pohádka, což je další ilustrovaná knížka pro děti, ale Apolenka byla první. Navíc ty ilustrace jsou opravdu nádherné, autoři si cenu jistě zaslouží. Z mého pohledu modrotiskařky můžu jednoznačně říct, že celý příběh je neuvěřitelně krásně a něžně zpracován. Jde z něj poznat, jak moc má paní Košutková modrotisk ráda, až mi to vehnalo slzy do očí.
Může zákazník poznat na první pohled rozdíl mezi tradičním modrotiskem a jeho imitací?
Laik určitě ne. My v dílně jsme už modrotiskem úplně pohlceni, odhalíme ten falešný na kilometry daleko. (úsměv) Ale běžný zákazník bývá bohužel často oklamán. A vlastně ani není divu, často se stává, že na folklorních trzích vytahují stánkaři falešný modrotisk a nikoho opravdu nenapadne, že na takovém místě by se mohly objevit nějaké podvodné imitace. Nevím, proč to organizátoři dovolí.
Proto lidi na workshopech, přednáškách a exkurzích učím čtyři základní pravidla, jak modrotisk poznat: 1. Cena − každého hned udeří do očí, že modrotisk je drahý. Je to tak, má vysoké náklady, jde o ruční práci a prvotřídní kvalitu, kterou přísně hlídáme. 2. Modrotisk je ruční práce, proto v tisku najdete drobné chyby a vzor se nikdy neopakuje na chlup stejně jako u strojového tisku, navíc ve vzoru objevíte obtisky malých hřebíčků, které pomáhají při jeho navazování. 3. Rubová strana opět prozradí ruční práci, vzor je všelijak propitý a při barvení mohou vzniknout fleky. 4. Ptát se prodejce, která dílna mu modrotisk poskytla, popřípadě si to ověřit, což není nic těžkého.
Jak žije strážnická dílna v těchto pandemických dnech? Kolik lidí zaměstnáváte?
Nejtvrdší zákazy nám samozřejmě zasadily velkou ránu, hlavně zrušení veškerých trhů. I když už byla celé léto opatření mírná, spoustu akcí, kterých jsme se v minulosti zúčastnili, nikdo nepořádal. Případně „vyšoupli“ pouze řemeslníky, jako třeba na strážnickém vinobraní, a tak jsme tam nemohli prodávat. Na druhou stranu jsme navštívili spoustu jiných trhů a míst, a to nás hodně podpořilo. V současnosti se nějak držíme, zájem mezi lidmi je, takže věřím, že to zvládneme. Na modrotisk je nás dohromady šest, když počítám i bráchu, který s modrotiskem velmi pomáhá.
Poslední roky modrotisku spíše přály. Jak vidíte budoucnost své dílny? Do čeho chcete investovat především?
V budoucnost modrotisku pevně věřím. Proto dílnu otevírám všem, kteří mají zájem. Myslím, že je velmi důležité zachovat tradici a spolu s ní tradiční kroje i vzory a techniky. Zároveň ale musíme jít s dobou a právě přes umění a design udržet modrotisk stále aktuální. Nebojím se experimentů a výzev, a právě v tom vidím budoucnost. Navíc mě samotnou vzdělává a obohacuje kontakt s umělci, díky čemuž mohou vznikat opravdu překrásné věci. Koneckonců řemeslo musíte dělat hlavně srdcem a já věřím, že takové věci přežijí.
Investovat chceme především do tiskařských forem a jejich oprav, ať můžeme fungovat. Do budoucna mám ale vize různých vzdělávacích projektů a spoluprací s dalšími řemeslníky. Nápadů je plná hlava, jen ten den není nafukovací. (úsměv)
Obléknete se někdy vy sama do modrotisku? Jen pro propagaci firmy nebo i pro běžné nošení?
Když jsem začala s modrotiskem pracovat, tak jsem byla typická kovářova kobyla (úsměv), neměla jsem ani tašku nebo čelenku. To už jsem ale všechno dohnala, takže modrotisk nebo doplňky z něj nosím úplně běžně, ale samozřejmě jej oblékám i na různé akce k propagaci. Jednak lidi vidí, že se toho opravdu nemusejí bát a můžou modrotisk nosit skutečně kdykoliv kamkoliv, a jednak se v modrotisku cítím opravdu dobře a ráda ho nosím nebo v něm i spím. A samozřejmě až se jednou vdám, tak jedině v modrotisku. (smích)
https://www.straznicky-modrotisk.cz
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.